1
masthead
14. června 1903. Císlo 161
2
masthead
NÁRODNÍ LISTY-
4
article
k polepšení ještě nedošlo. Poněvadž tak zvaná
opravená vydání denních listů zejí svou nápadnou
bělostí po skonfiskovaných statích, z apovídá
nyní vydávání druhých vydán
s prázdnými místy, poněvadž se tím obe-
censtvo prý jen dráždí. Výměr toho druhu zaslán
byl tyto dni redakci „Nového Srbobrana“, jemuž
spolu s konfiskačním nálezem zakázáno uspořá-
dání druhého vydání. Redakce podala ovšem
proti tomuto novému útisku protest.
Nový Srbobran
5
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 13. června.
Ruský hlas o trojspolku.
Petrohradský „Svět“ uvažuje o pesledníek
zjevech v poměru trojspolkových velmocí a za-
stavuje se u protirakouských demon-
strací v Italii, píše: Italská vláda ne-
učinila pranic, aby tyto demonstrace zamezila.
Jestliže policie rozháněla demonstranty, činila to
jen z ohledů na veřejný pořádek. Vedle projevů
nenávisti k rakouským Němcům počíná se v Italii
jeviti ochlazení také k Maďarům, k nimž se tam
dřive chovali sympaticky. V nynějším zápase
mezi Chorvaty a Maďary jsou sympatie Italie na
straně chorvatské. Okolnost tato jest vážná, poně-
vadž sbližuje Vlachy se Slovany. Vůbec pozoruje
se, že italská politika vstoupila na zeela novou
dráhu a trojspolek, jenž udržovaí druhdy ve
strachu celou Evropu, jeví se nyní čímsi ocha-
blým, přežilým, neexistujícím. Poměr mezi ví-
deňským a římským dvorem jest napjatý, ba ne-
přátelský; poměr mezi Římem a Berlínemj
sice na oko přátelský, nle neni srdečnýa
upřímný. Významná jest zejmena nastávající
pouť krále Viktora Emanuela do Paříže, tím vý-
znamnější, že tato návštěva u presidenta Loubeta
byla projektována na říjen, ale podniká se už
nyní.
Němec
Maďar
Chorvat
Vlach
Viktor Emanuel
Loubet
Praha
Italia
Evropa
Řím
Paříž
Slovan
7
article
Na počátku června roznesla se z Říma
zpráva, že papež L.ev XIII. těžce onemocněla
že stav jeho je kritieký a vzbuzuje nejvážnější
obavy. Z Vatikánu se poplašná tato zvěsť popi-
rala a když do Říma vrátil se nakvap povolaný
osební lékař papežův dr. Lapponi ze svého za-
hraničního pobytu, popřel tyto pověsti v úřadní
části časopisu „Osservatore Romano“ a ujišťo-
val, že papeži daří se zcela dobře a že za velkého
vedra tehdejších dnů potřebuje jen klidu.
Zprávě této ovšem nikdo nevěřil a popírali
její pravdivost zejmena osoby, které měly při-
ležitost Lva XIII. spatřiti v poslední době. Také
osoby z nejbližšího jeho okolí se netajily, že pa-
peží ubývá v poslední době nápadně rychle sil a
že každá rozmluva jej velice unavuje. Po každém
přijetí deputace poutníků nucen byl Lev XIII.
den, někdy i tři dny žiti v naprostém klidu a
nikoho k sobě nepřipustiti.
Papež po delší dobu pro slabost také již ve-
lice pozdě vstává a mši slouží jen jednou týdně
vždy jen v neděli a nesmí při ní býti nikdo
kromě věrného jeho sluhy Centry, který mu při
ní zároveň přisluhuje. Opatření toto učinil prý
papež, by nikdo neviděl, jaké obtíže působí mu
stání při oltáři a jak se mu třesou ruce, kteréž
zjevy při jeho dovršeném 93. roče věku jsou
ovřem vysvětlitelny a zcela přirozeny.
doktor
Lapponi
Lev XIII
XIII
Řím
Vatikán
Osservatore Romana
8
article
Okolí papežovo a snad také dr. Lapponi do-
mnívali se, že nápadná jeho slabost posledních
dnů bedlivým ošetřováním, jako mnohokráte již
se stalo, znova bude zažehnána a proto nechtěli
pripustiti, že stav Lva XIII. vzbuzuje obavy.
Přes to však od počátku června udržuje se
pověst, že papež stížen je zánětem vnitřních or-
gánů a že živí se proto jen mlékem, bouillonema
vejci. Krom toho trpěl také zánětem dásní, který
neduh nedovoloval, aby požíval poněkud teplej-
ších jídel; dr. Lapponi dával mu tudíž píti poně-
kud oteplenou minerální vodu.
Tento stav stařičkého papeže, který, když
mu před 25 léty oznámeno, že byl dosazen na
stolec Petrův, sám poukazoval, že slabé jeho
síly tělesné nedostačují, aby tento namáhavý
úřad převzal, a žádal, by sbor kardinálů zvoli
rapeže jiného, nevzbuzoval sice před týdnem
obavy náhlé okamžité katastrofy, ale při
kmelském věku Lva XIII. nelze se oddávati rů-
ževým nadějím v jeho trvalé zlepšení.
Všeobecné vědomí, že papež již nejméně
po čtrnácte dnů churaví a že zdravotn
jeho nynější stav není nikterak uspokoji-
vým, zavdalo bezpochyby podnět k dnešn
doktor
Lapponi
Lev
Petrův
9
article
pověsti, která vznikla ve Vídni a rozšířila se tak
rychle po Praze a zvěstovala, že Lev XIII. se
již se životem navždy rozloučil. Pověst tato se
nepotvrdíla, ale vídeňská papežská nunciatura
na přímý dotaz včera odpoledne prohlásila, že
papež skutečně churaví. A churavost
u 93letého starce jest vždy povážlivou.
Z Vatikánu vydána o 6. hodině večerni
zpráva, že papež Lev XIII. přijal dnes kardinála
Respighia a rektora irského kollegia; o jeho zdra-
vetním stavu neděje se v ní řádná zmínka.
Ministerská krise v Italii.
Dnes o 9. hodině dopolední sešla se opětně
ministerská rada italská, ale trvala jenom asi
20 minut. Pověst, která se po ní rozšířila, žese
totiž usnesla, podati demissi, se záhy potvrdila.
Ministerský předseda Zanardelli odebral se
ze schůze ministerské rady ke králi a jménem
celého kabinetu požádal za propuštění. Dle pro-
hlášení, které učinil pak o tomto činu vlády
ministerský předseda v poslanecké sněmovně,
král hned demisse nepřijal, ale vyžádal si čas
na rozmyšlenou. Zanardelli dodal, že dosa-
vadní ministerstvo v zájmu udržení pořádku
zajištění řádného chodu státních záležitostí zů-
stane v úřadech do králova rozhodnutí a zá-
roveň navrhl, by se sněmovna odročila a svěho
předsedu zmocnila, by ji svolal ve vhodném oka-
mžiku.
Lev
Lev XIII
Respighia
Vídeň
Praha
Vatikán
poslanecký sněmovna
10
article
I. rakouský sjezd mediků ve Vídni
I. rakouský sjezd mediků ve Vídni
(Pávodní zpráva »Nár. Listů«.)
Druhého dne sjezdu MUC. B. Gerst! referovalo
organisaci mediků rakouských. Podával návrh k založe-
ni všeob. svazu mediků, jenž by byl složen z odborů na
jednotlivých fakultách O tomto thematu rozvinula se
velmi čilá debatla; bylyt různé nám tky činěny, zvláště
že nutno tu přihlížeti k místním poměrům na každé
fakultě Návrh na utvoření svazu odkázán pak opět
užší schůzi delegátů k dalšímu projednání a koneč-
nému vyřízení. Na to referoval med. cand Strocha
ze Lvova o chování se a jednání vlády a zákono-
dárných sborů k lékařům ve veře né službě stojícím
a k lékařským korporacím. Řečník mluvil hlavně o
bídných zdravotnický h poměrech v Haliči a navrhoval
zlízení ministerstva pro zdrav tnictví, obesilání
říšské rady zástupci komor lékařských a sestátn n
všech nemocnie.
V debatě následujíci poukazoval dr. Grůn že
v těchto otázkách od lékařských korporací již pod
niknuty kroky, zvšak marně. Silnou organisací muse
býti dodán váhy všem požadavkům lékařů. MUČ
Olbert vzpomenul tragického osudu dr Sachsa, který
byl obětí své vědy. MUC. Neugebauer pravil, že
povolaným kruhům jsou známy škody, kterými lév a
trpí Po výzvě řečníkově ke svornosti dopolední jed
nání ukončeno.
Odpoledne tohoto dne věnováno bylo dobročin-
ným institucím lékařským, otázce venkovských a z b-
ních lékařů.
O první olázce referovali dr. Tennenbaum,
dr. Schmarda a dr. Laufer. Všichní referenti
shodují se na tom, že zařízení podpůrné a pojišťo-
vací u lékařů jest zcela nedostatečné a že vlastně
záhodno by bylo zavésti obligatorní pojišťování lékařů
na nemoc, na živet, na pensi a pro vdovy a sirotky.
B Gerst
Grůn
Olbert
Sachsa
Neugebauer
Tennenbaum
doktor
Schmard
Laufer
Vídeň
Lvov
Halič
všeobecný . svaz medik
11
article
Dr. Schmarda praví, že hlavní příčinou so-
ciální bídy lékařů jest, že počet lékařů zvlášťě v
větších městech úžasně vzrostl a posud vzrůstá a že
ve stavu samotném najdou se škůdcové, kteří samí
svou nekollegiálností a nesolidárností celou věc lé
kařů poškozuji. A proto první potřebou lékařů jest,
pevně se zorganisovati, druhou škůdce ze svého
vlasiního středu vymýtiti. My, lékaři, musíme hol-
dovati vždy humanitě, praví referent a to nejen hu-
manitě vůči nemocným, ale i humanitě vůči nám
samým. A proto: »Lékaři, pomoz si sám!«
Dr. Steiner doporučuje mladému lékaři, v ja-
kém pořádku má své podpůrně ústavy voliti, ke kte-
rým má nejdříve přistoupiti. Prvním v pořadí m
býti vídeňský sbor doktorů, pak ústav pro podporo-
vání vdov a sirotků rakouského svazu lékařů atd.
Řečník praví: Lékaři jsou odkázáni vskutku jen na
svépomoc, kdyby byli důstojníky, bylo by o ně a
jejich vdovy a sirotky postaráno ihned. A přece
lékařské zaměstnání vyžaduje více odvahy, více sebe-
obětování a práce, lékařské zaměstnání uvádí častěji
svého pracovníka v nebezpečí života, než jest tomu
ve slavu vojenském. Avšak stát ten spíše se po
stará o každého vojáka a každého důstojníka, než
o svého lékaře.
Dr. Janeczek (Herrenbaumgarten) líčí ironickým
způsobem utěšené a vskutku záviděníhodné posla
vení venkovského lékaře.
O otázce zubních lékařů referovali konečně dři
Hartwig a Kaselt.
Defraudace ve svato-václavské
záložně.
Siluace v záložně zdá se ustálenou. Alespoň ni
sensačního se tam neděje, ať ku prospěchu či v ne-
prospěch sanování záložny. Včera na 65 knížek bylo
25proc. kvoty vyplaceno 33.394 K. Celkem vypla-
ceno na 1467 knížek 25proc. kvoty v obnosu
1,041.615 korun. Nominální cena knížek těch jest
doktor
Schmard
Steiner
Janeczek
Herrenbaumgarten
Hartwig
Kaselt
12
article
4,166.460 K a vkladatelé slevili 2,083.230 korun. —
Uváží-li se, že za 4 mill. K. knížek bylo dříve vy
koupeno a asi za 1 mill. korun knížek bylo zažalo-
váno, jest v rukou vkladatelů knížek v ceně 5 mill
korun. U »Důvěry« je dosud uloženo asi 300 knížei
v ceně 700.000 korun.
Vkladatel, který bydlí na venkově, může potvr
zení, které při odevzdání knížky dostal v »Důvěře«
zaslati do sv.-václavské záložny, tato sprostředkuje
vyzvednutí knížky a vkladateli 25proc. kvotu zašle
poštou i s vkladní knížkou.
Dnes dopoledne ve sv. václavské záložně úřa-
duje se, aby venkovským vkladatelům mohla bý
kvota vyplácena.
Od zejtřka počínaje budou do záložny sv. -vá-
clavské předvolávání členové záložny a ústně budou
vyzývání k složení repartice, jinak se proti ním
zahájí spor soudní.
Záložna sv.václavská má na prodej ještě 14
domů a sice v různých čtvrtích Prahy a v před-
městích.
Praha
13
article
V ovzduší
V ovzduší
nabitém elektřinou sensací
Nikdy snad nervstvo statisíců a millionů lid
nebylo podrážděno tolika žahadly sensačních
zpráv, jako za posledních tří dnů. Lví podíl na
temto napjetí nervů má arci krvavá žertva
noci bělehradské, která způsobila hrůz-
nými zprávami takové otřesení soudnosti, žet
nejosvícenější a nejprozíravější stali se snadno
důvěřivými, nejstatečnější úzkostlivými, povahy
pak sensitivnější fantasiím přistupné. Toto na-
pjetí nervů jest však zeela pochopitelným. Když
nehle do poměrů Evropy, která přece honosí se
názvem jednoho z nejkulturnějších dílů světa,
která všechny snahy své podrobuje directoriu
lidskosti, když do tohoto ovzduší udeří pojednou
blesk prolité krve více než padesáti lidí, mezi
nimi dvou korunovaných hlav, pak není divu, že
otřese se celá nervová soustava bez tak rychlostí
dnešního života podrážděná. Byla by k tomu sta-
čila jediná zpráva o převratu na trůně srbském
i bez oně nepopíratelné skvrny vraždy, jež třeba
zahalena v plášť idejí národnostních, v nahotě
své zůstává přece nejbanálnějším aktem, jakého
jest ruka lidská schopna. Hrůzné vylíčení okol-
ností, jež nabývá teprve po dvoudenní výměně
názorů pravdivé formy skufečnosti, uhodilo vš
silou na dvéře svědomí lidského a současně vy-
burcovalo z podpraží utajených lidských vidin
obrazotvornost nejbujnější.
Evropa
14
article
Do tohoto stavu rozpoložení myslí, do tohot
nebezpečného prachu vznětlivé fantasie lidské
šlehla předvčerejším dnem jiskra pověsti o atten-
tátu na vladaře rakcuského v sídel-
ním jeho městě. Nedá se popsati vzrušení všech
národů v okamžiku, když mlhavá a tím choulo-
stivější zpráva poletovala ulicemi hlavních měst
zemí v říši rakousko-uherské. Na štěstí neměla
zpráva tato důvodné půdy k obavám; neměla
z toho důvodu ani dlouhého trvání a ozvěny. Ale
ani zvěstí touto, ještě večer téhož dne na pravou
mítu uvedenou, neuklidnila se horečná fanťasie.
15
article
Nevé potravy dostalo se jí přes Uhry smýšlenou
zvěstí o zardousení bána chorvat
ského. Tu již patrno bylo, že počíná neblahou
svcu činnost porušená soudnost, že celé pole lid-
ských myšlenek zalehla lehce klíčivá a se ple-
menící rostlina „sensace“... Sensace za každou
cenu, bylo heslem včerejšího dne a možno říci
že dařila se znamenitě na úrodné půdě lehkověr-
nesti. Pověsti arci bylo nejsnadněji sbíratiza
okolností dnešních na sopečné půdě bělehradské.
Vědělo se předem, že nemohou míti dlouhého
tivání při dnešní dokonalosti korrespondence, př
dnešním rozvětvení linií telegrafních a telefon-
ních. Ale přece hozeny byly na trh novinek —
a opětnou zásluhou moderních šířitelů myšlének
lidských, jak nazývají všechny ty relais amikro-
feny — s rychlosti blesku rozšířeny následujíeí
nezaručené pověstia
Uhry
16
article
O požáru města Bělehradu.
O požáru města Bělehradu.
Krátce po 2. hodině polední nejen v Praze,
nýbrž i ve všech čelnějších městech českýcha
dál v celé říši rozlétla se pověst: Bělehrad v pla-
menech! Takováto podpalná, raffinovaná zvěs
nemohla najíti téměř žádné sokyně. Bůh ví, ja-
kými cestami letěla od úst k ústům, vzrůstajíen
nabývajíe forem určitějších, jež vyprávěly, že
vznik požáru jest novou pochodní, kterou zdvihá
opposiční strana srbská, aby zmařila volbu krá-
lovu. Vykládalo se do konce, že za takových okol-
nosti neodhodlá se Petr Karaďorděvič nastou-
piti na trůn uprostřed ssutin dynastie Obrenovičů
a úprostřed spáleniště města. Dá se dobře tušiti,
s které strany světové zavála tato pověst; ale ne
nadarmo dí stará díkce, že kdo seje vítr, klidí
bouři. Pověst vratká a plichá kolébala se nad
mělčinou lidské důvěřivosti na štěstí jen do ve-
čera, dokud nebyla označena zprávami přímo
z Bělehradu došlými jako výkvět přebujné, vý-
střední a nerozvážné obraznosti. Bělehrad stojí.
chvála bohu, na svém místě neporušen, pouze
vlnění v ulicích nasvědčuje, že tepny celého Srb-
ska hledají v něm své srdce, jež má zpracovati
zdravou krev bratrského národa, své obrozeni
svobody. jejíž červánky prorážejí přes všechno
zafemnění a mračna, která snad chtějí sehnat
nad jihoslovanským Piemontem intriky zahra-
niční. Tato dračí setba zplodila pověst novou pro
variaci opět z jiného úhlu světa vzatou, a hlásala:
papež Lev XIII. zemřel.
Karadjordjevič
Obrenovič
Srb
Lev XIII
Bělehrad
Praha
Piemont
bůh vědět
17
article
Tolikráte už podobná zpráva se rozšířila
ale nikdy nezakládala se na pravdě. Ani tento-
kráte nemá podkladu; papež jest sice churava
opravdu ubývá mu sil, ale ve věku devadesáti tř
let nemůže se nikdo nad tím pozastavovati. Jak-
mile zvěst ta roznesla se ve Vídni a odtud do
Prahy, učiněny ihned příslušné dotazy na kom-
petentních místech, na nunciatuře, u kardinálů
a podobně. Ale ti byli dotazem nesmírně překva-
peni, protože nedostalo se jim ani nejmenš
zprávy o chorobě jeho, natož o smrti. Jest přece
znám., že o nejmenším jeho ochuravění vydávaji
se kardinálům bulletiny, ne denně, nýbrž několi-
kráte za den a jistě bylo by se tak stalo i včera
Naopak ale je známo, že přijal včera dva kardi
nály v audienci a téměř hodinu s nimi rozprávěl,
Tak i tato zpráva rozpadla se v nivec a dočkáme
sa, že o letošní slavnosti růži, jež není dalekou,
dečteme se, které dámě letos na znamení její
ctnosti odevzdal pověstnou, posvěcenou, zlatou
růži . ..
Vídeň
Praha
18
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Nespokojená »Bohemie«. S kým ? S mi-
leným svým dr. Körbem. Nezachoval se tak.
jak »Bohemie« a její kruhy očekávaly. Domní
vali se, že dr. Körber do posledního oddělení
pekla pošle krvavé vykonavatele vůle lidové
že prohlásí to, co stalo se ve čtvrtek v. Běle-
hradě, za největší zločin od té doby, kdy první
křesťané trháni byli divokou zvěři v cirkách
římských imperátorů a že pohrozí každému.
kdo by z vůle srbského národa a nikoli z mi-
losti vídeňských Němců a židů usedl na krá-
lovský trůn. Dr. Körber sice projevil, jako
každý humanní člověk, odpor nad krvavým dí-
lem čtvrtečním, však prohlásil při tom, že co
se stalo v Bělehradě, musí býti pokládáno z
věc zemi srbské, ovšem jen potud, pokud se
nevyvinou důsledky pro monarchii rakouskoua
pro konstellací evropskou. Zároveň projevil na-
déji, že nová vláda pokračovati bude v pěstěn
přátelských styků a vlídného poměru s mon-
archii rakouskou ve smyslu pokoje a míru na
poloostrově balkánském. K tomu pak dodal, že
každá vláda srbská může býti ujištěna obecných
sympalií, jež svou zahraničnou politiku tak za-
ídí, aby srovnávala se s mírumilovnou snahou
evropských kabinetů. — Odpověď dle všeho
dobrá, za daných okolností správná. Němcům
Körb
doktor
Körber
Němec
Běla
Bělehrad
Bohemia
19
article
Maďarům nejde ale pod nos. A proč? Očeká-
vali, jak jsme již řekli, zatracení toho, co se
stalo, očekávali hrozbu přísnými tresty
hrozbu zakročením Rakouska. Ne-
víme, jak by byl dr. Körber takovou odpovědi
posloužil zahraniční politice tohoto státu, který
nejméně má toho zapotřebí, vyvolávati příčiny
ke komplikacím. Na věci takové síly této mo-
parchie sotva by stačily, ta má práce dost
rovnáním a léčením svých zbědovaných po-
měrů vlastních, než aby mohla se spustiti
podnik, kterým by roznicen býti mohl požár
světový.
— Rodina Mašínova. Připomenuli jsme v
zprávách z Bělehradu, že plukovník Mašin, jenž
hrál v krvavém dramatu srbském tak vynikajíeí
úkol, je původu českého. Je tomu tak. Ote
jeho, znamenitý lékař, pocházející z Nymburka.
vystěhoval se s rodinou svou před léty do Běle-
hradu, kde se stal osobním lékařem zavraždě
ného v sadě topčiderském knížete Michala. Jeden
z obou synů jeho byl inženýrem a byl zaměst
nán svě doby u Daňků v Karlíně. To byl prnní
Maďar
Körber
Mašínův
Michalus
Daněk
Rakousko
Bělehrad
Nymburk
Běla
Karlín
hrad
20
article
manžel královny Dragy. Druhý vstoupil do
vojska a stal se plukovnikem a v osudné noci na
11. červen byl vůdcem výpravy do královského
konaku srbského. Jak se dá vysvětliti, že právé
on měrou tak vynikající zúčastnil se dramatu,
jehož přední oběti stala se bývalá švekruše
jeho? Nenáviděl Dragu nejen jako srbský vla-
stenec, nýbrž i z jiných ještě příčin. Bratr jeho,
první muž Dragin, zemřel smrtí náhlou, nevy-
světlenou. Klesl v lese, kde byl zaměstnán
tragováním, mrtev k zemi, aniž by příčina
smrti jeho byla vyšetřena. Rodina Mašinova prý
s náhlou touto smrti uváděla Dragu ve spojení.
— Mašinové bělehradšti mají v Čechách četné
příbuzné, mezi jinými pana dra. T. Černého
rodinu zesnulého ředilele popisního úřadu pana
Šámala, dra, ryt. Boleslava Plačka, rodinu lé-
kárníka p. Všetečky atd.
— Slavnost položení základního kamene
k pomníku M. Jana Husa. Ústředním jednotám
zpěváckých spolků časkoslovanských, které s
zúčastní slavnosti ku položení základního ka-
mene k pomníku Mistra Jana Husa, připadl
čestný úkol, zapěním velebných chorálů zvýšiti
posválné nadšení tisíců a dodati tak důstojného
rázu celé slavnosti. Není pochyby, že pražské
a okolní pěvectvo zúčastní se činně bez vý-
jimky všemi členy. Slavnostní výbor však oče-
kává a vybízí také venkovské spolky, aby ne-
možno-li jim korporativně, aspoň delegáty svými
neb písemnými projevy na této slavnosti celého
národa podíl braly. Venkovské spolky, pokud
korporativně se zúčastní, učiňtež ohlášení svému
politickému úřadu — okresnímu hejtmanství.
Drag
Mašinův
Šámal
Plaček
Všetečka
M Hus
Hus
Čechy
Dragin
21
article
Zpivati se budou: 1. »Chorál národa českého«
od Bendla (přesně dle sborníku »Hllaholu«).
2. »Kdo jste boží bojovníci«, harm. od
Kličky (dostati lze hlasy partiturové po
4 haléřích u předsedy Ústřední jednoty).
3. »Chorál Čechů« od Prause. 4. »Kde domov
můj« od Vašáka (na 2. straně »Božich bojov-
niků«). Průvodu zúčastní se páni v černém,
dámy dle možnosti v tmavém šatě se spolko-
vými odznaky, prapory neb standardami, Vse
bližší (pořádek, shromaždiště a t. d.) oznámeno
bude novinami a v poslední zkoušce, jíž nutno
všem pěvcům se zúčastniti. Přihlášky písemné
očekávají se nejpozději o sněmu pěveckém dne
21. června t. r. a přijímá je p. JUDr. Jan
Podlipný, zem. advokát v Praze č. p. 309 I.,
předseda slavnostního výboru. Ke slavnosti po-
ložení základního kamene ku pomníku Mistra
Jana Husi vydán bude péčí redakčního odboru
pamětní list, jenž bude cennou upomínkou na
významnou letošní událost. V pamětním listu
mimo část textovou a obrázky obsažena budou
oznámení o uměleckých a literárních podnicích
k osobě, době a kultu Mistra Jana Husa se
vztahující.
— Klub národní strany svobodomyslné.
Pracovní komise živnostensko-
obchodni sejde se k důležité poradě zejtra
o 8. hodině večerní v místnostech klubovních.
Účastenství všech její členů jest žádoucí.
Bendl
Klička
Čecho
Vašák
JUDr
Podlipná
Jan Hus
Hus
Praha
22
article
— Rodinné zprávy. Včera oddán byl v basilice
sv. Václava na Smíchově pan František Wag-
ner, úřadník pražských obecních plynáren se slečnou
Annou Malinovou, dcerou po maj. realit na
Smíchově. — Slečna Aloisie Zajíčkova, dcera
hostinského na Král. Vinohradech a pan Juli u
Mihl, manipulační úřadník obce pražské, slaviti
mudou sňatek v pondělí dne 15. l. m. v hodinách
ranních v chrámu u sv. Jakuba
— Volba rektora nac k akademii umění v Praze.
V sezení sboru profess rského c. k. akademie umění
konaném dne 12. června t. r., zvolen byl za rektora
na studijní rok 1903 -1904 prof. František Že-
nišek.
— Pohřeb p. Jindřicha Wepsze, vrch. inženýra
pražských plynáren, konal se v pátek z kostela troji-
ckého v Podskalí. Rakev zakryta byla věnci a kyti-
cemi a obklopena hájem zelených rostlin. Zádušním
službém přítomni byli přečetní přátelé zesnulého
Při průvodu kráčeli před rakví lampáři ve stejnokroji.
dělnictvo z plynáren se svými plynmistry, z dělníků
některí nesli věnce a tvořili pohyblivý špalír. Četní
věrní přátelé ubírali se za rakví, zástupcové Měšťan-
ské besedy, soudruzi z kruhů technických, kollegové
z plynárny, úřadníci z plynáren a elektrárny, jakož
i přátelé zpěváci, z nichhž četní vyprovodili zesnulého
na hřbitov v Olšanech
— Hosté z Ruskn. Ke slavnosti položení základ-
ního kamene k pomniku Husovu mimo již oznámené
hosty petrohradské a moskevské přijedou též hosté
z Kyjeva a sice celá výprava za vedení ředitele p.
dra. J. Petra.
— Návštěva dra Kohna v Římě. Vídenskému
»Zeitu« telegrafují o pobytu dra. Kolina v Římě: Slyšení
jeho u papeže bylo mnohem kratší nežli se čekalo,
protože lékař papežův dr. Lapponl vzpečuje se po
několik dní každé audienci, která by mohla papež
svatý . Václav
Wag
Malinův
Zajíčkův
Král
Juli
Jakub
profesor
František
Wepsz
Husův
Petro
Kohn
Vídenský
Zeit
doktor
Lapponl
Smíchov
Vinohrady
Praha
Podskalí
Olšany
Kyjev
Řím
24
article
V Praze, 13. června.
Praha
25
article
8— (Kronika.) Ve čtvrtý den Sjezdu
unášel vlak účastníky k nejzápadnějšímu cipu
Slovanstva, do chodského kraje. V presidiálním
salonku v posledním voze vlaku bylo dost zá-
bavno. Vyřizovány tu representační starosti.
Vlak jede smíšeným krajem. Jednou stanice
česká, zase německá, nebo smíšená. V českých
a smíšených je vítání vlaku, na perronu malých
nádražíček pestří se davy slavnostního obecen-
stva, stejnokroje Sokolů a hasičů, šerpy a stuhy
hodnostů, čamary řečníků, bílé šaty družičeka
školních dětí, blýskají bodce praporů, zní
hudbal
Každých deset minut oznamuje stráž o
okna salonku:
— Stanice! Předseda ven ! Kde je před-
seda ? ..
Ale předseda se nemá k světu. Také druhý
předseda zalezl do kouta a páni místopřed-
sedové rovněž. I jiní předáci a hodnostové
se těžko shánějí. Takhle první den z Karlova
Týna do Plzně, to šlo všecko jako na drátkul
Za posledních 48 hodin promluvil každý po
nějakém tuctu řečí, proslovů, zdravic. Všecko je
vyčerpáno, umluveno, uposloucháno, motivy jsou
protřepány, m šlenky zalezly někam daleko do
nejzadnějších děr mozku. Jeden svaluje povin-
nost na druhého.
— Gospod praeses! Gospod praeses ! zní
to od okna. Stancija!
— Jest przyjecie? táže se praeses Polál
zkroušeně, s akcentem člověka, kterému sahaj
na krk.
— Jest! oznamuje hlas. Na kolodvoru jes
puno puka, zastave, družice, deputacije . ..
— Nic! Ja niemoge mówié! Niech mow
drugi praeses! Jestem, panie, doskonale
zmeczony.
Sokol
Karlov Týn
Plzeň
Stancija
26
article
Ale praeses Chorvat také už dávno chytá
se zoufale za hlavu.
—- Molim vas, gospodo, mene nije moguče
Čete mi uvjeriti, ja jučer a prekojučer držio
sam skupo dve deset tri govore . ..
President Chorvat je starý parlamentárník,
hlava ostřílená v řečnickém zápasu. Před minu
lou stanicí klímal unaven ve svém křesle. Při
šla štace, zbudili ho, vyskočil, vystoupil z vlaku,
vyslechl pozdrav a mluvil s patra jen to soptilo,
jak to tam na jihu znají. Dovede mluvit, kdyby
ho náhle zbudili o půl noci. Ale všechno do
míry konečně! Nezbývalo, než hoditi kličku ko-
lem krku některému z druhých hodnostů.
Slasti representačních povinnosti! Vzpomí-
nali jsme živě ubohých bytostí, užívajících toho
medu po celý život, kterým svět závidí, že mo
hou stále jen přijímati podnášený hold, tonouti
v oblacích kadidla, v libozvuku slavnostních pro
slovů a přijímati kytice z rukou bíle oděných
družiček! Ubozi cestující potentáti a presiden-
tové republik! Chápeme nyní hlubokomyslnost
officiálních apparátů podstrkujících vznešeným
představitelům svrchovanosti známě ceduličky
s napsanými odpověďmi.
Povinnost representace! Má věru své trp
kostil
Chorvat
Vzpomí
27
article
Zajímavé pozorování: sjezdy mají už svůj
zvláštní obeovací jazykl Nikdo ho ne-
navrhl, nikdo nepředepsal, nikdo nevymyslil;
sám se nalezl, příroda poměrů, praxe daných
okolností ho přinesla. Není sice ještě hotov,
ustálen, vypulérován, je teprv in statu nascenti,
ale povaha jeho i tvary zřetelně už se rýsují.
Nejde o sjezdové přednášky a diskuse. Tu
mluví každý svým, pravidelným jazykem hlas i tón
jsou pozdviženy, artikulace je zřetelnější, výraz vole-
nější, pravidelnější a proto možnost pozorného pro-
sledu slova i smyslu snažší. Ale v konversaci, v ži-
vém styku osobním, ve volné zábavě, mimo přímé
jednání sjezdové, zde uplatňuje přirozená po-
třeba neodolatelně svoji váhu! Byly obavy,
aby tu časem nezvítězila potřeba pohodli a účast
níci unaveni aby nakonec se neuchýlili k někte
rému »obecně známému« jazyku jako prostřed
kovateli společenské družnosti. Tak končívaly,
jak víte, všecky pokusy o slovanskou družnost
ještě našich otců. Ale obavy se neosvědčily.
28
article
Ani frančina už nepřibírána na pomoc — led
snad některý polský rytíř hladkého mravu že
vůči damám Jihoslovankám užil té pomůcky.
pour se faire mieux entendro — ale po někdejší
staré mezislovanské — němčině už doopravdy
nezbylo ani stopy. Zdálo se z prvu, že to půjde
z těžka a jde to zatím všecko tak lehce! Z po-
čátku utikala se společnost k methodě krajan-
ských skupin. Leda troufalejší jedinci odvažo-
vali se prorážeti ty rázem vyvstalé drobné spole-
čenské obvody národnostní. Vládlo mětier ochot-
ného tlumočnietví. Filologičtěji naložení druhové,
zpravidla Češi, hráli tu svoji prostředkujíeí roli.
Dnes ty nesnáze prvotné jsou překonány. Sam
Poláci, dřive nejméně přistupní, osmělili sea
kurážně si zakládají přímo na jakési výbojno-
sti. Je v tom všem snažení ještě mnoze z-
čátečnické nemotornosti, nejapných překotů
konversačné i siluační komiky, mluviš s Polá-
kem a zrovna ti nenapadá než obrat ruský, shá-
níš poklonu pro sličnou posestricu od Drávy
Sávy, ale na jazyk ti nepřichází, než nějaká
»bardzo ladna, vykwininego rodzaju kobietka
ale všecko je to tak přirozené, tak samo ze
sebe rostoucí, tak plno zdravé síly a konečné
svépomoci, že o budouenost není starosti. Je
vám samým div, jak při nejmenší vlastní osobní
námaze i zásluze celek tak vůčihledě prospívá.
Jihoslovanka
Čech
Polák
Dráva Sáva
29
article
Darwinův zákon účelnosti a přirozeného výběru
se tu zřetelně osvědčuje. Ten onen jedinec má
zvláštní smysl pro ty věci, je u volbě své
jazykové půjčky v sousedstvu šťastnější, umí-
stil znamenitě svůj vydlužený obrat a vtipné
užití hned se zachycuje, sděluje se a šíří,
přechází v obecnější majetek. Méně účelný
pokus zase rychle zapadá a mizí. A tak
koluje dnes už mezi účastníky sjezdu jistá zá-
soba všeslovanských obratů společenské mluvy
zcela svobodně přijatá, samorostle vzniklá. Sku-
tečný už sjezdový — žargón. Slovanské jazyky
říše po staletí tolik trpěly porušujícím vlivem
všelikého druhu žargónů stavovských, třídníeh
a odborových, různých hatmatílek cizáckým
živlem prosáklých, jež v dotyčných vrstvách
společnosti, v kruzích úřadnických, vojenských,
obchodních, industriálních, sportovních, ba i vě-
deckých a uměleckých, zanechávaly zahanbujíeí
stopu slovanské kulturní otročiny. Proč by jed
nou neměl dojíti platnosti i žargón, bytost vlast
ního jazyka ne porušující, ale přibuzenským
prvky a živly přímo v zpružující a posi
lující?
Darwinův
30
article
Pro plzeňské měl sjezd i svůj lokální úkol
Vysvitalo to ze všech projevů. Kdo znal Plzen
před deseti a patnácti lety, ví, co se tu změ-
nilo v její prospěch. Kdysi protivná, nechutná.
špinavá, od nevlasteneckých, neuvědomělýeh
správ zanedbávaná nudná Plzeň, město v prachu
a čoudu se provalující, odkud cizinec nahodile
sem zabloudilý s hrůzou prchal, není sice dnes
ještě žádnými Drážďanami, záříci ukázkou mo-
derní úpravnosti a velkoměstského komfortu —
takové divy úpravy nelze v jednom desetiletí
dokázati — ale Plzeň je dnes přece jen město
které stojí za návštěvu a které má také co
ukázati.
A to je výsledek určité práce a určitých
činitelů.
— Provedli jsme to a to, vnější ráz
města, jindy převahou cizácký, dnes je velkou
převahou náš, máme pěkné sady, řadu ve-
řejných budov slušné výslavnosti, máme di-
vadlo, besedu, městské museum, Sokolovnu
a všude s jistou okázalosti stavíme české umění
na odiv, máme svoji lidovou čítárnu a nevim
jaké ještě nové a užitečné ústavy, ale najednou
nevíme, má-li to vše vůbec nějakou cenu či nie?
Vykonali jsme něco dobrého či nie?
Jak to, nevite?
Drážďany
Plzeň
31
article
Tak. Domácí kritika způsobila tak náhlou
depressi sebecitu. Bývají takové reakce dušev-
ních stavů. Po triumfálném jásotu následuje
záchvat nedůvěry, nechuti, pessimismu.
— Prosím vás, na příklad, výkony našeho
divadla! Stojíli vůbec na nějaké umělecké výši
anebo nestojí vše, co se udělalo, opravdu za sta-
rého čerta ? . ..
Podobnými olázkami zahrnováni účastníci
Sjezdu v soukromých rozmluvách. Mezi akty tře
slavnostních večerů: Libuše, Snu noci svatojan-
ské a Prodané nevěsty bylo v kuloárech velmi
živo. Dívadlo podávalo hostům ze svého nejlep-
šího. A teď debatováno a vyzvídáno.
— Je tu někde nějaká práce, nějaký ná-
klad píle, nějaké umění? Anebo stojí všecko
vlaslně pode vší kritikou?..
Část domáci kritiky, zdá se, způsobila stra-
šlivou spoustu v myslích. S kritikou na veřej-
nosti má se to jako se žlučí v těle. Má svůj
význam pro zdravý poměr životních šťáv, ale
ztratite-li rovnováhu, rozleje se po těle a otráví
celý organism. Leda mocné vzpružení může
otravu zase odplaviti.
A úkol mocného vzpružení vykonal kon-
gres. Přišli zkušení, střízlivi lidé, vážného hilasu.
Libuše
32
article
Nepřišli opravovati kritiku. Kritika je volna,
nelze ji opravovati ani omezovati. Každý pov
svůj dojem — v tom je volnost kritiky. A sjez-
doví hosté pověděli svůj. Plzeňské divadlo ne-
vládne uměleckými disposicemi velkých residenč-
ních jevišť. Ale na divadlo menšího města, od-
kázané výhradně na svoji dovednost a svoje
obecenstvo, představilo se velmi čestně. Obtížná
Libuše i nesnadný Shakespearův Sen uspokojily
i diváka přísnějších požadavků. A provedení
Prodané přímo elektrisovalo. Návštěva hostí vy-
konala svoji povinnost. Plzeňským přinesla tolik
známek opravdového uznání a obdivu, že skru-
šený sebecit mohl se opět vzlýčit, mysl nabýti
opět své rovnováhy, jaké ke vší zdárné práci
další nezbytně je potřebí.
Shakespearův
divadlo malý město