1
masthead
10. srpna 1900.
5
article
zpravidla nedostižným ideálem bývá, aby podo
bízna jeho, jako šťastného »prvního rozluštitele«
oetla se mezi arithmografy a šarádami. ida
Méně příjemnými a neškodnými lovci re-
klamy jsou »přátelé«. Ti operují již pohodlněji
prostřednictvím jiných; není před nimi jis
nikdo, kdo jen trochu stýká se s tiskovou vel-
mocí. Překvapují obyčejně svět zprávami přímo
s nebe spadlými. Utýraný a uštvaný redaktor
neb nakladatel chtěje uniknouti stálému dotírání.
prosbám a nářkům, vydá podobnému »přítelie
knížku neb oznámí některý jeho, světu docela
lhostejný, výkon; publikace taková ovšem za-
padne zase bez ohlasu, ale svůj úkol vyplnila-
o našem muži se mluví. Dnes zjedná si re-
klamu zde, zejtra onde, na základě té reklamy
dere se dále, má novou látku k novým oslavám
a tak nepotřebuje mnoho, aby se stal »mužem
veřejnosti«, čímž má vyhráno. Muž veřejnosti
se již neztratí: tomu jest již volno kdykoliv
zahlaholit prsním, přesvědčivým tonem ve pro
spěch té či oné svaté věci, ten jest nejzpůso-
bilejším ke všem sebe odbornějším funkeím ve
řejným, krátce, jest to muž veřejnosti ne
zbylný.
6
article
Ovšem nedosahuje každý tohoto postaven
jen (ak lehce přátelskou reklamou: mnohý do
konce musí užívati různých namáhavých a slo
žitých operači, aby došáhl kýženého cíle.
Jedním z nejspolehlivějších takových prostředke
jsou pohřby — totiž slavné, »umělecké«, re
presentační, vynikající pohřby, na nichž ne
zbytně ubohého referenta čeká trpký úkol, aby
vyzvěděl všechny titule a hodnosti shromáždé-
ných truchlicích, kteří sotva mu zašeptali svoje
jmeno, zmizí za nejbližším rohem. Rovněž ná-
rodní slavnosti bodrého lidu, jimž se naše ho
norace tak rády vyhýbají, jsou vhodným pro
středkem: v nedoslatku jiných hodnostů vezme
referent rád za vděk takovou reklamy chtivou
veličinou, která tím navzájem získává nový stu-
pínek nesmrtelnosti.
7
article
Také požáry, povodně a p. skýtají mno-
hým horliveům příležitost, aby jmeno jejich se
ocinulo aspoň na den na veřejnosti a nemizelc
z paměti zapomínavého čtenářstva.
Všechny takovéto drobné úspěchy pomáhají
sice příjemně rozmnožovati naděje kandidáta na
slavného muže národa, přece však samy o sobě
nestačí, aby pojistily mu vynikající místo. Chce li
opravdu vážně státi se mužem veřejnosti, slav-
ným synem národa, tu nezbývá, než činnost
organisovaná, spoluúčastenství různých odbor-
niků, impressariů, kortešů, klakerů atd., celété
kohorty lidi bez určitého zaměstnání, bez titulu,
stále slídíeích, stále neurčitými, blíže neznámými
záležitostmi zaměstnaných, kteří tajemným způ
sobem dovedou krotiti toho neviditelného, ne-
výzpytatelného draka, jemuž se říká »veřejné
mínění«. Obratem ruky stane se z neznámého
naprosto nepovšímnutého člověka umělec, vir
tuos, spisovatel, cokoliv chcete. Zaznívají fan
fáry, hlaholi články reklamní, »frenetické« po-
tlesky prochvívají celou Evropou, tisícové sumy
honorářů, darů, služného — dle potřeby —
oznamují se úžaslým závistníkům v lokálkách,
které putují evropskými listy, zlatá mládež, ta
naše dobrá zlatá mládež, jež dnes po anglicku
počitá goaly, zejtra rozhoduje o hudbě, pozejtři
o literatuře, ta je v extasi, ovšem že nescházejí
také zajímavá dobrodružství, jichž konečná roz-
uzlení vypravují se jen v soukromí, žertovné
scény, pohnutlivé anekdoty úctyhodného stář
nově, přiležitostně vypravené. Všecka ta běžná
garnitura, jež se storeotypně opakuje u každé
nové vystupující hvězdy.
Evropa
8
article
Jaká to síla, jaká moc v tom umělém
obratném rozvíření nálady současného lidstva,
v tom ovládání a vedení duševního života mass
Najedná se při tom již o to, jestli úspěch za-
sloužen, čili nic — vůbec těžko by bylo mluviti
s absolutního stanoviska o poměru úspěchu
k ceně díla — úspěch nemá tu s cenou díl
co činit. Vyžaduje se jistá zručnost sice, do
konalost, umělost, jmenujte si to, jak chcete —
umění to být nemusí, není však zakázáno. Jal
málo rozhoduje při reklamě cena díla, skutku
povahy atd., nejlépe ukazují případy těch obrat
ných aranžerů úspěchu, jimž stačí, není-li re
klamy positivní, aspoň negativní pozornost obe-
censtva: vzbouřit mínění věřejné třeba odporem
jejž vzbudím, jen když udržím se na povrchu
na denním rozhovoru, jen když přinutím massu
aby se mnou zabývala.
Došli bychom příliš daleko, kdybychom
chtěli vyčíst všechny druhy této zajímavé čin-
nosti lidského ducha, jež v moderní době roz-
rostla v netušené míře.
Tím méně můžeme se zabývati tou r
klamou, jež jest na svém místě v obchodě
v průmyslu, třeba že i tam vybíhá ve výstřelky
někdy dosti povážlivě.
Jal
9
article
Resumujili, marně se namáhám najíti ně-
jakou definici reklamní činnosti v literarním
uměleckém světě. Jest jisto, že samovolné sna-
žení po příznivých úsudcích, doporučeních, atd.
není před choulostivým svědomím přípustno.
právě tak však jisto jest, že asi málo lidí spo-
kojí se s výsledkem, jež činnost jejich sama
o sobě ve veřejnosti vyvolává, a neopominou
žádné příležitosti, aby napomáhali veřejnému
mínění. Do jaké míry jest činnost taková opráv-
něna, kdož to může rozhodnouti? Myslím, že
zde může mluviti jen svědomí, a my můžeme
konstatovati jen tolik, že úspěeh neřidí se pra-
videlně dle norem citlivého svědomí, nýbrž
stává s ním spíše v přímém odporu a ten,
jehož svědomí v poměru k veřejnosti jeví příliš
velikou dávku citlivosti, musí spokojiti se pra-
videlně dosti problematickou útěchou, že bu-
douenost bude spravedlivější — ač má-li vůbec
takový vzácný muž útěchy potřebí.
ean
České spisy.
10
article
* August Sedláček, Hrady a zámky
české. Illustrují bratří Liebscherov é a V
Král z Dobré Vody. Nakladateiství F. Šimáčka
Díl XII. Čáslavsko. V Praze, 1900.
O tom již ustálen soud, že Sedláčkovým Hradům
a zámkům vedle monumentálních historických děl
Palackého a Tomkových náleží v dějepisectví českém
místo nejpřednější. Třebať toliko uvážiti nesmírnou,
práci jednotlivcovu všestranně přesahující píli, již
Sedláček věnoval shledávání pramenných dokladů,
v naprostě téměř úplnosti přibíraných, jakož i jeho
překvapující snalost i historické topografie české, po
kteréž stránce nemůže se jemu nikdo z předchůdcův
ani z vrstevníků rovnati, i zvláštních způsobů stavby,
opevnění a vnitřního zařízení historických hradův a
tvrzí českých. Teprve teď, když obrovské dílo Sedlá-
čkovo blíží se k ukončení svému, možno jest přikra-
čiti k zevrubnému vylíčení historické topografie české.
ježto k ní položil autor Hradův a zámků základy ne
vývratné
Sedláček
Liebscherov
Král
F Šimáček
Sedláčkův
Palacký
Tomkův
Hradův
Čáslavsko
Praha
11
article
Bylo by zbytečno promlouvati o methoděa
vnitřní stavbě díla, jež i závistná českoněmecká kri-
tika posuzuje ve světle na výsost příznivém. Stač
říci, že Sedláčkův spis řadí se k těm řídkým plodům
lidského ducha, o nichž vzdálený posuzovatel pochy
buje, že jsou plodem ducha jediného a spolu jediného
lidského života. Dvanáctý již díl klade neunavný, ale
stále ještě bystrý a svěží spisovatel na stůl čtenáře
pro minulost své vlasti zaujatého a v něm pojednáv
o nejklassičtější půdě české, jíž starobylá Čáslav vé-
vodí. Počínaje kolébkou nejčeštějšího českého krále.
staroslavnými Poděbrady, stane u kolébky Slavní-
kovce sv. Vojtěcha, odkudž přechází ku památnému
sídlu Krušinův a Trčků Lichnici, pobude na Ptáčkovu
sídlu Pirkštejně a Ratajích, spočine na zpustlém nyni
Talmberku, obdivuje se tu nádheře nově ožilých Žleb
tu opuštěnosti, jež zeje z Ledče zdí starobylých, na-
vštívi Kolín, Malešov, Roháčův Sion, popatří na mo-
hutnou někdy Polnou pánů z Kunštátu, jakož i na
Přibyslav, pod níž zesnul nesmrtelný vůdce bratř
Táborů, přehlíží četná ta panská i rytířská sídl
v úkrají Želivkou a horní Sázavou ohraničeném.
stane v Zásmukách nepřetržitou tradicí šternberskou
proslavených, s úctou biíží se Vlaskému dvorůa
a tvrzím v městě i kol města Hor Kuten, zavítá na
Hrádek nad Poděhusy, odkudž pošel slavný soudruh
Otakarův v bitvě kressenbrunnské, načež útulná
Radim Zárubů z Hustičan zavírá pouť jeho.
Sedláčkův
svatý . Vojtěch
Krušinův
Trčka
Rataj
Otakarův
Záruba
Čáslav
Poděbrady
Pirkštejn
Talmberk
Ledeč
Kolín
Malešov
Roháčův Sion
Polná
Kunštát
Přibyslav
Tábor
Želivka
horní Sázava
Zásmuky
12
article
Co tu památného, co slavného, co každému
Čechu drabého chová v sobě díl tente ! Spisovate
pohrouživ se až na dno zachovaných pramenných
zpráv, hledí, aby podal veškeren obraz panského
zemanského života v Čechách, a s pietou následování
hodnou popisuje zbývajíci ještě inventář někdejší našt
národní samostatnosti. A slovo jeho, zevrubné, živě
povzbuzující, doplňují vlastenečtí umělci, předvádějíc
nynější i zachované starší pohledy oku vzpomínkam
do krásné, slavné minulosti znojenému.
Zbývají ještě čtyři svazky, jimiž zavřeno bude
dílo, o kterém autor může právem zvolati s kníželem
římských básníkův Exegi monumentum. Přejeme jemu
nyní již na zaslouženém odpočinku dlícímu, aby do-
čekal se svého monumentálního dila ukončení a spolu
i uznání, které významu jeho přísluší, jakkoli vydá-
vání jeho děje se beze vší podpory veřejně.
Max Dloubý.
* Atlns motýlů střední Evropy. 50 tabul
barvotiskových s 13000 obrazy motýlů, jejich hou-
senek a pup. Slovný výklad dle knihy Berge-Heine-
mann-Stendelovy, atlasu Hofmanno a, literatury do-
mácí a dle vlastní zkušenosti upravil prof. Ja
John. Nákladetel I. L. Kober.
Dílo toto, jehož obrazová čásť vyznamenává s
naprostou přesností a dokonalostí v barvě iv
kresbě, jest důležitou pomůckou pro každého sbě
ratele motýlů a zejmena pro stu dující středních škol.
Obsahuje v systematickém uspořadání vyobrazení
všech druhů motýlů, žijících ve střední Evropě spolu
s obrazy housenek a pup, jakož i rostlin, na nich
ty které housenky žijí.
Čech
Dloubý
Berge Hein Stendelův
John
Čechy
Evropa
Hofmanno
Nákladetel I . L
13
article
Textová čásť, zpracovaná velmi prakticky a ná-
zorně, obsahuje v úvodů nejprve popis motýla ja
kožto čeledi, jeho vajíček, různých tvarů housenek
pup a vývoje motýlů, načež popisuje důkladně
stavbu těla motýlího ve všech feho častech, což zna
zorněno na tabulce první schematickými nákresy
provedenými částečně v měřítku zvětšeném. Zejmena
popisuje autor dopodrobna křídla motýlů, jich ústrojí,
tvar a kresbu, poukazuje na zajímavý zjev obojetníků
a pojednává pak o potravě a životě motýlů, jich
zeměpisném rozšíření, jich užitku a škodě, o jich
nepřátelích a chorobách. Na konec podává přehiled
soustavy motýlů.
V delší kapitole pojednává autor spůsobem za-
jímavým na základě praktických zkušeností o sbír-
kách motýlů. Popisuje důkladně spůsob lovů motýlů
denních, večerních a nočních, zejmena zajímavy lov
můr pomocí vnadidel a při světle. Dále udili přakti-
cké rady co se týče odchovu motýiů, kterýmžto spů-
sobem lze docíliti nejdokonaiejších exemplařů. Po-
dáva návod, kterak hledati vajíčka, housenky a pupy
kterak opatřovati píci housenkám a kterak je ošetřo-
vati a kterak uschovávati pupy až do úplného vyvi-
nutí se motýla. Dále pojednává o usmrcování a na-
pínání motýtů, o chování jich v krabicích a ve
skříních a o ochraně sbírek před škodlivým hmy
zem, prachem a plísněmi, o spravování poškozených
exemplářů, pak o úpravě vajíček bousenek a pup pro
sbírky a o výměně a zasílání motýlů.
14
article
Všeobecná stať o ústrojí motýlů podána jest
nejen důkladně, ale i názorně a způsobem zajíma-
vým, tak aby si čtenář zapamatoval jednotlivé chara-
kteristické znaky těla motýlího a dovedl správně ro-
zeznávatí, kde jde o rozdíly jednotlivých druhů. Ale
také důkiadné spracování kapitoly o chytání motýlů
a jich výchově z vajíček a housenek, má svůj vý
znam. Sběratel nalezá tu celou řadu praktických po-
kynů, jež ušetří mu mnohěho zklamání a mnohého ne-
zdaru. A výchova motýlů z housenek sama o sobě
jest tak zajímavá a zároveň poučná, že hojně na-
hradí vynaloženou práci a péči. Neboť chov hou-
senek poskytuje velmi zajímavý pohled do drobných
tajností života a vývoje těchto živočichů. Již tato
instruktivní a vychovatelská stránka tohoto druhu
sběratelství zasluhuje, aby na ni bylo důtklivějí upo-
zorněno a vzbuzována k němu chuť praktickými po-
kyny, kterak dosíci v této příčině pěkných výsledků.
15
article
Po těchto důkladných kapitolách úvodních ná-
sleduje soustavný výpočet velkých motýlů celé
Evropy; druhy, které jsou domovem ve střední
Evropě, jsou popsány zevrubněji dle toho, jsou-li
hojnější a důležitější a pro české země zajímavější.
V popisech udáno, kolik je třeba k rozeznání od po-
dobných druhů neb rodů; udána doba létání, nále-
ziště, housenky, jich potrava a jiné detaily, pokud
pro dotyčný druh mají význam. Stručné tyto popisy
jsou úplně dostatečné jako vysvětlivky k barevným
obrazům motýlů. Odrudy a synonyma jsou v textu
na příslušných místech tiskem vyznačeny.
V popisné části jsou k latinským jmenům dána
česká jmena potud, pokud v jiných českých spisech
se nacházejí, jako v knize Klikově, Steinichově, Exle-
rově a j. Ve výpočtu motýlů, vyobrazených na ba-
revných tabulich, jsou však dodána česká jmenan
všech druhů vyobrazených, i těch, které se v českých
zemích nevyskytují.
Steinichův
Exle
Evropa
16
article
Barevné tabule podávají obrazy motýlů, jich
housenek a pup, jakož i rostlin, na nichž žijí, věrně
do nejmenších podrobností, přesně v barvě i v kresbě
Celá úprava díla jest naprosto dokonalá. —sl—
* N. Stremonchov: Za čínskou zdí
Život, mravy, zvyky a pořádek v »nébeské říšie.
Z ruského přeložil J. Veselovský. Světov
knihovna, red. Jar. Kvapil, čís. 164. Nakl. J. Otto
Knížka přichází právě vhod, nyní v době čínských
zápletek. Ruský autor líčí život v říši čínské, na
základě vlastního názoru zajímavě a poutavě a ten
kdo přečeti několik cestopisů o Číně, nalezne tu
leccos, co jej pobaví. Pro nejširší kruhy čtenářstva
pak podává tato knížka stručný, ale úplný a ná-
zorný obraz živola, mravů a zvyků lidu čínského
i poměrů v ohromné této říši, od čínských krojůa
čínské kuchýně až ku pletkám čínských mandarinů
a poměru Číňanů vůči pokrokům průmyslu a cizím
vynálezům.
Prof. dr. Fr. Scherer: Hygiena dět-
ského véku. Část II. Lidové rozpravy lékařské
red. MUDr. Ladislav Haškovec, čís. 10. Nakl.
J. Otto. V této části pojednává autor o významu
a podmínkách chorob zažívacího ústrojí ve věku
dětském, o výživě přírozené a o výživě umělé. Autor
líčí lu způsobem populárním, snadno srozumitelným
význam hygieny ústrojí zažívacího u novorozeněte
až do prvního roku, upozorňuje, čeho třeba dbáti
aby se zabránilo chorobám a vykládá podmínky
řádné výživy dítěte, čeho třeba dbáti, je-li nutna
umělá výživa dítěte, klerak postupovati při poskyto-
vání potravy dětem dorůstajícím a kterak si počínati
při chorobách ústrojů zažívacích.
J Veselovský
Kvapil
J Knížek
Číňan
profesor
doktor
František
Scherer
MUDr
Haškovec
Otta
Čína
17
article
* J. S. Machar. Výlet na Krym. 1898—
1899. Nakl. F. Šimáče k. Kniha deskriptivní poesie
cestovní nálady, někde lehce feuilletonisticky na-
črtnulé, někde přiostřené v břitkou pointu satyrickou,
anebo oddychující vřelým soucitem s nešťastným
lidem, aneb vyznívající v elegickou náladu. Form
stručná, úsečná docilující několika zběžnými črtami
neomylného účinku. Velmi zajímavým číslem jsou
»Krymské sonety«, kde autor svrovnává líčení
Mickiewiczovo s vlastními svými dojmy a báseň »Sa-
velij.« v níž líčí prostou mysl ruského člověka, od-
dávající se klidně osudu a hymnická báseň » Večer
u moře.« Poetický denník, v němž se plně obráž
individualita básníkova.
Holger Drachman, Byl jednou jeden
král . . . Pohádková komedie o sedmi obrazech.
Pro české divadlo upravil Bohdan Kaminský
Repertoir českých divadel LXXIV. Nakl. F. Šimáček
O úspěchu poetické této hry, prvního dánského kusu,
jenž proveden na Národním divadle, bylo referováno
již na jiném místě. Je v něm dosti poesie, jež účin-
kuje i při pouhém čtení knihy, zejmena v pěkně,
poetické úpravě, jíž se mu dostalo B. Kaminským,
jehož text nejen pěkně se čte, ale jest spracován
i se zřetelem k deklamaci na jevišti, což jest přednost.
již nelze podceňovat. Verše i prosa zní tu stejně
zvučně, hladce a lehce.
Oprava. Titul překladu Jos. Paulíka v 8—9
sv. XVI. ročn. »Přítele domoviny« nakl. Edv. Beanfort,
o němž podána na těchto místech zpráva min. týdne,
má zníti správně: Josef Jurčič, V rozkvětu
života.
Machar
Mickiewiczův
Holger Drachman
Kaminskij
F Šimáček
B Kaminský
Paulík
svatý . XVI
Jurčič
Krym
Jos
národní divadlo
18
article
Z českých listů.
Z českých listů.
* Zlatá Praha přináší v čísle 39. podobiznu
a výstižně psané ocenéní Nestora českých malířů,
Karla Javůrka, k šeho 85. narozeninámi: Ja-
vůrek demonstruje mladsím a nejmladším, jak se
malovaly vlastenecké historické obrazy před pol
stoletím v Praze; nezměnil ni obsah, ni utváření.
ni techniku. Historismus Hellichem, Lhotou, Ja-
vůrkem inaugurovaný, Svobodou a Čermákem pro-
dlužovaný, vyvrcholil v Brožíkovi. Někteří vykon-
struovali pro Javůrka význam zvláštní, evoluční, po-
čali jej vynášeti za předchůdce oné fase českého
malířství, jež koncem let sedmdesátých počíná. Neni
však třeba proň vymýšleti hodnoty, jež jsou mu
cizí. Pro nás -jsou jeho přáce živým dokumentem
skromného, jednoduchého uměleckého názoru če-
ských romantiků, dotčených prvním vanem reali-
stického hnutí düsseldorfského. Javůrkovo umění zá-
leží v sestavování figur, v příbližně věrné šaty odě-
ných, do živých obrazů k illustraci domácích dějin
dle komposičního schematu snadno poznatelnéhoa
typů se opakujících. Historie sama jim dodává
hloubky, význačnost předmětu v první řadě podmi-
ňuje obraz. Umělec nebyl tak maliřem, jako hledlačem
obrazů v knihách. Tvořivé síly nebývaly přepínány,
malířské vidění nebylo zvlášť cvičeno. Leželo to
v době. Vřelý cit ovládal umělce, cit spíše litarární
a opravdu národně vlastenecký, který nahražoval
onen dřímající výtvarně umělecký, obstavivší se, až
když umění prodralo se mlžinami minulosti k plno-
krevnému skutečnu. Javůrek neúčastnil se již toho
přerodu. Bylo to jeho osobní právo. A tak dnes,
v kmetském věku, stojí tu jako živý representant
určitého období, určité formule umělecké, které
zůstal věren dle duchaplného srovnání kritikova
»jako zbrojnoš ve vřavě bitvy stojící nad mrtvolou
rytíře, jehož železnou brní pronikla kulka z pušky
vystřelená.«
Javůrek
Hellich
Svoboda
Čermák
Brožík
Javůrkův
Praha
Lhota
19
article
* »Lumír«, č. 32., poutá nejvíce pokračováním
rázovitých obrázků z Vodňanska, jichž thematem
jsou »Selské děti« a bystrým pozorovatelem a nena-
podobitelným vyprávěčem Josef Holeček. Ve feuille-
tonu zajímá z italštiny přeložený článek Angela Con-
tiho »Rythmus v hudbě«. Podstala hudby není ve
zvucích, jako podstata malby není v barvách. Barvy
a zvuky jsou prostředkem výrazu, mluvou těchto
dvou umění. Másli taj v přírodě hlas, tento hlas jest
hudba. Každý zvuk, každá vlna zvuku má moc při
volati našeho důcha, vzbuditi jej a učiniti, aby po
cítil totožnost vlastního života s životem věcí; každý
zvuk, každá vlna zvuků volá k nejhlubší části našt
bytosti; a v přestávce mezi jednou a druhou vlnou
zvoků ozývá se hlas mlčení. Zmlkají zvuky, zmlká
hlak existence a projevuje se mlčení života. V čase
rythmus jest sledem mičení mezi intervally zvuč
nými, jest původcem zvuků, jež budí v nás mlčení
života, jest prvním hlasem taje, prvním projevem
slechu věcí. Hlas věcí, jejich dech, nemohou vnik
nouti do hlubiny našeho ducha, leč v podobě rythmu
Hlas věcí jest v podstatě jiný, než zvuk věcí. Pod
stata hudby není ve zvucích, ale v mlčení, jež zvuky
předcházi, v mlčení, jež zvuky následuje. Rythmus,
jenž je srdcem hudby, zjevuje se a žije v těchto in-
tervallech mlčení, upozorňuje nás na přítomnost vůle
ve všeobecném životě V rythmu pojí se aspirace
přírody a projevy lidského ducha v jedinost života.
Podstata života není ve zvucích, je v mlčení. Aby-
chom nabyli pojmu o rythmu, třeba zapomenouti
míry, jež značí sled okamžiků existence, a předsta-
viti si hudbu sfér Pythagora. Vedle číselných zákonů
architektury a hudby, zkad plynou pravidla, jimž se
učí ve školách, jsou ještě jiné zákony metafysické,
jichž jest genius poslušen a jimž se nelze přiučiti.
Holeček
Rythmus
Pythagoras
Lumír
Vodňansko
Angel Con
20
article
Znakem uměleckého veledíla jest zroditi se jako zje-
vení. To stává se svrchovaně v hudbě, jež jest bez-
prostředným hlasem taje světa. Schopenbauer jediný
z filosofů plně postřehl podstatu hudby : hudba, jako
svět, jest přímé zpředmětění vůle.« A Wagner praví,
že »hudba jest přímým zjevením z jiného světa.«
* Květy v srpnovém sešitu podávájí bohatou
ukázku z lyriky P. B. Shelteye v překladu Jaroslava
Vrchlického — mezi jiným prostulé »Řádky k indi
anské melodii« a překrásné meditace věnované Janě
— jakož i Ant. Klášterského formálně neobyčejně
zdařilý výběr z H. W. Lenglellova. Obě ukázky,z
poesie anglické i americké, budí v nás touhu jednal
po brzkém vydání dalších svazků Vrchlického angli
cké anthologie, jednak po úsilnějším převádění mi-
strných poelických výtvorů rassy anglo-saské vůbec
Poesie francouzská, tihnoucí k formalismu a zevnímu
lesku, zdomácněla u nas a oplodnila poesii naší
Vliv přemítavé vniternosti, lásky ku svobodě a pří
rodě, silné, mužné vůle, jež jsou jedny z předních
význaků poesie anglické i s její americkou, člověka
v nejmodernější fasi vývoje a hned vedle toho
nejprimitivněší ostře zacnycující odnoží, mohla by
tím spíše přispěti toliko k prohloubení a všestranno
sti naší básnické produkce, jež poslední dobou.
špatně pochopenými a otrocky napodobenými hesly
modernosti, začíná se ocitati na povážlivé mělčině
nejen neumělosti, ale i bezcitovosti a vůbec bez-
myšlenkovitosti. — Čím dále, tím více obrací k sobě
pozor »Rok na vsi«, kronika moravské dědiny
péra Al. Mrštíka. Přečtěte si na příklad črtu »Přijde
jaro« a zazpívá vám to v duší celým tušením blí-
žící se vesny. Al. Mrštik je mistrem nálady, stejně
jako dovedným, několika rysy zachycujícím zazna-
menávatelem lidských dokumentů.
Wagner
Květa
Vrchlický
Řádek
Jana
Antonín
H W Lenglellův
Al
Mrštík
21
article
Ze slovanských listů.
Ze slovanských listů.
* Kritik »raru i Hnu
p. R I. Sementkovskij poznamenává o sou
časné belletristice ruské i západní, že v celé řadě
více nebo méně jasných obrazů s velikou vytrvalosti
a někdy i s velikým talentem nám objasňuje, kterak
nekonečné kolísání, kvašení a nespokojenost se sku-
tečností bývá s větší části výsledkem krajního sub
jektivismu nebo egoismu. Kdyby nespokojení lidě
nestarali se tak příliš o sebe jako spíše o jiné.
možná, že by méně unášeli se »literární moudrostíe
a všímali by si bedlivěji okolaího živola, nalézajíce
v něm to, co nyní zůstává pro ně skrylým. — Pu-
blicista »Heaht« p. Meňšikov vykládá nezdan
většiny intelligence ruské při pokusech »sednouti
na zemi.« Jest prý to úkol přesahující sily této
intelligence. Touha po zemi není prý žertem. Jest to
vzkříšení veškeré přirozenosti člověka, jeho návrat
ke ztracené věčnosti, znovuzřízení samých základů
existence. Jest to věc tajemná, veliká. Zde třeba
setřásti se sebe všecko omámení veřejného mínění
všechny předsudky zděděně i osobní. Zde třeba
znova jako v první den stvoření světa pohlédnouti
olevřeně na svět, beze všech předsudků, s nadšenou
vírou v život a v jeho zdroj. Třeba k tomu nadšení,
bohatýrského plápolu duše. A k tomu nynější intel
ligence není způsobilá. Známý stoupenec Tolstého
rozvádí pak známou jeho ideu sproštění člověkaa
odvržení nynější nezdravé kultury. — Kritik »Hcropn-
Vecaro Berka« p Borozdin ve stati »Cro Abr
zureparypnaro pasumris« podává přehled literárních
směrů na Rusi, ač bez určitěho, jednotného kriteria.
Sementkovský
Tolstý
Abra
Pu
Rus
Vecaro Berek
22
article
Bazarov v »Or iraaz« Turgeněva blíží se
k »ideálu« jest to silná povaha. Ale v konci koneů
jest to »barin«, jenž ničemu nerozumí. Dopadá to
tak, jako by Turgeněv rozděloval své hudiny na pány
rozumějící něčemu a ničeho nechápající. Bazarov
náleží k poslednějším. Jediné vlělení »ideálu« vid
kritik u L. N. Tolstého. Popírati ideál Tolstého jes
v očích jeho směšným. Přes to nynější období ruské
literatury nazývá dobou úpadku. Zemřeli A. K. Toi
stoj. Někrasov. Dostojevskij. Pisemskij. Melnikov.
Bazarov
Turgeněv
Tolstý
Toi
Někrasov
Dostojevský
Pisemskij
Melnikov
Or
23
article
Tulgenov, Čerayševskij, Selgdnov, Aksnkov, Kavelin
Tulgenov, Čerayševskij, Selgdnov, Aksnkov, Kavelin
Gradovskij. Saltykov. Ostrovskij. Gončarov. Pleščejev
Apuchtin, Fet, Majkov, Polonskij a konečně před ně
kolíka měsíci Grigorovič. V seznamu vynecháni ještě
Lěskov, Těrpigorev Strachov a j. Ale místa starých
zůstala prázdna. Objevili se noví lidé, několik vyni
kajících talentů, nedosáhli však dle mínění kritika
dosud onoho rozhodujícího postavení, jaké náleží
jejich předchůdcům a nesnadno řísi, z čeho to po-
chodí, zda od slabšího nadání či ze všeobecného
stavu literárního. Všeobecný závěr vyznívá pak v tato
slova: Obraz posledního čtvrtstoletí jest neutěšený
ale není proč naříkati. Třeba že není siiných talentů,
možno doufati, až smalé ditě«, t. j. současná ruská
literatura, doroste, že bude míti více svědomí a zmizí
zlo, působené belletristy a některými kritiky.
Selgdnov
Aksnkov
Kavelin
Saltykov
Ostrovský
Gončarov
Majkov
Polonskij
Grigorovič
Těrpigorev Strachov
Pleščejev Apuchtin
24
article
Čtvrtý díl »Couunenif« M. Gorškého ob-
sahuje nejcennější a největší dosud jeho dílo »Gona
Toplen“, které objevuje se takto poprvé o sobě
v růkou čtenářstva. M. O. Txoipom vydal
další serii básní »Ilcum po«, o nichž jsme se
již zmiňovali. V. J. Rudakov sebral nejcennější
anekdoly o genialním vojevůdci ruském knížeti A
V. Suvorovu a vydal je v jubilejní knize »T'enepa nne-
cc KB A. B. Cynopom«. Prostinké, pěkně vy-
pravované črty obsahuje sbírka povídek G. T. Se-
verceva (Polivanova) »AKEOPAH ÚMria«. PI. Ven-
gerová, choť známého literárního historika, přelo-
žila Vojničův román »Osoa«, vydaný původně an-
glicky a líčící poutavě tajné revolucionářské spolky
italské z třicátých let končicího století. V době nové
činnosti tajných živlů překlad nalezne zajisté dobrou
* Professor sofijské university dr. L. Mileti
podává v 16. sv. »Cbopinka« zajímavé zprávy o li
teratuře a jazyku Balharů banátských. Bulhaři tito
usadili se v XVIII. stol. nejprve v Malém Valašsku
a kol r. 1740 posunuli se dále do okolí Temešváru.
U těchto katolických Bulharů vyvinula se v XIx.
století malá lokální literatura s latinským písmem.
M Goršký
Gono Toplen
M O
Txoipom
Ilcum
Rudakov
V Suvorov
Cynopom
Polivanov
Oso
doktor
Balhar
Bulhar
Temešvár
T ' enepa nnecc KB A . B
AKEOPAH ÚMria
25
article
Od r. 1881 vycházel v obci Vingu časopis s názvem
»Vinganska Narodna Nuvala«. Obšírná stať podává
cenně zprávy národopisné o tomto zlomku naroda
bulharského, jeho poměru k původní vlasti a jeho
nářečí. Nejstarší bulharská literární společnost, zalo-
žená ještě před osvobozením Bulharska v rumunské
Brajle roku 1869, prodělavši obtížnou finanční krisi,
výdává nyní svůj známý časopis »Ilepoecn
Cnncanne« jako měsíčník. Předsedou družstva je bý-
valý ministr financi 1 E. Gešov a redaktorem známy
filolog bulharský dr. A. Teodorov. — O původu Bul-
harů pojednal Ivan Šišmanov ve »Sborníku-
bulharského ministerstva (sv. 16. a 17.). Pan Šišma-
nov jest rovněž professorem mladé university so
fijské a zabýval se muoho otázkou, o níž v tomto
století nemálo se uvažovalo. Podnik! též několik
vědeckých cest za tímto účelem a sebral calou lite-
raturu, sem spadajíčí. Rözebrav kriticky dosavadní
theorie o původu Bülharů (slovanském, uralsko-čud-
ském nebo tursko tatarském) přidržuje se mínění, ž
jmeno Barapnir pochází od řéky Volhy, kde náro
prastarých Bularů dlouho přebýval a kde část jich
přijala islam i dlouho se zde udržela. Národ ten by
Slavjanin.
prý původu tursko tatarského.
Ilepoecn Cnncanne
E Gešov
doktor
A Teodorov
Šišmanov
Bulharsko
Šišma
Volha
Vingansko Narodno Nuval
27
article
Z cizích revui-
28
article
* Maďarská literatura utrpěla — dle referáty
Leopolda Katchera — velikou ztrátu úmriím Juli
Schvarcze, jehož dějiny demokracie měly úspěch at
sensační. Poslední jeho dílo »Dějiny Řecka« zůstaly
torsem. Na jeho výzkumech pracuje však dále o dě
jinách Recka G. Gyomlai. Z historických monografi
nejvýše stojí Peisnerovy »Dějiny Budapešti v XVIII
století«. Nové kritické vydání Madáchovy »Tragedie
člověka« obstaral filosof Bernát, téhož básníka ži
votopis vydal Palágyi Historii maďarské hudby v XIX
století napsal Abrányi. Poelická tvorba maďarská
roku 1899 byla chudičká. Autor uvádí pouze jedin
dílo a sice sbírku básní Sándora Felekiho. O něco
potěšitelněji zní zpráva referentova o tvorbě drama-
tické. István Géczy, oblíbený spisovatel veseloher,
napsal novou frašku »Matka zemé«. Největší úspěch
mělo věnované drama básníka Emila Makaie »Učený
professor Hatvani«. Titulní hrdina kusu byl do jisté
míry maďarským Faustem, z polovice XVÍII. století.
Katcher
Schvarcz
G Gyomlai
Peisnerův
Madáchův
Bernát
Palágyi
Sándor Feleki
István Gécza
Emil Makaie
Hatvani
Faust
Řecko
Budapešť
29
article
Nezdařeným kusem nazývá referent hru »Shakea
peare« od Arpáda Ziganyho. Jokai vydal letos svoji
autobiografii »Letitý, ale ne starý«, více napsati mu
nedovolily líbanky. Romantický tento plod Jokaiův
čte se dle referenta jako mixtum compositum z Boe-
caccia. Vernea a Hoffmanna Herczeg, Bródy a druzí
i u nás známější autoři přispěli obvyklou jednou
knihou, ale nepodali nic obzvlášť vynikajícího. Pro
tolkloristy nad míru zajímavou knihu vydal RR. Te
meszwáry: »Zvyky a pověry při porodé a kojení
v Uhrách«. Politická a sociálně-hospodářská literatura
byla hojná; dlužno tu jmenovati A. V. Matlekovitse,
Somógye, Kemény a j. — Italská literatura
trpěla dle referenta — Guida Biagia — velice ciz
produkcí. Sienkiewicz, Maurier a jiní časoví autoři
ciziny byli tak enthusiasticky přijati v Italii, že skore
úplně vytlačili původní tvorbu z přízně čtenářstva
Tím větší oblibě těšil se zvláště Sienkiewiczův román
»Ouo vadis«, jenž byl vydán v Rusku a mohl tedy
beze všech finančních závazků k nakladateli neb spi-
sovateli býti překládán. Proto se vyrojilo hojně pře-
kladů a vydání, lidových. Z původní tvorby nevidí
referent ani jedno dílo, o němž by se mohlo říci, že
je hodno všeobecného obdivu. Carducci nepodal nic.
Zigany
Jokai
Jokaiův
Verne
Hoffmann Herczeg
móda
A V Matlekovits
Somógy
Kemény
Sienkiewicz
Maurier
Sienkiewiczův
Carducci
Bo
Uhry
Rusko
Ouo vadis
30
article
Fogazzaro pracuje o větším díle, Verga mlčí, d'An-
nunzio po svém »Fuoco« vrhl se ve vír politiky
jediný Giacosa podal u nás provedené »Comme l
Foglie«. Náramně bohata byla letos v Italii literatura
dantovská. Tomu, kdo se o nejnovější díla o Dantovi
zajímá, doporučujeme, aby si přečell dotyčný passus
tohoto referátu Biagiova, najde tam celou kupu biblio-
grafických údajů. Velmi pečlivě hyla také pěstován
literární historie. Obzvláštní zmínku činí referen
o díle Piergiliově: jest to biografie Leopardiova, se-
stavená z jeho listů, a pak o vydání dopisů Forna-
ciariových, jež podávají nám roztomilý obraz ze ži-
vota v Toskaně kolem r. 1830. Z poetické tvorby re
ferent nejvýše slaví Pascoliovy »Poemelti« a Aga
noorové »Leggenda Eterna«. Pascoli dosáhl letos ceny
při soutěži vypsané v Hollandsku na nejlepší báse
latinskou, a Aganoorová náleží k nejnadanějším bá
snířkám vlašským. V novellistice stojí v popředi
»Fuoco« d'Annunziův, dílo, o němž referent praví
že nelze na něho užiti obvyklého kritického měřitka
»Je to psychologická vivisekce, jediná svého druhu
plná výstředností, ale plná také umění.« Ze známěj-
ších novellistů Rovetta napsal pěknou studii charak-
terů »La Signorina« a Ugo Ojetti subtilní studi
»II Giuco dell Amore«. Dramatická literatura nebyla
letos šťastná. Jediné vyníkající dílo je Giacosovo
»Jako to listí« a pak velkolepá historie italského di-
vadla od L. Rasla »l comici italiani«. Historie
ostatní obory vědy byly daleko hojněji pěstovány.
Fogazzaro
Verga
d ' Ana
Giacosa
Dante
Biagiův
Leopardiův
Pascoliův
Aga
Pascoli
Annunziův
Rovett
Giacosův
L Rasl
Comme l Foglie
Forno
Leggenda Eterna
Ugo Ojetti
II Giuco
Amor
31
article
Starý Ibsen se svou hrou »Když se my mriví
probudíme« jest dle referátu Ch. Brinchmannov
hlavní událostí v norské literatuře za rok
1899. Víme, jaký rozruch udělalo drama to i v ci-
zině i v Norsku samém, nedivíme se tedy proto to-
muto tvrzení. Vedle Ibsena stojí v popředí Jonas
Lie novelou »Faste Forland« a A. Garborg dílem
»Den bustkomme Faderen«. Věda byla loni pěsto-
vána velmi hojně. Zvláštní zmínky zasiouží nádherná
publikace »Norsko v XIX. století« jakási obširná ré-
vue duševní života norského za 19. století a pak
velkolepá bibliografle »Bibliotheca Norvegica«, již
právě začal vydávati H. Pjetersen. — Úřadník kra-
kovské universitní knihovny a literární historik
Adam Betcikowski referuje o polské litera-
tuře. Počíná Nestorem polské belletrie T. T. Jezem
a jmenuje především jeho obraz smutného života
polských emigrantů v Paříži »Ve vodách Babylonu«.
Ibsen
Fast
Forland
A Garborg
H Pjetersen
Betcikowski
T T
Norsko
Paříž
Babylón
Jonas Lie
32
article
Eliza Orzeszková vydala loni román »Argonauci«
v němž líčí bankéře Darwida, jenž zestaral v honbě
za milliony a na konec seznal, že mu to přece nic
nebylo platno: rodina jeho se rozpadla a on tu stál
opuštěn, před zoufalstvím. To vedle nedokončených
ještě »Křižáků« Sienkiewicze jsou hlavní sloupy
loňské prosaické belletrie. Jen jmenovati dlužno
ještě Žeromského »Bez domova«, silně upomínající
na Ibsenova »Nepřítele lidu«, úchvatný obraz lodz-
ského továrního života W. Reymonta »Ziemia obie-
cana«, Slewszewského barvitý obraz z Kavkazu
»Riszlan« a j. O Przybyszewském a polské Moderně
vůbec vyslovuje se také Belcikowski rozhodně od
mítavě. V dramatické tvorbě staví referent nejvýše
hru »Sonata« mladého a nanejvýš talentovaného
básníka Kisielewského. Literární historie byla pěsto-
vána velice hojně a nad míru četnou jest literature
vztahujíei se k jubileu Jagollonské university v Kra
Orzeszková
Argonauc
Darwid
Sienkiewicz
Ibsenův
W Reymont
Ziemia
Przybyszewský
Kisielewský
Kavkaz
33
article
kově. — Velmi polemicky proti domácím živlům re-
feruje o ruské literatuře C. Balmont. Připomenuv,
že minulý rok byl pro Rusko obzvláště významným
proto, že slaveno bylo jubileum Petra Velikého v říši
poesie, Puškina, jenž vlastně pro Rusy znamená den
duševního narození, stěžuje si trpce referent, ž
v dobu jubilejní sice byly časopisy přecpány biogra-
fickými články a triviálními přednáškami, ale že ani
jediná kniha se neobjevila, jež by byla ukázala, jak
velice Rusko od dob Puškinových pokročilo, a čím
mu je zavázáno. Z belletristických plodů rozepisuje
se referent nejdříve o »Vzkříšení« Tolstého, ale hned
pak o »M Gordějevu« Maxima Gojkého. Tomuto
mladému a vysoce nadanému muži věnuje skoro po-
lovinu svého roferátu, vysvětluje tajemství jeho umění
o oceňuje je s hlubokou úctou. Doporučujeme vřele
tento passus všem, kdož chtějí v stručnosti informo-
vati se o spisovateli, jenž vítězně opanoval jedno
z předních míst ruské novellistiky. Poslední práci
A. P. Čechova »V ovragě« Gež vychází v »České
Révni« v českém překladě) považuje referent za nej-
cennější z jeho drobných prací. Zmíniv se o zřízení
belletristické třídy při petrohradské Akademii nank
a o prvních Akademicích, referent podrobuje obšírné
kritice soudobou poesii, pojímnje do svého referátu
i nová vydání básní i starších poetů. Vědy byly
hojně pěstěny. O dramatické literatuře reforent mlčí.
C Balmont
Petro Veliký
Puškin
Rus
Puškinův
Tolstý
Gordějev
Gojký
Čechův
Rusko
Český Révni
34
article
V celku soudí Balmont, že minulý rok byl daleko
úspěšnější a živější než předminulý. — Ralnel Alta-
mira počíná svůj referát o literatuře španěl-
ské konstatováním Iakta, že nešťastná válka ama-
ricko španělská měla za následek, že inteliigentní
vrstvy španělské jaly se zcela vážně pomýšleti na
národní reorganisaci a na odstranění příčin dušev-
ního úpadku španělškého. Timto směrem tedy nesly
se hojné spisy vydané loní, jako »El Problema
Nacional« Maciase Picavea, nedávno zesnulého;
»Liga Nacional de Produefores« Costy; »Reconstilu-
ción y Europei?ación de Espaňa«, téhož autora atd.
J. Echegaráy, E. Pardo-Bazánové a jíní belfetristi
účastnili se této velké veřejné diskusse zvláštními
studiemi. Vědy, obzvlášť literární historie, byly hor-
livě pěstovány. Velice skromničké jest místo, které
refěrent udělil bělleteii. Ta prý trpí silně marasmem,
praví referent a uvádí s pochvalou jedno jediné dílo
»Morsamor« J. Valery. Jenom zmínku činí referent
o několika dalších plodech belletrie španělské, mezi
nimi též o nové sbírce novel E. Pardo Baánové
o »Episodios Nacionales« P. Galdóse: Ještě méně
prý se dá říci o španělské poesii roku 1899. Divadlo
španělské v Andalussii bylo velmi skrovně podporo-
váno se strany autorů, — jedině zmínky zasluhují
bratří Quinterové —, za to catalonské divadlo bylo
zrovna zahrnuto hrami dosti zdařilými.
Mr. Penn.
Alt
Costa
Espaňa
E Pardo
Bazánová
Morsamor
J Valera
E Pardo Baánová
Episodios Nacionales
P Galdós
Quintero
Macias Picavea
Nacional jít Produefore
El Problema
36
article
* Stará Praha. Sto akvarelů Václ. Jan sy.
Slovem doprovází Jan Herain Seš. 13. Nakladatel
Bedřich Kočí. Skvostné dilo toto dospělo vydaným
právě séšilem do polovice. Seáil obsahuje krásné r-
produkce následujících pohledů: Pohled z Havelské
do Melanirichovy ulice, Voršilská ulice, portál »u
dvou zlatých medvědů« a zbrojníční zahrada u »Čer-
tovky«. Dilo toto doporučeno bylo právě ministeriem
vynčování jako učebná pomůcka pro školy obecné,
měsťanské, střední, ústavy učitelské a školy prů-
myslové.
* Adolf Srb. Politické dějiny národa č-
ského od roku 1861. Díl II. Od nastoupení Bade-
nova do odstoupení Thunova. Seš. 1.—6. Nakladatel
F. Šimáček. Důležité toto dílo historicko-politické
dospělo právě k líčení zasedání českého sněmu o
26. ledna do 10. března 1897 a příprav ke všeobee-
ným volbám do říšské rady na základě nového vo-
lebního řádu. Jako již v prvním díle svého spisu
líčí autor události zcela objektivně a práce jeho na-
bývá ceny četnými dokumenty, o něž se opírá a jež
uveřejňuje v doslovném znění.
* Obrázková Revue. Seš. 21. Red. a vyd.
dr. A. Podlaha. »Obrázková Revue« přináší v části
textové »Čínské črty«, »Vznik holandských státův
jižní Africe«, »Pekin«, »Zeppelinova vzduchová lod«,
»Pohyblivý chodník elektrický na výstavě pařížské«.
Illustrace uváději práce Jarosl. Špillara » Těžké bříměs
a R. Havelky »Krajina«.
* Sborník české společnosti země-
vědné přináší na úvodním místě článek »Budou-
cnost Habeše. Tripolska a Marokka« z pera dra.
Emila Holuba a dále mimo jiné též statistiku židů
v zemích koruny české od Zdeňka Lepaře. Sborník
rediguje dr. J. Metelka.
Václ
Jan
Herain
Kočí
Adolf Srb
Bade
Thunův
F Šimáček
doktor
A Podlaha
Zeppelinův
Špillar
R Havelka
Holub
Lepař
J Metelka
Praha
Melanirichův ulice
voršilský ulice
jižní Afrika
Peking
Buda
Habeš
Tripolsko
Maroko
český společnost země
37
article
»Hrom«. V právě vydaném čísle tohoto bumo-
ristickosatyristického časopisu oznamuje se, že pře-
ložena byla redakce do Prahy—I. č. 230 a.
* General Suvorov. Obrazy ze života největ-
šího válečníka ruského ve století XVIII. Shledal a
sestavil Stanislav Ciliják. Nákladem knihkupectví
Jindřicha Lorehze v Třebíči. Knižka v pěkné
úpravě poskytuje zajímavé čtení.
* Josef Kuflner: Scéna za scénou. Volné
listy z kroniky rozvoje našeho divadla. 1883 až 1898.
Psal Š. Nákladem J. Otty v Praze.
»Scéna za scénou« obsahuje řadu příležitostných
úvah o otázkách našeho divadelnictví, jež se oetly
na povrchu veřejně diskusse v období 1883—1898.
Náměty umělecké a esthetické střídají se tu s otáz-
kami širšího života národního i společenského, pokud
mají vztah ke věcem divadelním. Celek podává ja-
kousi retrospektivu idejního ruchu, vzbuzeného čel-
nějšími událostmi z prvních patnácti let Národního
divadla. Náhlá změna, která minulých dnů ve spravě
Narodního divadla nadešla, dodává některým úvahám
a reflezím sbírky nepředvídanou namnoze příchut
aktuálnosti.
Čísla sbírky srovnána jsou dle časového postupu.
Látkově rozpadá se kniha ve čtyry oddily: Po sto-
pách snahy jsou úvahy, táhnoucí se po většině
k umělecké a technické stránce činnosti divadla ; Ve
vlnách vkusu, články obírající se známkami
patrné evoluce, jíž podléhá časem všechen názor
světa a tudíž i pravidla a zákony dramatické pro-
dukce: Za druhým českým, sleduje v různých
fasích ideu potřeby druhého divadla, uzrávající zne-
náhla z nesmělých z počátku námitek, až po dnešní
opravdové přesvědčení a praktické pokusy; Na vý.
boji je kronika událostí, kterými české umění diva-
delní vytrhlo s úspěchem přes nejužší meze vlastní
své domácnosti.
Hrom
Ciliják
Lorehz
Knižek
Kuflner
J Ott
Praha
Třebíč
General Suvorov
národní divadlo
38
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes
hraje se Boieldieuova opera »BIlá paní« (I. čtvrtka
předpl.) řízením kapelníka p. Angra a za režie páně
Polákovy. Na zejtřek určena jest první reprisa fran-
couzské veselohry »Ustupte ženám!« od Vala-
brěgua a Hennequina, na nedělní odpoledne Šte-
chovo »Třetí zvonění« jako představení pro lid
na nedělní večer mimo předplacení Smetanova »Pro-
daná nevěsta« s manžely Burianovými v hlav-
ních rolích. Pan Burian zpíval sice již partii Jeníka
v berlínském provedení »Prodané nevěsty«, avšak
v Praze bude zpívati partii tuto poprvé. Záznamy
k nedělnímu představení přijímají se již dnes. V čino-
hře studuje se sociální drama »Bartoš Tuřan-
ský« od Filipa Langmanna za režie p. Šmahovy;
v opeře chystá se Gounodův »Faust a Markéta«.
Správa baletu byla po odchodu pana Aug. Bergera
svěřena solové tanečníci pí. Marii Peškové.
pán Polákův
Vala
Hennequin
Smetanův
Burianův
Burian
Jeník
Langmann
Šmahův
Gounodův
Faust
Markéta
Aug
Berger
Pešek
Praha
národní divadlo
Boieldieuov opera
Bartoš Tuřany
Bilá paní
I . čtvrtek
39
article
+ Aréna na Smíchově. Dnes opakuje s
originální Kostova lidová hra »Bratr Martine,
jejíž středová premiéra těšila se i přes nepříznivé
počasí veliké návštěvě a znamenitému úspěchu. —
Faydeauova »Dáma od Maxima«, k níž konají
se již zkoušky a malují dekorace, bude míti svou
premiéru jako XVI. večer cyklu.
+ Divadlo »Urania« na výstavišti v Král.
Oboře. (Ředitel V. Suk.) Dnes má svůj příjem paní
Anna Šipková, k němuž si obrala Misčiňského
obraz ze života »Martin Luba«. Beneficiantka
hraje úlohu Zošky. Titulní úloha Luby nachází se
v rukou pana Šípka. V ostatních hlavních úlobách
jsou zaměstnání pí. Ryšavá, pí. Bermanova, pp. Če-
kanský. Kovář, Ryšavý, Konětopský, Wiesner a j.
Režii hry obstaral pan Sipek. Sluší podotknouti, že
sl. správa Národního divadla, jíž jest vybraženo pro-
vozovací právo pro pražský rayon, dala laskavě svo-
lení, aby hra byla k příjmu pí. Sipkové uvedena na
repertoir.
+ Divadlo v Libní. (Ředitel Antoš J. Frýda.)
Dnes jest převsiavení pro školní dítky, nět němž se
hraje výpravna pohádka od A. Simy »Ko u z e l ná
Kostův
Martinus
Král
V Suk
Anna
Martin Lubo
Zoška
Šípek
Ryšavá
Bermanův
Kovář
Wiesner
Sipková
Antoš
J Frýd
A Sim
ko
Smíchov
Luba
+ divadlo
národní divadlo
divadlo v Libeň