Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX

2

V Prazě, v pátek dne 10 srpna 1900

3

Číslo 219.

4 article

Na rnnní a odpol. Hinty prudplácí net v Praze v adninistrael t . . . . 8 K — s dvojí donáškeu na mie dvrt leta . . 7 K 50h ve nHislkách- BKSol na mězsle . . an Poštoua lřei na etvrt let- s drojí sisilko na měsí na čtrt lela . . . . ii k e

Praha

5 title

Dnešní číslo pra Prahu le o 10 stranách.

Praha

6 article Maďaři a krise cislajtánská.

Maďaři a krise cislajtánská. Podobá se vskutku, že se tentokráte ještě maďarskému »našemu příteli« p. Kolo manu Szellovi nepodařilo vyburcovat a vzpružiti cislajtánského Cunctatora Körbra k onomu »srdnatému rozhodnutí a činu« po němž němečtí levičáci tak žíznili a práhli, jako pruští »Hunové« po zlečení hradeb pe kinských. Nejen že officiosové cis- i translajtánští po schůzi rátótské přísahají, že tam nedošlo ku žádným důležitým nebo dokonce sensačním usnesením (tomu by se nepotře- bovalo právě věřit), ale výraz velikého zkla mání na mrzutých tvářích našich nepřá- tel, jakož i ten nakvašený tón úterní polemiky vládního »Pester Lloydu« proti ra- kouskému ministerstvu pouhých »byrokra- tických talentů«, o němž prý lze po- chybovat, má-li v sobě síly a schopnosti ku rozřešení rakouského problému, — to vše zajisté prozrazuje a potvrzuje, že v Rátótu tentokráte ještě nebyly kostky vrženy!

Maďar Szell Hun Lloyd

7 article

Ba, zajímavá věc: Týž orgán Szellův, který vítal pád kabinetu Thunovaa Clarovu kapitulaci jako veliký a památný převrat v dějinách Cislajtanie, jako definitivní pád onoho neblahého systému Taaffovského, kolisání mezi Němectvema Slovanstvem, týž »Pester Lloyd« staví se dnes jakoby tu nebylo bývalo žádného 17. října 1899, žádného velikého převratu na prospěch Němcův, nýbrž jakoby tu pod nes vládí netknutý ten systém starého »fretování« a nerozhodného protloukání se vládní poli- tiky mezi pravicí a levicí jako za Taa ff al Nebojí se, že stane se směšnějším ještě než starý Don Quixot, když rozhání se dne ještě s kopím k boku vzepřeným znovu proti tomu davno opuštěnému srubu Taaffova, Badenova a Thunova systému, když v rozhorlení deklamuje: »Každým dnem, b každou hodinou stává se otázka palčivější, mohou-li Uhry ještě déle onomu rakou- skému systému Taaffova fortwuřtlování pas- sivně přisluhovati ?e Rozumí se, že nemohou, poněvadž prj by je tato nešťastná politika vlád císlajtán- ských také uvrhla do neštěstí a pohromy »Byť bychom i byli státoprávní m soudruhy Rakouska, soudruhy neště- stí jeho — nechceme býti . . .« zní přátelsky pěkná fráse Szellova orgánu. Vlastní životní národohospodářský zájem Uher do- nutí prý tedy brzy, velmi brzy ministry uherské ku vážným, byť i nesnadným rozhodnutím.

Szellův Thunovaa Clarův Lloyd Němcův Taaffův Badenův Thunův Uher Rakousko Taaffovský

8 article

Štěstí, že prý mají Uhry svého Szella, jehož geniálnost vystačí i na největší úkol, a který tedy »brzy, velmi brzy« musí rakouským činitelům postavit své »buď — anebo: Buď zjednáte (v Cislajtánii) pořádek a svobodu, rozřešíte sporné otázky a zajistíte společné záležitosti pomocí rakouské ústavy, anebo — nesmí rakouská ústava viseti jako žernov na hrdle Uher!« Tedy buď s ústavou nebo bez ústavy, to už je p. Szellovi jedno, ale pořádek si poroučí v Cislajtánii a to co možná brzy. Troufal si kdy od zavedení dualismu který cislajtánský ministr podobně na Maďary dupnout? Mívali tam věru také důkladných nepořádků, ba mívali tam boje národní politické i sociální, které co do vášnivosti notně a daleko přesahoval y tempera- turu zdejších bojů veřejných. Přes to se ale nikdy nestalo, aby byly zdejší vlády vzkazovaly prostředkem svého tisku veřejně do Uher: »Bude-li pak tam u vás ticho a pořádek?! Sice se na to podí- váme !« — Než, to jest věcí sebeúcty a sebevědomi vlády Körbrovy, chce-li si tohle dát od Szel- lových orgánů líbit. Nás dotkl se článek »Pester Lloydu« jinou křivdou, k níž mu okamžitě dáme odpověď. Tvrdí, že prý původem všeho neštěstí Rakouska jest, že tu všickni národové jsou posedl absolutistickými, panstvílačnými choutkami národními. Dokud byli všickni ujařměni jhem despotismu, bylo dobře. Ale jakmile jim byla sňata pouta absolutismu Bachova, jakmile jim byla dána

Uher Maďar Körbrův Bachův Cislajtánie Uhry Rakousko Pester Lloyd

9 article

ústavní svoboda, bylo zle: »Němci hledí ústavně panovat nad Čechy, Češi ústavně nad Němci, Poláci nad Rusíny. Slovinci nad Vlachy a naopak . . . Jedva že dosáhli svobody a sebeurčení, propukla mezi nimi válka, která zuří nyní již přes 30 let, pořád krutěji a krutěji hubíc pospolitý blahobyt podrývajíc samy základy státu. Ano, zá- klady státu. Neboť Rakousko může své povolání jak stát pouze tehdy naplnit, osvědčí-li se býti slučující domovinou a vyrovnávajícím pro středím různých těch, velkým evropským sku- pinám plemenným náležejících národův. Ne může-li tomuto svému poslání proto do- státi, poněvadž národní různosti a protivy jsou silnější, nežli po- hnutky státní pospolitosti a poněvadž na tyto napořád ostřeji vystupující protivy nepůsobí tišivě žádná politická myšlenka a žádná zá- sada mravná: pak prchla tomu státu jeho duše a pouze náhoda určuje osud jeho. Smutné to slovo, ale pravda mluví sama za sebe: že ústava stala se Rakousku Pan- dořinou skříní, z niž veškeré zlé rozkoly a neblahosti vylétly.« Tak napovídá orgán Szellův, že není jiné pomoci nežli tím, když se nám ku svobodě nezralým panstvíchtivým zpozdilcům odejmou opět zřízení ústavní a když nás opět tuhý absolutismus zkrotí všecky ve svém žaláři svými pouty, okovy a mučídly jako za Kem- pena a Bacha. — Toho žádá tedy životní zájem Maďarů Nuže předně jest křivdou a lží nejhrubší, proti niž co nejenergičtěji protestujeme, ze bychom my Čechové a Slované byli kdy bažili a dychtili po panství nad Němci neb kterým- koliv neslovanským národem. My vždy přáli jim plné svobodya plného práva, a žádali pro sebe jen svobody rovné a práva stejného s nimi, ač nás je dvakráte tolik co jich.

Němec Čech Polák Rusín Vlach Bach Maďar Čecho Slovan Čechy Rakousko

10 article

Toho však nikdy jsme nedosáhli! A že jsme nedosáhli, tím jen vinni maďarští státníci, kteří uzavřeli s německými cen- tralisty zdejšími pod Beustem i Andrássym proti nám Slovanům svůj arnulfský spolek, aby nás opanovali jako své paroby, jako svá stáda. Nikoliv ústavnost, alébrž germani- sující centralisace, nikoliv svo- boda, alébrž opak její: byrokra- tické poručnictví, odpírající nám svezákonnost a samosprávu zemskou a tím volnost národního sebe- určení: toť ona osudná Pandořina skříň, z níž vylétlo všecko neštěstí, a to proto, že zde osmimillionové menšině ně- mecké úsilovně sháněna a zaji- šťována křivením práva, pravdy a spravedlnosti, fikcí ústavn privilegovaná absolutní nad- vláda nad většinou nás národu slovanských. Směl by tedy »Pester Lloyd« slušně jediným německým centralistům vytýkati choutky panovačné a pouze v té německé panovačnosti, která za posledních desítiletí vzrostla ve velko- německou terrorisující urput- nost, měl by poznávati pramen a původ všeho neštěstí rakouského. Pak by dospěl ku docela jiným závěrům a lékům než do- spívá. Pak by shledal, že nikoliv absolutis- mus, ale pouze a jedině pravou pocti- vou svobodou, danou všem národům této poloviny říše, lze vrátiti říši této mír a pořádek, jak to již před 35 lety poznával a ve svém výborném spisu »o národnostní otázce« vřele doporučoval Maďar Josef Eötvös. Z tohoto spisu může se také »Peste Lloyd« nejlépe poučit, je-li prospěšno ži- votnímu zájmu Maďarův, aby zde v Rakousku zvítězilo německé hesloo trhání historických vlastí na uzavřená národnostní území — aby tím bylo zničeno starobylé království české a protržena hráze příboji myšlénky velkoněmecké do nitra Rakouska k břehům Dunaje, jejž reklamovala již r. 1848 lačnost germánská jako veletok německý pro sebe.

Beust Andrássy Slovan Pandořin Lloyd Maďar Eötvös Maďarův Rakousko Dunaj

11 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 9. srpna. (K situaci.) Na proti tvrzení »N. Fr. Presse«, že říšská rada bude svolána teprve v říjnu a zemské sněmy

Praha

12 article

až někdy v listopadu neb v prosinci, sdělujese dnes z Vídně, že doba svolání říšské rady není ani z daleka ještě ustanovena, poněvadž svolání říšské rady bude závislé od různých přípravných prací, které mají býti teprve provedeny. Př- pravnými pracemi rozumějí se patrně přiští po- rady dra. Körbra s vůdci politických stran, z nichž se vláda hodlá dověděti, jak se v příštím zasedání říšské rady zachová zejmena delegace česká. V kruzích německých vyllouká se některý kapitál z domnělé rozdvojenosti v kruhu českých poslanců, pokud jde o otázku, má-li se v novém zasedání pokračovati v obstrukci, či má-li se provozovati opposice činná. Tyto německé na- děje odbývají dnes správně »Plz. Listy«, které píšou: »Nůtno již jednou říci, že právě v dnešní době není mezi poslanci českými nijakých ta- kových růzností či třenie, které by mohly klub jakýmkoliv způsobem rozpolťovati. Naopak dnes v klubu panuje taková pevnost, jaké tu již dávno nebylo. Proto již předem lze tvrditi, že rozhodnutí důvěrnického sboru — ať již zní pro obstrukci nebo proti — nevyvolá nijakých roz- porů a nebude míti nijakého škodného vlivu na poměry poslaneckého klubu. Poslanci obou směno podřidí se tu úplně rozhodnutí důvěrníků na- šeho lidu « e V Praze, 9. srpna. (Poláci prot politice polského kola.) Konservativní

Polák Vídeň e V Praga

13 article

»Dzien. Poznaňský« přinesl dopis z »kruhů konservativných«, v němž se ostře kárá nynější politika polského kola. Pisatel popírá polským konservativným poslancům, že by byli opravdu zástupci a důvěrníky svých voličů, poněvadž se nikdy nesnažili, jich důvěru si zasloužiti. Volby v Halíči jsou dnes prostý trh, dražba, při níž jedni pomocí vlády, druzí penězi a třetí po- chybnými sliby nabývají mandátů. Že poslední případ je nyní nejobvyklejší, toho příčinou je všeobecná reakce voličů proti dosavadní dražbě.

Halíč

14 article

Poslanci, zvolení takovým způsohem, nejsou ovšem zástupci lidu, na nějž se vůbec neohlížejí. Koupivše si poslanecký mandát za peníze, po- kládají jej za svůj majetek, za koupenou hod- nost a ne za povinnost, a proto v Haliči není ani slechu o schůzích, v nichž by poslanec po- dával voličům zprávu o své činnosti, proto bývají poslanecké lavice polské prázdny, i když běží o nejdůležitější otázky. Dosáhše mandátu za pomoci vládní, polští poslanci jsou tak hor- liví sluhové vlády, že vůbec nemůže u nieh býti řeči o hájení společenských práv voličstva. Neříká se nadarmo, že vláda dostane Poláky do každé většiny; jsouce odvislí od vlády, musej sloužiti vládě, ať je to zemi na prospěch a na čest, nebo ne. Měm za to — končí pisatel — že dnové kola polského v nynějším jeho složení jsou sečteni, ne snad vzhledem k agitaci, proti němu prováděné, nýbrž proto, že se kolo osudnou chybou stalo výhradně vládní stranou. V městech kolo polské ztratilo půdu již docela, na venkově mizí mu půda valem pod nohama; zbývá tedy jen kurie velkostatkářská, o jejíž důvěruse polské kolo může ještě ucházeti.

Polák Halič

15 article

Z Lublaně, 7. srpna. (SlavnostSlom- škova v Ponikví.) V neděli Slovinci oslavil památku jednoho ze svých nejzasloužilejších ná- rodovců, muže, jehož každý Slovinec vzpomíná s úctou, jehož srdce bilo pro národ a jenž svou lásku k národu dokázal skutky. Biskup Slomšek založil Slovincům »družbu sv. Mohora«, jež vy dává laciné spisy pro lid a má nyní na 70.000 členů; byl sám spisovatelem populárních spisů, byl učitelem svého národa, byl i dovedným poli- tikem, jemuž se podařilo učiniti Maribor sídlem biskupství dolnoštyrského a vymoci pro štyrské Slovince aspoň utrakvistické školy místo bývalých čistě německých. Pro tyto zásluhy Slomškovy sešlo se minulou neděli v rodišti biskupově, v Ponikvi, na 6000 Slovinců, hlavně liberálů, přes to, že mezi stranami klerikální a liberální zuří nyní ve slovinských krajích silný boj. Kromě Slovinců byli na slavnosti zastoupeni velmi četně Chorvaté z Chorvatska a Istrie, bylo tu i několik Čechů a Malorusů. Všechny čelné spolky slovin- ské, vědecké, umělecké, pěvecké, sokolské atd. vyslaly do Ponikve své zástupce. Slavnost zapo- čala bohoslužbou, kterou vykonal opat Ogradi. když byl mariborský ordinariát zakázal boho- službu slovanskou. Dr. Medved měl ve chrámě řeč o zásluhách Slomškových, při čemž přítomný vládní komisař uprostřed chrámu pilně si čini poznámky. Po mší odhalena pamětní deska na domě, v němž se Slomšek narodil před 100 lety. Při následujícím na to obědě nabyla slavnos rázu všeslovanského sbratření. Předseda oběda, vojenský farář Marzidovšek, věnovav vzpomínku oběma velikým synům národa slovinského, jichž stoletá památka se letos oslavuje, totiž básníku

Slovinec Slomšek Mohora Slomškův Chorvat Čecho Malorus Medveda Marzidovšek Lublaň Ponikev Chorvatsko Istria Slomškový

16 article

Prešernu a učiteli národa biskupu Slomškovi přivítal přítomné cizí hosty a sice Čechy jazy kem českým, Chorvaty jazykem chorvatským. V oslo- vení českém pravil mimo jiné, že národu českému náleží česť za to, že jde v čele bojovníků za práva národní, za jeho pracovitost a za skvělé úspěchy na všech polich veřejného života. Proto je národ český ve ctiru všech Slovanů a všichni Slované jsou povinni podporovati jej jako před- ního bojovníka za práva národní, jako i Čechové jdou svorně s ostatními Slovany. Bouři pochvaly vyvolal msgr. Čepelič, jenž vyřizoval pozdrav biskupa Strossmayera. S pochvalou přijaty též řeči starosty lublaňského Iv. Hribara, poslanců Povše, dra. Tavčará a Spinčiče. Slavnost ukon čena sokolským cvičením a lidovou zábavou z všeobecného nadšenl.

Slomšk Chorvat Slovan Čecho Čepelič Strossmayer Iva Hribar Povš

17 article

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 9. srpna. Nástupce hraběte Muravěva. Různé do- mněnky, kdo se stane nástupcem hraběte Mu- ravěva v úřadě ruského zahraničního ministra, jsou ukončeny. Car jmenoval hraběte Vladimira Nikolajeviče Lamsdorfa správcem zahra- ničního ministerstva, načež, jak je v Rusku obyčejem, bude po nějakém čase jmenován skutečným ministrem. Hrabě Lamsdorf vyšel ze školy Giersovy; jako tento jest přitelem míru, ale jest zároveň muž silné vůle a neobyčejné vytrvalosti v práci. Od jiných vysokých hodnostů petrohradských liší se tím, že není přítelem velkesvětských salonů, dávaje před nimi před nost své kanceláři. Svolání haagské konference míru bylo jeho myšlenka a jeho namáhání po dařilo se získati pro tuto myšlenku i jiné vlády

Muravěv Nikolajevič Lamsdorf Lamsdorf Giersův Praha Rusko

18 article

Když konference skončily s poměrně malým výsledkem, hrabě Lamsdorf se vyslovil: »Naše myšlenka jest příliš veliká a příliš krásná, aby ji lidé ihned pochopili a ocenili. Její ideál jest milosrdenství pod záštitou červeného kříže. úleva bolesti raněných. Jak šlechetné a lidské bylo by, zabrániti, aby vůbec nebylo obět války.« Praví se, že hrabě Lamsdorf neucháze se o úřad ministerský, a sám pro tuto hodnost navrhl Nelidova, jenž roku 1897 po smrti kn Lobanova vedl zahraniční věci. Ale volba carova padla přes to na něho. V zahraničném mini sterstvu je zaměstnán už od roku 1866 a je dokonale obeznámen se všemi odbory toho mi nisterstva. Roku 1878 provázel Gorčakova na kongres berlínský, roku 1879 byl s císařem Alexandrem II. v Alexandrově na schůzce s cí- sařem Vilémem I. Za Alexandra III. stals ředitelem kanceláře zahraničného ministerstva, roku 1884 provázel caře ku schůzi trojeísařské do Skerněvic a rok na to do Kroměříže na schůzku s císařskými manželi rakouskými. O roku 1886 jest starším radou v ministerstvě roku 1897 stal se pomocníkem ministra hraběte Muravěva a nyní jeho nástupcem.

Lamsdorf Lobanov Gorčakov Vilém Alexandr Muravěv Alexandrův Skerněvice Kroměříž II

19 article

Odchod pluku knížete Nikolaje černo- horského do Číny. Patnáctý střelecký ruský pluk knížete Nikolaje černohorského odjiždí právě z Oděsy do Číny. Velitel pluku, pluk. Lunkevič zaslal knížeti před odjezdem depeši, v níž ozná mil majiteli pluku, že se tento v Číně přičiní, aby svou starou slávu rozmnožil novými skutky hrdinství, o nichž možno bude knížeti podat zprávu. Na depeši tu odvětil kn. Nikolaj: Vaše zpráva, že můj drahý střelecký pluk se vypra vuje do tajemných, dalekých zemí východních, mne dojala. Podrobiti se vyzvání hosudára jes svatá povinnost všech, ale nadšení, jímž plul odpovídá na toto vyzvání, naplnuje mne hrdostí nad plukem a slavnou »železnou« střeleckou brigadou, jíž připadá úkol, raziti cestu civilisaei již Evropa hodlá nasaditi v oněch neznámých. prvotních zemích. Ať sv. Jiří a Mikuláš chrání můj pluk a pokryjou ho slávou. Moji synové Danilo a Mirko, kteří jsou též zapsáni v tomto pluku, pozdravují své soudruhy a se slzami v očích připojují se ke mně v přání všeho štěstí a slávy pluku.« Patnáctý střelecký pluk náleží ku čtvrté ruské střelecké brigadě, jež obdržela název »železná« pro své hrdinství za poslední rusko:turecké války.

Nikolaj Nikolaj černohorský Jiří Mikuláš Mirka Čína Evropa

20 article Světová výstava v Paříži.

Světová výstava v Paříži. Z výstavní kroniky. V Paříži, v srpnu. Pařiž zažila na konci července nejparnějš dni. Teploměr stoupal do závratných výšin sluneční žár byl takový, že kolem Trokader

Paříž

21 article

V drobném prodejie raení číslo o spbě . . . za s odpollední . . . . usžb Ve slialkách na venkově ranní čialo. . . . . . . . 10 sdpolední . . . . . . . . 9h Inseraty platí ze hotevě zapřel. Fředplaceni a Insarty přijímá zdmlu strnce v Marisnské slici č.s Tam nacházejí se též redakne Uiskárns k expedicu , Márodních Listů“ Bukopisy se nevraceji- v koloniální výstavě pociťovalo obecenvo pravý dojem krajů senegalských a alžírských. Lidés potáceli po ulicích zemdleni horkem a rušný. čilý život boulevardů ulevil ve svém hbitém tempu, i hlasy prodavačů novin zněly nějak znaveněji. Lidé ukrývali se do sklepeních klubů před žhoucími paprsky slunce, celé ledovce byly rozpouštěny v restaurantech a kavárnách v chla- divých nápojích v sorbetech, absinthu a jistý novinář radil Pařížanům, aby všeobecně za- stavili práci a po celodenní siestě aby teprve večer odvažovali se na ulici. Paříž si libuje v nočním životě a nechodí se tam spáts slepicemi, ale v poslednich tropických dnečh zdálo se, že se vůbeč nikomu nechce na lože, boulevardní kavárny byly plně a živé do třl hodin s půlnoci. Výstavá i divadla trpěly velice těmí pařny.

Pařížan Paříž

22 article

Po vypráhlých cestách výstavních mezi chřad- noucimi, spálenými záhony a keří chodili snad jen horliví členové různých sjezdů, z nichž mnozí dokázali úžasnou otužilost a sice ti, kteří přišli řečnit na kongressy. Ani 40stupňová tem- peratura ve stínu nezastrašila je, odřikati svědo- mitě své připravené a naučené řeči k spícímu shromáždění. Divadelní bilance za měsíc čer- venec vykazuje mnohem menší přijem nežli z červenee toňského roku. Výstava nesplnila velké naděje divadelních ředitelů. Zejmena »Comédi francaise«, jež po požáru své budovy se pře- stěhovala do odlehlého »Odéonu« v latinské čtvrti, stěžuje si na nedostatek obecenstvaa páni »societéři« budou asi letos bráti velmi hubené podily na zisku. Jedině »božská« Sára má stále plno ve svém divadle na place Chatelete, divadlo její má vyprodáno vždy na několik dnů. Rostandův »L'Aiglon« a Sarah Bernhardtová působí na Obecenstvo, na cizince zejmena s kou- zelnou přílažlivostí. Mladý básník Rostandje nyní nejšťastnějším autorem francouzským, ovládá dvě velká jeviště, na jednom hraje Coquelin jeho Cyrana, na druhém pak Sarah Bernhardtová jeho »L'Aiglona« a denně plyne asi 1000 franků do kapsy básnikovy. Před několika dny ostavoval na svěm zámku v Montmomery — každý slušnější divadelní auto francouzský má svůj zámek — sté představení »L'Aiglona« a roztomilá paní Bernhardtová, jinak již etihodná babička, se trochu rozjařila, dová- váděla jako nějaká naivka v krátkých šatečkách a noviny přinesly zprávu, že si polila vínem toilettu za několik tisíc franků. Na výstavě zažili jsme nejparnější dny v končinách, kde jsme aspoň obrazně mohli hlodatí trochu osvěžení a chladu.

Rostandův L Aiglon Bernhardtová Rostandje Cyrano Odéon Chatelout

23 article

Vyhnuli jsme se opatrně Madagaskaru Egyptu a ubírali jsme se do výstavního »Švý- carska« v naději, že ve stínu ledovců nalezneme trochu osvěžení. Bilý vrehol Montblanku věčným ledem pokrytý dominuje Švýcarsku, jež se roz- prostírá v sousedství pole Marsova, opodál »veli- kého kola«. Bez průvodce a alpské hole můžet se odvážit do strmých výšin romantické krajiny švýcarské, bohužel ledovce zdejší při sebo věr- nějším napodobení nedovedou vzbuditi illusi švýcarské krajiny — chodite tu jako na jevišti mezi dekoracemi z »Viléma Tella« a potíte se tu hůře nežli kde jinde. Ani v »Sibiři« nenajde utrmácený poutník výstavní toho, po čem nejvíce prahne. Uprostřed nádherných kožešin sibiřského pavillonu je ovzduší snad ještě o nějaký stupeň parnější, nežli v ná- dvoří marokánského paláce. Jediným prostředkem proti vedru, kterého se každý zoufale chápe, jsou papírové vějíře, jichž se prodalo na tisíce poslední dny a jež prodávají na ulicích, na boulevardech camelotti, kteří snad jediní mají potěšení z toho krutého řědění tropického slunce.

Bilá Montblanka Marsův Tell Madagaskar Egypt Švýcarsko Sibiř

24 article

Mezinárodní sjezd studentský. Pařížské listy přinášejí velmi zajímavé po- drobnosti o kongresu studentském. Otázka ná- rodnostní je stále vzrušujícím živlem kongresu. Jak sděluje »Temps«, byli v rozporu, vzniklém následkem nedorozumění o rozdělení sekci dlo národností zúčastněni studující čeští, polští, finští a sedmihradští. Sedmihradští se spojili se svými krajany z Rumunska a do výboru byl jmenem všech Rumunů zvolen rumunský stu- dent z Uherska a tím byla otázka vyřízena. Pak se jednalo o Čechy, Poláky a Finy. Někteří »diplomati« a »politikové« chtěli se vyhnouti otázce národnostní šikovným návrhem: aby se nemluvilo na kongresu o studentech té neb oné národnosti, nýbrž aby se mluvilo jen o té neb oné universítě, a jmena všech universit aby byla spojena v jediném seznamu dle abecedy. Návrh

Temps Rumun Polák Fina Rumunsko Uhersko

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Bulharské junáctvo. Také »Mladě Bulharsko« záhy pochopilo. že národní duch jen v tělesně a mravně zdra vém národě mohutného výrazu dochází. Prvn junáckou družinu zorganisoval apoštol svobody Vasil Levski v osadě Enikioj. S družinou mladou ehodil na lov do hor. Tam učil mládež střelbě. skoku přes rokliny, svalování kamenů, kácení stromů a lezení přes klády atd. Hoši pělitu povstalecké písně a učili se na daně znamen v noční době shromažďovati se na ustanovená místa. Levski také zřídil četné revoluční komi téty z obou stran Balkánu. Na podnět jeho v letech 1875—1876 z- loženy tajné junácké spolky v Trnovsku, Vrat čansku, Plovdivsku a Slivensku, v obeích a městech čistě bulharských. Mladíci scházeli se v noci za měsíčku v polích a horách, kde hrál vojenské hry a zpívali povstalecké písně. Tak v době nepokojů vznikly základy ná rodní gymnastiky, která později důkladně zor ganisována.

Levski Bulharsko Enikioj Balkán

26 article

Před osvobozením četní Bulhaři nabýval v Rusku i v západní Evropě svého vzdělání Po návratu zaujali domácí místa učitelská, ale za církevních náčelníků školních a turecké vlády nedařilo se ještě tělocviku ve školách. Cvičeno v zemi tajně. Jakmile však pomoci Ruska vybojována svoboda, mžikem za přispění generála Skobeleva povstala síť tělocvičných družstev. Staří, mladí spěchali do zbraně pod prapor, od 18—50 let stáli tu muži. Za tř měsíce postavilo jižní Bulharsko více než 30.000 vlastenců-gymnastů. Čestně dostáli dočasnému politickému poslání svému. Zmařili, aby od Turků zřízeny byly na horách, při Šipce, stálé posádky. Později tělocvičné spolky opět se roze- šly. Jmění jich užito na stavby škol. Po osvobození zaveden tělocvik za povinný předmět do škol. Ale mládež mnoho nepochy- tila, neboť učiteli tělocviku ustanovení důstojníe i poddůstojníci nadbyteční. Za toho vedení stal se tělocvik pravou mukou pro mládež. Obra nastal teprve za bývalého ministra osvěty, ze- snulého Jiřího Živkova, který získal si velikých zásluh o bulharský tělocvik. Jeho přičiněním určeni dobří ovičitelé na středních školách a paeda gogiich

Bulhar Skobelev Obr Živkův Rusko Evropa Bulharsko

27 article

Záhy gymnastika povznesla se na vysoký stupeň. Dnes může Bulharsko se pochlubiti, že jeho tělocvík školní jest v dobrých rukách. Učitelé tělocviku pracují s chutí nejen ve školách, nýbrž i ve veřejnosti jako náčelníci tělocvičných »družin« bulharských, jež utěšené se rozvijejí a šíři tělocvičnou myšlenku. Velice tu napomahá intelligence bulharská, studentstvo. Bulharská mládež v cizině, ve Švý- cařích, Německu a v Čechách vstupuje do tělo- cvičných jednot, podle nichž pak doma zřizuje nové jednoty — »družestva« Tak povstaly od let 1895 četné jednoty v Bulharsku s různými jmény v čele s prvním sofijsko-tělocvičným spolkem »Junak« jako sto- ličným. K vyzvání ministra národní osvěty K. Veličkova okružním listem na prospěch tělo eviku, povstaly nové jednoty: Do měsíce čer vence 1898 trvaly odděleně vedle sebe. Zakla datelé uznali však potřebu sjednocení jich a tal svolán první sjezd bulharských tělocvičných jednot, jenž se všech stran hojně byl obeslán Byl to organisační sjezd, jenž zůstane věko- památný v dějinách tělocvičných jednot bul- harských. Na něm dostalo se spolkům tělo- cvičoým jednolného označení jmenem »Junsk

K Veličkův Bulharsko Německo Čechy

28 article

a všechna usnesení prohlášena za platná pro všechny jednoty. Sjezd vypracoval stanovy svazu a svedl je pod společnou organisaci. Odlud po- číná nové období v tělocvičném ruchu bulhar ském — spojenými silami pro »Svazs. Sofijský spolek tělocvičný zvolil stálý sva zový správní výbor sedmičlenný, který vykonal co mu uložil »Svaz« předběžný. V provolán vylíčil mládeži bulharské, junákům, potřebu tělo cviku a cíle jednot. Zvolena technická komise, jež účinně řešila úkoly a vypracovala nutné řády, načež správní výbor ke konci srpna při kročil loni k svolání prvního řádného sjezdu do Sofie, k němuž dostavili se zástupci sjedno- cených spolků těloevičných. Předseda »Svazu« Stojan Zajmov proslovi zde velkou řeč k bulharským junákům, v níž vyličil důležitost tělocviku, uváděje, že fysické a mravní zdraví jest hlavní ekonomickou silou za osobní blaho každého člověka; lid považuje zdravi za nejhlavnější kapitál v životě, říkaje ztracené zdravi jest ztracené jmění. Fysické a mravní zdravi jest hlavní životní silou každého národa pro vítězství v mezinárodním boji a na byti pravdy, řádu a svobody v zemi.

Zajmov Zvolen Sofie

29 article

Vylíčil boje Bulharů za svobodu a přál si, aby mládež bulharská vedle fysického zdraví proniknuta byla umovou a mravní zdravotou, neboť »mládež, jejíž um jest jasný a čistý, srdce junácké a šlechetné, vůle mravní, sílnáa železná, — taková mládež jest nejjistější zá- rukou, že národ nezahyne ani v mezinárodním boji, ani v boji za vnitřních nedorozumění.« Řeč ušlechtilá vyvolala nadšení a zanechala hluboký dojem. Ministr národní osvěty Todor Ivančov vřele vítal bulharskou mládež na nové dráze jejía prosil, aby jej přijala za činného člena do prv- ního sofijského bulharského tělocvičného spolku »Junak«. Přislíbil slavnostně, že jako minist osvěty učiní vše, co bude moci, opatří hříště, těloevičné síně, postará se o racionální vyučo- vání tělocviku ve školách a šíření jeho ve ve- řejnosti. Téloevičné jednoty bulharské nastupují no vou dráhu, majíce nyní též svůj měsíčník »3pane a cHa« (»Zdraví a síla«.) Jest naděje, že není daleka doba, kdy po- daří se sjednotiti gymnastiku slovanskou v myšlénce občasných slovanských Olympi- ckých her. Jan Hejret.

Bulhar Todor Ivančov Hejret