1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 6. července 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předp lácí s
v Praze v sdninistrni
9 K
na čvrt leta . . . . 6 K — k
s dvoji donáškon
a měe
a tnt leta . . . . 7 K to
ve állslkích: 2 K 90h
na mušsíc.
Pešton:
za nušieslc
nrieis . . . . 9 k o
s drojí zlollkou
ndlrt lt . . . k 6
Praha
5
article
Revise procesu Husova
Revise procesu Husova
Dnes konči se rok čtyrstý osmdesátý devátý
od mučednické smrti Mistra Jana Husa. Právě
tak dlouho trvá spor národa českého s eírkv
římskou. Ve výroční den umučení Husova tento
spor rozjitřuje se znova jako rána nezacelená.
Dslavy, pořádané uvědomělými, poctivými Čechy
na uetění památky kazatele betlemského, poci-
Kují se hierarchií římskou jako bodnutí do zléh
švědomí. Toto zlé svědomí nemůže dojíti pokoje
bezmála po pěti stech létech. Národ český
oslavuje velikého syna svého s radostným a
vděčným nadšením: hierarchie římská zaže-
hnává od sebe jeho stín s pocity nejnepříjem-
nějšími.
Zvláštní to zajisté zjev v dějinách eírkve
římské! Ze všech tisícův obětí, na jejichž zni-
čení budova její rosíla, Jan Hus pálí ji nejvíce
Hranice, jež na povel její dne 6. července 1415
vzplála na břehu Rýna, aby v popel obrátila
smrtelné roucbo velikého ducha Husova, nebyla
uhasena ani všemi potoky krve, prolévané o
tohoto dne ve vlastech českých po půltřetího sta
let... A hoří tam posud; plameny její šlehaj
posud k nebesům jako nejtěžší obžaloba pro
prolití nevinné krve spravedlivého!
Mezi národem českým a hierarchií římskou
de té chvíle stojí nesmířená postava Husova.
Dezmála pět století prošlo od onoho činu kost-
nického, jejž novověká, nestranná kritika dějin
kulturních nazývá „justiční vraždou“. Dove-
demeť se i my dívati na nejbouřlivější příběhy
století minulých bez vášně; oželeliť jsme už
velmi mnoho z někdejší slávy a velikosti naší
vlasti a našeho národa; však pro „justiční
vraždu“, spáchanou na Husovi, žádáme zadosti-
učinění. Toho domáháme se v dnešní výročí jeho
umučení, vybízejíce hierarchii římskou, aby pod-
nikla a provedla důkladnou, spravedli-
roua poctivourovisi jeho procesu.
Husův
Hus
Jan
Dov
Čechy
Hranice
Rýn
6
article
Jsou v dějinácli sensační vraždy, v nichž
vězí něco záhadného, posud nevysvětlitelného.
Revise jejich procesu poskytuje nemalých ne-
snází. Na příklad revise procesu Albrechta Wald-
štejna. Jsou umučení, jichžto záhadné ovzduší
časem vyjasnilo se samo. Na příklad upálen
panny Orleanské a Jakuba Savonaroly. Obě tytc
události, spadající též do působnosti hierarchie
římské, vyjasnily se už tou měrou, že jako čaro-
dějnice upálená Jeanne d'Arc už těší se pocty
blahoslavené, a přísný mravokárce, dominikánský
mnich Savonarola, upálený jako kacíř dne 28
května r. 1498, tedy osmdesát tři léta po Janu
Husovi, na základě provedené už re-
vise jeho procesu, co nejdříve vřaděn
bude mezi vyvolence boží.
Revise procesu Husova v interesu římské
církve samotny měla býti provedena už dávno;
nemělo se čekati s ní, až z národa českého bude
naleháno na její podniknuti a provedení. Celý
obsáhlý materiál; všechna koncilní akta, všechny
okolnosti, zevrubná obžaloba, výslech a výpo-
vědi svědkův byly pohotově: scházela toliko
jediná věc, ovšem důležitá, totiž výslech ob
žalovaného. A tu vězí vlastní ráz odsuze
vacího nálezu kostnického. Mistr Jan Hus
bylobžalován, odsouzen a umučen,
nebyv připuštěn téméř ani ke slo-
vu, jímž by se byl obhájil, jímž by
byl vyvrátil lživá tvrzení obža-
loby. Odsouzení a zničení jeho bylo v koncilu
kostnickém ustanoveno dříve, než tam byl
vstoupil. Jakmile jen otevřel ústa, aby odpo-
věděl k žalobám, byl umlčen všeobeenou vřavou
shromážděných hierarchů. V největším spěchu
a kvapu sprovoděn se světa l.
Albrecht Wald
Savonarola
Jeanne d ' arkus
Hus
Husův
7
article
Revise jeho procesu jest nevyhnutelna
zvláště ze dvou příčin: Předně, aby sprave-
dlnosti se stalo zadost, třeba po pěti stoch
létech a třeba už nebylo lze napraviti zločin,
spáchaný na nevinné oběti národní zlomyslnosti
a hierarchické mstivosti.
Jediný správný pramen, z něhož dlužno
bylo vážiti obžalobu proti Janu Husovi, byly
už r. 1415 jeho spisy a výpovědi nepochybné.
Však obžaloby proti němu byly naskrze leža
podvod, k nimž sáhly nepřátelé jeho. Těm je-
dině dána na koncilu víra. Dnes všechny
spisy Husovy latinské i české, jsou
obecně přístupny. Z těch pak nade
všechny důležitý traktát „de corpore Christi“
(o tělu Kristovu) z kořene vyvrací mrzkou ob-
žalobu, vznešenou na něho, jakoby byl popíral
proměnu svaté hostie v tělo a v krev Páně. Tento
traktát při revisi procesu Husova musí býti po-
ležen za základ všeho jednání a šetření, poně-
vadž poráží všeliké nařčení, jakoby Hus jen
v nejmenším byl se odchyloval od učení církve
katolické o transsubstanciaci a dopouštěl se tín
kacířství!
Hus
Husův
corpore
Kristův
8
article
Revise procesu Husova za druhé jest nevy-
hnutelná a spravedlivým požadavkem národa če-
ského k vůli oněm katolíkům Čechům, k teř
v církvi římské setrvati chtěj
s uspokojeným svědomím, že Jan
Hus nebyl kacíř! Neboť žádaná revise.
provede-li se poctivě a správně, musí doká-
zati tu pravdu. Zejmena nižší kněžstvo
české, cítící a myslící se svým národem, hlásíeí
se k původu svému věrně, s největší radostí uví
talo by tento nepochybný výsledek revise pro-
cesu kostnického. A církev římská vším právem
mohla by si gratulovati, kdyby způsobem spra-
vedlivým a poctivým zhostila se oné veliké
skvrny, která na ní z mučednické smrtí Husovy
v národě českém Ipí. Dovedla-li správa církve
římské vzchopiti a povznésti se k oné mravní
výši, na níž po čtyřech stech létech vykonala
spravedlnost ke „kacíři“ italskému, Jakubu
Savonarolovi, co může jí vaditi, aby nezacho-
vala se podobně ke „kacíři“ českému, Janu
Husovi? Snad od r. 1415 také lecčemus se na
učila a leccos zapomněla? Revise procesu Hu
sova věru prospěla by jí v národě českém ne
méně, než jí prospěla revise procesu Savena
rolova v národě italském.
Husův
Čecho
Hus
Savonarola
Hu
9
article
Krajský sjezd v Jihlavě.
Z Jihlavy, 5. července.
(Telefonogram »Nár. Listů-.)
Dnes konal se zde krajský sjezd ná-
rodní strany svobodomyslné, který
byl hojně obeslán. Dostavili se poslanci Heim-
rich, Pospíšil, dr. Stránský a dr. Ší-
lený.
Referát o politické situnci podal dr. Stránský
který promluvil velkou řeč a pravil: Je smutno
pouhé faktum, že o tom, zdali má se upustit
od obstrukce, vznikly v českém táboře neshody
a že veřejně ve věci tak intimně taktické uvažo-
valo se o důvodech pro zastavení a proti zasta-
vení obstukce. Neboť toto faktum samo již
oslabuje obstrukci, poněvadž podrývá
důvěru v úspěch její a poněvadž na druhé straně
posiluje posici vlády. Systém dra. Körbra udr-
žuje se pouze ustavičným ujišťováním vůči kru-
hům rozhodujícím, že třeba míti vášněprostou
trpělivost a že se Čechové poddají. Shora
bylo dáno heslo: zůstati, pevnými a důslednými
a neustoupit před obstrukcí českou. Naprot
tomuto heslu musíme také my Če-
chové zůstati pevnými a nesmíme
ustoupiti před absolutismem, ne-
chceme-li, aby německá obstrukce
byla monopolisována.
Heim
Pospíšil
doktor
Stránský
Ší
Čecho
Jihlava
10
article
Mimoparlamentní perioda vyžaduje od ná
— pravda — velikých obtětí po stránce hospo-
dářské a kulturní, ale raději žádný par-
lament než parlament s principem
minority, raději žádný parlament, ve kterém
bychom byli postaveni podkuratelu svých
nepřátel. Nejen vládní systém dra. Körbra
nýbrž také jeho poměr k levici má ráz
provisorního stavu. Jakmile však bychom upu-
stili od obstrukce, dodáme tomuto provisoriu rázu
definitivního. Toho nemůže chtít
žádný Čech.
Je nesmyslno věřiti, že systém dra. Körbra
by padl dříve, kdyby se parlament stal dělným.
Nepovalí-li obstrukce tuto vládu, upuštěne
od obstrukce povalí ji ještě méně.
Neboť podá-li dr. Körber důkaz, že přemohl če
skou obstrukci, pak po dlouhá léta bude státní-
kem velikým a nepostrádatelným.
Mělo by smysl, kdybychom se spojili
s Němci a vládli společně s nimi. To je však
nemožno, poněvadž Němci se nevzdají svých
panovačných choutek.
Čo
doktor
Körber
Němec
11
article
Raděno nám, abychom zanechali obstrukce
a zaujali postavení pouze opposiční. To by však
známenalo raziti odpůrcům cestu ke vláděa
strkat jim do rukou otěže. Na druhé sťraně se-
trvání v obstrukci je největším nebezpečenstvím
pro vládu: paragrafem 14. může se vláda nějaký
čas protloukat, ale trvale vládnouti jím
nelze. To přiznávají sami Němci. Nemůže-li
však vláda vládnouti, přestane býti zá-
konnou a je dovolen každý prostře-
dek, kterého se užije proti ní.
Že dr. Körber pojede do Haliče, nás ne-
rozčiluje. Nepříjemno jest pro nás pouze, že
se zase vrátí. Dosah této cesty nesmí býti
přeceňován. Dr. Körber má především silnou ná-
klonnost k vystupování demonstrativnému a oká-
zalému, ale nemá žádné náklonnosti k jednán
a skutkům. Jeho četné „reformy“, jeho před-
lehy, jeho různé ordonance, které páchnou po-
krokářstvím, to vše jsou pouhé řeči, pouhý pa
pír a zůstanou jako jeho cesta haličská pouho
pouhou demonstrací.
Němec
doktor
Körber
Halič
12
article
Bylo sice s jedné strany vytčeno, že správ
haličská bude mu ukázána jen s pěkných stran
a že mu budou ukazovány samé vesnice Potem-
kinovy. To je omyl. Naopak pravdou je, že sám
a jeho celá cesta a její tendenee
bude systemem Potemkinový m
Ovšem pojede s ním do Haliče celý nákladní
vlak slibů. Přejeme Polákům všeho dobra, jsme
však přesyědčeni, že toto zboží nebude se do-
dávati v přesně určeném terminu.
Jedná se při této cestě o to, umožniti Po-
lákům úplný přechod do tábora Körbrova. Po-
láci totiž v poslední době neměl
ruce tak volné jako dříve. Halič po-
číná se politicky probírat a počíná kolo polské
kontrolovat. Dr. Körber všechny kriti c k
duchy království haličkého chee
získati a tak umožniti, aby kolo polské šle
s ním přes trní a hloží.
Řečník potom pojednal o zjevech v po-
litickém táboře v království če-
ském a doznal, že v politické organisaci celého
českého národa v království je krise, která
však z valné části má příčinu v tom, že národní
strana svobodomyslná nevystupuje již s onou
svěžestí jako dříve. Individuum nevolí strana,
nýbrž musí býti touto strženo. Ale vzrostla již
generace, která sílu národní strany svobodo-
myslné již nepociťuje. Pohříchu není tu nové
organisace, která by dovedla tuto novou generac
poutat.
Dr. Stránský promluvil potom o politic k
situaci vmarkrabstvi a řekl: „Je viděti
že Němci s novou vyrovnací akei nechtěj
přivoditi konečné vyřízení vyrovnacích operátů
poněvadž by jinak věc neprotahovali.“
Řeč dra. Stránského byla přijata s hlučnou
pochvalou, rovněž i výklady poslanců dra. Št-
leného a Heimricha o hospodář
ských otázkách.
Naposledy přijata resoluce, ve které se
vyzývají poslanci čeští na říšské radě k nej-
rozhodnějšímu stanovisku prot
systému dra. Körbra.
Polák
Körber
Stránský
Němec
Pot
Halič
národní strana svoboda
13
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 5. července. (K situ ac iv
Uhrách.) Událostí dne v Uhrách jest velk
opposíční řeč bar. Banífa, v níž se bývalý před-
seda ministerstva odřekl úplně své bývalé po-
litiky, s níž ovšem před pěti léty úplně pohořel
a přihlásil se k politice nejkrajnějšího maďar-
ského šovinismu vzhledem k národnostem ne-
maďarským a k úplné hospodářské samostat-
nosti Uher vzhledem k Rakousku. Banffova řeč
která byla na levici parlamentu přijata s jásotem
osvěžila chabnoucí již sily opposiční, takže i v
vládních kruzích se přiznává, že situace se pro
vládu opět značně zhoršila. Bojovní živlové ve
sněmovně chystají se k ráznému útoku na Tiszovu
vládu při projednávání předloby, kterou se má
povoliti zvýšení civilní listy a jež přijde n
jednací pořad hned, jakmile bude ukončena vše-
obecná rozprava o rozpočtu. Pomýšlí se dokonce
na obnovení obstrukce, neboť zvolen již i zvláštní
výbor, jemuž svěřeno pořádání debat, aby se
jednání o této předloze prodloužilo co možná
nejděle. Ale hlavní útok na hr. Tiszu má být
proveden teprve na podzim, až přijdou na jed
nací pořad předlohy rázu hospodářského. Za tín
účelem chystá se koalice všech opposičníc
stran, o kterou se zasazují zvláště poslanci Vazso
nyi, Eötvös a Györfíy a ke které se přihlásili tak
přivrženci nové strany Banffyovy. Jiná je ovšen
otázka, podaří-li se tento koaliční plán uskuteč
niti, poněvadž programy jednotlivých opposičníel
stran jsou tak různy a místy protichůdny, že sotvu
se možno nadíti společného jich postupu, byť jen
při útoku na nynější vládu Tiszovu.
Uher
Banffův
Tiszův
Eötvös
Györfía
Banffyův
Praha
Uhry
Rakousko
Tisza
Vazso nyi
14
article
V Praze, 5. července. (Slovanské uči
telské pobočky ve Slezsku.) Stesky
dra. Demla a jeho anonymniho spojence, jež
byly uveřejněny v „N. Fr. Pr.“ a v nichž se
vláda viní, že ve Slezsku podporuje slovanský
živel na úkor němectví, docházejí patřičné odpo
vědi také v polských listech haličských. „Czas
uznává oprávněnost obav Demlových, že slo
vanské učitelské ústavy ve Slezsku učiní průlon
do tamního německého školství, udržovanéh
uměle na půdě slovanské. Ale táže se dra. Demla.
neví-li nic o základních zákonech státních, z
ručujících rovnoprávnost všem národům rakou
ským? „Dr. Demel — praví dále „Czas“ — ron
slzy nad možným porušením pokoje v obyvatel
stvu slezském. Ale kdož jiný ruší tento pokoj
než dr. Demel a jeho přátelé? Aby byl ve Slez
sku pokoj, jest třeba jen malé věci. Ať němečt
vůdcové uznají rovnoprávnost, která byla zaru-
čena ústavou, ať přestanou falšovati výsledky
sčítání obyvatelstva a provedou ze správných vý
kazů ústavní důsledky. Neštěstím Slezska jest
že mezi tamními Němci mají hlavní slovo ne
smířitelní a slepí lidé, kteří se ničemu nenaučil
a nerozumějí moci národního ruchu.“ Na stesl
Demlův, že vláda zřízením slovanských poboček
podrývá půdu pod německým obyvatelstven
Slezska, „tímto říši a císaři vždy věrným živ-
lem,“ pisatel poukazuje na závěrečná slova jeho
Deml
Demlův
doktor
Demel
Czas
Němec
Praha
Slezsko
Francie
16
article
anonymního spojence, jenž varuje rakouskou
vládu před „neobyčejně silným rozčilením v sou-
sední německé říši,“ způsobeným následkem
chystaného zřízení slovanských poboček. Dl
tohoto argumentu „věrnost k říši a císaři“ mezi
německými Slezany vypadá velmi podivně.
Z Černovců, 4. července. (Šlechiticka
střední strana.) V sobotu shromáždila se
v Černovcích na pozvání bar. Jiří Vasilka velká
čásť bukovinských šlechticů a velkostatkářů za
účelem utvoření nové strany. Program její, k ně-
muž se přihlásilo hned 62 velkostaikářů, obsa-
huje následující zásady: Bukovinská středni
strana uznává, že ústava ze dne 21. prosince
1867 má zůstati základem státního života v Ra-
kousku a že se má zachovati až na to, že jest
žádoucí, ab se rozšířila pravemoe
zemských sněmů, aniž by tím utrpěla jed-
nota státní správy. Vzhledem k dělení příspěvk
na společné potřeby říšské má se opatřiti trvalý.
spravedlivý podklad. Uklizení nár od-
nostních sporů strana pokládá za nezbytně
nutné, žádá však, aby národní rovnoprávnost
v zemích jazykově smíšených byla zabezpečena.
Slezan
Vasilko
Černovec
Bukovinský středeň
17
article
Další dělení korunních zemi na základě
národností má však za nevhodné; lépe by se
k tomu hodilo, kdyby druhý zemský jazyk byl
prohlášen za povinný předmět vyučovací na všech
středních školách. Strana uznává dobré účinky
státního zákonodárství o školách, žádá však, aby
se poskytly některé úlevy venkovskému obyvatel-
stvu. Přední povinností říšské rady i zemských
sněmů budiž péče o povznesení stavu rolnického
a živnostenského. Ve sporech mezi jednotlivými
politickými stranami v Bukovině nová strana
hodlá býti prostředníkem a působiti na ně způ-
sobem konejšivým.
Ze Záhřeba, 4. července. (Dr. Derenčin
— Bouře v městské radě.) Některé ven-
kovské listy přinesly zprávu, že posl. dr. Deren-
čin, jenž po resignaci zesnulého dra. Brestěv-
ského vede předsednictví chorvatské strany
práva, vzdal se z rozmrzelosti nad neustálými
spory ve straně své hodnosti. Zdejší listy zprávu
tu popřely, ale dr. Potočnjak prohlašuje v rčekém
„Nov. Listě“, že dr. Derenčin svou resignae
skutečně již ohlásil a nijaké hodnosti ve straně
již nepřijme. — Dnešní schůze městské rady
měla opět bouřlivý průběh. Člen opposice Mo-
škovič žádal, aby se zápísník o minulé schůz
opravil v ten smysl, že přívrženci vládní strany
ze zasedací síně prchli, když byl opposicí uči-
něn návrh resoluce, žádající finanění samo-
slatnost Chorvatska. Když většina žádosti té od-
porovala akdosi Moškovičovi předhodil, že lže.
epposice cpustila zasedací siň a schůze musila
býti skončena, poněvadž nebyl přítomen dosta-
tečný počet členů sboru.
doktor
Derenčin
Deren
Potočnjak
Moškovič
Bukovina
Záhřeb
Chorvatsko
18
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. července.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. července.
Gombesova vláda v úzkých.
Při hlasování o návrhu bývalého ministra
Georges Leyguesa, aby se ihned debatovalo
o jeho inlerpellaci ohledně zprávy prokurátora
republiky Cottigniesa, pojednávající o záležitost
kartuziánských millionů, obnášela vládní většina
37 hlasů. Bylo to Pyrhovo vítězství »bloku«.
Sněmovna ostatně již dříve rozhodla, že o zá-
ležitosti kartuziánské má se rokovati v celku, až
bude vyšetřování uzavřeno a proto též se vy-
slovila, ovšem nepatrnou většinou, proti návrhu
Leyguesově. Vláda Combesova překonává těžkou
krisi a kdo ví, zda-li ji překoná. Má hrozné ne-
přátely a ještě hroznější přátely. Dva nejzname-
nitější vůdcové sociáiní strany zaujali vůči nt
Gombesův
Georges Leyguesa
Leyguesův
Praha
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác
Heller
V době absolutismu.
Praha vypadala jako město německé. —
Jak se němčilo. — Německé štíty a pla-
káty. — Němčina na ulicích, v úřadec
a obchodech. — Německé divadlo a če-
ská představení. — Marný pokus
jedno večerní představení v témdni.
— Žádný zvláštní český personál.) —
Novoměstské divadlo.
Mnohý z trpělivých čtenářů pozastavil s
již asi, že nebylo zde dosud vypravováno, jak
Praha v letech padesátých vypadala po stránee
národní. V tom ohledu jsou upominky moje
smutné, neboť jako venkovská naje města, pro-
padla i Praha po velikém rozmachu let 1848
a 1849 nejenom politické, nýbrž také národní
reakci. Co úvodem k těmto článkům pověděno
bylo o naší národní společnosti vůbec, plat
plnou měrou a snad ješté více také o Praze.
Praha činila v letech padesátých zase, jako
před r. 1848, dojem města německého, to jest
nikoli města ryze německého, nýbrž polud as
německého, že se zdálo, jakoby jenom obecný
lid, jakoby toliko tak zvané nižší třídy obyva-
telstva, lid služebný a dělnický, drobní řemesl-
níci a menší živnostníci byli národnosti české
vše ostatní pak, zejmena větší a velcí obchod-
níci, podnikatelé a držitelé rozsáhlých živnostl
zámožnější měšťané, úřadníci všech kategorií.
advokáti, notáři atd. národnosti německé. Jevila
se tedy Praha německým městem asi tou měrou.
jako jsou francouzskými některá města v jižních
krajích Francie, kde »spodní« a třebas i většinu
tvořící vrstvy obyvatelstva provencalsky mluv
nebo jako na druhé straně Pyrenejských hor
některá města španělskými jsou, ačkoli tam
obecný lid mezi sebou jenom baskicky hovoří.
Všechno, co na módě lpělo, v Praze něm-
čilo, neboť němčina byla módou; vše, co na
přizni vlády si zakládalo, dělalo Němce, nebot
doktor
Heller
Němec
Praha
jižní kraj
Francie
německý divadlo
novoměstský divadlo
20
article
všemocná absolutní vláda byla německá rodem
i tendeneí; vše, co přízně c. k. úřadů potřebo-
valo nebo si žádalo, mluvilo německy, nebot
úřady považovaly za svůj úkol, dusiti národn
propagandu a zvyšovati vliv německého jazyka
všechno pak, co vzdělaným a nad obecný lid
povznešeným zdáti se chtělo, vedlo si po ně-
mecku, neboť zástupeové vysoké školské intelli
gence byli Němci a tak zvané vznešené kruhy
mluvily česky jenom s nižší svojí čeledí, s ná
denníky a hlídači. V rodinách měšťanů, majitelů
domů a dobře situovaných kupců, i když byly
původu českého, mluvilo se oběma sice jazyky
ale němčina měla přednost.
Tomuto vnitřnímu stavu pak hověl také
zevnějšek. Nápisy na nárožích, udávající jména
ulie a náměstí, byly napřed německé a na dru-
hém místě teprv české, jak dosud na starých
nárožních domech viděti lze, ježto se nápisy toho
druhu tehda zhotovovaly na omitce domů olejo-
vou černou barvou. Nápisy na státních úřadech
byly buď jenom německé anebo napřed německé
a potom teprve české. Ale nejenom to: i vý-
věsky, čili tabule a štíty lepšího druhu obehodů
a vůbec závodů byly ponejvíce jenom německé.
Němec
21
article
Německo-českých bylo méně, docela českých
vůbec nebylo. Všechny jen poněkud úpravnější
hostince měly štíty německé, zájezdní hostinee
tabule německočeské a jenom staré hospody
pro »lid« na trzích a jinde měly nápisy pouzeč
ské. To byly malé kruhové štitky se zeleným.
jako šupinovým nebo z listů složeným koženým
nebo vyřezaným rámcem a červeným vnitřním po
lem či políčkem, na némž bílými drobnými švaba
chovými literami napsáno bylo ve dvou řádcích -
»Hostinec. Dobré piwo«. Jinak čtlo se všude »Re
stauration ... Gasthaus... Hotel« atd, Totéž plate
i o kavárnách. Vůbec byly české nápisy jenom
na závodech nejnižšího druhu. Však ani na tom
nebylo ještě dosti: jakmile zavládla tuhá reakce
německého absolutismu, hanobili mnozí naš
lidé i svoje jména, píšice je také na svých
štitech způsobem německým. Neurazím snad ni-
koho, uvedu-li příklad, který mi nejvíce utkvěl
v paměti. Na nároží nynější Ferdinandovy třídy
a Uršulinské (tyto dni na Voršilskou překřtěné
ulice býval krám zámožného kupce, který snad
Ferdinandův
22
article
v letech 1848 a 1849 nestál zrovna v řadách
bojovných národovců, ale který vždy za »do-
brého Čecha« považován byl. Okolo tohot
krámu musil jsem chodit a vidím dosud, jak
se nad ním na lesklé černě tabuli zlatými pis
menami skvělo jméno: »J. Mieschtian« a dále
pamatuji se, »jako by to včera bylo«, že v roee
1862 tento nápis zmizel a že se na jeho místi
zaskvělo okázale české jméno »Jan Měšťan
Podobně dělo se i jinde.
Na návěštních prknech a nárožích nebyl
níkdy vidět českého plakátu, vše oznamovalose
pražskému obecenstvu po německu, i »reuniony«
čili taneční zábavy v lepších hostincích a snac
jenom zprávy o ztracených nárameích a za
běhlých psech podávaly se nejširšímu obecenstru
také česky. Budiž uveden zase příklad. Ve Star
poštovské ulici nynější ulici Karoliny Světlé
byl tehda v čísle 318 větší kupec, kte
měl také vinárnu a nad obchodem firmu »v
F. Hallasehek, Wein- und Spezereihandlung«
V parných měsících roku 1858 objevily se n
nárožích Starého a Nového města cítronově žluté
plakáty, na nichž bylo velkým černým písmem
vytištěno: »Wohin in dieser afrikanischen Hitze?«
a pod touto křiklavou otázkou drobnějším tiskem
Čecho
J Mieschtian
Jan
Karolina Světlá
Hallasehek
Wein
Spezereihandlung
poštovský ulice
nynější ulice
23
article
»In die kühle Weinstube des W. F. Hallaschek-
atd. Tento plakát měl za následek, že dobř
rozpoložení lidé při setkání na sebe volali
»Wohin in dieser afrikanischen Hitze?« — Če-
ských plakátů tedy nikdo nevydával a tvrdilo se,
že policejní ředitel Päumann žádných netrpl
místodržitel baron Mecsery pak že se sám před
policejním ředitelem třese. Bylo totiž starým
pražským »zřízením«, že směl policejní ředite
o veřejných záležitostech pražských, o činnost
c. k. úřadů atd. podávati do Vídně zprávy
»přes hlavu míslodržitelovu«, tedy že měl poli-
cejní ředitel pražský dozor také nad svým vlast
ním představeným, že byl hlídačem svého hlí
dače. Tím byla v Praze (a také jinde) rozlu
štěna stará římská otázka: »Quis custodiet cu
stodes? — Kdo bude hlídati hlídače ? « . ..
Tedy nad krámy německé štíty a na nárožíeh
ulic německé plakáty, ale uvnitř? Uvnitř úřadů
obchodů a závodů mluvilo se dle kabátů: každý
elegantně a pečlivé oblečený člověk byl oslov
Päumann
Mecsera
Quis
Vídeň
Praha
24
article
ván německy a každý, kdo za příslušníka vzdě
laných nebo »lepších« kruhů považován být
ehtěl, také německy odpovídal. Byly ovšem i vý
jimky, ale ty potvrzovaly jenom pravidlo. N
úřadech netroufal si nikdo, kdo německy umě
a německy osloven byl, jinak než německy od
povídat. Dámy, staré i mladé, nemluvily na ulie
a v obchodech vůbec jinak, než německy —
zbytky tohoto krásného zvyku objevují se, jak
známo, dosud jako na důkaz, že čím nádoba
i také společnost načichla, dlouho po tom ješt
— páchne.
V předešlé kapitole byla řeč o různých zá
bavách — nuže, také tyto konaly se za ně
mecké vlajky. Plakáty německé, pozvánky ně
mecké, vstupenky německé, taneční pořádky ně
mecké; v koncertech a různých produkcích pro
gramy německé a tam, kde produkce mluveným
slovem doprovázena býti musí, mluvilo seje
nom německy. Jak bylo v nejvyšším zábavnén
závodě pražském, ve stavovském divadle, je z
jisté obecně známo.
stavovský divadlo
25
article
V budově stavovského divadla na Ovo
ném trhu hrávalo se zimní dobou v neděl
a někdy také ve čtvrtek odpoledne česky, jinal
vždy jenom německy; v aréně ve Pštrosce
kteráž byla letním jevištém stavovského divadla
hrávalo se česky jenom někdy v neděli, jinal
vždy německy. V druhé polovici roku 185
učinili vlastenečtí mužové v pražském měšťan
stvu pokus, aby vymohli jedno pravidelné ve
černi české představení každého téhodneve
stavovském divadle. Rokem 1857 vypršela teh
dejšímu řediteli Stögrovi nájemní smlouva a by
na zadání divadla vypsán veřejný konkurs
Vzhledem k tomu podala řada »přátel českého
divadla« stavovskému zemskému výboru žádost
1. aby český divadelní personál tak rozmnožen
a placen byl, jak potřebí jest k docilení sluš
ného repertoiru; 2. aby v zimním období v
čtvrtek v obyčejnou divadelní hodinu (t. j. ve-
čer o 7. hodině) vždy české představen
uspořádáno bylo a 3. aby se v létěv
aréně pravidelně dvakráte v témdni česky
hrávalo. Tato žádost, opatřená četnými pod
pisy vážených měšťanů a národovců, ode
vzdána dne 30. června (kterýmžto dnem vypršel
stavovský divadlo
český divadlo
26
article
lhůta pro podání žádostí o zadání divadelníh
ředitelství) a zároveň vznesena na městskou radu
prosba, aby žádost za povolení čtvrtečních če-
ských večerních představení u zemského výboru
podporovala. Aby žádosti své dodali váhy, za-
ručili se petenti pro čtvrleční večerní předsta-
vení na celou zimní saisonu za 16 lóží v I. po-
řadí a za 16 lóží v II. pořadí, dále pak za
192 číslovaných sedadel v přízemí a za 40 číslo-
vaných sedadel na galerii. Tím zdála se býti
finanční stránka záležitosti vyřízena, neboť o tom,
že ostatní, lacinější místa vždy rozprodána bu-
dou, nebylo dle zkušenosti s odpoledními če-
skými představeními nikde žádné pochybnosti.
V sezení zemského stavovského výboru ze
dne 3. září 1857 byla zádost o stano-
vení čtvrtečních večerních českých předsta-
vení zamítnuta s odůvodněním, že
v punktacích smlouvy, na jejímž základě
konkurs na převzetí pražského stavovského di-
vadla vypsán byl, nic není obsaženo, čímž by
příští ředitel mohl býti zavázán, aby jeden veče
v týdnu českým představením vyhradil a zvláštn
český personál engažoval . . . To věděli pi-
satelé žádosti jistě také, ale jim šlo o to, aby
s vyhlednutým ředitelem před zadáním divadl
věe, ústně třebas, ujednána byla, což by při
poněkud dobré vůli zajisté bylo bývalo snadné.
stavovský di
27
article
Odmítnuv řečenou českou žádost zadal stavov-
ský zemský výbor divadlo pražské od Velikonoe
r. 1858 řediteli Thoméovi.
Jak z důvodů, v rozhodnutí zemského vy-
boru uvedených, vidno, nebyl zásadně pro če-
ská představení žádný zvláštní herecký ani pě-
vecký personál stanoven a zřízen. Věc zůsta-
vena docela řediteli a tento zaměstnával české
herce, pokud k tomu způsobilí byli, tedy skoro
všechny, hlavně v představeních německých
anebo, lépe řečeno: ředitel královského stavov-
ského divadla v Praze zaměstnával svoje herce,
pokud k tomu způsobilí byli, také v nedělních
odpoledních nebo jiných občasných představe-
ních českých a najal si leda tu a tam nějakou
mužskou nebo ženskou silu výhradně pro česká
představení a — platil ji také dle toho.
Taková byla tehdy váha českého živluv
Praze, takové vážnosti a šetrnosti těšilo se české
Praha
výbor divadlo
ský divadlo