1
masthead
V Praze, v sobotu dne 26. října.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
rann) a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou;
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
K situaci.
Z Vídně, 26. října. Situace je st
komplikována přece jen krisí
ministra dra. Rezka. Tato souvisí
s postavením ministr-presidenta dra. Körbra
k delegaci české a postavením této k němu
navzájem. Zprávy některých listů, jakoby se
konalo nějaké jednání nebo vyjednávání če-
ských poslanců s vládou ve smyslu nějakých
transakcí, dlužno dle pravdy a skutečnosti
uvésti na pravou míru v ten rozum, že
byly a jsou to jen všeobecné
rozhovory zcela nezávazné. Jest
to již třetí krise, do které dr. Körber
zatlačil dra. Rezka. První byla po stanovení
definitivního textu jazykových předloh Kör-
brových. Druhá byla pro text trůnní řeči.
Nynější jsme nahoře vysvětlili. Třeba že dr.
Rezek není parlamentním ministrem a není
zástupcem klubu českého v kabinetě, jako
byl dr. Kaizl, proto přece setrvání jeho
v úřadě, krise, ve kterých se ociťuje, a jeho
posice v kabinetě vůbec nemohou zů-
stati bez následků na postup
poslanců českých, a také nezů-
stanou.
Hlasy listů.
Z Vídně, 26. října. Nutno uznati, že
listy o vážnosti situace v parlamentě se ne-
klamou, třebas by byly překažky pilných
návrhů odstraněny. Jenom lidé poměrů ne-
znalí, jenom optimisté z povinnosti domnívají
se, že všechno jest vyhráno, že všechno
je hotovo. Soudní pozorovatelé, rozmyslní
politikové ze zkušeností nabytých zvláště
posledních letech dokonce nesoudí sangui-
nicky, naopak, nejen skepticky, ale i pessi
misticky.
»Neue Freie Presse«, kterou
možno přece pokládati za první hlasatelku
Rezek
Körber
doktor
Kaizl
Vídeň
Neue Frei Presse
5
article
Odpolední vydánn.
Odpolední vydánn.
o dr. Körbrovi, má po včerejšku dojem tento:
»Věru těžko dosaženo bylo vítězství nad
špatnými zvyky, těžko věru dosaženo bylo
vítězství nad špatnými návyky zastupitelstva
lidu, avšak prospěch, jaký by z toho měl
býti, není v žádném poměru k námahám,
jaké byly vynaloženy.
Jaký to parlament, kterému vyrvati se
musí vykonávání jeho fundamentálního práva!
Jaké to pokořující divadlo, ukáže-li se, že
celé zastupitelstvo velké říše závisí na tvrdo-
hlavosti dvou umíněnců a této skoro podléhá
Jaký to výhled do budoucnosti, pováží-li se
že to, co stalo se včera, může se opakovati
z příčiny nejnicotnější každý den!«
Vedoucí orgán německé obstrukce mt
pravdu. Ale mea culpa, mea maxima
culpa. Kdo pak to byl, jenž zavedl tako-
vou autokracii několika svévolníků v parla-
mentě? Kdo pak to byl, jenž kořil se diktátu
několika jednotlivců mezi Všeněmci? Byla
to celá německá levice a »N. Fr.
Presse« s ní. Jestli tedy skutečně jest
takový stav v parlamentě, jak jej »N. Freie
Presse« vyličuje — a je takový stav — pak
jej zavinila špatná zvyklost, zbujnělá slabostí
pravice, zbujnělá tím více slabostí vlád, že
několik málo lidí, nepatrná hrstka, dovedla
postaviti svou zvůli proti celému parlamentu,
že naprostá menšina postavila se proti ma-
joritnímu a parlamentnímu principu a že
tato buřičská výprava skončila
vítězstvím vlastním a pokoře-
ním státní autority a sřícením
kardinálního požadavku repre-
sentativního systém u.
»Arbeiter Ztg.« nevidí ve včerejšku
žádný úspěch a nijaké dobré znamení pro
budoucnost parlamentu. Táže se, zda-li
effekt, kterého bylo docíleno s tak velkým
napjetím sil, stojí v náležitém poměru a
zda-li tak rozervaná sněmovna snese takové
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3b
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Körbr
Praha
Frei Presse
Arbeiter Ztg
6
article
násilné tury. Ve dvou neb třech schůzích
byly by se pilné návrhy odbyly bez toho a
bylo tedy zbytečno, aby pan Körber působil
takovým násilím jako včera. Krise netrvala
dlouho, ale dlouho dosti, aby uká-
zala světu, v jakém bídném sta-
vu nalezá se parlament.
»Ostdeutsche Rundschau« ve
své úvaze praví, že situace nestala se i přes
včerejší udalosti lepší; můžeme státi opět
před krisí novou.
Ve »Volks - Zeitungu« sděluje
účastník předvčerejší konference předsedů
klubů levice, že bylo tam již ve čtvrtek pa-
trno, že ministerský předseda dr. Körber
jest náchylen k nějakému rozhodnutí.
Štyrský Hradec a Praha.
Z Vídně, 26. října. Obecní zastupi-
telstvo štyrskohradecké usneslo se
jednohlasně: »Vzhledem k tomu, že nalezá
se v rozpočtu na rok 1902 pro král. hlavní
město Prahu položka 16 mill. korun k úče-
lům obecním, vyzýváme poslance zastupující
hlavní město Štyrský Hradec, aby vy-
mohli pro něj také podobné státní podpory.
Páni konšelé ve Štyrském Hradci, jak se po-
dobá, stali se obětí klepů, šíře-
ných v různých německých li-
stech o rozpočtu letošním a domnívají se,
že jest tam pro Prahu položka 16 mill. K.
Ve skutečnosti však jest tam položka de-
setkráte menší, totiž 1.6 mill. K.
Körber
doktor
Praha
Vídeň
Štyrský Hradec
Štyrský Hradec
Ostdeutsche Rundschau
VolkZeitung
7
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 26. října. (C.-B.) Císař pro-
půjčil továrníkovi Váciavu Jungbau-
erovi v Prachaticích titul císařského radys
prominutím tax a statkáři Josefu Pekár-
kovi ve Všejanech stříbrný záslužný kříž s
korunou.
Z Vídně, 26. října. (C.-B.) Ministr
kultu a vyučování jmenoval mimořádného
Císař
Pekár
Vídeň
Prachatice
Všejany
Váciav Jungbao
8
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Převrat v »Théätre francais«.
Po 14 dnů bylo celé veřejné mínění pa-
řížské rozechvěno afférou prvního divadla
Francie. Nastal konflikt mezi členy »Théatre
francais« a správcem ústavu — z konfliktu se
vyvinul rozhodný boj, který skončil vážným
převratem v dosavadní vnitřní organisaci ústavu
a vítězstvím administrátora divadla Julesa
Claretie.
Velmi důležité právo členů »Comédie«
bylo zrušeno: právo čísti a přijímati hry, za-
dané k provozování. Odstraněním známého »Co-
mité de lecture« byla podle názoru jedněch
zasazena nejslavnějšímu ústavu divadelnímu
smrtící rána, dle názoru jiných je to jeho vy
léčení z vleklé krise.
Událost je zajímavá. Vyvolala bouře, pole-
miky a ovšem i četné interviewy.
Mají herci právo číst a posuzovati díla
básníků?
»Mají!« odpověděli někteří autoři.
»Nemají«, prohlásili jiní.
»Proč by nemohli čísti naše veselohrya
dramata osvícení, vzdělaní umělci »Comédle«,
sdružení ve zvláštním komitétu? Vždyť v jiných
divadlech zadáváme své práce jedině ředitelům
a to jsou jako Torel, Samuel, Carré, Antoine,
Gemier, bývalí nebo ještě činní herci?« zní
úsudek jedněch autorů, mezi nimiž shledáváme
jen takové, jimž bývalé »čtoucí komité« přijalo
nějakou hru.
»Do čeho se pletou ti komedianti? O našich
pracích nesmí rozhodovati několik cabotinů«,
rozhorlují se jiní básníci, kteří osudnou náhodou
skoro vesměs měli potíže s prožluklým ko-
mitétem.
Samuel
Carré
Antoine
Gemier
Francie
Jules Claretie
9
article
Veliká afféra, rozpoutavší zuřivé boje
vznikla z nepatrné příčiny. Jakýsi zákulisní bo
neznámého autora Schafra s hercem Le Bargym.
který inscenoval Schafrovo drama »Král«, spíska
celou tu melu.
Proslulý reportér »Figara« Jules Huret
král interviewu, vyslídil afféru, větřil zvěř, pu
stil se na honbu za interviewy a rozeštval
autory i herce a konečně ministr vyučování za-
kročil a zrušil »Comité de lecture«. Z toho
velké roztrpčení mezi herci. Představuji si, jak
ty dny bylo hlučno v komediantské bulevardní
kavárně, v café de Suěde a jak veselo bylo
v druhém táboře v café de Madrid a v café
Julien, jež převzaly dědictví bývalé slavné ka-
várny Tortoního a kde se scházejí novináři a
literáti.
Jisto je, že páni herci v »Comité de
lecture« počínali si někdy velmi neopatrněa
nešikovně. Knížata scény »králové gesta«, jak
říká pan Rostand, zacházeli někdy trochu pansky
s autory, které dráždila »ješitná nadutost herců-
komediantů«. Tito zase neméně snad oprávněně
vytýkali pánům od péra »nedůtklivou domýšl
vost škrabalů.«
Trochu pravdy bylo asi na obou stranách,
jak to bývá. Mezi členy »Comédie« jsou právě
ti nejdistingovanější umělci, vzory elegantnícha
osvícených mužů — a jak známo pravá ele-
gance vylučuje ješitnost a domýšlivost.
Někteří herci jako Le Bargy osvědčili se
nejlepšími spolupracovníky a rádci autorů.
Hervien vděčně uznal zásluhu jeho a vě-
noval mu své drama »Kleště.«
Avšak »Comité de lecture« se několikráte
notně zmýlilo. Vrátilo znamenité hry — a při-
jalo ubohé slátaniny, jež žalostně propadly.
Tak členové »Comédie« mimo jiné zamítli
neodolatelnou, skvostnou Capusovu veselohru
»La veine« a Lavedanovu nejlepší komedii
»Prine d'Aurec«. Naproti tomu přijali několik
Král
Figar
Jules Huret
Rostand
Capusův
Lavedanův
café jít Suěde
café jít Madrid
Tortoní
Comédie
Comitý jít lecture
Prine d ' Aurec
10
article
her úplně bezcenných. Tak se nahromadilo ně-
kolik vroubků, až věc praskla.
Ubohá »Comité de lecture« byla vždy před-
mětem satir a panfletů nespokojených autorů.
Sám Voltaire dal hercům »Comédie« po-
cítiti svůj jedovatý vtip. Provedl jim nepěkný
kousek.
Zadal anonymně tragedii »Právo Pána«,
jež byla zamítnuta jako bezcenná a špatně
psaná, uboze zrýmovaná. Voltaire pak zadal
tutéž práci pod titulem »Miska mudrcova«a
pod vlastním jmenem — a byla komitétem
jednohlasně přijata.
Když Napoleon, jenž byl horlivým přítelem
divadla, ve známém moskevském dekretu usta-
novil nový řád »Comédie«, uznal též práva
členů »Comédie« čísti a přijímati hry autorů.
Toto ustanovení bylo nyní zrušeno následkem
rozhodnutí ministra vyučování Leyguesa.
Členové »Comédie« protestovali proti po-
rušení svých práv. Jejich protest, tištěný v žur-
nálech, zní mírně a vážně. Zcela jinak, nežli
si jej představovala ohnivá paní Sarah Bern-
hardtová, která vybízela své kollegy z »Comé-
die« k nejkrajnějšímu odboji a ke vzpou řel
Od nynějška pan Jules Claretie má jedině
právo rozhodovati o osudu žádaných her.
Jean Richepin napsal pohřební řeč ve »Fi-
garu«: »Nebožtík komité«, ale neoplakává příliš
pohřbené komité a prohlašuje, že v divadle
uznává jediný regim a to: absolutní mo-
narchii.
Larroumet, nástupce Sarceyův v »Tempsu«,
bystrý, duchaplný a moderní kritik divadelní,
postavil se na stranu herců.
»Comédie francaise« tak, jak existovala o
21. října 1680, je pohřbena. Potlačení komitétu
čtoucího, odnětí societairům práva voliti si hry,
jež provozují, znamená radikální převrat v sta-
rém domě«, napsal kritik »Tempsu« 14. t. m.
Voltaire
Comédie
Misek
Napoleon
Sarah Bern
Jules
Richepin
Comitý jít lecture
rý dům