ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 001fe310-660d-11dc-9a63-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 48, org 7, person 67, work 8
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v úterý dne II. června 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 159.
4 article
No ranní a odpol. listy přilohami („Nančný Obzor““ ve střodu a „Lherárul Hlidku v pátek) předplicí ne: Praze v ndninistrani na měsia . . . . . . 9 K — k 6 K —k na čtvrt leta . . . . s dvejí den kškou s0 na měsi za čtrt. leta 7k ve fiislkách 9 K 80k na měsle . . . . . Foštert na čtrrt le. . . . s dvají zásilkon na čtvrt leta na měsí
Praha Lherárul Hlidka
5 title
Dnešní člslo pra Prahu le o 10 stranách.
Praha
6 article Zajímavý spis šlechtice madar ského.
Zajímavý spis šlechtice madar ského. Minulé soboty ročil se velevýznamny a vzácně radostný den v dějinách národa ma- ďarského: dne 8. června byla tomu 34 léta. co dála se v hlavním městě Uherska slavná korunovace Jeho Vel. císaře Františka Josefa I. na krále uherského, jejíž nádherný a oslňující obraz nakreslil tehda očitý svědek její, nezapomenutelný náš kollega Čeněk Vávra (v »Národních Listech« ze dne 11. června 1867) tak plasticky věrně a což více ještě značí, jejíž charakteristický ráz vystihl tak trefně, jako snad žádný sou- časný zpravodaj slovanský. Počav s líčením vlastního obřadu korunovačního v chrámě, zachytil předně moment, kde Jeho Vel. císal přísahal na zachování ústavy uherské, zatím co primas uherský společně s hrabětem Juliem Andrassem, druhdy k smrti odsouzeným re- volucionářem, nyní však ministr- presidentem vlády uherské, skládal na hlavu pomazaného krále uherského staroslavnou korunu svato- štěpánskou. Po té rozvinuje se před námi velkolepá scenerie průvodu z chrámu na krá- lovský pahorek: »Asiatský přepych v sou- zvuku s intelligencí evropskou, středověk prodchnutý, neb aspoň mírněný ideami devate- náctého století. « de Báječná nádhera pyšných a nejpyšněj- ších magnátův, oslnující lesk zlata, draho- kamův a barev nejskvostnějších, láteka úborů nejdrahocennějších. »A když blížili se národní ministři uberští v podobném přepychu východním, ale zároveň s těmi tvářemi, v nichž jeví se odhodlanost, bystrost, ba duchaplnost, a člověk viděl, kterak lid užaslý a ulichocený touto nádherou, jakož i uchvácený tou duševní převahou svých vůdců v nekonečné a hřímavé »Eljen !« pro- puká, tu zkrátka a lépe než ze všeho jiného pochopoval, proč a čím ž íve aristokratický v Uhrách dosud tak mocný vliv vykonával.« l tn
Vávra Andrass Uhersko Uhry František Josef I . na král
7 article
Po magnátech jeli rakouští arcivévodove v uniformách genérálských, jež vedle ostat ního orientálního přepychu věru skromně se vyjímaly. Ale jedva si oko poněkud odpoči- nulo, již opět oslněno: Aši dvacet biskupů v nejskvostnějších čepicích biskupskýcha nejdrahocennějších stříbrných a zlatých orná- tech, s kříži a berlemi v rukou, — jeli na bělouších provázeni jsouce po stranách pěšky jdoucími bohoslovci a sluhy, právě tak, jako se druhdy ubírávali do svých sídelních měst anebo jako vítězové vracívali se z krvavých bojů. Za nimi jel hrabě Dula András- sy, jehož nádherný oděv a sokolí oko vyzrazovalo program, jejž klade koruně sv. Štěpána a jejž jako zbožné přání naznačuje jedenáct říšských praporů, jež nesli zemané na koních jimiž připomíná se, kterak ke království uherskému naležívaly také — Srbsko, Bosna, Chorvatsko, Slavonie, Dalmacie i — Halič atd. Za Andrássem jel na bělouší císař František Josef, oděn v těžký dlouhý zlatý plášť a pokryt hluboce přes celou hlavu zaléhající zlatou korunou sv. Štěpána: ko- runovaný král uherský, při jehož pohledu nekonečné »Eljen« otřásalo vzdu- chem, jakoby země chtěla se zbortit. By) to pokřik tak dlouho trvající, jakoby hrdla lidská neznala ani umdlení. A když posléze pobodl král uherský bělouše a vyjel na korunovační pahorek, kdež stanul a vytasiv meč, zamával jím na východ a obrátiv po té vždy koně, mávnul jím na ostatní tři strany světa: tuť byl's za hromového toho »Eljen« jako u vidění a omlouval's křeh kost ohnivých Maďarův, již tak rádi provolávají
Dula Štěpán František Josef Maďarův Aš Srbsko Bosna Chorvatsko Slavonie Dalmacie Halič zlatý ornýtechnický
8 article
své pyšné »Extra Hungariam non est vita«. »Bije do očí, končil náš zvěčnělý kollega svou diagnosu epochální této vítězoslávy Maďarstva, že národ, čili národní intel- ligence, s takým sebevědomim vystupující, musila sobě vy. moci svých dávných práv a že si jich dovede také dosti dlouho uhájit. « »Avšak skvělá líc má zároveň také svůj temný rub. Celá ta slavnost měla ráz národa aristokratického, jemuž snadno lze udíleti zákony demokratické, kdyžtě je sobě vědom, že lidu samému nedá vzniku. Jako nebylo zastoupení skutečného lidu maďarského (ve- škera banderia komitátů měla na sobě ráz zemanský), tak nebylo také žádného zastou- pení národa rumunského, sloven- ského a srbského, poněvadž národové tito nemají šlechty a jako lid žlád- ného hlasua žádného práva. « Proto našemu poctivému českému osmačtyřicátníku demokratu všechna ta sláva, nádhera a oká- zalost živlu maďarského ani v sám den ko- růnovace uherské valně neimponovala, nýbrž zrak jeho střízlivě rozeznával, co tu ryzího a co talmového zlata, co tu solidní pravdy a skutečné síly a co naproti tomu opět liché nadutosti, prázdného kejkliřství a geniální šalby. — K čemu ale sobě dnes vše to připomí- náme? Poněvadž dnes veškeren tisk maďar- ský radostně oznamuje všemu světu skvělou »literární událost«: spis to hraběte Julia
Julio Bija národní intel
9 article
Andrásse syna: »O příčinách, ja- kými udržel se stát uherský a svobodné jeho zřízení,« který vy- dán na veřejnost právě u výroční den korunovace ny nějšího krále uher- ského, ke cti a slávě maďarského národa, spolu však i ku povzbuzení a utužení jeho enosti vlastenecké a jeho sebevědomí národ- ního. Jest to dle všech zpráv vážná a po- zoruhodná práce nevšedně v dějináchi svého národa sběhlého, vzdělaného a myslícího šle- chtice- vlastence: jakás historická filosofie a mravouka vážená z půltisícileti dějin ná- roda maďarského od jeho příchodu v sídla Slovanů podunajských až do bitvy mohačské a psaná patrně a hlavně za účelem tím, aby v nynějším pokolení znovu roznítila hluboký, ideální zápal citu ná- rodního a vlasteneckého.
Slovan
10 article
Neboť celým dílem hr. Julia Andrásse jako červená niť táhne se důkaz, že ten ne- četný asiatský národ, vjedší před tisíciletím do středu sídel slovanských, jedině proto zde vítězně se udržel, říši svou založil, ubránil a slavně po dnešní dobu udržel, poněvadž se ociťoval právě v neustálém nebezpečí života, že bude premocí cizích jej obklopujících národů udolán a pohlcen. Tím vzpružován jeho pud sebezachování, jeho národní křepkosta vzdorná sila plemenná: tím vychováván u věr- nosti k sobě samému, k tomu horoucímu cítu maďarského vlastenectví, které od počátku pronikalo, rozněcovalo a tužilo jeho vynikající muže, jeho krále, jeho kněž- stvo, jeho šlechtu, jeho vzdělanstvo intensiv- něji, vroueněji a účinněji, nežli bývalo u ostatních současných národů. Králové Arpadovci, katolická hierarchie jako vysoká i drobná šlechta maďarská byli především Maďary a potom teprv králi, biskupy preláty a šlechtici. V tom byla odvěká tuhost a síla ma ďarského plemene — před bitvou mohač skou i po ní: tou mravnou silou svou pře- trpěli Maďaři všecky persekuce potomní až do konečného svého vítězství, vyjádřeného slavným dnem 8. června 1867 — dnem to korunovace nynějšího ústavního krále svého.
Andráss Maďar
11 article
Naše ohrožené položení — končí hrabě Andrássy ml. dílo své — z ro- dilo jednu z nejvzácnějších cno- stí našeho plemene: mohutný to cit národní. Tomu jest nám děkovati že jsme si uchovali svou národní jednotu, kdežto jiní národové ji pro- mrhali; tomu jestnám děkovati, že jsme odolali mohutnějším či- nitelům, než sami jsme; a že jsme, uhájivše si své samosprávy a svézákonnosti po tisíc let, mohli vytvořiti ze sebe tolik, nač můžeme býti pyšni a čím stali jsme se oprávněnými zaujati místo v řadě vynikají- cích národů. I na budoucno můžeme se pouze tím udržeti, uchováme-li sob své mohutné národní vědomí a dovedeme-li je srovnati s rozsáhlejším, lidštěj- ším názorem moderního ducha evropského, aniž by ono utrpělo na své vroucnosti, hloubce a pravdivosti, t. j. dove- deme-li dochovati svému národu lásku nejvěrnější a nejvřelejší, však prostou nenávisti k jiným národům. Naše ohrožené postavení zplodilo v nás cit naší pospolitosti, což bylo nej- větším naším štěstím v minu- losti. v»To'to vědomí uchraniž nás i v bu- doucnosti před pošetilým chauvinismem, který neznamená sílu a klidné sebevědomí nýbrž toliko planou zaslepující ješitnost, svá- dějící národy ke ztřeštěným podnikům, pře sahujícím jich moc a sílu.« To jest duch spisu hr. Julia Andrásse. sepsaného v 34. roce obnovené samostatnost království uherského. Troufáme, že může býti zdravým na- učením, jak »naší šlechtě«, tak mnohým našim vlažným rodákům, kteří jsou daleci ne snad národního chauvinismu, ale pohříchu i toho pravého a zdravého citu nlárod- ního a vlasteneckého, jenž může jedině zachrániti a osvoboditi ohrožené národy.
Andrássy Andráss
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 10. června. (Uherský sně a příšití voby.) V úterý zakončí své práce ve Vídni uherská delegace a ven středu dne 12. t. m. sejde se již zase uherská sněmovna, aby pokračovala v rozpravě o neslučitelnost poslaneckých mandátů. b Prvé, než se přejde ku jednacímu pořadu, slibůje však Košuti dolaz k ministru osvěty, proč při svatodnšních zem- ských těločvičných slavnostech mládeže uherské vojenská hudba hréla také. císařskou vsopr hymnu. Volební ruchvzrůstá po celých Uhrách. Zajímavým zjevem na venkově jest, že sloučení liberální strany s bývalou národní stranou Appo- nyovou neproniklo ještě v řady voličů liberálních. V okrese mohačském liberálové na příklad ne uznávají dosud tohoto sloučení a kortešují pro svého liberálního kandidáta za zády přivrženeů býv. strany národní, což mělo za následek, že tito se ustavili ve zvláštní volební výbor s ná zvem »strana Kolom. Szella«. Podobné zprávy docházejí i z jiných okresů, což je důkazem, že smír, jejž přívrženci Tiszovi a Bánífovi v libe- rální straně uzavřeli s přivrženci Szellovými za příležitosti předlohy o inkompatibilitě, a jejž odů- vodňovali potřebou svorného postupu při nastá- vajíeích volbách, nedošel náležitého ohlasu mezi voliči. Také ze Slovenska docházejí už prvé zprávy o volebním ruchu. Dne 7. t. m. konala se v Senici za předsednictví dra. Šimka porada ná- rodní strany, jež schválila volební program sv. martinský ze dne 11. dubna t. r. a zvolila sedmičlenný volební výbor. — Voličové horno- turčanského volebního výboru vyslali do Martina deputaci k Zikm. Pauliny-Tothovi, nabízejíce mu kandidaturu ve svém okrese. Z. Pauliny-Tot kandidaturu přijal. V Praze, 10. června. (Česko-polský spor v Těš1ns k u.) Lelošní sčítání lidu se
Šimek Martino Zikm Paulin Toth Z Paulin Praha Vídeň Uhry Slovensko Senica
13 article
svými četnými nesprávnostmi ať už na prospěch té či oné národnosti zostřilo značně dávný po- hraničný spor mezi těšinskými Čechy a Poláky. Naši čtenářové vědí o četných nesprávnostech, jichž se na sporném území dopouštěli Poláci na úkor Čechů; listy polské otiskovaly a otiskují dosud stesky, že se při sčítání křivdilo Polákům. Řadu takových stesků otiskl »Kur. Varšavský«, jenž nám dává na srozuměnou, že Těšínsko náleží Polákům a my Čechové že jsme už k vůli slovanské solidárnosti povinni ustoupiti jim s cesty. »Čechově« — píše zmínéný list — »měli by pochopit, že opětné zpolačení Slezska, vyplývající z přirozeněho rozvoje polského lidu nezdrží žádná lidská síla a že tedy jejich za- tvrzelý odpor přinese osudné následky všeobecně slovanským zájmům v Rakousku.«
Polák Čecho Čechův Těšínsko Slezsko Rakousko
14 article
»Dzien. Polský«, jenž otiskuje tuto stat, dodává k ní: »Máme lepší ponětí o Češích jich politickém smyslu, a proto soudímé, že vážný tisk český v zájmu zachování dobrých vzájemných styků jest povínen vysloviti o celé té nechutné akci své mínění a pokárati činnost podvratných živlů.« Na to odpovídáme: 1. Jsme-li »povinni« my, jsou povinny i polské listy vysloviti své mínění o této nechutné akci a nemají otiskovati z fryštáckého »Glosu ludu polsk.« všechny lži a sprostoty, jež tam ukládají naši zapřisáhli ne- přátelé. 2. My jsme již vyslovili své mínění, že otázka jazyková v Těšínsku, kde nářeči české přechází přirozeně v nářečí polské, jest otázk čistě vědecká, kterou mohou autoritativně roz- hodnouti akademie česká a krakovská, a nikoli od Němců zjednaní agenti z ostravského Národ- ního domu polského. Česká akademie vydala již odborný spisek o jazykovém rozhraní česko- polském; jest na akademii krakovské, aby spi ten prozkoumala a buď správnost jeho pověřila aneb jeho udání opravila neb vyvrátila. Tím na- budou obě strany pevné opory pro své dalšt jedhání. Zápisy o »obcovaeím jazyku« nemají nijakého vědeckého významu a na jich základě nedá se o ničem rozhodovati. Troufají-li si však Poláci z Těšínska nás úplně vytlačiti, jest to jejich věc; my už také nalezneme zbraň ke vhodné obraně.
Čech Němec Polák Těšínsko Český akademie
15 article
Z Terstu, 7. června. (Demonsitrac proti biskupu Šterkovi.) Je známo, že městská rada terstská chtěla přinutiti biskupa Šterka, aby nedovolil teratským Slovincům účast- niti se církevního průvodu v den Božího Těla se spolkovými prapory. Biskup se nedal zastra- šiti a Slovince z průvodu nevyloučil. Nato městská rada rozhodla, že sama nepůjde na processí a oznámila, že neručí, za veřejný po- řádek. Pořádek však při průvodu porušen nebyl. Oč bylo v průvodu méně Vlachů, o tolik bylo vice Slovinců a Chorvatů, jichž se za slovan- skými prapory bralo přes dva tisíce. Slovincům na území terstském jest ovšem už národní vy- možeností, smějíli se veřejně účastniti boho služeb. Politické zprávy zahraničně. V Praze, 10. června. Význam katolického kostela na Cetyni. Minulý ttýden proběhla novinami zpráva že kníže Nikola dovolil, vlastně obnovil dovo lení, aby na Celgni vyslaven byl katolický kostel Zdejší »Katolické Listy« dávají tomu skutku ná sledujícih výklad: »Papež posílá na Černou Horu matku kř- sťanů, církev katolickou, aby tam naukou svoj opanovala a vládla srdeím bohatýrského národa a učinila jej šťastným ve z na- mení kříže . . . Jak v Rusku Pobědonoscev pohlížeti bude na vývoj katolické církve na Černé Hoře, můžeme se domysliti. Tolik však jest jisto, že ledová kůra nepřátelství, jež pravoslaví dosud chovalo k církvi římské, počíná táti až roztaje úplně a od Cetyně povane libý větřík učení Kristova přes země balkánské k severu ažk
Šterka Vlach Chorvat Nikola Papež Kristův Terst Praha Černá Hora Rusko Černá hoře NATO
16 article
V drobném prodejír ranní číslo o zobě . . . za Bh odpolední . . . za 2k Ve alialkách na venkově: ranní číslo. . . . . . . . 10 edpolední . . . . . . . . Blh Inseráty platí se hotevě rapřel. Třeěplaceni a inserty přijímá »dmisl- strace v Marianské ulicl č. a. Tam nackázají se též redakee Giskárna a ezpečicu „ Národnich Listů“. Rukopisy ae novzncsji.
17 article
Něvě, aby i tu zaplašil mraky, hrozivě pohlíže- jící na vše, co je římským a má známku kato- licismu.« Tato kapistránská poesie je hluboce neprav- diva. Pravoslaví bývalo nepřitelem katolictví jen lehdy, když katolická propaganda stala se přiliš útočnou a pravoslaví nic jiného nezbývalo, než útok odraziti. Taková byla povaha pravoslaví po všechny věky. Ono bylo vždyeky snášelivo k ostat- ním vyznáním křesťanským, ale právě tak vždycky bývalo, že katolictví nerozumělo této snášelivosti a považovalo ji za slabost. Podobný jev spatřu- jeme nyní při důkazech snášelivosti, které Černá Hora podává katolicismu. Snášelivost tato jest úplně na místě. Připojením pomorského pruhu, obydleného katolickými Albanci, katolici stali se poddanými knížete Černé Hory a on jedná moudře, ukazuje-li katolikům, že pod jeho že- zlem mají úplnou svobodu vyznání. Avšak zá šlechetný čin kníže Nikola si nezasloužil, aby mu katolické orgány dávaly křivý výklad, jakoby otevíral do Černé Hory bránu katolické pro- pagandě a chtěl býti jejím šiřitelem po Bal- káně i v Rusku. Výklad takový mohl vyplynouti pouze z mysli ničeho nevědoucí o křesťanské snášelivosti. Že je to výklad naskrze falešný, vysvitne okamžitě z faktu, že Černá Hora je vzorně snášeliva i k mohzmedánům, kteři po válce stali se jejími poddanými. Ale moha- medáni jsou za to vděčni, kdežto kátolictví ne- myslí na vděk, nýbrž na to, jak by Černou Horu opanovalo a odtud podnikalo výbojná tažení do pravoslavných zemí slovanských.
Něva Černá Hora Bala Rusko
19 article
**i 9on
20 article
Nová zatýkání v Hakedonii. V Makedonii znova hromadně zatýkají. Za- týkání děje se na zákládě listin, zabavených v Solunu a jinde. Uvězněno již přes 300 po- dezřelých Bulharů. Dosud byly vyneseny čtyři smrtelné ortely. Nový solunský valija Tevíik beg, jenž byl dosud velitelem jerusalémským, jeda na své místo, zastavil se v Cařihradě, aby přijal od vlády instrukce. ned rzotod r
Bulhar Makedonie Cařihrad Soluna
21 article
jsev v elo
22 article
Kubská otázka přiostřena. Z Nového Yorku - telegrafují »Manch Guardianu, že se poměr mezi Unií a Kubou přiostřil. Konstituanta kubská, zdráhá prý se přijmouti bezpodminečně podmínky Unie, ná- sledkem čehož americký generál Wood v Havaně dostal prý rozkaz, aby ji po případě i násilímn rozehnal. Ejhle stát, jenž vyslovil se kdysi pro sebeurčení národů! Kdysi! Protiřeholní zákon ve Franeli. Senát počne v úterý projednávati tuto před- lohu, poslaneckou sněmovnou už vyřízenou. Zpráva výborů, vypracovaná senátorem Vallém, dělí předlohu ve dvě části, v část o spolelch a v čášt o řeholíeh. Vallé dovozuje, že řehiol za žádného regimu ve Francii nebývaly stavény na roveň spolkům. Předloha rozeznává také proto mezi »ná- boženskými spolky« a mezi »řeholemi«. Vallé vzpominá též, že výbor provedl dvě změny za souhlasu předsedy ministerstva Waldeck-Rous- seaua: dle první zkrátil lhůtu, v níž řehole musí žádati o autorisaci ze 6 na 3 měsíce, a dle druhé změny nemaji členové rozpuštěných řeholí žádného nároku na zbylé jmění aktivní. Tím konfiskace jmění ovšem přiostřena
Wood Rous Nový York Kuba Havana Francie ministerstvo Waldeck
23 title
FEUILLETON.
24 article Babylonská věže
Babylonská věže Z nových objevů výpravy dra. Koldeweye. Podává dr. J. V. Prášek. Čím jsou novějším dobám San Pietro in Vaticano se svou kopulí, nebo obrovské sochy amerických velkoměst, tím, ano i mnohem důle“ žitějším a významnějším zjevem byl národům předoasijským, již obstupovali kolébku dějin i vzdělanosti lidské, slavný chrám boha Marduka nebo Bíla v Babyloně, jsoucím světu tehdy Lon- dýnem i Paříží. Byl zván Isag-ila, t. j. » vysoký dům«, byl stavěn ve způsobě věžovitého zil- kuratu do výše, která hroty věží rejnokolinských přečnívala a požíval významu v ohledu státo- právním převelikého. Socha boží v něm umístěná jmína za symbol kněžského království babylon- ského, jakéhosi to předoasijského papežství, před jehož posvátností skláněli čelo své rovněž tak výbojei assyršti jako arijským již jemnocitem se vyznamenávající Peršan Kýros. Se zvlášíním však zájmem pohlíželi Israelité na babylonský div světa, proti němuž Šalomou- nův chrám na Sionu, foinickými umělci zbudo- vaný, zcela se ztrácel a proto Israelité nazýval Isag-ilu »věží babylonskou«. Také řečtí cesto- vatelé překvapeni byli velikostí, výškou i výzdo- bou svatyně, již »hrobem Bélovým« nazývali Jimi zachován nám popis I-sag-ily v celku, podrobnosti pak lze dle klinopisův a dle israel- ských zpráv z doby zajetí vhodně doplniti. I-sag-ila byla palácem chrámovým obrovských rozměrů, nejvyšší pak a spolu i prostřední částí budovy byla věžovitá svatyně Mardukova, po babylonském způsobu zikkurafem zvaná. Dle Herodota, který nejprvé z Řeků podrobně ji po- psal, měla svatvně tato podobu čtverce, iehož
Koldewey doktor J V Prášek Socha Peršan Kýros Bélův Mardukův Hérodotos Řek Babylón Paříž Sion Sana Pietro in Vaticano bůh Marduk
25 article
jedna strana měla zdéli dvě stadia (= 378 m.). uprostřed pak svatyně této zdvihala se druhá zšíři a zdéli po jednom stadi (= 187 m.) na této třeli, pak čtvrtá a tak až do osmice,z nichž vždy vyšší byla užší než spodní. K těmto věžím vedly zevnitř točité sehody, v jichž po- lovici asi byla místa k odpočinutí se sedadly,a tam mohli si odpočinouti, kdož nahoru stoupali. Ještě však nejvyšší patro bylo tak veliké, že podobalo se velikému chrámu, v něm pak dle zprávy řeckého dějepisce bylo toliko lože skvostně posílané a zlatý stůl, sochy však tam ani jedné ne- bylov Za pozdějších dob perských byla již zik- Kurat tento sřícen, přes to však vědělo se, že býval kdysi neobyčejně vysoký a že s nejvyššího jeho patra pozorovali kněží babylonští východ a západ jednotlivých hvězd. Veškera budova byla stavěna velmi uměle z cihel a z asfaltu, na schodech pak nahoře, bez bližšího udání patra byly tři sochy ze zlata tepané, nepochybně bož- stev Marduka, Zarpanity a Nany, ježto řecký lékař Ktésias, který zprávu tuto zůstavil, v nich spatřoval řecké bohy Dia, Héru a Rheu. Socha Mardukova znázorňovala boha stojícího, an právě strojí se vykročiti, měla zvýši 40 stop a vážil 1000 babylonských talentů zlata. Nana seděla na zlatém křesle a vážíla tolikéž, u kolenou pak stáli dva lvové a vedle nich stříbrní hadové ne- obyčejné velikosti, vážíce po 30 talentech. Přede všemi třemi sochami stál společný stůl zlatý 40 stop dlouhý a 50 stop široký, jenž váži 500 talentů.
Marduk Zarpanita Nana Ktésias Zeus Héra Rhea Mardukův bůh západ
26 article
Za perských dob svalyně tato velice utrpěla, tak že Alexandr Veliký, učiniv Babylon sídlem svým, odhodlal se ji všestranně opraviti. I obo- řenybyly již vyšší pádem hrozící částky, tu však náhlá smrt králova zmařila další práce. I.sag ila zůstávala nadále obrovským torsem, na němž ještě opravy podnikal král syrský Antio- chos I., zatím však, jakož nejnověji se shledáva.
Veliká Babylón
27 article
pokráčující zabahňování dolního Kufratu ubíralo Babylonu podmínek životních a na blízku i na úkor jeho vzmáhala se při bystrotokém Tigridu nová města s rázem po výtce řeckým, do nichž znenáhla babylonské obyvatelstvo přesídlilo. Slavný Babylon pustl a s nim i ctihodná sva- tyně klesala v rumy, z nichž za dob arabských cihly lámány k novostavbám ve městech okol- ních jako z římského Colossea. Když v XIX. stol. ožilo studium staro- žitnické a objeven klič ku písmu klinovému pátráno na beztvárných pahorcích ssutinných které z Babylona zbývaly, především po zbyt- cích Mardukova chrámu. Ale veškera snah objeviti zbytky jeho byla marna a tak zbývaly toliko úvahy topografické. Nejvíce pravděpodob- nosti měl do sebe náhled, že jest zůstatkem I-sagily obrovský pahorék na čtverhranné sub strukci spočívající a podnes Bábilem zvaný, jenž zdvihá se na levém břehul eufratském v nejsěver- nější části babylonského městiště. Náhled ten zastá- val hlavně Jules Oppert, vědecký náčelník ex pedice napoleonské v lélech padesátých, proti němuž nejurčitěji prof. B. Hommel v Mnichové (nejposléze ve článku City and Tower of Babel v Hastingsovu Dietionary of the Bible I., 213) s velikou určitostí dovozoval, že hledati, jest Isag-ilu v pahorku Amránu Ibn Ali, jenž na straně jižní druží se k jediné ssutinné trosce s úkolem poznaným, k tak zvanému totiž Kasru, v němž ukryty jsou zbytky slavného královského paláce Nebukadnesarova, téhož paláce, v němž skonal r. 323 př. Kr. Alexandr Veliký. Proto s největším zájmem odborné kruhy očekávají zprávy, jež ob čas zasílá do Evropy německá výzkumná expedice. Již dvakráte upo- zornil jsem na zajímavé zprávy, jež ředitel vý- pravy dr. Koldewey předkládá německému vý- chodnímu komitétu v Berlině. Dosud zpráv
Mardukův Jules Oppert Babel Hastingsův Nebukadnesarův Koldewey Babylón Evropa Berlín Cita and Tower Dietionara of the bible I Amrán ibn Al královský palác
28 article
dotýkaly se toliko výkopů v Kasru, nynív však ze dvou stran, i úřadně Koldeweyem i skrze soukromého účastníka Pavla Rohrbacha (»Ba bylon« v Preuss. Jahrbb. 1901, květen), při- cházejí zprávy, že rozřešen zkoumáním némecké výpravy problém »babylonské věže«, Z jara roku 1900 jal se K ol- dewey současně vedle Kasru kopati také i na pahorku Amránu a sice ve značné hloubce, ježto povrch rozryt byl hroby novověkého ma- hommedánského hřbitova. V květnu uhodili zkoumatelé na prvě poznatky veliké starobaby- lonské budovy, do listopadu pak odkopán rum z plochy 500 m3 veliké, již tato budova po- krývala. Způsob stavby, drobně nálezy a znaky na cihlách potvrzovaly, že budova ta byla kdysi velikým chrámem, později pak objeveny nepo- chybné průkazy, že budova v Amránu ukrytá jest I-sug-ila sama. Koldewey odkryl nejprve část velikého dvora, k němuž přiléhalo patero komnat.
Koldewey Pavel Rohrbach Kasr
29 article
Jedna z pich byla ihned vyklizena, druhé čá- stečně. Zdi majíeí ztloušti 2.5—3.2 m byly z cihel na slunci sušených, podlahy z cihel v olini pálených, jimiž ze dvora vedly do jed- notlivých komnat neobyčejně široké dvéře s ve- likými stěžeji, v nichž kdysí dvéře o jednom křídle se otáčely. Stěny dvora rozčleněny jsou maličko povystupujícími pilíři a znáti jest, ze byly kdýsi bile vápnem natřeny. O velikém stáři objevené budovy svědčily šestery podlahy nad sebou, z různých dob stavebních pošlé. Nejvýše položená pod- laha byla zalita asfaltem, v němž nalezen olisk dřevěného, bohatě ozdobeného trůnu, kterýz patrně byl na tomto místě překocen a shořel. asfalt pak ohněm roztavený a později opět ztvrdlý, zachoval tvar zbytků, ktaré nejpozdějo shořely anebo toliko zuhelnatěly. Podoba Irůnu byla pozorně sňata a jest v 7. čísle Mittheilun- gen der deutschen Orient- Gesellschaft olištěna. Na téže podlaze nalezen byl ještě hřeben ze slonoviny, přeražený a rovněž do asfaltu vtla- čený, na něm pak byl zobrazen okřídlený býk.
30 article
Cihly vyšších tři podlah mají na sobě znaky babylonského krále Nebukadnesara II. (605 až 562 př. Kr.) a assyrských králův Assurbanipala (668—626) a otce jeho Assarhaddona (681 až 668). Nápisy obou assyrských králů spolu na- lezené hledi ku stavbám jejich v I-sag ila, již výslovně jmenuji, a tím jest totožnost objevené budovy se slavným Mardukovým chrámem, jenž i »Bélovým hrobem« a »babylonskou věží« byl zván, nade všechnu pochybnost prokázána. Tím trvale rozřešen problém, z nejdůleži- tějších v dějinách staroorientálských, a spolu skvěle potvrzeny výsledky vědecké kombinace, na správně rozřešeném obsahu dotud známých klino- pisů založené. Další kopání, v němž Koldewey ne- únavně pokračuje, bohdá podá i voditka k poznání někdejší podoby chrámově. Známo z klinopisu, že v Isag-ile vedle Marduka byla vzývána i božstva jiná. Koldewey soudí dle polohya orientace, že v objevených dolud síních není lze shledávati pravé svatyně Mardukovy, i myslí, že tato položena jest v jižní, dotud neprozkou- mané části nádvoří. Dosavádní výkony potvrzují, že za dob parthských již I-sag-ila byla ssutinou, neboť nad podlahou Nebukadnesarovou zdvihá se násyp asi 10 m. zvýši, v němž jsou hojné zbytky požáru. Tato vrstva do výše asi 3 m. zakrývala za prvých parthských dob podlabv sříceného chrámu, načež sřítily se vysoké zdi z cihel sušených, jichž vrstvy podnes lze shle- dávati. Tím zasypány spodní části chrámového paláce, načež na ssutinném pahorku takto vzniklém ještě za parthských dob stavěny domy, jichž zbytky Koldewey objevil.
Nebukadnesar Mardukův Bélův Marduk Koldewey Nebukadnesarův