2
masthead
V Praze, v úterý dne II. června 1901.
Praha
4
article
No ranní a odpol. listy
přilohami („Nančný Obzor““ ve
střodu a „Lherárul Hlidku
v pátek) předplicí ne:
Praze v ndninistrani
na měsia . . . . . . 9 K — k
6 K —k
na čtvrt leta . . . .
s dvejí den kškou
s0
na měsi
za čtrt. leta
7k
ve fiislkách
9 K 80k
na měsle . . . . .
Foštert
na čtrrt le. . . .
s dvají zásilkon
na čtvrt leta
na měsí
Praha
Lherárul Hlidka
5
title
Dnešní člslo pra Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Zajímavý spis šlechtice madar
ského.
Zajímavý spis šlechtice madar
ského.
Minulé soboty ročil se velevýznamny
a vzácně radostný den v dějinách národa ma-
ďarského: dne 8. června byla tomu 34 léta.
co dála se v hlavním městě Uherska slavná
korunovace Jeho Vel. císaře Františka
Josefa I. na krále uherského, jejíž
nádherný a oslňující obraz nakreslil tehda
očitý svědek její, nezapomenutelný náš kollega
Čeněk Vávra (v »Národních Listech« ze
dne 11. června 1867) tak plasticky věrně
a což více ještě značí, jejíž charakteristický
ráz vystihl tak trefně, jako snad žádný sou-
časný zpravodaj slovanský. Počav s líčením
vlastního obřadu korunovačního v chrámě,
zachytil předně moment, kde Jeho Vel. císal
přísahal na zachování ústavy uherské, zatím
co primas uherský společně s hrabětem Juliem
Andrassem, druhdy k smrti odsouzeným re-
volucionářem, nyní však ministr- presidentem
vlády uherské, skládal na hlavu pomazaného
krále uherského staroslavnou korunu svato-
štěpánskou. Po té rozvinuje se před námi
velkolepá scenerie průvodu z chrámu na krá-
lovský pahorek: »Asiatský přepych v sou-
zvuku s intelligencí evropskou, středověk
prodchnutý, neb aspoň mírněný ideami devate-
náctého století. « de
Báječná nádhera pyšných a nejpyšněj-
ších magnátův, oslnující lesk zlata, draho-
kamův a barev nejskvostnějších, láteka
úborů nejdrahocennějších. »A když blížili se
národní ministři uberští v podobném
přepychu východním, ale zároveň s těmi
tvářemi, v nichž jeví se odhodlanost, bystrost,
ba duchaplnost, a člověk viděl, kterak lid
užaslý a ulichocený touto nádherou, jakož
i uchvácený tou duševní převahou svých
vůdců v nekonečné a hřímavé »Eljen !« pro-
puká, tu zkrátka a lépe než ze všeho
jiného pochopoval, proč a čím ž íve
aristokratický v Uhrách dosud tak
mocný vliv vykonával.« l tn
Vávra
Andrass
Uhersko
Uhry
František Josef I . na král
7
article
Po magnátech jeli rakouští arcivévodove
v uniformách genérálských, jež vedle ostat
ního orientálního přepychu věru skromně se
vyjímaly. Ale jedva si oko poněkud odpoči-
nulo, již opět oslněno: Aši dvacet biskupů
v nejskvostnějších čepicích biskupskýcha
nejdrahocennějších stříbrných a zlatých orná-
tech, s kříži a berlemi v rukou, — jeli na
bělouších provázeni jsouce po stranách pěšky
jdoucími bohoslovci a sluhy, právě tak, jako
se druhdy ubírávali do svých sídelních měst
anebo jako vítězové vracívali se z krvavých
bojů. Za nimi jel hrabě Dula András-
sy, jehož nádherný oděv a sokolí oko
vyzrazovalo program, jejž klade
koruně sv. Štěpána a jejž jako zbožné
přání naznačuje jedenáct říšských
praporů, jež nesli zemané na koních
jimiž připomíná se, kterak ke království
uherskému naležívaly také — Srbsko,
Bosna, Chorvatsko, Slavonie, Dalmacie i —
Halič atd. Za Andrássem jel na bělouší císař
František Josef, oděn v těžký dlouhý
zlatý plášť a pokryt hluboce přes celou hlavu
zaléhající zlatou korunou sv. Štěpána: ko-
runovaný král uherský, při jehož
pohledu nekonečné »Eljen« otřásalo vzdu-
chem, jakoby země chtěla se zbortit. By)
to pokřik tak dlouho trvající, jakoby hrdla
lidská neznala ani umdlení. A když posléze
pobodl král uherský bělouše a vyjel na
korunovační pahorek, kdež stanul a vytasiv
meč, zamával jím na východ a obrátiv
po té vždy koně, mávnul jím na ostatní tři
strany světa: tuť byl's za hromového toho
»Eljen« jako u vidění a omlouval's křeh kost
ohnivých Maďarův, již tak rádi provolávají
Dula
Štěpán
František Josef
Maďarův
Aš
Srbsko
Bosna
Chorvatsko
Slavonie
Dalmacie
Halič
zlatý ornýtechnický
8
article
své pyšné »Extra Hungariam non est vita«.
»Bije do očí, končil náš zvěčnělý kollega
svou diagnosu epochální této vítězoslávy
Maďarstva, že národ, čili národní intel-
ligence, s takým sebevědomim
vystupující, musila sobě vy.
moci svých dávných práv a že
si jich dovede také dosti dlouho uhájit. «
»Avšak skvělá líc má zároveň také svůj
temný rub. Celá ta slavnost měla ráz
národa aristokratického, jemuž
snadno lze udíleti zákony demokratické,
kdyžtě je sobě vědom, že lidu samému
nedá vzniku. Jako nebylo zastoupení
skutečného lidu maďarského (ve-
škera banderia komitátů měla na sobě ráz
zemanský), tak nebylo také žádného zastou-
pení národa rumunského, sloven-
ského a srbského, poněvadž národové
tito nemají šlechty a jako lid žlád-
ného hlasua žádného práva. « Proto
našemu poctivému českému osmačtyřicátníku
demokratu všechna ta sláva, nádhera a oká-
zalost živlu maďarského ani v sám den ko-
růnovace uherské valně neimponovala, nýbrž
zrak jeho střízlivě rozeznával, co tu ryzího
a co talmového zlata, co tu solidní pravdy
a skutečné síly a co naproti tomu opět liché
nadutosti, prázdného kejkliřství a geniální
šalby. —
K čemu ale sobě dnes vše to připomí-
náme? Poněvadž dnes veškeren tisk maďar-
ský radostně oznamuje všemu světu skvělou
»literární událost«: spis to hraběte Julia
Julio
Bija
národní intel
9
article
Andrásse syna: »O příčinách, ja-
kými udržel se stát uherský
a svobodné jeho zřízení,« který vy-
dán na veřejnost právě u výroční den
korunovace ny nějšího krále uher-
ského, ke cti a slávě maďarského národa,
spolu však i ku povzbuzení a utužení jeho
enosti vlastenecké a jeho sebevědomí národ-
ního. Jest to dle všech zpráv vážná a po-
zoruhodná práce nevšedně v dějináchi svého
národa sběhlého, vzdělaného a myslícího šle-
chtice- vlastence: jakás historická filosofie
a mravouka vážená z půltisícileti dějin ná-
roda maďarského od jeho příchodu v sídla
Slovanů podunajských až do bitvy mohačské
a psaná patrně a hlavně za účelem tím,
aby v nynějším pokolení znovu roznítila
hluboký, ideální zápal citu ná-
rodního a vlasteneckého.
Slovan
10
article
Neboť celým dílem hr. Julia Andrásse
jako červená niť táhne se důkaz, že ten ne-
četný asiatský národ, vjedší před tisíciletím
do středu sídel slovanských, jedině proto zde
vítězně se udržel, říši svou založil, ubránil
a slavně po dnešní dobu udržel, poněvadž se
ociťoval právě v neustálém nebezpečí života,
že bude premocí cizích jej obklopujících národů
udolán a pohlcen. Tím vzpružován jeho pud
sebezachování, jeho národní křepkosta
vzdorná sila plemenná: tím vychováván u věr-
nosti k sobě samému, k tomu horoucímu cítu
maďarského vlastenectví, které
od počátku pronikalo, rozněcovalo a tužilo
jeho vynikající muže, jeho krále, jeho kněž-
stvo, jeho šlechtu, jeho vzdělanstvo intensiv-
něji, vroueněji a účinněji, nežli bývalo
u ostatních současných národů. Králové
Arpadovci, katolická hierarchie jako vysoká
i drobná šlechta maďarská byli především
Maďary a potom teprv králi, biskupy
preláty a šlechtici.
V tom byla odvěká tuhost a síla ma
ďarského plemene — před bitvou mohač
skou i po ní: tou mravnou silou svou pře-
trpěli Maďaři všecky persekuce potomní až
do konečného svého vítězství, vyjádřeného
slavným dnem 8. června 1867 — dnem to
korunovace nynějšího ústavního krále svého.
Andráss
Maďar
11
article
Naše ohrožené položení —
končí hrabě Andrássy ml. dílo své — z ro-
dilo jednu z nejvzácnějších cno-
stí našeho plemene: mohutný to
cit národní. Tomu jest nám děkovati
že jsme si uchovali svou národní
jednotu, kdežto jiní národové ji pro-
mrhali; tomu jestnám děkovati,
že jsme odolali mohutnějším či-
nitelům, než sami jsme; a že jsme,
uhájivše si své samosprávy a svézákonnosti
po tisíc let, mohli vytvořiti ze sebe tolik,
nač můžeme býti pyšni a čím stali jsme se
oprávněnými zaujati místo v řadě vynikají-
cích národů.
I na budoucno můžeme se
pouze tím udržeti, uchováme-li sob
své mohutné národní vědomí a
dovedeme-li je srovnati s rozsáhlejším, lidštěj-
ším názorem moderního ducha evropského, aniž
by ono utrpělo na své vroucnosti,
hloubce a pravdivosti, t. j. dove-
deme-li dochovati svému národu
lásku nejvěrnější a nejvřelejší,
však prostou nenávisti k jiným národům.
Naše ohrožené postavení zplodilo v nás cit
naší pospolitosti, což bylo nej-
větším naším štěstím v minu-
losti.
v»To'to vědomí uchraniž nás i v bu-
doucnosti před pošetilým chauvinismem,
který neznamená sílu a klidné sebevědomí
nýbrž toliko planou zaslepující ješitnost, svá-
dějící národy ke ztřeštěným podnikům, pře
sahujícím jich moc a sílu.«
To jest duch spisu hr. Julia Andrásse.
sepsaného v 34. roce obnovené samostatnost
království uherského.
Troufáme, že může býti zdravým na-
učením, jak »naší šlechtě«, tak mnohým
našim vlažným rodákům, kteří jsou daleci
ne snad národního chauvinismu, ale pohříchu
i toho pravého a zdravého citu nlárod-
ního a vlasteneckého, jenž může jedině
zachrániti a osvoboditi ohrožené národy.
Andrássy
Andráss
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 10. června. (Uherský sně
a příšití voby.) V úterý zakončí své práce
ve Vídni uherská delegace a ven středu dne
12. t. m. sejde se již zase uherská sněmovna,
aby pokračovala v rozpravě o neslučitelnost
poslaneckých mandátů. b Prvé, než se přejde
ku jednacímu pořadu, slibůje však Košuti dolaz
k ministru osvěty, proč při svatodnšních zem-
ských těločvičných slavnostech mládeže uherské
vojenská hudba hréla také. císařskou
vsopr
hymnu.
Volební ruchvzrůstá po celých Uhrách.
Zajímavým zjevem na venkově jest, že sloučení
liberální strany s bývalou národní stranou Appo-
nyovou neproniklo ještě v řady voličů liberálních.
V okrese mohačském liberálové na příklad ne
uznávají dosud tohoto sloučení a kortešují pro
svého liberálního kandidáta za zády přivrženeů
býv. strany národní, což mělo za následek, že
tito se ustavili ve zvláštní volební výbor s ná
zvem »strana Kolom. Szella«. Podobné zprávy
docházejí i z jiných okresů, což je důkazem,
že smír, jejž přívrženci Tiszovi a Bánífovi v libe-
rální straně uzavřeli s přivrženci Szellovými za
příležitosti předlohy o inkompatibilitě, a jejž odů-
vodňovali potřebou svorného postupu při nastá-
vajíeích volbách, nedošel náležitého ohlasu
mezi voliči.
Také ze Slovenska docházejí už prvé zprávy
o volebním ruchu. Dne 7. t. m. konala se
v Senici za předsednictví dra. Šimka porada ná-
rodní strany, jež schválila volební program sv.
martinský ze dne 11. dubna t. r. a zvolila
sedmičlenný volební výbor. — Voličové horno-
turčanského volebního výboru vyslali do Martina
deputaci k Zikm. Pauliny-Tothovi, nabízejíce mu
kandidaturu ve svém okrese. Z. Pauliny-Tot
kandidaturu přijal.
V Praze, 10. června. (Česko-polský
spor v Těš1ns k u.) Lelošní sčítání lidu se
Šimek
Martino
Zikm
Paulin
Toth
Z Paulin
Praha
Vídeň
Uhry
Slovensko
Senica
13
article
svými četnými nesprávnostmi ať už na prospěch
té či oné národnosti zostřilo značně dávný po-
hraničný spor mezi těšinskými Čechy a Poláky.
Naši čtenářové vědí o četných nesprávnostech,
jichž se na sporném území dopouštěli Poláci na
úkor Čechů; listy polské otiskovaly a otiskují
dosud stesky, že se při sčítání křivdilo Polákům.
Řadu takových stesků otiskl »Kur. Varšavský«,
jenž nám dává na srozuměnou, že Těšínsko
náleží Polákům a my Čechové že jsme už k
vůli slovanské solidárnosti povinni ustoupiti jim
s cesty. »Čechově« — píše zmínéný list —
»měli by pochopit, že opětné zpolačení Slezska,
vyplývající z přirozeněho rozvoje polského lidu
nezdrží žádná lidská síla a že tedy jejich za-
tvrzelý odpor přinese osudné následky všeobecně
slovanským zájmům v Rakousku.«
Polák
Čecho
Čechův
Těšínsko
Slezsko
Rakousko
14
article
»Dzien. Polský«, jenž otiskuje tuto stat,
dodává k ní: »Máme lepší ponětí o Češích
jich politickém smyslu, a proto soudímé, že
vážný tisk český v zájmu zachování dobrých
vzájemných styků jest povínen vysloviti o celé
té nechutné akci své mínění a pokárati činnost
podvratných živlů.«
Na to odpovídáme: 1. Jsme-li »povinni«
my, jsou povinny i polské listy vysloviti své
mínění o této nechutné akci a nemají otiskovati
z fryštáckého »Glosu ludu polsk.« všechny lži
a sprostoty, jež tam ukládají naši zapřisáhli ne-
přátelé. 2. My jsme již vyslovili své mínění, že
otázka jazyková v Těšínsku, kde nářeči české
přechází přirozeně v nářečí polské, jest otázk
čistě vědecká, kterou mohou autoritativně roz-
hodnouti akademie česká a krakovská, a nikoli
od Němců zjednaní agenti z ostravského Národ-
ního domu polského. Česká akademie vydala již
odborný spisek o jazykovém rozhraní česko-
polském; jest na akademii krakovské, aby spi
ten prozkoumala a buď správnost jeho pověřila
aneb jeho udání opravila neb vyvrátila. Tím na-
budou obě strany pevné opory pro své dalšt
jedhání. Zápisy o »obcovaeím jazyku« nemají
nijakého vědeckého významu a na jich základě
nedá se o ničem rozhodovati. Troufají-li si však
Poláci z Těšínska nás úplně vytlačiti, jest to
jejich věc; my už také nalezneme zbraň ke
vhodné obraně.
Čech
Němec
Polák
Těšínsko
Český akademie
15
article
Z Terstu, 7. června. (Demonsitrac
proti biskupu Šterkovi.) Je známo,
že městská rada terstská chtěla přinutiti biskupa
Šterka, aby nedovolil teratským Slovincům účast-
niti se církevního průvodu v den Božího Těla
se spolkovými prapory. Biskup se nedal zastra-
šiti a Slovince z průvodu nevyloučil. Nato
městská rada rozhodla, že sama nepůjde na
processí a oznámila, že neručí, za veřejný po-
řádek. Pořádek však při průvodu porušen nebyl.
Oč bylo v průvodu méně Vlachů, o tolik bylo
vice Slovinců a Chorvatů, jichž se za slovan-
skými prapory bralo přes dva tisíce. Slovincům
na území terstském jest ovšem už národní vy-
možeností, smějíli se veřejně účastniti boho
služeb.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 10. června.
Význam katolického kostela na
Cetyni.
Minulý ttýden proběhla novinami zpráva
že kníže Nikola dovolil, vlastně obnovil dovo
lení, aby na Celgni vyslaven byl katolický kostel
Zdejší »Katolické Listy« dávají tomu skutku ná
sledujícih výklad:
»Papež posílá na Černou Horu matku kř-
sťanů, církev katolickou, aby tam naukou svoj
opanovala a vládla srdeím bohatýrského
národa a učinila jej šťastným ve z na-
mení kříže . . . Jak v Rusku Pobědonoscev
pohlížeti bude na vývoj katolické církve na Černé
Hoře, můžeme se domysliti. Tolik však jest jisto,
že ledová kůra nepřátelství, jež pravoslaví dosud
chovalo k církvi římské, počíná táti až roztaje
úplně a od Cetyně povane libý větřík učení
Kristova přes země balkánské k severu ažk
Šterka
Vlach
Chorvat
Nikola
Papež
Kristův
Terst
Praha
Černá Hora
Rusko
Černá hoře
NATO
16
article
V drobném prodejír
ranní číslo o zobě . . . za Bh
odpolední
. . . za 2k
Ve alialkách na venkově:
ranní číslo. . . . . . . . 10
edpolední . . . . . . . . Blh
Inseráty
platí se hotevě rapřel.
Třeěplaceni a inserty přijímá »dmisl-
strace v Marianské ulicl č. a.
Tam nackázají se též redakee
Giskárna a ezpečicu „ Národnich Listů“.
Rukopisy ae novzncsji.
17
article
Něvě, aby i tu zaplašil mraky, hrozivě pohlíže-
jící na vše, co je římským a má známku kato-
licismu.«
Tato kapistránská poesie je hluboce neprav-
diva. Pravoslaví bývalo nepřitelem katolictví jen
lehdy, když katolická propaganda stala se přiliš
útočnou a pravoslaví nic jiného nezbývalo, než
útok odraziti. Taková byla povaha pravoslaví po
všechny věky. Ono bylo vždyeky snášelivo k ostat-
ním vyznáním křesťanským, ale právě tak vždycky
bývalo, že katolictví nerozumělo této snášelivosti
a považovalo ji za slabost. Podobný jev spatřu-
jeme nyní při důkazech snášelivosti, které Černá
Hora podává katolicismu. Snášelivost tato jest
úplně na místě. Připojením pomorského pruhu,
obydleného katolickými Albanci, katolici stali se
poddanými knížete Černé Hory a on jedná
moudře, ukazuje-li katolikům, že pod jeho že-
zlem mají úplnou svobodu vyznání. Avšak zá
šlechetný čin kníže Nikola si nezasloužil, aby
mu katolické orgány dávaly křivý výklad, jakoby
otevíral do Černé Hory bránu katolické pro-
pagandě a chtěl býti jejím šiřitelem po Bal-
káně i v Rusku. Výklad takový mohl vyplynouti
pouze z mysli ničeho nevědoucí o křesťanské
snášelivosti. Že je to výklad naskrze falešný,
vysvitne okamžitě z faktu, že Černá Hora je
vzorně snášeliva i k mohzmedánům, kteři
po válce stali se jejími poddanými. Ale moha-
medáni jsou za to vděčni, kdežto kátolictví ne-
myslí na vděk, nýbrž na to, jak by Černou
Horu opanovalo a odtud podnikalo výbojná
tažení do pravoslavných zemí slovanských.
Něva
Černá Hora
Bala
Rusko
20
article
Nová zatýkání v Hakedonii.
V Makedonii znova hromadně zatýkají. Za-
týkání děje se na zákládě listin, zabavených
v Solunu a jinde. Uvězněno již přes 300 po-
dezřelých Bulharů. Dosud byly vyneseny čtyři
smrtelné ortely. Nový solunský valija Tevíik
beg, jenž byl dosud velitelem jerusalémským,
jeda na své místo, zastavil se v Cařihradě, aby
přijal od vlády instrukce.
ned rzotod r
Bulhar
Makedonie
Cařihrad
Soluna
22
article
Kubská otázka přiostřena.
Z Nového Yorku - telegrafují »Manch
Guardianu, že se poměr mezi Unií a Kubou
přiostřil. Konstituanta kubská, zdráhá prý se
přijmouti bezpodminečně podmínky Unie, ná-
sledkem čehož americký generál Wood v Havaně
dostal prý rozkaz, aby ji po případě i násilímn
rozehnal. Ejhle stát, jenž vyslovil se kdysi pro
sebeurčení národů! Kdysi!
Protiřeholní zákon ve Franeli.
Senát počne v úterý projednávati tuto před-
lohu, poslaneckou sněmovnou už vyřízenou.
Zpráva výborů, vypracovaná senátorem Vallém,
dělí předlohu ve dvě části, v část o spolelch
a v čášt o řeholíeh. Vallé dovozuje, že řehiol
za žádného regimu ve Francii nebývaly stavény
na roveň spolkům.
Předloha rozeznává také proto mezi »ná-
boženskými spolky« a mezi »řeholemi«. Vallé
vzpominá též, že výbor provedl dvě změny za
souhlasu předsedy ministerstva Waldeck-Rous-
seaua: dle první zkrátil lhůtu, v níž řehole musí
žádati o autorisaci ze 6 na 3 měsíce, a dle
druhé změny nemaji členové rozpuštěných řeholí
žádného nároku na zbylé jmění aktivní. Tím
konfiskace jmění ovšem přiostřena
Wood
Rous
Nový York
Kuba
Havana
Francie
ministerstvo Waldeck
24
article
Babylonská věže
Babylonská věže
Z nových objevů výpravy dra. Koldeweye. Podává
dr. J. V. Prášek.
Čím jsou novějším dobám San Pietro in
Vaticano se svou kopulí, nebo obrovské sochy
amerických velkoměst, tím, ano i mnohem důle“
žitějším a významnějším zjevem byl národům
předoasijským, již obstupovali kolébku dějin
i vzdělanosti lidské, slavný chrám boha Marduka
nebo Bíla v Babyloně, jsoucím světu tehdy Lon-
dýnem i Paříží. Byl zván Isag-ila, t. j. » vysoký
dům«, byl stavěn ve způsobě věžovitého zil-
kuratu do výše, která hroty věží rejnokolinských
přečnívala a požíval významu v ohledu státo-
právním převelikého. Socha boží v něm umístěná
jmína za symbol kněžského království babylon-
ského, jakéhosi to předoasijského papežství, před
jehož posvátností skláněli čelo své rovněž tak
výbojei assyršti jako arijským již jemnocitem se
vyznamenávající Peršan Kýros.
Se zvlášíním však zájmem pohlíželi Israelité
na babylonský div světa, proti němuž Šalomou-
nův chrám na Sionu, foinickými umělci zbudo-
vaný, zcela se ztrácel a proto Israelité nazýval
Isag-ilu »věží babylonskou«. Také řečtí cesto-
vatelé překvapeni byli velikostí, výškou i výzdo-
bou svatyně, již »hrobem Bélovým« nazývali
Jimi zachován nám popis I-sag-ily v celku,
podrobnosti pak lze dle klinopisův a dle israel-
ských zpráv z doby zajetí vhodně doplniti.
I-sag-ila byla palácem chrámovým obrovských
rozměrů, nejvyšší pak a spolu i prostřední částí
budovy byla věžovitá svatyně Mardukova, po
babylonském způsobu zikkurafem zvaná. Dle
Herodota, který nejprvé z Řeků podrobně ji po-
psal, měla svatvně tato podobu čtverce, iehož
Koldewey
doktor
J V Prášek
Socha
Peršan
Kýros
Bélův
Mardukův
Hérodotos
Řek
Babylón
Paříž
Sion
Sana Pietro in Vaticano
bůh Marduk
25
article
jedna strana měla zdéli dvě stadia (= 378 m.).
uprostřed pak svatyně této zdvihala se druhá
zšíři a zdéli po jednom stadi (= 187 m.) na
této třeli, pak čtvrtá a tak až do osmice,z
nichž vždy vyšší byla užší než spodní. K těmto
věžím vedly zevnitř točité sehody, v jichž po-
lovici asi byla místa k odpočinutí se sedadly,a
tam mohli si odpočinouti, kdož nahoru stoupali.
Ještě však nejvyšší patro bylo tak veliké, že
podobalo se velikému chrámu, v něm pak dle
zprávy řeckého dějepisce bylo toliko lože skvostně
posílané a zlatý stůl, sochy však tam ani jedné ne-
bylov Za pozdějších dob perských byla již zik-
Kurat tento sřícen, přes to však vědělo se, že
býval kdysi neobyčejně vysoký a že s nejvyššího
jeho patra pozorovali kněží babylonští východ
a západ jednotlivých hvězd. Veškera budova
byla stavěna velmi uměle z cihel a z asfaltu, na
schodech pak nahoře, bez bližšího udání patra
byly tři sochy ze zlata tepané, nepochybně bož-
stev Marduka, Zarpanity a Nany, ježto řecký
lékař Ktésias, který zprávu tuto zůstavil, v nich
spatřoval řecké bohy Dia, Héru a Rheu. Socha
Mardukova znázorňovala boha stojícího, an právě
strojí se vykročiti, měla zvýši 40 stop a vážil
1000 babylonských talentů zlata. Nana seděla
na zlatém křesle a vážíla tolikéž, u kolenou pak
stáli dva lvové a vedle nich stříbrní hadové ne-
obyčejné velikosti, vážíce po 30 talentech. Přede
všemi třemi sochami stál společný stůl zlatý
40 stop dlouhý a 50 stop široký, jenž váži
500 talentů.
Marduk
Zarpanita
Nana
Ktésias
Zeus
Héra
Rhea
Mardukův
bůh
západ
26
article
Za perských dob svalyně tato velice utrpěla,
tak že Alexandr Veliký, učiniv Babylon sídlem
svým, odhodlal se ji všestranně opraviti. I obo-
řenybyly již vyšší pádem hrozící částky, tu
však náhlá smrt králova zmařila další práce.
I.sag ila zůstávala nadále obrovským torsem, na
němž ještě opravy podnikal král syrský Antio-
chos I., zatím však, jakož nejnověji se shledáva.
Veliká
Babylón
27
article
pokráčující zabahňování dolního Kufratu ubíralo
Babylonu podmínek životních a na blízku i na
úkor jeho vzmáhala se při bystrotokém Tigridu
nová města s rázem po výtce řeckým, do nichž
znenáhla babylonské obyvatelstvo přesídlilo.
Slavný Babylon pustl a s nim i ctihodná sva-
tyně klesala v rumy, z nichž za dob arabských
cihly lámány k novostavbám ve městech okol-
ních jako z římského Colossea.
Když v XIX. stol. ožilo studium staro-
žitnické a objeven klič ku písmu klinovému
pátráno na beztvárných pahorcích ssutinných
které z Babylona zbývaly, především po zbyt-
cích Mardukova chrámu. Ale veškera snah
objeviti zbytky jeho byla marna a tak zbývaly
toliko úvahy topografické. Nejvíce pravděpodob-
nosti měl do sebe náhled, že jest zůstatkem
I-sagily obrovský pahorék na čtverhranné sub
strukci spočívající a podnes Bábilem zvaný, jenž
zdvihá se na levém břehul eufratském v nejsěver-
nější části babylonského městiště. Náhled ten zastá-
val hlavně Jules Oppert, vědecký náčelník ex
pedice napoleonské v lélech padesátých, proti
němuž nejurčitěji prof. B. Hommel v Mnichové
(nejposléze ve článku City and Tower of Babel
v Hastingsovu Dietionary of the Bible I., 213)
s velikou určitostí dovozoval, že hledati, jest
Isag-ilu v pahorku Amránu Ibn Ali, jenž na
straně jižní druží se k jediné ssutinné trosce
s úkolem poznaným, k tak zvanému totiž Kasru,
v němž ukryty jsou zbytky slavného královského
paláce Nebukadnesarova, téhož paláce, v němž
skonal r. 323 př. Kr. Alexandr Veliký.
Proto s největším zájmem odborné kruhy
očekávají zprávy, jež ob čas zasílá do Evropy
německá výzkumná expedice. Již dvakráte upo-
zornil jsem na zajímavé zprávy, jež ředitel vý-
pravy dr. Koldewey předkládá německému vý-
chodnímu komitétu v Berlině. Dosud zpráv
Mardukův
Jules Oppert
Babel
Hastingsův
Nebukadnesarův
Koldewey
Babylón
Evropa
Berlín
Cita and Tower
Dietionara of the bible I
Amrán ibn Al
královský palác
28
article
dotýkaly se toliko výkopů v Kasru, nynív však
ze dvou stran, i úřadně Koldeweyem i skrze
soukromého účastníka Pavla Rohrbacha (»Ba
bylon« v Preuss. Jahrbb. 1901, květen), při-
cházejí zprávy, že rozřešen zkoumáním némecké
výpravy problém »babylonské věže«,
Z jara roku 1900 jal se K ol-
dewey současně vedle Kasru kopati také
i na pahorku Amránu a sice ve značné hloubce,
ježto povrch rozryt byl hroby novověkého ma-
hommedánského hřbitova. V květnu uhodili
zkoumatelé na prvě poznatky veliké starobaby-
lonské budovy, do listopadu pak odkopán rum
z plochy 500 m3 veliké, již tato budova po-
krývala. Způsob stavby, drobně nálezy a znaky
na cihlách potvrzovaly, že budova ta byla kdysi
velikým chrámem, později pak objeveny nepo-
chybné průkazy, že budova v Amránu ukrytá
jest I-sug-ila sama. Koldewey odkryl nejprve část
velikého dvora, k němuž přiléhalo patero komnat.
Koldewey
Pavel Rohrbach
Kasr
29
article
Jedna z pich byla ihned vyklizena, druhé čá-
stečně. Zdi majíeí ztloušti 2.5—3.2 m byly
z cihel na slunci sušených, podlahy z cihel
v olini pálených, jimiž ze dvora vedly do jed-
notlivých komnat neobyčejně široké dvéře s ve-
likými stěžeji, v nichž kdysí dvéře o jednom
křídle se otáčely. Stěny dvora rozčleněny jsou
maličko povystupujícími pilíři a znáti jest, ze
byly kdýsi bile vápnem natřeny.
O velikém stáři objevené budovy svědčily
šestery podlahy nad sebou, z různých dob
stavebních pošlé. Nejvýše položená pod-
laha byla zalita asfaltem, v němž nalezen olisk
dřevěného, bohatě ozdobeného trůnu, kterýz
patrně byl na tomto místě překocen a shořel.
asfalt pak ohněm roztavený a později opět
ztvrdlý, zachoval tvar zbytků, ktaré nejpozdějo
shořely anebo toliko zuhelnatěly. Podoba Irůnu
byla pozorně sňata a jest v 7. čísle Mittheilun-
gen der deutschen Orient- Gesellschaft olištěna.
Na téže podlaze nalezen byl ještě hřeben ze
slonoviny, přeražený a rovněž do asfaltu vtla-
čený, na něm pak byl zobrazen okřídlený býk.
30
article
Cihly vyšších tři podlah mají na sobě znaky
babylonského krále Nebukadnesara II. (605 až
562 př. Kr.) a assyrských králův Assurbanipala
(668—626) a otce jeho Assarhaddona (681 až
668). Nápisy obou assyrských králů spolu na-
lezené hledi ku stavbám jejich v I-sag ila, již
výslovně jmenuji, a tím jest totožnost objevené
budovy se slavným Mardukovým chrámem, jenž
i »Bélovým hrobem« a »babylonskou věží« byl
zván, nade všechnu pochybnost prokázána.
Tím trvale rozřešen problém, z nejdůleži-
tějších v dějinách staroorientálských, a spolu
skvěle potvrzeny výsledky vědecké kombinace, na
správně rozřešeném obsahu dotud známých klino-
pisů založené. Další kopání, v němž Koldewey ne-
únavně pokračuje, bohdá podá i voditka k poznání
někdejší podoby chrámově. Známo z klinopisu,
že v Isag-ile vedle Marduka byla vzývána
i božstva jiná. Koldewey soudí dle polohya
orientace, že v objevených dolud síních není
lze shledávati pravé svatyně Mardukovy, i myslí,
že tato položena jest v jižní, dotud neprozkou-
mané části nádvoří. Dosavádní výkony potvrzují,
že za dob parthských již I-sag-ila byla ssutinou,
neboť nad podlahou Nebukadnesarovou zdvihá
se násyp asi 10 m. zvýši, v němž jsou hojné
zbytky požáru. Tato vrstva do výše asi 3 m.
zakrývala za prvých parthských dob podlabv
sříceného chrámu, načež sřítily se vysoké zdi
z cihel sušených, jichž vrstvy podnes lze shle-
dávati. Tím zasypány spodní části chrámového
paláce, načež na ssutinném pahorku takto
vzniklém ještě za parthských dob stavěny domy,
jichž zbytky Koldewey objevil.
Nebukadnesar
Mardukův
Bélův
Marduk
Koldewey
Nebukadnesarův