2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
26. května 1901
5
article
ství vědy české — třetí sjezd českých přírodo
zpytců a lékařů roku 1901. (Hlučný potlesk.
Když pak předseda prof. dr. Hlava ustou-
pil předsednictví čestnému předsedovi prof! dru
Kazimíru Kostanieckému, uděleno slovo
prof. dru. Josefu Thomayerovi,
senž promluvil o účincích práce na nervy
člověka.
Uplynulé právě století vyznačuje se veli-
kým rozmachem duchovní práce člověka. Ve
století tom naučili jsme se využitkovati páru.
elektřinu a magnetismus k vezdejším svým po-
třebám. Zužitkování pak jmenovaných sil pří-
rodních, jakož i páry mělo v zápělí neznámý
dříve rozkvět dopravnictví, obchodu a průmyslu
což vše vyžaduje intensivní práci duchovní ne-
čítaných tisíců pracovníků.
Ve století tom stvořena organická che-
mie a její nesčíslné objevy zúrodnily
obrovské míře nejrozmanitější odvětví prů-
myslová. V témž století naučili jsme se znáti
netušený dříve význam mikrobů pro život veške-
rého tvorstva a říše bylinné. Každý snad vi.
jak znalost mikrobů obrodila modicinu v nej-
různějších směrech. Tisk zmohutněl jako nikdy
před tím; spousta časopisů v nejrozmanitějších
jazycích vydávaná jest samojediná dostatečným
toho dokladem. Školy se zmnohonásobnily, ze-
jmena v druhé polovině století vzniklo množství
škol odborných. Peněžní a pojišťovací ústavy
rozmnožily se rovněž měrou obrovskou. Povzbudil
se mocný ruch čelící k úpravě a zlepšení po-
měrů socialních, zejmena ve třídách dělných
Slovem, kde o jakou instituci kulturní zavadíme,
všude setkáváme se s velkými změnami, jež
století devatenácté způsobilo. Každý pak vidí
že obrovské proměny, jichž jsem se tuto dotknul
vyžadovaly ohromné zástupy pracovníků, zaměst-
návajících se po výtce prací duchovní. Již z této
povšechné taxace dá se, tuším, veliký příbytek
duchovní práce ve století devatenáctém zřetelne
dovoditi.
profesor
Kostaniecký
doktor
Thomayer
6
article
Nejsnazší jest ovšem sledovati příbytek du-
chovní práce tam, kde posuzovatel jest poměrům
nejblíže, tedy ve vlastním jeho okolí. Vizmež
tedy podrobněji některé poměry v našem
domově.
V Praze se sice nerodily ve století tom
směrodatně myšlenky. Pouze vzkříšení českého
národa, jehož základní zjevy odehrávaly se ovšem
zejmena v Praze, bude čítati snad každý ne-
stranný kulturní historik k pozoruhodnějším zje-
vům na poli duchovní práce v devatenáctém
století vykonaným. Leč nieméně duch devate
náctého století i v životě metropole naší zřetel
ným způsobem se odráží, podobně as jako ve
krajích a městech jiných. Na sklonku devate-
náctého století vykazovala Praha a spojené s ní
čtyři obce: Karlín, Smichov, Král. Vinohrady,
Žižkov 68.457 žáků navštěvujících rozmanité
školy. Ačkoliv toto číslo není úplné, neboť nevy-
kazuje oseby u soukromých učitelů se vzděláva-
jící a osob těch jest zajisté počet valný, tu značí
přec uvedené číslo při 365.759 obývatelích
jmenovaných obcí, že 18.9% osob navštévuje
školy. Čili ještě jednodušeji vyjádřeno: na
sklonku devatenáctého století chodil v Praze
téměř každý pátý obyvatel do nějaké školy a
tudíž zaměstnával se ve škole duchovní prací.
Smichov
Král
Praha
Karlín
Žižkov
7
article
Na sklonku osmnáctého století (r. 1787)
čítali v Praze 5388 žáků veřejných škol. Jelikož
tou dobou čitala Praha 72.874 obyvatelů, zna-
mená to, že před 100 roků navštěvovalo školu
79 obyvatelů. Přeneseno opětně v číslice jedno-
duché, znamená to, že na sklonku osmnáctého
stoleti každý čtrnáctý člověk v Praze navštěvo-
val školu. Porovnáme-li nyní čísla ta pospolu
vidíme poměrně usuzujíce, že po stu letech chod
v Praze poměrně téměř trojnásobně tak velký
počet osob do školy jako na sklonku stolet
osmnáctého, čili že se duchovní práce školní za
sto roků v Praze ztrojnásobila.
Při tom ovšem mlčky považujeme summu
práce duchovní jedinou osobou ve století osm-
náctém ve škole vykonávanou za stejnou jako
ve století devatenáctém, čemuž ovšem tak není.
Leč tyto poměry číselněšvyjádřiti se nedají.
Stejně dá se statisticky dovoditi, že i počel
osob v povolání živolním jen duchovně pracu-
jících značně se rozmnožil, avšak běží mně jen
o nejpovšechnější črtu a nemohu další řady
číslic uváděti, jinak bych výklady své z míry
prodloužil.
Praha
8
article
Není pochyby, že rozmach kulturní práce
ve století devatenáctém přinesl člověku mnoho
užitečného, vzpomínám jen výhod, plynoucíeh
ze zdokonaleného dopravnietví.
Avšak jest otázka, zda-li rozmnožení du-
chovní práce ve století devatenáctém přivodilo
jen zlepšení životních poměrů našich. Otázku
tuto ve všech její detailech sledovati nemohu.
Životní povolání moje není takové, aby kompe-
tentním způsobem všechny podrobnosti otázky
této prozkoumati mohl. Avšak o jednom detailu
smím snad právem diskutovati a to o tom
zda-li zvýšená práce duchovní měla působení na
zdraví jedinee i davu.
Věc se má tak: Uprostřed imposantního
vzmachu duchovní práce lidské počaly se ob
jevovati zjevy, které zdály se nasvědčovati star
zásadě, že žádné výhody nedostává se člověku
zadarmo. Na sklonku století, zejmena v posled-
ním dvacetiletí, počali se objevovati v praxi lé-
kařské, a to v počtu nikoliv skrovném, nemocní,
kteři připisovali své nesnáze — odehrávající se
zvláště ve sťéře nervové — přílišné práci du
chovní, přepracování duchovnímu. Zjev ten by!
dříve vzácný. Před stoletím devatenáctým byly
o nemocech nervových názory v podstatě jiné
jak během rozboru svého na více místech ukážu.
9
article
Zvláště o vlívu přílišné práce duchovní na nerv-
stvo mluvilo se jen sporadicky a to teprve po
měrně pozdě. Felix Plater jeden z prvních roku
1602 pronesl mínění, že přílišné napjetí du-
ševní, přílišná práce myšlenková mohou způso-
biti slabomyslnost. Minéní Platerovo jest pozoru-
hodné, zvlástě uvážíme li, že ještě, krátce
před tím Ambrož Paré, jeden z nejslav-
nějších lékařů všech dob ( 1590), věřil, že
dábel může posednouti člověka a způsobiti různé
neuropathické zjevy. Avšak na sklonku devate-
náctého století pronášeno se všech stran, o
lékařů i od nemocných, že duchovní práce může
býti zdrojem mnohého zla. Zejména kniha Ame-
ričana Bearda r. 1881 do němčiny přeložená
v táto podobě i u nás mnoho čtěná, ve věci ta
utvořila jakousi epochu. Beard mluvil bez
ostychu a autoritativně. Moderní život Ameri-
čanů se svými spletilými požadavky, zejmen
ale napjatou, chvatnou prací duchovní jest prý
příčinou zvláštní, specificky americké nemoci,
kterouž Beard nazval neurasthenie. Kniha Benr
dova otevřela evropským lékařům namnoze oči
Plater
Paré
Beard
ame
10
article
Byť i ve svých popisech a dedukeích ne vždy
správná, poučila nás přec, že neurasthenie nen
žádným specifieky americkým palhologickým zje
vem, ale že i v Evropě jsou a byly nemocných
tohoto druhu celé legie, které do té doby od
evropských lékařů všelikerým a podstatně jiným
způsobem byly posuzovány. —Zejmena nebylo
dříve pro stav ten šťastného odznačení, a každý
z nás ví, jak vhodný název mnohdy k rozši-
ření pojmu podstatně přispěje. Teprve Bcardův
název — nedím, že je nejšťastnější — neura,
sthenie zdoměcněl a nemoc jím odznačená byla
pojednou dosti dobře charakterisovaným typem
pathologickým. Neurasthenie stala se známou
ve všech dílech světa. Nebylo záhy populárnější
nemoci nad ni a nebylo v civilisovaném světě
národa, u něhož by se davy neurastheniků ne-
byly daly konstatovati. Svět pak lékařský ne-
přijal jedině název Beardův, ale akceptoval
mnohé jeho výklady. Zejmena učení o příčinách
rozšířené této nemoci nalezlo hojně přesvědče-
ných a bojovných partisánů. Se všech stran
hrnula se sdělení, která potvrzovala, že nervos-
nost čili neurasthénie jest zvláštní samostatná
nemoc, a zvýšená práce duchovní že jest z pod-
statných její příčin. Zejmena pseudovědecké spisy
Bcardův
Beardův
Evropa
11
article
Mantegazzovy, v nejširších kruzícho hojně čtené
a četné články Lombrosovy v rozmanitých neodhor-
ných, ale hojně rozšířených listech uveřejněné
a rovněž mnoho čtené a kommentované, učinily
názor o rostoucí nervosnosti v devatenáctém
století a její citovaných příčinách velmi popu-
lárním. Mnozí vážní badatelé němečtí jako
přední neurolog Erb, známý mnichovský klinik
v. Ziemssen a berlínský neurolog Eulenbur
přidali se z podstatné části k názorům těm-
Zejmena pak neurasthenii považuje Erb za
mnohem častější nežli jindy a má za to, že
i jiných nervových nemoci, zejmena pak psy.
chos, podstatně přibývá. Neurasthenie jest mu
nemocí častou, obzvláště u osob pracujícíeh
mozkem. Nelze se vůči takovým autoritativním
projevům diviti, že i učebné knihy našich dob
uvádějí mezi příčinami neurasthenie zvýšenou
práci duchovní jíž jako dobře prokázané datum
o němž se skorem ani nepochybuje.
Avšak nejen nervosnost, nebo-li neurasthe-
nie se stoupající a přibývající prací duchovní dle
rozšířeného minění se množí, ale jak praveno
i jiné nervové choroby ze stejné příčiny a za
stejných okolnosti prý stále hojnějšími se stávají.
Eulenbur
12
article
Sluší zaznamenati, že se tak tvrdí zejmena
o některých chorobách duševních. Existuje
pak na sklonku XIX. stoleti ne jedna, ale ně-
kolik statistik, které přibývání duševních choro
demonstrují. Tak má platiti pro některé krajiny
anglické a zejmena Irsko, pro Ameriku, pro Nor-
sko a jiné kraje. Zvláště se ale udává, že nej-
důležitější ze všech psychos, pověstná a obávané
progressivní paralysa v posledních dobách mno-
hem jest častější, než druhdy. Greidenberg
dirigent ústavu pro choromyslné v Symferopol,
stanoví jakožto maximum, že progressivní
paralysy poměrně více přibývá, nežli popu-
lace. Snad možno i zde zaznamenati, že Lom-
broso i geniálnost, tedy výjimečnou, vynikajíe
sehopnost k jisté práci duchovní za zjev cho-
robný, neuropathícký vykládá a že i toto mínění
nachází svých stoupenců. Bohužel však si už
dosud nikdo nenaříká, že geniálních lidí po-
vážlivým způsobem v přítomné době příbývá.
Nora
Irsko
Amerika
Lom
13
article
Než budiž dle pravdy doznáno, že toto
lavinovitě se vzmáhající mínění o škodlivém
vlivu duchovní práce není přece jen přesvěd-
čením všeobecným.
S různých stran popírá se zásadně škod-
livý vliv civilisace na nervy a přibývání choro
nervových z tohoto původu. Rovněž o nejed-
nom detailu zde uvedeném vznikají vážné po-
chybnosti. Tak na příklad mnozí z těch, kteře
nepoměrně přibývání psychos konstatují, nepři
pisují rozmnožení tofo nikterak Ž intensivnějš
práci duchovní našeho stoleti, ale spíše alkoho-
lismu, tabáku a zeela jiným škodlivostem.
I progressivní paralysa, jejíž brozivé přibývání
tolikráte bylo zaznamenáno, nerekrutuje v pod-
statě své oběti v kruzích po výtce du-
chovní prací se zaměstnávajících. O tom
není žádné pochyby. Leč otázka, zdal
duchovní práce poškozuje nervy človéka,
není žádný námět pro nějakou theoretickou scho-
lastickou disputaci, v níž by jeden neb druhý
svou debattérskou dovednost ukazoval, otázk
tato má pozadí čistě praktické. Společnosti lid-
ské nemůže býti lhostejno, zda-li duchovní práce.
pro poměry společnosti tak nutná, tisíce jedineů
činí nemocnými anebo aspoň malátnými a k
plnění úkolů svých nezpůsobilými. Stejně ne-
může býti společnosti lidské lhostejno, jest-li že
v těžkém boji existenčním, jaký kulturní svě
podniká, zápasí v jistém šiku větší anebo menší
počet lidí méně zdatných. Je-li pravdou, že kul-
turní život naší doby rozmnožuje povážlivým způ-
sobem počet nervových nemoci, vzniká tu pro
hygienu důležitý úkol, aby ve strasti této člo-
véku pomáhala a jej chránila zrovna tak, jako
snaží se činiti tak při nemocech infekčních.
14
article
Obzvláště ale pro lékaře české, jakožto Slo-
vany, jest po mínění mém otázka o vlivu du-
chovní práce na nervstvo eminentně důležitou.
Nejen že v národě našem vykazujeme drahný
počet osob nervově nemocných a zejmena ne-
urastheniků, ale právě Slovanům vržena v tvál
výtka, že jejich mozek není tak k vytrvalé práe
způsobilý, jako u národů jiných a tudíž náchyl
nost k nervosnosti že jest u nás nepoměrně
větší nežli u národů jiných. Výtku tuto učinil
nám citovaný již klinik mnichovský von
ni
Ziemssen.
Měl jsem následkem toho za to, že právě
pří tak slavnostní příležitosti, jako jest sjezd
lékařů a přírodozpyteů českých, otázka zde
tolik jmenovaná, o vlivu duchovní práce na
nervy člověka, tvoří zvláště vhodný námět k ob-
jasnění aspoň v rysechi nejpovšechnějších.
Kdo jen poněkud s poměry rozmanitých
nemocí nervových jest obeznámen, ví dobře, že
jest nejvýš nesnadno, zvláště bez hlubších studi
bistoriekých, říci, zdali druhdy bývalo nervo-
vých nemocí mnohem méně nebo více, nežl
v době přitomné. Obrazy nervových nemoc
tak jak je kresli pathologie za doby naší
konstruovány jsou valnou většinou ve stolet
devatenáctém. Dřívější doby znaly v této věci
poměrně málo, nedostatečné vědomosti anato-
tomické byly toho hlavně příčinou. Otec moderní
kliniky Heřman Boerhaave (1668—1738) znal
ještě z nervových nemocí úžasně málo. Zna
apoplexii, katalepsii, carus, paralysu, hysterii
epílepsii, melancholii a manii. Z valné část
tedy ve smyslu dnešuím jen příznaky nervové
a z vlastních nemocí kromě epilepsie a hysterie
hrubě nic. Melancholií a manií značeny totiž
druhdy jiné stavy nežli dnes.
Slovan
Heřman Boerhaave
15
article
Celý pak tento nouropathologický pokla
jest původu antického. Převzat od klussikélé
kařských, řeckých a římských. Kněmu pal
téměř po tisíc roků hruběji nepřičiněno.
Védomosti tak jednodnché jako obrazy pe
riferních obrn čekaly na objevení své až do
stoleti devatenáetého. Podobně i nemoci míchy
a valná část nemocí mozkobých teprve rovněž
ve století devatenáctém ve své podslatě poznány
a objasněny — a to vlastně mézi vnitřními ne-
mocemi nejpozději. Jest skorem komické, že
právě nervová nemoc považovaná tou dobou z
nejčastější ze všech — neurastbenie —nabyla
svého občanského práva v neuropathologii po-
měrně nápadně pozdě — na samém sklonku
století devatenáctého. Nesuďme z toho, že neu-
rastheníků jindy nebylo. Naopak, dalo by se
jak z historie obecné tak lékařské snadno do
kázati, že jich nebyl nikdy nedostatek. Zvláště
ve starších popisech lékařských vidíme často
neurasthenii pod rozmanitými etiqueftami. Abych
aspoň jeden drastický přiklad uvedl, pozname-
návám, že z dopisů Tissotových nemocných
ozývá se dobře nám povědomý nářek dnešníe
neurastheniků. Avšak pojem neurasthenie druhdy
neexistoval.
Tissotův
16
article
Není tedy nikterak dokázáno, že dnešníeh
typů neuropathologiekých druhdy nebývalo. Ale
naopak všelicos, co je nám dnes nepopíratelným
projevem choroby nervové, během času přeroz-
manitým způsobem vykládáno. Tento odstave
z dějin nervových nemocí jest ku potřebám na
šim eminentně důležitý a budu se jím v dalš
části výkladů svých podrobněji žaměstnávati
Zde stůjž k vůli potřebné illustrací jen jedna
dvě drobnosti.
Přeludy smyslové na příklad velmi časte
nepovažovány za jev pathologický. Mnozí z r
formatorů církevních jako Luther, Melanchton,
Savonarola trpěli zrakovými i sluchovými hallu
cinacemi a nikomu nenapadlo je považovati z
psychopathy. Také jiného druhy osoby historick
trpívaly přeludy smyslovými. Panna Orleanská
trpěla hallucinacemi zrakovými i sluchovým
a přece nepřekáželo jí to nikterak ve vykoná
vání dějinného úkolu jejího.
Na jiných místech přeludy smyslové brán
tak do opravdy, že výpověď takto stižené osob
byla nebezpečným svědectvím před soudem
O tom všem dlužno ještě promluviti obšírněji
Zde budiž položena aspoň jako jediný dolgjad
přihoda nešťastného faráře v Poitou, Urban
Grandiera, na kteréhož vypověděla představená
místního kláštera, že na ni poslal ďábla, jimž
je posedlá. Grandier odsouzen a spálen za živa
na hranici ještě dne 18. srpna 1634.
Luther
Melanchton
Savonarola
Urban Grandier
Poitou
17
article
Nepopíratelné nervové nemoci, jak dále shle-
dáme, považovány za posedlost ďáblem. Do dnes
se možno přesvědčiti na obraze Rafaelově, Ghir
landajově a j., že malovaný od nich ďáblem
posedlý trpí dle našich dnešních pojmů hyste
rickým záchvatem.
Jak možno tedy porovnávati ve příčině ner
vových nemocí rozmanité doby pospolu, když
tertium comparationis: klinické obrazy nervo-
vých chorob nejsou v rozmanitých dobách stejně
známé?
Při tom ovšem opravdový číselný pomě
nervových nemocí ani za našich dob udaii
nelze, byť byly naše vědomosti o nemocech
těch nepoměrně vytříhenější nežli v dobách
starších. I kdybychom vzali počet nemocných,
jenž by z praxe ústavů a jednotlivců vyplýval
a dobře znám byl, za základ statistického ce-
nění v naší době, nebyly by výpočty takové
přec jen správné. Každý nervově nemocný, ze-
jmena nekteré psychosy, rady lékařské nevy-
hledává a vice versa nejeden nemocný nervový
celé řady lékařů o radu se táže a tudíž
v každém sestavení jednotlivých lékařů by jako
zvláštní jednička paradoval.
Úřadní statistiky některých států čítaj
z pravidla každoročně počet choromyslných
v dotyčných státech žijících.
O tyto statistiky opírají se ti, kdož tvrdí
že poslední dobou psychos přibývá více než
populace. Avšak není pochyby, že také tyto
statistiky žádného přesného obrazu duševních
nemocí nepodávají. V malých obcích dá se pře-
hlednouti, jaký jest počet osob choromyslných,
avšak ve větších a velikých městech jest na-
prosto nemožno sečísti přesně všecky nemocné
tohoto druhu, protože o velikém počtu nemoc-
ných úřadní sčítání se ničeho dověděti nemůže.
Rafaelův
Ghir
rada lékařský neva
18
article
Celá řada paranoiků, ba i hallucinantů žije
klidně ve společnosti zdravých, pracuje a za-
městnává se zdánlivě normálním způsobem, avšak
statistika úřadní — jakož přirozeno, je obsáh-
nouti nemůže, neboť o nich ničeho neví. Znal
jsem ohnivého politického agitátora, který v čas
své zimničné činnosti byl pověřeným paralytikem
Mám v rukou verše 26 roků starého ne-
mocného, uzavřeného ve zdejším ústavu pro
choromyslné. Týž stížen jest léta hebefrenil
avšak jsa na svobodě psal verše, kteréž uveřej
ňovány byly modernistickými časopisy a ne-
mocný, ač blbý, těšil se jisté literární reputaci.
Mluvil zvučnými, vybranými slovy, jež postrá-
daly smyslu.
Takových a jiných příkladů dá se naji
velmi mnoho. Pro to všechno nemáme an
v přítomné době přesného obrazu neuropatholo
giekých stavů svých vrstevníků.
Úskalí, jímž prosté číslice ve věci této vy-
hrožují, jest však složitější než tuto naznačeno.
Dle »Bericht über die sanitäiren Verhältnisse
und Einrichtungen des Königreiches Böhmene
1896—1898, obnášel počet choromyslných
v ústavech království českého
r. 1896 — 3934
r. 1897 — 4099.
r. 1898 — 4138.
ústav království český r
Verhältnisse und Einrichtungen desátník Königreiches Böhmen
19
article
Při ukvapeném soudu dalo by se říci, že
dle číslic těchto v Čechách psychos přibývá
Leč podíváme-li se na soupis nemocných, oše
třovaných doma, vidíme, že těchto zas
na vzájem ubývá; byloť čítáno nemocnýel
těchto
r. 1896 — 5530,
r. 1897 — 5098,
r. 1898 — 4980.
Z čehož plyne, nikoliv, že pavchos v Če
chách nápadně přibývá, ale že vzmahá se snaha
posílati choroduché do ústavů.
Tim méně lze ovšem obraz takový aspor
poněkud přesně narýsovati pro doby starší.
Resumujeme-li pověděné, vidíme zkrátk
že není znám počet nervových nemocných an
v přitomné ani v minulě době a že pojem
nervové nemoci je v přítomné době podstatně
jiný nežli druhdy. Na tomto základě tedy
diskusse o zhoubném vlivu civilisace na nervy
člověka není jak vidno možná.
Ti pak, kdo otázzku tu brevi manu v uve-
deném smyslu kladně rozřešili, dali se unést
spíše osobním dojmem, než podrobným studiem
detailů.
A přece po mínění mém k rozluštění otázky
naší podslatně lze se přibližiti. Dlužno jen —
jakož již teď patrno — nastoupiti costu jinou
nežli je shledávání absolutních číslie.
Tuto jinou cestu pak vídím ve studi
poměru pověřených příčin nervových nemocí z
různých epoch.
Véc jest v zásadě velmi jednoduchá. Eri
stují-li určité přičiny neboli popudy k nemocem
nervovým, možno se pokusiti o vyšetření.
v jakém poměru jevily se příčiny ty jindy
v jakém poměru jeví se dnes.
Jestliže bylo pověřených takovýehto přiči
jindy méně nežli dnes, bylo zajisté také drühdy
méně neuropathologických stavů nežli dnes.
A naopak. Tuším, že počínání takové vyhovuje
naprosto nárokům logiky.
Čechy
20
article
Avšak máme-li na zřeteli jedině otázku
zdali nervových nemocí s duchovní praní při
bývá čili nic, netřeba nám probírati dějinne
poměry všech pověřených příčin nemoci ner
vových. K pověřeným příčinám nemocí nervo-
vých čltáme: dědičnost, vrozenou náchylnos
k jistým pathologickým processům, jisté otravy
(alkoholem, tabákem, olovem, námelem, rtutí.
hrachorem a p.), působení jistých mikrohů
úraz, jednostranné zaměstnání (při, tak zv
řemeslných neurosách) a konečně vliv duševn
nálady resp. hnutí duševního, tedy zlosti, strachu.
úzkosti, leknutí. Viz mimo jiné Strümpellův
spisek: »Ueber die Ursachon der Erkrankunge
des Nervensystems.« 1884.
Ostatné při vší zajímavosli studia takového
časová prostora jediného výkladu, jako jes
tento, by k obsáhlejšímu a tudíž užitečnějšímu
prozkoumání látky sem spadající nikterak ne-
stačila.
Zůstanu-li tedy při jmenované otázce samo
jediné, tu sluší především uvážiti, do které
kategorie příčin nemocí nervových dlužno by
bylo nemírnou práci duchovní zařaditi.
Odpověď zde jest trvám jasná.
Je-li duchovní práce opravdovou příčinou
stavů neuropathologických, pak patrně škod
tím, že praeující chvátá, přílišně se unaví.
nebo rozčilí a podobně. Jiné škodlivosti se
strany této nelze dohlédnouti. Jo-li ale tomu tak,
pak jest, povšechně řečeno, vliv duchovní práce
v podstatě týž jako vliv emoce duchovní na
nervy člověka. Myslím, že je kalkulace tato za
daných poměrů jedině správná.
Avšak emoce duševní, rozmanité affekty
ovšem čítáme za našich dnů, jak níže ještě po
drobněji doložím, k pověřeným příčinám nemoe
nervových.
Strümpellův
21
article
Mají-li se tedy věci tak, jak zde naznačeno.
pak z proponované otázky, zdali duchovní pra
zaviněn jest příbytek nervových nemocí, vzniké
transformace, jejíž luštění po mínění mém nen
tak nesnadné. Neboť pak se možno tázati, co
škodí více, emoce z kulturní práce vznikajíe
anebo emoce, k nimž poskytuje popud primi
tivní stav člověka nevědomého.
Mám za to, že transformace tato jest úpln
oprávněná a pokusím se v dalším o její šetření
nnie
Probíráme-li se poněkud podrobněji spisy
anthropolo gickými a ethinografickými, jest nám
především nápadno, že počinaje od národů n
nejprimitivnějším stupni kultury se nalézajícíeh
až do epochy poměrně nedávné, nacházíme
všude jistá nazírání, žijící dlouhou řadu stolet
v málo změněně jen formě. Názory tyto týkají
se v prvé řadě zlých nadpřirozených bytosti
čarodějné moci, kterou si člověk může osvojit
pomocí vyšších bytosti, z pravidla zlých, řídčej
dobrých. Ve věci této jádro se dlouho neměn
a je totožné u nejrůznějších plemen kulturních
i nekulturních.
Studlum názorů takovýchto u národů ne
kulturních přítomné doby poskytuje ovšem
kořisť nehrubě velikou.
Bilé plemeno svědomitě se vždy staralo.
aby počet plemen primitivních co možná
se tenčil. Ne ovšem tak vzděláváním
zuslechťováním, jako zbraní, alkoholem a in
fekčními nemocemi. Avšak leccos pozoruhod-
ného dílem ze starších, dílem z přítomné doby
u dosgvadních zbytků, kterých běloch až posu
nepoškodil, přece jen lze zaznamenati.
K těmto pozoruhodným zbytkům čítati slus
u divochů v nejrozmanitějších pásmech žijících
víru v existenci zloduchů.
Bilá
22
article
Jsou plemena, u nichž nenalezena ani stopa
nějakého positivního náboženství a která přece
jen se bojí zlých bytostí. Zlá bytost může se
skrývati všude, za každým zjevem v přírodě
živým i neživým. I v divých šelmách a hadech
ukrývá se africkým negrům zlý duch. Podobně
ve stromech, v nářadí a jiných předmětech se
zlé bytosti skrývají. Odtud uctívání předměto
čili fetišismus. Od zlých bytostí pochází divo
chovi všechno zlé, elementární neštěstí, nemoci
ba i zlý sen. Z elementárních přihod zvlášte
zemětřesení, krupobití, sucha, povodně, řáděn
blesku jsou vesměs dílem zlých bytostí. Netřeba
dokazovati, že se člověk proti takovýmto zlým
vlivům hleděl rozmanitými pověrečnými zvyky
chrániti. Misty i zvláštní obřady vykonávány
za tím eilem, aby člověk úchránil se působen
zloduchů. Porušení takovýchto pověrečných
zvykův a ceremonil považují nejední divochové
za hrubé provinění. U obyvatelů Kamčatky bylo
cídění obuvi nožem větším hřichem než mnohý
zločin ve smyslu křesťanském. Jedním slovem
divoch žil a žije ve světě, ve kterém bezpečíe
blaho člověka jest se všech stran zlými bytostm
Kamčatka
23
article
ohroženo. Strach jest namnoze stálým průvod-
čím divochovým.
Obzvláště poučně líčí strachy Negrů austral-
ských ve přicině této Lümholtz. Souhlasné líčení
podává Semon, jenž praví, ze většina pleme
ve Queenslandu a New South Walesu nemaji
žádné víry v boha, ale věří a bojí se jen dé-
monů a kouzel; z těchto mají směšný strach.
Avšak rovněž všeobecná jest u národů ne-
kulturních víra v kouzla a čáry. Tak bývalo
u nich za všech dob a jest doposud.
Víra taková byla přirozenou reakcí prostého
ducha proti nebezpečí, jež mu se strany moc-
nějšího zloducha hrozilo. Divoch hleděl vyšál
mocnosti čeliti silou rovněž vyšší a nadpřira-
zenou.
Že pomocí kouzel kleďěl člověk někdy
i svému bližnímu uškoditi, jest na snadě. Příčin
k pomstě jest v životě divochově přiliš mnoho.
Víra pak ve sehopnost kouzelníků jest veliká.
Queensland
New South Wales
24
article
Staří Iudiáni byli o ní tak skalopevně přesvěd-
čeni, že pustili se do krutých, vyhlazovacích
bojů pro podezření, že jejich kmenu někdo
učaroval.
Vyšším mocnostem dále přenechávalo se
rozhodnutí v nejrozmanitějších rozepřích a zá-
hadách. Tyto boží soudy čili ordalie, známy
jsou tuším s dostatek. Jest přirozeno dále,že
vyšší mocnost, ať dobrá nebo zlá, má také
divochovi pomoci z nemoci. Všechny tyto věci
mají, jak známo, obrovskou literaturu a nemohu
jinak než dotknouti se jich v nejpovšechnéjších
rysech, bez podávání podrobných dokladů.
Kromě toho však potkáváme se u mno-
hých kmenů nekulturních s vybranou ukrutností
Téměř příslovečnými byli někteři panovníci africt
ve příčině této, tak králové dahomejští. Indiáni
krutě mučívali své zajatce. Zbytky doposud ži-
jící vlastnost tuto rovněž ještě neodložily. Stařl
Peruanci obětovali svým bohům lidi. Kannibalis-
mus čili anthropofagie byl mezi nekulturními
plemeny velmi rozšířen a váleční zajatci bývali
jeho oběll.
Anthropofagie divochů není obyčejně aktem
vyplývajícím z nouze nebo gourmanderie, ale
tvoří z pravidla součástku obřadů.
Kromě toho však jsou plemena někulturn
z pravidla velice vznětlivá. Jediný impuls stačí,
aby bez přemítání odhodlala se k nejednomu
vážnému skutku, Věřil-li Malajec, že jsou dny
šťastné a nešťastné, nerozpakoval se zabíti dítě.
v nešťastný den narozené.
Tyto názory rozmanitých národů o nebez-
pečné a všestranné působnosti zlých bohů, ducho
a bylostí vůči člověku, jakož i víra v existene
kouzel a čárů, tkvěly tak pevně v duši davu,
že neopouštěly ani tenkrát, když kultura v jiných
oborech lidského vědění a počínání, stává s
poměrně velmi značnou a vzdělanost jednotli-
vých národů překvapuje i zhejčkaného vrstev-
níka nejposlednějšího vývoje civilisačního.
Indián
25
article
Setkáváme se s těmiže názory u Egypťanů,
Assyrů, Řeků a Římanů, tedy u oněch národů,
kteří vzděláním svým tvoří basis veškeré mo-
derní, kulturní a civilisační snahy.
Egypťané měli vědomosti veliké, jak zajisté
mnohý i povrchní a nudící se navšlěvovatel
moderních museí evropských světle se přesvědčil
a vykonali v architektuře a technice zemědělské
a jinde tak mnohé, co do dnes budí úžas i lidl
vzdělaných. Nieméně věřili v eminentmí míře
v moc kouzel, — jak zajisté všeobecně jest
známo. Jejich kouzelnici ostatně vyznačovali se
nemalou dovedností. Patří to k nejznámějším
datům historickým, že egyptští kněží nejeden
divotvorný kousek Mojžíšův na ráz napodobiti
dovedli. Titíž kněži znali již astrologii a jiná
černokněžnická umění. Egyptské zařízení stální
bylo jakýmsi článkem víry. Jejich bohové jsou
po většině dobří. Někteří však dovedou také zlo
způsobiti. Typem zloboha ogyptského byl známý
Tyfon.
Obdobné názory a dovednosti nacházíme
Assyrů. Národ tento měl do podrobna vypraco
vanou nauku o řádění zlých demonů na tomt
světě. Všechno vezdejší zlo bylo Assyrům dílem
zloduchů. Leč proti všelikým nehodám životním
čelili mocně vyvinutou soustavou magickou čili
kouzelnickou, kteráž byla základem nejrozmani-
tějších černokněžnických umění v staro. iv
středověku v Evropě a zaniká až v moderním
eskamoteurském a prestidigitaterském umění.
Zvláštní bůh Ea opatroval magii Assyrů. Kou-
zelník assyrský dovedl podobně jako sám zlo-
duch některý uškoditi druhé osobě. I pouhým
pohledem dovedl assyrský kouzelník bližnímu
svému ublížiti — prastarý to původ víryv
uštknuti pohledem, kteráž do dnes nevymizela.
Egypťan
Assyr
Řek
Říman
Mojžíšův
Evropa
Kou
stální
26
article
Názory Řeků a Římanů o zlých demonech
a kouzelnietví netřeba zvláště obšírně tuto uvá-
děti, jeť mythologie národů těchto nad jiné zná-
mou, tvořic nezbytnou součástku gymnasijního
vzdělání v nejrůznějších krajích a dobách. Jes
tedy dosti všeobecně známo, že přes veškeru
rozčleněnost a propracovanost mytholegie národů
klassických, v této v jádru zase víra a názory
národů nekulturních se ozývají. Bohatá mytho-
logie národů klassických zná množství bohů.
Avšak bohové tito jsou z valné části jen moe
nějšími lidmi. V jejich domnělém jednání obraz
se velice často nezkažená vášeň člověka. B
i s lidmi jsou bohové řečtí v častmě sporu.
škorpí se s nimi, pronásledují je a za domněl
příkoří krutě se mstí, jak na příklad histori
Niobina vedle četných jiných zřetelně ukazuje.
Řek
Říman
27
article
Bohově klassických národů jsou všude, v lesich.
stromech, vodách, v slunci, měsíci, v červán-
eích, oblacfch, ba i ve větrech. Na každém
kroku může se s nimi dostati člověk do kon-
fliktu a doznati od nich škody. Celá. řada le-
gend vypravuje, co všecko při takovéto přilež-
tosti bohové lidem učinili, jak je ve stromy
zvířata přeměňovali a všelikým jiným způsobem
trestali. Také černokněžnická umění u klassi-
ekých národů hojně pěstována, jak z odborné
literatury možno se přesvědčiti. Rovněž Řekově
měli, podobné jako Chaldejei, zvláštní božskou
protektorku kouzel a čárů, známou to Hekate.
Vznik křesťanského náboženství v říší řím-
ské na dosavadních poměrech z počátku mnoho
nerěnil. Především pak z počátku křesťanské
nábe ženství nevyhladilo jedním rázem víru
bohy klassické. Víru tu křesťané z počátku jen
transformovali. Věřili, že vedle jediného boha
Krista, jeho syna, bohové římšti skutečně exi-
stují, avšak jsouce povahy zlé pravověřici kře-
sťany pokoušejí a zvláště k hříchu svádějí.
O něco později toto nazírání ještě dále př-
měněno v ten smysl, že považováni bohové
Řekův
Krist