Ročník XXXXIX.

V Praze, v neděli 14. února 1909.

Číslo 45.

Ma ranní avečerní listy předplácí se V Praza v adminlstrael: na měsle. . . . . . 9 K —1l na čtvrt leta . . . . 6 k — l s dvoji donáškou na měsle. na čtort leta : . . ! 7 K e2h ve fllálkách na měsie. . . . . 2 K 30h Pošton na měsic. na čtvrt leta : . . . 9 K e s dvojí zšellk u na měslo rek Ba čivrt fsta

Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranácb. Přiští číslo „Národních Listů“ vyjde v ponděli dne 15 února v ob- vyklou hodinu polední.

Utěšené vyhlídky! Včera skládali noví ministři svou pří- sahu a na zejtří prý již zahájí bar. Bienert svoji »uklidňovací akci«. Počne k sobě zvát zástupce jednotlivých stran, aby na nieh vyzvídal, možno-li doufati v klidnou činnost nového zasedání parlamentu vídeňského Na tom pak, co od nich uslyší, záviseti prý bude vývoj celého dalšího vnitropolitického stavu. Avšak zatím podobá se, že má již svůj strategický plán v mysli hotový dle něhož zároveň s uzavřením sněmovny poslanecké uzavřel též český sněm. Po- kusí se o to, přemluvit Němce zdejší, aby upustili od své obstrukce proti sněmu če- skému a dopřáli mu, by vyřídil prozatím aspoň nejpilnější nepolitické potřeby země. Učiní li mu v tom Němci po vůli, pak nepo- chybuje, že my Čechové mile tím dojati. upustime na vzájem od své obstrukční od- vety proti vídeňskému parlamentu, dopřejeme i jemu klidu a povolíme vládě nejnalehavějsí »státní nutnosti«. »K uklidnění poměrů jest v prvé řadě zapotřebí opravdového řešení otázky o děl nosti sněmu království českého pronesl se k zpravodaji »N. P.« nový člen kabinetu Bienerthova ministr orby p. prof- Bráf U večer téhož dne 12. t. m. pak souhlasně napsal vídeňský polovládní » Zeit«

»Osa situace spočívá v zemském sněmu království českého. Podaří-l se tento uvolnit, bude zároveň uvolněna říšská rada sama sebou.« I doložil, že již mezi německými a českým agrárníky připravuje se k tom cili společná akce, kteréž se zúčast ňují němečtí agrárníci hr. Kolowr a ryt. Panz a dr. Damm, s české strany pak K. Prášek a Zazvorka. Na obou stranách jeví prý se nejlepší vůle. »Nebu- deme hledět na oběti, jestliže uvol níme český sněm i říšskou radu« — vyjádři prý se dle »Zeitu« vůdce českých agrárníků exministr Prášek. A za německou stranu agrární odtušil prý opět jeden z vůdců ně- meckých agrárníků: »My agrárníci máme na tom největší zájem, aby se parlamen udržel a nedošlo k vladě paragrafu 14 Podaří-li se našemu sprostředkování uvolni český sněm, nebude pak s dělností říšské rady žádných obtíží. Agrárníci všech stran neopomenou ničeho, aby se k tomu došlo. Avšak vedle těchto sladkých slo ochutnejme tu zeměžluč podmínek jaké nám kladou při tom dle »Zeitu« titež smířliví agrárníci: Za to, že by Němci dopřáli sněmu če askému, aby se ustavil i aby opatřil hospo- olářství zemské na půl roku provisorním ežpočtem: za tu milost máme my Čechov svoliti k tomu, aby jmenování ze m ských úřadníků dálo se nadále dle národnostního klIče, t. j. aby dvě pětiny míst úřadníků při zemském výboru a při veškerých ústavech zemských byly předem vyhražen y rodilým Němcům třebas tito nebyli ani mocni jazyka českého za druhé pak: abychom dopřáli Němcům ku posavadním dvěma ještě třetiho pří- sedícího v zemském výboru. — Na tom základě tedy by byli líbezní němečtí agrár níci ochotní orodovat u německých nacipnálů Všeněmců a pokrokářů za pardonování českého sněmu. Toť věru od nich rozto- milé . ..

Než, pohlavár českých agrárníků posl. K. Prášek popílil si dáti za sebe za vicepresidenta Zázvorku veřejnost české včera toto konejšivé ujištění: Z Vídně, 12. února. »Ani já, ani vice- president Zázvorka nevešli jsme s něme ekými agrárníky v nějaké jednání ani v zá ležitostech politických ani agrárních. Pouze ve volném rozhovoru ve sloupovém sále par- lamentním řekl jsem poslancům hr. Kolo wratovi, dru. Dammovi a šl. Panzovi, že basi k urovnání poměrů politických hledati dlužno ve svolání sněmu království českého v jeho ustavení se a v povolení nejnutněj ších potřeb národa českého. Toto ovšem mu- silo by státi se beze všech koncesí, neboť dělnost sněmu království českého je prospěšnou pro oba národy, zvláště pak pro obyvatelstvo venkovské, a dělnost tu také netřeba vykupovati nějakými jednostrannými koncesemi. Ve příčině požadavku dalšího přísedícího nemeckého, o kterém se zmínil hrabě Kolowrat, prohlásil jsem, že o poža- davku tomto nemůže býti ani řeči, a mohu říci, že mne velice překvapilo, že páni z ně- mecké strany tak dalekosáhlý požadavek od- važují se vůbec vyslovovati a označovati za splnitelnou koncesi Němcům v Čechách. Každým způsobem však jsem naznačil, že bude česká strana agrární naléhati na děl- nost sněmu zemského, jakož i na plodnou práci jeho ze všech sil, kteroužto práci po třebují zemědělci obou národností.« — Touž chvili bíje s druhé strany orgá německých agrárníků v Čechách »Das Deutsche Agrarblatt« zuřivě prot vládě Bienerthově na poplach proto, že ministerstvo orby nabídla dru. Bráfovi »Tak daleko to tedy agrárníci rakoušií při- vedli«, soptí, »že proti jejich po léta ubá- jené zásadě, že ministrem orby smí býti to- liko agrárník, bezohledně opak učiněn, ježto byl za ministra orby povolán dvorní rada

Bráf, muž to, který se sice theoreticky za- bývá otázkami zemědělců a který by jakožto národní ekonom z povolání mohl snad býti sgrárníkům blízkým, který ale ve skutečnosti. v srdci a dle smyslu není žádným agrár níkem. Agrárníci všech stran pociťují toto jmenování přímo jako ránu proti sobě a jako odpadnutí vlády od zásad, v posledních letech držených, jako konec její ohledů na zájmy agrární a na agrárnické strany v radě říšské.« Dle toho nepodobá se, že by němečtí agrárníci chtěli přispěti vládě Blenerthově jen tak zhola a zadarmo ku pomoci v otázce dělnosti sněmu českého a tím i v otázce pracovitosti rady říšské. Avšak snad že ostatní strany německé z obavy, aby nedošlo ke vládě § 14, umoudří se a zmírní se u své zášti vůči národu našemu, v níž zašly po- slední dobou až ku čirému paroxysmu, takže nechtěly sedět ve společné radě ministerské se žádným příslušníkem českých národních stran. Ano, mírní se jako ten Lueger, jenž předevčírem ve valné schůzi křesťanských

sociálů v radnici vídeňské přímo běsnil prot národu našemu, volaje zuřivě: »Proti Čechům nutno přísn zakročit! Bienerth je na ně tuze slabý musí tedy přijít bezohledný režim § 14.e To je vrchol státnické moudrosti vídeňského bimbaše a týmže duchem naplněny jsou všechny ostatní německé strany dnes proti nám. Dopustí-li svolání sněmu českého, učiní tak jen za podmínkou, slíbí-li jim vláda, že provede jazykové své předlohy proti nám stůj co stůj Obmyslný plán jejich zní Vyzvat sněm království českého, aby dal své dobré zdání o navrženém novém rozdělení soudních okresů a krajů dle ná rodnosti; nechť pak dobrozdání sně mu vyzní jakkoliv, třeba zápo ně, to pánům nevadí, jen když formě bude vyhověno; pak ať si je dá vlá d schválit — panskou sněmovnou a potom ať je vyhlásí — dle § 14 A basta! Samá holá nezákonnost sice, ale jen když to jde k dubu věci německé ! — Za takových poměrů zahájená uklidňo vací akce ovšem slibuje utěšené ovoce

První ministerská rada nového kabinetu. Z Vídně, 13. února. Druhý kabinet Bienerthův sestoupil se dnes večer o 5 hod. ku první ministerské radě. Dostavili se všichni jeho členové Konference trvala půl třetí hodiny bude v ní v nejbližších dnech pokračováno. O jednání dány tyto informace »Bar. Bienerth hned s neděle za hájí rozpravy se zástupci jednotlivých stran poslanecké sněmovny o pracovním program říšské rady pro nastávající první sessi no vého parlamentu. Vlada jest odhodlána vládnouti s parla mentem a bude usilovati o to, by jeho děl nost nejen vymohla, nýbrž také zajistila. Obě sněmovny říšské rady sejdouse ještě v měsíci březnu, by se s největším urychlením ustavily a vyřídily především ony předlohy, které jsou časově omezeny. Jsou to zejména dvě: zákon o nezměněném kon tingentu rekrutů a zákon, kterým se postát- ňují draha severozápadní a rakouské trati společnosti státní dráhy. Vláda doufá, že podaří se jí obě tyto předlohy skoncovati do konce března, do kteréž doby sahá ter- min, smluvený s oběma společnostmi. Vláda věří, že sproštěna bude nezbytnosti vymá- hati prodloužení tohoto terminu. Vláda učiní, seč bude, aby obnovila děl nost sněmu království českého. O nadějích na normální působnost jak zemského sněmu tak říšské rady, bude lze souditi koncem příštího týdne.«

Politické zprávy domáci. V Praze, 13. února. (Německý libe rál a klerikál o nové vládě.) Předseda německých nacionálů, bar. Chiari, mluvě o nynější situaci v Klosterneuburgu, vzepřel se domněnce, že se v Rakousku pomýšlí vládnouí bez parlamentu. Moderní stát se bez pariamentu neobejde. Ale nynější rakouský lidový parl- ment musí se dle jeho názorů teprve zaučovati. poněvadž nemá dosti zkušeností a proto netřoba

protestovati proti vládě úřadnické nebo smíšené jakou je vláde Bienerthova. Přes to, že bar Bienerth při sestavování kaběnetu nevzal pěme cké naclonály na polaz, bar. Chiari je spoko jen složením ministerstva, poněvadž je sestavene vesměs z řádných lidí, ovšem takových, kteř se nejlépe hodil bar. Bienertlovi. Záhadou je mu pouze, jakým způsobem nová vláda vejd ve styk s parlamentem, a bez parlamentu ni- čelo nesvěde, poněvadž absolutismus jest i v Rakousku neudržšlelný. Méně zdrahavý je bývalý sněmovní před- seda, bar. Fuchs, který novému ministerstvu přímo radí, aby se chopilo oktrojírky, tedy abso- lutismu. I on uznává v „N. W. Tagbl.“, ž v kabinotě Bienerthově zasedají nyní sam sehopní lidé; ale co prý je platna jejich sehop- nost, když několik poslanců ve sněmovně může zmařiti všechny jejich dobré snahy. Proto — praví dále — hájím rozhodně a veřejně názor že bez oktrojírky nového jedna clho řádu a jazykového zákona ne dostanemo se z politického zbahnění Bez oktrojírky nelze od parlamentu ničeho oče kávati, naopak poméry ve sněmovně budou stále horší a nesnesitelnější... Poměry v rakouském parlamentě jsou nenormálné a možno jim čeliti zas jen nemormálným opatřením. Není-li však takový prostředek možný, nebo nesmí-li se k ně- mu sáhnouti, pak nezbude nic jiného, než vrá- titi se ku přežilému absolutismu.

Názor bar. Fuchsa rozchází se na pohle s názory Chiarovými o možnosti absolutismu Ale jen na pohled. I bar. Chiari dává přednos vládě byrokratické před vládou parlamentní, ne- může-li parlamentní vláda býti výbradně něme cká, a kdo souhlasi s vládou byrokratickou, má už jen jediný krok k režimu absolutistickému V Praze, 13. února. (Wekerlovo ulti- matum.) V poslední poradě uherského mini sterstva přijat Wekerlův návrh kartelové banky doplněný a opravený Košutem tak, že vyhovuje i názorům strany neodvislosui. S návrhem takto upraveným prohlásil se celý kaboncí solidárným jak vůči politickým stranám uhorským, tak vůči rakouské vládě. Dr. Wokerle jede nyní do Vídhě předložit svůj návrh ruakouské vládé a současně jí oznámit, že uherská vláda s přijetím tohoto návrhu stojí neb padá. Ra- kouské vládě bude prý dána lhůta k odpovědi. ale rozřošení bankovní otázky déle se prý pro- tahovati nesm V Praze, 13. února. (Bosenská úsla- va.) Bosenská vláda svolala, jak známoo, do Sarnjeva anketu pravoslavných mohamedánů katoliků, aby je obeznámila s osnovov příští bo senské ústavy. Ale hnod prvá schůze, konaná minulý čtvrlek, měla pro vládu nepřiznivý vý sledok. Pozvání odmítli nejen všichni oposični Srbové, nýbrž i někteří mohamedánii (Ali be Firdus a Derviš beg Minalem). Za porady vy- slovili se však proti osnově také sarajevský sta- rosta Esad efendi Kulovič, Mujaga Komadina Hagia Mumgija, takže předseda bar. Benke uznal za nejlepší ankotu na nourčitou dobu od- ročiti.

Z osnovy, vyložené bar. Benkem, podá váme dle „Obzoru“ některé podrobnosti, podo týkajíce, že v celku souhlasí s tím, co bar Bienerth o ní pověděl v rakouském parlamemě Ústava má bosenskému obyvatelstvu zabezpe čiti všechna obvyklá občanská práva i se svobo- dou tisku a právem spolčovacím a shromaždo- vacím. V pravomoc sněmu bosenského bude spadati kontrola veřejné správy a zákonodárst o vnitřních věcech zabraných zemí. Otázek, společných celé říši, bosenský sněm se však V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za f h Ve fliálkách na venkově ranní číslo . . . . . . vočerni . . . . . . . . 5h Inseráty plati se hotově napřed Předplaceni a insorty přijíma administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházeji sn též redakee. tiskárna a expedice „Národních Listů“ Rukopisy se nevracejí

dotýkati nesmí. Poslancům se slíbuje imunšſa; předsedictvo bude panovníkem jmeno vá no. Sněm má míti 72 poslance, takže jeden po- stanec připadne asi na 25.000 obyvatelů. Po- slanci budou se voliti ve třech kuriích. V prvé kurii budou voliti největší poplatníci, osoby s akademickým vzděláním, duchovní, úřadníci, profesoři a učitelé. Města mají tvořiti drubou kurii a venkovské obce třetí. Mimo poslance bu- dou na sněmě také virilisté, a sice vrchní du- chovní osoby všech vyznání, pak presidenti nej- vyššího soudu a obchodní komory. Volby majl se konati v prvé a druhé kurii tajně volebními lístky, v třeti kurii ústně. Každé vyznání, jak již známo, má voliti zvlášť, určitý, vládou sta- novený počet poslanců. Kromě sněmu Bosna má obdržeti také zvláštní zemský výbor, záležející z urči- tého počtu volených poslanců, jenž bude mi právo vysloviti své mínění také o věcech, ne- spadajících v kompetenci zemského sněmu.

Zemskému výboru má býti vyhraženo také prá- vo, obraceti se prostřednictvím bosenské vlá dy k vládám obou států moonarchie s návrhy a přáními. Ze Záhřeba, 11. února. (Perseku ce oposičního tisku.) Nemine dne, aby opo- siční chorvatské a srbské listy nebyly kenfi- skovány. Jsou případy, že byly téhož dne zkon- fiskovány všechny noodvislé časopisy záhřeb- ské. Ale i toho je málo bar. Rauchovi. Chce oposiční tisk vůbec potlačiti. Proto se obráti přímo proti tiskárnám, v niehž se neodvislé listy tisknou. Srbská tiskárna, v níž se tiskne „Srbobran“, a chorv. akciová tiskárna, v niž se tisknou „Pokret“ a „Obzor“, obdržely právě od policojního komisaře Sporčiče výstrahu, že jim bude na základě policejního zákona z roku 1854 odňath koncese, budou-li dále tisknouti tiskopisy (rozuměj časopisy), píšící příznivě o osobách, žalovaných pro velkosrbskou propa- gandu, Absolutismus je v Chorvatsku nyni v p ném rozkvětu.

Politické zprávy zahraničně.

V Praze. 13. února

Německé rejdy v Rusku. „Svět“ tyto dni v článku „Ruský tiska německé zlato“ přinesl, že Němeoko v po- sleční době učinilo celou řadu pokusů pod- platit ruské noviny v Petrohradě. A. A. Pilen- kovi nabídlo 14.000 rublů ročně, přemění-li po- litiku „Nového Vremene“ naproti Němeoku. A A. Pilenko dal si tento příjem zabezpečiti, př čemž prostředkovala jedna z hlavních bank pe- trohradských, a když měl všecko černé na bí- lém, aby mu nemohlo být upřeno, odevzal tente dokument vydavateli „Nového Vremene“, A. S. Suvorinovi. „Svět“ učinil odbalení také teprve potom, když mu Pilenko nejen řekl, nýbrž i do- kumentem dokázal, že ho Německo chtělo kou- pit. Gradonačalník, aniž věc vyšetřoval, diktoval „Světu“ tisíc rublů pokuty. Zajistě to učinil jmé- nem gradonačalníkovým nějaký Němec, který v tom úřadě na mocném místě zasedá. Jsm přesvědčeni, že se najde ruka, která bude sil nější ruky tohoto Němce a dovede ho zkorrigo- vati. Kdyby skutek zůstal v platnosti, zname- nalo by to, že ruská vláda trestá ty ruské povi- náře, kteří se od Německa koupiti nedají a pře- kážejí, aby Němeeko v Rusku takové obchody vodilo.

FEUILLETON

V Praze, 13. února.

B— (K ronika.) Naše turistika se činí Už i své »cestovatele kolem světa« máme ! B i cestovatelky! Nějaký výlet přes moře, do sou- sedního dílu světa, někam za Bosporus na krajíček Asie nebo přes velikou mezizemskou louži do Palestýny, do Egypta, na lem Sahary je dnes hračku, nestojí ani za řeč. Dík čilosti cestov- ních kanceláři a snadnosti kombinací s okruž- nými lístky, dá se to všecko na obrat zařídit ! Jen měšec drobné mince aby byl v pořádku Ostatek zpraví »pud do dálky«, jenž zdá s naši krvi už vrozen! A tak přejí všecky okolnosti poznávat oblasti vzdálené! A čím více ty přejl tím horlivějí měli bychom si hledět, aby zcela nepoznány nezůstávaly křaje blízké, nejbližší, naše — vlastní! Vždyť tu možno podnika skutečné objevy! Ani byste neřekli, máme v Čechách v s měm srdci země, na příklad svoji hotovou — Černou Horu ! Zcela způsobnou malou Čer- nou Horu! Území hornaté, s holými stráněmi s pláněmi posetými balvany, s půdou jen s těž a pracně vzdělávanou, krajem dost řidko oby- dleným a s pěknými rozhledy a zcela effekt ními průzory ! Kde leží? A kudy se tam dostat? Pohodinějšímu turistovi není kraj aroi jen tak procházkou dostupen. Od nejbližší ze- lezničné stanice na sever i na jih máš sem pů dne cesty! Jen ještě nějaké moře s jedné strany! Obdoba nepřistupnosti černohorské byl by dokonalá! Arci jsou vysoké břehy povltavské zde a lesnatá krabatina tam také pěkná hradba zajímavého územi! Mimo domorodce, nějakého cestujícího za obchodem, pak úřadníka nebo zřizence, který cestuje z povinnosti, ne tak hned se človiček vyskytne, aby o kraji věděl. Natož teprv turista pro zábavu! A přece jak vděčný výlet! Neslyšeli jste ještě o Krásné Hoře na pra- vém břehu Vliavy, na půl cestě mezi Selčanv

a Milevskem? Střed územi, jaksi hlavní místo skulečná Cetyň naší domácí Černé Hory! Leže v kotlince, obklopena vrchy. A kotlinka sama zas na temeně vyvýšeniny. A vzhůru k ní krou- cenými cestami hezky se našlapete! A cesty. pěšiny a pole, jaká je půda vůkol kamenitá, jak ji bylo praeně teprv dobývati, vroubeno vše hrubými kameny a balvany! Zkrátka, Černá Hora v miniatuře l Arci, jméno je nápadné! Krásná Hora Patrně z doby pradávné, kdy obě slova »krásný« a »černý« byla sobě dost ještě při- buzna významem. »Kras« u starých Slovanů byla ostrá kamenitá půda a sluje tak dosud na slo- vanském Jihu. A »žrn« (črn, černý) byl zase druh zrnitého kamene. A vskutku je Krásná Hora městečko na skále stavěně. Základy domů viděl tu namnoze přímo ze skály vyrůstati, na věčný doklad, kterak dávní předkové naši, za těžkého zápasu s půdou nemohli se ještě zabývati pojmy o »kráse« po smysle pozdních svých polomků! Však není svědectví nikterak osa- mělo! Nějakou hodinku opodál, na stejné tvrdém základě spočívá ves Krašovice! A kdekol po českomoravské oblasti potkáte nějaké Krásno Krasavo, Krasavici, Krasetin a pod., najisto je okolí kamenité! Krásné Březno nedalek Ústí nad Labem je nápadně vysoký »skal- natý břeh«, Krásný dvůr u Kaštic, Krasi- kov u C. Ttobové atd., samé polohy tvrdé, k menisté 19) Později Němci začinali se stěhovat do země. Starý jazyk měl už dávno za sebou jistou evoluci, staré slovanské jméno mělo už svůj nový, český význam. A ten si teprve novi sousedé překládali do svého jazyka. A tak z tvrdé kamenité stala se »krásná« Hora — Schönberg, z »krásného« a kamenitého Břehu — Schöapriesen a z tvrdého Kraselína dokonc — Schöningerl

*) Však i Černých Hor (Cernotínů, Černoši Čerchovů, Šerkovů. Zernoseků, Černisek a pod.l máme v Čechách, na Moravě a po nejširší oblast slovanské nespočet (Černá Hora ned olsko Uh. Hra diště, jiná u Boskovic, u Vlčenova a pod.) T k pilně dávní předkové odkázaní na zápas s půdou všímali sl jeii vlastnostil Tak se z partie turistiky zároveň vyklubává pěkný výlet do dávných dějin kreje a lidu! Koho jednou zmámila rozkoš kraje a vol ného vzduchu, neohliží se na podešve! A po chod vzhůru poděl toku Vllavy, nejlépe započít hned od Sázavska! V létě doveze vás parnik a ke vloku řeky, v zimě nezbývá, než přelefět nej užší obvod pražský po dráze. Teď jen: kterak s noelehem? Pásmo od Sázavy k Ložnici je dosud turisticky »nejtemnější Afrika«. Náš do- mácí turism má zatím tendenci převážně tak ods tředivou Jenom ven do hor! — zní heslo. A horami ro zumějí se jen Krkonoše, Su mava ! Jan ven, až na hranice země! Že máme »hory« také v samém srdci kraje a zcela »našee hory, zatim neplati! Zalím nevěnována jim žádná pozornost! Jakou cestu nejlépe volit jaké body a cíle? Jaké stanice? Nuvíle. Bog da i sreča junačka! Vzbůru ze Sázavska k Lužnicku nevykazuje mapa silnici žádnou. Takhle směrem na příč šlo by jich hned několik. Což zbývá Klikem bákem směle od obzoru k obzoru, poln cestou i pěšinou, kolmo ze silnice k silnici Cesta se tím nezkrátí, ale kraj hezky zprohý baný upoulá, ze hřbetu na hřbet výhledy pěko se střídají! Krajinka za krajinkou se objevuje malebný kout, vesnička, dvorec, zámeček Pořád něco vidět !

A půda pod nohama chodce jen tak utiká Na vánoce letos padl čiperný mrazík. Jako když nabrousí k pochodu všecky svaly ! Zimu prý nepřeje turistice! Předsudek! Je-li pravá chuť a vytknut cíl, zatvrdlá půda a ostrý vánek věru nepřekáži! A když krok ve zmrzlém sněhu skřípe, tváře větrem páli a nozdry se svírají ostrým dechem, není postup neznámým krajem za novými obzory o nic méně vesel než za po- hody vlídné! Jenom den je kratší, pravda ! Za světla mnoho kilometrů v zimě neurazíš! V létě ze Sázavska na Krásnou Horu o rána do večera byl by zrovna den cesty V zimě třeba něco připočitat! Náš malý vá- noční výšlap měl východiskem Týnec nad Vlta- vou. Je tu dobrý arcivěvodský hotel, na Božt hod hodila nás sem na noc dráha a ráno sl palo se vesele dolů nahoru do zimních nálao kraje Cestou teprve naskytnou se potřebné in formace. Na objevné cestě jinak nejde. Ještě o druhé s poledne byla naděje, že se podaří de večera slihnout oíle. Výroky domorodců nezněly arci tuze povzbudně. — Do Hory na noc? A čtyři osoby ? Ne možno! Tam lišky dávají dobrou noc ! . . . Nu, snad nebude zle! Lidé všelijak usu zují! A konečně, za moudré slovo a dobrou minci snad už něco pořidíme ! — Možná spls u sv. Jana ! dokládal znalci. Sv. Jan je rozlomilý bod! Skupina budov na hřbetě terénní vlny. Kostelik, fara, hospoda Poutnické misto v okolí. A jaký rozhled na protější hrby a stráně Povltavska! Jsou odlud ještě dvě hodinky do Krásné Hory. A k řeee také dvě hodinky A tak to už přišlol K pátě hodině vystupovala výprava z lesa u sv. Jana. Bylo už tma a s nebe se tichounko sypaly vločky. V oknech mihotala světla Skvostný obrázek! Začarovaný zámek v lese Možno-li projíti kolem a nezaklepat?

Zaklepali jsme. Nu a »sreča junačka« přála! Dobře jsme dopadli. Vlídné přijetí, dobré občerstvení, b i zcela slušný nocleh s čerstvými povlaky! Což si přejete víc, tady v lesní samotě dalek od světa? Jenom kamen nebylo v ložnici! Ato se při deseti pod nulou trochu mrzutě leze do postele ! Za to tím mrštněji. O prázdninách prý tu mívají letáky z Prahy. Ti o kamna nestojí Také v Neapoli nemají kamen A dobře jsme spali Ráno skvostný nástup. Slunce právě vy- chází, zasněžená krabatina nad Vllavou hraje čarovnými svity. Pohled s Rigi na protější le- dovce Bernska neprobouzí mezi diváky nadše- nější výkřiky obdivu. A mráz, až puká země A zase vesele dále dolů po svahu! A vzhůru naproti! . .. Na mou věru, ani nevím jak, zpod pár se vyklubal — cestopis! Dojmy z cesty po pravém břehu střední Vltavy! A za dnešní záplavy toh druhu stylistických eviků! Hanebný přehmat Odpustte ! Nebylo opravdu v záměru. Ale látka sama tak někdy strhnel Naše »Černohorsko« nás uneslo. Prošli jame jím za několik ranních hodin, krásnou zimní náladou, stále zabavováni paralelou dojmů kra- jinářských a přírodních. Tak asi vypadalo v okolí pražském někdy před tisíci lety, když Libuše věštila slávu budoucího města ! V dáli na protějším břehu černá se vlád- kyně obzoru Maková hora s kostelíkem. Nějaká bídná stovka metrů relativné výšky! A jaký po- hled imposantní! Vrch v krajině jako osoba v společnosti! Všecko na posici záleží! A černohor- ská naše iluse trvá! Tam v dáli ve stinu Makové mezi lesy krčí se vesnička — Cetyň! Co chcete víc Cetyň v Čechách na břehu vltavském! A Cetyn na Černé hoře ! Jak to souvisí? Kde se vzala tak daleko od sebe ta stejná jména ? Jaký měla kdysi význam? A jaké byly příčiny vzniku?

Kde je věda, která by chtěla lhostejna obejíti záhadu a nesnažila se, jí rozře- šiti? Tajemná záclona vzdálených věků za- stírá podivné děje, kdy Černohorsko na Vltavě bylo tak blízko Černohorsku na Adrii ! Lidičky tu i tam měli tehdy jedny potřeby a jedním slovem je označovali! Jen ta slova podivná, jediný do- kument daleké, daleké doby zachován na pa- mátku. Stranou od Cetyně jiné místečko — Chramiště! Zase dokument! Po staroslovensku ehrám = obydli vůbec! A dokumentů kolem nespočet! Jaká turistická kořist Výlet do zapadlého kraje jako výlet do za- padlých tisícůletí! Jak to občerství i Kraj do- sud tak neschozen, třeba si krok za krokem teprv raziti cestu. A na každém kroku překvapení, tu pro oko, tu pro mysl! Neznámé cesty a kon- činy, nové dojmy, nezažité dosud! A vše jenom za humny, jen ruku vztáhnout, ze dveří vykro- čit! Ve vlastní nejbližší domovině! Jsme ještě v počáteích se svojí turistikou, ačkoliv už podnikáme cesty kolem světa! Vlast- ní nejbližší končiny jsme dosud sobě neobjevili, nedobyli, nezařidili. Šlapeme zatím jen po ci- zích stezkách, co před námi vyšlapali a pohod- lim opatřili a pro své účele si zařídili — jiní