1
masthead
22. prosince 1907.
2
masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „ Národních Listů“ k č. 350.
4
article
Vzešla deštivá, sychravá neděle prosincová
Pořídku trousili se lidé ulicemi. Bez ohlu-
šujícího řinčení zvonců a temně duněly vagony
tramvajové městem. Z železných kolejí vytrysko-
vala kalná voda, vytlačovaná těžkými koly va-
gonů.
Avšak doktorovou jídelnou nad malým sa-
dem, jímž jest obebnán farní kostel, vanulo při
jemné, útulné teplo,
U nevelikého stolu seděl doktor se svojí ro-
dinkou. Tu doktor, proti němu jeho choť, a po
kratších stranách proti sobě dva synkové dokto
rovi. Šestiletý Stáňa, devitiletý Dotka. Tak říkal
většímu.
Všichni snídali, a hošíci stále do snídano
žvatiali. Schylovalo se k vánocům, hošíci byli
plni neklidu. Měli nejedno snažné přání, a již
taky každý napsal malému Ježíšku na neb
psaníčko. A jak jim byla matka poradila, včera
večer vložili je oba za okno dětské ložnice.
Sotva se dnes probudili, spěchali k oknu —
včerejší psanička jejich zmizela.
„Maminko!“ vrazili ještě košilatí do svět
nice k matce: „Psaníčka jsou pryč!“
„Odnesl je andělíček. Těch lítá před váno
po celém světě množství. Sbírají pro Ježišk
dopisy všech dětí a Ježíšek pak podle nich vy-
bírá své dárky.
Pro dělské ty duše byla to nesmírná udá
lost. Teď při snídani stále se k ní vraceli.
„Přinese mně Ježíšek, oč jsem psal?“ táza
se jeden přes druhého.
„Budeš-li hodný, přinese. Ale předevšín
snídej, aby ti nevystydlo. Stále teď andělíčkove
obletují všechny děti na světě a pozorují, zda
se dobře chovaji, zda poslouchají, zdali snídají.
Chlapci obořili se horlivě do zvých hrne
čků. Na okamžik, rozumí se. A zas rozvázali
„Jistě přijde Ježíšek, když všechno sníme?
„Jistě.
„A přinese, oč jsme prosili?
„Přinese, budete-li hodni.
„A kdo mu připomene, když je tolik dětí?
Stáňa
Dotka
Vánoce
Ježíšek
5
article
„Za každé dítě přimlouvá se tam anděl
strážný. A za vás přimlouvá se ještě vaše ma-
mínka, která se stále na vás dívá.
Bylať to druhá žena doktorova, druhá
maíka malých zvědaveň. Jejich roditelka již ně-
kolikátý rok spala věčný sen na hřbitově.
Hlovor utichl. Hošíci zamyslili se. Starš
Dotka jen jako v mlhách vzpomínal snad ještě
na prvou matku. Mladší Stáňa nepoznal jí. Ode
šla, když mu byla darovala život.
Tvář doktorova, která se za otázek chlapeů
pokrývala lehkým úsměvem, po slovech mlade
ženy zvážněla.
Zpozorovavši to, napomenula choť male
zvědavee:
„Ale teď už opravdu snídejte. Zledovat
vám to!'
Lžičky v hrneckách zacinkaly. Byro ticho-
Nikdo netušil, že do klidu malé této, spo-
kojené rodinky vpadnouti má za chvíli cosi hroz
ného. Že je to na pochodu. Že již vstoupilo de
domu. Že vystupuje po schodech. Že již vnik
do předsině.
Venku zazněl zvonek, a po chvilce vnesln
služka do jídelny noviny.
Mladá žena sáhla po nich, rozevřela. Polo-
vinu čísla podala choti, polovinu si ponechala
Zraky její těkaly po různých rubrikách
Denní zprávy, koncerty, divadlo. Teď se mani
zastavily na rubrice ze soudní síně, jakés
jméno — jakoby náhle bylo vyskočilo z řádel
tésné sazby a vzkřiklo na ni — upoutalo vše
chnu její pozornost. Jojí to jméno!
Zraky čtou dychtivě, nedočkavě, spěchají
Tvář mladé ženy náhle zahoří. V prsou jí za-
bušilo, dech se kráti, jakoby ji hrdlo zatahoval
Lice čtenářky pokrývá se výrazem nesmí
ného úžasu, zděšení.
Čte a čte, horko rozlévá se ji po celém těle
ve spáneích bijí tepny. Pravice bezděky přejela
čelo, pak ráhla po kapesníku.
Paní dočetla, potištěný list zašustil v pádu
na podlahu, hlava klesá do dlaní na desku stolu,
z hadla vydral se prudký vzlykot.
Starš
Stáňa
6
article
Zaražen vzhlédl manžel k ženě. Vyjevené
vléšené tváře chlapců obracejí se k ní.
Doktor zdvihá list, hledá, nalézá, čte.
Včera bylo líčení soudní.
Choť jeho, o níž byly roznášeny utrhačno
pověsti nodobrou sousedkou kdesi na letním
bytě, domáhala se zadostučinění soudního. Roz-
trušovatelka, aby unikla odsouzení, uváděln
svědky, kteří měli pravdu jejích slov prokázati.
Příběh dnes vylíčen v rovinách. A referát.
jejž mladá žena právě byla přečetla, podával
obraz, jimž stanoviska zúčastněných stran po-
jednou byla vystřídána. Obžalovaná zjevila se
náhle jako žalující, a paní, jež se domáhala
zadostučinění, vystavena na pranýř jako obžalo-
vaná. Vylíčena jako necitelná macecha, trýzníeí
sírotky, děti manželovy z pevní ženy jeho.
Osudný shluk okolností byl základem
obrazu toho, zdánlivě pravdivého. Ale kterak
příběh vyrůstal, jaké prvky o něm pracovaly.
jaké byly motivy psychologické oněch, kdož pro-
kazovali pravdu pověstí roznášených, vše to refe-
rátem nezjištěno. Nemůžeť ani býti vždy zbá-
dáno.
Ale co bylo do včerejška čistě soukromou
záležitostí, rozletí se dnes novinami po celém
světě. Po léta třeba klid rodiny byl otravován
tajnou i zjevnou pomluvou, dnes k tomu zne-
pokojení přibyvá i pranýř veřejnosti.
Dekter četl a zraky jeho skoro se kalily.
Pocit podnes mu neznámý zaplavil celé jeho
nitro.
Do dneška byla útulná a spokojená jeho
domácnost utajena před tisícerými, zvědavýmia
všetečnými zraky onoho mnohohlavého giganti
ckého těla, jemuž se říká Veřejnost.
Znám byl jen oněm trpícím, již u něho
vyhledávali pomoci v bolestech svých a nedu-
zích a jimž byl vždy ochotným, obětavým léka-
řem. Pro něž boz reptání vycházel z důvěrněho
kroužku rodiny, kdykoli byl zavolán. Za večerů
i za sychravých a mrazivých nocí. Jimž přináše
vždy úlovu, aspoň útěchu.
8
article
Dnes jeho jméno letí novinami vedle jména
ženy jeho. A nikomu již nestačí, co vytištěno
toliko. Obraznost čtenářů není nasycena slovy
napsanými jen, ale z vlastního vypřádá si další.
další, další, a ryje se v soukromi tiché, ne-
dotčené posud jeho domácnosti.
Pocit neskonalé hořkosti zaplavil nitro jeho
A bylo-li lze, aby cosi přemohlo tento pocit.
byla to lítost, která mu sevřela hruď, když po-
hlédl na ženu, svíjející se v pláči tu naproti.
Bleskem letěly mu děje posledních několika
let hlavou.
Vidél, jak ostaven nebožkou matkou dět
svých, první ženou. Jak děti jeho zanedbávány
jsou v cizích rukou, jimž je musil svěřovati, jda
za svým povoláním. Kterak se konečně rozhodl,
že jim dá matku novou. Kterak uvedl druhou
ženu pod svůj krov. Co nectností a neřestí bylo
této ženě přemáhati a vykořeňovati v drobotině.
oloupené před tím o péči mateřskou a zůstaveně
nevědomým neb nesvědomitým pěstounkám.
Bylo časem třeba pokárati, i citelně po-
trestati. Věděl o všem, a vedlo to k nápravě
A děti uvykly nové matce, vítaly ji skoro radost-
něji, když se domů navracela, než jeho. Lpěly
na ní. A byly lepší.
Přes to žena jeho vstavena na pranýř.
Žena, která vodívá synky jeho v památno
dny na hřbitov, klade na zelený rov květiny a
nabádá hošíky:
„Klekněte, pomodlete se, tu odpočívá vaše
první maminka, která vám umřela.
Cosi takového nečiní macecha zlá, bezcitná.
Cosi takového dovede srdce ženy, jež poroz-
uměla úkolu svému.
Pláč nezdolný, vzlykot lomcuje tělem druh
té ženy, druhé matky, macechy, která dnes před
veřejností připravena o dobrou pověst.
Marně ji těší chol.
„O, mne nikdo nezná! Ale tebe znají,
s tebou nesmím nikdy na ulici, po tvém boku
nesmím se ukázati před lidmi! Vždyť jsi čeu
jaká jsem litice! Vždyť to znamená víc než
smrt!
Blesk
9
article
Ztrnulí sedí hoši, nerozumějíce výjevu,
který tak hrozným způsobem přerval tajemné
jejich snění a těšení na Ježíška, na štědrý večer.
v jejichž dětské obraznosti již vystupoval vá
noční strůmek, jiskříci nesčetnými pro ně světly
A tu pojednou malý Stáňa, bledý zlekáním
zděšen výbuchy bolesti matčiny, sepjal ruee
nad stolem a rty jeho pohybují se. Beze zvuku.
Neslyšet, eo šeptá.
Náhle padly naň zraky otcovy. Je překva
pen tímto zjevem, a skoro vděčen, že může
pozornost svou i ženinu obrátit jiným směrem
táže se hocha:
„Co děláš, Stáňo?“
„Modlím se,“ odpovídá šeptem chlapee
poule zraky, jako uleknut, zda nečiní cosi ne-
příhodného v té chvíli.
„Proč se modlíš?
„Modlím se,“ a ta slova chlapec již drkotá
v pláči marně překonávaném. -abv. nám
toky tatte maminka neumřels . ..
Teď pustil muž hlavu choti své, již se
snažil uchlácholiti, popadl chlapce, povznesl jei
k sobě, zlíbal ho po tváři a pak, posadiv jej n
klín choti zvolal;
„Tu ho máš! Zda ti to postačí? Co chee
ještě více?
Paní přivinula hošíka, který se choulil v je-
jím klíně. Pocelovala vlasy jeho, na něž se ro-
nily proudem slzy z očí jejích, a v křečovitém
štkání, vzlykotem přerývána, odpovídala choti
„Vím, tobě to stačí, tebe přesvědčuje. I mně
to stačí, na celý život. Ale ví o tom svět? Můžeš
tak přesvědčit každého, kdo dnes četl — —?
Manžel schýlil hlavu k hlavě choti své
vzpřímil se pak.
Těžká, olověná obloha jakoby se nížila, a
se zavěsí na samý hrot kostelní věže. Děšt
pleská do oken a kalně stružky stékají po skle.
Z daleka tlumeně duní vagony tramvaje. Zde
v jídelně je tak útulné teplo. Ale doktorovi při-
padá, jakoby kdosi byl vyrazil všechna ta okna
a jakoby sem náhle byl z venčí zavanul drtivý.
jedovatý vítr.
Stáňa
10
article
Vánoční překvapení pana rady.
Vánoční překvapení pana rady.
(Rodinný obrázek)
11
article
Z velikých vrat známé malostranské bu
dovy trousili se už od půl druhé hodiny odpo-
lední úřadníci. Nejdříve ti vyšší, jež nikdo ne
zastavi s hodinkami v ruce a s vyčítavým zra-
kem, že nedodrželi, které prošedivělý portýr
zdraví hlubokou úklonou a pln uctivosti za nimi
se rozhlíží, dokud nezmizí za nárožím kavárn
u Radeckého, nebo pod podloubím v Tomášské
ulici. Pak teprve se narovná ve svém huňatém.
na paty sahajícím kožiše, z jehož vysokého lím-
ce vyhlédá mu hlava sotva z polovice a už jen
jaksi z povinnosti zdraví nebo dokonce děkuje
tomu zbytku nižších ouřadů, kteří po odehodu
šéfů vyhrnou se kvapně jako hejno vrabců
rozběhnou se rychlým krokem na všechny stra-
ny, domů k obědu, k ženám a rodinám, poku
nejsou starými mládenci nebo svobodnými, za-
padajícími na stravu do hospod.
Ale ani tehdy, kdy se zdá, že táhlá budova
s řadou oken ve frontě vychrlila už všechen vn
pracující personál, neodchází portýr ze svého
místa.
Nepadla ještě s věže mikulášské druhá
to znamená, že dosud někde tam hluhoko v bu-
dově, v některé z těch kanceláří v dlouhých
chodbách mešká ještě rada Malvínský, ten „věč-
ný nevejprava“, jak ho mezi sebou sluhové na-
zývají. Dokud ten neodejde, neodváží se portýr
ze svého místa.
Před léty, když pan rada Malvínský přiše
z venkova do Prahy a na minutu dodržoval.
vrčel podřízený personal, že je „komisní kn
flik“ a „štrébr“, který chce avansovat svou přes-
ností v ouřadních hodinách. Ale když za krátke
poznali, že nemůže býti nad něho žoviálnějšího
člověka, vykládali si jeho přesnost jako marottu.
které si náhodou uvykl a bez které by nemohl
ani býti živ. A začli mu říkat „papínek“ pro do-
brácké, kulaťoučké jeho vzezření a snad tak
pro to, že každému mladšímu říkal „synáčku
nebo „miláčku“ ...
Radecký
rada
Praha
12
article
„Holenku, miláčku... takhle to nesmíme
předložit, to bychom dostali takovýhle nos,“ ří-
kával, když dostal něco k podpisu, co nebylo
přesné podle jeho názoru. A ten veliký nos od-
měřil pravou rukou na levé, ukázav až po samé
záloktí.
Také onoho předvánočního dne, teprve když
uhodila kdesi venku na věži druhá, zdvíhl se
v opuštěné své kanceláři se židle, pohlédl na ho-
diny a prohodil jako denně: „Už tolik?“
A pak, vsunuv se do přezůvek u kamen od-
ložených a do bobřího kožichu, otočil klíčem
u své kanceláře, zkusil ještě, je-li dobře zavřeno
a vážně kráčel ke schodišti, širokému a vyšla-
panému. Cestou dopjal kožich a teprve ve vra-
tech se zastavil a navlékal rukavice, zatím co
portýr už vytahoval z kapsy škatulku sirek, aby
mu zapálil doutník, až pan rada s rukavicemi
bude hotov. To se opakovalo každého dne.
s menší nebo větší pravidelností, dle toho, za-
paloval-li pan rada kubíčko nebo veržínko. Ale
vždycky při tom dal se s vrátným do řeči.
„Letos ta zima nechce nějak do opravdy
začít, co? To je zase chumelice, jen se podí-
vejte! A proč pak vy, kakraholte, nemáte bufy?
Tady v té vlhotě a v tom průvanu ...“
„Už jsem tomu zvyklý, pane rado!“
„I čerta, zvyklý! Však si na mě vzpome-
nete, až přijde ta podagra. Jen počkejte, po-
čkajte ... to se nebudete smát.
A zavadiv o klobouk vybatolil se z vrata
zaměřil šikmo přes náměstíčko pod podloubí
k Tomášské ulici. Pak teprve zavřela se za ním
velká vrata a jen malá dvířka v nich zůstal
otevřena.
rada
13
article
Přese všechnu nepohodu, která poháněla
kroky ostatních chodeů a nutila je, že s ohrnu-
tými límci plížili se co nejtěsněji podél domů.
kde bylo trochu za větrem, kráčel pan rada
k domovu svému zvolna a kolébavě, jak už toho
kulaťoučká postavička jeho vyžadovala. A tvár
jeho do nedávna přísná a vážná, najednou se
rozjasňovala, oči zasvitly šelmovstvím a takovou
vnitřní spokojeností, která je výsadou dobrého
svědomí.
Kdo by he byl v té chvíli potkal a znal h
jinak jen z kanceláře, usoudil by, že tento pán
velice podoben je radovi Malvínskému, ale nen
to on. Tajemství této změny nebylo nikterak hlu
V úřadním kabátu byl pan rada přísným
spravedlivým ouřadou. Ale jak odložil tento
svůj háv a opustil dusnou atmosféru kancelářů,
byl to zcela jiný člověk, žoviální, roztomily pu-
pínek, jemuž všeliká vážnost byla dalekou. Se
třásl se sebe všední prach kancelářský a bylo
mu, jakoby se byl převlékl ve zcela jiný, mno
hem lépe mu slušící šat a s ním i do jiných my-
šlenek, jež soudě dle občasných úsměvů, byly
i čtveračivými nápady a týkaly se jednak večerní
radovy společnosti v tiché plzeňské restauraen
na Hradčanech, jednak jeho rodiny.
Mezi tyto dva kruhy dělil pan rada volný
svuj cas vva s
své zábavě v hospůdce, kterou nazval „U dě-
lové koule“, dle kule, zasazené od švédského
obléhání v staré zdi onoho domu; čas do osmé
hediny pak věnoval výhradně své rodině, kterou
miloval a zcela pro ni žil, ačkoliv už od tří lee
nebyla úplnou. Tenkráte churavící paní po
dlouhé trapné chorobě opustila jeho i děti
přestěhovala se do. Olšan, do rodinné hrobky.
A tak byl náš rada Malvínský vdovcem, který
nikterak již netoužil po tom, při svých padesáti
pěti letech, znovu vyhledati si družku života.
rada
Hradčany
Olšany
U da
14
article
Věděl, že znamenalo by to rozbití rodiny, že ze-
jména bolestně dotklo by se uvedení nové pan
do domu nejstarší dcery Liny, která s andělskou
trpělivostí nejkrásnější své mládí ztrávila jako
matčina ošetřovatelka; a toho nebyl pan rada
schopen ani za cenu vlastní spokojenosti.
Snesl tenkráte mužně na něho dopadnuvš
ránu, s klidem filosofa přijal to nutné zlo a zas'.
jakoby se nebylo nic v životě jeho změnilo, po-
nořil se ve svou práci a obvyklosti života, kter
jen potud se pozměnily, že slečna Lina vedla
sama domácnost, nahrazujíc mladší devatenácti-
loté Slávce a třináctiletému Edunrdovi matku.
Lin
rada
15
article
Ah, Slávka! Při vzpomínce na tuto rozjas-
nilo se líce páně radovo, jakoby rozlil se po něm
rrnný, jarní paprsek. Jaké to je podivuhodn
děvče! Pravý opak tiché, trpělivé Liny. Ne-
vstává jinak, než s usměvavou, dětsky roztomilou
tváří, neulébá jinak, než ve smíchu. A při tom
je tolik vtipná a švitorná, že rozveselí všechny
i tu starou, věčně mrzutou tetu Annu, rozvrzanou
jako almaru... jak pan rada říkává. Všechny
své rozmary vylévá si ta stará panna na tom děv-
četi, ale ona je snáši a jen občas přiběhne po
stěžovat si otci otázkou, je-li opravdu tolik ne
způscbnou, jak říká teta Anna.
A když zamítne, padne mu kolem krku, po
dívá se na něho těma velkýma, šelmovskýma oči
ma a řekne: „Ty jsi přece jenom náš nejrozto-
milejší tatínek.“ Ano, jen radosti mu to děvče
dělá... a už aby tu bylo z toho drážďanskéh
pensionátu, kam ji strčili na radu tety Anny.
která pořád se hrozila, že to děvče roste jakoby
bylo chalupníkovo, beze všeho dohledu a poká-
rání. A pak, chodila do vyšší dívčí a nenaučila
se tam dokonce ani francouzsky ani německy
Podle názorů tety Anny byla znalost těchto ja-
zyků pro děvče ze slušné rodiny nezbytnou pod-
mínkou! Bodejť — děvče to potřebuje — co pal
bude ouřadníkem!
Slávek
pán radův
Lin
Anna
rada
16
article
Však beztoho nebýt tety Anny a jejího na-
léhání, nikdy by byl pan rada nesvolil k tomu,
aby Sláva, jeho miláček, šla z otcovského domu
do cizího ústavu. Ale teď, za pár dní, přijede na
Vánoce a zas bude na několik těch dnů živo, ve-
selo a útulno, jako když bývala doma.
Snad už přišel od ní dopis! Pan rada při
této myšlence vykročil ostřeji a teprve, když
zahýbal do Valdštýnské ulice, všiml si, že nese
pod pažím svinutý deštník, ač ostatní lidé pod
ochrannou jeho střechou kolem ubíhali. Všecek
zasněžen vešel do průjezdu posledního domu této
ulice, téměř až naproti Klárovu ústavu olepců.
Už vzhled prozrazoval, že dbá se tu o či-
stotu a pořádek v domě. Špalíčková dlažba du-
sila kroky a široké, dubové schody byly do běla
vydrhnuty a vysypány pískem.
Když pan rada vstoupil do svého přibytku.
boké.
uvítala ha slečna Lina, jako každodenně, pol-
Anna
rada
Klárův
Lin
18
article
boním ruky, odňala mu deštník a střásla s ko-
žichu snih.
„Slávka nepsala?“ byla první otázka páně
radova.
„Psala, tatínku — ale je to proti všemu
zvyku adresováno na tebe, tak jsme se neodvá-
žili dopis otevřiti. Nejspíše nějaké tajemstv
ohledně dárků k svátkům.
„To bude tak!“ usoudil rovněž pan rada.
Nežli se prostřelo na stůl, vešel do svého
pokoje, kde na stole leželo několik dopisů a
jeden dle poštovního razítka z Drážďan. Pan
rada rozevřel tento dopis nejdříve, nasadil skři-
pec a četl. Ale už hned jak zavadil okem o první
řádku, zavrtěl hlavou a znovu sáhl po obálce
s adresou. Ta zněla zcela správně na něho! Ale
ten dopis!
S nesmírným úžasem četl pan rada dále:
Slávek
rada
Drážďany
19
article
„Drahý Karlel
Nevíš ani, jak se těším na Vánoce! Počítám
dny a hodiny, kdy vyjedu z Drážďan a kdy Té
zase po dlouhé době spatřím. Na nádraží ovšem
nemůžeš, protože tatinek jistě přijde mi s Linou
naproti, ale jak se doma trochu ohřeji, půjdu
nokupovat nějaké dárky a sejdeme se na místě
našich krásných schůzek, však víš kde. Pr
Tebe mám přichystaný krásný dárek, sama jsem
ho vyšívala. Uvidiš, že budeš překvapen. Ale
Tvůj poslední dopis uvedl mě do rozpaků: Ty
byls skutečně si troufal již teď o Vánocích po-
žádati otce o mou ruku? Věř mi, že lekám se
toho okamžiku, vždyť tatínek o ničem neví. Snad
by's mohl nějak napřed ho na to připravit? Ka-
ždý den s ním sedíš v kanceláři, ptej se tedy
jako náhodou po mně, kde jsem, řekni mu, že
jsme se spolu seznámili o loňském právnickém
plese, že jsem se Ti zalíbila a snad dá P'ánbůh,
že se začervenáš a že se tatinek dovtípí. Jistě
nebude mít nic proti tomu, vždyť je spoluvin-
níkem na naší lásce. Tolik Tě vždycky, drahý
Karle chválil, jaký jsi hodný a pilný člověk, ja-
kou máš krásnou budoucnost a že jsi jediný, na
kterého se může v kanceláři spolehnout. Ale
srdce mi tluče při myšlence, až i mě tatínek
zavolá a řekne mi: „Tak ty, Slávko, tak: Z
mými zády!“ Měli jsme mu to přece jenom řici
dříve. Ale doufejme v boha, že to všechno
šťastně dopadne a ža se už po Vánocích do pen-
sionátu nevrátím. To by mě nejvíc těšilo! Tak.
a teď budu psáti domů, tatínkovi, co bych měla
dát tetě a Lině k Vánocům. Považ si, jedním
pérem píši Tobě i tatínkovi. Kdy přijedu, ještě
sdělím.
Libá Té na věky Tvá
Karel
Slávka
Drážďany
Ka
20
article
Panu radovi po přečtení dopisu sklesla ru-
ka. Tohle vánoční překvapení bylo pro něho
příliš mocné! Neprobral se však ještě z prvního
dojmu, když v předsíni bylo slyšeti nějaké hlasy
a hned na to kdosi zaklepal na dvéře a do nich
s výrazem nesmírných rozpaků vkročil sekretá
zikladla —2 ae-
Karal, a trachu, al
Začal s omluvami, že přichází ve chvíli sice
velice nevhodné, ale okolnostmi donucen — —
Pan rada, ktorý se zatím byl vzpamatoval.
nedal mu však domluviti a pohroziv mu prstem.
pravil: „Mohu vám napřed říci, čeho si přejeteh
Tenhle dopis, že! Od mé slečny dcerušky! Vy
— vy jeden tajemný člověče, a to jste mým
sokretářem? Až náhoda nebo roztržitost toho za-
milovaného kůzlete mi musí prozradit, co se
děje už celý rok za mými zády?
„Už dva roky, pane rado, od loňského
masopustu“, odvážil se k poznámce sekretář a
skroušeně dodal: „My se máme, pane rado
k smrti rádi!“
Řekl to tak upřímně, až panu radovi vy
hrkly slzy s očí. Co měl se zamilovanými dělaty
Když pak Slávka před štědrým večerem při-
jela a ocitla se s Karlem o samotě, bylo její
první otázkou: „Nuže, provedla jsem to tak do-
bře s těmi dopisy?“
„Velmi dobře, má drahá“, zněla jeho od-
pověď. „Tatínek nemá nejmenšího podezření
že jsme si to smluvili.“
Karel Tichý
Tako vé jsou děti!
rada
Karal
Slávek
Karel
Tichá
21
article
Motivy.
Motivy.
Od Irmy Geisslovy.
Malou chůvičku jsem viděla, hýčkající bra-
tříčka bosého a košilatého a nemohla jsem s
na živé sousoší dosti vynadivati. Pravda, jsou
otrhaní a zanedbaní, snad nezvedení oba dva
možná, že sousedům působí nekonečné mrzu
tosti. Možná.
Ale v tom pohybu láskyplném chůvy a dě
tátka, ve vzájemném pohledu nevýslovné pří-
chylnosti, byl božský půvab lidské stránky vá-
noc . . . Blahoslavení maličti!
Dým nad světem
V bílé krajině panuje ticho, takové na-
prosté, nevýslovné ticho. Jak je to možno —
tak živo ještě nedávno, plno ruchu, plno hluku
A nyní —1.
Odomřel všechen letní život přírody. I lidé
se tomu přizpůsobili. Uchýlili se do příbytků.
tam pracují, tam hlučí dál. Mráz je vyhnal
z volné prostory pod širým nebem.
V tom ozvalo se táhlé hvizdnutí jakéhosi
stroje. Snad vlaku. Opravdu, tam se zavlnil
černý dým, tam nad sněžnou planinou. Vlaku
není viděti, je ztajen za vlnami pahrbků. Ba
spíše se podobá, že dým valí se z komína
parolodi. Zasněžená pláň polí je sivá hladina
bílého oceánu ... Ničeho neviděti, než tu ne-
konečnou, bílou dálku.
Unikáme duchem na té parolodi do ne-
známé dáli, ze širého prostoru v neznámou pu
stinu.
A náhle nás jímá stesk, jako bychom plul
na lodi vyhnanců v kraje nehostinné — —
Geisslův
Mráz
22
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Lupiči v aulomobilu. Z Londýna se sděluje:
poslední době bylo několik loveckých zámků a
venkovských sídel navštiveno lupiči, kleří svou ko-
řist odvezli v automobilu. Dle všeho přišli tito mistři
dlouhoprstáckého cechu z Londýna a po spáchaném
činu se opět do Londýna vrátili, poněvadž stopy kol
na silnici udávaly jižní směr. Na počátku tohoto mě-
síce vyloupili venkovské sídlo Brookshyhall nedaleko
Melton Mowbray, aniž by obyvalelé jejich přítom-
nost zpozorovali. Podařilo se jim odněsti z přízemí
cenné věci v ceně více než 4000 liber šterlinkůa
uprchnouti. Selník Beatie uveřejnil seznam předmětů,
jež mu byly ukradeny, ale podnes nebyl nalezen
ani jediný kus. Snad bylo vše roztaveno nebo puto-
valo do ciziny. Snad bude míti lord Lonsdale, na
jehož venkovském zámku Barlevthorpehallu u Oak-
hamu v těchto dnech ukradeno množství předmětů,
které však pro zloděje nemají velké peněžní hodnoty.
Melton Mowbray
Selník Beatie
Lonsdale
Londýn
Barlevthorpehall u Oak
23
article
větší štěstí. Lord odhaduje svou ztrátu nejvýše na
400 liber šterlinků, ale mezi ukradenými skvosty
jsou dary německého císaře, italského krále a prin-
cezny Louisy, jakož i upomínky od sportovních přá-
tel, tedy věci, které jen pro lorda mají velkou cenu,
poněvadž nemohou býti nahraženy. Lord Lonsdale
uveřejnil také hned seznam odcizených věcí a sdělil
zpravodaji, že doufá, že mu budou vráceny. Zloději
mívají totiž instinkt spartsmenů a dovedou snad jeho
ztrátu správně oceniti. Kov, kterého docilí rozlave-
ním ukradených věcí, má tak malou cenu, že nena-
hradí ani výlohy za benzin, spotřebovaný na cestě
tam i zpět. Není nikterak nemožno, že toto dovolá-
vání se sporiovního citu zlodějů bude míti účinek,
jaký lord Lonsdale očekává. Byl tofiž již dříve po-
dobným způsobem okraden, zloději však mu cenné
předněly, jimž přikládal značnou osobní cenu, na
provolání v novinách vrátili. Ostatně dal si Lons-
dale ujíti dobrou příležilost, seznámiti se osobně se
zloději, po případě jim kořist odejmouti. Oné noci.
kdy byla krádež spáchána, ulehl teprve o 1. hodině
a spal v pokoji nad studovnou, z níž byly věci ukra-
deny. Ačkoli zlodějí prováděli svou práci bez hluku,
vzbudili přece jednoho psa, jehož štěkot lord slyšel.
Louisa
Lonsdale
Lons
24
article
Také slyšel přecházeti zloděje, kteří měli plstěné boty.
obrátil se však na druhou stranu a usnul zase, do-
mnívaje se, že sluhové něco dělají ve studovně. Třelí
krádež spáchána byla v Londýně. Z Halfordova zlat-
nického krámu byly ukradeny hodinky, pralenya
šperky v ceně asi 3000 liber šterlinků. Zloději pře-
lezli prkonnou ohradu u sousedního domu, jenž se
přestavuje a promáčknulým skleněným oknem vnikli
dovnitř budovy. Když se přehrabovali ve skvostech,
vyložených ve výkladní skříni, dotkli se zloději elek-
trického vedení, jež uvedla v činnost zvonek, takže
musili rychle uprehnouti a ujeli v aulomobilu, jenz
na ně opodál čekal.
= Pius IX. svalým? Papeži jsou „svalí“ olcové
již za živa, ale že by byli všichni svalými i po smrti.
se prozatím ještě netvrdí. Kongregace ritů v Římě
vydala dekret o spisoch Pia IX., což se pokládá za
první krok ku prohlášení tohoto papeže blahoslave-
ným. Záležitost talo jest poněkud zapletená a může
trvali ještě dosli dlouho, než ku prohlášení klaho-
slaveným skutečně dojde. Po prollídce spisů musí
býti sebrána svědectví všech osob, jež zemřelého
papeže znaly a teprve, když obě tyto zkoušky bud ou
míti příznivý výsledek, přikročí se oficiálně k věci.
Halfordův
Pius
Londýn
Řím
25
article
Kongregace ritů vynese pak rozsudek, jenž musi
býti papežem polvrzen a od toho okamžiku má do-
tyčný mrlvý právo titul „venerabilis“. U kongregace
ritů leží celá řada takových procesů, jež z různých
příčin nebyly ukončeny. Rozhoduje při tom někdy
laké politika nebo všeobecná tendence dotyčné pa-
pežské vlády. Ježto Pius X. má pro Pla IX. velkou
úctu, lze očekávati, že beatilikační proces bude míti
příznivý výsledek, kdyby však papež třeba zemřel
a nastoupil pontifex, který by o Piovi IX. smýšlel
s, te by proce
usnul, Ostalně vyskytovaly eojia
hlasy, jež mu připisovaly moc konati zázraky. Kajs
sdělili Piovi IX., že jistá dáma podníká vše možně,
aby doslala pár jeho střevíců, neboť doufala, že
uzdraví její choré nohy. Papež, jenž právě velmi
trpěl křečovými žilami, odvětil žertovně: „Podivno,
že tyto střevíce jiné léčí, kdožlo mne nevyléčily.
Pius
Pla
Kajs
26
article
= Sinclairovo proroctví. Minulý rok oprátil na
sebe pozornost takřka celěho světa socialistický ro-
manopisec Upton Sinelair. Poulavým a zdrcujícím
způsobem odhalil zlořády a chyby, panující v továr-
nách na konservované maso v Chicagu. Lidem se
slabými nervy a slabým žaludkem ježily se vlasy
na hlavě, když čelli jeho popisy, jak a z čeho se
připravují konservy, na kterých si často pochutnávali.
Jmenovitě v Německu, kde konservy byly velmi oblí-
beny a měly velký odbyt, nastalo velké rozhořčení
proti továrnám a mnohě noviny žádaly, aby byl do-
voz konserv zapovězen. Než bouře ta se brzo ulišíla,
ačkoliv obecenstvo nemá žádné záruky, že byly
veškeré zlořády v továrnách odslraněny. Majít to-
várny dosti prostředků, by lehkověrnou veřeinost
upokojlly, neboť vyděkají ročně mnoho milionů.
z nichž mohou několik na reklamu obětovati. Nyní
uveřejňuje Sinclair v „Republica Industriale“ pojed-
nání, v němž tvrdí, že dvanáct měsíců po volbě no-
vého presidenta sovero americké republiky vypukne
tam hrozná revoluce, která přivodí nesmírný převrat.
Sinclairův
Sinelair
Sinclair
Chicago
Německo
Republica Industriale
27
article
Vývody jeho spočívají na charakteristických před-
pokladech. Již nynější finanční katastrofa ukázala, že
panující poměry jsou nezdravé a že se nedají dlouho
udrželi. Nahromaděním nesmírného jmění v několika
málo rukou stala se velká čásť svobodných cbčanů
otroky. Ochranná cla povznesla ovšem průmysl, ale
takřka výhradně na prospěch velmocných milionářů.
na jejichž milosti závisí miliony existencí. Podobné
následky budou míti naše cla na nejnutnější polra-
viny. Nynější krise v Americe, která pohltila lisíce
milionů, očistí ovšem nezdravé ovzduší, ale zároveň
dopomůže několika milionářům k neobmezené nad-
vládě v průmyslu a peněžnictví. A to nesnese na
dlouho žádný národ.
Amerika
28
article
— V americkém otroctví. Šeslnác! rakouských
příslušníků, kteří se nyní zdržují v Novém Orleansu,
stěžují si, že u Mc. Ilhenny Austern Company na
Averys Islandu byli držáni v otroctví a uvádějí, že
zásluhou jistého zástupce rakouské vlády dostali se
zase na svobodu. Má býti zavedeno vyšetřování a
proti ředitelům společnosti budou podány žaloby. —
Štěpán Josza, výp. tajemník státního přistěhovale-
ckého úřadu v Louisianě, navštivil z nařízení rakou-
ského konsula Averys Island a byl cizozemcům ná-
pomocen, aby mohli tento ostrov opustiti. V žalobách
se uvádí, že dotyční lidě byli lákavými sliby svedeni,
aby na Averys Island z Nov. Yorku přijeli, a zde
se teprve ke svému sklamání přesvědčili, že jsou
pracovní poměry zcela jiné, nežli jim byly líčeny. —
Když pak se pokusili o útěk, byli jizdními agenty
společnosti stíháni a donuceni k návratu. Vypravo-
vali, že nikdy nebyli s to, vydělati více, nežli 30 ctů.
denně, musili bydleti v chatrčích, které se ani z da-
leka nepodobaly lidským obydlím a dostávali stravu
nedoslatečnou a prabídnou, — Tento případ bude
oznámen rukouskému vyslanci ve Washingtonu, jenz
požádá spolkovou vládu o vyšetřování.
Josza
York
Šeslnác
Nový Orleans
Island
Louisiana
Washington
Mce
Ilhenny Austern Company
29
article
— Akklimatisace cizokrajných zvířal v Anglii.
Již před několika lety byl učiněn pokus, akklimati-
sovati k obohacení anglické zvířeny klokana. Pokud
je známo, měl tento pokus úspěch. Meteorologická
pozerování vedla pak k výsledku, že podnebí Anglie
odpovídá skoro podnebí jižní Australie. Na základě
toho rozhodla se londýnská zoologická společnost vy-
slati do Australie vědeckou výpravu, jejíž hlavním
úkolem bude schylati větší počet nejcharakterističtěj-
ších zvířat, dopraviti je do Anglie a zde je na vhod-
ných místech usaditi. Známý zoolog a ornitholog
Shet Smith již odcestoval a ostatní členové výpravy
i se zkušeným ošetřovatelem zvířat odplují v lednu.
Oba druhy dosud žijicích plákopysků, zejměna
Ornithorhynchus Paradoxus, mají býti schytány ve
větším počtu, aby tento, vejce snášející ssavec, jenž
představuje přechod od ještěrů k ssavcům, byl za-
chráněn před vyhynutím. Druh klokanů, žijících na
stromech a menura (lyrochvost), vzácný, nádherný
pták, nalézají se rovněž na seznamu badatelů. Vý-
prava bude podporována státem.
Smith
Anglie
Austrálie
Ornithorhynchus Paradoxus