1
masthead
3. května 1908. Císlo 122.
3
masthead
Strans 7.
Strans
13
article
Absolvent obch. akad
Absolvent obch. akad
s vyznamenáním a majitel diplomu vysoké
obchod, školy německé, 22 roky starý, vojen-
ské povinnosti prostý, perfektní česko-něme-
cký korrespondent a samostatný, bilancování
schopný účetní, žádá p. t. pp. chefy o nějaké
místo. Lask. nab. vyproš. si pod zn. „Spole-
hlivost 145“ do adm. t. l.
8277
Lask
29
article
Společníka
Společníka
s kapitálem výše K 50.000, které se zajist
přijme ihned ke zřízení továrny na kovov
zboží a nástroje, při stávajících vlastních ob
jektech v Praze, snaživý odborník a majitel velkoob
chodu a reality. Značný úspěch zajištěn, neboť se bude
vyráběti zboži, které nemá konkurence a jest velmí
hledané. Ct. nabídky pod zu. „Spojenými slla-
mi 1883“ na Haasensteina a Voglera
ako. spol., Praha, Ovocná ul. 2.
Vogler
Praha
spojený slla
30
article
Skolou hrozného utrpení.
Skolou hrozného utrpení.
Májový románek ze života mladé dámy.
„Slečno, hněváte se na mne?“
Trpký, skoro bolestný úsměv zkřivil krásná její
ústa, jež zůstala však bez odpovědi —
Jak ráda byla by sdělila pravdu muži, jejž pova
žovala za jedině hodna své důvěry, jejž klamati byl
jí za těžko —
Mobla-liž však projeviti mu příčinu svého při
tomného stavu duševního?
Lehký mráček na bílém jejím čele, jež prosvitalo
zdobou bohatého, nádhernými vlnami k oválné
v pravdě klasické tváři splývajícího vlasu, znamenal vni-
terný zápas její: přes to zvítězil hlas vrozené její upřímne
povahy a ten jí kázal odepřiti odpověď, když nebylo
jí možno odkrýti před mužem miloraným tajemství.
jež po celou dobu májové slavnosti dnešní pečlivě.
s přemaháním, s pocity nanejvýše mučivými snažila se
zastříti, až konečně znavena přemaháním, vysílena
marným bojem, viděla se nucena složiti všecky zbraně
zevních svých půvabů, rozkošných úsměvů, čtverači-
vých pohledů, strhnouti masku přetvářky, již položila
zl na tvář z popudů nejušlechtilejších, a přioděla vše-
cku vnitiní trýzeň svou jediným zbývajícím čestným
prostředkem: mlčením ke všem jeho dotazům,
jeho pokusům, dopiditi se původu zjevného jejího
rozladění neho smutku.
31
article
„Ublížil jsem Vám?-
„Ne — neublížil!“ povzdychla.
„Néco se přihodilo,“ pravil s výčitkou, „skoro m
připadá, že jest Vám přítomnost moje — na obtíž!“
„Vykládáte si moje chování —
Nedořekla — — odvrátila kvapně tvář, jejíž do
konalé rysy jevily prudkou změnu, jakési ztrnutí kře-
čovitě belestné — neodvrátila ji však tak rychle, by
nepostřehl náhlou tu zsinalost růžové pleti, trhavj
záchvěv rtů v odpovědi ještě pootevřených — —
Zmaten jsa tím objevem, bezděčné upjal zraky své ne
hemživé množství účastníků a účastnic rušné slavno-
sti, prochvívané ševelem hovorů a smíchu, jasem pa-
prsků slunečních, jež pronikajíce mladou zelení a bě-
lostnými květy stromů, zapřádaly obraz malebně pe-
strého veselí nejradostnějším, v pravdě májovým
kouzlem — —
Jedva dospěly oči jeho, bystré jako (u všech mla-
dých mužů, v nichž láska ke krásnému stvoření pro-
vázena jest jako slunce stinem, pocity žárlivosti, když
pocitiv sám ve svém nitru cosi jako palčivou křeč
stanul prostřed chůze, zadrkotal zuby v jakéms
zimničném záchvatu a vyjekl pak, nejsa sobě ani vě-
dom dosahu svých slov, pronesených s nevšedn
p něho příkrostí:
„Nač tyhle komedie! Nejsem kluk, abych se da
ťakto vodit za nos!“
33
article
v Rusku
s ročním příjmem 8 tisíe
rublů (t. j. 10 tisíc zlatých)
v místě smlouvou zajiště-
ném, majitel realit, 29jetý.
elegant. zevnějšku, mírne
povahy, hodlající po 5letec
trvale v Čechách se usí-
dliti, přeje si tímto způsob.
seznámiti se za účelem
čestného sňatku s divkou
z řádné rodiny, domácn
vychovan, příjemného ze-
vnějšku v stáří od 18—94
let, s věnem od 15 tisíe
zlatých výše. Neanon. nab.
vyprošují se pod šifrou
„M. B. Kladno poste
restante.
M B
Rusko
Čechy
Kladno
37
article
8244
a dnou trpicím
sdělím rád bezplatně
písemně, jak jsem byl
ze své bolestné, tvrdo-
šijné nemoci po krát-
kém čase úplné vyléčen
Karel Bader v Mnicho-
vě, Kurfürstenstrasse
8034
(tamtéž)
s ročním příjmem 1500
rublů (2000 zlatých), byt
atd. pohotové, brunet, 26-
letý, sympatický, velké po-
stavy, přeje si za příčinou
40a.
Bader
Mnicho
43
article
„Co pravite?“ vyhrkla uraženě.
medie
Vzchopila se náhle — vlastně chtěla se vzchopiti
aby ztrestala výbuch jeho přísným pohledem —
v tom však za náhlého toho pohybu slabé zaúpění
vydralo se jí z úst, zspotácela se — jen tak, žeji
zachytil rukou — —
„Doveďte mne, prosím, k mafince,“ vypravila z
sebe stěží a dala se víc dovléci než dovéstí k verandě
pod jejíž střechou bavila se společnost usedlejších vý-
letníků, nestarajících se při chutném zákusku, kávě a
pěnivém moku o radosti a starosti veselící se mládeže
Dostáv takto rytířské povinnosti, bled, s výrazem
ledového chladu se poroučel, vyhýbaje se všem dalším
vysvětlivkám.
V pondělí po rozkošné májové zábavě v zeleném
— rozkošné pro všecky ostatní — Miluše Bobá-
čkovic, hrdinka včerejšího výjevu, který neušel, jak
už bývá, tak zcela pozorností očí, jimž zřídka zůstavé
co utajeno, seděla doma, uslzená, čtouc polo nahlas
rtoma chvějícíma se psaní s podpisem doktora Břeti-
slava Stránského. Znělo takto:
Miluše Bobý
Břeťa
Stránský
45
article
Myslím, že jest zcela zbytečno, bych Vám dopo
drobna vysvětloval, proč jsem včera bez omluv, jež
diktuje tak zvaný takt společenský, odešel ze spole
nosti, v níž jsem byl nucen hráti — nevlastn
vinou — úlohu rytíře smutné postavy. Nečiním Vám
velevážená slečno, z toho výčitky. Jsouť okolnosti, je
skytají mladé svobodné dámě práva, jehož dotý
kati se, nepřísluší muži dobře vychovanému a taktéi
— svobodnému
Obracejíc zraky své k fešnému nadporučíku ne-
mohla jste ovšem z příčin možnosti čistě fysické míti
náležitého zřetele ke svému včerejšímu průvodci, je-
hož přítomnost za takovýchto závidění hodných
okolností musila Vám býti arci — obtížnou.
Dokázav včerejším svým odchodem, že umím si
vážiti oprávněných podle všeho starších zt-
vazků, rozhodl jsem se, nerušiti také nadále poměr,
v němž hrál bych úlohu — trpěného třetího — —
Poroučí se Vám atd. atd.“
Miluše Boháčkovic čtla dopiz ten, jejž napsal dok-
tor Stránský, zjevně za nejprudšího hnutí své mysli
vlastně již po třetí — —
Napřed ani véřiti nechtěla, že pochází od něho -.
Zírala naň očima planoucíma rozhorlením . . . Pak
ale, uvažujíc všecky okolnosti předcházející, nezadržela
proudu slz, který odpovídal bolesti z urážky, nitro její
rozrývající . .. Konečně však, po dalším marném
uvažování, vzchopila se a zvolala:
„Blázen! . . Blázen!“
Boháčkův
Stránský
49
article
V pocity pokoření mísily se také jiné pocity
V pocity pokoření mísily se také jiné pocity
které pro divku milující a milovanou nejsou prosty
jakéhosi půvabu: vyplývajíť z vědomí jakési zadvlády
síly, moci, jež jsou údělem vítězné krásy, takové
jež stranu podrobenou svádí až k výbuchům nepří
četné žárlivosti —
„Blázen!“ opakovala s úsměvem, zroseným vláhou
dobrého, citlivého srdce.
Procházejíc se po pokoji, smála se, majíc pře
očima vlastní příčinu dějství, jehož tragi ko-
mickému pozadí veselá dívčí mysl nemohla ode-
příti ocenění výlevy vracejícího se humoru —
„Blázen! . .. Ale ne — nesmím mu ublížovat
vždyť jest tak roztomilý, takový upřímný, švarný
hoch — — A konečně —-
Další vlákno a pletivo úvah a pomyslů navzájen
si odporujících přerušila v tom návštěva Milušiny
dobré přítelkyně, jež přicházela dnes mimo očekávání
jevíc na všem vzezření neobyčejnou živost a zvěda-
vost — —
„Včera jste tak pojednou odešli,“ začala přítel
kyně, ještě udýchaná, „ani jste nepočkali na ohňo-
stroj — — To jste přišli o to nejlepší, Miluše: T
ti byla švanda! Tančili jsme, zpívali, Klomínek před-
nášel humoristický výstup — — Ten ti, holka vypa-
dal! Ne — — A propos! Copak to bylo včera s
Stránským?!. .. Odešel prý celý vyjevený — —“
Miluše poslouchala družku s výrazem dobromysln
ironie. Pak ji, nemohouc odolati komické stránce
všeho toho roztodivného pletiva příčin, důsledků
fantastických pomyslů osob „nezúčastněných“, vzala
pod paží a svěřovala jí šeptmo (stále ještě z obavy —
nyní ovšem zcela bezdůvodné — aby ji „někdo jiný“
neslyšel) hrozné své tajemství, které zavinil
mimo jiné odchod Stránského a mělo za následek
„dramatické zauzlení“ děje obsažným jeho dopisem.
Přítelkyně byla u vytržení . ..
Milušin
Miluše
Klomínek
Stránský
50
article
Překvapením, veselím a také trochu přirozenou
přátelskou — škodolibostí! Bylať Miluše taková kra-
savice, jež zastiňovala všecky své družky a jíž bylo
možno dopřáti takovouto — aféru! Pak ale zvítězilo
dobré srdce:
„Bloudku“, zvolala přítelkyně, „takhle se trá-
pit a mučit! Takhle si zkazit nejkrásnějši zá-
bavu! Ne — děvče! Tohle kdyby se dověděly Fanda
a Mařka! Bez toho se trápí k smrti, že na tobě, tvé
postavě, tvé chůzi, tvém držení těla, nemohou vysta-
viti té nejmenší chybičky! Hned by roznesly po světě
jak jsi ješitná a co zkusíš pro svou ješitnost — —
Víš co? Hned se ustrojíš a hajdy se mnou!. . . Ne-
máš-li dosti peněz pro ten okamžik, ráda ti vypo-
mohu .. Ostatně jsou ceny v závodě, v němž kryji
své potřeby, jak se říká, tuze přiměřeny a přesvědčím
tě aspoň, že budeš u domácího podniku k
spokojenosti a ochotně obsloužena — — Ne, takhle
se mučit, když je člověk v Praze! Jsi ty ale podivín.
Milušei
Miluše
Fanda
Mařka
Praha
59
article
Praha, II., Eliščina třída čís. 1080, se vypracují! !
Praha, II., Eliščina třída čís. 1080, se vypracují! !
Majitel sloužil nepřetržitě 19 let při c. a k. vojsku, aktivně od roku 1878 až do roku
1897 s byl za výborné služby své písemně dekretem pochválen a opustil aktivní službu vojen-
skou jen za příčinou choroby. — Janouškovec nemá nikde filiálky. Letošní kon-
8282
tingent nováčků o 4.490 zvýšenl
Netrvalo dlouho a obě dívky vydaly se na cestu
Miluše s tobolkou, kterou dobrá matinka ochotně obo
hatila lesklou, zlatou dvacetikorunou.
Eliščin
Miluše
Praha
II
60
article
Minnul týden.
Rozkošné jarní odpoledne shromáždilo veselou
společnost výletníků v nejluznějším zátiší pražského
venkova. V proudivém a hemživém zástupu pestrého
davu nejlepších přátel a známých, ve velkém kruhu
rodin spřízněnýeh dávnými styky, pohybuje se také
Miluše Boháčkovic, nádherná zjevem, záříci krásou
radostí uvolněného mládí . .. Obklopena rojem
družek a mladých pánů, vznáší se jako bohyné z
hudby a tance, sledována pohledy obdivu i závisti
Půvabný, vzdušný oděv prozrazuje zrakům steré před-
nosti ušlechtilé její krásy; svůdnost zjevu doplňuje
dvojice rozkožných nožek, vězících v útlých, přilé
havých, hnědých botičkách, k nimž mimoděk upirá s
nejeden pohled, snažící se marně býti diskretním
Jeden hlas šířil se vlnkou šepotu přítomnou společ
ností, že jest Miluše živouci zjev Dlany, bohyně n
odolatelné, vítězné krásy, jemuž rozkošné hnědé bo
tičky přidávají kouzla neodolatelného — —
Řekl si to v duchu několikráte také přítomný
doktor Stránský, stopující z úkrytu špatně voleného
zrakoma dychtivýma skvostnou divčinu . . . Nešťastný
doktor Stránský] Všecek zkormoucený a schliplý, se
zjevnými příznaky vytrpěných muk stál v zášeří křovin.
obklopujících rejdiště velké letní restaurace, hryza se
chvílemi ve rty, vzdychaje a proklinaje svou horko-
krernost. Očí jeho sršely zhoubné blesky, kdykoli
postřehly toho neb onoho muže, blížícího se Miluši
s uctivým obdivem a se snahou, pověděti ji něco
zvláště pěkného .. . Občas pátral také, marně ovšem
objeví li se na kolbišti příšera jeho obraznosti, pří
čina jeho žárlení — —
A jak už na tom světě bývá, shledal posléz k
svému zahanbení, že provedí — toť vlastní jeho
výraz — velkou oslovinu, uraziv zbožňování hodnou
divku takovým siláckým dopisemí
Boháčkův
Miluše
Dlana
Stránský
61
article
Po roce —
V domácnosti dvou mladých manželů —
„Ne, nepřesvědčíš mne, Miluše, že jsi neměla
tehdy nějaké své tajemství — — Takhle nechová
se prece dáma u přítomnosti svého ženicha! Cosi tě
tehdy trápilo . . . Byla jsi celá vyměněná, celá ne-
šťastná! Odpovídala jsi mně mrzutě, s nevolí — od-
bývala jsi mne jako lokaje. A pak — to náhlé tvé
zděšení, ten výraz hrůzy —-
„Hrůzy?“ podotkla ironicky mladistvá cho
doktora Štránského, jež byla zatím naslouchala
s úsměvem netajené svévole. „Hrůzy — dokoncel
Možná, že jsem měla jakézi vidění, jako proslulá
kdysi nevěsta z Lammermooru —
Miluše
Hrůza
Štránský
Lammermoor
68
article
Jaruškovy Besedy
zdarma. v
„Vždyeky mne odbýváš takovými vytáčkami
Odpusť, ale mohla bys míti přece více šetrností ke
svému muži — —-
„Panu profe soru !“
Pomlěka . . . Doktor Stránský zasmušil se a při-
stoupil k oknu, jehož polozastřenými tabulemi po
hlížel kamsi do prázdna — —
Panička, krásná jako dříve, v nejedné příčino
snad ještě vábnější, vytratila se za jeho zády a zmi-
zela v sousední místnosti. Po chvilce se vrátila, nesouc
v ruce nevelký předmět v papírovém obalu . ..
Uvítal ji dlouhým, nevysvětlitelným pohledem.
„Zde máš moje tajemství!“ pravila suše a podala
muži balíček.
Jaruškův
Pomlěk
Stránský
69
article
Rozbalil papír a vytřeštil oči:
„Cože — botky?-
„Ano, botky! Příčina nevýslovné me
trýzně za onoho, panu profesorovi tak dobře po-
vědomého jarního výletu . . . Copak neznáte, vašnosti.
pocity kruté trýzné, které vzbuzuje obuv špatne
ušitá — — p-
„Tedy — botičky — —“
„Ano, tlačily, svíraly mne, že jsem byla blízk
mdlobě — — Kdybys mne tehdy nebyl k matince
odvedl, byla bych, myslím, trýznivými pocity zšílela.“
„Ty — s tvýma nožkama — —-
Zapýřila se zlehka: „Nu, ano, ale — botky podle
staré mody! Dlouhé špičky — kroucené vysoké pod-
patky — a noha jako v ohni — —
„A od těch dob už tě nikdy netlačily?“
„Ne, netlačily. Nenosím jich od onoho pro mne
strastiplného odpoledne . . . Nosím nadále jenom
botky hygienického tvaru zlepšeného, zdokonaleného
přesně dle Yvonny“, botky, jež vyrábí a pro-
dává jediná firma na světě, nedostižná ve svém oboru,
ryze česká firma Šlemrova, velkovýroba světoznámé
skutečské obuvi, jejíž rozsáhlý sklad o třech odděle-
ních, mužském, damském a dětském nachází s
v Praze, v Jindřišské ulici, č. 17.-
„Ani nevíš,“ vyhrkl doktor Stránský, „jak mi
tehdy druhé neděle po naší „aféře“ ty tvé nové
hnědé botičky „přesně dle Yvonny“ uča-
rovaly !“
„Jen ty botičky?“ usmála se panička.
„Nu — snad i to, co v nich vězelo,“ odtušil
doktor a přivinul k sobě náruživé rozkošnou paní
Jan Seidl.
Miluši.
Yvonna
Stránský
Seidl
Miluše
Praha
Jindřišská
Šlemrův