ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 c6ab8df0-75e3-11dc-a2f2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 25 celkem · entity: person 59, place 3, work 3, org 3
1 masthead
14. dubna 1907.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k čislu 102.
3 masthead
Strana9.
4 title
V sochařské dílně.
5 article Napsala o me ra.
Napsala o me ra. Z pravidla jej Nina navštěvovala jednou z čírnáct dní. Také se stalo, že celý měsíc se ne dala viděti. A pak přišla opět veselá jako dříve usměvavá, švitořivá. Obě ruce mu podala na uvítanou, spoustou otázek jej zasypala, že nebyl s to ani polovinu zodpověděti, odkryla rozdělané práce, divila se. jak už je s nimi daleko, celé atelier prošukal za veselého povídáni, obrubu světlých šatů potřísnila neopatrně hlínou a potom konečne usedia do měkké, nízké lenošky. Říkala jí pyšně „moje lenoška“ Ani lovem se nezmínila, proč že takovou dlouhou dobu jej zanedbávala, proč ani něko lika slovy na něhio nevzpomněla. A Šáša, ačkoliv si svatosvatě předsevzal, ž se jí zeptá, že konečně ji požádá, aby o sob více pověděla, aby se přestala haliti v tajemn jež přirozeně jeho zvědavost jitřilo, nyní, kdy opět ji zde měl, když zase slyšel její smích hovor, docela zapomněl na své předsevzetí. Byla tu — to mu dostačovalo. Zapomně jak se mu po ní stýskalc, jak i práce jej přesta- vala těšiti, jak nedóčkavě vycházel z domun cestu, kudy přicházivala. Rozradostněn její přítomností, zapomněl n všecko, co bylo a co pravděpodobně bude násle dovati, vysvětloval jí postup práce, zasvěcoval ji ve své tvůrčí myšlenky, které před ní roz- vinoval v určité obrazce, zdokonaloval je, zpra- cevával. Zájem a porozumění, jasně se zobrazujíc v jejích podivně krásných očich, působily m skutečnou, tichou rozkoš.
Ninos Šáša
6 article
Jest cosi nesmírně sladkého v souzvuko dvou nadšených duší Rozveselil se, chuť ku práci znovu sesílil rozjasnilo se kolem něho. Tak nějak jaře mu bylo v nitru v jeji přilomnosti Dvě tři hodiny u něho pobyla. Najednou třebas uprostřed nejživějšího hovoru se zvedla rychle se oblékla a odcházela Vyprovázel ji až na ulici, dále si nepřál Krátce se s ním rozloučila, rukou ještě na po- zdrav pokynula a zmizela za roliem přičné ulice Vracel se pomalu de stichlé pracovny, kde jakoby chvěl se ozvěnou její stajený smmich. Znovu si vyvolával před duševním zrakem její obraz, gesta, slova a říkal si nahlas: „Nina přijde. Nína musí přijíti!“ Nevěděl však, kdy opět se objeví, či, ob jeví-li se vůbec. Nikdy neslibila, že přijde, Ale Šáša věřil, že zase z nenadání uslyš její tichě, nepravidelné zaklepání na dvéře, ona že vejde udýchaná, zarůžovělá, usměvavá jiskrných zraků. A obě ruce na uvitanou mu podá, rozpoví se, znsměje se. Miloval-li ji? Ne — tuhle otázku si ještě nikdy nezodp věděl, ačkoli častokráte se mu ozvala v ňadreei a útočila na svědomí. Leč pokaždé odolal, zůstn si hrdinně odpověď dlužen. Temné, nojasné tu- šení mu našeptávalc, že zodpověděním otázk může býti ohrožen jeho duševní stav. A tohos nejměně přál. Chtěl ještě aspoň nějakou dob zůstati každým rozrušením ušetřen, aby sesíli obrnil se proti bouřím, které jistě jej jednoh dne přepadncu, aby mu zničily těžko vydobytou rovnováhu. Znovu jej zachvátí strasti, nervové podráždění. Možno, že i neúspěchy připraví mu pové, trpké okamžiky duševního strádání. Proto ješté chvilku chtěl míti ticho. Bouře přijdou jistě .
Ninos Šáša
7 article
Jak poznal Ninu? Takto: Kdysi přišla k němu de dílny v prů vodu své rozkošne, svůdně krásné sestry Emy Obě dvě byly v hlubokém smutku. Objednaly si u něho bílý, mramorový po mnik k dětskému hrobečku a slíbily, že přine sou fotografii mrtvého děcka, ab. dle ní moh vytesati do kamene relieí. Tak přišly opět. Pozval je, oby, kdykoliv jim bude vhod zavítaly k němu, podívati se na pokračován práce. A tak přišly po druhé, po třetí. Líbilo se jim v jeho atelieru. Bylo to pr ně něco nového. Nepokrytě dávaly na jevo zvě- davost, již snažil se vysvětlivkami ukojit“. Oddechl si pokaždé v jejich přítomnosti setřásl se sebe na chvili starosti málo závídění- hodného života; smál se s nimi, episodky ze své minulosti jim vypravoval, hostil je nezbytným čajem a zákuskami a zvykl si posléze na ně tak, že se mu stýskalo, dlouho-li nepřicházely. Ema, vysoká, krásná žena, plna ohně a ži vota, nezkroeená jistě žádným ještě bolem, zdáln se mu zosobněnou rozkoší, jež nemyslí na nic jiného, než jak by zpříjemnila si dny, netráp se ničím, jen svojí krásu opatruje. Své kypre tělo, sametovou pleť, ohnivé zraky. Ema byla jistě dobrou bytostí, citlivou, šl chetnou, ale život přiliš příznivě se pro ni utvá- řel, aby své dobré vlastnosti mohla uplatniti Dovedla plakati nad skřehlým, žebravým děckem, otřásala se hrůzou, zaslechla-li o ut- pení bídných, ale právě tak byla schopna pro- lévati horké slzy nad špatně ušitými šaty, nad kloboukem, ozdobeným jinak, než si přála. Ale svůj žal, ať vzbuzený už oustrast s ubohými, nebo nad nepodařenou jakousi včcn konejšila myšlenkou, že tak musí býti, že jest všechno dílem osudu. Nina, menší, štíhlejší, bledší, jevila mno- bem více inteligence, duševni prohloubenosti pochopení pro život ve všech jeho stinech.
Nina Ema Ninos Ema
8 article
Jistě už dávno emancipovala se od povreh nosti, jež vštěpována jest útlým dětským duším a nese bohaté ovoce v dospělém věku. Mnohom více přemýšlela, než sestra Ema. Její moudre oči, v nichž tajil se tichý smutek a její vy- soké čelo svědčily o duševní vyspělosti, v hoto- vém, charakterem, který se neleká vstoupiti v boj, rozdmychati revoltu. Byla si jistě vědoma své ceny. Nejenom jako žena, ale i jako člověk, kdežto Ema znala jenom cenu své ženské krásy, tak nebezpečné sýbojné, vitězící. A právě, že stále byly pospolu, ty dvě tal rozdílné bytosti, vystupovaly nápadně do po- předí jejich vlastnosti. Ema vynikla více krásou vedle své menší blodší sestry Nina zas okouzlovala svým roz umem v přítomnosti Emy, jež dobře mohla před stavovati „věčné ženství“ A tak jakoby si navzájem byly nutny. Snad si toho byly také skutečně vědomy Nina předstihla často svou krásnou sestru ve veselosti, až bujná bývala ve svých žertech a nápadech. Ale i v největším rozjaření tajil se v Jejíe zracích stále jímavý smutek, o němž nikdy ne mluvila. Možno, že sama nevěděla o něm, že by ani příčinu jeho nemohla udati. Byl tak při- rozený jejím oim i obličeji, že bez něho byla by snad pozbyla mnohc na své zajímavosti: — Nikdy sestry ničeho nevypravovaly o rodin- ných poměrech a proto o nich ničeho nevěděl. Znal jen jejich jméno a ulici, v níž bydlely. Také mu nenapadlo dosud, aby se vyptával. Byl by tím nezískal a neztratil. Vůbec o tom ne- přemý šlel. Byl jim vděčen za veselé okamžiky, ktere mu připravují svými návštěvami. Žil téměř bez přátel, vzdálen rušného kolotu velkoměsta. Alfou-Omegou byla mu práce. Milenkou vyssávatelkou, jíž se obětoval.
Mnohom Ema Ninos Omega
9 article
Jednoho odpůldne přišla Nina sama. Zamýšlená, tichá, jakoby čímsi polekána. podávala mu ruce. Ani se na něj redívala. Ne- obyčejné ji najedneu zajímala malá, otlučená. starodávní soška, kterou tolikráte už prohlížela. Nepovšiml si přiliš jejího změněného cho- vání, neboť byl překvapen, že nepřišla Era Byl přece tak zvyklý vídati je pohromadě Netajil se svým překvapením. Otázal se kde že nechala slečnu sestru? „Nina, usednuvší zatim do „svojí“ lenošky tiše odvětila „Ema už nikdy nepřijde.“ A zrakem znovu bloudila atelierem, aby s nemusila Šášovi podívat přímc do očí. „Nepřijde? A proč?!“ vykřiki hlasitě. „Což jsem jí ublížil? Neopatrným sloven urazil ?“ „Ne, nic jste jí neudělal.“ „Nezlobí se na mě?“ „Nemá přece příčiny. „A proč tedy už nikdy nepřijde?“ „Tak — v tom vězí něco jiného — něc mnohem vážnějšího, než by mohlo býti ne opatrné slovo, v tom vězí — Nedořekla. Zamlčela se. Viděl, že se všecka zachvěla. Zbledla, jak křída Nyní teprve si uvědomil, že zde není co pořádku, že Nina je všechna změněna. Snad se stalo neštéstí, které tak rádo pře padává lidi, právé kdy se ho nejméně nadějí „Nu, co se tedy děje?“ řekl chvatně. Jeho hlas se trochu zatřásl Nina sklonila hlávu hluboko na ňadra sotva slyšitelně pronesla: „Ema se vdává. „Vdává,“ opakoval po ní a náhle se hlasi rozesmál. Jeho smích zastudil ji v duši. Podívala se na něho, aby nepozoroval. Pečal právě dlouhými kroky měřiti nevel kou dünu. Neviděla mu tedy do obličeje. Kdyá se vracel, rychle sklonila zase hlavu. Zastavil se před ní.
Ninos Šáša Era
10 article
„A kdy se vdává ?“ „Za sýden „Už?! Za týden?! A nie jste mně neřekly A přece jsme mezi sebou ujednali přátelství Ne — to není hezké jednání, domníval jsem se, že jste vpřímnější Vždyť jste tolik horlily pro upřímnost A samy jste jí zasadily důkladnou ránu. Dokázaly jste, že není upřímnosti třeb mezi přáteli.“ Hovořil rychle, trpkým hlasem. Oprevdu — podobného jednání si neza sloužil. Byl tak rád, že konečně našel bytosti holdujicí pravdě, upřímnosti. Vážil si jich prot respektoval je. Ba, přiznává se, že byl pyšný je jich přatelstvím. A nyni? Zase se klamal. Ni a nikdo není dokonale přimým. Nina mlčky poslouchala jeho prudké v čitky. Její domněnka byla potvrzena. Šáša ted- skutečně je zamilován do Emy. Ano — z hlasu Sášova vyznívá bolest — zničené sny. Láska O. věděla to už dávno A jest tak přirozené, že se do Emy za miloval. Emu musí míti každý rád. Jest vskutk okouzlující žerou, nebezpečna mužům. Neměly sem choditi vůbec nikdy. Šáša, do- brý, nadaný hoch, dosti už napronásledovaný ne přízní života — byl by zůstal ušetřen touto bo lestí! Ne — neměly jej poznati. Citila s ním srdečrou soustrast. Byla b ráda útěšným slovem zmírnila ránu, kterou sam zasadila. Jakým neblahým musila býti poslem Vstala, přistoupila k sochaři, který nervósně otloukával rozdělaný ženský akt a vřele pravila „Vím, že jsme byly neupřímné, že jsme měly vám už dávno říci o zamýšleném sňatku. Ale zakázala jsem sestře, aby se zmínila — ne- boť jsem byla přesvědčena, že dozvite se vše ještě dosti časně, abyste byl dostatečně nešta sten. Ale, věřte mně, Šášo, že bych vám z te duše přála mou sestru za ženu. Šáša chvíli díval se na Ninu, nedělá-liei z něho zase dobrý den. Tvářila se však příliš opravdově, její oč dívaly se na něj e takovou upřímnou účastí, že najednou pochopil jasně situaci.
Ninos Šáša Sášův Láska O Nina
11 article
„Ne, ne, vy se mýlíte, Nino — já vaši se- stru nemiloval více, než miluji vás. Nikdy mně ani nenapadlo ve snu, že bych ji mohl míti rád jako ženu — nebo milenku. Nejsem proto zra- něn, tak, jak se domníváte, ale mrzi mne, že jste mne aspoň vy dříve o sňatku nezpravila. Byl bych mohl připraviti nějaký dárek na památku. Taknle už sotva stačím něco vyrobiti. Prot mám chuť se na vás zlobiti. Ale Emě přeji štěst ze srdce. Divil jsem se často, že nemá milence, ženicha. Přece taková krásná bytost. A říkala jste, že už nikdy nepřijde? Tomu skoro nevěřím. Až minou nejsladší dni, tož jednoho dne s u mne objeví se svým chotěm a snad získám no- vého přítele.? Nina tonula v údivu. Skutečně Šáša nevy- padá ani dost málo jako muž, zrazený krásnou ženou. Hovoří zase už obvyklým, jasným hla- sem. A ke všemu se nevázaně směje. Nu — to je dobré! A ona vytrpěla muka, než odhodlala
Nina Ninos Šáša
12 article
se sděliti mu zprávu. Kolik dní se připravovala a odhodlati se nemohla. Bála se dojmu, jejž sdě- lení učiní. A když konečně už se odhodlala vydati na cestu, všecka se chvěla úzkostí a tisíc chutí měla vrátiti se domů. Ale přece došla. A Šáša se směje. Klamala se tedy důkladně. Cítila s ním vřelou soustrast, bála se nu zasaditi ránu, lito- vala ho a zatím? Ona jedíná trpěla. Ona sama je k politování. Co jí jen vnuklo myšlenku o za- milovanosti Šášově? Nina se nyní sama rozesmála. Těžký bal van svalil se jí s ňader. Volně si oddychla z plných plic. A smála se tomu ještě, když sestupovalas Šášou po schodišti. U domovních vrat pravil Šáša nějak ne zvykle vážným tónem. „Ale vy, Nino, nezapomenete na moji dí nu? Vy přijdete opět, že ano? Vy se nebudet vdávati?“ Neodpověděla. Rozloučila se jako obyčejně Ještě z ulice kynula mu rukou a usmála se. Tak se mu zdálo, že její úsměv je trpký bolestný a oči že pohasly smutkem.
Šáša Šášův Ninos Nina
13 article
„Ne, není možno. Klamal se. Přijde vesel a švitořivá. Musí přijíti.“ — — — Od těch dob přicházela samotna. Někdy se rozpovídala o sestřině štěstí: „Ema je dokonale šťastna. Znáte pohádku o nemocném králi, který se mohl uzdraviti jer tím, blékne-li košili člověka úplně šťastného Ale poněvadž v celém království jen pouhý uhl kop byl šťaston a ten košili neměl, zůstaven kr svému osudu. Dnes však, kdyby se znovu p dobný mocnář vyskyti, sestra by mu jist pomohla. „Nevím, kdy se dočkáte novomanželo, smála se jindy. „Jsou stále jako blázínkové d sebe zamilováni. Nemohou se sebe nasytiti.“ Pravil jí vyčítavě: „Což jsou vám pro smích lidě, chopní sk tečné, veliké lásky? Smějete se jim proto, ž pochopili život ze stránky nejpřirozenější? v, nejste schopna podobného horoucího citu?“ Nejraději by byla smíchem zase odpově děla na jeho příliš vážná slova.. Ale nebyla s t Rty se jí křečovitě zachvěly a obličejem pře létl stin, Pocítila náhle touhu vyzpovídati se, pově- děti více o obě, vyličiti celý svůj život, jenž někdy až k zadušení dolohal balvanem v ňadra. Chtěla si konečně uloviti. „Ne, nesměje se lidem, mají-li se rádi. N opak. Váží si duší, schopných skutočné lásky Alo směje se proto, aby nemusila plakati. Je- schopna lásky? Toť by srdce musíla vyjmou z prsou, aby lidé pochopili, jaké ohromné, ve- liké lásky je schopna. Nahlas neřekla však ani slova. Výsměšný, skeptický hlas ozval se varovn v jejím nitru. „Takmálo ti, bláhová, lidé rozumějí, Šáša ti neporozumí.“ A Niná se vzpamatovale, přemohla evé po hnutí, tak rychle, že sechař ani nepostřehl- chvil kové zvážnění, a odpověděla: „Ovšem, proč se tak milují. Třeba právě proto se jim směji. A snad — snad také pr něco jiného.“ Plný rok už Nina samotna navštěvovala
Šáša Ninos
14 article Šás
Šás Připadalo jim, že už se znají dlouhá lét že vůbec se znali vždycky, od samého dětství Ani na mysl jim nepřišlo, že jsou vlastn si cizí dle pojmu dnešního společenského sy stému. Jejich duševní svazky byly silnější, nej pouhý svazek příbuzenský Dvě duše stejně nadšené, dobré, citlivé trpící. A zase Nina už celý měsíe se nedala vidět I druhý měsic už blížil se ke konci a p Nině ani stopy- Nedovedl si vysvětliti Šáša, co se děje. By by rád jí dopsal, ale netroufal si. Vždyť za cel dobu, co se znají, ani slova mezi sebou nev měnil dopisem. Zase chodíval jí v bláhové naději naproti Představoval si, jak najednou se objeví v zá nybu ulice, uzidí jej, pospíší si, ruce mu podá Ale nyni opravdu už musí ji požádati, aby mu o sobě více pověděla. Sama o něm ví vše chno a on o ní nic. A čím děle, tím vice je vědom fakta, že Nina je mu nepostrádatelna.. Dva měsíce už zapadly s nerovných výši života do bezedné minulosti. Nina stále zůstávala nezvěstnou, Kolik příjemných chvilek je promeškán kterých nikdo nemůže nahraditi. Kolik veselýel hodin ztraceno! Jako do vody když padne, podivná Nina Nyní už vědél, že ji má rád. Z celé duš rád. Postavila se na cesty jeho života vítězne vedle dosavadní milenky — práce. Doplnila tuto svcu bytostí.
Ninos Nina Šáša
15 article
Až přijde, poví jí o své veliké, opravdové lásce. Rekne ji, jak velice ji miluje. Že nen rchopen představiti si další život bez ní. Zapří- sáhne jí, aby šla s ním ruku v ruce v šerou bu doucnost. Aby svým smíchem zapudila strasti z jeho duše a on ze všech svých sil učiní šťastnou. A zabral se tak daleko ve své sny, že viděl Ninu jako svou ženu, švitořivou, veselou hospo- dynku, upřímnou, přátelskou duši, rozumějieí jeho touhám, pochopující jeho veliké, zářící clle A docela zapomněl, že Nina nikdy nedal na jevo jinou náklonnost, než přátelské sympa- tie. Že nikdy ani pohledem nevybídla jej k blá- hovým nadějím, které nyní spřádal v rozkošné obrázky mladé domácnosti uvědomělých, intel gentních manželů. Zapomněl i na to, že rozpustile smávala se Emě, když tato se netajila svou láskou ke své mu muži. Sám nyní ji miloval takovou láskou. — — A nové dni vstávaly v úsměvu ranního slun- ce a hasly v záplavě červánků západního nebe a Nina dosud nepřicházela. Až najednou se objevila jako přízrak. Zase v nevém, hlubokém smutku, zahalena v hustý černý závoj. Uvítal ji radostným výkřikem a její chladne ruce pevně stiskl v horkých dlaních Odhodila závoj. Ztrnul úžasem.
Nina Ninos Ema
16 article
Stála před ním jako zosobněná bolest. Vy hublá, unavená, trpce se usmívající, Široké temné kruhy zdály se zvětšovati její smutné oči Nepromluvila dosud. Rty pevně stisknuty jakoby zadržovaly zrádným vzdechům. Rychle posadil ji do lenošky, aby se ne skácela snad náhlou slabostí. Podvolila se jako těžce nemocné dítě. Duši zaplavila mu dravá vlna trýznive úzkosti. Něco hrozného se ztalo. Ninino vzezřen o velkém neštěstí zřejmé vydávalo svědectví A on neznal ta muka, neměl ani tušení o tom co se děje. Proč jen nezavolala ho k sobě? Byi by přišel a možná, že by ji byl uehránil pře zlými chvílemi. Vždyť ji miluje nevýslovně, bez mezně, poslední vzdech by za ni obětoval, aby netrpěla tolik. A její oči hovoří o velké str sti... Sám zije vzpomínkou na ni, pro nie ji ného už nemá smyslu. Čekal den ode dne, hoř netrpělivostí, až opět přijde. A nyní jest tu, al v jakém stavul Konečně jí všechno poví. Svoji lásku jí vy líčí, srdce otevře, by pochopila, jak jest mu drahá, jak ji má rád. Ani svých sladkých snu nezamlčí. Musí býti jeho, vyléčí ji, uzdravi smích navrátí jejím rtům, ublížiti ji nedá. Jeh bude, ano, a ještě dnes se musí všechno roz nodnouti.
Ninin
17 article
A Šáša opojen příštím blahem, zpit svoj horkou krví, bušící ve skráně prudkými úder zrychlené tepny, chvěje se na celém těle jak v horečca, najednou klekl u nohou Niny, obja pevně její štíhlý pás a dívaje se na ni hořícími zraky, v nichž vášeň zapalovala ohníčky žádo- stivosti, šeptal náružívě „Miluji vás, Nino, miluji vás, trpím to- lik . Až se Nině hlava zatočila nad tou prudkostí. Chvilenku hleděla smutnýma očima na klečícíh muže. Pocitila hroznou bolest ve zmučeném i- tru. Vykřičeti hlasitě svá muka, strádání, svo celý minulý život, kdyby mohla, snad by se ulevilo. Stiskla křečovitějí rty. Nic více. Chladnýma rukama sevřela skráně Šášovy. raklonila se k němu a lelmo přitisknuvši blede rty na pootevřená jeho ústa, tichounce pravila- „Chci vás prositi, Šášo, abysto vytesal po- mník na hrob měho muže.“
Šáša Ninos Nina Nina hlava Šášův
18 title
Nervy.
Nerva
19 article Napsal 1. 1. Mja sniekij Prelozůl Jos. K o jecký
Napsal 1. 1. Mja sniekij Prelozůl Jos. K o jecký Nikanor I-anovič Pocělujev byl v pevzn- šející náladě duševní z příčiny . .. ostatně při čin byle několik: předně byl svátek, proto ne- bylo třeba jíti do úřadu; za druhé večer pře tím hrál vint ve společnosti vznešených lii z nichž jeden byl dokonce skutečným vládním radou a vyhrál osmnáct rublů a dvacet kopějek. nepřihlížeje k tomu, že hrál s nechutí, ježto ne judenkrát byl poctěn se strany svých spoluhrácu přidomky jako „idiot“, „švec“ a podobným přezvisky, na něž opravdovi hráči nebývaj skoupí; za třetí měl tak příjemný sen, že ne- méně než půlhodiny leže v posteli se usmíval sladce přimbuřuje přitučnělá očka a apetitne mlaskaje svými tlustými rty. Probudil se s z- stal ležeti, protahoval se, kouřil leže v poste papirosu za papirosou a přemýšlel o různýc vysokých filesofiekých záhadách: na př. pro všední dny nemají dvanáct hodin, jak by on přál, nýbrž čtyřiadvacet?
Prelozůl Jos
20 article
Nebo: proč jeho kolegovi Bělogubovu d- stala se za ženu blondýnka, třebas od mládí více inul k brunetkám a jemu, Pocělujevu, ben zřetele na jeho sympatie k blondý nkám — bru- notka ? . .. Takové vážné otázky obyčejně Nikanor Iva- novič nerozřešil, neboť právě v rozhodné chvíli přišla panská, donesla páncvi sklenici čajea zcela bezobřadně vytáhla zpod jeho hlavy pod- ušku a odnesla ji do paniny ložnice. Volky — nevolky býval nucen přestat přemýšlet a vlézt do kacířsky rozedraného županu ... Tentokrát Pocělujev přemýšlel dlouho a dal se do řešení otázky: jak by bylo dopadlo, kdyby včera při hře s Víssarionem Pavlovičem byl vyhodil na- před křižovým králem a nikoli pikovou dámou „Rozhodně... velký slem!“ rozhodl v mysli Ale jak to, že dosud nenesou čaj? Deset hodí a je tu jako zapomenutý! Zapomněl naň celý svět a panská Dáša zejména! .. . V letopisech Pocělujevových je to něco nebývaléhol „Dášo, Dášo!“ Fřihodilo se snad něco ne- bývaleho!
Pocělujevo Víssarion Pavlovič Dáša Fřihodit Bělogubovo d
21 article
Nikanor Ivanovič vsunul nohy do trepek. navlékl na sebe archeologický župan a pootevře dvéře pokoje, naslouchal .. . Odkudsi zaznívaly hlasy: jeden pronikavě křiklavý, s hněvný mi zá- chvěvy, druhý — měkký alt s pěkně zvučícím vrchními tóny. První náležel ženě Pocělujevově, ctěné Aglaji Fedorovně, druhý — panské Dáši. Nikanor Ivanovič vtáhl do sebe vzduch no- sem a ucítiv cosi nelepého, zavřel dvéře. „Aglaja Fedorovna není v dobré mířel“ rozhodl, klada svoji hlavu pod pípu umývadla. „z rána začala vysokými tóny, to značí na cely den! Ffu! A právě na zlost ve svátek, když jsen doma .. „To já nezavinila ... za kuchařku nemohu odpovídat, milostpaní!“ rozlehl se za dveřm podrážděný hlas panské a za několik vteřin vklouzl do světnice podnos se sklenicí čaje za ním Dášin ohrnutý nosíček. „Co se přihodilo?“ tázal se Nikanor Ivano- vič, energicky projížděje ručníkem po tluste šíji — „stát v nebezpečí? „Žádného nebezpečí není, milostpane, je- nom milostpaní mne bez příčiny napadá. Ku- chařce mléko uteklo. „Daleko? „Na plotnu a z toho, že já to zavinila. „Počkej. Tím není vinno mléko, nýbr paní. „Milostpani se ráčí na mne hněvat. Švad lena jí zkazila šaty, nu a teď je to na mně.“ „Poshov! Jaká švadlena? „Včerejší švadlena. Přinesla milostpan šaty, teď je oblekla a na zádech jí to dělá ta- kovou nůši, tři libry vaty by se tam vešly .. a led jsme tím všichní vinni. „Ták. To není pěkné. Pro jakousi hloupou švadlenu nepříjemnosti na celý den. Kde pak
Fedorovna Dáša Ivanovič Ff Dášin Poshov Ivano Ku
22 article
„Švadlena? Na Tverské.“ „Neptám se na švadlenu, paní kde je?“ „V jídelně byla. Má-li se člověk nechat ne vinně urážet, to by nebylo k vydržení.“ „Nu, dobře, dobře, všecko to zařídím. to je kříž s těmi ženskými!... Tak pomyslíš-l s filosofického stanoviska na čem závisí rodinné štěstí a domácí mír, ukáže se, že výhradně tolik na jakési švadleně: ušila-li šaty paní jak se patr — na manželském tlakoměru — jasno, ušila- je špatně — tlakoměr klesl — na bouři : . . tful Vstal jsem v krásné náladě a tu máš neočeká- vané nadělení .. „Ty, co tu děláš, co? Táži sel““ vletel do pokoje paní Pocělujevová s rozeucha ný mí vlasy a v bílém županě „Přinesla jsem čaj milostpánovi,“ ozvala se panská, šourajíc se ke dveřím „Čaj přinesla? To podáváš čaj tři hodiny? A tam není nic uklizeno: ani ložnice, ani detský pokoj, ani jidelna „Milostpaní, kdy pak jsem to měla dělat?“ „Mlč, línál... Nechceš-li sloužit, tak se seber a jdi! Takovou sběř vždycky najdu. nu co stejíš? Co? Budu se dívat na tvoji tvář?
Pocělujevová
23 article
Už aby to bylo poklizeno!“ „Dobrého jitra, Aglajičko!“ přikymácel s k ní muž s nuceným úsměvem, nastavuje rty k políbení. „I bez políbků se možno obejít!“ odvrátila se od něho žena. „Máš ve zvyku pořád se lízat!““ „Já mám ve zvyku? Kdy pak já, dovol ... „Nepři se... Znám tě jako svých pět prstů ... i jméno máš takové ohyzdné: Pocětu- jev! Tvůj otec i dvůj děd se také tím zabý vali, že se celovali s ženami . .. ty také . . . celá vaše- rodina je prostopášná“ ... „Aglajo Fedorovno „Když já řeknu, je tomu tak! „Nač povídáš takové hlouposti „Nevytáčej sel Myslíš, že nevím, jak jsi právě teď se líbal s panskou? Nevím?“ „Já?“ „Já všechno vidím a všechno vím ... Je- nom se divím, že se nestydíš: starý, lysý, oškli- vý a najednou . . .“ „Dovoltež, ať mne čert. vezme hned!...“ „Mlčte! Ani úst nesmíte otevřít! Já ne- mocná žena... matka vašich dětí. . . Stydět byste se mohl, ctěný panel“ „Zač bych se měl stydět? Zač?“ „Za své špatnosti. Já se vadím s panskou, e on ji hladí po hlavě v.. kéž byste ušetril mých ubohých nervů.“ „Matičko, ušetří ty mých: vždyť já nomám provazy .. lm
Máša Fedorovna
24 article
„Vy máte nervy? Vy? Ach, to je zajímavé! On má nervy? Cha-cha-cha-cha... to jste se zmýlil! A jméno protivné! Vy nemáte nervy, ale- telegrafní dráty... já jsem od rána do noci na nohou.. starám se o dětí . . . starám se také o takového ničemu, jako vy jste, a vy . . . vy ne- chčeto o ničem věděti.. pro vás jsou jenom karty, to je vše — žena- a dětil. . „Aglajo Fedorovno, dovolte, abych mohl vypít sklenicí čaje:.. čert ví, co to jel „Nu, ovšem, vy myslíte- toliko na sebe, na- nikoho jiného... aby vy jste se měl debře, po- ostatních vám nic nenf! Stará opicel Modame Počelujevová si odplivla, vyskočil z pokoje a tak bouchla dveřmi, že Nikanor Jvanovič klesl na židli. „Bouře! pravá bouře!“ máchl rukou Pocě- lujev — „rozladily se jí nervy — a konce tomu nobude... Koho to pak teď plísní? Kuchařku či panskou? A to je nejhorší, že ty nervy nelze ničm upokojit. Dříve, když byla mladsí, přivezl. jsem ji náramek nebo sponku a tu ztichla, ale. teď ani na to nebere ... nedávno přivezl jsem ji mosaikový stoleček, velmi se jí líbil, ale pak div mi tím stolečkem hlavu nerozbila . .. My- slím, že je to na ulici slyšet — tam baba čumí do našich oken, roznášeč se také zastavil. . . fujt Venku si pomyslí, že tu někoho mrzačíme. A ven vyjít, to se nehodí! Tam dva povozníci se zasta- vili. Smějí se... Ani na vesnici není hašteri- vějších žen, jako je moje Aglaja. Strážník jde.“ Nikanor Ivanovič si zapjal župan a spěchal po hlase ženině, která právě vyplácela ku- chařku.
chacha Fedorovna Jvanovič Kuchařka Nikanor Ivanovič
25 article
„Jak jsi se opovážila koupiti za desetní okurek, když jsem já ti poručilo koupit za dvacetník! pištěla madame na kuchařku. „Přeslechla jsem, milostpaní, přeslechla . . .“ „Lžeš, lžeš! Udělala's mi to na zlost! Chtě la jsi mne dopálit „Aglajičko! Je vous prie . . „Co si přejete? Tázala jsem se vás?“ „Malaňc, vyjdi ven!... Jen posuď ... tk křičíš, že se lidé sbíhají ne ulici. „Já že křičím? Já? Což jste se nevyspal z svého proklatého vintu, nebo jste si umínil, do- palovat mne?“ „Neříkám nic... Řvi si, jenom trochu mi- něji... nepěkné je to... povozníci tudy, stráž- ník... Bůh ví, co si pomyslí. „Co je mi po všem! Jsem doma a dělám, co ohci!! Já tím nejsem vinna, že mám muže takového idiota!“ „Nu, dobře , výborně, jsem idiot, budiz po tvém, jenom nekřič pro boha. „Vy jste mne utýral, vy jste ze mne žíly vytrhal... Dárje! Dáško!. „Teď to začne znova u mne! Co poroučite, milostpaní?“ „Co je to?“ „Židle. „A ty, ničemnice jedna, nevtipkuj, když s tebou mluví paní! Co na židli, ptám se? „Nie tu není. „Nic? Co je toto? To není nic?“ Paní vezla prstem po židli a podstrčila prst pod nos panské. „Nie „Tak drze lhát do očí, toť úžasné! Nikanore Ivanoviči, pojď sem, co je to?“ „To? Tvůj prst, Aglajičko. „Prst? Vy jste prostě ničema! Co na prstě? Na prstě? Vidíte prach?“ „Žádného prachu — to je docela čistý prstl „Nu, ano, ovšem, čistý! Vy se zastáváte to sběře, protože je lenivá a lhářka Aglajo Fedorovno! Při dobrém jméně mého otce — prst máš čistý!“
Malaňc Dárje Fedorovna Nikanore Ivanovič