ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 11 a3adc400-75a5-11dc-a71d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 11
Chunky — 32 celkem · entity: place 40, person 81, org 13, work 1
1 masthead
ubilejní v
2 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 197. ze dne 19. července 1908.
3 masthead
stava v Praze r. 1908,
Praha
4 article Hon za „miliontým“.
Hon za „miliontým“. ... K lidskému štěstí, k němuž dosu patřilo vyhrát komunální los nebo bohatě se oženit, přidružila se v dobách výslav touha po efemerní slávě: být miliontým ná- vštěvníkeml Zbožné přání sesileno je vedle představy o »štěsti« a »slávě« ještě praktickým momen- tem — spoustou dárků, jež ochotnými firmami i samým výborem věnovány, spadnou miliontému do klina. Tyto motivy dovedou notně pobouři žádostivě — jak ukázalo se včera, kdy prvn miliontý ze zástupů lidstva by vylovenl Stoji za popsání rušný obrázek, jenž do- padení vzácné osoby — do té chvíle se arci nevědělo, bude-li to masculinum, femininum nebo neutrum — předcházel! Už v dopoledních ho- dinách zračil se mezi návštěvníky značný vzruch a černá tabule na administrační budově oblé- hána byla zástupy, kalkulujícími, v kolik hodin lze rodinnou výstavní událost očekávati. Hádalo se, že mezi druhou a třeti; jiní usuzovali, že až k páté. Zatím o půl čtvrté — se miliontý narodil . .. Kdo všechno chtěl jím býti — to vidě člověk nejlépe před výstavní branou! Po po- lednách začly se tam tvořiti hloučky, pak zá- stupy, potom barikády, konečně moře hlav, jež rozlilo se tak daleko, že elektriky stěží pro- jižděly. A moře to bylo velmi hutné — řekněme husté! Vlna byla na vlně — bílé kloboučky damské docela pěkně budily ilusi pěny, podobné sobolině. A také valně ono moře hučelo, hlučelo později se i rozbouřilo, takže nikoliv sud oleje — ale jediný miliontý mohl je uklidniti. Spe- kulace — jako všude — také tu byla prová- děna! Zlaté hodinky a spousla jinýeh dárků, mezi nimiž metrový párek a baterie li- kérů representovaly žaludeční překvapení pro miliontého, vystaveny ve zvláštní skřini v per- gole za branou.
5 article
Pro tyto materialní požitky ledy — a pak pro onu »slávu« mačkali se lidé k turniketům, procházeli jimi, aby opět a opět se vraceli znova úsilovněji se drali ku předu. Byli mez nimi přemnozí, opatření desíti až dvaciti lístky nebo celé rozsáhlé společnosti, jež »husím po- chodem« se turnikety trousily, počítajice s mož- nosti, že některý člen jejich, který se patrně zavázal, že se o svou slávu spravedlivě se všemi rozdělí, jistě bude miliontým. Kalkulace a výpočty ale selhávaly, nebot do závratné číslice scházely ještě tisice. Teprve, když dán funkcionáři výstavními rozkaz k uza- vření všech turniketů vyjma jediného, pro- letěl zástupy z venčí výstavy sum — »teď už to bude !« A současně nastal ke čtyřem výhradně pra- eujícím křídlům turniketu takový nesmírný nával že nikterak nebylo v té chvili příjemným býti přitisknut na mříže nebo bránu výstavy. Nejeden stisněný a tlačený zapomněl dočista, že chtěl být miliontým a jediným přáním jeho bylo, vy- váznouti z obrovského tlaku se zdravými údy Dozorstvo výstavní a stráž neslačili nikterak k udržení pořádku a osoby, jež k turniketu se prodraly v pravém slova smyslu »pod ochranou« musily být do křídlového stroje vsunuty. Že stísněné obecenstvo mezi sebou »srdečně« se vyráželo a bavilo, znamenati bylo z výkřiků, projevů nevole a sem tam perulných slov! Konečně napjetí dosloupilo vrcholu — na tvářích funkcionářů výstavy bylo patrno, že odpo čítávají už poslední desítku. A v brzku na t ředitel výslavy uchopil za rukáv prostéh muže, jedva turnikelem prošlěho a zvolsl
6 article
»To je on« — (ten milion, aby se to rj- movalo). Na vteřinu zavládlo před branou i za bra- nou ticho, sem tam objevily se i sklamané tváře těch, kdo sami dělali si laskominy — pak ale hnulo se v zástupech srdce a od úst letělo k ústům: »Už mají miliontého — už je tu Sláva, nazdar !« Nátlak povolil a rozdělil se na ostatní turnikety; do výstavy šlo to nyní proudem, zatlm co šťastný miliontý, přijav spěšně gratulace výborů i nezávistných, opásán byl širokou stuhou se zlatým plsmem číslic: 1,000 000. Teď už jediným přáním bylo zvěděti: Kdo je milioutý? Když se šťastný muž trochu vzpamatoval a prošel křižovým ohněm fotografiekých a kine- mategrafických aparátů, zjištěny jako u soudu jeho generalie. Jest to prostý m už z lidu, dělník, 49letý Václav Šťastný (nomen omen!), bytem v Podoli-Dvorcích. Všeobecně přáno, že los padl na prostého, chudého občana. Však také s netajenou radosti dal se vésti k svému majetku . . . načež za nesmírného průvodu nastoupil cestu výstavou. pozdravován všemi, kdož ho potkávali. Byl veden do restaurace »u slona«, tam pohoštěna dále provázen celou výstavou, kde jako »hrdinovi dne« prokazovány mu všemožné pozornosti. I po skluzavce a tobogganu ho prohnali a v hyppo- dromu si musil zajezdit.
Václav
7 article
Dobrý muž sděluje, že má doma krom manželky ještě šest dítek, tedy dosti hlav, jimž výletem svým na výstavu způsobil potěšení. A rozhovořuje se o svém osudu — život jeho právě nebyl nejutěšenější — a považuje dnešní den za náhradu všeho, co jej kdy nepříznivého potkalo. S tím větší srdečností jest mu přáti! Bez prostředním následníkem, který započal druhý milion, byl studující, technik Ferdinan Sylvestr. Konečně několik slov o tom, co znamená milion návštěvníků. Především znamená čtvrtinu illuse, kte- rou si dělal výstavní výbor před zahájením vý- stavy. Není to řečeno se škodolibostí; prostě ku opětovnému dolvrzení, že všechny rozpočty, kal kulace a perapektivy do budouena jsou klamivé. Na druhě straně znamená cifra jednoho milionu ve dvou měsících dosažená při mě síčn nedohotovenosti výstavy jistou, ne- spornou noblesu obecenstva, jež do výslavy šlo. A bylo to české obecenstvo, jež z obromné většiny plnilo její prostranství, ač nelibě neslo, že marka výstavy byla utrakvistická přese všechno urážlivé volání dra. Titty a výzvy německého tisku, aby výstava druhou národností byla boy- kotována. Toho nechť si je pořadatelstvo v druhé polo- vině trvání výstavy vědomo, chce-li, aby dosa- vádní přízeň byla mu dochována.
Ferdinan Sylvestr
8 article Oddělení textilní a oděvnické.
Oddělení textilní a oděvnické. Napsala Renata Tyršová. Výslavní statistika nezaznamenává, kolik z ná- vštěvníků je mužů a kolik žen. Snad je nás ženských návštěvníků výstavy polovina, snad více, snad měně. ale jsme tu u velkém počtu a není snad bezvýznam- no i procelek, jaké dojmy a jaká poučení si odnášíme z paláců a pavilonů výstavních. Platí to zejména o dvou z oddilů výstuvy, o oděvnictví a o oddí u textilního průmyslu. Jsme tu také mezi vystavovatel u míře — pravda — skrovnější, než by bylo lze oče- kávati, aspoň pokud samotné representace se dolýče Když ze střední dvorany hlavního paláce zabo číme na pravo, oclneme se v té partii výslavy, kde žena pracovnice, žena konsumentka přichází v prvn řadě k platnosti. Odbornik v průmyslu textilním, pro- cházeje kolem pavilonů, namnoze s representačn
Tyršová
9 article
nádherou upravených, kolem vkusně urovnaných vi- trin, vidí v nich jistě něco jiného, než my. Zajímá se o to, na kolik vřeten ta která přádelna je zařízena a za jakých výrobních poměrů v tom kterém středi- sku se pracuje, uvažuje o výhodách zpracování ba- vlny nebo lnu, dle cen a Dluktuací na trhu světovém kalkuluje v duchu s výrobcem o výnosnosti různých druhů zboží odbytem domácím nebo vývozem ald. My se zajímáme výhradně o výrobek sám, o kva- litu a vzhled zboží, které jako výsledek přičiněni našich průmyslníků tu je vyloženo v úpravě lákavé vkusné. „To jsme pro vás vyrobily, české paní“, ří- kají nání ty sloupce sněžných stuček a závity deli- kátně zbarvených kretonů, barchetů, zephyrů, „be dlivě přihlédněte, podrobně si prohlédněte, odneste si dojem naší silné výkonnosti a spolu s tím lástku k domácímu průmyslu a to vědomí, že vše, čeho pro dům polřebujele, vám poskytuje česká výroba, již i samotněho toho užšího obvodu, který na ju- bilejní výstavě je representován.“ Přeslice lnem obalená, s které prsty se souká nit na vřeténko, dole přeslenem obtížené, to je od- věký symbol ženské píle. Dle počlu vřeten se dodnes odhaduje výkonná síla přádelny. Jen že vřelena jsou v husté řadě nasazena a místo prstů soukají s nich jemné předivo železné ruce stroje. Také člunek tkal- covský vzal moderní průmysl z ruky ženě, která jím po tisíciletí obratně vládia.
10 article
Zpracování lnu v fkaninu u nás v Čechách orga- nicky prodělale celou slupnici vývoje. Od primitivní domácké výroby po potřebu vlastní. kdy od zaseli semene lněného, až do bílení hotového plátna vše prošlo rukama hospodyně, po nynější vysoký vývo průmyslové strojní výroby. Z českého severovýchodu ode dávna proslulého svými „vébami“, poslali nám na výstavu výrobky, které každý požalavek uspa- kují — důkladná plátna pro každodenní polřenu. až po plátna balistově hebká, která nám nemusí již dovážet z ciziny, jako bývalo druhdy, když „ho- landský kment“ náležel ke každé výbavě lepší mě- šťanské dcerky. I starý solidní lněný „gradl“ tu ne- schází, jemuž by zejména náš venkov měl zůstaí věrným, a ony lesklé damaškové ubrusy, které přes změny mody zůstávají nejpěknější okrasou prostře- ného slolu. Většina vyslavovatelů vyrábí zboží bavlněnéa polobavlněné. Střední a lidové vrstvy dnes neznaji již takřka jiného materiálu pro prádlo a v kolektiv- ních výstavkách i v pavilonových vitrinách velkých firem vyloženy výrobky tak vzhledné a solidní, ž i pevné víra v přednost lněného výrobku před nimi se viklá. Různé látky polobavlněné, šifony, širtinky. brillantiny, damašky, imitace plátna, battisty, bar- chety, rozmanitě upravené ručníky a ulěrky, barevné barchety a zephyry, nic tu neschází, čeho je třebo k výbavě a vše to půvabnými vzorky a aprelurou vyhovuje moderním zálibám v lehkosti, hebkosti, efekinosti.
Čechy
11 article
Také vkus ve volbě barev a seslavení vzerků se během posledních let i v našich menších českých tkalcovnách utěšeně pozvedl, není pochyby, že k to- mu přispěl vliv odborných škol, kteréž dorost účelně vedou k pokroku. V kolektivní výstavě českých tex- tilníků a mimo ni shledáváme se též s výrobky k dekoraci a výpravě bytů sloužící, jsou tu koberce. pokrývky, vosková plátna a linolea, která napořád kupujeme, aniž se staráme, jsou nebo nejsou-li do- mácím výrobkem
12 article
Soukenický průmysl již nás lak přímo se netýče ale výstavka Iedvábnického spolku, instruklivně uspořádaná, je hodna naší zvláštní pozornosti. Pe- stování bourců je práce — aspoň jako libůstka — druhdy u žen více než nyní oblíbená, snad výstav- ka přispěje k oživení záliby, tam kde jsou k tomu okolnosti příznivy Z oddělení, v nichž se zálibou jsme si prohlédl, zásoby „vinut“ — jak předkově naši ríkali — z- bočíme k vitrinám, v nichě hotové výrobky jsou vy- loženy — prádle mužské i ženské, ložní, stolní pre- stěrky a pod. Pražská výroba prádla je rozvětvený živý průmysl, zaměstnává se jí tisíce ženských rukou, po domácku pracujících i v továrnách. Továrna na prádlo! Což by se tomu podivily naše babičky, kleré vlastnoručně si šívaly svoji výbavu do zásoby, ješlě než ženich se přihlásil! Továrny, v nichž motery pohánějí šicí stroje a přístroje střihací, zabývají se ovšem zvláště prádlem mužským a ze ženského jen tuctovou výrobou levnějšího prádla, jehož konsu- menti nehledí ani na jemnost práce, ani na chic ve střihu a výzdobě. K holovení prádla pro vytříbenější požadavky je třeba individuálně pracujících doved- ných švadlen. Že pracovnice požadavkům takovým dobře slačící máme, vidíme ve vitrinách výslavy. však přes to dováží se napořád mnoho prádla k nám z Vídně, kde tomuto odvětví se věnuje velká pěče. Školy, které vychovávají žákyně k přesné práci a ke vkusu v úpravě prádla, konají užitečnou práci, nebot holovení jemné lingerie není nevýnosným průmyslem
Vídeň Iedvábnický spolek
13 article
a je laké mnohé ženě vílaným vedlejším příjmem který vedle spravování domácnosti může zastati. Jeť právě rozdíl mezi odměnou za ledabylé ušit hrubého tuctového, přistřiženého zboží a za prove- dení pěkného díla dle míry, se složitou, často pomoc ručního šití upravenou vkusnou výzdobou z vložek vyšívání, záložek a krajek — za tucet košil prvého druhu dostane se pracovnici menší mzdy, nežliz jedinou druhu ozdobného. To jsou úvahy, které nám před vyloženým prá- dlem napodly. Ručně vyštvaná výzdoba je ovšem zvláště zastoupena v díle domáckých pracovnic z če- ského východu, v hojném výběru efeklního modního zboží v exposici firmy Ilaisler a Kubins, ukázkami pokusů užilí lidových molivů ve vitrině chrudimského musea. Domácký průmysl vyšívací na Chrudimsku, jemuž se nyní i z ústředí vídeňského zvýšená pozor- nost věnuje, vyrostl z původní práce, pro krojove potřeby okolí prováděné. Četné kursy snaží se po povznesení tochnické zdatnosti pracovnic a tím po zlopšení jejich výdělku. Zboží běžné ovšem ve vze- rech si musí hledět levněbo olektu — prolamování je na velké cejchy souslředěno, aby se rychleji pro- vádělo, velkokvětě vzory hoví modnímu vkusu. Tim záslužnější je snaha musea po přimknutí k molivům lidového vyšívání. Pravá krajka, jake výzdobná sou- část prádla by nebyla na výslavě zastoupena, kdyby nebylo ložního prádla a slory v koji městské průmy- slové školy pražské. Pravá krajka a lněné plátno to patří tak k sobě, jako krajka strojová k hebkému tkanivu bavlněnému.
Chrudimsko Ilaisler Kubin
14 article
V pěknou podívanou upraveno oddělení oděvni cké. Není-li možno šat oblěci na živý model, což ovšem je nejlepší způsob jeho předvedeml, tedy nigu- rina, vhodně upravená, je dobrou náhradou. A tak ledy elipsovilá dvoranka obkloponá řadou vělších a menších kojí, v nichiž jednollivě firmy — vesměs skuleční výrobci — přodvádějí díla krejčovského umění. Slaří mistři krejčovští naříkaji, že dovednost dorostu mužských krejčí upadá, proslulá umělosta přesnost českého dělníka, která ho činila hledaným ve Vídni, v Německu a dále na západ, je prý den za dnem vzácnější. Nevím, co je na slescích těch pravdy, ale je jisto, že krejčovinu pro dámy, aspan pokud aranžovaných toiloti se týče, vzaly ženy mu- žům již skoro úplně z ruky, neboť i mistři zaměst- návají ponejvíce učednice a dělnice. Již i žakot „vy- pracuje“ dobře vyučená krejčová tak přesně, jako mužský krejčí a také mužského dorostu ženské krej- čoviny rok za rokem je méně. Dnešní vkus na žen- ské toilettě především hledá chic v úpravě a indivi- duální přizpůsobení zjevu dámy, nositelky šatu, mo- da nozná těsně přiléhavých kesticových živůtků. „padnutí“ obleku vyžaduje jistého raffinementu smyslu pro formu, který vězí v talentu provádějicího skoro zrovna tolik jako v jeho odborné vyškolenosti Odtud úspěchy ženské práce v dnešní krejčovině pro (Dokončeni.) dámy ose-
Vídeň Německo
16 title
Praha-ll.
Praha
17 article
Jungmannovo nám., 21 vystavujeu v paviloně interičrů, dále zařízení vý stav. kanceláří Obch. komory (statisti- cká, tarifní, vývozní atd.), jakož i četných sonkromých vystavovatelů Telefon 3312. — 12478
Jungmannův obchodní . komora
18 title
Pavilon průmyslu keramického.
20 article
U ostatních podniků, zabývajících se výrobou cihel, stavebních potřeb a součástek, ustupuje stránka umělecká před praktickou potřebou. K starším nyní také největším závodům přináležejí cihelny Jos. Tomáška ve Vysokém Mýtě (založena roku 1873) v Mostech u Chroustovie (založ. r. 1883), jichž vý- roba přesahuje nyní šest milionů kusů cihel a dla- žic, tašek, prejzů a kurek. Zakladatel závodů JUČ. Jos. Tomašek činil druhdy též vážné pokusy v umě lecké produkci, o nichž vydával svědectví ještě do nedávna jeho pavilonek jubilejní výstavy r. 1891. Nynl, jak se podoba, omezuje se opět na prakticko výrobu, ale jméno jeho budiž zde zvlášté připome- nuto, ježto byl prvním, který se u nas odvážil na pole dekorativní keramiky. Veliké cihelny a továrny, pracující v nejrozma- nitějších směrech, rozloženy jsou pobliž a kol Prahy a v nich vznikají ony veškeré součástky, z nici ž skládá se nová Praha a okolní města a obce, počl- najíc těmi různými rourami, jež uktádají se do pod- zemí až po krytiny střech a věži. Jsou to zejmena krom svrchu již uvedených následující podniky: Ant. Dvořák a K Fischer v Letkách (založ. r. 1894) Jos. Tyl a Friedr. Čecháč na Kollářce v Dejvicích, Joset Utbánek v Jenerálce, Ant. Herget v Bubenči; pak zu vzdálenějších Vojtěch Kerhart v Poděbradech a p.
Tomášek Dvořák Fischer letka Tyl Friedr Antonín Herget Kerhart Jos Vysoký Mýto Most Chroustovie Praha Dejvice Bubeneč Poděbrady Joset Utbánek
21 article
Švejda v Čelakovicích. A ostatní maleriál stavební poskytují v obrovských přímo rozměrech lomy, vá- penné pece a továrny na cementové zboží, na xylo- litb, zboží benotové a asfaltové, terrazzo a různé stavivo. Podniky jako: akciová společnost v Praze k vyrábění vápna a cementu (založ. r. 1872) se svý- mi továrnami v Berouně a lomy v Koněprusích a na Telině; podolská cementárna v Praze, přeměněná v r. 1872 v nynější akciovpu společnos, firma Vše- tička a spol (založ. r. 1873) se svými závody v Ra- dotíně a Podskalí, Max Herget v Berouně a Rado- tíně, B skup, Kvis a kótrba v Řeporyjích, Jan Háček v Nuslích, Ladislav Čupr v Libni a j., podávají na nádvoří pavilonu i v jeho ochozech ukázky svých surovin i produktů. Technická kancelář cihlárská, Tonda Volt v Pra- ze, zařizená r. 1905, zabývá se navrhováním projektů pro závody cihlářské stavbou cihelen a komínůa zkoušením hlín a vápenců.
Švejda Podskalí Herget Kvis Háček Čupr Tonda Volta Praha Beroun Koněprusy Telina Ra Řeporyje Nusle Libeň B skoupit cihlářský stavba cihelna
22 article
Poslední dobou rozvijí se v Praze ještě jedno odvětví, poskytující keramice své materahe a pomů- cky, totiž výrobe barov a glasur, jíž representují zde firmy J. Eliáš v Karlíně, Gustav König Co. v Kar- lině a Otto Schönbach v Žizkově. Továma Josela Eliáše založena jest r. 1905a rozšílená r. 1907, vyvinula se poměrně velmi rychle. Celá barevná škála v nejrozmanitějších odstínech prokázána jest ve vkusné exposici na desličkách, na štítcích s tovární firmou i na různých plastických produktech. Roztemilým a názorným způsobem apli- kovány jsou barevné nuance na kamnech miniatur- ního měřiíka. S glasurami Eliášovými seíkáváme se ještě ve výstavkách kamnářů a hrnčířů. Tato firma, jakož i továrna na glasury Gustav Köniz Co. (za- ložená nedávno jako zvláštní oddělení produklu, exi- slujícího od r. 1897) a Otto Schönbach v Žižkově Gjehož továrna založena jest r. 1888) exportují svě zboží jmenovilě do východních zemí.
Schönbach Eliášová Gjenž Praha Karlín Žizkov Gustav König Company . v Kara Gustav Könizstán Company
23 article
Výslava faklo dokumenluje, že keramické závody obvodu komorního i jeho kamnářslví a hrnčiřství mohou hradili svou potřebu surovin, hlín, hlinek, glasur a barev vesměs domácími výrobky. Tak na vyslavených kamnech a kachlíkách kamnáře Frant. Batovce v Žižkově shledáváme barvy od Eliášea rovněž na výrobcích hrnčířských Jana Vondráčka v Černém Kostclci a Václava Žáčka v Mezouni. Vedle výrobků dilen Václava Žáčka a Františka Žáčka (v ochozu) nacházíme i expusici Emanuela Hrubého v Mezouni, jenž vystavuje hlíny pro kamnáře, hrnčí- ře a malíte Z kamnářů kromě Batovce vyslavuje ještě Václav Švec, kamnář v Žižkově, z hrnčirů mimo již uvedené Václav Klaus v Břevnově a Jan Vodráček z Černého Kostelce. Klaus hledí vyslihnouti hmoty a tvary, polevy a dokor slarších prací, jmenovilě domácích a předvádí ve své výslavce řadu nápodobenin: jsou zde zastoupeny popelnice, terra sigilita, bílé džbánky s květy ve způsobu prací českých a slováckých XVII. stol.; modře polévané talíře se sgrafitovaným orna- mentem i nádobí rázu lidového. Práce tylo, částečně již odjinud známé, svědčí, že Klaus jest inteligentní a zkušený hrnčiř, jenž má snahu uměleckou, boroucí se směrem retrospektivním. Na nádobí své aplikuje časlo slaré letopočty, jež mohou později, aniž to bylo zamýšleno, dodati výrobku charakter falsa. Tomu by bylo nutno předejiti značkami a po případě dato= váním Výrobky Vondráčkovy i hrnčířů mezounských ho- ví běžné potřebě; mají pevné glasury sytých tonů a ornamentika jich bere se větším dílem směrem li- dových prací; v případech těch má prostý dekor jistý švih a ráz, kdežlo výroba naluralistická nob moder- nistická se valně nodaří.
František Vondráček Kostclec Žáček Hrubý Švec Klaus Vodráček Vondráčkův Žižkov Mezouň Břevnov Černý Kostelec
24 article
Nádobí a předměty dekorativní vystavuje na dvou místech Rtydí a Thon ve Svijanech-Podolí, pod jme- nem „Graniton“, jímž označeny výrobky továrny i továrna sama. Graniton jest zvlášlní hmota, pevná a pružná, již továrna, založená r. 1907, dala si pa- tentovati. V ohledu fom pokračuje nynější doba opět- ně v jistých technologických pokusech, podnikaných za třicátých let předešlého stolelí, kdy vynalezány nové kameninové hmoly, nazývané siderolily, ferra- lity a pod. Jméno výrobku odvozeno od granilu, žuly, a také plastika, jmenovitě figurální, má jakýsi styl kamennický, upomínající na zpracování nepoduajného kamene. Polevy dckortivních přodmětů mají na- mneze zelenavý, hnědošedý a fialový, téměř zádum- čivý lon. Nuance glasur splývají a kanou jakou jistého druhu japonských a francouzských kamenin. Kuchyňské nádobí jest světlé barvy, s jedno duchým pestrým dekorem, upomínajícím na motivy blatských výšivek. Modely a terrakotfy sochaře Vlčka známe od dří- vějška, těšily se vždy oblibě, avšak v exposici jich, číselně skrovně, nepřichází nic nového. Výrobky F. Šenka v Hadolíně, Karla Gráfa (Praha) a Bratří Popperů (Kr. Vinohrady), odpovídají jistým běžným zálibám, avšak modely jich postrádají umělecké samo- stalnosli.
Thon F Šenk Gráf Popper Kristus Svijany Podolí Hadolín Praha
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Výstavní táčky.
26 article
Laslavý čtenáři! Podej mně vlídně poetivou. čoskou voji pravici, svěř mi ntěže své fanlasie a pojď se mnou! Uvedu tě do pavilonu, ve kte- rém jsi dosud nebyl, do pavilonu „sedmé vel- moci“, zajímavého především tím, že kdybys měl po ruce nojpodrobnější plány i všechny do- sud nevydané katalogy výstavy — nena- jdeš hol Slyšel jsi arci, dávno před výstavou, že se jedná o pavilon žurnalistiky, kde by šede sá let tisku z obvodu pražské obchodní komory „důstojně a názorně“ byla representováno. Snad jsi také slyšel, že konalo se několik předběž- ných schůzí a porad, jak a čím by dalo se oddě- loní žurnalistiky učiniti zajímavým .. Byl jsem také na jedné z těch konferenci, ale na druhou jsem nešel. Kde dva c. k. pro- fesoři, joden vládní a jeden císařský rada mají hlavní slovo o žurnalistice, tam dostávám oční migrénu a vidím náhle všechno černožlutě . .. A tak jsem si sám, ve svých skromnýeh myšlenkách, vybudoval pavilon žurnalistiky — a zvu tě, vzácný čtenáři, ku prohlídce a návště- vě. Odpustiš, že nepovedu tě po měkkých ka bereích a linoleu, ani po mramorových scho- dech, že nepozvu tě na žádný banket, luneh nebo vin' d'honneur a že také nepřipnu ti graná- tový odznak na prsa! Vždyť se zlobís nebo smě ješ, když čteš, že to jiní dělají.
obchodní komora
27 article
Ale pojď užl Vstupuješ do první síně! Bude se ti zdát snad trochu tmavá — její claire obscure má však svoji příčinu. Je to hrobka, chceš-li, šachta starých, zašlých českých ča- sopisů, dětí záhy zemřelých, neb umořených přízní vlád a obětavých čtenářů. Však jsem proto rozžal v téhle exposici „věčnou lampu“i a dobře-ti vidíš, napsal pod ní: „Pokoj vám!“ Je to samá žluť a povybledlý tisk, co jsem po těch stolech tmavě zastřených rozložil; ale uvaž, co znamená šedesát let věku. Také za to debu sežloutneš, jako tu ten papír na „Ná r od- ních Novinách“, známém listu Havličkově. v bouřlivém soce 1848 založeném. Schválně začínám s tou drahoeennou památkou; pár let Havlíčkova života od toho roku áž do jeho smrti zůstává pro české novinářství nejskvěleiší do- bou jeho historie. Z prvního dubna 1848 datováno první číslo „Národních Novin“, v jichž čele čleš hesla- „Skutečná rovnost národností! Spojení zem koruny naší! Zrušení práv feudálních! Rovnost všech stavů před zákonem! Soudy přísežných (poroty!) Odpovědné ministerstvo pro korunu naši! Všeobecný sněm celého národa! Národní gardy všude! Úplná reforma škol a úřadů!“ A když listuješ chřestícím, rozpadávajícím papírem, jehož potištěný obsah popadne tě skoro na každičké stránce za srdce, přijdeš také na „Sotka“, občas do „Národních Novin“ vlepe- nou satiristicko-humoristickou přílohu, kde na- jdeš nesmrtelné epigramy Havlíčkovy a popěvky jeho dodnes znárodnělé .. Bohužel, není exposice „Národních Novin“ velikou! Jediný ročník a jeden nedokončený hlásají krátký jejich život. Byl násilně potlučen za stavením svobodomyslného oblibenébo a čteného toho listu ... Persckuce podobná stihá i formá ten monšího Hlavličkova „Slovana“, v jehož ně kolika ročnících uloženy poklady žurnalistické činnosti Karka Borovskéhno..
Havličkův Slovan Karek národní novina
28 article
Kromě effemerních, jiných listů z oné doby mám v své myšlenkové exposicí ještě Tylnv populární, ale krotk, list „Posla z Prahy a v něm modrou tužkou zaškrtané polemiky téhož s Havličkem... Na tehdejší úřadní „Praž ské Noviny“ musím také vzpomenout — však jsou také jediné z té doby ozdobeny dvojhlavým orlem v záblaví. Nejsou to však ony dnešnía jak Neruda v jednom svém dušičkovém feuille- tonu vzpomíná „— bůh jim dej lehce odpoči- nout, dávno už jsou tam v té šachtě . .. Ještě mám z let padesátých ve své výstavee několik čísel listů beletristických a aspoň „České Včely“ vzpomínám... pak ale na několik lel jsem hotov. Vláda Bachova se postarala, aby o řádění jejím mnoho psáno nebylo! Zatím, co německá žurnalistika se rozmno- žila jako kokotice mezi lnem, česká dřímala umělým spánkem — dávali jí morfium v podobé persekucí, exportací, zavírání redaktorů . . .a tak na znamení oněch krásných dob jsem do své exposice postavil žendarmovu piklhaubnua obrázek, jak Dedera veze Hlavlíčka do Brixenu Odbývám tím kormutlivým výjevem jednu éru ze slavných i smutných dob českého tisku vedu čtenáře k druhé skříni, která také slibně začíná, ale v desíti letech mění se zas v „Pláč koruny české“ ... Válka italská přináší novou dobu; Bachův réžim padá. Ve volnějším vzduchu vzniká „Čas“ a za nedlouho po něm „Národní Li- sty“, jichž osudy i historii uložil jsem jednak do trestnice svatováclavské — i tam tě v brzku, vzácný čtenáři, uvedu — jednak do výstavy listů živých, neboť ony jediné ze svobodomysl- ného tisku, přese všechny persekuce, těžké tresty redaktorů, strhování z kauce a útisků, o kterých dnes mladší generace neví, jdou svou cestou, vylčenou jim drem. Juliem Grégrem.
Posl Neruda Bachův Dedera Hlavlíček Grégr Praha Brixen Český včela
29 article
Vraťme se však k „Času“ — nebo ještě lépe rovnou k „Hlasu“, ve který se zaměnil, aby po třech létech splynul s „Národními“a přivedl do redakce jejich Sladkovského, Vávra Vincence, Nerudu, Kořínka a řadu jiných pra- covníků, které dnes už hlava nebolí... Podo- bizny jejich rozvěsil jsem po stěnách pavi- lonu — z velké částí, vlídný čtenáři, ty hlavy znáš! A pak rozevřel jsem před tebou ostatní listy od let šedesátých výše, jako „Národ“ za rodakce Kienbergra, „Svobodnou obee (Vilém Foustka), Tolmannova „Posla z Pra- hy — pozdější „České Noviny“, ale zvláště osm ročníků výborné Barákovy „Svobody“. v jejímž „Kukátku“ krátkými, za sebou tiště- nými větami bičovány a ironisovány soudobé. nepěkné události. Znamenitě se tu čte vedle sobe, že na Petrský halíř sebrán v Čechách 1,000.000 zlatých a na samostatné české divadlo v téže době — 300 zlatých. Abych neunavil pouhým vyložením listů k vůli varinci a pak, že to spadá právě do te doby — připojil jsem do své exposice oddělen do něhož se čtenář podívá jen oknem. Zamříže- ným oknem trestnice! Ano — koncem šedesá- tých a počátkem sedmdesátých let vrátila se doba persekuce českého lidu a oposičního tisku. „Na sto zločinů dovede spáchati jediný re- daktor a to v obdivuhodně krátké době několik dnů,“ píše Neruda. Byly to doby veselé. Kauce lítala za kauci, každý den politický proces, každý týden jiný odpovědný redaktor a sedělo-li v trost- nici u sv. Václava z „Národních Listů“ jenom méně redaktorů, než čtyři najednou, byla v re- dakci hostina a připíjeli jsme na „už už svita- jící lopší časy ..
Sladkovský Vávra Vincenc Neruda Kořínek Foustka Tolmannův Posl Barákův Svoboda Václav Čechy
30 article
Podívej se, číenáři, mřížemi do těch cel. které teprve nedávno zbourali a kde pod jednou střechou s těžkými zločinci, s vrahy a lupič seděli lidé, kteří vlastně byli výkvětem národa duševními jeho vůdci, lidmi charakteru tal ušlechtilého, že dnes takových nenajdeš. Poznáš tam Julia Grégra, Sladkovského Baráka; poznáš tam Karla Tůmu, Jakuba Arbe- sa, Vávru, z jiných Krouského, Černého, J. Ze- hnala, Kouta, Göbla-Kopidlanského, Kvěloně — vesměs redaktory, jimž vyměřeno po letech těžkého žalaře za politické delikty! A uvidíš tam také mladého právníka, jenž odsouzen byl pro velezradu, poněvadž prý „chtěl rozbit Rakou- sko“ — muže, který později a vlastně nedávno povolán byl za — ministra krajana ... Ještě by sem patřila řada hlav a tváří, dnes buď již nad hrobem nebo už v něm, mužů a ně- kolika žen, kteří žalářováni byli pro politické své projevy — mnohdy i za soustrastné telegra- my, zaslané uvězněným redaktorům. Ale malý můj pavilon by na to nestačil a průmyslový palác by mi nepůjčili, abych všechny tam znova v myšlenkách zpozavíral. K pohledu do tohoto žaláře, laskavý čte- náři, můžeš vzít k ruce velice interesantní, toho druhu jediný katalog — ze všech výstavních ka- talogů nejúplnější a to Arbesovu „Persekuci lidu českého v letech 1869—18731! .. . Tam se dozvíš podrobnosti takových, že pochopíš, proč jsem nemohl souhlasiti s výstavou žurnalistiky. kterou by byli vzali do rukou lidé, jichž idolem je dnešní „positivní politika“,
Grégr Sladkovský Barák Tůma Arbe Vávra Krouský Černý Kout Göbl Kopidlanský Kvěloň Arbesův
31 article
Lotmo ještě jednu skřiň rotrospoklivy, vo které předkládám dávno zapomenutou „Pravdu Škorpšlovu, Müllerovy „Občanské Novi- ny“, Tonnerův „Pokrok národní“, Hen- člova „Oběana“, „Českého lva“, „Vla- stenec“, „Brousek“, „Hlasy politi- cké“, „Vlast“, „Žižku a pak krom ne- zašlých Vilmkových „Ilumora“ Mosrovy „Brojlo“, Justův „Bič“, Novotného „Blesk“, Crhovy „Brejle politické“ a „Šotka“ a jiné a jiné, po nichž zbyly dnes jen přejaté názvy . .. To je nejslarší retrospektivní oddělení mého žurnalistického pavilonu. V oddělení novější doby nemíním tě provádět! Dvacet let zpět pa- matuješ a víš, kterak rostly časopisy, jako houby po došti... Ale na jedno mně ukazuješ sám. Ano — ty tlusté špalíčkové svazky, jsou skutečně „Bohemie“ a „Prager Tagblati“. Proě ty mám tady? Nedomnivej se, že k vůli utra- kvismu výstavy.
Škorpšlův Müllerův Tonnerův Brousek Žižek Brojt Justův Bič Novotný Šotek Prager Novi Crhov Český lev Bohemia
32 article
Rozevři je a uvidíš, proč tu jsou. Zatrhal jsem modrou tužkou všechny ony hezké články, kterými nám ostouzejí Prahu před cizinou, v kte- rých vypravují bájky o útiscích hrstky Němeů v Praze, v kterých zkrátka jednají tak, jako ku- kačka, jež vlezla do cizího hnízda .. A co znamená ta sbírka všelijakých můr, netopýrů a plazů? Ta že do výstavy žurnalistiky nepatři? O patří — tuze patří, vzácný čtenáři! Ty na špendlikách napichané a ve špiritusu na- ložené potvůrky — představují lidi, kteří jako děti „do studánky, z níž se napily, házejí ted kamení a smetí“. Totiž takové gentlemany — o nichž by nikdo nikdy nevěděl, kdyby shoví- vavá žurnalistika nebyla je zvěčnila, kdyby ne- byla uveřejňovala slavné a nejslavnější jejich řeči — dále takové, jimž ochotou svou sloužila za žebříček, po němž se vyšplhali až do teplého hnízdečka... a pak ten žebříček odkopli a s hnizda dolů plivali. Je tu tuze zajímavá kolekce — a přijdou doby, kdy doplněna bude sbírka ta jmény . Zatím je anonymní — ale aspoň víš, vzácný čtonáři, že oxistujel Zevloun.
Zevloun Praha