1
masthead
381 olO 8091 snlo
2
masthead
Nedělní zábavná a poučná přiloha „ Národních Listů“ k č. 130.
3
masthead
12. kvělna 1908. k
nnno klvzlenva
4
article
„Salonní komik“ Semenetz.
„Salonní komik“ Semenetz.
Kdybys mohl, čtenáři laskavý, nahlédnout
časem do nitra oněch lidí, o nichž je ti známo
že je vydavatelstvo časopisů vydržuje, aby t
v neděli příjemně pobavili —;n
kdyby ses mohl podívati do útrob lidí, ktet
jsou nazýváni humoristy anebo „humoristy“i,a
o kterých sám se domníváš, že jsou stvořen
proto, aby ti jednoho dne v témdni způsobil
čtyrthodinky přijemně,bezmyšlenkové zá-
bavy —;
do útrob lidí, o nichž snad soudíš, že v
chvítích, kdy nepíšou právě pro tebe, metaj
v pracovně své jenom kozelee a řehtají sé jak
hříbata:
pak bys, čtenáři rozmilý, kajíeně sobě do
znal, jak nehorázně ses mýlil, a netřískal bys
časopisem, jehož zábavná kronika právě tohe
dne zklamala tvé očokávání, že se budeš vále
smíchy po pohovce, až se ze samé švandy zpotiš.
ažti něhorázným rehtetem budou lítat knofliky
od vesty, až se konečně zajikneš a vzpamatuje:
se jen po ráně do lirhetu, kterou ti uštědří který
koli ulekaný příslušník rodiny, jenž je právě n
blízku. o a
Jestliže však přes to vše setrval bys tvrdo-
šijně na své bláhové domněnce a po vzoru Sby
loekově neústupně žádal od svého nedělníh
kronikáře, aby ti stůj eo stůj vykrojil z bytost
své libru hmoty, která by tě dovedla ponůknout
aspoň k rozmarnému úsměvu, pak vkládáš do
lakovéhoto bližního puď neskonalou, pyramidálni
duševní sílu, povznosenou nade vše, co se kolem
něbo děje, anebu duševní otrlost ještě pyramí-
dálnější.
5
article
Vmýsli se, čtenáři milý, do kůže onoh
svého kronikáře, od něhož co týden pužadujes
za několik měďáků obveselení mysli své, posad
se na jeho místo, chop se ranního časopisu
svého a přečli sobě referát o aféře terezínskéh
lajtnanta Somentze — — —
A pak namoč péro své, členáři milý, a pis
veselou historii, na potěšení vlastní a na potě-
šení milých spolučtenářů!o 00či
ldalzuli a ogmVd selas
9 sdotennes
etu
aiV
Čotls ty, český dělníče, a ty, český živnost-
niče; čotls, ať jsi českým učitolem, obchodní-
kom, průmyslníkem; ať jsi rolníkem, úřadníkem
spisovatelem i důstojníkem, který se nezprone
věřil krvi své. Všichní jsme čelli, jak lajtnan
Semenetz bavil soudruhy své a vyšší i nejvyšš
představené v kasině nebo kde. Zpíval jakýs po-
tupný kuplet o Češleh a označil kuplelem svým
i maskou celý národ český za zlodějský.
6
article
Rakouský testní zákon stanoví tresty na
rušeni náboženství, na popuzování proti spole
čenským třídám, roti národnostem, tnky prot
nrmádě. Zvlášt ariáda je ehráněna velmi úzkost-
livě, aby se ji nikde nedetkl. A jediným foren
kde lze projeviti upřímné mínění o ní, je sna
jen ten řídeňský parlament, který stále met
koslky o naši kůži,v onl
Vědomi si zvláštní tě ochrany, rybočují jed-
notlivci co chvlle z mezí praprosté společenské
slušnosti a vrhají nám nejkzvavější urážky v tvát
A nikdo z celé společnosti, ktorá kupletu lajt
nanta Sementze naslouchala, nepokáral před
nášeče, nezakřikl ho, neumlčel. e es oe
voalasa Snčni válimy og sjlanm boliskolan a
pve
Jednotlivec, nedovzdělaný, nevychovaný.
může se dopustiti křiklavého bezpráví v zaslepe
nosti, v níž vyrůstal, v předsudku o stavu nade
všechny povýšeném a privilegovaném. Ale kdy
se o takovém neslýchaném přečinu jednotlivcove
doví představitel stavu foho a představený pro
vinilce, voják ministr, má nanejvýš příkladne
ztrestati podobnou zvrhlost.
Dbá-li se tak úzkostlivě eti a pověsti armá-
dy, dbá-li se tak přemrštěně zejména cti důst j
nické, má následovati taková míra trestu, aby
na vždy jednotlivedm zašla chuť ku projevům
do-
podobným.
7
article
sndorčil nilaut
8
article
Nemůže být ani spravedlivého Němce —
a jakkoli jich je žalostně málo, jso u přece jiste
jednotliví Němei spravedlivi — aby sehvaloval
činy, jakým se provinil lajtnant Semenetz. Ja-
koby taky nikdo z nás nemohl schvalovati.
kdyby Kterýkoli český důstojník v potupné masee
a potupným kupletem vrhal hanu na celý něme
cký národ, obvinuje ho, že jest buď národem
zlodajů, tuškářů anebo pederastů.
Ale kdyby se i některý český důstojník by
včera tak zapomenul, dnes už by nenosil stejno
kroj a palaš se zlatým střapcem.
bljagno
l33e
dany p
Němec
9
article
A to jest v aféře té, co vám pění krev a c
vám ji měni ve žlnč. Jaké odpovědi se dostalo
interpelantům ve vídeňském parlamentě z úst
ministrových? Ze bylo lajtnantu Sementzov
dáno na srozuměnou, aby pro budouenost od
podobných žertovných výstupů upustil. Aby jieh
neopakoval. A dost. v va lit
1. Každá vláda kteréhokoli státu a národa.
kterékoli země na světě, a byť to byla vláda
i čístě vojenská, musila by v zájmu vlastnín
i v zájmu té armády, tolik hýčkané a chráněné,
přísně a přikladně ztrestati provinilce důsto-
níka, který se tak zapomněl nad vlasiní ctí
nade cti lidu, v jehož středu žije a z jehož
kapes pochází gáže, kterouž jest vydržován —
musila by tak učiniti na varovný, odstrašujíeí
příklad a na z výšenieti právě celé armády
A v den, kdy by ta neb ona vláda — a byt
i byla čistě vojenská — zvěděla, že kterýsi ne
vychovaný důstojník pokálel čest lidu, jímž je
živen, v ten den by musil svléci uniformu dů-
stojnickou a vojenskou navždy a odejíti z a
mády — anebo by musil začiti službu vojenskou
znova, jako voják odvedený, službu tvrdou, tří
letcu, bez úleva bez ohledu, že již býval ně
kdy důstojníkem.
Kdyby takto nakládala správa vojenská se
všemi přestupníky a provinilci proti příkazům
debrého mravu, kdyby ztrestala každou podob-
nou zpupnost a tím osvědčila, že jako na. eli
armády záleží jí rovněž na eti občanů a na eti
národů — pak by nemusila čest armády
chránit ani zvláštními tvrdými paragrafy, pal
by armáda vzbuzovala úctu sama.
Sementzov
10
article
Čiete releráty o dotyčné interpelaci, čtet
odpověd páně ministrovu, a již zapomínáte má-
lem na lajtnanta Sementze, jemuž k masce
i kupletu sloužil za vzor nějaký pokoutní šantán
ale máte před sebou ministra, o němž soudite
přece, že je to člověk zkušený a vyrovnaný.
A ministr vám odpovi, že se dalo Semen
tzovi na srozuměnou, aby tak budoucně nečini
Zapumene-li se důstojník, prohraje-li v zá-
cbvatu karbanické náruživosti svěřené penize
je degradován a musí sloužiti znova od prostého
oleánm zan
vejáka.
Urazí-li však důstojník celý národ pustým
vypočítavě připraveným, obmpslným způsobem
pak mu jeho představení dají na jevo, aby p
budoucnust podobných šprýmů zanechal, žete
„dělá zlou krev“. A to jest vše. To jest vše
A to jest vše v době, kdy se stále jedna
o zvýšení důstojniekých gází.
Ale je-li skutečně čost vojenského stavu
zejména čest důstojníků tek nedotknutelna, ja
kou by býti měla, pak se zdá, že lajtnant Seme
nelz i přes mírné pokárání vojenské správy je
s kariérou svojí vojenskou hotov.
Neboť i kdyby jemu bylo lhostejno, jak byl
ve středu poslanci kvalifikován jeho neslý chaný
čin — soudruhům jeho stavovským sotva to
bude lhostejno.
Ale nikde na světě se neztratí. A jestliž-
někdo osvědčil takové nadání v oboru „salonní
komiky, pak teprv se neztratí.
Kdo prokázal, jak umí po českém jmén
plivnouti, toho každý vídeňský šantán přijm
s otevřenou náruči.
11
article
Špatné znamení.
Špatné znamení.
Napsal Václav Jiskra
Jiskra
12
article
„Jednou stěhoval, za třikrát vyhořet.“ Prot
se paní Holinková stěhovala průměrně za pat
náct let jednou, a ježto čítala šedesát let věku
stěhovala se teď právě pc čtvrté. Stěhování by
po jejím soudu vůbec morovou ranou, ale i v sílo
té rány viděla stupně. Za nejsmutnější poklá
dala toto své, jak doufala, poslední stěhování
Zůstalať na ně sama, docela sama. Dětí ne
bylo — umřely malé — a ten její nebožtíček
jenž s ní čtyřicet let po světě chodil, nochtě
se asl čtvoráček stěhovat, a utekl jí tam na
horu.. Však mu to vyčte hned, jak se potkají.
Někotik malých slziček se vsáklo do květo-
vané zástěry. Ale nebylo času rozkládati vzpo-
mínky a vdechovati vystupujíeí z nich lítost
Ještě se musi zamknout kufry a ovázat nůše
s nádobím. Nu a pókojiček si najala hezký
s oknem do zabrádek, sama si také dá květiny
de oken, svití tam ranní slunce, snad se jí tau
i scházející nějak velká, stará fuchsie zolaví
čížka pověsí zase k oknu a nábytok hezky roze-
stavi... Posluhu má vyjednanou s domovnieí
a ke hřbitovu bude míti také blíže, Tak sna
se všechno urovná . ..
Přišli lidé, aby naložili věci. Brzy vy-
prázdnili byteček a paní Holinková se pohledem
loučila s prázdnými stěnami.
„Totrlo jdou už!“ připominala jí lotitá
vzdálená neť, již měla u sebe, a kterou za ni
kuho nepokládala.
13
article
„No vždyť!“ utrhla se „tetrla“ na ne
Fróny, jež byla ji vždy řinčením kličů připomí
nala, že už se bude zavírat. Všechno, co s
souviselo, dojímalo nemile od monotonního, hru
bého hlasu, od každého nápadu až do unave
ného, nešťastného zevnějšku. Tetrla bezděčně
cítila vůči všemu, co vyšlo od Fróny, oposiční
hnutí. 1 ted: právě chtěla jíti, když z tom Fróny
promluvila, a proto otálela ještě několik vteřin.
Pak se pokřižovala, a jdoue kolem Fróny jako
kolom zdi, vysla ze dveří. Fróny zavřela a sla
za ni.
Loučení s domovnicí nebylo velké, pano-
valať poslední dobou mezi nimi napjatost. Do-
movnice vzala vodle do bytu takovou rotu s pia-
nem, houslemi, troubou a psem a na vzdor inter
venci paní Holinkové nedostala ta rota v květnu
výpověď; proto se velmi uražená paní Holinkov
stěhovala sama.
Domovniče pak přišla omývat mouřenína
pra dobrou vůli paní Holinková jakž takž sn
mluvila, ale všuk ona to citila domovnice, že
je konec. A tak jen pro jměno se tetrla zast
vila u ni, stojící v průjezdě a provázející každý
stěhovaný kus ostrým, s Roentgenovými paprsky
cosi společného majícím pohledem. Dovedla
viděti skrz kufry a zabalené věci.
„S bohem, paní Utrechtová,“ loučila se o
cházející strana.
Holinka
Holinkov
Utrechtová
14
article
„S pánembohem, milostpaní, jdou, zdrav
a spokojenost přeji, aby byly dlouho živy
zdrávy;“ sypala paní Utrechtová. V tom zpozoro
vala, že se jí vpletla do řeči gratulace k svátku
i přidala honem politování řádné domovnice ni
odcházejícím řádným nájemníkem.
Ale paní Holinková odmítla chladně. „Jdi
do tichého domu, myslím, že budu spokojena
Zdají se tam bydlit samí lepší lidé, domovniee
je také nějnká lepší osoba —
„Tetrlo!“ zavolala tiše Fróny v úzkosti
aby se paní Utrechtová neurazila.
Ale paní Utrechtová pochopila, a ježto dou-
fala nejvíce raniti nepochopením, utvářilas
sněnale Hlane
saccharinově sladce.
„Nu to je ku přání, to je ku přání, milost
paní, jen aby všeho ve zdraví užily a slečna
také. A co dělá čižeček, ještě nechetpl chudink
vypelichaná? Jestli pak to stěhováni vydrží?“
„Ten, holečku, v tom není tak zle, ab
musil chcipal. Ze je vypelichaný? Co pak ván
to napadlo, vždyť jste ho ani neviděla?“
„l viděla, milostpaní, viděla, jak jim ženská
drhla u prahu, tak jsem si všimla, že se sotr
na bidýlku drží, a holý je jako oškubané kuře
No snad se vylíže. Ale ta fuchsie schází, dívala
jsem se, když ji nesli —
„Ta se dobře sebere, jen co bude v novén
bytě, tam je slunce — škoda že jsem se nestěho
vala už dřív —
„No, milostpaní, tu je vidět, jak všeck
zlé má své dobré; kdyby se nebyly to piano se
psem, ty housle a ta trouba sem nastěhovaly
byly by tu ještě, nemám pravdu?“
„S bohem!“ řekla krátce paní Holinková
Utrechtová
Tetrlo
tichý dom
15
article
jako by neslyšela, co k ní bylo mluveno. „Fróny
pojd!
Fróny cupkala honem k levé její straně
„Je to positura!““ ulevovala si tetrla. „Nej
vyšší čas, že jsme od těch lidí přišli, to je ne
bezpečná ženská, ta přijde jednou do kriminálu
vzpomeneš na mne.
„Proč myslíš, tetrlo, že přijde do krimi
nálu?“ ptala se nesměle Fróny; nevidělať nikdo
kriminálového podkladu.
„Tys tak tupá, že není možno o něčem s te
bcu hovořit. Co neleží přímo na dlani, tohe
nechápeš. Proto, že má všechny vlohy k tomu
proto!“ dodala rozhořčeně a pádně.
Frony zmlkla, tetrla též, tak se dostaly
k novému svému bydlišti.
„Přichystej siv pravou nohu!“ poručila
tetrla, měříc okem vzdálenost ke vratům. Obě
vkročily bez nehody do vrat a ke schodům, tetrla
napřed, Frony za ní. Přišly do prvního patra.
„Má úcta!“ ozval se zdvořilý bas.
Paní Holinková cítila, že pozdrav patří jí
viděla též pozdravujíeího, obtloustlého páno.
vedle něho pak přívětivě se usmívající paní. Po
děkovala za pozdrav.
„To je se stěhováním!“ načala hovor při
větivá paní.
„Ba to je!“ odpovídala paní Holinková.
„Račte si odpočinout minutinku!“ zval la-
skavě pán, přistrkuje velkou, odřenou, zelenou
lenošku. Teď teprve si jí paní Holinková všimla
„Ukllzejí asi,“ pomyslila si, odporujíe zdvořil
zdvořilému nabídnutí. Ale odpor byl marný. Mu-
sila a musila si sedlnouti,
Zatim Fróny odešla nahoru a přijímala ná
bytek. Nežli se paní Holinková nadála, bylo
všeehno odnošeno, a ona ještě seděla a hovo
řila s přívětívými pány.
16
article
„Fróny!“ přišla s rozjařonou tváří nahoru
„to jsem zas jednou viděla lidi. Té přívětivosti
té zdvořilosti! Musila jsem si sodnout, ne a ne
mne pustit, a mluvili se mnou, jako bych jejieh
rodná byla! Vida vida! jak jsem ráda !“ V usmí-
vání přecházela paní Holinková pokoj, zastávují
se bezúčelně tu a tam. Fróny začala rozestavo-
vati věci, když viděla, že tetrla se k ničemu nema
„Tetrlo, kam pověsíme Pípinka?“ Rípinek
byl čižek.
„K oknu, jako ve starém bytě. Jenom byel
ještě ráda, aby se Utrechtka dověděla, jací lidé
tu jsou a člověku vážnost projevují. S tín
čížkem mě chtěl jenom píchnout. Vypeli
chaný! Proč by nebyl, vždyť je jaro. Kdyby
byla trochu pozornější, nemusila ho vůbec ani
spatřiti. Docela nic bych se nedivila, kdyby ho
byla uhranula a on teď pošel, Pípinek malý!
Něžně se naklonila nad klec, kde přivíral oč
ospalý člžeček.
„A tetrlo, kde se hned vzala na chodběl
noška ?“
„Nejspíš ji klepali, nevím. Dej ještě kylk
na okno a pak vař kávu na lihu, všechne k t -
mu máš tuhle v košíčku.“
První noc nespala paní Holinková dobr
v novém bytě. Pípinek spadl ve dvanáet hodi
z noci s bidýlka a způsobil velký šramot křídly
Tetrla rozsvitila; viděla, že je s plákem zle
Nejen že mu bylo vůbee zle, ale préto, že m
bylo zle právé o půlnoci.
„Fróny!“ promluvila pokleslým hlasem
„Fróny, jestli pak to není špatné znamenilí
„Ale tetrlo, vždyť jsme vkročily pravo
nehou a první, s kým jsi jednala, bylř ti dobr
lidé v prvním patře. Spiš ta Utrechtka —
„Cožpak ta mu dodala to je jistá věc. Zá
viděla mi, že je tak krotký. Bavlnu tahal do
klece, hadříčky, i náprstek, na hlavu mi sedal,
při otevřeném okně neulitl... Pípinku, cožpal
ty jsi se také nechtěl stěhovat?!“ rozplakalas
peniHiotinkovš, probouzejie innní lítost o nebež-
tika manžela.
Pípinka
Utrechtka
Pípinek
Frón
Tetrlo
Spiš
Utrechtka
17
article
„Tetrlo, prosím tě, neplač! Snad nechcipne
A má-li chefpnout, ty he neudržíš!- Pej ho n
bidýlko a lohni si, ať se nenastydneš!
„Ty jsi necitelná ženská, Veroniko!“ pro
nesla tetrla trpce. „Vždyť já vím, že je ti tc
jedno, ať chcipne nebo ne!“
Veronika mlčela. Věděla již, že nazývá-l
ji tetrla Veronikou, je zbylečno všechno vymlou-
vání a rozmlouvání — Veronika byl krajní výraz
nepřátelského citéní. Kromě tohu se odehrávala
v kleci malá tragedie ptačího konce — nový
úzkostný šramot byl toho dokladem. Tetrla se
ani nehýbala, sledujíc křečovité trhání ptáka
jehož nechtěla více vušiti jakýmkoli přispěním
a Veronika sedělr na posteli, ani nedýchajíe
Peslouchala tikot hodin, přerušovaný jedině šra-
motem z klece. Po chvíli šramot ustal. Veronik
nenohla se svého místa rozeznati, co je s ptá
kem a tetrla stála také pořád stejně; nevěděln
tedy, je-li utišení znakem dobrého nebo zlého
Ale netroufala se pláti ani hnouti. Čekala. Z
chvili se tešrla tiše vrátila do postole. Nořekli
tak ani tak a shasla. Ráno ležel čížek v klee
na zadičkách, tvrdý a pocnchaný.
Veronika ho chtěla vyndavat, ale tetrla
drsně okřikla: „Nech ho! Sama to udělämí
A hned po ránu odešla s Pipinkem v k
bičce uloženým.
Nežli se vrátila, uklidila Veronika všech
stopy po ptákovi, klec, zob i pisek, aby neměi
tetrla lítost.
K poledni se paní Holinková vrátila. Byl
oživenější, nežli Veronika očekávala.
Veronika
Čekal
Pipinek
19
article
vís Frány áno mi bylo tuze těžko ..
I zpátky ještě, když už jsem... to odbyla . ..
Tetrla zamrkala. „Ale pk jsem miluvila s t -
paní dole — zase jsem si musila u nich sednou
— ta mne trochu rozvlekla — — To je hodná
paní. Moc hodná. Řekla jsem jí, že ho beztoh
Utrechtka uhranula, vypravovala jsem jí vše-
cko a ona mi poradila, hned abych si jiněb
čížka koupila, aby to uhranutí bylo zničeno
v domě smutek nezůstal. Odpoledne jdu pr.
čížka. A jak se s Utrechtkou potkáš, řekneš, že
je pták jako rybička. Musím koupiti nějakéh
čiperu. Kde pak je klec?
Fróny byla ráda, že má tetrla zájem a že
se její lftost zmenší.
Tři neděle již bydlily v novém bytě. Pan
Holinková spřátelila se za ten čas dokonale
s hodnou paní a hodným pánem v prvním patře
Nebylo dne, aby k nim nezašla, a vždy ji usa
dili do „její“, jak řikala, lenošky.evee
„Nu, paní Holinková, sedí se v ní dobře
6oz7“ řekla jednou hočná paní
20
article
„Ale jak, jako v peřince.
„Jak by ne. Nu a za dvacet korun přee
není drahá?
„Drahá? Ne. To není. Kde pak drahá z
dvacet korun! Za tu cenu ji může každý vziti
jako med!
„Těší nás, že jste s ní tak spokojena.“
„Pane, však se to sedi! Ale musím jíti —
Fróny čeká.
„Tak odpoledne ji pošleme k vám.
„Koho?“
„Koho? Lenošku! Vždyť na ní sedáte u
tři neděle, jste s ní spokojena, dvacet korun
vám není mnoho — jaké ještě čokání? Odpo
ledne ji pošleme nahoru.
„To nepošlete, co bych s ni dělala, co
pak jsem blázen? Já lenošky nepotřebují a ne
„Nu to přestává každé nechci — tři nedělo
na ní sedáte, chválíte, s cenou souhlasíte —
odpoledne ji pošleme.
„Paní, kdo z nás dvou je blázen? Já přee
neřekla, že tu lenošku chci? Mám svoje a lepš
než je tahle —.
21
article
„Paní Holinková, vyprošuji si každou uráž
ku. To by bylo tuze pohodlné — tři neděle
nábytek upotřebovat a pak se zdráhat ho při
jmeuti. Paní Hlolinková, právo je na naší straně
to vám řekne každý advokát — jednejte po
dcbrém — musilu byste platiti více nežli žá
dame my za' lenošku — —
„Zbořte se nebesa! Ti lidé pozbyli roz
amu! Já že upotřebovala vašeho nábytku
Vždyt jste na míne číhali jako lupiči, jen abyste
mne do toho rozvrzaného haraburdí mohlí po-
sadit! Teď teprve jasně vidím. Já starý dobrál
si sedala ze zdvořilosti, třeba že mne zláman
perá píchala, jenom abych laskavost neurazila
a tu máš! Teď vidím, proč Byla ta laskavosi
Staré haraburdi pověsit na krk a ještě za pe
nize! Zadarmo ji nechci, vite?
Udýchaná, červená vstoupila domů
„Frónynko!“ bylo pryní jeji slovo
Jak řekla Frónynko, věděla Veronika, ž
uhodilo neštěstí.
„Co pak, tetrlo?
„Frónynko! To jsou lidi, snad mne ran
nrtvice, já ještě nevím! Považ jen, proto m
zhytali a do lenošky sázeli, aby mi tu rozvíkla
ncu nestvůru navázali, dvacet korun za ni chtě)
a musím prý ji vziti, sic na mne pošlou advo
kátal“
Hlolinková
Frónynko
Veronika
Frónynko
23
article
„Jakou něstvůru, jetrlop“n el liuj
„Jakou něstvůru, jetrlop“n el liuj
„Lenošku přec, tu vypelichanou, odřenou
tu na mne ličili, každý den mne do ni posadili
já ji ze zdvořilosti chiválila, a teď ji chtějí po
slat nahoru za dvacet korun, nebo se budou
soudit!
„Ale, tetrlo, vždyť oni nebudou, uvidis!“
„Fróny, proč jsi nebyla k Utrechtce zdvoři
ejší, mohly jsme tam býti do dneška, Pípinel
homusil chcipnout a tohle taky mohlo být uspo
řeno
„Ale, tetrlo, vždyť říkáš, že ho uhranula!
„Nechytej mine za slovo, to víš, že člově
eceos v zlosti řokne, uhranula neuhranula, tad
náme teď nadělení! Advokáta!
„Teurlo, ty bys ale jistě vyhrála, i kdyby
ě žalováli —
„I mlě! Když je ženská sama, je prodaná
vdyby: pravdu měla, ušlapou ji a mužský vy
raje. Ale ať si mne nežádají, nebo z beránk
e stane lev a tygr. Ty dej honem jídlo a ode
idome, ať dělají s lenoškou, co chtějíl
Najedly se a šly do parku. Za šera teprva
je vrátily a u dveří do něčeho vrazily. Lenošk
„Frony! Ty to vidíš! Jdi hned pro domov-
rici, aby byl svědek, že jsme ji vrátily!
Frony přišla s domovnici, a odnesly le-
nešku dolů, za dvéře hodných pánů.
V očekávání věci přištích uplynuly paní
Holinkové dva dni. Třetiho dne dostala velik
saní od advokáta, s mnohými pečetěmi, soud
sími výrazy a varováním, aby po dobrém vě
rovnala, jinak že následky ponese.
Paní Holinkové se třásly ruce, až psaní vy-
joko skákalo.
„Frčny, co budeme dělat! To už není te
račka, už je v tom advokát! Ten dokáže, ž
kradený je zloděj a zloděj okradený, od čeho
y byl advokátem! Fróny, tohle bude má smrt.
„Tetrlo, vezmi si taky advokáta!
„Nu, tobě už zas došla moudrost! aby mn
zdímali dva, no? Advokáta! Kdo by mi jen
poradil!
Al
Frona
Tetrlo
e stanout lev
24
article
„Tetrlo!
„Co ?
„Nemyslíš, že vydá Utrechtka za dva advo
káty?
„Frony, tobě se moudrost vrátila! Poje
hned a vezmi trochu kávy a cukru!“
Byla sobota. Paní Utrechtová myla schody
a už byla ve vratech
„I jejej, rucelibám!“ usmívala se líbezně
„Snad nejde milostpaní na návštěvu?
„Ba jdu, paní Utrechtová, a zrovna k vám.-
„A to mne těší, hned jdu, hned, jen ráčej
děl, nikoho tam nenl.
Paní Holinková položila balíček s kávou a
cukrem, a vypověděla brzy svou trampotu.
Domovnice poslouchala, upírajíe leskl
očka na mluvící, a když byla tato hotova, pra
vila hlasem plným převaby a klidu: o
„No tak, milopaní, to je tuze jednoduchí
věc. Oni jsou obětí vyděračů. Když jsou s ně-
kým dobře, tak si přec u něho sednou, ne? Aby
proto musily tu židli hned kupovat, to je bláz-
novství. Napíšou jim, zkrátka a dobře, jestli ne-
ostanou ve svém vydírání, že udají věc na komi-
sařství. Budou vidět, že ztichnou. Kdyby ne —
pani Utrechtová se zastavila pohledem na při-
neseném baličku — „tak jen zase přijdou, j
už jich z toho dostanu.
Paní Holinková vrátila se domů. Ceslou
koupila dva archy papíru, jeden na koncept.
druhý na opis. Koncept hodlala sdělati sama.
opis měla poříditi Fróny. Celý večer ztrávil.
koncipováním listu, ale za to s pím byla spoko-
„Pane doktore, Vy jste mně pohrozil sou-
dem a útratou, nepřijmu-li té lenošky za dvaeet
korun, ale já jí nepřijmu; kdybych měla koupi
všecbny lenošky a pohovky, na kterých jsem
kdy u známých seděla, mohla bych otevříti krám
s haraburdím a tahle lenoška by v něm byl
královnou. Pane doktore, já jsem vyděračská
oběť, když jsem se sem stěhovala, netušila jsem
Tetrlo
Utrechtová
25
article
jena.
šl2s stranae
26
article
nic zlého a oni na mne čekali s tou lenoškou
a hned mne do ni posadili, a pak už na mne
tak čekali každého dne po tři neděle. Po těch
třech nedělich myslili, že už je dost, a teď na
mne uhodili, že je laciná za dvacet korun. Já
byla zdvořilá a řekla jsem, že ano. A odt
chvile mne vydírají, stojíce na těch dvaceti ko-
runách. Ale ja se vydírat nedám a kartu obrá-
tím. Jestli mi ještě jednou pošlete psaní, tak
to udám na komisařství.o
Do půl noci opisovala Fróny koncept, a hnet
ráno nesla dopis na poštu.
Tři dni, čtyři, týden — nic. Teď už viděla
paní Holinková, že vyhrála. Srdce její bylo pln
vděěnosti k Utrechtce, tak že jí přinesla ješté
půl libry kávy a libru eukru.
„Víš, Frony,“ řekla po čase, „bylo to přes
jen špatně znamení, jak Pipinek hned první noe
pošel — v srpnu dám výpověd!
Frona
Pipinek
27
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
= Převral ve válečnictví nebo konec válek?
Vojenští odborníci všech velmocí budou nucení za-
bývati se otázkou přeměny výzbroje veškerého vá-
lečného loďstva a pobřežních baterií následkem no-
vého, posud tajuplného vynálezu elektrického děla
s neslýchanou výkonností. Nové dělo může vr nouti
projektil ve váze jedné tuny do vzdálenosti 250 až
300 mil! Ovšem nemohl posud vynálezce, Skot W.
S, Simpson, dokázati plný dostřel nové zbraně. Jedi-
ným bezpečným místem, kde by mohl vyzkoušeti
svůj vynalez, byla by severní točna. Žádná vláda n-
dala by mu svolení k vystřelení celé tuny kovu d
vzduchu rychlostí asi 80.000 stop za vteřinu, jež
spadla by ve vzdálenosti asi 300 mil k zemi. Nej-
lepší, co až dosud Simpson se svým vynálezem mohl
vykonati, bylo vystřelení náboje přes jedno ze skot-
ských údolí do protější horní stráně. Jak daleko n-
boj mohl ještě letěl, dalo se správně vypočítati dle z-
konů nábojových, neboť rychlost v ústí děla byla měřen
a shledáno, že obnáší 30.000 stop za vteřinu. Dělo,
jež vyvinuje tuto úžasnou sílu, ve skutečnosti není
žádným dělem v našem smyslu, poběvadž se při něm
nepoužívá žádných výbušných látek, při výstřelu s
nezablýskne a nezpůsobí se větší otřes vzduchua
následující z toho rána než desítiliberkou. Plu-
kovník F. N. Maude, královský inženýr angli-
cký, prohlédnul si dělo, viděl jej také pracovatia
ručí za jeho sílu. Tento důstojník i vynálezce ne-
prozradili o novém vynálezu nic více, než že jest to
jakýsi druh elektrického stroje. Jak zlektrický proud
jest vyráběn, aby se soustředil a vydal náhle tak
ohromnou sílu, jest pečlivě skrývaným tajemstvím
z toho důvodu, že každá zem ihned by započala vy-
nález ten napodobili. Vynálezce chce, aby výhody
z jeho vynálezu plynuly výhradně Anglii tak dlouho,
Simpson
Jedi
Pla
F N
Maud
Skotsko
Anglie
28
article
posud tajemství se dá udržeti, což ostatně dle jeho
náhledu nebude trvati dlouho. Účinek podobně zhraně
na válku byl by zcela jisté převratný. Vynalezu můž
býti použito z pozemních opevnění anebo z lodí,
odkudž vrhal by prujektily rychlostí šestnáctipalc-
vého děla. U déla tohoto neshledán žádný zpáteční
odraz při výstřelu. Na vodé vynález by se tak vý-
hodně neosvědčil jako na zemi, poněvadž dostřel
nynějších děl jest právě tak veliký, jak jest ve sku-
tečnosti nutno. Jakmile se dvě lodi navzájem spatří,
sotva zbývá jim času namířiti velká děla, než ocinou
se vzájemně na dostřel. Žadný krunýř lodi neodola
by projektilu nověho děla. Proto jest jisto, že zbra
ta měla by za následek odstranění lodního obrněnl
právě tak jako zmizelo obrnění vojínů při zdokona-
lení pušek. Proto lodi v budoucnosti budou zvláště
přibliželi k rychlosti a aby měly jakousi výhodu z elektr
děla, každa loď je doprovázena flolilou vzducholodl,
jež pluly by napřed a sdělily by pomocí bezdrát-
ných depeší, jak zapotřebí jest míříli, aby zasažen
byl nepřítel, který se nalezá dosud za obzorema
není ho proto viděti. Ruvnováha moci bude spoči-
vati dle vyjádření plukovníka Mauda ve vělší rych-
losti loďstva, budeli dodatečně vyzbrojené schopný-
mi vzducholoděmi, naleznjicími se v rozumné blíz-
kosti a právě tak dobrými jako nepřátelské. Ačkoliv
nikdo nemyslí, že plovouci obrněnci vydrželi by ta-
kové rány, jaké snad může zasaditi nové elektrické
dělo, nicméně pošlední slovo ve prospěch obrnění
lodi nebylo dosud proneseno. Jsouť dnes známy
kovy, ač ještě ne důkladně, jež vyznamenávají se
nesmirnou tvrdostí a velkou houževnatosti, jako na
příklad tantalum a tungsten, od nichž možno velké
Maud
Jsouť
29
article
věci očekávati. Až výnalezen bude způsob, jak
s úspěchem lyto kovy daly by se sloučiti s ocelí
anebo některými jinými kovy, bude sestrojeno také
obrnění lodní, jež se vyrovná tvrdosti démantu a lu-
hosti bronzu Přátelé všeobecného odzbrojení a svě-
tového míru vítají naproti tomu vynález Simpsonův
s radoslí a sice preto, že učiní válku ještě vlce obá-
vanou. Anglie na přiklad nabyla by malé útěchy
pocitu bezpečnosti ze svého loďstva v konlinentální
válce, kdyby věděla, že její pobřežní a vnitrozemní
města mohou býti pobořena střelami vrhánými da-
leko z eviopské pevniny. Francie sotva by vypově-
děla válku Německu, vědouc, že sotva by se dotyčné
zprávy dostaly přes hranice, počaly by obrovské
střely lilati do Paříže a podobně by Německo dva-
krát si rozmyslilo zahajiti válku, jsouc přesvědčeno,
že první nepřátelské hnutí přinese francouzské střely
přes nedobytné pevnosti Mety a Širasburk, jež by
ekplodovaly v každém koutě říše.
= Co stoji trůn. Jeden z nejstarších pařížských
závodů pro vyšívaní zlatem a hedvabím, jenž prová-
děl již za Ludvíka XVI. umělecké výš vky pru krále
a dvůr, ma podnes obchodní knihy z minulých sto-
letl. Zapisy v těchto knihách podávají zajímavý př-
hled přepychového rozpočtu francouzskéno dvora, jak
bonapartistického, tak legilimního. Napoleon I, jen
byl osobně, ve vlastních potřebách naproti marno-
tratné Josefině přímo spořivým, nelitoval přece znač-
ného nakladu, šlo-li o represenlační slavnostní oděvy.
Simpsonův
Ludvík XVI
Anglie
Francie
Německo
Paříž
30
article
Za vyš ti korunovačního pláště na příklad neváhal
vydati deset tisic franků, když však jeho vyšívaný
frak mu byl již za rok malý, dal jej prostě rozšířiti
vložkami a švy zakrýti vyšíväním. Účet za jebo trůn
obnáší však celé jmění. Zni takto: Vnější draperie
z purpurového sametu, zdobená zlatou lemůvkou =
10.2 O franků. K tomo ještě byly červené plechy sa-
metu posety zlatem vyšívanými včelami, kus p
5 francích a na trůně nad fauteuilem vyšit reliefně
císařův znak: celkem 16.200 franků. Vnitřní draperie
z modrého atlasu se zlatou lemůvkou = 9600 franků.
Zlatem vyšité pruhy na vnitřní ozdobu = 8500
franků. Vyšitl modrého sametového fauteuilu = 3020
franků. Kromě toho ještě 1050 včel na nevyšívaných
plochách nebes nad trůnem = 5250 franků. Stál tedy
Napoleonův trůn celkem 53.970 franků.
Napoleonův
O frank
31
article
= Eduard Dochvilný. Král Eduard VII. jest
otrokem času. Dochvilnost náležela již od mládí
k jeho nejkrásnějším vlastnostem. Jeho matka, krá-
lovna Viktorie, říkala o něm: »Narodil se s hodi-
novým strojem v hlavě.« Den jeho jest mathema-
ticky rozdělen, jak sděluje »Cri de Paris«. Bylo b
mu nemožno ulehnouti po druhé hodině v noci
a vstáti po 9. hodině ráno. Stanoví přesně nasmi
nutu dobu svých prací, procházek a zábav. Hraje-l
někdy golf nebo cricket, přestane v okamžik již
na počátku hry stanovený, třeba se hra utvářila
sebe zajímavěji. Stejně si počiná, hrajeli bridge.
Usedne li ke hracímu stolku, řekne hned, kdy pře-
stane. »Jsou to živé hodiny,« říká také jeho tajemník.
Tak se stává, že všichni, kdož se s ním častějí se
tkávají, řídí své hodinky dle jeho zvyků. Zcela jinak
počíná si jeho choť, královna Alexandra. Miluje
pouze nenadálé a nepředvídané a nedělá nikdy
plány na zejtřek. Jest očekávána k projižďce vachtou
po Siředozemním moři a tráví čas rozprávěním
v Londýně. Přítelkyně očekávají její návšlěvu, ale
královna se zatím rozhodla jinak. Král již léto ne-
stálosti uvykl. »Po 45lelém manželství,« pravil kdysi
žerlem, »nedá se člověk již pro takovou různost pe-
vahy rozvésti.«
Eduard dochvilný
Eduard
Alexandr
Cri jít Paris
Londýn