1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 28. února 1904.
Praha
4
article
Na ranni n odpol. nisty
přodpláef i se
v Praze v adininis-
n nia . . . . 8 kE
s dvojí donáškeu
nněo .: 2 K n0n
ne
n arrriet
drojí zini.
:kt
Praha
5
article
Politika německého císaře
a válka rusko-japonská.
Politika německého císaře
a válka rusko-japonská.
Z Petrohradu, dne 27. února. Původní telegram „Národních Listů“
Osobě velice dobře informované v záležitostech zahranični
politiky ruské a do všech její tajností zasvěcené podařilo se
nahlédnout do spisů vypracovaných ministerstvem zahraničních
záležitostí, týkajících se dopisů, vyměněných v poslední době
mezi císařem německým a ruským carem Mikulášem.
Císař německý nabízí Rusku nejen svoji úplnou
a blahovolnou nestraunnost a bezpečnost hranic,
nýbrž též svoji pomnoc v případě nutnosti při
jakémkoliv zakročení oproti každému státu, jenž by
chtěl spůsobit nesnáze Rusku během jeho války s Ja-
ponskem.
Mimo toho dává Rusku a jeho asijské politice
bílý list, vyjímaje turecké provincie a souhlasí s anerí
Koreje a pro případ roztržky s Angličany v Indii by souhlasil,
kdyby Rusové vyhnali Angličany z Tibetu a zajišťuje
Rusku přístav v perském zálivu. Naproti tomu žádá o
Ruska slib carůvi
1. že při úmrtí císaře Františka Josefa Rusko ne-
obsadí Bospor,
2. že nebude žádat osvobození Bosny a Hercegoviny.
Ve své zprávě osvětluje hrabě Lamzdorff, ruský ministr
zahraničních záležitostí, úmysly císaře Viléma těmito poža-
davky téměř doznané:
1. obsaditi některé části Rakouska-Uherska ihned
po smrti císaře Františka Josefa,
2. zajistit si spojení s Bosporem a zároveň uznání
práv a nedotknutelnost Turecka.
Hrabě Lamzdorff snadno z těchto návrhů seznal, jak pravi
ve svém resumé, že zahaleným úmyslem císaře Viléma jest
zaplésti Rusko do války s Anglií a Spojenými státy ame-
rickými z obavy před jejich konkurencí při provádění
světové politiky německé a dále zaměstnat Rusko, jehožto
stále pokračujícího politického normálního vývoje a vzrů-
stu síly se obává, a zejmena také oslabit nebezpečí
slovanské.
Mikuláš
Angličan
Rus
František
Josef
Lamzdorff
Vilém tento
František Josef
Vilém
Petrohrad
Rusko
Korea
Indie
perský záliv
Bosna a Hercegovina
Rakousko
Uhersko
Bospor
Turecko
Anglie
spojený stát
6
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 27. února. (C-B
Officiální zpráva: Telegran
admirála Alexějeva caru Mikuláši
ve včerejška zní:
„Port Artur, 25. února 1904
Po západu měsíce obrněnec nás
»Retvizan« odrazil opětné útoky
nepřátelských lodí torpédových
z nichž dvě, jak lze souditi
byly na širém moři zni-
čeny. Naše lodi torpědové utkaly
se pouze s nepřátelskými lodmi
torpédovými a stihaly je, nepozo-
rovaly ale žádné velké lodi vo-
jenské.
Dne 25. t. m. ráno vysláni byl
křižáci: »Bojan«, »Diana«, »Askolde
i »Novik«, aby japonským křižá-
kům zamezily stíhati čásť vracejí-
cích se našich lodí torpédových.
Jedna z našich lodí torpédových
byla 4 japonskými křižáky odlou-
čena od ostatního loďstva torpédo-
vého i uchýlila se do Holubí zá-
toky, kdež byla vydána střelbě ne-
přátelské, však z vellké vzdále-
nosti. Nikdo nebyl zabit, ni
Když japonské loďstvo spatřilo
křižáky naše, přiblížilo se ke tvr-
zím, jež společně s loďstvem odpo-
věděly na střelbu nepřátelskou.
Křižáci naši vpluly do přístavu p
zraněn.
Mikuláš
Artur
Bojan
Diana
Novik
Křižák
Petrohrad
7
article
lodech torpedových. Většina ne-
přátelských střel cíle ne-
dosáhla Mimo jednoho zra-
něného námořníka neměli
jsme ztrát.
Japouské loďstvo sestávalo ten-
tokráte ze 17 velkých lodi a 8 tor-
pedových, kdežto včerejší blokády
zúčastnilo se 12 lodi torpedových.
(Oficiální zpráva tato potvrzuje taktéž sou-
kromou depeši našeho zpravodaje, otištěnou též
v čísle odpoledním. Viz v příčině té i podobný
telegram gen. Fluga, otistěný mezi dalšími tel -
gramy. Pozn. red.)
Z Petrohradu, 27. února. (Zvl. tel.
»Nár. Listů«.) Nedělní pražské mani-
festace pro vítězství ruských zbrani
způsobily zde radostné nadšení.
Došlé listy jsou vystaveny a ozna-
čeny nápadně. Rusové velmi se
interesovali o podrobnosti a byli
radostně polinuti, že jeví se u Čechů
takové sympatie s jejich válkou.
Z Port Arturu, 26. února. (C. - B.)
»Ruská telegr. agentura« sděluje
dodatečně: Útok japonských torpě-
dových lodí v noci na 25. t. m. byl
veskrze úspěšně odražen. Ne-
přitel měl ztráty, jež způsobeny
byly dobrou střelbou batterií a
mimo to i výbuchem kotle na
jedné japonské lodi torpé-
Z Petrohradu, 27. února. (Zvl. teleg.
Flug
Rus
Čecho
Petrohrad
Port Artur
8
article
»N. L.«) Od vyklášení válečného stavu
až po dnešní den projelo dle zpráv,
dnes do Petrohradu došlých, na tra-
tích ruských úhrnem 126 vojen-
ských vlaků s nejmenším trans-
portem 400 vojínů a s největším
960. Nyní pravidelně se expeduje
denně 6 vojenských vlaků.
z Omska se oznamuje, že mi-
nulo stanici celkem 48.000 mužů
všech zbraní.
Z Londýna, 27. únova. (C-B.) »St.
James Gazette« sděluje z Čifu, že
dělová loď japonská, jež bylau
Port Arturu těžce poško-
zena, hleděla dosíci Čifu,
ale dříve než dostihla pří-
stavu, potopila se. 1 důstoj-
ník a 7 námořníků přibylo o 7. hod.
večerní do Čifu a byli čínskými
vojáky a japonským konsulátem
odvedeni.
Důstojník sděluje, že několik
lodi s mužstvem dělové lodi při-
stálo v jisté vzdálenosti od Čifu.
Z Nov. Yorku, 27. února. (C. B
Dle depeše z Čifu přistál jistý po-
čet Japonců, 30 mil severně od
Čifu. Jak tvrdí, zachránili se z do-
pravní lodi, jež ve středu
ráno byla u Port Arturu.
potopena.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
Stanislav
James Gazette
Artur
Čifu
Japonec
Port
Petrohrad
Omsk
Londýn
York
10
article
LlS
LlS
Ruským zbraním zdar!
Dnes jsou tomu tři neděle co zákeřným
nočním přepadením ruského loďstva v Port Arturu
Japonci zahájili svou útočnou válku proti Rusku,
které do poslední chvile nabízelo jim mír
dobré sousedství, neohrožujíc naprosto ani državy.
ani oprávněných zájmův, ani budoucnosti říše
japonské. Ale svrchovaně ješitný a velikášstvím
posedlý Japonec upíral již po léta žárlivě zraky
na klidný postüp ruských železničných inženýrů
ke břehům tichomořským, až pak konečné do-
budování dráhy sibiřské jednak k Vladivostoku,
jedak k jižnějšímu Port Arturu připravil
chauviny japonské téměř o rozum. Od roka již
horečným úsilím připravovali se v Tokiu k válce
za tím účelem, aby Rusa zapudili od pobřeži
Žlutého moře — z poloostrova Liautanského,
jehož jižní čásť bylo Rusko získalo od Číny
koupí na 90 let a na jehož výběžku nejjižnějším
bylo znovu opevnilo Japonci r. 1894 zkažený
čínský přístav Port Artur. Ba nejinak než jak
by byli povolanými poručníky marnotratné Čín
poroučeli pánové z Tokia Rusku zpupně, aby
vyklidilo z jižního Mandžurska veškeré své po
sádky strážné, rozestavené na ochranu železnie
ruské od Charbinu po Mukden k zálivu pečil
skému.
Artur Japonec
Japonec
Artur
Rus
Rusko
Vladivostok
Tokio
Čína
jižní Mandžursko
Charbin
Mukden
11
article
Rusko bylo by tak učinilo dle smlouvy
Činou uzavřené, kdyby jen Čina byla se zaru-
čila za bezpečnost dráhy mandžurské. Ale te
záruky Čína Rusku neposkytovala a bez ní ne-
mohlo přece Rusko vydat dráhu s takým ná-
kladem zbudovanou a pro ruské zájmy obchodn
tak důležitou ve psí loupežnickým rotám opa-
třeným dynamitem — japonským. Chtělo dopřát
Japonsku, trpíeímu přelidněním, velikého území
jižní Koreje (v rozsahu asi 3 mill. čtver. kilo-
metrů) ke kolonisaci, chtělo s ním uzavřít ob-
chodní smlouvy, leč aby po jeho rozkazu opu-
stilo Port Artur a celý poloostrov Liautunský,
nad tož aby dalo ve psi dráhu svou Mandžur-
skem a zřeklo se tak přístupu k moři Žlutému:
toho věru se cti podniknouti nemohlo, jakoby
na místě Ruska nepodnikl také nikdo jiný.
Artur
Rusko
Čína
Japonsko
Korea
12
article
Nuž a z toho vzalo si Japonsko záminku ke
válečnému nájezdu na Rusko. Jak hřišně své-
volným bylo toto hazardní podniknutí mikadovo,
tak mrzkým bylo i zahájení jeho. — Vojenská
situace námořním útokem japonským na Port
Artur překvapeného Ruska byla dnes před tře-
mi nedělemi věru svrchovaně nepřizniva a svl-
zelna.
Ruské válečné loďstvo v Tichém oceánu,
záležející z 9 velkých obrněncův, 11 obrněných
křížákův první třídy, 6 pancéřových křižáků
druhé třídy, 7 dělových lodí, 2 torpédových
křižáků, 30 minonosek, 33 lapačů torpeda
jednoho ledoborce, úhrnem tedy z 90 válečných
lodí s 1347 děly — toto válečné loďstvo Ru-
ska, kteréž soustředěno u silou svou do-
vedlo by věru čelit lodstvu japonskému, čítají-
címu 74 lodí válečných (mezi nimiž 28 velkýeh
obrněncův), s 1188 děly — bylo v den 8.
února rozdvojeno a rozptýlenoa
skoro polovinou v zamrzlém přístavu vladivo-
stockém uvězněno. — Rovněž nepřipraveno na
útok japonský, bylo Rusko tou dobou na souši,
totiž v Mandžursku. Kromě silnějších posádek
ve Vladivostoku, Port Arturu a
Charbinu nemělo před třemi nedělemi ještě
poblíže severních hranic korejských, na řec
Jalu a v okoli Mukdenu k obraně rozsáhlé bi-
tevní čáry o mnoho více než asi 50.000 mužů
jízdy, pěchoty a dělostřelectva. Pravda, mělo
po ruce svou velkolepou sibiřskou dráhu, leč
přerušenou potměšilým jezerem bajkalskýma
vydanou potižím zimních sněhových bouří
vánic severosibiřských, o nichž nemáme ani
Jak těžká a zdlouhavá tu doprava vojska
s veškerým vozotajstvem a dělostřelecivem do
poněti.
Artur
Japonsko
Rusko
Tichý oceán
Vladivostok
Charbin
Jal
Mukden
13
article
v dronném prodejíe
rnaní čí lo o sobě . . . z sb
pipela kní .
Ve slialkich na venkoré-
sl. . . . . . . . sk
rnserae
plati se ho tově rapřo.
Přečplaceni a inaerty přijíná zčmini-
race v Marianle alici č.a.
Tam nachávejí se tež rrdske.
tiskáren a expelite Ná edmich Lista-
Ralophy sa nerraev.
Marianle
14
article
dálek tak nekonečných! — Oč tu byl nosko-
nale lépe na tom nepřitel, mohoucí dostihnouti
ze svého Nipponu jižních břehů korejských
dobrými parníky za několik hodin. Z japon-
ského přistavního města Simonoseki netrvá plavba
do korejského přístavu fusanského nežli šes
hodin; do přístavu čemulpského pak, od-
kudž vede dráha na hlavní město Koreje Seul
23 hodiny. Bylo tedy na první pohled zřejmo,
že Japonci mohou nepoměrně snadno vyhodit
své mužstvo válečné na březích jižní Koreje
zmocniti se hlavního města toho ubohého
císařství a národa netroufalého, než jim v tom
Rusové budou moci bránit.
Však o to nešlo: boj novede se o Koreu,
nýbrž o Mandžursko. Vlastní bojiště roz.
hodných bitev bude mezi řekou Jalu a Muk.
denem. A klíčem k bojišti tomu jest tvrdá
ruská pevnost Port Arturl
Dokud Japonci této posice se nezmocní,
dotud sotva se odváží nabídnouti Rusům bitvu
na Jalu. Naopak, ale, jakmile byli by jednou
pány Port Arturu, mohli by Rusům na Jalu
bojujíeím snadno vpadnouti v bok a obejíti
pravé křídlo jejich šiku bítevního, jako učinili
Číňanům za války r. 1894. Nuž, za ty tř
neděle se ukázalo, že Rusové na štěstí výborně
jsou v Port Arturu opevněni a náležitě bděli.
tak že až dosud veškeré útoky japonského lod-
stva vítězně odrazili a tím veškerým svým ne-
přátelům v Asii i v Evropě důkladně počly
zmátli. Dne 11. t. m. všechen anglo- japonský
tisk a s ním ovšem i německý tisk jásal, z
prý ruské válečné loďstvo tichomořské jest tak
ochromeno, že nemůže více jako operační
činitel zabrániti Japoncům, aby vylodili své
branné sily kdekoliv na březích poloostrova
Liautunského a překazivše Rusům dráhu od
Port Arturu ke Vladivostoku, nepopadli je
se dvou stran: od Koreje i od jižního
pobřeží Linutuns.
Japonec
Rus
Artur
Číňan
Liautunský
Simonoseki
Korea
Jal
Asie
Evropa
Vladivostok
15
article
Všák po třech nedělích, hle, jak jim vděk
ruské statečnosti opadly hřeblnky jejich nadějí
vítězných. Dnes již netroufají si ani nejvášni-
vějšt rusofilové pošklebovati se, že loďstvo
ruské jest ochromeno a přestalo býti činitelem
povážlivým v boji — dnes již nepokládají do-
byti Port Arturu »hrdiny« japonskými za věc
jistou, ale naopak teskní, aby se námořn
sIla Japonců o tento tvrdý kamenáč ruský
nerozbila. A kdežto před třemi nedělemi již
viděli japonské předvoje pronikati s obdivuhod-
nou rychlosti hornatinou severní Koreje ke
břehům Jalu, dnes jsou plní strachem, aby tam
nebyli mnohem dříve — ruští kozáci a
nezhatili milým Japoncům jejich postup od
Seulu na sever po tak dlouho, až bude na
Jalu státi přesila ruské armády.
Ano, tak se věci během tří neděl obrátily ku
prospěchu Ruska a velkolepé nadšení všeho
ruského národa, zvyšující proslulou udatnost
ruského vojína, ručí najisto za to, že až někdy
v květnu dojde na Jalu k rozhodným bojům,
vyjde z nich vítězně spravedlivá věc slovanskál
Artur
Japonec
Korea
Jal
Seul
Rusko
16
article
Delegace.
Delegace.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů «.)
Z Vídně, 27. února.
Kampaň delegací na rok 1904 jest ukon-
čena. Konala se za poměrů, v obou polovinách
říše zcela mimořádných. Následky poměrů těch
jevily se nejen v délce zasedání, ale také v
rozpravách jak plenárních tak výborových o vni-
terních záležitostech a bojích; o krisích parla-
mentu a dualismu, o národních a jazykových
zápasech v civilní a vojenské správě rozproudily
se debaty v obou delegacích. Pokroku však pro -
situaci v Předlitavsku a Zalitavsku nepřivodila
sese delegací pražádného. Vyjasnění také ne.
Rakousko jde z delegací, výboru to říšské
rady, do říšské rady samo ve stejném rozvratu,
Vídeň
Předlitavsko
Zalitavsko
Rakousko
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 28. února.
6— (Kronika.) Zálibné pochybovačstv
dochází v životě důsledně k otázce »být či n
být?« V životě jedince — jako v životě
národa.
— »Vymřeli Řekové, vymřeli Římané.
vymřeli Polabané, proč by nemohli — Če-
chové?
Zajisté! Nic není věčného kromě věčnosti.
Vyhyne život na zemi, zhasne slunce, sřítí s
světy! Žslostnou budoucnost věští věda všemu
snažení lidskému i samé sobě.
Ustanou proto lidstvo i věda — snažiti se
Upřímná pochybnost, ta, která touží p
pravdě, nespokojí se názorem jednostranným,
ohledá bedlivě všecky důvody, nejen ty, které
se zdají předem rozhodovati.
— Vymřeli Řekové, pravda, i Římané
Ale teprve, když svoje býtí vyžili, když svo
sílu životnou uplatnili, svoji podstatu k rozkvětu
přivedli! Vymřeli Polabané! Ale prve po tři
století statečně za život zápasili, do úmoru
své právo na život se bil
Arci staví spekulant Hamlet svoji otázk
jinak :
— Vím, mám-li žít, musím se rvát ! Vsak
to mne zaráží: je li život zápasu také hoden
O cenu se jedná! Kde je více výhody
v životě nebo v smrti? Co více vynese : bý
či nebýt?
Božínku, kdyby tak »Honzík snílek« mohl
vědět, co bude — po smrli ? . . . Notná dávk
kramářství vězí ve filosofli dánského prince Ne-
rozhody.
Ve všech fázích svého vývoje mělo i naše
české probuzení svoje hamletoyské záchvaty.
— K čemu skládat české veršíčky a po-
vídačky, když obecenstva literárního nemáte.
Řek
Říman
Polaban
Honzík
Praha
18
article
které by ty věci dovedlo cenit? namítal prak-
tický vrstevník naivníkům buditelství národa
před sto lety.
— Co ti vynese tvé vlastenectví? S če-
štinou nedostaneš se ani za humna, bez něm-
činy nestaneš se ani kaprálem? káral synk
starostlivý český tatík let šedesátých.
»— Nebýt hoje národnostního, zdaž by ne-
bylo zase o jednu příčinu méně, která brání
dávno poznati, že nejsou na světě zrozen
jedni ke dřině a druzí k lenošení ? . . «
uvažuje český modernism na počátku dvacátého
stoleti.
Stále táž póza melancholického chytráka,
který uvažuje o tom, co by mu bylo — výho
nější?
Život je boj. Také idea, má-li žíti, must
zápasit. Jedna idea — s druhými ideami.
Té chvíle česká idea národní (nejen če-
ská!) utkána je mocně na dvě fronty. Z venku
doráží nacionalism sousední, uvnitř brojí ide
tak zvaná společenská. Oba zápasy jsou ne-
zbytný důsledek vývoje poměrů. Nezbývá, než
podniknouti zápas.
Vrozená vší hmotě a všemu živlu milov-
nost pohodlí, pokoje, požitku stále se zpěčuje
— Nač zápas? Přináší jen námahu, žádá
oběti, působí utrpení! Nebylo by lépe, vyrov-
nati »rozáimem« protivy?
A vyrovnání »rozumem« znamená, uvažo
vati o výhodách, vyhnouti se námaze, uniknou
obětia poddati se, podlehnouti dobrovolně, »mírně«.
Ovšem i s pohodlím a — užitkem
Ale idea nedopustí! Má životnou sílu.
týčí stále do výše smysl, ponouká ke vzdoru
probouzí schopnost, odhodlanost, podnikavost.
— Jen ne se vzdávat ! Ku předu ! Svoje
k svému !
A kouzlem idey rostou ze země divy ener-
gie, talentu, mravní síly. Jak bylo v Čechách
před sto lety ve všech oborech mrtvo a nehyb-
no ! Idea byla »rozumně« smířena se svým
Čechy
19
article
okolím. Spala, nepomýšlela na odpor. A jak to
na všech stranách zarašilo od jejího probuzení
Ovšem vedlo probuzení — k zápasu ! Život je
zápas.
Přívrženci »nových« idejí mají své ná-
mitky.
— Nechceme mrtvo, chceme také život,
také zápas, ale svého druhu a způsobu . ..
Jde o otázky společenského života, o doko-
nalejší zřízení společnosti, o vážné otázky
snahy! Však jen zdánlivě nové. Stopa jich
klikati se dějinami lidatva již od počátku hi-
storie. Dnes jen se zdá, jakoby jedna ide
druhé více překážela. Zastancům myšlenky
sociální aspoň tak někdy připadá:
— Nebýt »bláhového« nacionalismu nebo
nebýt zbrklého »šovinismu«, oprávněné poža-
davky společenské dávno by snad byly usku-
tečněny! Aspoň by byly blíže skutku! .. «
Možná! Ale život společnosti je už tak
složitý. Má svých tisíc složek, svoji spleť zá-
konů a principů. Ty nepřipouštějí, aby výsled-
nice pohybu byla — přímka. Kdyby snaha lid-
ská od svého vzniku vedla rovnou čarou k ell
jak by byl život jednoduchý a přesný! Ne- li
Ale na jaký suchý výkon — strojové mecha-
niky by sklesll
Není cesty života než kolem překážek
přes od por.
Od věků stojí proti sobě oba živly. Krute
spolu zápasí, potírají se na oko, překáží sobě
snaží se navzájem se vyhladiti a přece jsou na
sebe poukázány a neumi jeden zůstati bez dru-
hého, oba věční odpůrci a spojenci: hmola
duch, idea a interess, zájem částky a zájem
celku, zájem jedince a zájem společnosti, idea
osoby a idea národa
Tak postupuje dílo vzdělanosti podle zá-
konů přírody ! Tak někdy na překvapení doktri-
nářů a provolavačů hesel přepadá národní tě-
leso záchvat ideje společenské a skupinu spole-
čenskou zase záchvat — ideje národní.
20
article
Tak se ocitly vedle sebe oba směry mo-
derního proudění idejného, národní a spole-
čenský.
Momentka na doklad.
Scenerie v obvodu města. Nákladný leto-
hrádek uprostřed pěkného libosadu. Bílá stavb
lahodně se obráží v zeleném pozadí. Všude či-
stota, úpravnost, vkus, vůně měkkého blahobytu.
Rozkošný koutek !
Kolemjdoucí hodí okem ozdobami mřížo
vého plotu.
— Komu patří villa?
— Panu X. Y. průmyslníku, obchodníku
doktorovi nebo snad pouze »soukromníku«
města ! ..
A v zápětí hned blýskne hlavou zvědavc
myšlenka. Nízká neb ušlechtilá, podle náhody
který z obou proudů idejných ovládá mysl ta-
zatele.
— X... ovi to patří? A proč tomu —
chlapu ? Proč ne — mně?
A spolu s nepěknou myšlenkou o trav ný
pocit závisti a zloby zakalil mysl nešťastného
chodce.
Druhý chodec je šťastnější.
— Krásný majetek! libuje si. A komu ž
patří? Panu X . . . ovi? Podívejme se ! Toje
náš člověk! Bravo ! Rosteme !.
A zvláštní pocit radostného zadost-
učinění naplnil jeho hruď. Hnutí vyššího rodu,
ušlechtilé, protože všeho příměsku hrubého so-
bectví pro s tél
A oba chodci jsou snad lidé stejné vrstvy
oba si blízcí podminkami života, povoláním
vzděláním. Jen každý stržen jiným proudem sou-
dobých idejíl
Sila nacionalismu překáží hlasatelům prin-
cipu egoistného. Vymýšlejí nová hesla.
— Nationalism se přežil ! Jestli kult vyš-
šího celku, tedy dobře! Nad ideou národaje
idea lidstva! Tu je celek hodný pozor
nosti ! Lidstvo třeba milovat, pro ně se rozohň -
vat, ideu lidstva hlásat! . ..
21
article
Leč, marné kličky!
— Lidstvo třeba milovat ! Zajisté ! Všecko
lidstvo! Všichni jsme bratři ! Ale všechno v me-
zích — přirozenosti! Člověk je tak omezen
svými smysly! Kterak milovat něco, co nelze
přehlédnouti, nelze obsáhnouti? Kterak milovat
lidstvo rozdělené krajem, plemenem, obyčejem,
úkolem i zájmem? Milovat znamená sloužit.
Nelze sloužit všem. A nesloužit nikomu z obavy,
abych nikoho proti sobě nezaujal? Či to není
než z lásky ke všem nemilovat — nikoho ? P-
roda sama vykázala meze naší lásce. Nelze
opravdově milovat lidstvo než prostředikem účinné
lásky, kterou věnujeme národu, celku lidstva,
který nám postaven nejblíže. )
Tak vyjadřuje naeionalism ideálnější stránku
člověka.
Pravda, i doktrina společenská má svůj zá-
klad i záměr ušlechtilý! Ale tolik je jisto, čím
doktrina v soudobé společnosti proniká, co tisíce
a statisíce přívrženců přivádí do její bojovných
řad a zabezpečuje její postup, je pohnutka niž-
šího rodu, třeba přirozená a zdravá. Držím ke
své třídě, pracuji k jejímu vitězství, protože
doufám, že tak pomohu — sobě.
Také nacionalism stůně živly, které jeho
čistých hesel k nekalým záměrům zneužívají,
pláštikem jeho idey hrubé svoje sobectví zakrý-
vají. Ale podstata jeho je ideálná a proto ne-
zdolná. Co pak do jeho řad přivádí množ-
ství, je lepšl stránka člověka, je touha po
ideálu, je vyšš1 princip života. V jeho službě
obrozuje se člověk z pudů své hrubšl podataty,
a vzpamatovává se k povinnostem vyššího svého
původu
*) Láska k národu s vém u nepodmiňuje n e ná-
vist k národu druhému, pravdal Lec účast ve
službě idey jvlastního národa ukláda účinný
od po r proti úsilí idey — souporné.