5
article
stále vzrůstá, nepřistoupila tentokrát na návrh
strany národní a kompromis zamítla. Vystoupí
tedy při příštích volbách obě chorvatské strany
se svými vlastními kandidáty. Vedle nich budou
v jižní a severovýchodní Dalmacii kandidovati
také Srbové a v Zádru Vlaši.
Z Lubna, 28. listopadu. (Pro slovan-
ské university.) V posledních dnech pa-
nuje na hornické akademii zdejší neobvyklý
ruch. Prvou příčinu zavdalo svolání akademi-
ckého shromáždění se strany německých akade-
miků ku protestu proti zřízení jihoslovanské
university. Veškeří slovanští akademici, jichž je
zde skoro plné sto, dostavili se proti očekávání
Němců do schůze a tím způsobili, že Němci
nepřipraveni na takový vpád, schůzi skončilia
jen v uzavřené schůzi německé protest zamý-
šlený odhlasovali. Tím zdála se věc odbytou.
Srba
Vlach
Němec
Dalmacie
Lubno
6
article
Ale již dva dny později objevila se na černé
desce akademie nová vyhláška, zvoucí k akade-
mickému shromáždění proti snahám slovanským
o zřízení nových slovanských universit. Při-
rozeně sotva zažehnané rozčilení propuklo
v nové — větší. Ač toprve dnes k večeru vy-
hláška byla vyvěsena, přece ještě téhož dne
svolána důvěrná schůze slovanských a kademniků,
na níž po prudké debatě usneseno, chystané
schůze se zúčastniti a zároveň vydáno následu-
jicí prohlášení: »Polští, čeští, ruští a chorvatští
posluchači hornické akademie v Lubně shro-
máždění následkem akadomického shromáždění.
svolaného německými posluchači, na němž od-
souzeny mají býti snahy Slovanů rakouských
o zřízení vlastních národních universit, pro-
hlašují toto: Německý hhakatismus, jenž se v po-
sledních letech projevil jako brutální, hunské
barbarství, jest v rozhodném odporu proti stále
akcentované vysoké kultuře tohoto národa. Pro-
hlašují dále, že každý národ má plné právo
rozhodovati o vlastních otázkách národních
důsledkem toho pokládají požadavky Rusů.
Slovinců, Čechů i Vlachů o zřízení národních
universit za úplně oprávněné a spravedlivé
energicky staví se proti těm, kdož požadavkům
těmto odpírají.«
Rus
Čecho
Vlach
Lubno
hornický akademie
7
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 30. listopadu.
Po processu vřesenském.
Kruté odsouzení rodičů polských děti vře-
senských stalo se pro Němce evropským skan-
dálem. Německá kulturnosť, humannosť a supe-
riorita postavena jednou Němci samými do jasného
světla. U nás ovšem jest účastenství s osudem
obětí vřesenských nejživější, protože osudi náš
podobá se osudu Poláků poznaňských jako vejee
vejci. Němci čeští a rakouští vůbec berousi
Prušáky za vzor ve všem, a v nakládání se
Slovany především. Kdyby bylo po vůli jejich,
o nic lépe by se nám nevedlo, než Polákům
pode jhem pruským, a naše děti byly by ve
školách germanisovány s nemenším úsilím. Však
i tak je na tisíce a tisíce českých dělí oběto-
váno molochu germanisace ve školách něme-
ekých všeho druhu, ve školách schulvereinských,
ve smišeném území, na Moravě, ve Slezsku, ve
Vídni a Dolních Rakousích. I je slušno, abychom
si při afféře vřesenské vzpomněli na sebe samé-
Naše děti v německých přelejvárnách i ve školách
čistě německých neslyší materského jazyka če-
ského ani při tom náboženství právě jako v Po-
znaňsku. Jen že tam rodiče i děti proti tomu
bojují, u nás ale mnozí bídní a nesvědomit
rodiče sami své děti germanisaci v oběť při-
nášejí. České dítě v německé škole v Čechách,
na Moravě, ve Slezsku a ve Vídni je neméně
nestoudně od učitelů pro svůj původ tupeno,
než polské dítě ve školách prušáckých. Jen
o tom ještě ničeho neslyšeti, že by němečtl
učitelé české děti důtkami a metlami mrskali.
Že na to dosud nedošlo, toho zásluha zajisté
náleží českým dětem v německých školách
samým, neboť se jedu germanisace nevzpouzeji
a vychovávají se na renegáty s tou povolnosli,
klerou němečtí pedagogové požadují.
Němec
Slovan
Polák
Praha
Morava
Slezsko
Vídeň
Dolní Rakousy
Čechy
8
article
Všecka česť polským dětem v prušáckých
školách. Process vřesenský vládu německou ne-
poučil, že by měla ve škole mateřskému jazyku je-
jich dopřáti trochu místa v zájmu vyučování i mra-
vnosti. Němci neumějí povolovati, kam stoupne
jejich železná noha, tam stojí. Ale ani polské
děti nepovolují. Zahájily proti německému vyučo-
vání trpný odpor. Jsou-li od učitelů vyvolány.
mlčky stojí jako zařezány. Více nic. Učitele
mohou toliko přednášeti. Děti už mrskány nejsou.
Tisk německý zabývá se otázkou, co nyní
s těmito polskými dětmi?
Je pravda, že některé německé listy odsu-
zují přísnost hnězdenského soudu i brutálnost
vřesenských paedagogů, ale po našem soudě
Poláci nečiní dobře, že po každém takovém
hlase upadají v sentimentálnost. Mnohaletá zku-
šenost nás učí, že všichni Němci bez rozdílu
mají smýšleni Slovanům krajně nepřátelské,
ukládají o jejich národnost i budoucnost. Rozdí
mezi nimi je pouze ten, že někteří chtějí do-
sáhnouti cíle překotem, kdežto jiní myslí, že by
dobře bylo Slovany nejprvé uspati zdánlivou
slušností a neschvalováním taktiky prvých. To
je vše. Nejlépe by bylo asi »slušné« Němce
prostě ignorovat a počkati si na jejich slušné
skutky.
Němec
Slovan
9
article
Za to plné pozornosti zasluhují listy, které
bez obalu povídají, čeho si německé srdce od
Slovanů žádá, a neskrývají licoměrně, že to
co jim chystají, jest jejich bezmezný útisk
naposled zkáza a hrob.
Německé listy tohoto druhu s přímosti
které nelze nevzdati uznání, žádaji, a by
polské děti z prušáckých ško
byly vyvedeny a dány do polepšo-
ven. Tím by byly od »hodných« a vyvolených
děti německých odděleny a ve vši skrytosti vy-
dány v šanc metle prušáckého paedagoga.
Možná, že německá vláda přistoupí i na
to, neboť je všeho schopna, kde jde o násilnou
germanisaci. Avšak polské děti snesou i to
zůstanou věrny svému jazyku i národnosti.
»Takových dětí možno poznaňským Polá-
kům záviděti !« zvolal jeden německý list, trna
ve spravedlivém obdivu nad jejich vytrva-
lostí a nezlomností. Ještě větší chválu, než
hochům, vzdávají děvčatům polským. »Berliner
Zeitung« schvaluje, aby polským dětem dáno
bylo nucené vychování, ale pochybuje, žeby
tento prostředek dovedl Němce k efli. » Polkat
píše, nezřekne se národností nikdy a za žádnou
cenu a na Němkyni ji nepředělá ani polepšovna
byť tam byla chována do svého 80. roku !«
Němec
10
article
Auglické firmy dodávají zbraně
Burům.
Porýnský »Westdeutsches Volksblatt« uve-
řejnil list důstojníka Švýcara, bojujícího v an
glické armádě, v němž důstojník tento ujišťuje,
že u padlých neb zajatých Burů nalezl vždy
anglickou Mehfordovu pušku i střelivo k níse
hodící. Tajným pátráním zjistil prý pak dů-
stojník ten, že zbraně ty dodá vá
jistá anglická firma a že je anglické
lodi dovážejí do jihoafrických přístavů Kapského
města, Port Elisabeth, Durbanu neb Lourengo
Marquezu. Zásilky přijímají důvěrníci anglické
firmy odění v uniformu »khaki«. Tito pak, pře-
strojeni jsouce za anglické důstojníky, řídí do-
pravu zásilek oklikami až do burských táborův
u Vlakfonteinu a Jagersdriftu. Zaznamenáváme
zprávu, zodpovědnost ponechávajíce pramenu
její. Věrohodnějšího rázu nabyla by ovšem,
kdyby byl důstojník uvedl hned i jméno firmy
Dozvuky Dreyfusovy afféry.
Tyto dny měl se projednávati před soudem
první instance v Paříži proces vdovy Henryové
a Reinacha, jímž žalobkyně požaduje na obža-
lovaném náhradu 200.000 franků, pro urážky
jí způsobené. K procesu ani nedošlo, poněvadž
obhájce, rovněž známý z procesu Dreyfusova,
pan Labori, obhajování se vzdal. Stalo se tak
z důvodů osobních. Některé listy v afféru dobře
zasvěcené se dovídají, že se tak stalo proto,
poněvadž Labori ve své »Grande Revue« pro-
hlásil, že považuje afféru Dreyfusovu za skon-
čenu. On totiž ve svrchu zmíněném listě praví.
že tím, poněvadž se dostalo Dreyfusovi milosti,
celá afféra pozbývá svého významu a že lze na
ni nazírati jedině jako na spor osobní.
Švýcar
Mehfordův
Elisabeth
Dreyfusův
Henryová
Reinach
Labori
Dreyfus
Durban
Lourengo Marquez
Paříž
Westdeutsches Volksblatt
Jagersdrift
Grand revue
11
article
Tajná zpráva o čínské výpravě
francouzské.
Jest tomu několik dní, co známý pařížský
žurnalista pan Clemenceau ve svém orgánu
»Le Block« uveřejnit různá odhalení z tajné
zprávy generála Voyrona, jež jsme již také
stručně zaznamenali. Nyní doplnily tuto zprávu
časopisy »Le Malin«, »La pelite République«.
»L'Aurore« a »la Lanterne« tím, že otiskly ná-
sledující stejně znějící místa a že tam, kde jim
bezpochyby text scházel, doplňují tento stejnými
poznámkami: Když Voyron ve své zprávě byl
konstatoval, že jen tuzemci plenili, sděluje rovněž
o hromadné loupeži, jež se stala z návodu mis-
sionářů. »Missionáři«, vypravuje, »kteří beze vší
pochyby o všem dobře zpraveni byli, přišli dne
17. srpna do paláce prince Li. Přibyli sem se
40 vozy a 200 až 300 domorodých křesťanů
a počali pleniti palác. Nejvíce se pídili po vě-
cech střibrných a nahromadili jich také veliké
množství. Při tom si dávali pomáhati od vojáků
a námořníků, ležicích posádkou v Peitangu. Na
odškodněnou jim dali poukázky na 2000 franků,
splatných u sester sv. Vincence de Paula ve
Francii. Jakmile o tom uslyšeli ostatní vojíni,
hleděli si zaopatřiti stejné poklady na svůj účet.
Dali je jakémusi hostinskému Chamotovi a jed-
nomu členu missie k uschování, kteři jim z
jistý poplatek zástavní listy vystavili. Tyto šeky
musily býti později vráceny, jedině námořníci
zpěčovali se tak učiniti. Generál Frey vydal
biskupu Favierovi podobný šek na 5000 franků,
jako odškodněnou za šeky, které missionáři vo-
jákům byli dali. Nerozumím věru dobře, piše
generál Voyron, proč tento šek biskupovi byl
»Gaulois« praví, že Clemenceau má celý
opis tajné zprávy Voyronovy a že jej co nejdříve
uveřejní.
dán.«
Clemenceau
Voyron
Vincenc jít Paul
Chamot
Frey
Favier
Francie
Le Block
12
article
Z parlamentnich výporů.
Z parlamentnich výporů.
Sociálně-politický výbor konal v pálek
večer po sezení sněmovním schůzi, ve které pokra-
čováno v jednání o referátu posl. dra. Fořta ve
příčině vládních předloh, týkajících se upravení
právních poměrů dělníků v pomocných závodech
železničních, pak při železničních stavbách režijních
a při stavebních živnostech (přes 20 dělníků ma-
jících) zaměstnaných.
§ 8. o přestávkách pracovních přijat po odůvod-
nění zpravodaje jednomyslně. Delší rozbovor roz-
vinul se při §S 9.—26. (nedělní klid, pokračovac
školy, mzda a výpověď, vyplácení mzdy), kteréžto
paragrafy přijaty vesměs dle návrhů zpravodajových.
Zvlášť živý rozhovor vzniki o odstavcích jednajících
o pracovních knížkách (88 26. a 25.), pak o pra-
covním řádu, jeho obsahu a způsobu vyhlašován
(SS 30.—35.). Znění vládní předlohy s některými
změnami zpravodajem drem. Fořtem navrženými
bylo schváleno. Pro změňovací na mnoze daleko-
sáhlé a věcně neodůvodněné návrhy zástupců strany
sociálně-demokratické a národně sociální hlasovala
jen nevelká menšina. Při 8 36. (konvencionální po-
kuta) rozpředla se taktéž čilá debata, návrhy refe-
renta byly schváleny-
Z Vídně, 30. listopadu. (C.- B.)
doktor
Vídeň
strana sociálnodemokratický
13
article
Sociálně-politický výbor rokoval dál
zevrubně o úpravě pracovních poměrů při
režijních stavbách železničních a pomocných ústavech.
88 8.—25. byly přijaty beze změny a návrhy
posl. Eldersche a Choce zamitnuty.
Při §8 26. a 27., o pracovních knížkách, posl.
Eldersch navrhl, aby se oba články vypustily,
ale ministr železnic dr. Wittek se tomu opřel.
protože ustanovení vládní předlohy nemůže odchylo-
vati se od stanoviště živnostenského řádu. Oběma
články přejímají se pouze ustanovení jeho pro želez-
niční ústavy. Při knížkách nesmí se zapomínati také
na svobodnou stěhovavost a proto kdyby železniční
dělník neměl pracovní knížky, znesnadňovalo by se
mu přestoupení do jiného podniku podrobeného živ-
nostenskému řádu. Vysvědčení by je nenahradila
Omlouvá úřadníka, jenž v pracovní radě vyslovil
se většinou pro vypuštění pravidel o pracovníeh
knížkách.
Elderschův návrh propadl a 8§ 26. a 27. byly
přijaty beze změny dle vládní předlohy
Při § 28. o vystavování vysvědčení byl přijat
Elderschův návrh, aby kolek platil zaměstna-
vatel, ale zamítnut druhý na vypuštění slova dle
pořádku.
88 29.—33. byly přijaty beze změny, § 34. se
změnou, navrženou od ref. posl. dra. Fořla, že
pracovní řád musí býti sepsán v zemské řeči, děl-
níkům srozumitelné. § 35. beze změny.
Při § 36. »Konvenční tresty« posl. Elderse
navrhoval jeho vypuštění. Ministr dr. Wittek za
stal se železničních správ, že v případě nehod ne
svádějí vinu na zřízence a dělníky. Hájil článek.
neboť prý ho vyžaduje služba pomocných ústavů
jež jsou s veřejnou dopravou v nejužším spojení.
8§ 36.— 42. byly přijaty beze změny a navrho-
vané změny propadly, načež rokování bylo pře-
rošeno.
Eldersch
Choc
doktor
Wittek
Elderschův
Elders
14
article
Rozpočtový výbor přijal kap. »Finančn
správa« a začal rokovat o podpoře živnost
(zpravodaj poslanee Prade).
Posl. Stürgkh a Derschatta přimlouvl
se za zřízení ústavu pro podporování živností v
Štyrském Hradci.
Posl. dr. Fořt uznává dosavadní snaby, naléht
však z čistě věcných příčin na náležitou decentrali-
saci. České ústavy mohou vykázati se již poměrně
prospěšnou činností — tak živnostenské museum —
a proto navrhuje resoluci, aby subvence tohoto
finančně stísněného ústavu zvýšila se v roce 1903
na 20.000 K.
Poslanec Schalk pozaslavuje se nad skrov
ným úvěrem k podpoře živností a je radou, aby s
zavedly kursy k vzdělání společenstevních funk
cionářů.
Poslanec Vukovíč přimlouval se za výdatnou
podporu živností v Dalmacii; — Menger za vý
datnější podporování úvěrem, zejmena poštovní spo
řitelny.
Poslanec Romanovič líčil živnosti haličské
jich podporování tamějším sněmem a žádal vládu
by podporovala výdatné tyto samosprávné snaby.
Poslanec Procházka litoval skrovného úvěru
a vyslovil naději, že vláda projeví maloživnostníkům
a společenstvům budoucně více ochoty.
Debaty, do níž zasáhl nejednou odborný před-
nosta dr. Weigelsperg, zúčastníli se také poslane
dr. Kramář a dr. Žáček.
Po zpravodajově doslovu byla přijata položka
o níž jednalo se, i s resolucemi Mengrovou, Vukovi-
čovou a Fořtovou, načež rokování bylo přerušeno
schůze skončena.
Příští schůze bude v úterý dne 3. prosinc
o 11. hodině dopolední. Na denním pořadu bude po
kračování dnešního.
Posl
Stürgkh
Derschatt
doktor
Fořt
Schalk
Menger
Romanovič
Procházka
Weigelsperg
Kramář
Žáček
Vukův
Fořtův
Štyrský Hradec
Dalmacie
Český ústav
15
article
Neslýcháne.
Neslýcháne.
Posl. Věnceslav Hrubý a soudruzi podali v
schůzi dne 29. listopadu 1901 tuto interpelaci na mi
nistra spravedlnosti.
Proti Františku Lošákovi, 31letému vdovci a děl
níku, bytem v M. Ostravé, podána byla u c. k. kraj
ského soudu v Těšíně obžaloba, že prý dne 4. čer
vence 1901 svou dvouletou dceru Annu v úmyslu
aby ji usmrtil, do řeky Ostravice hodil a že se tím
dopustil zločinu vraždy dle § 134. a 135. odst.4.
tr. z. Obžaloba spočívala pouze na domnělém
příznání Lošákovu.
V dolyčném, s Lošákem (rozumí se po německu)
od soudního adjunkta Hübnera v Bohumíně sepsa-
ném protokole stojí jako seznání obviněného Lošáka
doslovně toto místo: »Na jednou přišla mi myšlenka.
abych se télo dcery, pro niž jsem nemohl nikde na-
jíti přístřešku, zbavil, U provedení télo myšlenky
vzal jsem to děvče, které dosud v mém náručí pevně
spalo a vrhí jsem je do vody« ...
Posl
Hrubá
Lošák
Anna
Hübner
Těšín
Ostravice
Bohumín
16
article
Avšak při přelíčení před porotou v Těšíně dne
11. srpna 1901 konaném tvrdil obžalovaný se vší
rozhodností, že takového přiznání nik dy
neučinil (l) i dokládal, že dolyčný soudce ne-
jsa mocen českého jazyka (II) patrně
mu nerozuměl, on že se s ním také do-
rozuměti nemohl!la. ..
Následkem toho bylo přelíčení odročeno za tím
účelem, aby soudní adjunkt Hübner o domnělém při-
znání se obžalovaného byl vyslechnut. A tu při no
vém přelíčení porotním, dne 21. listopadu t. r. kona-
ném, seznal adjunkt Hübner, jako svědek jsa vy-
slechnut, že to, co v onom protokole stojí, n eob
sahuje souvislou výpověď obžalova-
ného. Jest prý známo, že on (soudceHübner)
slovansky mluvit nenní (!) V protokole
tom dal výraz jenom osobnímu (D dojmu,
jejž naň výpověď obžalovaného uči-
nila, doslov jeho seznání však uvésti nedovede
vůbec nemůže prý říci, jakých slov obžalovaný po-
užil. Touto výpovědí odňat obžalobě každý podklad
a Lošák byl také obžaloby sproštěn a po
pětiměsíční vazbě (!) na svobodu propuštěn.
Hübner
Těšín
17
article
Průběh tohoto procesu, zejmena pak seznání
soudce vyšetřujícího, že neznal řeč vyšetřovancea
že rozhodné jeho výpovědi ve věcí tak důležité, kde
jedná se o trest smrti (0 sesprávně protokoloval,
čímž pětiměsíčná vazba ubohého člo-
věka zaviněna, vzbudila ohromnou sensaci
uvádí se tím naše justice v nemalý diskredit. Vinu
této zahanbující události sluší především tomu při-
čísti, že u okresního soudu v Bohumíně směl usta-
noven býti soudní úřadník řeči obyvatelstva nezna-
jící a že protokol sepsán byl v řeči německé, vyše-
třovanci neznámé. Pohříchu není to ojedinělý případ,
to jest ve Slezsku systém.
Bez ohledu na dvorský dekret ze dne 13. června
1782 a jiná moc zákona mající nařízení, dle nichz
úřadníci ve Slezsku musí býti mocní obou zemských
jazykův, ustanovují se bai v slovanských okre-
sích soudní úřadníci, kteří jazyka obyva-
telstva mocni nejsou!! Nehledě ke sborovým
soudům v Opavě, Bilovci, Vítkově, Bohumíně, Frýdku,
Téšíně, Jablunkově ald.
Nejen takovíto soudcové, ale i oni, již znají
jazyk, odpírají i v čistě slovanských
okresích protokolovati po česku, jinak
po polsku, ač jest to hrubé poru-
šení §§ 163. a 198. tr. ř., které přesně před
pisují spisování protokolů v Ž řeč
osoby vyslýchané. Taková porušení zákona
dějí se ve vyšetřovacích odděleních soudních v Opavě
a Těšíně, u okresních soudů v Opavě. Bílovci. Vít-
kově, Frýdku, Těšíně, Jablunkově, Bílsku a občas
i jinde.
Bilovec
Vít
Bohumín
Slezsko
Opava
Vítkov
Frýdek
Téšín
Jablunkov
Bílovec
Bílsko
okresní soud v Opava
18
article
Tato nezákonná methoda měla již často za
následek veliké poškození jednotliveů
na jmění, cti a svobodě.
Na př. Frant. Klimša z Tošanovic u Těšína od-
souzen jenom proto, že s ním ve věci poručenské
sepsán byl německý protokol, nevinn
k víceměsíčnímu žaláři pro zločin zpronevěření. T
bylo předmětem interpellace v letech osmdesátých.
Jiné takové případy přišly k vědomosti správy ju-
stiční za příčinou šetření na další interpellace a po-
dání zavedených. Avšak nehledě k tomu.
případ Lošákův jest tak křiklavý, ž
v těchto směrech musí konečně jednou
ve Slezsku nastati změna . . . . . ..
Tážeme se Jeho Excellence pana ministra justice
1. Jest tento křiklavý případ omylu justičního
Vaší Excellenci znám, po případě jest Vaše Excel-
lence ochotna dáti si o tom bez odkladu zprávu
podati?
2. Co zamýšlí správa justiční zaříditi, aby po-
dobné případy více se neopakovaly?
3. Jak bylo možno, že u okresníh
soudu v Bohumíně, v krajině slovanské
ustanoven, ano agendou vyšetřovac
pověřen byl úřadník neznalý řeči slo-
vanské?
4. Jak bylo možná, že i při jiných
výše uvedených soudech, jichž obvody
jsou v krajinách českých či polských
ustanoveni byli úřadníci, kteří po
česku, jinak po polsku, neznají?
5. Jest správa justiční ochotna při-
měřená opatření učiniti, aby soudn
protokoly konečně spisovány bylly dle
předpisů 8§ 163. a 198. tr. ř. bez výminky
v řeči osoby vyslýchané
František
Klimša
Tošanovice
Těšín
Slezsko
Bohumín
19
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Parlamentní komise klubu svobodo-
myslných lidových poslanců českých na
říšské radě koná schůzi v pondělí, 2. pro-
since o 11. hod. dopoledne. Klu b poslanců
českých na říš. radě ma schůzi v poudělío
2. hodině odpoledne.
— Manifestační schůze pro zřízení
jihoslovanské university zahájena bude
dnes v neděli dne 1. prosince 1901 v Ná-
rodním domě na Král. Vinohradech o pů
3. hod. odpol. Důležitost její a přítomnos
poslanců slovanských vyžaduje účasti nej
hojnější. Schůze jest veřejná, každému pří
stupná. D vchodu vybírati se bude mírný
poplatek 10 kr. k účelům pořádacím. Poslu-
chači vysokých škol na průkaz legitimace
mají volný vstup. Žádá se, aby dbáno bylo
pokynů pořadatelů. Damám vyhraženy bu-
dou galerie. Schůzi zahájí předseda Slovan
ského klubu, načež promluví o potřebě vy
sokých škol na Jihu slovanském posl. pan
d r. Herold i poslancové chorvatští a slo-
vinští. Začátek přesně o půl 3. hod. odpol
Vstup hlavním vchodem.
— Uznalost odpůrců. Ve čtvrtek při-
nesly vídeňské listy zprávu o velkodušném od-
kazu zesnulého vlastence J. Kanderta, jímž byl
obmyslil Ústřední Matici školskou. V čítárně
poslanecké sněmovny kolovaly večerníky z ruky
do ruky a různé ke zprávě té připojovány byly
poznámky. V ústraní síně prostřední seděli dva
veteráni poslanečti, jeden ze zemí alpských,
druhý z Moravy. Oba Němci. »V těch našich
ne zrovna přijemných Češích uloženo přece jen
víc, než si myslíme, neb lépe řečeno, než jsme
si myslili« — prohodil jeden a sice poslanee
z Moravy. »O tom dávno již jsem přesvědčen.
Král
Posl
Herold
J Kandert
Němec
Čech
Ná
Vinohrady
Morava
klub svoboda
rodní dům
Slovan
poslanecký sněmovna
20
article
Rozhlédněte se vůkol. Který klub, který náro
má zde nejobratnější pracovniky odborné?
Tu i tam naleznete nějakého krasořečníka, ale
poctivé parlamentní pracovníky mají jen Čechové
ve svém středu«, na to Němec z Alp. — »Ne-
mluvme ale o poslancích, dle těch nedá se po-
suzovati lid, však to uvažte, mnoho-li malý
národ ten snosl již na své národní účely-
Měl jsem příležitost nahlédnouti do takového
sumárního seznamu za několik let i ztrnul jsem.
s jakými jsem se tam shledal obnosy.« —
»A přece se nezdá, že by to byl národ bohatý.
neb aspoň povýšený nad střední úroveň zámož-
nosti.« — »Pouhou ctižádostí se zjev ten vy-
světliti nedá. Považte jen, co velikých už od-
kazů bylo učiněno na národní účely české. Jed-
nání takové děje se nezbytně mocným působe-
ním určité mravní spruhy, kterou nesnadno bylo
by deflnovat, která ale bez odporu národ tenv
ceně a významu velice povznáší.« — »Je to
nadšení mladého dosud národa.« — »Je to více
než nadšení, neboť to vybuchne a málo kdy
potrvá. Však u Čechů jako by byl vlastenecký
testator vzorem a příkladem jiným.« — »Zají-
mavo též, že mezi odkazately zastoupeny jsou
všechny vrstvy, až na šlechtu. Nejvíce mne
ale překvapilo množství důstojníků, kteří
Čecho
Němec
Alpy
21
article
»Ústřední Matici« odkaz učinili.« — »Zdá se,
že snaha, národnost či spíše národní uvědomění
vyhostiti z armády, je marnou. Národnest
je dnes každého přívlastkem, od bytosti jeho
neoddělitelným a proto se namáhá asi zbytečně
armádní správa, z vojáků německých, českých,
polských atd. udělati vojáky rakouské, ane
jako oni blouznivci, kteří zde chtěli mít na
místo několika národů na základě ethnickém
několik národů — politických. — »Co bychom
byli mohli vykonati my, kdybychom stejnou měrou
byli obětavými jako Čechové ! Každého roku mohli
bychom sebrat několik millionů k národním úče-
lům.« — »Nám to nenapadne,« zakroutil smutně
šedivou hlavou poslanec z Alp a odešel. — —
Proč jim to nenapadne? Čím vysvětliti se dá
obětavost naše? Politování hodným postavením
naším. Z nás každý cítí národní bídu, jež nám
smutným údělem, s nevolí a hněvem snášíme
pokořující stav, v némž v ohledu národním se
nalézůme, a vědomí té bídy nutí nás k napjet
všech sil, abychom konečně zlomili pouta, jimiž
jsme sevřeni. A Němci? Proč by se obětovali?
Čecho
Němec
Alpy
22
article
Proč by z vlastních kapes opatřovali si, co jim
z našich kapes opatřuje stát? Trpí snad nedo-
statkem, pokud jde o práva, požitky a privileje
národní? Naopak, mají všechno a tonou v ná-
rodním přepychu. A lidi také po prostém psycho-
logickém zákoně nedostanete tak snadno z rovno-
váhy a nedonutíte je k obétavosti. Nemají toho
zapotřebí. V tom to vězí.
— Wolfův neslavný odchod. Vídeňské
listy zabývají se téměř všechny zmizením Wol-
fovým z politického jeviště. Jediná »N. Fr
Presse« mlčí, z té patrné příčiny, aby tím na
jevo dala, že jí Wolf nebyl osobností tak vý-
znamnou, aby se osudem jeho příliš zabývala.
Některé listy nazývají Wolfa rakouským Par-
nellem. Irský tento vůdce zakončil, jak známo.
svou politickou dráhu nepěknou afférou — cizo
ložstvím. Zvláštním zakončením politické dráhy
ovšem se Parnellovi podobá. Jak jsme se již
včera o tom zmínili, byl Wolf donucen složií
též mandát sněmovní, a bylo mu pouze do-
voleno v úkrýtu jako žurnalista působiti pro
svou stranu, odvážiti se do veřejnosti bylo mu
co nejpřísněji zakázáno. A kdo nadiktoval mu
tyto trpké podminky, kdo bezohlednou pěstí
srazil ho s piedestalu? Byl to jeho vůdcea
»otecký« přílel. Wolf mu již dávno překážel,
Wolfův
Wolf
Parnell
Francie Presse
23
article
Wolf byl mu přiliš populárním, přiliš oblibeným,
ne pouze ve Vídni, nýbrž i v Čechách. U Wolfa
působila mladistvá pružnost, neobyčejný dar řeč-
nický a ona zvláštní brutálnost, která zvlášť na
dámy působí, Wolí byl na skoku dostati se
v čelo své skupiny a sraziti Schönerera do bez-
významnosti. Tito dva muží, kteří za jednou šli
myšlenkou a zdánlivě řídili společnou rukou
proud nacionální — byli vlastně největšími ne-
přáteli. Čekali oba na vhodnou příležitost, jak
jeden druhému zakroutiti nejpohodlněji a nej-
důkladněji krk. Jedné doby zdálo se sku-
tečně, že mladý všeněmecký »Aiglon« sta-
rého Schönerera rozklove, bylo to, kdy na
nesmírnou Schönererovu zlost udála se
výměna firmy jejich strany, kdy ze Sehö-
nererianů stali se — Všeněmci. Vděčnost ne-
byla vůbec Wolfovou ctnosti. Jest známo, čím mu
byl v dobách nejhorších dr. Schmeykal a přece
byla to právě strana tohoto muže, již potíral
co nejzuřivěji. Schönerer čekal a dočkal se.
Wolf
Wolfův
Schmeykal
Vídeň
Čechy
Sehö
24
article
Jako vždy se dočká nemotorná, líná massa
v konkurenci s divokým životem mladým, jenž
snadno provede lehkomyslný kousek. Schönerer
opanoval pole také proto, že má peníze a že
jako soudný muž nespustil se dál, než na vydá-
vání čtrnáctidenníku. Wolf prohrál partii, že na
místě peněz má dluhy, že vydává denník —
téměř bez inserátů. Tvrdí se ostatně, že nevy-
týká se Wolfovi ani tak delikátní poměr, k vůl
němuž se bil, nýbrž jisté poněkud načichlé trans-
skce finanční. Nechť věc se má jakkoli —
faktum je, že Schönerer zůstal pánem a že na
dále bude v klubu provozovati svou despocii.
Dají-li se ale živly, z nichž nyní sestává vše
německý klub, tak týrati, jak tomuto pánu by
se zlibilo, je olázka. Zásluhou Wolfovou bylo,
že každou trhlinu ve své straně ihned dovedně
zalepil. Pochybujeme, že dnes se kdo k tomu
najde a že vůbec Schönerer v klubu svém vy
drží. Odstoupením Wolfovým zasazena ruchu
Wolf
Schönerer
Wolfův
Schönerer
25
article
všeněmeckému v Rakousku nebezpečná ráns,
třeba že tak to nedopadne, jak ve svém opti-
mismu věští čásť liberálního a zejmena německo-
nacionálního tisku, která má za to, že agitaci
všeněmecké a straně všeněmecké je vůbee
konec. To nalhávají si ve vlastní prospěch. Že
»čistým«, křesťansko-prostým, »nevinným« potí-
ratelům sv. Alfonsa a jeho spisů afféra Wolfova
nepůjde k duhu, je přirozeno, ale proud pru-
šácký v Čechách a v zemích sousedních tím
zabit není. Nejsťastnější jsou antisemité, že
s Wolfem tak to dopadlo. Vymýšlejí na něho
vtipy a rozšiřují je tiskem na malých ceduli-
čkách. Nejvíce snad želí pádu Wolfova —
vláda. Zdá se to býti paradoxon, ale má reálný
podklad.
— Arcibiskupská konsistoř proti du
chovenskému promemoria v záležitosti
rozdělení Čech. Zpráva, která temnoty vysoké
hierarchie pražské až do nejlajemnějších koutů
osvítí a na světlo boží vynese všechno, až do-
sud tajeně, pravě smýšlení nejvyššího náčelni-
nictva církve katolické v Praze, vyskytla se
včerejším dnem ve vídeňské »Reichspost«. List
tento uveřejňuje totiž konstistoriální akt, který m á
se duchovenstvu pražské arcidiécese zak a zuje
podepisovati známé promemoriz,
kolující mezi duchovenstvem národně a do
opravdy česky uvědomělým a věrně po česku
se svěřeným sobě lidem českým smýšlejícím.
Promemoria toto, vyslovující se způsobem co
nejumírnějněším proti zamýšlenému, Opilzem při-
chystanému, P. Frindem, biskupem in partibus
egrensibus, k saměmu provedení připravenému
církevnímu roztržení tohoto království, až dosud
bez závady kolující po všech diécesích v Če-
chách, aby opatřeno podpisy duchovenstva če-
ského bylo odevzdáno papežské stolici, nedošlo
milosti před očima kardinála arcibiskupa bar.
svatý . Alfonso
Wolfův
Wolf
Frind
Rakousko
Čechy
Praha
26
article
Skrbenského. Zákaz konsistoriální, jímž se za-
stavuje podepisování promemoria, má podle
zprávy vídeňského časopisu následující znění:
»Knížecí arcibiskupská konsistoř žádá veld.
duchovenstvo arcidiécese, aby případné zastou-
pení v této a podobně důležitých věcech pone-
ohalo bez starosti a ve vší důvěře svému vrchnímu
pastýři a biskupům české církevní provincie,
kteří jedině vedeni jsouce spásou nesmrtelných
duší a daleci veškerého strannictvi, vědomí jsou
a vědomi zůstanou si svých povinnosti vůči
všem svým svěřencům bez rozdilu . . .« Úža-
sem němí pohlížíme na tento projev nenadálého
protičeského smýšlení z místa, jež má spiše
všechnu příčinu staré rány hojiti, na místě,
nové zasazovali. Jest to opovězení boje zcela
zřetelné a jasné. Co by bylo uškodilo nejdů-
stojnější konsistoři a třeba i nejdůstojnějšímu
arcipastýři, kdyby se byly petice podepsalya
odevzdaly na místo určené ? Nota bene, pakliže
je pravda, co se v dekretu konsistoře ivrdi,
pakliže skutečně možno s důvč-
rou svěřiti zájem celistvosti to-
hoto království jeho primasua
sufíragánům tohoto! Což pak kdyby
se zájem tento a skutečné nejdůstojnějši zá-
mysly křížovaly? Kdyby podle těchto zámyslů
docela dobře srovnávalo se s blahem a spásou
nesmrtelných svěřených duší, aby diécese byly
rozděfeny podre narodnostr a tak proveden poli-
tický požadavek německý na poli církevním,
aby se precedenci usnadnílo jeho provedení
podle známého německého požadavku? Roz-
umíme dobře i slavné konsistoři i panu arci-
biskupovi: tímto svým aktem postavili se zcela
jasně a nedvojsmyslně, ale také naprosto ne-
smyslně, proti jedné z nejsvětějších zásad a
artikulů víry českého lidu, nezlomnému vyznání
o jednotě a nedělitelnosti království českého.
Skrbenský
Noto
Roza
27
article
Nemůžeme za to jinak míti, neboť musíme po-
važovati uvedený dekret jakožto první a ne-
klamné přiznání faktického stavu věci a s ku-
tečného smýšlení hierarchieo
národnostním rozděleni diécesl.
Pravíme v plném vědomí toho, co díme, že
v těch kruzích, z nichž vyšel popud k vydání
tohoto zákazu, bude ho jednou litováno velice
upřímně, ale také velice pozdě. Bude-li skutečně
využitkováno příkazu o neobmezené poslušnosti
k zamezení podpisování a podání promemoria
papežské stolici, pak se boj, po celé léto ve-
dený a za skončený považovaný, oetne teprve
ve svých pravých kolejích — a my doufáme,
že v něm své staré zbraně osvědčíme! Dis-
cite monitil
— Německým ženám a dívkám! Slzami
prýštlcí a žalostnými steny se chvějící provolání
spatřilo tyto dny světlo světa německého, to jest
ženského světa německého. Provolání pochází
od »německé centrály pro snahy za příčinou
ukončení burské války«, v jejíž čele stojí citu-
plný professor mnichovské akademie umění,
Dis
mnichovský akademie uměný
28
article
Franz von Deffreger, proslulý malíř, který na
svých tyroláckých obrazech dosud ani jednou
nezvěčnil některého z přečetných kretinů bavor-
ských a tyrolských hor, za to však milerád
přimaluje ke statečným postavám tyrolských bo-
jovníků za svobodu blbě koukajícího dráteníka,
aby ušlechtilost německého plemene tím nápad-
něji vynikla. Provolání, jež s ním podepsala
ještě dosti dlouhá řada jiných německých ce-
lebrit a notabilit, obrací se tedy k německým
ženám a dívkám s burským motivem a sice ve
prospěch účelu zajisté nad jiné šlechetného,
sbírání příspěvků pro burské ženy, dívky a děti,
sehnané anglickými žoldáky do centrálních tá-
bořišť, v nichž vydány jsou nejhroznějším útra-
pám, tak že úmrinost malých nebožátek vzrostla
do takové míry, ža valem po tisících stěhují se
do onoho světa, v němž není žádných Angli-
čanů. Počínání německé centrály pro ukončení
burské války jest zajisté největší chvály hodno,
i lze mu přáti největšího úspěchu. Čteme-li však
některá místa zmíněného provolání, neubráníme
se jistým, velice na snadě jsoucím myšlénkám.
Ku provolání připojeno jest vylíčení stavu ukrut-
ných věcí v tábořištích, i praví se vzhledem
k této přiloze: »Kdo tyto věci přečte, nebude
se zdráhati, aby hlasitého projevu popřál roz-
hořčení a hnusu, jakéž jsou na místě vůči
národu, jenž zapomněl na zákon rytířskostia
počestnosti, i válčí proti ženám a dětem, když
není s to přemoci jich zbraně schopné muže !«
Zajisté! Avšak jaký jest asi rozdil mezi an-
glickou podlostí, na dětech burských hrdin se
mstící, matky burské neslýchaným způsobem
trýzníci, aby přiměli Bury ke vzdaní a ukončenl
války, a mezi rytířskostí i počestností poznaň-
ských katanů, kteří proměňují »přes oběd« po-
znaňské školy v mučírnu polských děui, otřása
Deffreger
Angl
Bura