2
masthead
V Praze, v neděli dne 1. prosince 1901.
Praha
4
article
Na růuní a odpel. lEsty
o přilohami („Naněný Obzor“ v
středu a „Literární Hlidka
v pátek) předplkcí se
Praze v admínistraei
Ea ptěsi
6k —
na čtvrt lota . . .
s dvají šonžškou
pěsi
7ki
k čtvt lota
ve aiislkách
9K8o
na něsíe a .
Peštout
za nlsle . . .. .
ke!
zs čtvrt lela
s dvají záslliou
re
sa něie
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu je o 22 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu je o 22 stranách.
Pan Körber není s parlamen-
tem naprosto spokojen!
Tedy to »Mene Tekel« Körbrovo přece
mělo účinek ostruhy? Skoro se podoba.
Aspoň se pojednou včera skomírajíci parla
ment, jako pobodnutý kůň, vzchopil ze své
dřímoty a zabral do tahu. V pěti minutách.
bez debaty vyřídil ve druhém a třetím čtení
vládní předlohu o úlevách v činžovní dan
při assanačních přestavbách v Brně, načez
v jediné schůzi projednal všechny tři pilné
návrhy na zrušení terminového
bursovního obchodu s obilím.
Neboť agrárníci všech národů a stran shodli
se na společné resoluci, ktérou jednak vyzý-
vají vládu, aby svůj návrh na mírnou re-
formu plodinových burs vzala jako nedosta-
tečný zpět, — jednak ukládají národohospo-
dářskému výboru sněmovny, aby nejděle do
6 neděl podal parlamentu hotový návrh zá-
kona, jímž se bursovní termínový obchod
s obilím vůbec a pod přísnýmí tresty osob-
ními zakazuje. —
Ještě pozoruhodnější obrat nastal však
dnes: i všechny ostatní pilné návrhy
na něž p. Körber tak žehral a toužil, jsou
po domluvách jeho navrhovateli samými po-
odstaveny od obně!
Körber
Körbrův
Praha
Brno
Men Tekla
výbor sněmovna
6
article
Hanebným pádem svého Heřmana Wolfa
zkormoucení Všeněmci odložili po přání
vlády svůj pilný návrh na projev sympatie
Burům, a dobromyslní poslanci jihoslovanšti
a ruští učinili ku snažným domluvám s hůry
totéž se svými pilnými návrhy na zřízení
slovinské university v Lublani a ruské v
Lvově. —
Tím je konečně dráha, či správněji
plotna pro vládní hrnce tak uvolněna, že se
nazejtří dostane sněmovna ke svému pravi-
delnému jednacímu pořadu, totiž k omšené
vládní předloze o závazných hospodářských
společenstvech, což je nepopíratelně slušným
politickým úspěchem Körbrovy »vášně prosté
vytrvalosti« v přemlouvání a krocení parla-
mentních stran. Mohlo by se tudíž za to
míti, že vysloví za to p. Körber polepšují-
címu se parlamentu svou radostnou spokoje-
nost, a pochváliv kajicníka, vybídne ho, aby
jen vytrval na této dráze dále a stále.
Heřman Wolf
Körbrův
Körber
Lublaň
Lvov
7
article
Avšak nastojte! Körbrův officiósní tisk
zatím nejeví ani nejmenší spokojenosti, ne-
tváří se ani dost málo rozveseleným a šťast
ným, nevyzvedá toho obratu ani nejslabš
pochvalou, nýbrž naopak: mračí a škaredí
se dnes na milý parlament právě tak nevrle
jako včeral
Vládní »Fremdenblatt« začíná dnes svuj
článek místo uznalosti tímto šťovíkem
V rozpočtovém výboru vleče se
porada bídně dále, jeho louda-
vost působí olověnou tíhou na
činnost sněmovny poslanecké
která zas jakoby chtěla svými pilnými usne
šeními učinit své výbory a subkomitéty na
světě zbytečnými. Sněmovna poslanecká při-
jala dnes pilné návrhy na zrušení termino-
vého obchodu obilního 230 proti 7 hlasům.
To vyjímá se snad velmi imposantně; avšak
tato imposantní většina není přece zatím
než pouhou zdánlivou většinou,
neboť skoro polovice členů sněmovny posla-
necké při hlasování scházela.«
Pan Körber se tedy na parlament dů-
kladně hněvá. Nechce mu odpustit, nevěří
v jeho pokání a nápravu, nýbrž hrozí mu
dále v officiósních listech svou mikulášskou
Körbrův
Körber
8
article
metlou — brzkého rozpuštění. Ano
celá věc činí dojem, jakoby politika vládní
chtěla buď tento parlament schýlit před
sebou na kolena, anebo — zůstane li pas-
sivně zatvrzelým — jej zničit a novým nebo
také žádným nahradit.
Ve schůzi předsedů parlamentních klubo
pronesl p. Körber proslulou alternativu
»Buď bude parlament parlamentem, anebo
ho nebude!« Ale dnes prozrazuje »Fremden
blatt«, co se vyrozumívá v kruzích vládnieh
přáním, aby »parlament byl parlamentem«.
Vládní list peskuje dnes sněmovnu po-
slaneekou pro její opposiční votum
jako školáka. Takový dělný parlament,
který většinou 230 hlasů proti 7 hlasům za-
vrhne předlohu vládní, se panu Körbrovi na-
prosto nelíbí a byť byl pilný jako včela. O
chce a žádá včelu bez opposičního
žihadla. Nejen pilným, ale povolným
a poddajným sluhou vlády má býti
ten »parlament«, jinak nenalezne milosti na
očích Jeho Excellence. To vyznívá z dnešních
officiosův: »Nebudeš-li mi po vůli, zatočím
s tebou zkrátka!« Ovšem dlužno spravedlivě
uznat, že se pan Körber ociťuje ve velmi ne-
příjemné situaci. S jedné strany bouří se
proti němu agrárníci, žádajíce přímo od-
volání jeho reformní předlohy o bursovních
obchodech obilních, poněvadž jim nikterak
nedostačuje, na druhé straně opět bouří se
proti němu vlivuplní bursiáni, kterým naopak
jeho předloha zdá se býti příliš krutou, tak
že ředitelstvo bursy hrozí svou resignací, ne-
bude-li vláda šetrněji dbáti zájmů bursov
ních spekulantů s obilím: Kterak tyto dva
protivné soky smířit! Kterak se dostati
z tohoto dvojího ohně, v němž se octnul se
svým polovičatým návrhem. Snad nejsnáze
— rozpuštěním této sněmovny. Tímec by
se aspoň zase získalo několik měsíců času a
o zejtřek po nových volbách se nestarejme.
Körber
Körbr
9
article
Zejtřek u boha, Prozatím nevadí podati sně-
movně prozatímní rozpočet.
Neboť tím se sáhne Cechům na zub —
budou donuceni ukázat, co znamená ta jejich
volná ruka, zda poddajnost opportunistickou,
anebo válku proti centralismu a systému
Körbrovu až do krajnosti?
Nuž, naši poslanci dovedou zajisté nej
správněji rozsoudit, čeho žádá prospěch
důstojnost věci české v daném tom případě.
Ale dříve, než bude jim zaujati rozhodné
postavení ku prozatímnímu rozpočtu, možná,
že přijde na jednací pořad sněmovny před-
Toha o liospodařských společenstvéch! nuz,
a tu očekáváme a doufame od nich, že ne-
zvratně obhájí proti této centra-
listické předloze vládní zásadn
naée stanovisko autonomistícké
a státoprávní: neboť tato zalezitost
našeho zemědělství naprosto
nepatří ve právomoc cislajtán-
ského parlamentu, nýbrž jediný
sněm království českého jest
oprávněným její zákonodárcem.
Jakž bychom mohli prohřešit se
proti právu svého českého sněm
na prospěch centrálního parlamentu Cislaj
tanie? Nezadejte našemu právu zemskému
voláme my k zástupcům našim ještě jednou,
ve chvíli poslední ! —
Körbrův
10
article
Chudý parlament.
Chudý parlament.
Ve Vídni, 30. listopadu.
Pochybujeme, že vídeňský parlament má
na nebi nějakou strážnou hvězdičku, neb něja-
kého anděla strážce. Kdyby tomu tak bylo, byl
Vídeň
11
article
by se anděl dávno již svého nevděčného ře-
mesla vzdal a hvězdička byla by dávno již
shasla neb s nebe spadla.
Ubohý parlament potácí se neustále, mez
životem a smrtí a jsou to jednou ti, o nichž
se tvrdí, že ho ubíjí a podruhé zase jiní, na
něž se žaluje, že usilují o jeho život.
O tom, kdo v této periodě parlamentn
práci maří v komisích i v plenu, nemů že bý
pochybnosti. Jsou to Němci. Tak jakoby měl
oni příčiňu k nespokojenosti, tak jakoby vláda
byla nezakoupila jejich »ochotu k práci« činen
ze dne 17. října 1899.
Jaká jest tedy příčina, že uváději ne sna
parlamentní práci, nýbrž samolný parlamen
v nebezpečí, neboť o tom dnes již nemůže- být
pochybnosti, že vláda má tisíc chuti učiniti ny
nější povážlivé sněmovní hře konec radikálně
že nejde o odročení, neb o uzavření sněmovny
nýbrž o její rozpuštění.
Vláda a ještě vyšší kruhové jsou v nej
větší míře nevrlí nad loudavou prací ve sně
movně, která všechny rozpočty a jakýkoli re
pertoir ruší a dle názoru činitelů rozhodujících
vyřízení nejnutnějších potřeb státních zúplna
odděluje.
Němec
12
article
Za to má býti sněmovna potrestána —
rozpuštěním.
Staneli se tak — co potom? To přirozená
otázka, kterou si každý politik položí. Z pra
vidla a ve státech s vyvinutým životem ústav-
ním odhodlá se vláda k tak radikálnímu kroku
když parlament ve velké věci zásadně staví se
proti vládě, aneb když vláda je v odůvodněně
pochýbnosti, zdali smýšlení voličstva shodujes
s jednáním a postupem poslanců.
V nynějším okamžiku nelze mluviti anio
tom ani o onom. Vláda ovšem tvrdí, že voličové
a lid vůbec práhne po hospodářské práci a že
nesrovnává se s taktikou, která práci tu odda-
luje, však ve skutečnosti zná asi vláda smý
šlení v širokých vrstvách zrovna tak, jako je
zná každý, kdo jen poněkud o veřejný život se
interesuje. Ne nespokojenost s činnosti posla-
neckou, ale nevšímavost, rozmrzelost a indo-
lence je přiznak veřejného života v tomto stálě
a sice všude a ve všech národech. Chybou bylo
by v ohledu tom souditi jinak.
13
article
Nechť vláda sněmovnu rozpustí. Co um
získá?
Až na malé výjimky vrátí se v nový dům
opět ti, kteří v něm sedí dnes. Způsobí tím na-
nejvýš spoustu práce svým vlastním úřadům,
nepříjemnosti voličům, způsobí tím jednotliveům
i stranám ohromné vydání, rozvlní a rozčel
veřejné mínění apozryje bahno, jež se
zápasu denním usazuje pod zdánlivě čirou vo-
dou občanských předností a cností — ale cho-
robu, kteráž se vlečo, cislajtánský parlament
tím nevyléčí.
Což ale na tom
Nebude-li dělat dobrotu parlament příšt.
bude opět poslán domů a voličové povoláni
na novo k urně, tak dlouho vůbec, až změknou
a se pokoří. Možná, že se touto taktikou ve
Vídni domohou výsledku, po němž tak touží
možná ale též, že se přepočítají. Bozohlednos
s hora snad vyvolá odpor, zmizí apathie nynější.
z níž obratnější vláda mohla by znamenitě těži
a že vzepne se konečně přece hrdost a sebe-
vědomí zastupifelstva lidu, jenom že v jiném
směru, než jak si vláda myslí, že vzepnes
proti ní.
A co pak?
Do tak daleké budoucnosti mysliti nen
v Rakousku zvykem.
Ubohý parlament a ubohá říše a její ná-
rodové, kteři nesrovnávají se s názorem, že
jest povinností jejich zříci se pro určitou dobu
normálního života a spokojiti se se živořením
a to jen z té příčiny, poněvadž jinde nedostává
se chuti ku provádění nezbytných změn a oprav,
poněvadž jinde má se za to, že platná ústava
a nynější pořádek vůbec musí býti stůj co
stůj zachován.
Vídeň
Rakousko
14
article
Kdo jen poněkud má příslupnou mysl
zjevům a událostem v polilickém životě, jež
neleží na biledni a pro procesy organické, jež
neodehrávají se na povrchu, nýbrž vězí hloub,
nemůže býti ani na okamžik v pochybnostio
tom, že právě tato nesrovnalost jest příčinou
veškeré té politické bídy, jež v této říši je do-
movem, a že politování hodné události v par
lamentě jsou jen přirozeným reflexem onoho
vzdoru proti jakékoli změně aktuálních poměrů,
který vlivem svým a mocí každé zdravé hnui
paralysuje-
Jednotlivec dovede snad křivdu spolknouti,
neb ji dovede nějakou dobu tajiti, to však ne-
dovedou celi národové. Nechť říšskou radu roz-
pustí dnes nebo zejtra, nechť to učiní do roka
třeha třikrát — effekt toho nebude žádný. Tolik
pružnosli ještě voličstvo opposiční miti bude, aby
nepodvolilo se diktátu paně Körbrovu a chee li
chef kabinetu to, co v rozpočtové komisi již
vyřízeno, hoditi opět pod stůl a za dva měsíce
počít tím znova, chce-li na novo broditise
pilnými návrhy, které v novém období sypati
se budou na stůl presidentův ještě v hojnějším
počtu než dosud, nechť to zkusi. Možná též, že
pokus s rozpuštěním říšské rady po druhé již
opakovati nebude. Ministerstva, která dnes jsou
strašně pevná v Rakousku, zejtra již ministry
býti nemusejí.
Körbrův
Rakousko
15
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 30. listopadu. (Změna v diplo-
matickém zastoupení Rakouska.)
Dávno již ohlášená změna v diplomatickém za-
stoupení Rakouska u Vatikánu stala se skutkem.
Místo hr. Revertery jmenován rakouským
poslem u papežské stolice dosavadní první od-
borný přednosta v ministerstvě vnějších věcí
hr. Mikuláš Szecsen. Odstupující posel hr.
Revertera ubírá se na trvalý odpočinek a
v uznání jeho dlouholetých diplomatických služeb
udělen mu velkokříž řádu sv. Štěpána. Nový
posel hr. Szecsen započal svou diplomatiekou
dráhu r. 1881, byl postupně v Cařihradě, Římě,
Paříži, Petrohradě, Bukurešti, Drážďanech, odtud
poslán opět do Říma, načež posledních šest let
strávil v ministerstvě jako odborný přednosta.
Úrad tento převezme po něm nyní hr. Jindřich
Lüitzow.
Změna v diplomatickém zastoupení Rakouska
u Vatikánu znamená opětný úspěch uherský.
Místo hr. Revertery nastupuje Maďar hr.
Szeesen, jak si přála uherská vláda loni na
podzim, když papež pochválil jednání sarajev-
ského arcibiskupa Sladlera, proti němuž v ma-
darském tisku vznikla bouře pro velkochorvatsko
smýšleni, jež arcibiskup Stadler projevil na kato-
lickém sjezdu záhřebském. Hr. Reverterovi činily
se tehdy výtky, že u papežské stolice nehájí
zájmů uherských, jak by se slušelo na zástupce
celého soustáti rakousko-uherského. Již tehdy
kolovaly pověsti, že hr. Revertera bude odvolán
mluvilo se, že odstoupí do konce roku 1900
Nebyl však po ruce patrně náhradník, jenž by
byl vhod Uhrům, a proto dávno chystaná změn
provedena teprve nynl.
V Praze, 30. listopadu. (Rozpuštěn
říšské rady.) Krakovský »Czas« byl pře
kvapen ultimátem, jež dr. Körber dal vy
tisknouti ve »Fremdenblattu«. Stýskati si na
nečinnosť parlamentu je prý bezdůvodno nyní
kdy práce v rozpočtovém výboru pokračuje
Szecsen
svatý . Štěpán
Lüitzow
Maďar
Sladler
Stadler
Körber
Praha
Rakousko
Vatikán
Cařihrad
Řím
Paříž
Petrohrad
Bukurešť
Drážďany
Hradec
Czas
16
article
v drobném prodtejtt
raasí čísle o sebě . . .
sapoladiní
. . . za žb
Ve nlialkách na venko vsi
rarní cialo. . . . . . . . 10h
cdpoledií . . . . . . . . 3b
Insera t,
plati se hstsvě vepčel
Přelpcoui a instyty přjáma adnalnl-
stiza v Mkrinstae ulici č. z.
Ta psebšeašíse tiz peásbe
tiskára k pzprdica , Národluie k l.istde.
Rulvriny ss stvracop.
Mkrinstae ulice
17
article
zcela pravidelně. V plenu to sice dosud po-
kulhává, ale projednávané tam pilně návrhy
nejsou ješté důkazem, že se jeví chuť k ob-
strukci. Po dlouholeté nečinnosti sněmovní jest
přirozeno, že jednotlivé strany hledí uplatniti své
mínění a žádají za splátku starých diuhů. Stav
sněmovní neopravnuje prý dosud k optimismu,
ale také není tak černý, jak jej liči vládní
listy. »Proto — pokračuje »Czas« — jest po-
chopitelno, že se v poslaneckých kruzích mluví
o úmyslu vlády, rozpustiti sně-
movnu, jakož i o dalšlch, hloubě ji
sahajíelch změnách. Objevují-li se ta-
kové plány ve chvili, kdy ve sněmovně za-
vládl poměrný klid a v rozpočlové komisi se
pracuje úspěšně, nesvědčilo by to o spo-
lehlivosti oněch tvrzení a prohlášení, v nichž
vláda o sobé vyhlašovala, že ji běží o zacho-
vání parlamentu.« »Czas« ve stati »Fremdenbl.«
vidí podkopávání důvěry v parlament a viděl by
raději, kdyby s některé strany byl podán
návrh na radikální změnu jednacího řádu sně-
movního.
V Praze, 30. listopadu. (O ruskou
universitu ve Lvově.) Napsali jsme
dnes týden, že četní haličtí Rusové raději by
ve Lvově uviděli universitu s vyučovacím ja-
zykem velkoruským, než universitu maloruskou
a dodali jsme od sebe, že i nám se zdá pře-
pychem, zakládati novou vědeckou litersturu
pro 4 milliony rakouských Malorusů, když je
po ruce veliká vědecká literatura velkoruská,
již každý Malorus rozuml. O télo naší po-
známce dověděl se krakovský »Czas« ze lvov-
ského »Przegladu« a praví o ní: »O úplné
ignoranei historie a zmatku zásadných pravd
mravně-společenských, o něž se opírá idea ná-
rodnostní, svědčí článek, umístěný v »N. Le
o otázce české university ve Lvověl. . . »N. L
kárajíce separatism maloruský, radí haličským
Fremdenbl
Rus
Malorus
N L
Praha
Lvov
Czas
18
article
Rusům, aby se nestarali o universitu malo-
ruskou, nýbrž o velkoruskou, aby se roz-
plynuli ve »vlasti velkoruské« a tedy se
vzdali své národnosti a stali se národem re-
negátů.«
Je pravda, že jsme proti maloruskému se-
paratismu a raději bychom uvítali novou velko-
ruskou universitu, než universitu s vyučovacím
jazykem maloruským, jenž není vědecky vypra-
cován a nemá vědecké literatury. Nechápeme
však, jak může »Czas« v naši poznámee shle-
dávati svádění haličských Rusů k renegátství,
když i veliká čásť Rusů jak haličských, taki
bukovinských stojí na témž stanovisku, jako my
a když i slovanští filologové nejsou dosud za
jedno, sluší-li maloruštinu pokládati za samo-
statný jazyk, neb jen za pouhé nářečí velko-
ruštiny. Drobení a tříšténí mezi národy slovan-
skými bylo dosud až přes příliš na velikou ra-
dost našich nepřátel a na škodu nás samých.
Pomáhati výrobě nového národa »rusínského«,
jak si ho přála bachovská vláda v letech pade-
sátých a jak si ho přejou po dnes někteři Po-
láci, nemůže býti povinností nás Čechů. A po-
kud se týče historie maloruské, možno nani
pohlížeti s různého stanoviska, na př. s pol-
ského, ruského atd. Míní-li »Czas«, že je igno-
rancí historie, pohlížíme-li na ni jinak, než pá-
nové z redakce »Czasu«, budíž. Jsme již ta-
koví, že na věci slovanské pohlížíme svýma
českýma očima a ne očima polskýma.
Ze Zádru, 27. listopadu. (Ze m s ké
volby dalmatské) započnou dne 10. pro-
since. Národní strana chorvatská, jež měla
v minulém období sněmovním většinu, nabídla
straně práva, vedené posl. Biankinem, kompromis
a s ním sedm mandátů, jako méla předesle.
Strana práva, jejíž heslem jest »Svobodné a
sjednocené Chorvatsko«, a jež i v Dalmacii
Rus
Czas
Čecho
Chorvatsko
Dalmacie
Zádr
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 30. listopadu.
6 — (Kronika.) Mluví se o společn
organísaci slovanského studentstva. Není jeste
známo, co se klube, ale bude-li zamýšlené
ustrojení znamenati přiště čilý vzájemný styk
studentstva slovanských národnosti, pak šlo by
zase jednou o věc, která už stojí za malé
rozčilení.
Dosavadní poměry mezislovanských styků
jsou, jak známo, žalostny. A kde je vina
Z devadesáti procent v jazykovém předsudku
který slovanské členy společnosti od sebe roz-
plašuje. Čechové, Polaci, Chorvaté, Srhové.
Čecho
Polak
Chorvat
Srhová
Praha
20
article
Slovinci neobeují-li spolu ve společnosti pomoci
přivychovaného, jim cizího prostředku, raději s
z daleka vyhnou bližšímu styku. Obava z jazy
kových nesnází plodí ten ostych. A z ostychu
rodí se nedůvěra, neznalost sebe vzájemná, ba
vzájemný odpor. Pravé divy nápravy konala by
příležitost nalezené živé gramatiky! Zkušenost
vhodná láme předsudky, jako jarní vánek ledy
Kdyby se podařilo sťastně organisaci, aby celá
vrstva vzdělaného mladého pokolení na ráz byl
vybavena z pout předsudku, byla by to vítězná
událost. Přímo obrat v kulturním našem po-
stupu. A možnost události je přece tak blizka
Podmlnky zdaru jsou takřka vyloženy. V Praze
studuje hojnost mládeže slovinské, srbo-chorvatské.
polské. Mají tu své spolky, pěstují svůj družný
život. V mladých letech nejsnadněji se uzavlrají
svazky duší. Jak bylo možno, že dosud do roka
sta a sta české mládeže nevyhledávalo příležitost
tak blízkou, dostati se hravým způsobem v dů
věrnější styk se širši bytostí slovanskou
Znalost druhého, třetího, čtvrtého pobratimského
jazyka! Jak to možno, že nebylo čilejšího.
soustavnějšího obcování mezi mládeží různo
slovanskou, potkávající se místně téméř v jedněcl
síních a jedněch chodbách? Předsudek bránil
Kletha suggesce, která svírala schopnost od
hodlání, zmalátňovala vůli, uspávala inteligencí
Třeba zpřerážet svírajíeí obručl
Známá je theorie, která všecky pokusy
Praha
21
article
o kulturné sjednocení Slovanů zařadí mezi
utopie, za mátožné sny je prohlašuje, za ne-
praktický, snad dokonce škodný romantism
Odstrašující je příklad poměrů na říšské radě.
Čechové, Poláci, Slovinci, Chorvaté hájí tu
všickni své osobité potřeby, rozbíhají se diame-
trálně v postupu.
— A tu chcete deklamovat o nějaké
vzájemnosti? . . . slyšíte denně žalostný nářek.
A přece jsou chvíle, kdy všickni Slované
sněmovny od svých rozptýlených hled iskse
srážejí v jednotně klubko, jakmile se ozvalo
heslo — státní němčiny. Heslo je arci vra-
žedné. A pochopitelno, že ohrožení, sebe vzdá-
lenějšími svými osobitými zájmy svorně hlasují
proti — své popravě. Ale všickni — k ne-
malému zadostučinění odpůrce — pronášejí
svůj odpor proti němčině po německu. Na-
mohou jinak. Všichni jsou vychovanci cizi
kultury, porobení a spoutaní potřebami její
prostředků. Vyrostlí v jejím ústředí. Stalo se
jim druhou přirozeností, otrečí mu ochotně. Ná-
sledek je zřejmý. Pismena nebezpečného zákona
je hlasováním sic odvrácena, ale státní němčina
ve skutku trvá podvracejíc samu podstatu vlast-
ního kulturního živlu slovanského.
Čecho
Polák
Chorvat
Slovan
22
article
Od té chvile, kdy by na podium vstoupila
nová generace, vychovaná v novém ústředí,
odehovaná přijatým obecně zákonem, že každý
vždélaný Slovan mluví sice svým, ale roz um
dokonale ostatním slovanským ja-
zykům, od té chvíle, kdy zástupci slovanští
začli by na říšské radě dorozumivati se svým
a jen svým slovanským jazykem, od té pa-
mátně chvile byla by státní němčina i ve
skutku — na hromadě.
Není pochyby, otázka vhodného ustrojeni
má své obtiže. Především není ještě dost
u jasněna.
— Co chcete se svým Slovanstvem! oso-
pují se nevrlci. To se loho něco nazpíváa
nadeklamuje o shodě a vzájemnosti ! Ale dojde-l
na potřebu reelné spolupráce, táhne honem
každý — za svůj provaz l .
Domnivají se býti »věcnými« pozorovateli
23
article
Nevěří v nějakou možnost slovanského příšui
Vždyť »zkušenosti« odporují myšlénce! Před
stavují si věc tak: kdyby byla myšlenka zdravá
schopná života, musila by, dnes pronešena, zejtra
jevit nějaké výsledky. A zatím, co ukazuje
denní zkušenost? Dnes za slavnostní nálady
rozplývá se všecko po hejslovansku, až stěny
banketních síní se objímají. A zejíra? Zejtra
propuknou neshody třeba na Téšinsku.
A hned je tu závěr:
— Tu je máte, »bratry« Poláky! Zráde
jsou, hamižní sobíci ! Nespolehlivá čeládka! ..
Anebo se ozvali výčitky Chorvatů, že na-
držujeme pravoslavným Srbům. A bratří Chor
vaté začnou se před námi dojemně bratřičkovat
přes stůl s bratry Poláky.
Pukáme zlostí.
— Tu ji máte, solidárnost! Bláhová, ne
reelní, hloupá utopie to je ! ..
A nevěřicí Tomáši mají svoji pravdu
V praxi vypadá to se shodou prozatím vskutku
ještě bledě. Ale že by proto už idea byla bez
budoucnosti? Že sotva vyslovena ihned nebyla
schopna obrátiti se ve skufek?
Polák
Chorvat
Srba
Chor
Bláhová
Tomáš
24
article
Jen drobné, malicherné idey všedníhoži
vota mají tak rychlou výkonnost. Napadne vám
zvednouti kámen, odložiti péro, poškrábs tise
za uchem a už zvedáte kámen, odkládáte péro.
češete se za uchem. Ihned, sotva idea vznikla.
Tak jednoduchá, úzká, snadná! Ale jsou tak
velké idey složité, rozsáhlé! A čím rozsáhlejší
sféra, tím širší dobu vývoje zabere, tím více
příprav vymáhá. Což Bedřich Veliký, pohrávaje
se škatulkou svých olověných vojáčků, neobíral
se už ideou sjednoceného Německa? A teprv
půl stoleti po něm v Napoleonských válkách
začla se idea jeho vtělovati do bojovných rytmů
německé »osvobozovací« poesie. A nové půl
století nesnází, zmatků a svárů očistných musilo
uplynouti, nežli železnému kaneléři nadešla
příležitá chvíle, aby se postavil ke své kovadlině
dějin
Idea jednoty slovanských vzdělaností nen
sice z řády těch, kterým pomáhá bůh, jenž
»dal růsti železu v zemi.« Ale sama není méně
složitá, méně dalekosáhlá a vékorostiá. Třeba
jí už dopřáti nějaké perspektivy, kam by
mohla dříve vprofilovati kostru náležitého vývoje.
Jde o nádhernou stavbu se zlatým křížkem
nahoře na vrcholi kopule. Ale třeba dřive
snášeti stavivo, klásti kámen na kámen. Nelze
hned při základech nervosně volati po zlatém
křižkul
Pravda, naši pobratimové jsou sobíci. Polák
Chorvát, Slovinec mysli každý svorně pře
devším na svůj prospěch. Pro naše hejslovan
ství nedá si prozatím vrtat koleno. Ale jsme-l
my uznaní nositelé idey, do opravdy sami —
lepší? Umíme, pravda, horovati pro Slovanství
Jsme proroci, jsme klassikové slavismu. Žádné
zděděné pobočné zájmy nedikřují nám nijakou
rodinnou zášť, na žádnou stranu. Milujeme
stejně Rusy, Poláky, Srby, Chorváty i Slovince.
Veliká
Polák
Chorvat
Slovinec
Rus
Srba
Německo
25
article
Zakládáme si něco na svém idealismu. Ale
jisto je, že jsme na něm také docela — ne-
vinni.
Z daných svých poměrů stvořili jsme s
svůj ideál slovanského souručenstvi, jak byse
zdál prospěšným naší situaci. A žádáme, aby
každý Slovan ve jménu ideálu schopen by
sebezapření. Ale, není-liž slušno, aby příkladem
sebezapírání předcházel především sám — no
sitel idey?
A na kolik dostáváme opravdu tomu po
žadavku slušnosti?
Dáváme se velebiti za předborníky, chtěl
bychom druhým diktovati zákony chování, uklá
dati jim míru obětavosti a sebeobmezení, ale
jakmile někde z nedopatření jen opomenulo vy
seknouti našemu věhlasu náležitou poklonu
nevykázána hodnosti naší první a nejvyšší židle.
ihned prohlašujeme zradu a hřích proti —
solidárnosti slovanské.
Také v mravokárenství mezislovanském
bude radno začiti reformou co nejhoriivěji pře-
devším — u sebe.
Idea, nelákající zatím žádnými výhodam
všedního života, jen otevírající perspektivu do
budovenosti nových, dokonalejších poměrů, idea
vymahajíci prozatím čistého zápalu, nezištného
nadšení a oné mohutné víry, která hory přenáší,
či ta není jako stvořena, aby především zaujala
mladý svět?
Nepochybujete, na veliké ustrojení slovan-
ského studentstva dojde! Veliký svaz vzdělané
mládeže, s cíly ideálně kulturnými, podepřen
šťastným uspořádáním styků a funkcí, bude míti
všecky podminky života.
Staršímu pokolení, vyrostlému ještě v po-
měrech utvořených cizí kulturou, může snad
ještě nebýti jasno, co by mohlo sjednocovati
vzdélance stejného povolání Čecha, Poláka, Chor-
vata, Slovince.
Čecho
Polák
26
article
Mladému pokolení bude účel živého druženl
už jasný. Student Čech, Srb, Slovinec, Chorvat,
Polák přestanou si býli cizími živly vzdalova-
nými od sebe neviditelnou, ale nepřestupnou
stěnou strachované dosud obtíže jazykové,
Arci tvoří široké kruhy studující mládež
také svého rodu dav se všemi příznaky davové
duše. Idea pronešená formou pouze abstra ktnou
nedovede pohnoutí davem. Je zapotřebí moc-
nější suggesce, aby vznitila duši zástupu. Před
nějakým časem ozval se návrh na utvoření
»Unie slovanského studentstva«. Návrh témět
bez ohlasu zanikl. Musilo přijít hnuti »otázky
universit« a rozvířiti trochu mysli. Dnes, jak
vidět, idea nachází již kypřejší půdu.
A ještě moment pozoruhodný!
Půjde jednou o idou vlastního rodu
a chovul Konečně! Samostatně vzniklá,
z daných vlastních poměrů pěstěná a k vrcholi
vedená, bude konečně znamenati jakousi epochu
emancipační ze žalostného stavu dosavadní
hypnotické naší práce. Nadejde jednou činnost
z vlastního podnětu, bez neustálého vyzírání přes
domácí ohradu, bez úzkostlivého okukování, coa
jak se robí jinde, bez otenetého dlužení forem
a popudů, — věčného opisování a napodobení
cizího vzorku!
Proč by čtvero drobných, kulturných svě-
tiků zde na slovanském Západě a Jihu nemělo
dáti časem celek svého rázu neviděný a ne-
tušený, z vlastního podnětu a vlastní přirody
vzniklý, jenž by sobě na vzdélaném světě jiz
vymohl náležitého respektu?
Srb
Chorvat
Polák
Čechy
západ