Str. 412.

HOSPODÁŘSKÝ LIS

Ročník XXXVII.

vymýtiti. Krmiti se pak musí dle užitků sky- taných, jinak to nejde. Sporým krmením ani dokonalá dojnice není s to zplna rozvinout své plné schopnosti. Stejným krmením celé stáje nedojné krávy ztuční, dobré dojnice ale přehubnou a inklinují k nemocem plicním. A tak hospodář mohl by pozbýti tu- berkulosou právě dojnic nejcennějších. Krávy dojící aspoň 5 1 mléka mají dostat 1 kg jádra, 510 1 dojící 2 kg, 10—15 1 dojící nejméně 3 kg síliva, 15—20 1 dojící 4 kg, 20 —25 dojící 5 kg jádra k dávce pícní. Dobré doj- nice mají býti silně krmeny i před otelem, kdy méně dojí, aby zásobeny byly reservní zásobou látek prozatímv tělesnou podstatu přeměňovaných, které taková výtečná dojnice po otelu ze substance těla v mléko znenáhla pře- měňuje a dávku podstatou vlastního těla doplňuje. Dobrá dojnice nikdy pěkně nevyhlíží nejlépe to charakterisuje právě nejdoj- nější rassy, ku př. krávy hollandské které vždy jsou vychrtlé. Při rassách těch i sám býk má vzezření kravské, tě- lesný jeho exterier na dobrou doj- nici připomíná. Za to u výšinských plemen, které jsou všestranně užitkové: na mléko, žír i tah, tam tělo býků má tvar hranolovitý, náš obr. 195; i u plemen masařských hranol ten se zhlubuje i šíří, končetiny, jež jateční váze jsou na ujmu, zde co nejvíce zakrňuji (na př. u shorthornů).

Nynější stav hnojení lul. Dle Adolfa Ostermayera, hosp. kočujícího učitele moravské zemědělské rady, tajemníka německé hosp. společnosti v markrabství moravském, podává V. Ž. K. stoupajícímu významu výroby zví- řecích produktů přistupuje též úko nemenší důležitosti — pěstován pícnin. Všude tam, kde je dostatek přirozených lučin, bude jistě tento stav při- který nyní přiměřeným by se zdál, kdybychom péči o louky čítali mezi takové práce rol- nické, které, i když největších starostí vy- žadují, přece z pravidla k nejvděčnějším náležejí. Mezi prostředky, vztahujícími se k péči o louky, náleží především správná výživa- lučních rostlin, jež pro výsledek lučního hospodářství má největší důležitost. Nedá se popříti, že vědomosti o pěstování pícnin značně pokročily a tato okolnost přichází k platnosti ve stálém stoupání výnosů, jež

Obr. 189. Portugalské spřežení horské. z luk jsou získávány. Naproti tomu nezdá se však býti nevčasným opět pojednatí o hno- jení luk, představíme-li si, že jest ještě mnoho luk, které z ha pouze 10—25 q sena poskytují a že jakost tohoto sena velmi často všechno očekávání zklame. Vyšetřuje- me-li však způsob hnojení luk za nejrůz- nějších podmínek, nemohou nás nikterak tyto špatné výnosy překvapiti, poněvadž shledáme, že též u nás v Rakousku ohromná rozloha luk vůbec jakéhokoliv řádného hno- jení postrádá. Zbývá ještě zmíniti se o tom, že na Moravě, která hospodářsky tak vysoko stojí, jen dle zběžných šetření asi 30.000 ha luk jest, které od paměti lidské ani zavod- ňovány, ani žádným jiným způsobem nebyly hnojeny a že za stávajících okolností pravdě- podobně lze souditi, že tento stav jest ještě nepříznivější. Věc tato dokazuje dostatečně,

luk, které konal J. Schreiber (Staab) a autor článku tohoto sám, ukazují k stálému zřej- mému zanikání luštěnin, vyjma bílý jetel, jemné traviny a četné druhy plevele, jež Dr. Stebler ve svém díle „Směs semen trav- ních“ velmi případně „rostlinami hnojovými“ nazval, ježto se vyskytují všude tam, kde se užívá jednostranně a nadbytečně hnojiv dusíkem bohatých, hlavně mrvy chlévskéa močůvky. Ze zkušenosti víme, že směs tráv- níkovou nejvíce můžeme zlepšiti, užijeme-li hnojiva bohatého na kyselinu fosforečnou, tedy na podzim Thomasovy moučky a na jaře superfosfátu. Nezdá se zde býti nutným, vysvětliti bližší příčiny tohoto zjevu. Též dr. Ste- bler pokládá za nejdůležitější pravidlo při pěstování pícnin, co možno nejčastěji hnojivo měniti, t. j. louky, pokud možno, mnohostranně hnojiti. Dle tohoto zá- kladního pravidla vždy jest se říditi. Pozornost nejširších kruhů k hno- jení luk hnojivy draselnato-fosforečný- mi obrátila ta okolnost, že jetel a luštěniny mohou zpracovati dusík ze vzduchu a toto jejich využitkování dusíku že je tím větší, čím větší je spo- třeba drasla a kys. fosforečné. Výsledky dosažené hnojením takovým jsou skutečně značné a do očí bijící. Můžeme ku př. z bo- hatého materiálu, který tímto způsobem byl získán, uvésti jen pozorování o účinku hno- jení prováděného po 2 léta na 1 ha ra- šelinné a bahnité louky s 800 kg Thomasovy moučky a kainitu. Pozorování toto konal p. Fr. Tschöpp v Neufangu pod kontrolou zimní hosp. školy v Rýmařově a obdržel senaa otavy: na parcele hnojené na nehnojené v roce 1901 5740 kg 7720 kg 3160 „ 1902 8100„ Útraty za hnojivo obnášely 80.88 K, čímž byl v obou létech docílen větší výnos sena a otavy o 69.20 q, odpovídající při ceně

4psi ve Obr. 190. Příprava půdy k setí v severní Africe.

Obr. 191. Příprava půdy k setí v Abesinií

rozeným základem pro pěstování a chov dobytka; avšak i v takových polohách, do- konce i v takových krajích, kde je nedo- statek přírodních luk, lze umělým pěstováním píce způsobem nejmodernějším, totiž zalo- žením umělých luk, chov dobytka zvýšiti. Pozorování životních podmínek našich pícních rostlin má zde ohromnou důležitost a ná- sledkem toho stoupá rok od roku stav luk Doporučujeme našim rodinám

Kolinskou cikorku že nynější stav hnojení luk ještě vesměs jest nedostatečný. Příznivější výsledek nejeví se ani tam kde hnojení luk vesměs se provádí, podro- bíme-li zkoušce způsoby a druh hnojení. Chyba, při tom nejčastěji se vyskytující, spočívá nejvíce v jednostrannosti hnojení. Jak značně v tomto směru může se chybiti ba přímo škoditi, ukazuje zřetelně stav, v jakém nalezneme trávníky četných domá- cích zahrad a luk, které neustále a často nadbytečným způsobem výhradně hnojůvkou byly hnojeny. Četné rozbory trav z takových sena 5 K za 1 q zisku 346 K Výsledky takové nejsou, jak známo, oje- dinělé a ukazují jasně k ceně hnojení dra- selnato-fosforečného. Následkem toho nelze se diviti, že rolníci jsou často toho náhledu. že louky, aby největší výnos poskytly, potře-