Strana 6.

ŽENSKÝ LIST.

Číslo 5.

počet ten 6,382.000, stoupl tedy vice nežli o třetinu. Zejména v oboru textilním nejvíce jest žen za- městnáno jakož i v oboru potravním a v zeměděl- ství. V obchodech stoupl r. 1896 počet zaměstnaných žen na 296.000 oproti 158.000 v r. 1866. Ještě větší pokrok uč nila práce žen francouzských v podnicích dopravních, na poštách a v bankovních závodech, kde z 15.000 v r. 1866 vzrostl počet zaměstnaných žen v r. 1896 na 164.000! Jak vidět, razí si žena jako pracovnice čím dále tím více cestu ku předu. Ženy ve službě železniční. Ruský ministr že- leznic hrabě Khilkoff vydal nařízení, jímž se při- pouští, aby na menších stanicích železničních byly zaměstnány též ženy co přednostky stanic. — V Pru- sku, kde již po léta jsou při železnicích zaměstná- vány ženy co brzdařky, dovoleno v poslední době, aby i při vydávání jízdních lístků, telegrafní a tele- foní službě, při výpravě zboží a v kancelářích byly ženy zaměstnávány. Služné stanoveno na 720—900 marek ročně. Z Mladé Boleslavi. V našem průmyslovém mě- stě zaměstnáno jest mnoho dělnic v různých továr- nách, zejména však v továrně Klingerově. Dalo by se soudit, že alespoň čásť jich jest v organisaci, avšak zmýlil by se velice, kdo by tak myslil. Máme zde všodborný spolek »Jednota pracujícího lidu pro Mla- dou Boleslav a okolí«, kde by ženy a dívky zdejší mimo jiné výhody i poučení, vzdělání a zábavu na- lezly. Jim však jest po celotýdenni práci milejší tanec, nežli klidná, ušlechťující a poučná zábava mezi sou- druhy a soudružkami. V organisaci jest jich asi de- set. O své odborové organisaci nemají ženy zdejší ani ponětí. Podle toho také vypadají jejich mzdy. V továrně Klingerově vydělá týdně dělnice 3—6 K. v nejlepším případě 8—10 K. Špatné zacházení se strany úředníků a různých poháněčů není žádným kromobyčejným zjevem. Zvláště nižší úředníci a zří- zenci častují i starší dělnice hrubými nadávkami. Po- dobně je tomu i v jiných továrnách, a ještě hůře jsou v tom služky a švadleny ve větších závodech pracující, které s opovržením hledí na tovární dělnice. U služek je to předně neurčitá doba pracovní, kterou zaměstnavatelka hledí co možno nejvíce prodloužiti, tak že ubohá služka jest nucena od časného rána do pozdní noci pracovati bez přestávky, mnohdy při ne- dostatečné stravě a nepříliš vlídném a slušném za- cházení. Běda jí, pakli odepře vyplniti některý z roz- marů svých službodárců nebo jejich dětí! . . . Švad- leny pak v závodech pracující mimo hladové mzdy mají dlouhou pracovní dobu, která se ještě prodlu- žuje v době saisony. Ačko iv poměry jejich přímo křičí po nápravě, jsou dělnice tyto úplně indiferentní. Podobně s malými výjimkami je tomu u všech žen, ať jsou kdekoliv zaměstnány. Nápravu zjednati může jen řádná organisace, a proto hleďte, ženy a dívky boleslavské, které zde vylíčenými po- měry trpite, hojným přistupováním k všeodbornému spolku »Jednota pracujícího lidu« dokázati, že jste dbalé svých zájmů! B. M. Z Kardašovy Rečice. U nás, ač je v továrně i mimo továrnu zaměstnána celá řada děvčat, jest většině z nich spolek dělnický španělskou vesnicí. Je-li v místě nějaká taneční zábava, tu neschází skoro ani jedna, avšak pořádá-li se přednáška, tu se jich účastní pět nebo nejvíce deset. Podle toho také vzdě- lání většiny zdejších děvčat vypadá. Kdo bliže sezná u nás děvčata, zvláště pak ona, je jsou zaměstnána v továrně, bude zajisté souhlasit s výrokem jednoho našeho soudruha, že u nich (až na čestné výjimky) mravní skleslost slaví své orgle; a také skutečně dvojsmyslné řeči, ano i písně, jsou u nich na den- ním pořádku. Ze by však děvčata i ženy měly se stejně jako muži súčastňovati politického a hospo-

dářského zápasu dělnického, o tom u nich není ani potuchy, jakož i o sebevzdělávání. Při pohledu na tuto zanedbanost našich děvčat jest nejnutnějším to, že z nich mají býti vychovatelky příští generace děl- nické, na kterou sociální demokracie s nadějí pohlíží. Bylo by již na čase, aby naše děvčata se učila bavit ušlechtilým způsobem, aby více sobě hleděla také svého vzdělání vstupováním do dělni- ckého spolku »Pokrok« a odebíráním svého »Žen- ského Listu«, neboť »Ženský List« odebírá u nás jen jedna naše soudružka, což také charakterisuje čin- nost našich děvčat. Tím pak odstraníte všechny ty výtky, jež jsou vám ve tvář vrhány a jež nemůžete dosud popřítil Jedna z vás. Z Horního Litvínova. V sobotu dne 8. února konal spolek dělnic »Pokrok« v hostinci »u císaře rakouského« v Horním Litvínově svoji zábavu, jež byla velmi četně navštívena a jež účastníkům při- nesla srdečné a upřimné pobavení. Za to hostinský p. Löfler, u něhož se zábava konala, zachoval se velmi nepěkně. Ač na nynější svoji výši dostal se jen z peněz dělnictva, jež dříve v hostinci jeho bylo soustředěno, obrátil se ve svém chování, sotvaže byl zvolen náhradníkem do zdejšího obecního výboru, který německým nacionalismem jen jen překypuje. Prvním jeho »vlasteneckým« činem bylo, že dal če- skému vzdělavacímu spolku »Lasalle« okamžitě vý- pověď ze spolkové místnosti. Že tak neučinil hned i druhému spolku, toho příčinou byl jen jeho ob- chodnický zájem, neboť počítal, že by mu tím ubylo několik velkých zábav dělnických. Sotva však byla zábava »Svornosti« jako poslední skončena, dostala i »Dělnická mezinárodní tělocvičná jednota« výpo- věď . . . Je tedy nyní na nás, soudružky, abychom dokázaly, že hornolitvínovské dělnictvo také bez jeho místnosti se dovede obejíti a doufáme proto, že také náš spolek dělnic nebude mezi těmi, již by chtěli nadále vnucovati své peníze p. Löflerovi, jenž, jak vidět, má už tolik, že nadále o ně nestojí. To necht zdejší a vůkolní soudružky vezmou na vědomí a pra- cuji k tomu, aby se tomuto hodnému pánovi dostalo od dělnictva náležité odpovědi. Z Lužic u Hodonína. Dělnická Beseda u nás čítá 54 členů a 9 členek, z nichž 5 jest děvčat a 4 vdané ženy. Že není zde více žen a dívek organiso- vaných, toho příčina vězí v tom, že zdejší ženy se domnívají, že žádné vzdělání nepotřebují, že už jsou dost chytré a že více věděti nemusí. . . Jím dostačí, když se vdají a mají muže hodně pod pantoflem. A kdo je této neuvědomělosti žen z velké části pří- činou? Sami muži, neboť většina z nich slejně za- sluhuje pokárání, neboť místo co by měli dbáti o uvě- domění svých žen, chodí radějí do hospody karbanit. Karty jsou jejich vzděláním! . . . Jsou zase muži, kteří naopak nechají se celý čas ženou držeti za pecí, než by občas šli mezi soudruhy. Stejně je to se ženami; řekněte některé, že v neděli bude schůze a uvidíte, co vám odpoví: Oh, já nemám na . takové věci čas, já mám plné ruce práce, než abych se zabývala s takovými věcmi, do nichž mi nic. není! . . . Nebo řekněte některé, aby si něco přečtla. To také nemá čas, ale chodit od sousedky k sousedce a klepat a pomlouvat, na to má mnohá času dost! Kdyby si taková žena místo klevetění raději něco moudrého přečtla, to by jí bylo užitečnější. Aspoň půl hodiny denně by na to mohla obětovati každá, třeba nejvíce zaměstnaná, jen kdyby chtěla! O ano, ony by četly, ale nějaké romány nebo noviny, avšak kniha poučná je nebaví. Proto, soudruzi, je vaší po- vinností, abyste se vynasnažili takové ženy a dívky uvědomovati, neboť muž má vždycky větší vliv než žena. Vždyť máte hojně příležitosti v dílnách, kde společně s nimi pracujete, vysvětlovati jim jejich po-