Číslo 5.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 5.

Také »pobožnost«. Americký časopis »Nový Věk« píše v č. 125. o objímací zábavě, pořá- dané ve prospěch kostelního fondu při chrámu v North Greenfield, Logan Co. Objímací sazby stanoveny jsou tyto: za obejmuti dívky do 16 let na dvě minuty 15 centů, za krátké obejmutí 10 centů. Za obejmutí dívky od 16 do 20 let 50 centů, od 20 do 25 let 75 centů. Za obejmutí vdané ženy jeden dolar, za obe- jmutí učitelky 40 centů a za obejmutí staré pany 3 centy bez omezení dobročinnosti — !!! — »Již i na - takovou »pobožnost« v chrámu Páně se vzmohla zbožná Amerika« píše »Nový Věk« dále; patrně tam mají podobných »pobožnosti« více. Liga A 12. Ženy v odborové organisaci. Dle zprávy o čin- nosti komise odborových sdružení v Rakousku za r. 1901 jest v moravském Šternberku mezi 555 členy tamních 9 spolků 239 žen. Tedy skorem po- lovina všeho organisovaného dělnictva! A jak to na- proti tomu vypadá mezi ženským dělnictvem jinde? Proti šněrovačkám vystoupil nejnověji pařížský lékař Dr. Maréchal. Četná pozorování přesvědčila ho nezvratně o velké škodlivosti nosení šněrovaček. Tvrdil, že ze sta žen, které nosí šněrovačku, sotva třicet může říci, že jejich zdraví težce neporouchala. K radikálnímu vyhubení šněrovacího zlozvyku na- vrhuje vyhlášení zákona, dle něhož ženy pod 30 let stáří. které by nosily sněrovačku, byly by trestány vě- zením až do tří měsíců, nebo pokutou do 1000 franků. Při své dobré vůli, bojovati prot ženské hlouposti, jde pan doktor trochu da

tak šikovně jest upraven, že nikdo ne- zasvěcený nepozná na první pohled klerikální kopejtko vněm se skrýva- jící, upozorňujeme zavčas na to naše čtenářstvoa varujeme je před jeho odebíráním. Ze- jména pak varujeme před tím, aby tento literárně téměř bezcenný klerikální brak, jejž mají pozvednouti obrázky V. Černého, dáván byl do rukou mládeži, k jejímuž na- chytání tyto obrázky směřují! Podporujme vždv jen tisk vlastní, aneb nám přátelský a varujme se posilňování tisku nám ne- Liga A 5. přátelskéhol Kupčení s láskou. Měšťácké časopisy všech ná- rodů, »Národní Politikou« počínaje a »světovým« žur- nálem »Neue Freie Presse« konče, propůjčují ochotně své insertní sloupce nejhorším druhům prostituce, třeba že při tom v redakční části pěstují veřejnou »mravopočestnost« a »bezúhonnost« ... K takovýmto jezovitským handlířům s láskou patří zejména již vzpomenutý vídeňský denník »Neue Freie Presse«, jenž nedávno uveřejnil tento počestný inserát:

leko

Časopis pro služky vychází od nového roku v Haagu (Holandsko). Vydává ho jednou za měsíc Všeobecný svaz nizozemských služek, v němž jsou sdruženy odborové spolky služek z různých měst. V provolání z 1. čísla se praví: »Čeho nemůžeme vykonati schůzemi, to má nahraditi tento list. Ovšem za podpory všech. Tak jako ostatní organisovaní děl- níci a dělnice chceme i my bojovati za zkrácení doby pracovní, vyšší mzdu, volnost a vzdělání, krátce za lidské žití. Což nejsou i služky z těch dětí našeho lidu, které krom své síly pracovní jiného majetku nemají? Netrpí také smutnými poměry společenskými? Všecky dívky služebné musí přistoupit ku svým odborovým spolkům ra spolupracovati na osvobození pracující třídy!« Hlavní požadavky organisovaných služek jsou právní ochrana, invalidní a starobní pojištění, příležitost ku všeobecnému i odbornému vzdělání. — Organisované služky odborová organisace a zemský svaz služek — ča- sopis pro služky — jak podivně a nezvykle to u nás zní .. Pozor na literární škváry klerikální! Smutně proslulý nakladatel krvavých románů, pražský knih- kupec Alois Hynek, jenž svými krváky na nevě domost a nejhorší pudy lidské vypočítanými, otravuje široké vrstvy lidové, zaplavuje právě zase české luhy nápadnou reklamou svého nového »literárního« po- činu. Oznamuje totiž sešitové vydávání illustrovaných »Dějepisných povídek«. A kdo jest pisatelem tohoto ohlašovaného díla, jenž uznal za hodno utéci se pod ochranný štít pověstného vydavatele krváků? Nikdo jiný, než-li — známý klerikální literát a re- daktor hnusných Steinbrennerových kalendářů — Alois Dostál, katolický kněz a farář v Křečovicích!... A povídky, dle jména sice »historické«, ve skutečnosti však docela klerikálně tendenční, jimiž autor po léta už záso- buje všemožný klerikální tisk, jsou obsahem ohla- šované publikace .. . Jak dojemná to shoda, v jaké zde vidíme na literárním smetišti dva české Aloisy: krvavého Hynka a »zbožného« Dostálal Poněvadž jsme přesvědčeni, že tento literární šmejd,

Čestnou (!!) známost s dobře situovanou dámou hledá 30letý muž, 85 kilo- gramů těžký (!). Sňatek vyloučen. Přípisy buďtež řízeny pod adressou »Dobrá zábava« na atd. Jaká musí býti ta měšťácká společnost uvnitř prohnilou, když nestydí se s takovouto očividnou pro- stitucí na veřejnost se dráti! Z myšlenek ženy. »Nevím, nevím,« zadumal se Michal, »jak uvyknu myšlence, že tu pod sluncem jen tak se motáme pro nic jiného, než abychom tu po- jedli, popili, v karty si zahráli —.« »Uvykneš,« tvrdil zeman. »Také jsi plakal, když jsi na to přišel, žeti nadělil jen tatínek do bagančat jablka a ořechy a ne svatý Mikuláš, a od té doby jsi se snad někol ikráte tomu pousmál, žes proto plakal. Také jednou se tomu zasměješ, žes plakal dnes jako dítě, dozvídaje se, že není nikdež raj- ská jakás zahrada, v níž rostou zlaté lilie a růže, do níž bys mohl po smrti se odebrati, že nikdo nad tebou nepo- čítá tvoje dobré činy, aby pak za ně tě Karolina Světlá. odměnil!. . .« Dočasně pensionovaná učitelka — farskou kuchařkou . . . Historku, polo rozmarnou a polo neuvěřitelnou sděluje »Školský Obzor« v č. 7. t. r.: Uč telka Marie Truxová ve Zvoleněvsi na Slansku dostala v r. 1901 celoroční dovolenou k vůli »nervose«, již tráví na faře v B. u faráře K., bý- valého to kaplana ve Zvoleněvsi, jako jeho — ho- spodyňka . . . Poněvadž patrně její »nervosa« se špatně hojí, byla nyní zemskou školní radou dána na dočasný odpočinek. »Školský Obzor« k tomu podotýká: »Jaká to výhoda pro ni, že pouze na dočasný! Může aspoň kdykoliv se vrátiti do síní školních. Kdyby přízeň pana faráře k ní ochladla a rozešli se, může říci, že nervy její jsou již v pořádku a může pak beze všeho věnovati se povolání učitelskému... Teď jako farská hospodyňka bude bráti slušnou pensičku! A to všecko jde, ač okresní i zemské školní radě je známo, že slečna M. Tr. je farskou hospodyňkou!« — Připomínáme k tomu ještě slova, jež týž časopis o téže věci pro- nesl v červnu r. 1901: »Co tomu říká učitelstvo? Má ono míti ještě to potěšeni, aby z toho těžce nastřádaného pensijního fondu ze svých službiček vydržďovalo farské ku- chařky?« Liga A5 Práce žen ve Francii neustále stoupá. Oproti roku 1866, v němž bylo ve Francii zaměstnáno 4,642.000 zen v různých živnostech, dostoupil r. 1896