Strana 2.

ŽENSKÝ LIST

Číslo5

FEUILLETON.

Nejnutnější.

Napsal Gustav Schwarzko pí

Na radu lékařův odhodlala se ovdovělá kněžka X. stráviti zimu v Italii. Spořivost a domácí pro- stota starší té dámy jsou s dostatek známy; je povědomo, jak se vynasnažuje, aby ze svých opravdu knížecích přijmův utvořila nový kapitál pro své mladší děti. Nepůsobí to tedy naprosto žádného překvapení, že ohlášené přípravy na cestu a opatření pro pobyt v cizině jsou pokud možno nejjednodušší, obmezují se opravdu jenom na věci rozhodně nejnutnější. I družina kněžnina bude počtem jen velmi skrovná; skládáť se ze společnice, komorné, dvou služebnic, sekretáře, jenž zároveň musí zastávati úřad cestovního maršálka, lékaře, čtyř lokajů, kuchaře se dvěma pomocníky a kočiho, zkrátka z nejnutnějších osob. Česta bude jen jednou přerušena. V hotelu, ve kterém část cestující společnosti přenocuje, jsou objednány pro osobní potřebu kněžninu míst- nosti, k osmihodinnému pobytu jenom nejnut- nější, a sice ložnice, toiletní kabinet, síň přijímací a pracovna. Je potřebí uměti se uskrovnit. V nej- krajnějším případě může býti snídaně uchystána v síni přijímací. Ve Florencii byla najata jedna z nejlacinějších vill, jež obsahuje pouze dvacet piec k obývání spůsobilých. Tato spořivost se však vymstila: dostaví se záhy nutnost ubytovati část mužského služebnictva v sousedním domě. Jen dvě ekypáže, jen čtyři koně byli napřed po- sláni; ve ville je pouze jediná světnice — lož- nice kněžnina — novými tapetami, novým ná- bytkem, novými látkami opatřena, ježto kněžna je navyklá vůbec jen na barvu bleděmodrou, cí- tíc se nevolnou v místnosti šedými tapetami ozdobené. Jak každý nepředpojatý přizná, stalo se zde obmezení opravdu jen na věci nejnutnější

ským služebným. Letní byt v Išlu nebo Gastýně musíme míti, a malá cesta na zotavenou je pro mne a moji ženu nezbytná. Toliko v opeře máme čtvrt lože, ve všech ostatních divadlech spoko- jujeme se se sedadly v parketu. Nepřijímáme žádných určitých večerních návštěv, i na tomto poli obmezujeme se na nejnutnější. Asi šestkráte nebo osmkráte v roce, čítaje v to »Sylvestra«a na naše narozeniny, zveme si své přátely na sklenici čaje nebo lžíci polévky, při čemž jídelní lístek obsahuje nejvýše šest jídel a několik ná- prstků bordeauxského a champagnského, tedy zase právě jen to nejnutnější. Má žena je ideál rozumnosti a skromnosti; malicherná ctižádost — závoditi s paničkami svého druhu — je jí da- leka. V minulé saisoně dala si zhotoviti pouze jediný plesový úbor velkého slohu, jemuž byla pro různé příležitosti dána vždy nová úprava, rozumný to prostředek, jímž se výlohy s plesem spojené snížily na padesát až sto zlatých. Jak vidíš opět jen nejnutnější potřeba, nebot konečně nemožno očekávati, aby se objevila na plese pětkráte po sobě v témž obleku. Vyhýbáme se jakékoli zbytečné výloze; kupuje se jen to, co je bezpodmínečně potřebno. Klavír, jehož uží- vají děti ku svým cvičením, nebyl již pro moji paní a pro společnost k potřebě. Koupili jsmesi tedy ve výstavě za 2000 zl. nové křídlo. Tu ne- pomohlo žádné vzpírání. Nejnutnější potřeby mu- síme zkrátka míti.«

»Nyní, přísný mravokárče, poznáš sám, co stojí domácnost, byť bychom se zřekli veškerého přepychu a obmezovali se jenom na potřeby nej- nutnější« — praví vítězoslavně řiditel banky Y ke svému bratranci, který mu právě oznámil svůj úmysl, vzdáti se polovice svých práv a zdvoj- násobiti své povinnosti — to jest, oženiti se. »Připustíš, že lze žíti sotva jednodušeji, nežli ži- jeme my, a přece jak drahá jest tato jednodu- chost. Nevím opravdu, čeho by nám bylo zane- chati, kde by nám bylo začíti s úsporami. Bez gouvernantky a domácího učitele přece nemůžeme býti, konečně nemůžeme se také sami obsluhovati, je to bez toho již až přilišné, že se musíme obejíti se dvěma ženskými a jedním muž-

Rodina, skládající se z otce, matky, dvou děvčat a jednoho chlapce, jest odkázána výlučně na příjmy mužovy, jenž má jako úředník devět set zlatých služného. Z tohoto služného je rodině žíti, jak toho stav vyžaduje« — umění to, jehož provádění stává se stále těžším, čím více dítky dorůstají. Rozmluvy mezi mužem a ženou pře- mílají jen jediné thema: otázku peněžní a dospí- vají stále k témuž uspokojivému konci. Výsled- kem jejich jest ustavičně, že to neb ono, co ještě před krátkou d hou považováno bylo za nezbytné, je vlastně zbytesné, že pojem nejnutnějšího snese také ještě dalších obmezení. Již po delší čas vy- skytuje se doutník jakožto požitek jen sváteční: paní učinila objev, že bez posluhovačky, která posud vykonávala hrubé domácí práce, zcela dobře lze se minouti, že čaj bez rumu, bez mléka, s jediným pouze kouskem cukru je mnohem chutnější, zdravější, že není naprosto žádného zá- vazku každodenně jísti maso. Avšak obě děvčata musejí míti nové zimní kazajky. Staré jsou přece již tak obnošeny, a kromě toho pro dospívající dívky příliš úzky a v rukávech krátky. Netřeba než koupiti látku, přistřihnutí a ušití obstaraji si ovšem děvčata sama. Ona sama, matka, nepotře- buje prý ničeho; starý plášť je ještě zcela do brý, ostatně ona také zřídka kdy vycházívá. A ještě