Dne II. leďna 1900.

KATOLICKÉ LIST.

Číslo 9. Strana 3.

jest zcela nedostatečné, že se na ústavech učitelských učivo z měšťanských škol jen něco málo prohlubuje ! »Má průměrně týdně učitel již 50 hodin, či denní práce 9—10 hodin«; »je známo přece, že mnohý učitel o 7. hod. ranní do školy dochází a u večer se teprve vracívá a potom i doma pracuje. « — Příjmy učitelské do podrobna vypočítává, ale »zapomíná« uvésti, že po zákonu má každý řídící učitel a řiditel funkční přídavek 80—300 zl. a ne-li byt, tedy pří- bytečné 100—300 zl., a že těch, kteří se nestali správci školy, jest procento nepatrné a že jsou to vesměs učitelé ve větších městech, kde zase obec dobrovolně poskytuje příbytečné neb přídavky a kde jsou »priváty« a pokračovací školy. — Jako něco neslýchaného představuje, že absolvovaný kandidát ústavu učitelského ve stáří 19 let jako podučitel do- stává 360 zl. ročně, ač snad mu nemůže býti ne- známo, že absolvovaný jurista v stáří 24 let jako c. k. místodržitelský konceptní praktikant nedostává zhola nic na počátku a pak třeba po několik roků adjutum asi 500 zl., a že ve stáří 24 let jako kaplan až do svého postupu má kongruu 350 zl. — Úvá- dějíce tyto doklady, nechceme o požadavcích učitel- stva pronášeti soudu žádného, ani příznivého ani nepříznivého; chcema jen ukázati, jak lehko- vážně pisatel se čtenářstvem zachází. A na tuto lehkovážnost, nevěcnost a nesoudnost ukazujeme opět jen k vůli věci docela jiné; totiž jen k vůli tomu, že onen referent právé tak lehkovážně a nesprávně snaží se informovati čtenářstvo o zá- konech školských a vyučování náboženství ve škole. — Zákony školské z r. 1868 a 1869 nebyly ovšem církvi přátelské, ale referent připisuje jim smýsl, jaký snad byl přáním nejradikálnějších poslanců v tehdejší sněmovně, ale tak nebyly by našly většiny ve sně- movně ani poslanecké, ani panské, ani sankce panov- níkovy. Ale nadsázkou připravuje se ovšem půda, aby se mohla poháněti novella a snahy o opravu zákona ve prospěch výchovy náboženské, aby se mohly před- staviti čtenářstvu jako hrozně zpátečnické. — V pří- čině vyučování náboženství — odboru jemu jako laikovi cizího — již pokus kritiky svědčí o značné dávce »neostýchavosti«. Na jakém základě může pro- nášeti soud o vyučování náboženství vůbec? Poslouchá snad katecheta za dveřmi? Či »opakuje« snad se žáky náboženství? A kdyby, pak by měl toliko právo říci, jak ten neb onen katecheta vyučuje, nikoliv však, jak se vůbec náboženství vyučuje. Ale útoky jeho na ka- techismus svědčí, že jest mu vyučování náboženství španělskou vesnicí; nechápeť patrně, že hlavní věcí jest živé slovo katechetovo, jež stále se opírá o bibli a zvláště evengelia; katechismus pak že jest pro žactvo asi tím, čím při vyučování jazyka učeb- nice »mluvnica«. Cíl toho snižování vyučování ná- boženského jest zřejmý: snížiti význam náboženství pro výchovu v očích rodičů a připravovati tak náladu pro školu beznáboženskou! — Uvedené snad postačí, aby odůvovněno bylo naše tvrzení, že svzdělávací- činnost zpravodajova ve »Školské hlídce« »Národních Listů« není neostýchavou a spoléhá se na nevědomost a nesoudnost čtenářstva. V úvodních slovech užili jsme výrazu ostrého, ale jsme přesvědčeni, že kdo, školství znalý, ony úvahy četl, bude s námi sou- hlasiti, že »záslužná«, »vzdělávací«, »osvětová« ona činnost posuzována jest výrazem tím zcela správně. Duchovenstvo a venkovské školy. Opět počíná se hýbati tou zpropadenou kongruou kněžskou. Zejména horlivé a rázné duchovenstvo vi- kariátu chrudimského, chrasteckého a pardubického. kteréž jako obyčejně, tak hlavně v této otázce důle- žité stojí v popředí veškerého duchovenstva českého. Kdyby všichni duchovní tak byli činili, jako ducho- věnstvo těchto tří vikariátů a všichni páni vikáři tak horlivými a ráznými, jako je vdp. vikář Střebský, byli bychom bez odporu dále se svými spravedlivými požadavky, než doposud jsme. Bohužel, že přemnozí duchovní, kteří zrovna nemají bídy, a mnozí z pánů vikářů řídí se tím v našich dobách tak neblahýma škodlivým heslem: Sedere post fornacem . .. (seděti u krbu). Tímto pohodlným a vlažným způsobem ne- dokážeme nikdy nikdy ničeho. Návrh pana vikáře Střebského na upravení kongruy je nejen toužebný pro veškeré duchovenstvo, ale i velice spravedlivý a celkem velice mírný, jak již i mnozí laikové na ven- kově o něm se vyslovili. Než na jednu velmi důle- žitou věc se v návrhu tom pozapomělo. Je to množství škol, jak domácích, tak zejména venkovských, které se v nejnovější době rozmnožily jako houby po dešti. Tyto filiální školy směle můžeme nazvati největší obtíží duchovenstva. Co již mladých, nadějných kněží zemřelo v nejlepším věku souchotinami nebo vysíle- ním a to následkem přetíženého vyučování a cest na- máhavých do filiálních škol. Dnes mají duchovní, i kde jest jich více, práce příliš mnoho. Než podí- vejme se na osady rozsáhlé, obtížné, chudobné, kde pouze jeden kněz působí. Jsou osady, a jest jich bohužel více, které čítají až na 3000 duší i více. Na takových osadách bývá obyčejně v místě troj- až čtyřtřídka, pak nejméně dvě, přečasto ale tři až čtyři

filiálky. Na takových osadách pak působí velmi zhusta jen jediný kněz, farář sám. Kdo nechceš uvě- řiti, vezmi jen do ruky katalog a bedlivě prohlížej a jistě takové osady nalezneš. Takové osady bývají oby- čejně rozsáhlé a tudíž i nejobtížnější. Častokrát od jednoho bodu osady ke druhému bývají až tři hodiny costy, nejvíce velmi špatné, bez silnice a lepšího spo- jení. K tomu ještě mnoho vzdálených samot na všech stranách, často zcela nepřistupných. Nyní si při- dejmo 1214 hodin vyučování ve školách těchto. Děti nemohly chodit do školy ke kostelu pro vzdá- lenosť a špatné cesty, ale knězi jest se namáhati do všech fliálek. Nyní nastává otázka: Jest možné, b při vší horlivosti a železném zdraví jeden kněz ta- kové osadě vyhověl i kdyby zdraví svého si zcel nic nevážil a v šane ho vydůval pro svou osadu Na bohatších osadách často bývají duchovní dva, ježto obyčejně zámožnější osadníci dříve složili na fundačního kaplana. Ale na osadách zcela chudých a příliš rozlehlých má pracovati jeden kněz sám? Toť jest přece naprosto nemožno! A přece dva duchovní při nynějsích trapných poměrech nemohou na takové chudobné osadě živu býti. Proto jest ne- vyhnutelně zapotřebí, aby na takových chudých, roz- sáblých osadách s tolika filiálkami školními, zákonem ustanoven byl druhý kněz, hlavně jako katecheta, avšak služné jak takových zubožených farářů, tak i jich pomocníků kaplanů řádně a svědomitě by bylo třeba upraviti, aby oba neměli nedostatku, sice by byly poslední věci horšími prvních. Toť dodatek k návrhu vdp. vikáře Střebského, v Chrudimi před- neseného. * Jak se v německé říší zachází s če- skými dělníky o tom nejlepší důkaz podává inter- pelace, kterou poddal v předvčerejší schůzi delegací říšské rady dr. Pacák. Interpelace týká se případů. jež se sběhly ve Westfálsku a zní následovně I. Vládní president Moltke vydal policejní nařízení ze dne 3. listopadu 1899, týkající se doplnění poli- cejních nařízení o hlášení se cizinců, následujícíh znění: § 1. Každý podnikatel, který cizozemské pol- ské, české neb moravské pracovníky by do práce bral, jest povinen to ihned, nejdéle však do 24 hod. po jejich příchodu písemným podáním a seznamem jich to oznámiti a spolu jejich legitimační papíry místnímu úřadu předložiti. — (K připuštění těchto dělníků zapotřebí jest svolení vládního presidenta a uděluje se jen od 1. dubna do 1. prosince, výminečně do 15. prosince.) s 5. Tyto předpisy vstoupí v plat- nost dnem 1. prosince 1899. — II. Horník Frant. Homolka z Dobřiva u Rokycan, jenž byl zaměstnán v Bruchu ve Westfálsku a odtud vypovězen a vy- vezen byl, zaslal poslancům českým následující list, jejž v hlavním obsahu zde reprodukujeme: »Dne 26. listopadu (v nedéli) odpoledne přišel ke mně do bytu v Bruchu ve Westfálsku policejní sergeant Doll a žádal mne, abych šel s ním na policejní úřad. Když jsem byl předveden před policejního strážmistra, tu mně tento krátce řekl: „Jste vypovězen z Něme- cka.« — Na moji otázku proč, odpověděl: »Jste ne- pohodlným.« JJá odvětil, pak-li jsem se provinil proti zdejším zákonům, zaveďte se mnou soudní řízenía nechte mne potrestat soudně, a ne mne vypovídati, jako zločince. Když mně strážmistr řekl, že není po- moci, řekl jsem mu: »Když mne vypovídáte, tak mne vyvezte s veškerým mým majetkem na české hranice a zároveň mi vyplaťte moje vklady, které jsem splatil do pokladny pensijní a pro stáří.« Stráž- mistr mi na to namítnul, že muždo toho nic není, že jsem vypovězen, že do čtvrtka budu zde podržen ve vazbě a pak že budu vyvezen. Tomu jsem se vzpíral, řka: »Když nejsem příslušníkem zdejším a nemáte právo stihati mne soudně, na základě kterého zákona osvojujete si právo, věznit mne bez soudního řízení; dopravte mne na rakouské konsulátství do Kolína, bych mohl proti vašemu nezákonnému jednání podati žalobu. Strážmistr odpověděl: »Tam vás nedopravíme, ale vyvezeme vás za hranice a pak si veďte stížnost třeba u rakouského císaře! Rozhodněte, co s vaším nábytkem; máme li vám ho prodat sami, aneb vám ho necháme zkrátka ve važem bytě stát.« Žádal jsem, by moje manželka věci, které nejnutněji potřebujem na moje rodiče do Dobřiva poslala a ostatní prodala. Moje manželka byla násilím zavlečena do vězení, a když se vzpouzela a naříkala, bylo jí hrozeno přiko- váním na řetěz. Mých čtyřech dítek ujala se sestra mé manželky. Když jsem žádal o papír a psací ná- činí, bych mohl podati stížnost, bylo mi to odřeknuto. Byl jsem vězněn od 26. do 30. listopadu a pak jsem byl dopraven i s mojí rodinou do Reckling- hausenu a tam držán ve vazbě až do 5. prosince. Moje manželka s dítkami byla v chudobinci. Do svého příbytku jsme více připustěni nebyli, následkem čehož nábytek náš prodán s neprospěchem. Na dolu bylo mi odraženo za hornické náčiní 8 marek 25 fen. a o půl směny (šichty) méně vyplaceno. Mého pro- testu oproti nesprávnému vyplacení mzdy nebylo po- všimnuto. S příspěvky, které jsem do pokladen platil a ktoré obnášejí za 9/2 roku asi 360 až 380 marok,

jsem vyrovnán nebyl. Dne 5. prosince mi bylo pře čteno, že jsem vypovězen s celou rodino 1 z Německa na vždy. Pak jsme byli v průvodu jednoho četník a jednoho policajta dopraveni až do Chebu; tarn jsem žádal, bych mohl cestovati na moje útraty dále, byl mi to ale odepřeno a já dopraven postrkem do Plznč. ana moje manželka držána byla s nezletilými dítkami nejstarší 11 roků — mezi prostituovanými děvčaty. V případunevrácení mých příspěvků zůstal bych bez všeho zaopařření pro stáří a připadl bych obci ra obtíž.« Uvedli jame případ tento vlastními slovy ubo- hého vypovězence, abychom charakterisovali způs b vypovídání. A ptáme se nyní: Jsou tyto případy V. E. známy a co chce učiniti na ochranu státních občanů rakouských české i polské národnosti v říši německé? * Jmenování. Správce ministerstva obchodu jmenoval ve srozumění s ministerstvem kultu a vy- učování sochaře Bohuslava Schnircha v Praze členem odboru výtvarného rakouského oddělení na světové výstavě pařížské r. 1900 *Osobní. Správce ministerstva orby propůjcil místo kancelisty u revírního báňského úřadu ve Sla- ném pensionovanému četnickému závodčímu Antonínu Metákovi ve Stříbře. * Pochvalné uznání od vysocedůstojné kon- sistoře v Hradci Králové, obdržel p. Jo sef Kři- vánek, správce školy v Pavlovicích, okres ledečský za vzorné a zdárné vychovávání školní mládeže. * Moravský poutní vlak. Za příčinou milo- stivého léta uspořádán bude z Brna do Říma poutní vlak. Je třeba 500 účastníků. Přihlášky se dějí v re- dakci »Hlasu« v Brně. Z katolického ruchu v Čechách. V je- dnotě katolických jinochů a mužů v Plzni konal v ne- děli, dno 7. ledna řečník sociálního odboru družstva Vlasti, pan Satorie, přednášku o poměrech stavu rol- nického a řemeslnického i dělnického, ukázav na různé nedostatky a tísně i nabádal posluchače, kteří se ve skrovné místnosti Jednoty tísnili, aby prováděli důsledně heslo: »Svůj k svému!« Slova přednv áše- jícího byla živě sledována. — Křesťans ko- národní sociální jednota pro No vé Strašecí a okolí dávala o Vánocích po třikrát vánoční hru »Narození Páně« od Kašpara Louly při- činěním ředitele divadla p. E. Spala; hru doprov ázel a o meziaktní klasickou hudbu na harmonium posta- ral se náš vp. předse da. Divadlo při všech t řech hrách těšilo se četné návštěvě. — V neděli pak, dne 7. t. m., měli jame valnou hromadu, při níž po 1 rát- kém povzbuzení p. předsedy k horlivosti a vytrva losti zvolen tento nový výbor: Předsedou vp. Ticho vský, místopředsedou p. V. Trohoř st, jednatelem p. Os vald Josef, klempíř, pokladníkem p. Joseť Pacák, knibov- níkem p. V. Tbüringer; za výbory: p. Lev rytíř z Tannenheimů, Březina K., Keller A. Zelenka J osef, vesměs z Nov. Strašecí, ze Žehrovic Mšeckých pak p. Křeček Jan st. a z Rynholce p. Reichl Jan; za nábradníky: z Rynholce pp. Kemr J., Drvota Fr. st. a Vaněk Václav z Nového Strašecí. Jak jednatel ská, tak pokladní i knihovní zpráva vykazovaly čilý život ve spolku. Sluší zde jmenovati s vděčností i dobro- dince spolku, jako jest Lev rytíř z Tannenheimů, jenž každoročně 10 zl. na naše divadlo přispívá, taktéž p. Rezek K., jenž 4 knihy spolku daroval. — 2. února jest přednáška pana Satorie o zásadě: »Svůj k svému.« * Z městské rady kr. hl. města Prahy. Ve schůzi rady městské dne 9. t. m. sdělil starosta pan dr. Podlipný rozhodnutí c. k. nejvyššího soud- ního dvoru v rozepři obce pražské jakožto žalobk yně s p. Em. Karpelesem na Smíchově za příčinou rušení držby skládáním kamení a dříví na náplavce novo- městské. Nejvyšší soudní dvůr potvrdil rozhodnutí c. k. zemského soudu v Praze, pro obec pražs kou příznivé, odůvodňuje rozhodnutí své tím, že řečená náplavka v držení obce pražské se nalézá a tato držbu svou tím způsobem vykonává, že buďto sama aneb nájemci za užívání tohoto pozemku poplatek vy- bírá. Dle toho nutno každé používání tohoto po- zemku se strany druhého, jenž se zdráhá poplatek onen platiti, považovati za svémocné jednání a tudíž rušení držby. Žalobkyně až dosud držbu způsobem výše uvedeným vykonávala a ani výslovně ani mlčky nesvolila, aby žalovaný pozemku jejího užíval tím způsobem, kterým se rušení držby byl dopustil. Obec pražskou v této rozepři zastupoval pan městský rada JUDr. Kühn * Z kanceláře Národního dívadla. Dnes se dává po delší přestávce opět Franchettiova opiera »Asrael« (1. čtvrt. předpl.). Ku dnešnímu představení nevydávají se žádné volné lístky. — Zítra jest Zeve- rova pohádka »Radúz a Mahulena«, v sobotu od- poledne jako představení pro lid ve prospěch Podpůr- ného spolku technického personálu obou zemských divadel Nestroyova fraška »Lumpacivagabundus«, večer po čtvrté Hauptmannovo pohádkové drama »Potope ný zvon«, jemuž, jakož i jeho představení dostalo se vše- obecněho uznání kritiky a ohecenstva. — Taképi