ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 d512e560-7632-11dc-8d31-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
ALTO TextBloky — 62
#1 alto_textblock #1
Strana 10.
#2 alto_textblock #2
NARODNI LISTY
#3 alto_textblock #3
27. prosínce 1908. Číslo 356.
#4 alto_textblock #4
A tak já jsem se ho včera večer ptal, když jsem šel pro pivo, zdali by od nás koupil staro noviny, a když hokynář řekl, že ano, tak jsem mu je dnes ráno odnesl! A dostal jsem za ně tu pětikorunu, po 8 haléřích za kilogram. Vítězslavovi se tímto přiznáním ulehčilo Pocit stajené, ale bouřné radosti a slastně mateřské pýchy uchvátil celou bytost paní ofici- álové. „Ty jsi moje dítě,“ řekla s tklivou něž- ností, jejíž neodolatelnou, jimající ozvu ucltila v celé páteři; oběma rukama současně pohladila Vítězslavovy horké tváře, nad nimiž svílily mu oči rozšířenými zřítelnicemi. „Půjdeme do trhu pro kapra,“ pravila pak s dobrou mysli; „a o těch novinách neříkej ni- komu nic.- „To se rozumí! prohlásil Vítězslav jak starý člověk. Nevesel vrátil se oficiál Zahradník z kan- celáře. Ale když se setmělo, strávili všichni štědrý večer šťastni.
#5 alto_textblock #5
Hod boží „pana kaplana“. Napsal Josef R. Bláha.
#6 alto_textblock #6
— Mrzlo, „jenom praštělo“ Malá, pohorská vesnička Z.. . y byla polou zaváta zářícím sněhem. Blížilo se poledne .. a byla neděle — Hod boží vánoční. Na male faře, stulené ve sněmu naproti bílému koste- líku, bylo dnes zvláště rušno a živo. Stará paní Verunká ve svátečním, bíléme čepečku to- čila se dnes v kuchyňce, až bylo milo se na ni podívati. Jak by také ne! — Vždyť přece při- jde dnes na jejich faru nový pan kaplá- nek!! A to nebyla ani pro starouška pana faráře, ani pro Verunku jenom tak malá udá- lest. Zvláště dnes pro paní kuchařinku nastal v životě památný den. Co pak se může dáti se svou kuchyní na poprvé — a zvláště na Hod boží zahanbiti? Ve sporáku hlučně praskalo a libá vůně plnila všechen vzduch kolem. Zkrátka, kuchyně v lesku v pravdě sváteč- ním — jen roztomil, kaplánek — (a paní Ve- runka byla svatosvatě už napřed přesvědčena. že „roztomilým“ bude nový kaplánek jistě —!) ten stále nešel —. Už byla jako na trní... Každou chvílí dí- vala se na staré, nástěnné hodiny: „Že už k čerchmantu nejde! Co pak on ví — co to je čekat s obědem. A nota-bene, s takovým, jako je dnešní. Okorá to — a zač to potom stojí! Už jedna hodina — ve dvanáct přijel vlakd- města — čtvrt hodiny cesty je sem — to je hrůza hrůzoucí . .. Také pan farář už čekal ... Nechal zapi- sování do matriky — vzal do ruky nějaké no- viny, ale četl roztržitě. Věděl dobře, že se dnes kuchařinka nedá zahanbit. Poznal to podle neobyčejného ruchu v kuchyni a podle hlasitých rozkazů paní Veruny, jež udílela od rána na- hluchlé posluhovačce, staré vdově Klofáčkové Stařičký pan farář se dnes sám těšil na „bene“ hodobožově... Schválně „náhodou“ pootevřel trochu dvéře do kuchyně, aby posoudil aspon trochu už napřed, co všechno může dnes být k obědu, poněvadž znal dobře přísné zásady paní Verunky, nikdy napřed neprozrazovat „tajomství kaneeláře kuchyňské . Před farou zastavily saňky. Pan farář i pant Verunka vyhlédli s okna. To bude on! Zase ne. To poznal pan farář na první pohled. Jeto ze sousední vesnice statkář Záhora. Má ženu na smrtelné posteli. Farář věděl už, kolik uho- dilo. Musí k ni. Nemýlil se. Za chvíli, už ujížděl v saňkách zaopatřit těžce nemocnou ženu Záhorovu. Povinnost je povinnost.. . Ry- chle zaplašil trochu nepříjemný pocit při vzpo mínce na tu rajskou vůni, vycházející z ku- chyně, již teď, i v tom mrazu, při jízdě n saňkách stále cítil... Co naplat? Nový kaplan musí poobědvati hned na poprvé bez něho. Pan farář tak už nařídil kuchařince, než ješto odejel. Paní Verunka byla jinak nábožná žena, ale v duchu se přece zlobila, že se to všeck u nich dnes tak hatí. Leč brzy rozjasnila líce. Viděla oknem, jak statný, mladý muž zahýbá právě za roh koste- lika. Štihlý, černě oděný, zachumelený až p bradu v zimníku; teď stanul před vraty hřbitov- ními a rozhlížel se kolem . .. To je on! Nový pan kaplan! Že se mu ko- nečně uráčilo! Božíčku, to je asi náramně ná božný človíček — jde v takovém mrazu nej- dříve — na hřbitov prohiížet kostelik a zapadle rovy ... Mladý „pan kaplan“ skutečně prohlížel s velmi pozorně jednotlivé tabulky na hrobech, jakoby někoho drahého tu vyhledával mezi ne- božtíky, tíše pod bílým přikrovem dřímající věč- ný sen... Zastavil se uprostřed hřbitůvkua přomital. Opět přichází sem v ta známá místa, po desíti létech, co opustil svou rodnou vísku, aby hledal svoje štěsti... Hledal, hledal — ale dosud tu vzácnou mušku nechytil... Zabzučela už tam často svou kouzelnou, tichou píseň na dějněmu jinochu, jenž byl nyní ve světě samoten — se stálou naději do budoucna, že onu vzác- nou mušku štěstí jednou přece lapí a pevně zadrží navždy, aby mu již neunikla.... Pre- zatím byl pouze nadějným čekatelem slávya budoucich vavřinů — člen kočující herecké společnosti, která zavítala sem, do nedalekého městečka na několik her... Ocitl se tak po de- síti letech opět ve své rodné vísce, kde ztrávil nejkrásnější léta dětství pod ochranou chudě, ale té nejlepší matičky, která už pět roků je zde zahrabána v chladné zemi... Jak zcela ji- nak si představoval svůj návrat sem! Vrátí se jako slavný herec, vezme k sobě matičku, ktera se už pak nemusí lopotit za několik haléřů na cizích polích. V zimě budou ve městě — na léto pak ona může sem. Koupí jí vlastní domeček s kouskem pole, které může pak pro sebe vzdě lávat — — Stál před hrobem matčiným ... Slzy se mu draly do očí... Už nikdy jí ne- spatří, zemřela v bídě téměř a lopotě... Ne- uvidl už nikdy jeho budoucí slávu ta, které se chtěl odměnit aspoň částečně za všecku tu péci lásky mateřské .. „Sláva... Sláva...!“ Hryzl se do rtů mráz projel mu celým tělem. Dosud zažil jenom ústrků, trochu bídy a hladu — ule pracoval, bojoval neochvějně s osudem o kus skývy a — vavřínovou snítku... Poznal pořádný kus ži- vota, jeho rub, faleš, lícoměrnost a intriky — Dnes konečně je aspoň dobrým hercem, jakž takž už trochu slušněji žije — ale jak dalekým je dosud zářivý eíl...? Však zvítězí — pocti- vou praci — buď — anebo — -
#7 alto_textblock #7
Udělal v závěji na hrobě matčině kříž .. „S hobem,“ zašeptal a odcházel zvolna .. Nyní zajde ještě k svému bývalému faráři, který ho měl před léty tak rád... Pozná ho? Zajiste že ne. Ach, co mu toho nyní navypravuje ze svého života na divadelní dráze... Těch tragi- komických historek cestující společnosti, co už prodělal všeeko na pouti životem, co se změ- nilo za ta léta, když odcházel odtud za svým osudem... Nyní se usmál při vzpomínce, kte- rak jsa malým hochem jako ministrant pana faráře šidil, nalévaje s Ferdou Pudivítrovic do vína vody — když byli trochu vínečka dřive upili — a pak ten strach ze zpovědi, aby tak „nedostal“ zrovna pana faráře, míslo „kaplán- ka“ a musil se zpovídat, co s tím vínem dělali, že se tak pan farář zlobí nad jeho „slabostí““ ... Stanul před hrbitovem. Nic se téměř ne- změnilo za celých deset let... Pouze kostelí ček má novou omítku a fara nová, vyšší vrátka i plot, za dřevěný dřívější... Zaludek se svou disharmonií ho uvedl záhy na jiné myšlen- ky o pomíjejicnosti tohoto světa; hlásil se te po delší chůzi ve mraze velmi důrazně ke svým lidským právům. Nuže, k panu faráři... Byl už také nejvyšší čas, že zazvonil u vrat fary. nebo by paní Verunka už sama doskočila pr „mladého kaplánka“ Zlobila se už velmi. Teď tam chudinka po- řád stojí — kouká a kouká — — Už posílala pro „kaplánka“ starou, nahluchlou Klofáčko- vou, ale ta — jako z udělání — ne a ne pocho piti, co paní Verunka chce. „Kónečně...! Že už se mladému milost- pánu zráčilo,“ zabručela si, když viděla, jak „pan kaplan“ zamířil k fuře. Se zářícím úsmě- vem pohlédla ještě jednou na znamenité výtvory svého kuchařského umění a honem běžela „kaplánkovi“ otevří. Sotva pozdravu mu dopřála. Nepustila ho v proudu řeči ani ke slovu: „Pěkně vítáme! A to je mí pěkný pořádek; tak se nás bát. Co jsme se načekali! Já i pan farář. Musil do sousední vesnicer A kuchyně už čeká!... Tak, dále — posaďte se u nás, jako doma...“ Tak chrlila na „pana kaplánka“ dar své výmluvnosti. Lib se jí, jak náleží. Roztomilý „pan kaplánek“ rá- zem sa získal celé dobré srdce paní Veruny. Byl jako u vidění. Takového přijeti přece nečekal. Tedy pan farář už asi zvěděl, že jejich společ- nost zavítala do blízkého města a už napřed jakoby vytušil, že první návštěva jeho býva- lého ministranta bude jisté k němu. Překvape- ním ztratil z počátku řeč nadobro. Zatím odloži zimník a upravil si trochu svůj černý, sváteční oděv; byl to nejlepší kus jeho garderoby. Ten clsařský kabát, trochu již otřený, byl vlastně majetkem celého divadla. Pan ředitel si sám často — když hrál barona, markýza nebo vě vodu atd. — tente krásný kus jeho majetku na výstup vždycky vypůjčil. To je však vedlejší. Hlavní věcí jest, ž paní Verunka byla svatosvatě přesvědčena, že nadějný herec Věnceslav Řipský je jejich „novo- pečený kaplánek“. Konečně Řipského nemohla znáti, poněvadž byla na faře teprve tři roky. totiž od smrti své sestry, bývalé hospodyňky sta- rého pana faráře. „Kaplánek“ Řipský se zatím spokojeně roz- hlížel pe útulném pokojíku páně farářově . .. Jakoby ani deset let od té doby nebylo uplynulo.... Všecko stejně uspořádáno. I tam, v koutku na knihovně táž začernalá, dřevěná sobránka, odkud vybíral hostie ke mši, nebo ku přijimání . .. Paní Verunku, ani paní Klofáčkovou ne- znal. „Patrně nejsou zdejší,“ pomnyslil si .. Na stole, pokrytém bílým ubrusem, bylo pro- střeno pro dvě osoby ... Tedy pan farář už na něj čekal... Ach, jak něžná to pozornost! Toho se ani v duchu nenadál... Z kuchyně sem z- vanula vůně pečené husičky .. Srdce — vlastn žaludek radostí se zachvěl. Ani v nejsmělej- ších snech by se byl neodvážil sniti o tomt, rajském pláku k obědu... Jeho obědy, zvlášt poslední době, byly náramně prostě. Nebyl divu — společnosti se nějak před Vánocemi ne- dařilo, třeba že přece dávali na „štacích“ samé „tahouny“. Reditel si nechal vždy aspoň pr sebe na večeři a slavné družině oznámil lako- nicky: „Milé děti — málo — připíše se to k starému —“ A tak se snídaly, obědvaly, veče- řely třeba — housky, černý, vydatný chlebíček vosnický, syrečky, brambůrky, někdo si sem tam dopřál i salámu — jak vídno, jídelní pro- program ne hrubě přepychový. Z trudných těchto myšlenek ho vyrušila bezzubá paní Klofáčková. Na Řipského neudě- lala nejlepší dojem — ale za to talíř s polí- večkou, jejž byla přinesla — ho zcela zaujal Když jist — tak jisti Řipský si uvázal statečně ubrousek, usmá se v duchu dychtivé náladě svého žaludku, vzal lžíci do ruky a byl připraven, aby čelil zdatně žaludeční bouři... Usmíval se spokojeně: „Počkej, šelmo, dnes brzy přestaneš. . . Dnes se ti zase jednou po čase pomstím — a jak sladce pomstím!“ „Poňžeň prosím,“ spustila paní Klofáčková, „přeju dobré chutnání, ráčei bejt s námi jistě spokojenej.. Daly jsme si — poňžeň prosím — s paní Verunkou dnes zále- žet, aby nic nescházelo... Přeju poňžeň pro- sím eště jednou dobrý chutnání...“ Zmizela zase po tomto proslovu v kuchyni. Řipský už mezitím tišil rozbouřené vlnění svého nitra. Saprlote, saprlote — to je polí- večka! Tu tak každý den! I ten vnitřní ne- přílel nenasyta, jak se zdá, je bned po prvním útoku již nakloněn ko vzlýčení vlajky míru, budou-li i další podmínky tak příjemny, jako je tato ... Klofáčková už zase něco nese. Při tomto jejím druhém výstupu už jí shle- dával mnohem příjemnější, než na první dojem. Teď položila na stůl mísu s masíčkem — ach. s takovým roztomilým masíčkem, jeden úhledný řez na druhém — — a ta vůně omáčky — rajské k tomu! Jeho zamilovaná omáčka! I to věděl dobrý pan farář, co on nejraději na světě! O, ten dobrý, starý pán! Kéž by tu byl, aby viděl, jak jeho bývalému ministrantu chutná co s tak oteovskou dojemnou péčí proň la) dnes na ten Hod boží přichystatil „Že se dává paní Verunka pěkně poroučet. zdali dobře chutná?“ křičela paní Klofáčková. Řopský se sice trochu divil, proč na něj ta dobrá stařice tak huláká, a vychrlil spoustu slov díků — ale když poznal, že mu Klofáčková pa- trně perozumí, málo slyšic — křičel jí do ucha, že slyšela každé slovo už napřed i roztomilá kuchařinka paní Veruna v kuchyni. „Vyříďte roztomilé kuchařince, paní Verun ce, můj nejhlubší obdiv, že můj žaludek, i jeho
#8 alto_textblock #8
majitel tonou přímo ve štěstí tohoto pozemskélio blaha, jež mu zde na zemi tak něžná a mistrna ruka paní Verunčína přípravila! Klofáčková stejně nerozuměla, ale kývaln pořád hlavou, vidoue dle úryvku té krasořeči že „pan kaplánek“ je spokojen, jak náleží . ... „Božínku rozmilý, to je zdvořilý kaplánek,“ li- bovala si v kuchyni paní Verunka... „Božínku. to je roztomilá kuchařinka,“ pochvaloval si Ve- runku Řipský. Za chvíli zmizely z mísy šťavnaté řezy roz košné hovězinky (i ty, které byly zatím Verun- kou připraveny pro pana faráře). Dvéře od brány kuchyňského ráje se zatím už zase otevřely... Všecka udýchaná vrazila znovu Klofáčková. „Alo, poňžen, prosím, jsmo to kuchařky — dvě a zapomeneme jako n smrt obě — Tuhle prosím, jestli ráčej pi- víčko — — moc dobrý, ze zámeckýho pivo- váru — máme ho ve sklepě „babaděj““ — pan farář je známej s panem baronem —; nebo snad radši skleničku vína, nesu taky, dyby při- šla jako chuť, poňžeň prosím, jen ráčej — Postavila na stůl a už zase byla v kuchyni. „Bohatství sestoupilo na zemi — a králové cyperští se klaněli,“ ale Řipský by byl v této rajské chvíli dal všecky ty poklady, i s králi cyperskými za dnešní obídek! Tohle až bude vyprávět řediteli — ten se bude olizovat .. Řipský si odfouknul, povolil dva knofliky u vesty a po filosofické úvaze Hamleta „Být či nebýt“ (v tomto připadě „pit, či nepit“) roz- hodně se přiklonil ku filosofii „se skleničkou“. Pivko bylo opravdu jako malvaz.. A rajský zjev Klofáčkové už je tu zase . . Achich, co to nese? Vrchol všeho! Posmrtné ostatky „hloupého ptáka“! Opravdová, pečená husička tu ležela před ním, téměř celá — pěkně na slušné porcičky rozkrájená — zde dvě roz- košná, obnažená stehýnka, zde bískup — ach. toho blaha pozemského: „O, Hamlete, myslím. že's nikdy tohoto pečeného ptáka se zelím knedlíkem nepoznal, jinak bys byl tak nemlu- vil —“ pomyslil si Řipský. Klofáčková se už teď ani neptala, jak „panu kaplánkovi“ chutná, vidouc trochu zara- žena, že zmizely i porce „hovězinky“, připra- vené zároveň pro pana faráře, který tu pomal už musí být.... „Jen když tak kaplánkov chutná,“ byla ráda Klofáčková — — „Eště při- nesu, poňžeň prosím, „kompoteček“, hned pro něj běžím . . Řipský už ani neviděl, ani neslyšel . .. Řez husy mizel za řezem v útrobách žaludku, jenž asi koprněl úžasem, co se to dnes s jeho pánem děje. Za čtvrt hodiny zůstaly na míse jenom dvě porce... Řipský už jen funěi — — Aby dal na jevo, jak mu chutnalo, zabalil ještě zbývající porcičky do papíru (aby dokázal i ředi teli, až přijde, jak se královsky měl dnes u pana faráře...). Ani v duchu mu na mysl nepřišlo, že snědl v posvátném zanicení i por- cičky pro pana faráře přichystané — a zvláště jeho nejmilejší část „ptáčha-hlupáčka““: Bi- skupa! „Nový pan kaplan“ zapálil si dobrý doutnl- ček a chystal s námahou vroucí dík za skvostné. neočekávané uvítání dobrému panu faráři .. V chodbě zaklinkal zvoneček ... Řipský se vzohopil, zepjal knofiiky u vosty a v uetive posici očekával pana faráře. To bude zajist on! — Nebylo to on. — Byl to zase nový host. Paní Verunka honem letěla otevřít, „Kaplan Sezima, přidělený zde na tuto faru, prosim. Pan farář doma? Ohlašte mne laskavě —“ před stavoval se stručně nový host. — Paní Verunka spráskla ruce: „Ještě jeden — totiž já — totiž neráčej se snad mejlit, velebný pane — — tan už, ráčej jen dál — já sama teď nevím ——r. „Jsem, prosím, snad dobře u pana faráře v Zá- polanech?“ „To, prosím, ano — ale božíčku ráčej prominout — jeden pan kaplan už u nas je — — zde — jen ráčej dále — — Zvoneček v chodbě zacinkal znovu... Pan farář! — Tentokráte to byl skutečně on. Těsil se už na obídek. Paní Verunka byla jako vy jevena: „Pane faráři — jsou u nás — — máme tu, totiž, já nevím, jak se to stalo — — ale kaplánkové jsou tu dva — —11 Starý pan farář vešel kvapně do svého po- kojíku: „Velectěný pane faráři, prosím o la- skavé přijetí — jsem váš nový kaplan Sezima. k vám přidělený —. Pan farář se zadíval na „druhého kaplán ka“. Ten se mu v prvé chvili nějak nelíbil. Poznal v prvé chvíli, že tu řádil v mísách jako doma — co ten tu tedy vlastně chce — vždyi ho nezná —? „Velectěný pane faráři — nejdříve hlu- boký dík za pohostění tak skvělé a neočeká- vané — nepoznáváte mne? — Váš bývalý žák váš ministrant, nyní herec Řípský . ..“ „Řipský, Řipský — ah, to jsi ty — vítám tě — vítám vás — — „Tak si pěkně sedněte, pánové — — od- ložte, pane kolego“ — obrátil se k Sezimovi — „těší mne, velmi těší — bude se vám sn u nás líbit — —“ Rozhlédl se po stole . . . Po- znal na první pohled, kolik uhodilo... „Aby tak snad i „biskup“ zmizel...“ Dále se ne- odvážil myslit — — — Paní Verunka zatím, která poslouchala je jich hovor ve dveřích, div neomdlela, když po- znala svůj strašný omyl... Vždyť ten cizí „ne- dojeda“ pohltil do útrob svého ohromného ža ludku i celý oběd páně farářův i kaplánkův na jednou — — co dá teď na stůl? — Červená, měníc barvy jako krocen, vběhla do kuchyně s výkřikem: „Klofáčková, my nešťastnice — co jeme to vyvedly — ten první nebyl žádný ka- plánek — — sněd' nám celou husu i s bisku- pem — pro pana faráře ....
#9 alto_textblock #9
Různé zprávy.
#10 alto_textblock #10
= Tah milionové loleris. Z Madridu, 23. pro- since. Včera panovalo po celém Spanělsku ohromné rozčilení následkem tahu velké vánoční loterie s mi- lionovými výhrami. Všeobecné zklamání nastalo když bylo oznámeno, že hlavní výhra v obnosue milionů peset připadla do Mexika. Také jiné výhry se dostaly do cizozemska. Druhá hlavní výhra tři mi lionů peset však připadla do Alicante a rozdělí se mezí mnoho chudých lidí, pročež tam panuje velký jásot. Chudá vdova se sedmi dětmi, která skládala v loterii svou poslední naději, zšílela radostí usly. ševti že vyhrála Také v Barceloně, kamž připadly dva miliony, byla velká radost mezi lidem, jenž ve velkých davech očekával telegramy z Madridu. = Nová fotografie na dálku. Z Londýna, 24 prosince. Dle zprávy „Daily Telegraphu“ dal si štok- holmský inženýr Grell patentovati vynález, kterým lze telegrafovati pohyblivé fotografie, pročež ze na zývá telekinematograí.
#11 alto_textblock #11
lobě.
#12 alto_textblock #12
Lékařská hlídka.
#13 alto_textblock #13
Lékař o rybách. (Dokončení)
#14 alto_textblock #14
I
#15 alto_textblock #15
Maso ryb, jako vůbec zvířat studenokrevných (žab, raků, ústřic a slávek jedlých) snadno podléhá hnilobě, která jest vyznačena reakcí alkalickou. Mase rybí je tu vhodnou výživnou půdou bakteriím aěrob- ním i anaěrobním, které produkují tu rozmanité je- dovaté látky (cadaverin, putrescin, gadinin, mytio- toxin) a ty požity, zaviňují závažná onemocnění, vy značená jednak příznaky se strany ústrojí zažívacího. jednak příznaky nervovými (poruchy v akkommo- daci a pohyblivosti očí, stížené polykání, poruchy řeči a pod.). Je zajímavo, že slejné příznaky nastu- pují i v tom případě, kde ryby (také ústřice a slávky. žily ve zkaženě vodě mořské. — Tato věc, že ryby se snadno rozkládají a že rozložené maso ryb způ- sobiti může onemocnění, známa byla ovšem již sta- rým (pořekadlo: host a ryba třelího dne smrdí svědčí o tom i tržní řád pro prodavače ryb ve Vídni ve 14. stol,; aby se totiž trh zbytečně smlouváním ne- prodlužoval a ryby se nekazily bylo přikázáno, žese musí za každého počasí prodávati — i za nepohody — s nepokrytou hlavou; mimo to zakázán obchod s ry- bami podomní, obchod s rybami a raky, vařeným a pod, aby nemohly se ryby leklé a zkažené pod vodně prodati za čerstvě připravené. Podvedení v této příčině uvarujeme se nejlépe. kupujeme-li zásadně jen ryby živé, jež před našima očima prodavač usmrlí úderem do hlavy. Jsme-li však nuceni koupiti ryby leklé — poněvadž jisté druhy ryb (pstruzi) velmi snadno hynou — všimněme si známek, jež zaručují, že jedná se o ryby čerstvé: tyto ryby jsnu poněkud těžší než voda, padají tedy ke dnu, žábry jsou světle červené, páchnou čerstvým rybím zápachem, oči mají napjaté, vystupující z důl- ků, maso je tuhé; povrch ryby je hladký, lesklý a ani na šupinách ani na ploutvích není nahromaděn modravý, vazký hlen; ústa i skřely jsou uzavřeny. — Ryby déle leklé mají oči na periferii červené, žá- bra špinavě červená nebo žlutá, oči vpadlé, rohovky zkalené, maso chabé, uvadlé, nepružné; v pokroči- lejším stavu rozkladu měkké, nestejnoměrně červené, šupiny lehce odpadávají; ze žáber šíří se odporny hnilobný zápach a konečně plovou ryby na vodě. Tyto znaky stačí nám i pro posouzení ryb vyseká vaných, z nichž zvláště makrely velmi často dosta- nou se na trh zkažené (tuňák); kabeljau (treska ne- nakládaná a nesušená) má v případě hniloby maso skvrnité, žluklé Vůbec pak u ryb sekaných je nám nejlepším vedílkem zápach. Aby se stav rozkladu zakryl, prováděny bývaj rozmaníté podvodné manipulace: vypíráním žaber prulkém prcudu vedním dá se sice zápach hnilobný zmírniti, ale nikoli úplně odstraniti. Barvení žaber anilinovou červení pozná se jak dle nepřirozene bar- vy, tak i dle zápachu. Zbarvení žáber krví dá se vo- deu odstraniti. Ryby s vyloupanýma očima jsou vždy cky velmi podezřelé a je nejlépe jich koupi odmí nouti. Ještě více ohrožují život člověka ryby nemocné Cizopasníci jsou u ryb velmi častí. Z velkých cizo pasníků zmihuji se o' škulovci a psorospermíích. Škulo- vec (bothriccephalus lalus) je tasemnice, žijící ve strevě člověka, vyznačující se sploštělým prvním čiánkem; v mase lososů a štik jeví se ve způsobu uhrů; u nás nebyla pozorována, častější je v kraj- nách, kde ryba je obecnou potravou nejširších vrstev lidových (přímořské krajiny). Také psorospermiasis ryb není u nás častou; psorospermie (druh prvoků) utvořují ve vláknech svalových tak zv. Miescherovy vaky, jež podobají se trichinám; ač není přenosnos na lidí prokázána, dovoluje se prodej takového masa jen po předchozím svaření v Beckerově přístroji,j nak jest prodej zakázán. Důležitějšího významu jsou bakleriální onemoc nění ryb, poněvadž tyto vedou k vážnému onemoc nění a také již celé epidemie zavinily; onemocněn loto probíhá za příznaků cholery nebo tyfu břišníh proto paratyfus či otrava masem) bývá často prová- zeno vyrážkou na kůži a je způsobeno tak zv. b-em otravy masem, jež podaří se vypěstovati jak z ne mocných ryb, tak i z orgánů, sekrelů a exkretů ne mocneho člověka; vypěstovanými bakteriemi dá se u zvířat podobné onemocnění uměle způsobili. Zdá se, že i u nás bývaly v dřívějších dobách případy lak zv. ofravy masem rybím dosti častými; utvrzuje mne v tem starobylé, všude u nás rozšířené pořc- kadlo: „Nebudeš-li mne vařiti, až mi oči vylezou pak tě za mnou povezou.“ Již tehdy tedy, dávno pře dobou bakteriální, uváděli lidé správně těžké smrtel- né onemocnění v souvislost s požitím i nezkaženéh masa rybího a správně postřehli, že jen v těch přl- padech je ryba člověku nebezpečna, kdy není s do- statek uvařena, t. j. kdy maso nebylo ve všech par tiích prostoupeno temperaturou, jež by bakteriáln zárodky zničila. Sem nutno zařaditi i případy one- mocnění po požiti ryb (také ústřic a slávek) z ne- čistých vod, poněvadž bacilly otravy masem, po- dobně jako bacillus tyfu střevního ve faekaliích se vyskytují a o bac. tylovém je dokázáno, že ústřicemi ze znečistěných vod do člověka se dostati může Abychom se uvarovali koupě ryb nemocných. střežme se ryb s rozedmutým břichem a se vředy na povrchu těla; tyto pocházejí od vodomila, jen právě jen nemocné ryby napadá a je kouše, pročet tato poranění ryb za neklamnou známku ryb ne- moených se pokládají. Rozumí se, že s hygienického stanoviska pokl- dají se za závadné i ryby, otrávené „rybími zrnky (cocculi indici) nebo fosforem. Ryby dynami- lem usmrcené nehodí se ku požívání, nehlodě k to- mu, že mnohem snáze než ryby jiné podléhají hni- Také ve zdravých některých rybách tvuří e jedy člověku nebezpečné, existují tedy také jaksi ryby jedovaté. Patří sem na př. mořští ježkové, kteři maj zvlaštní žlázy jedové, vyůsťující vývodem do jehlie- U jiných ryb je jed uložen jen v jednotlivých ústro- jích, v jatrech (totraodon, gymoodonton), jikrách parma) a pod. V těchto připadech dostaví se po požiti dotyčného orgánu onemocnění zvané iehthys- mus, t. j. nemec po rybách, jež se jeví buď ve způ- sobě průjmů, připomínajících choleru (po jikrách parem nebo v tak zv. formě paralytické, kde zs pocitu sucha v krku a žízně dostaví se oblíže poly- kací, závrať, rozšíření zornic, obrny, komatosní stav a smrt (gymnodonton, lín). — Mlimo to je ještě třelí forma ve způsobě vyrážky kožní, jež buď vy- stupuje samostatně anebo jako příznak doprovází něklerou z obou forem jchlhysmu dříve uvedených ve způsobě pupenů, naskákavších na kůži, nebo ve způsobě skvrn, podobných spalniškám nebio spále. Je velmi pravděpodobno, že tyto formy ichthysnu
#16 alto_textblock #16
31. Vd8xes
#17 alto_textblock #17
vneo
#18 alto_textblock #18
ov
#19 alto_textblock #19
jsou bakteriálního původu — aspoň v čelných přípa dech a že dají se zařaditi buď do cnemocnění, vzník lých po požití ryb zkažených (otrava hnilobnýmí je dy), anebo do skupiny nemocí, vzniklých po požiu ryb nemocných, nebo nákazu nesoucíel (otrava ma sem rybím); definitivní rozhodnutí léto důležité otáz: ky musíme ponechati prozatím budoucnosti. Z jiných zvířat studenokrevných může se det stati na stůl štědrovečerní: mořský rak*) (bumr), mořský pavouk, garnela, z nichž zvláště poslední. vyznačuje se jemným, lehce stravitelným masemí. Raci sm'jí se prodávati jen živí; prodej tržní vaře- ných raků je zakázán, poněvadž konslatovány i po uvařených racích i čerstvě leklých příznaky otravy masem. Po smti vařený rak pozná se konečně snad- no dle toho, že nemá ocasní zadní ploutev zataženou. Totéž, co o racích, platí i o želvách, skýtajících chvalně známou želví polévku; i tyto smějí jen živé býti prodávány. — Z měkkýšů uvádíme hlemý ždě zahradního, jenž platí za těžce stravitelnou delika- tesu; ústřice je měkkýš chutný, obsahuje mnužství cenných výživných látek a je právem populární po- choutkou našich stolů v měsících s jedním r (latinské pojmenování: September — Aprilis), hodí se i pro ne- mocné žaludkem, poněvadž je lehce stravitelna. Dále řadí se sem slávka jedlá, jež ostatně u nás je málo nabízena. U měkkýšů jest ještě více dbáti opatrnosti při nákupu, než u jiných chladnokrevných zvířat. Roz- hodní nulno kupovati jen zvířala živá, poněvadž leklí mlžové a plžové podléhají velmi rychle hnilobě; leklí mlžové poznají se lehce; škeble jejich nejsou pevně uzavřené, poněvadž sval svěrací po smrti ochabne. Slávky a ústřice, i když jsou živé, mohou přivodití poruchu zdraví lidského, jsouce buď nemocné (sláv- ky) anebo přejavše ze stagnujících nečistých vod lát- ky jedovaté (plomainy: Briegerův mylilotoxin) nebo látky infekční (ústřice Bac. tyfového, slávky a ústřice bacilly otravy masem), aniž by samy určitých zná- mek onemocnění jevily. Jsou pozorovány i případy otravy mědí po ústřicích, jež naloženy byly v siranu měďnatém, aby jim dodáno bylo zelenavého zbar- vení ústřic z Ostende, jež platí za nejvzácnější druh. Dr. Ant. Spilka.
#20 alto_textblock #20
d
#21 alto_textblock #21
1971u108.
#22 alto_textblock #22
Číslo 268. Sachy Pořádá J. Rašovsk Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský, Uh. Ostroh, Morava.
#23 alto_textblock #23
Partie č. 378. Hrána v I. nár. koresp. turpaji „Nár. Listů“ 1908. Bílý: Fr. Batík, Praha. Černý: A. Beck, Lhota. 16. f2—f4 Jc5—d7 e7—e5 1. 62—e4 f7—f5 17. De2—f2l Jb8—c6 2. Jg1—fs. De7—fv 18. a2—a3 27—a6 3. Sf1—b5 Ve8—e79f 19. Va1—di Jg8— fe 4. 8b5—a4 Jd7xk«c ch- 20. Se3—4 c5 5. 0—o Sf8—e7 Va8—e8 21. Df2xKch e5xd4 6. d2—d4 Se6—c8 22. Dc5—fe Jf6 —et 7. e4—e5 23. Ve1—e3 Ve7—e6 o— 8. Jf3xk«d4 c6—c5 24. Jc3 —e2 Je5—e4a) 9. Víl—el b7—b6 25. Ve3— da d7xc6 10. Sa4 xKce a6—a5 26. Dí2—f3lg Jc5—e6b) 11. Jb1—ce Ve6—he 27. Je2—c3 Je6—c5e 12. Jd4—f5 Dí7—e7 28. Vds—ds Dd8xe7 13. Jí5xke74 29. Dí3—d5- Sc8 —e6 Vf8—esd) 14. Ddi—e2 30. Dd5—asl Sc8 —ece) 15. Se1—es!
#24 alto_textblock #24
.
#25 alto_textblock #25
v als v o roo e
#26 alto_textblock #26
te
#27 alto_textblock #27
o on mnte oanve
#28 alto_textblock #28
i ereo
#29 alto_textblock #29
olšl
#30 alto_textblock #30
1
#31 alto_textblock #31
ne cl n
#32 alto_textblock #32
Mln
#33 alto_textblock #33
Vhexce 36. Dd5xee Kg8—fz 37. Vd7Xg7 Ve8—ez De7xKes 38. Vg7x07+- Ke8xe7 De8—e? 32. Vd1— de 33. Je3—d5 Se6xKd5 39. b2—b3l a černý se 34. Da8xd5-+ De7—e6 vzdal. 35. Vd8—d7 Kf7—es a) 9. f7—f5 nelze ovšem pro 10. Jd4xf5 a dobude pěšce. b) Na 11..Sc8—e6 následuje 19. f2—f4l K zamezení hrozby 13. Dd1—g4 bylo asi lepší Kg8—hs d) Po 14 .f7—f6, 15. Sct—f4 Je5—e8. 16. Sf1—g stojí bílý mnohem lépe. e) Po 13.De7e5, 14. Se3xc5l ztrácí černý figuru. f) Chyba! Na místě bylo 10.. Vas ds. g) Obsazení linie d a diagonály f8—a8 zajišťuje bílému v každém případě vítézství. Boj, který násle duje, je velmi zajímavý. Zprávy šachové. Výsledek I. národního korespondenčního turnaje „Národních Listů“, jehož súčastnilo se 8 hráčů, zná- zorňuje násl. tabulka:
#34 alto_textblock #34
e
#35 alto_textblock #35
—
#36 alto_textblock #36
=
#37 alto_textblock #37
.
#38 alto_textblock #38
n
#39 alto_textblock #39
s
#40 alto_textblock #40
—
#41 alto_textblock #41
o
#42 alto_textblock #42
-
#43 alto_textblock #43
o o
#44 alto_textblock #44
r
#45 alto_textblock #45
o o
#46 alto_textblock #46
1
#47 alto_textblock #47
s
#48 alto_textblock #48
—— - o
#49 alto_textblock #49
-
#50 alto_textblock #50
r
#51 alto_textblock #51
l
#52 alto_textblock #52
1o — —
#53 alto_textblock #53
—
#54 alto_textblock #54
o
#55 alto_textblock #55
.
#56 alto_textblock #56
. . . . . .
#57 alto_textblock #57
. . .
#58 alto_textblock #58
1lll
#59 alto_textblock #59
j
#60 alto_textblock #60
—
#61 alto_textblock #61
Dobyl tudíž I. ceny 24 K P. Viktor Jeřábek“ kooperator v Brtnici klidnou a korrektní hrou 6 výb. ze 7; II. ceny 16 K p. Frant. Batik, technik v Práze 5 výh. Týž dal dvě, zdánlivě důležité partie brzy za remis — v dalších dvou partiích si jeho soupeři remis vynutili a tím ho srazili na II. místo; III. ceny 10 p. A. Kučera z Kladna, IV. ceny 8 K p. Jan Kadaňka z Božího Požehnání, který pěkným způsobem urval Batíkovi půlku. V. ceny (kniha) p. A. Beck z Tv. Lhoty, jemuž právě v nejdůležitějším stadin turnaje tragirká událost v rodině znemožnila klidnou hrua VI. ceny (kniha) p. Mil. Souša v Libomyšli. Pan Ota- kar rytiř Kruliš-Randa nemohl pro delší pobyt mimo vlast turnaj ukončiti, čehož dlužno velmi litovati, ne- boť boj by býval daleko zajímavější. Partie byly vět- šinou do stanovené lhůty ukončeny — nedokončené partie dohrány byly do takových postavení, že bylo snadno jich výsledek určiti. Celkový průbéh turnaje možno nazvati uspokojivým, což pořadatele povzbu- zuje k brzkému vypsání druhého turnaje.
#62 alto_textblock #62
*) Pro raky říční je doba šelření. Rovněž žab stchýnka nespadají do rámce štědrovečerního jídel- ního lístku: uvádíme je tedy jen pod čarou, jako deli- kalesu velmi oblíbenou a to právem; neboť jejich maso je velmi jemné, lehce stravitelné, hodící se výs tečně lidem s nemocnýma zaludkem,