#1
alto_textblock
#1
Stranar 10.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
23. října 1904. Číslo 293
#4
alto_textblock
#4
Hledá se
tenorista, který By byl ochoten dáti se za levný
peniz zabiti. Nabídky pod značkou „Ignác Lví
srdce“ do adm. t.
— Hňupe! zvolala Aranka.
V pokoji byli jsme jenom my dva, a prote
mohl jsem uznati s naprostou bezpečnosti, že
titul onen náležel mně.
— Buď proklet, Ignáci, ty jsi beztoho jeh
spojencem! Moje kletba jest, abys nikdy v ži-
votě nebyl šťasten.
Kletbu tu vyřkla po německu, načež i ma
tinka připojila se k této kletbě, odříkávajíe nč
jaká záhadná slova.
Utekl jsem.
#6
alto_textblock
#6
A klelba ta držela se mne zuby nehty. Pře
stěhoval jsem se sice do Pešti, ale kletba, jí
jsem se tímto způsobem doufal zbaviti, šla
v patách za mnou.
Nadešla strašlivá léta.
Bylo mně osudem souzeno, že jsem vždy
musil vyvésti něco takového, čím jsem se sta
odporným, nesympatickým nebo škodlivým,
Znal jsem takového člověka, který psal
svému příteli soustrastný dopis při té příležitosti
když mu manželka utekla. Nu, a vidíte, onen
člověk byl u porovnání se mnou vtěleným tak
tem, pravou jeho bohyní.
Bylo-li v kavárně čtyřicet prázdných stolů
sedl jsem si k čtyřicátému čtvrtému, u něhož už
tři hosté seděli. Ba, položil jsem si na stůl klo-
bouk a hůl a při odchodu svém vylil jsem pravi-
delně některému hostu jeho kávu do klína. Za ta-
kové okolnosti jsem obyčejně mnohem rychleji
odeházel než přicházel.
Jednou viděl jsem na elektrické dráze mini-
sterského radu, jak rozmlouval velmi důvěrným
způsobem s nějakou neobyčejně ošklivou dívkou
Hned jsem ho zatáhl stranou a šeptal jsem
mu do ucha:
— Omrzí-li ministerského radu jeho živo
manželský, mohl by se věru dvořiti hezčím
děvčeti.
K čemuž on odpověděl:
— Pane, vězte, že to je moje dcera.
Tak? To se musím z té bryndy nějak vy-
sekat. I řekl jsem úplně chladnokrevně:
— Já neříkám, že je vaše dcera ošklivá.
To právě neříkám. Ba, kdyby si dala první čtyři
zuby, které jsou křivé, vytrhnouti a nové za
saditi, byla by zcela hezkou.
Když jsem pana radu zahrnul těmito otcov-
skými radami, odešel jsem uspokojen. Pozděj
jsem se dověděl, že, kdybych se nebyl rychle
vzdálil, byla by se vyskytla druhého dne v novi
nách zpráva s nadpisem: „Rvačka na - elektri-
cké dráze“
Podívejme se na mé divadelní večery!
Hrálo-li se drama, přicházíval jsem do di-
vadla obyčejně při scéně, když král umiral a
rozděloval zdlouhavým hlasem a v krásných
verších říši svou mezi své dospělé syny. Boty
mně ovšem vrzaly, obecenstvo syčelo a umíra-
jíci král ještě s posledním napjetím sil povstal na
loži, při čemž mne poctíval jmény různých
zvířat, z nichž už teď pamatuji se jenom na
opici.
Oponu pak pravidelně spustili a král nucen
byl ještě jednou umírati, ale učinil to jen s pod-
mínkou, že mne dříve z divadla vyvedou. Ta-
kové požadavky mají králové. Ani nedovedou
před člověkem klidně zemříti.
Při veselohře jedl jsem obyčejně lískov
ořechy, které jsem si louskal zuby, poněvadz
to roztomile chrastilo.
Když došly ořechy, přešel jsem na pomo-
ranče. Na odhozených pomorančových kůrách
sklouzli obyčejně tři neb čtyři lidé a vyvrili si
nohu. Můj příchod do divadle k veselohře ozna-
moval vždy nadmíru rozsáhlou činnost ochranné
stanice. Ba, nejednou byli nuceni přivolati s
divadelní lékaři na pomoc sv. Rocha.
Takovým jsem byl já člověkem. Moji přátelé
— totiž, co to mluvím, vždyť nemám žádných
přátel — oni pánové, kteří se dali se mnou
někdy do řeči, říkávali často, že musí ve mně
bydliti skutečně lví srdce, jinak že bych se byl
už dávno zastřelil. Titíž přívětiví pánové radili
mi, abych se oženil. Žena prý velice působí na
změnu povahy mužovy. Z ukrutných tygrů stá-
vají se ovečky a naopak — a to vše jen ná-
sledkem manželství.
Ožením se tedy, ale dříve musím míti zná-
most.
I vyšel jsem sí za tím účelem na led.
Sotva že jsem si připjal brusle, počal led s tako-
vým chvatem táti, že ti, kteří stáli uprostřed
rybníka, mohli se jen plováním zachrániti. Ast
čtyřieet lidí roznemohlo se ten den zánětem plie.
#8
alto_textblock
#8
Zanechal jsem všech dalších pokusů. Že
nitbu svoji svěřil jsem osudu.
Jednoho dne procházel jsem se po Dunaj
ském nábřeží a přemýšlel jsem o tom, mám-l
skočiti do vody či mám-li jíti na černou kávu
do kavárny „Vigado“. Již jsem chtěl jíti domů,
když tu z jedněch dveří vyšel mladý muž, po-
spíchal přímo ke mně a pravil:
— Pane, ať jste kdokoli, vyzývám vás
abyste šel nám za čtrnáctého.
— Za čtrnáctého? Co pak je to za hru
v karty, že je k ní potřeba čtrnácti osob?
— To není hra v karty, nýbrž večeře na
oslavu jmenin. Teprve teď moje matka si po-
všimla, že nás bude zrovna třináct. Pojďte nám
tedy za čtrnáetého.
Pozvání k večeři ze zásady přijímám. Nyn
jsem je také přijal. Jakmile jsme přišli nahoru.
přijala nás matinka v předsíni. Otec pak chtě
právě ven vyraziti.
— Chytil jsi už někoho? — tázal se syna
— Chytil.
— Škoda. Teď právě oznamuje Szenes, že
nemůže přijíti. Tak tedy bude nás i s tímt
pánem zase jenom třináct.
— Jmenuji se Ignáe Sárdy.
— Ano, s panem Ignácem. Nemohl js
trochu počkati? Co s ním máme teď dělat?
Mám tu dobrou vlastnost, že dovedu po-
slouchati věci pro mne nepříjemné s největší
chladnokrevností. I teď obrátil jsem si klidně
manžety a počal jsem si kartáčovati šaty. Velm
úsilovně připravoval jsem se k večírku.
Muž, žena a syn hleděli na mne nevlidně,
já však, znaje dobře již od nejstarších dob
pověstné maďarské pohostinství, směle jsem zde
zůstal. Ba měl jsem i tolík taktu, že jsem se
odebral do salonu; snad by jim bylo nepříjemno,
kdyby mi musili nadávat v mé přitomnosti.
#9
alto_textblock
#9
řekla:
#10
alto_textblock
#10
V saloně byly teprve dvě osoby. Jedna ma-
tinka s dcerou. Dívce mohlo býti asi osmnácte
let, ačkoli chodila ještě v krátkých šatech. Ma-
tinka měla na sobě šaty červené. Dle červených
šatů jsem soudil, že matinka je vdovou, která
by se ráda podruhé vdala a že se proto nosí
mladě a nechává svou dceru choditi v krátkých
šatech.
Ty červené šaty nebyly nové. Zdálo se, že
už často byly žehleny a čistěny. Ba věřil jsem
pevně, že byly dříve černě a pak že byly obar-
veny na červeno, neboť ženy jsou všeho schopny.
Ze všeho toho jsem soudil, že vdova ta jest
chudou, ale spořivou a dobrou hospodyní.
Jedna vráska na jejím čele svědčila o tom,
že prvního svého muže milovala a že by i dru-
hého dovedla milovati, třeba by měl dosti ne
patrné důchody. Bradavička pak na pysku uka-
zovala, že pocházela ze staré pešťské patricijsk
rediny.
Hned jsem měl plán pohotově: vezmu si tu
vdovu za ženu, děvčeti dám řádné vzdělání,
provdám je za bohatého muže, vymíním si apa-
náž a zabezpečím si tak klidné stáří.
Sedl jsem si ke vdově. Řekl jsem jí své
jméno a štípl jsem dcerušku do brady. Očekával
jsem, že vdova bude se k tomuto lichocení vděč
ně usmívati, že ji totiž pokládám za tak mladou
že posud může se její dcera štípat do brady
Místo toho však praštila mne holka přes ruku
začervenavši se utekla, červená vdova pak zlostně
#11
alto_textblock
#11
— Ale pane!
Tento hlas píchl mne do srdce: to je ona
Aranka, dcera kapitánova. Honem jsem si sedl
abych ohromením neupadl.
— Vy jste to, paní?
— Kdo?
— Aranka Škorálová.
— Já jsem to... a vy... vy... ano, už
se pamatuji, Ignác Sárdy z Rozmarinské ulice.
Jak jsme se oba změnili! Vy chodíváte do tohohle
domu?
— Tak někdy, vypomáhám zde ...
— Sedněte si ke mně při večeři.
— Pokud bude možno... já všecko uči-
ním... ale, račte věděti... pan Szenes one-
mocněl... Je jakýsi malý zmatek...
— Szenes že onemocněl?
— Zdá se.
— Tedy s večeře sejde.
— Že by s večeře vůbec sešlo, tomu ne-
věřím, ale s mě večeře snad.
— Rozumím tomu, vy jste dobrým přítelem
Szenesovým a pospícháte ho navštiviti . ..
— Ano.
Zatím scházeli se hosté, domácí pán pak
zavolal mne stranou a učinil mi návrh, abych
večeřel zvláště, že se bude musiti ještě dlouho
na hosty čekati. Přijal jsem návrh ten a v půl
hodině zasedl jsem ke skvostné večeři. Když
jsem se pustil do rytířského zápolení se třetím
stehnem krocanovým a právě chtěl jsem sáhnouti
oběma rukama do talíře, přihnal se domácí pán
a pravil.
— Pane, odpusťte.
—— Co se stalo?
— Můj bratr neočekávaně přijel z venkova.
i budeme vás tedy přece potřebovati . . . aby
nás nebylo třinácte. Nejezte už!
— To pravíte ted?
— Nemůžete-li více jísti, aspoň kibicujte..
To osudu také postačí.
Jsou lidé, kteří hledí vstříc smrti. Mezi ty
já nepatřím. Já náležím mezi ty, kteří hledí vstříe
druhé večeři.
Sedl jsem si k Arance Skorákové. Už př
studeném a míchaném nářezu počala mi vyklá-
dati svoji životní historii. Vdala se za jednoho
přítele svého otce, který rovněž byl kapitánem
na propelleru a měl z prvního manželství jednu
dceru skoro už na vdávání.
— Viděl jste, to je ta, co jste ji štípl do
brady.
— To je tedy vaše nevlastní dcera?
— Ano. Muž mi zemřel a nechal mi ji n
krku. Pěkná je, že?
— Velmi pěkná.
Aranka vrhla na mne sladký pohled a dala
mi na talíř největší krocaní stehno.
— Čtvrtě — zabručel jsem hrůzou.
— Co čtvrté?
— Čtvrté století už jsem neviděl takov
krocaní stehno.
— Rád jíte?
— Rád, ale nemohu snísti říšský sněm kro
ceaních stehen!
— Jak tomu rozumite?
— Nic, nic, o to se nestarejte — řekl jsem
zmateně. Načež jsem zavřel oči a s divokou od-
hodlaností pustil jsem se do stehna.
— Vy máte pořád tak dobrý apetit jako
dříve — pravila Aranka.
To povídá ta, která viděla teprve čtvrtý dí
mého apetitu.
Najednou však uchopila mne za ruku.
— Pane, vy jste ten, který byl zhoubcen
naší rodiny ..
— Račte? Já?
— Teď nadešla doba, kdy to můžete na-
praviti. Vezměte si Lauru, moji nevlastní dceru.
— A odvoláte pak tu kletbu?
— Odvolám, ba pošlu vám obratem pošty
své požehnání.
— Dovolte, abych si věc rozmyslil.
Rozmýšlel jsem se. Toto manželství učiní
konec oné kletbě a otevře mi cestu k blaženosti.
Ale mám učiniti svou tehyní tu ženu, která mne
proklela a která se mi ještě pak bude neposledy
mstiti? Tak lvího srdce přece nejsem.
Co dělat? Ta tchyně musí býti odstraněna.
Ale jak?
Zeela prostě. Pojmu ji za ženu.
Tohle byla myšlenka tak obrovská, že jsem
zůstal celý omráčen: sňatkem zbaviti se tehyně.
něco takového se dosud v historii nepřihodilo.
Při šampaňském pronesl jsem přípitek na
bodrou rodinu, z níž jsem ani živé duše neznal
a potom řekl o ruku Arančinu.
Ona dala se do pláče a vrhla se mi kolem
krku. Později i já jsem se dal do pláče, ale
při tom jsem jí nikdy kolem krku nebral.
Domácí pán pak zabručel:
— Nic platno, ta pověra je přece pravdiva.
Pozvali jsme 13 hostí i pomyslil jsem si hned
že některý z nich ještě tento rok se ožení.
Z maď. přel. Jan Martin.
#12
alto_textblock
#12
listů.
#13
alto_textblock
#13
Různě zprávy.
#14
alto_textblock
#14
= Nakloněná věž na Urále. Jednou z nejzname-
nitějších památek urálských starožitnosti jest šikmá
věž, podobná pověstným nakloněným věžím v Bologni
a vPise, jež se nachází v nevianském závodě. Věž ta
nalezá se u ohradní zdi, jež obklopuje jednotlivé bu-
dovy a dílny závodu. Věž má výšku 28 sažení a již
zdálí jeví se patrně nakloněna a sklon její od přímky
páči se na dvě saženě. Kdy tato věž postavena byla,
není již určitě známo, ale předpokládá se, že stojí
aspoň již 200 let. Vchod do věže jest ze dvora závodu,
kde k ní přistavěno rozsáhlé křídlo. Podle rázu své
architektury připomíná tato věž středověkou campa-
nilu. V dřívějších dobách nalezaly se v prostředním
patře věže různé komnaty, nyní však věž pustne. Tvar
věže jest čtvercový, do polovice výšky zvedá se hole
zdivo. Tloušíka stěn jest velmi značna, jako u nějaké
věže pevnostní. Ve věži nalezá se orloj se starobylou
zvonkovou hrou, jehož ústrojí nalezá se v prvém patře.
Ve střední výšce věže jest balkon, obíhající celou
budovu. O patro výše zavěšeny jsou zvony, načež ná-
sleduje opět patro s baikonem, nad nímž se zvedá ku-
želovitá střecha, zdobená karnysy, výstupky a výklen-
ky. Ústrojí hodin jest velmi složitě, z déli více než
saženě, se dvěma závažími, jež uvádějí stroj v pohyb.
Každé závaží má váhu dvou pudů, kladivo, jímž se
bíje do zvonů, má průměr as 1 aršinu a délku as 1
saženě. O 12. hodině zvony hrají „Dože cara chrani“.
Nyní jest stroj pokažen. Z prvého patra vedou schody
do druhého patra, kde se nachází jedenáct zvonů, jež
se rozezvučí pomocí provazů, vedoucích od stroje
v prvém patře. Odtud temně točité schody vedou ke
třetímu, poslednímu patru. S nejvyššího balkonu věže.
jenž ovšem je dost úzký, naskytuje se báječný pohled
na celý závod a jeho okolí. O věži koluje mnoho po-
věstí a legend. Vypravuje se, že v podzemních míst-
nostech věže Demidov razil peníze, dobývaje zlato
a stříbro ze sibiřských ložisk. V tagilském museu cho-
vá se zlatý pohár s nadpisem, že byl zhotoven v Sibiři
r. 1724. To opravňuje domněnku, že Aklnfiu Demidovu
byla známa ložiska v Sibiři před tím, než došlo k úřad-
ním objevům zlata. Pověst o mincovně Demidových
potvrzuje též okolnost, že po velkém požáru závodu
v Nevjansku r. 1890 byla objevena v jedné budově
závodu podzemní dílna, ve které nalezeno několik
tavicích peci. Dílna měla podzemní spojení s věží. Za-
chovalo se též historické svědectví (Prjadilščikova), že
na rozkaz Akinfije Demidova, jež se obával revise
knížele Vjazemského, vysianého na Urál, byli utopeni
v podzemní věži četní uprchlíci a lidi bez průvodních
= Tartariu z Tarasconn prý exisloval. Kterak
Alfons Daudet znal znamenitě svoje krajany, Fran
wouze z jihu, s báječnou, nezkrotnou jejich fanlasií
vyvolanou žárem provencalského slunce, »které tak
rádo svádí ke lhaní«, dokazuje jeho historie o taras-
conském bohatýru Tartarinovi. Když vydal v letech
sedmdesátých svoji skvostnou knihu o podivuhodných
dobrodružstvích hrdinného Tarlarina z Tarasconu na
lovech lvů v Africe, povstalo po celém jihu Franci
proti němu takové rozhorlení, že by byl býval lyn-
chován, kdyby se byl odvážil do Tarasconu. Nyní
snaží se Tarascoňané dokazovat, že slavný jejich
krajan Tartarin není výplodem fantasie básníkovy.
nýbrž že — vskulku žil! Tak dokonale pronikla fikce
mozky faniastických Jihofrancouzů, že po několika
desetiletich ji považují za skutečnost! S hrdostí uka-
zují teď Tarascoňané cizincům »dům s baobabem«.
bydliště Tartarinovo. Tarascon dosud neměl slavného
muže a přisvojil si tedy hrdinu Daudetova románu.
Avšak již i sousední Beaucaire činí nárok na tohoto
bohatýra, jako několik měst řeckých se hádalo o slávu.
že jsou rodištém Homérovým. V Taraseonu se Tar-
tarin narodil, v Beaucairu prý zemřel. V jihofran-
couzských listech povstaly náruživé polemiky o pravé
jméno a osobnost tohoto bohatýra. Ba i pařížská
»Libre Parole« onehdy přinesla článek, že se Tartarin
vlastně jmenoval Pitlalonga a že pochazel z Italie.
Nyní oznamuje Robert Mitchell, že jest s to, podati
autentický materiál k životopisu Tartarinovu. Náš
hrdina prý skulečně existoval, »le nenarodil se
Tarasconu, nýbiž v Nimes. Jmeno Tarascon ovšem
se hodilo Daudetovi znamenitě pro svůj plný zvuk
a pověst o báječné sani Tarasque. Jmenoval se Re-
nard a Daudel říkal mu vstrýčku« ačkoli byli toliko
známí. Byl to obr s plavým plnovousem, byl nadšen
pro romantická dobrodružství, ale k nemalému svému
zármutku nemohl se nikdy oplatnit sve velkých vě-
cech«. Když ho škádlili, bránil se jak Tartarin
tklivým pathosem: »Bodejte kordem, pánově, nikoliv
jehlami.« — Když vyšel román Daudetův, rozkmotřil
se Renard s básníkem nadebro.
= Obrazy z pozůstalosti Verežčaginovy. V sí-
ních carské ruské společnosti pro podporu maliřství
v Petrohradě vystaveny těchlo dnů obrazy z pozů-
stalosti slavného malíře Vasila V. Vereščagina, zahy-
nuvšího v Port Arturu, jež společnost získalu od
vdovy mistrovy. Mezi vystavenými novými obrazy
vzbuzují opět zvláštní pozornost hlavně obrazy bi-
tevní. Obraz »Tygr u mrtvoly vojáka«, který Vereš-
čagin maloval na své cestě po Turkestanu vyzname-
nává se velkou nádherou barev a výraznosti. Meži
většími obrazy jsou důle »Utok«, episoda z války
rusko-turecké a »Mešita« oba rázu ryze vereščagin-
ského. Z menších obrazů, jež však jsou velmi zají-
mavě, zasluhují zvláštní pozornosti nové obrazyz
války na Filiplnách. Efřektní jsou obrazy »Výslech
špohounův« ve dvou výjevech, »Raněný jezdec« a
»Americké standardy«. Všechny tyto obrazy vyzna-
menávají se nádherou barev a mnchotvárností ná-
lady. K nim druží se zajímavé obrazy z ruské války
roku 1812, kde Vereščagin zvěčnil čelné episody z
bojů Ruska s Napoleonem I. a jež se důstujně řadí
k velkým jeho obrazům z války roku 1812. Zároveň
vystaveny četné svazky sklz a alba Vereščaginova,
jež vzbuzují značnou pozornost.
= Nový měsíc Salurnův, který objevil professor
Pickeriny, jehož objev potvrzen různými jinými bvě-
zdárnami, vyznamenává se dle došlých zpráv podiv-
nými vlastnostmi. Na hvězdárně v Greenwichu bylo
totiž zjištěno, že pohyby tohoto nebeského tělesa, je-
muž dáno jméno »Phoebe«, liší se od pravidelného
pohybu ostatních těles nebeských a že tento trabant
nekrouží směrem skorem všech ostatních těles slu-
neční soustavy, nýbrž směrem opačným, tedy naproti
drahám ostatuích měsíců Saturna a také kruhů Sa-
turnových. Potvrdí li se toto pozorování, bylo by mo
žno předpokládat, že tento měsíc není částí Satorna
samého, že nevzníkl z hmoty planety, nýbrž že zevni
přibližil se příliš Saturnu a utkvěl takto v oblasti
jeho přitažlivosti.
= Ukradená podobizna. Z Londýna se ozna
muje: Teprve nyní vešlo v známost, že dne 5. t. m
ukraden byl z National Portrait Gallery drzým způ-
sobem obraz. Je to ovální miniatura asi dva palc
vysoká a půl druhého palce široká, znázorňojíc sta-
rého muže v kroji 18. věku, prostého vzezření, lékaře
barona Dimsdale, dílo to anglického miniaturisty
Andrea Plumera. Krádež spáchana, když byla gale-
rie příslupna obecenstvu a k tomu v síni zvláště
bedlivě střežené, ve které se nalezají částečně velmi
cenné podobízny ministrů. Sluha galerie zaslechl asi
ke třetí hodině odpolední škrabavý šrámot a zpozo-
roval mladíka v šedém svrchníku a v černém tuhém
klobouku poněkud spěšně se vzdalujícího. Zjistil pak
ihned, že ona podobizna zmizela, byla patrně s dosti
značným násilím odtržena od stěny, v níž byla
přišroubována. Policie z počatku krádež tajíla,
poněvadž doufala, že tím snáze přijde na stopu
zloději. Toť vrchol policejní hlouposti, jaká se
dávno nepřihodila. Zločince možno objeviti po-
mocí nejširší veřejnosti, nikoliv tajemnůslkařstvím,
Baron Dimsdale, znázorněný na mlniatuře, byl po
celé Evropě znám jako horlivý rozšiřovatel očkování
protí neštovicím. Očkoval carevnu Kateřinu, car
Alexandra I. a jeho bratra velkoknížete Konstantina.
začež se mu dostalo ruského titulu barona a stálního
rady a mimo to znučných honorářů a pensí. Žil
později v Anglii jakožto lékař a bankéř. Sloučení
těchto dvou tak různých zaměstnáni zdá se být po-
divné, ale bankéřství provozováno bylo v oněch do-
bách v Anglií skorem vídy jen jako vedlejší zaměst-
nání. Potomek tohoto barona Dimsdale jest aldeman
baron sir Dimsdale, jenž v korunovačním roce by
lordmayorem londýnské City. Manželka jeho daro
vala roku 1880 ukradenou nyní miniaturu National
Portrait Gallery
= Plíšti světová výblava v Patíži. V časopisech
pařížských vyskytuje se podivná zpráva, že příšti svě-
tová výstava uspořádána bude nikoli roku 1911, jede-
náct let po poslední výstavě, nýbrž teprve roku 1920.
a lhůta tato ustanovena prý proto, že roku 1920 oslave-
no bude také 50. výročí zalbžení třetí republiky fran-
couzské. Potvrzení této zprávy třeba prozatím v yěkat
#15
alto_textblock
#15
Číslo 52.
#16
alto_textblock
#16
Snchy-
1912/1004.
Pořádá J. Rašovský.
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
#17
alto_textblock
#17
Prní světová známka!
#18
alto_textblock
#18
Psací stroje Remington.
Model 1004.
Demonstrace všude zdarmal
GLOGOWSKI a SPOL., PRAHA, Příkop, [7.
21251
#19
alto_textblock
#19
Úloha čís. 106.
W. baron Holzhausen, Frankfurt.
(„Offiziers-Schachzeitung.“
#20
alto_textblock
#20
Žádejte zdarma a franko
illustrovaný cenník panských, damských a dětských
oděvů, jejž právě vydala správa velkopodniku
„U Zemského Musea“ v Praze,
hořejší Václavské nám. č. 70.
Za příčinou velkovýroby jest tento velkozávod nej-
levnějéím v Čechách
#22
alto_textblock
#22
22469
#24
alto_textblock
#24
á
o
#25
alto_textblock
#25
Jos. Nešverai
#26
alto_textblock
#26
Op. 98. Serenata pro klavír. 1 K 20 h
97. Rieordanza pro housle s prů-
vodem klavíru. 1 K 20h
25.
Ukolébavka pro housle s pri-
vodem klavíru. Šesté vydání.
1 K 20 h.
K slavnému dni. 5 snadňou-
čkých (v I. poloze) skladbiček pro
mladé houslisty s průvodem kla-
víru. 4 K.
21046
#28
alto_textblock
#28
Mat ve 4. tazích
#30
alto_textblock
#30
Partie č. 87.
Hrána 5. května 1904 v turnaji v Cambridge Spring-
Norský gambit.
Bílý: Mieses.
Cerný: Čigorin
1. e2—e4
67—65
28. Jg3—e2
Ve8—f
2. d2—d4
e5xKd4.
29. Dd7—d4
f7— f
3. c2 —c3
d4xKces
30. g2—g4
Kg8—ha
4. Sf1—c4
e3xb2
31. KŘ2—g9
Jd2xc b3
5. Sc1 XKKb2
Dd8 — e7
32. Dd4—d3
De2 xkc be.
6. Jb1—e3
c7—c6
33. Dd3xb
Db2xc bs
7. Jg1—e2
b7— b5
34. Ve3x bs
Vf8—es
8. Sc4—b3
a7— a5
35. Je2 —d4
Ve8—ct
9. Val—cl!e)
Jb8—ae
36. Vb3 — ds
Kh8 —gs
10. 0—0
Ja6—c5
37. f4—f5
Kgs—f7
11. Je2 —— d4 !
Je5)k bs
38. h2—h
Ve4—c5
12. Jd4—f5
De7—e6
39. Jd4—e6
Ve5—c2-
13. a2x b3 d)
Jg8—f
40. Kg2 — fi
Kf7—er
14. Je3—e2 ! e)
J16—h5
41. Vds — d5
g7—g6
15. f2—f4 1 9)
Ded—g
42. Vd5xb5
g6xs t
16. Je2—d4
Jbö— 16
43. g4Xf5
Ke7—de
17. Ddt—e
Se8—bz
44. Je6—d
Ve2—
18. Jd4xcb5!g)
c6xxkKc b5
45. Jd4 —b3
Kd6—es
19. De2 —cz
Sf8— b4
46. Vb5—b8
25—a4
20. De7x«b??h.
0—0
47. Vb8—c9-
Kc6—d5
21. Vf1—fsi
Va8 —bs
48. Ve8— ds-
Kd5—e5
22. Db7—- a7
Jf6xe4
49. Jb3— ds
Sb4xd2
Je4— da
23. Jf5—g3
50. Vdsxd2 Ke5x«fo
24. Ví3—e3 Vb8—c8
51. Vd2—d5++- Kf5 —ek
25. Ve1Xc8 Ví8 — es
52. Vd5--a5 Ke4—da
26. Da7Xd7 Dg6—br-
27. Kg1—2 Db1—c2
a černý vyhrál.
Pozuámky dle „W. Schachzeitung“
a) Zamilovaná obrana Čigorinova.
b) Hrozí a5—a4—a3 oba střelce zatlačiti na špatnějš
místa.
c) Výtečný tah. Miněno jest Je3)b5. Nad to jest pole
a 1. pro střelce uprázdněno.
d) Znamenitým si pučináním (14. až 19. tab) zjednal
si Mieses rozhodující převahu-
Hrozí Je2—f4!
Hrozí 14. Jc2—d4. De6—g6, 17. Jf5—h4, Dg6—h6
18. Jd4—f5 atd. Kdyby táhl černý 15. . . Sf8—ev
následovalo by 16. Je2—d4, De6—g6, 17. Ddlxch5
Pěkná a korrektní oběť. Bohužel, zbloudil Miese
později s pravé cesty
Zde byly dvě možnosti vyhráti: I. 20. Vct — c5
Jf6—d5, 21. Dc7—e5+- Ke8—f8, 22. Ve5xéb5 atd
II. De7—e5 + Ke8—f8 (kdyby Ke8 —d8 tak Sb2 —d4
atd.) 21. Sb2—c3 atd.
Nyní nabývá č rný rychle převahy. Lépe bylo by
asi Jí5xg7.
Po Ve4—e1+ 50. Kf1—e2 Ve1—c2 byl by se bílý
ihned vzdal.
#31
alto_textblock
#31
54.
#32
alto_textblock
#32
Nakladatel Fr. A. Urhánek, časký knihkupec
v Praze, vedle Nár. divadla.
#33
alto_textblock
#33
= Prvý český závod hudební. =
Seznamy hudebnin rozesílám na
požádání (tu prosím o udání, z kterého oboru?
zdarma frankovaně.
#34
alto_textblock
#34
Port Artur jistě padne!
#35
alto_textblock
#35
Ano, rozsyne se smíchem, začnou-li před jeho
hradbami Japonci čísti nahlas druhý ročník kalendáře
„Smíšek!“, Na štěstí však Japonci neznají- česky
a proto Port Artur se udrží. Za toto zachránění ruské
pernosti věnuj každý přitel velikého slovanského ná-
roda jedinou korunku, poštou 60 kr., za kterou
pošle Ti nakladatel Al. Neubert v Jilemnici,
nebo Tvůj knihkupec tohoto nepřítele — záchrance
Port Arturu.
#36
alto_textblock
#36
22 296
#37
alto_textblock
#37
Právě počaly vycházeti
Sebrané spisy
#38
alto_textblock
#38
gnátu
#39
alto_textblock
#39
Herrmanna
#40
alto_textblock
#40
v sešítech po 32 hal.
#41
alto_textblock
#41
Partie čís. 88.
Hrána v listopadu 1901 v Christianli.
Skotský gambit.
Bílý: Kap. S. Baage, Černý: Nadplnkovník e
Chalice.
Christiania
67—e5 ( 0. Dd1—h5 Jg8—e7
1. e2—e4
10 Dh5—f7+ Ke6xe5
2. Jg1—f3 Jb8—c6
11. Sc1xf4 Ke5—et
3. d2—d4 e5xKdl
12. f2—f— Ke4—ds
4. Sf1—c4 Sf8—c5
13 Vf1—d1+ Kd3—eh
5. 0—0
h7—h6?
14. Vdi—d2+ Ke2—ei
6. c2—c3 Je6 —a5 a)
7. Se4xf7+ Kesxf7 15. Jb1—a3-
8. Jí3—e5+ Kf7—e6
Poznámky dle „Offiziers Schachzeitung“:
a) Lépe bylo dixe3 nebo d4—d3.
) Dříve se mělo táhnouti Dd8—f6. Nyní následuje
rána na ránu!
Zajímavá partie! Ještě zde nebylo, aby již v 15
tazích černý král přešel s pole e8 až na el a zde
byl mat.
#42
alto_textblock
#42
obsahovati bude práce v knlze dosud
Dlll. nevydané s názvem
#43
alto_textblock
#43
Blednoucí obrázky.
#44
alto_textblock
#44
Přečetná obec ctitelů Herrmannovy tvorby
uvítá úplné vydání jeho spísů s povděkem.
Náležiť Herrmann k autorům u nás nejoblí-
benějším. Ve velkém románě, v humoresce
i v krosbě lost Herrmann srdečným, neodo-
latelně veselým, uchvacujícím. Zásluhou jeho
bylo a jest, že poskytl čtenáři právo i pří-
ležitost smáti se od ardce, smáti se až
k slzám . ..
Sebrané spisy lgnáta Herrmapna vy-
cházejí v sešitech po 32 hal. Na 10 zešlí
možno předplatiti K 3.20, na 20 sošltů
K 6.40 l se zásllkou.
První sešit zašle na ukázku a po-
kračování dodá každý knihkupec, Jakož
NAKLADATEL F. TOPIČ KNIHKUPE
v Praze, Ferdlnandeva Vřída č. s.
#45
alto_textblock
#45
Studie čis. 11.
Adolf Zink), Vídeň
(Reprodukce.)
#46
alto_textblock
#46
Právě vyšlo
#47
alto_textblock
#47
O šedivění a barvení vlasů
Napsal Mag. Pharm. Bedřich Morávek
(Bibliotéka lékař, spisů populárních sv. XXIX.
Cena K 1.30, poštou o 10 h více.
Poslední svazky „Bíbl. lék. spisů popul.“ obsahují
Sv. 24. Těhotenství — Porod — Šesti-
neděli. Napsal MUDr. K. Bulíř.
městský okres. lékař v Praze. Se 14
vyolrazeními. Cena K 1.—
Sv. 25. Choroby žaludeční. Napsal MUDr.
J. Peyr, praktický lékař v Praze. Se
4 vyobrazeními. Cena K 1.20.
Sv. 26. O horečce a jejím léčení. Na-
psal Dr. Vl. Mladějovský, soukromý
docent při české universitě pražské.
Cena K 1.—
Sv. 27. Hubenost, její význam a lé-
čení. Napsal MUDr. V. Mrázek, ře-
ditel lázní v Letinách a odborný le-
kař v Praze. Cena K 1.20.
Sv. 28. Závrať a jiné choroby nervo-
vé. Napsal MUDr. V. Vítek, odbor-
ný lékař chorob nervových v Praze
S illustracemi V. Traky. Cena 80h.
Poštou o 10 h každý svazek více.
Nakladatelatvi Hejda č Tuček knihkupectv
v Praze-ll., Karlovo nám., 26' n.
Seznamy knih nových i antikvárních
na požádání zdarma a franko.6r
22578
#48
alto_textblock
#48
Bilý na tahu remisuje.
Studie tato byla komponována v r. 1894 a věno-
vána dru. Taraschovi. Původně byla označena, že bílý
na tahu vyhraje. Jest však dokázáno, že bílý může
jen remis dociliti. Zajímavá jest poznámka „Wiener-
schachzeitung“, že toto hluboce založené dílo mistrov-
ské přežije Pyramidy egypiské.
#49
alto_textblock
#49
Zprávy šachové
Zápas Janovski—Marshall nebude se dle nejno-
vějších sdělení konati v Paříži, nýbrž v Hastingsu.
V gambitovém turnaji Riccově jest stáv po sed-
měm utkání následující: Teichmaun 61/2, Leonhardt a
Napier 5, Gunsberg a Me Bean 31/2, van Bliet a Ro-
senbaum 3, Dickinson 2, Jawcet 11/2, Mortimer 1.
Ulohová soutěž brusselské „Revue d'Echees“ roz-
hodnuta soudci P. H. Williamsem a bar. Wardenerem
takto: I. cena G. Heatheote, Manchester, II. cena
K. S. Howard, Rochester, Spajené státy americké,
III. cena E. Pradignat, Sanjon, IV. cena K. S
Hovard. Čestná uznání: 1. J. Chadwik. Liwerponl.
2. A. Charlick, Melrose, Anstralie, 3. A. F. Mackenzie
Kingston, Jamaika, 4. F. W. Wynne, Dudley
od 60kr. do zl. 11.65 za metr.
— Poslední novinky ! — Vy-
placené a již vyelené dodá
va do Bohst vte
vzorků obratem-
#50
alto_textblock
#50
Přátelé zvířat!
#51
alto_textblock
#51
Hennehergova továrna na hedvábí, Curych
#52
alto_textblock
#52
20898
#53
alto_textblock
#53
České dámy upozorňujeme na novotiny damských
látek, na naši českou firmu Václav Vik v Praze, Na
21234
přikopě č. 13n
#54
alto_textblock
#54
Žádejtena ukázku zdarma
velký obrázkový časopia
444 v Praze, nád
„Svět zvířat“
„Klamovkou“
#55
alto_textblock
#55
21136
#56
alto_textblock
#56
Vypálená známka na zátce
#57
alto_textblock
#57
Mattoniho
#58
alto_textblock
#58
k ocbraní
#59
alto_textblock
#59
(21 90e
#60
alto_textblock
#60
P. T.
#61
alto_textblock
#61
MATTON
#62
alto_textblock
#62
kysibelské
kyselky.
#63
alto_textblock
#63
proti
porušnní
#64
alto_textblock
#64
Nádherné dar
#65
alto_textblock
#65
ESSHUple
#66
alto_textblock
#66
2rv
#67
alto_textblock
#67
v nejvelkolepějším výběrua
#68
alto_textblock
#68
(Zasláno.)
#69
alto_textblock
#69
MIKOLÁŠ LEHMANN,
c. a k. dv. závod uměl., výst. a malířské ateller pro
portréiy šid v Praze, Ferdinandova třida čar in
#70
alto_textblock
#70
Úřadníci (s nár. na pensi) se služným od 1800
korun, obdrží půjčky na malé splátky a mírný úrok.
Pražská záložna, Praha, Ferdinandova třída, 22n
21273