ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 d1bca680-71f5-11dc-8b01-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
ALTO TextBloky — 70
#1 alto_textblock #1
Stranar 10.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY
#3 alto_textblock #3
23. října 1904. Číslo 293
#4 alto_textblock #4
Hledá se tenorista, který By byl ochoten dáti se za levný peniz zabiti. Nabídky pod značkou „Ignác Lví srdce“ do adm. t. — Hňupe! zvolala Aranka. V pokoji byli jsme jenom my dva, a prote mohl jsem uznati s naprostou bezpečnosti, že titul onen náležel mně. — Buď proklet, Ignáci, ty jsi beztoho jeh spojencem! Moje kletba jest, abys nikdy v ži- votě nebyl šťasten. Kletbu tu vyřkla po německu, načež i ma tinka připojila se k této kletbě, odříkávajíe nč jaká záhadná slova. Utekl jsem.
#5 alto_textblock #5
Il
#6 alto_textblock #6
A klelba ta držela se mne zuby nehty. Pře stěhoval jsem se sice do Pešti, ale kletba, jí jsem se tímto způsobem doufal zbaviti, šla v patách za mnou. Nadešla strašlivá léta. Bylo mně osudem souzeno, že jsem vždy musil vyvésti něco takového, čím jsem se sta odporným, nesympatickým nebo škodlivým, Znal jsem takového člověka, který psal svému příteli soustrastný dopis při té příležitosti když mu manželka utekla. Nu, a vidíte, onen člověk byl u porovnání se mnou vtěleným tak tem, pravou jeho bohyní. Bylo-li v kavárně čtyřicet prázdných stolů sedl jsem si k čtyřicátému čtvrtému, u něhož už tři hosté seděli. Ba, položil jsem si na stůl klo- bouk a hůl a při odchodu svém vylil jsem pravi- delně některému hostu jeho kávu do klína. Za ta- kové okolnosti jsem obyčejně mnohem rychleji odeházel než přicházel. Jednou viděl jsem na elektrické dráze mini- sterského radu, jak rozmlouval velmi důvěrným způsobem s nějakou neobyčejně ošklivou dívkou Hned jsem ho zatáhl stranou a šeptal jsem mu do ucha: — Omrzí-li ministerského radu jeho živo manželský, mohl by se věru dvořiti hezčím děvčeti. K čemuž on odpověděl: — Pane, vězte, že to je moje dcera. Tak? To se musím z té bryndy nějak vy- sekat. I řekl jsem úplně chladnokrevně: — Já neříkám, že je vaše dcera ošklivá. To právě neříkám. Ba, kdyby si dala první čtyři zuby, které jsou křivé, vytrhnouti a nové za saditi, byla by zcela hezkou. Když jsem pana radu zahrnul těmito otcov- skými radami, odešel jsem uspokojen. Pozděj jsem se dověděl, že, kdybych se nebyl rychle vzdálil, byla by se vyskytla druhého dne v novi nách zpráva s nadpisem: „Rvačka na - elektri- cké dráze“ Podívejme se na mé divadelní večery! Hrálo-li se drama, přicházíval jsem do di- vadla obyčejně při scéně, když král umiral a rozděloval zdlouhavým hlasem a v krásných verších říši svou mezi své dospělé syny. Boty mně ovšem vrzaly, obecenstvo syčelo a umíra- jíci král ještě s posledním napjetím sil povstal na loži, při čemž mne poctíval jmény různých zvířat, z nichž už teď pamatuji se jenom na opici. Oponu pak pravidelně spustili a král nucen byl ještě jednou umírati, ale učinil to jen s pod- mínkou, že mne dříve z divadla vyvedou. Ta- kové požadavky mají králové. Ani nedovedou před člověkem klidně zemříti. Při veselohře jedl jsem obyčejně lískov ořechy, které jsem si louskal zuby, poněvadz to roztomile chrastilo. Když došly ořechy, přešel jsem na pomo- ranče. Na odhozených pomorančových kůrách sklouzli obyčejně tři neb čtyři lidé a vyvrili si nohu. Můj příchod do divadle k veselohře ozna- moval vždy nadmíru rozsáhlou činnost ochranné stanice. Ba, nejednou byli nuceni přivolati s divadelní lékaři na pomoc sv. Rocha. Takovým jsem byl já člověkem. Moji přátelé — totiž, co to mluvím, vždyť nemám žádných přátel — oni pánové, kteří se dali se mnou někdy do řeči, říkávali často, že musí ve mně bydliti skutečně lví srdce, jinak že bych se byl už dávno zastřelil. Titíž přívětiví pánové radili mi, abych se oženil. Žena prý velice působí na změnu povahy mužovy. Z ukrutných tygrů stá- vají se ovečky a naopak — a to vše jen ná- sledkem manželství. Ožením se tedy, ale dříve musím míti zná- most. I vyšel jsem sí za tím účelem na led. Sotva že jsem si připjal brusle, počal led s tako- vým chvatem táti, že ti, kteří stáli uprostřed rybníka, mohli se jen plováním zachrániti. Ast čtyřieet lidí roznemohlo se ten den zánětem plie.
#7 alto_textblock #7
II
#8 alto_textblock #8
Zanechal jsem všech dalších pokusů. Že nitbu svoji svěřil jsem osudu. Jednoho dne procházel jsem se po Dunaj ském nábřeží a přemýšlel jsem o tom, mám-l skočiti do vody či mám-li jíti na černou kávu do kavárny „Vigado“. Již jsem chtěl jíti domů, když tu z jedněch dveří vyšel mladý muž, po- spíchal přímo ke mně a pravil: — Pane, ať jste kdokoli, vyzývám vás abyste šel nám za čtrnáctého. — Za čtrnáctého? Co pak je to za hru v karty, že je k ní potřeba čtrnácti osob? — To není hra v karty, nýbrž večeře na oslavu jmenin. Teprve teď moje matka si po- všimla, že nás bude zrovna třináct. Pojďte nám tedy za čtrnáetého. Pozvání k večeři ze zásady přijímám. Nyn jsem je také přijal. Jakmile jsme přišli nahoru. přijala nás matinka v předsíni. Otec pak chtě právě ven vyraziti. — Chytil jsi už někoho? — tázal se syna — Chytil. — Škoda. Teď právě oznamuje Szenes, že nemůže přijíti. Tak tedy bude nás i s tímt pánem zase jenom třináct. — Jmenuji se Ignáe Sárdy. — Ano, s panem Ignácem. Nemohl js trochu počkati? Co s ním máme teď dělat? Mám tu dobrou vlastnost, že dovedu po- slouchati věci pro mne nepříjemné s největší chladnokrevností. I teď obrátil jsem si klidně manžety a počal jsem si kartáčovati šaty. Velm úsilovně připravoval jsem se k večírku. Muž, žena a syn hleděli na mne nevlidně, já však, znaje dobře již od nejstarších dob pověstné maďarské pohostinství, směle jsem zde zůstal. Ba měl jsem i tolík taktu, že jsem se odebral do salonu; snad by jim bylo nepříjemno, kdyby mi musili nadávat v mé přitomnosti.
#9 alto_textblock #9
řekla:
#10 alto_textblock #10
V saloně byly teprve dvě osoby. Jedna ma- tinka s dcerou. Dívce mohlo býti asi osmnácte let, ačkoli chodila ještě v krátkých šatech. Ma- tinka měla na sobě šaty červené. Dle červených šatů jsem soudil, že matinka je vdovou, která by se ráda podruhé vdala a že se proto nosí mladě a nechává svou dceru choditi v krátkých šatech. Ty červené šaty nebyly nové. Zdálo se, že už často byly žehleny a čistěny. Ba věřil jsem pevně, že byly dříve černě a pak že byly obar- veny na červeno, neboť ženy jsou všeho schopny. Ze všeho toho jsem soudil, že vdova ta jest chudou, ale spořivou a dobrou hospodyní. Jedna vráska na jejím čele svědčila o tom, že prvního svého muže milovala a že by i dru- hého dovedla milovati, třeba by měl dosti ne patrné důchody. Bradavička pak na pysku uka- zovala, že pocházela ze staré pešťské patricijsk rediny. Hned jsem měl plán pohotově: vezmu si tu vdovu za ženu, děvčeti dám řádné vzdělání, provdám je za bohatého muže, vymíním si apa- náž a zabezpečím si tak klidné stáří. Sedl jsem si ke vdově. Řekl jsem jí své jméno a štípl jsem dcerušku do brady. Očekával jsem, že vdova bude se k tomuto lichocení vděč ně usmívati, že ji totiž pokládám za tak mladou že posud může se její dcera štípat do brady Místo toho však praštila mne holka přes ruku začervenavši se utekla, červená vdova pak zlostně
#11 alto_textblock #11
— Ale pane! Tento hlas píchl mne do srdce: to je ona Aranka, dcera kapitánova. Honem jsem si sedl abych ohromením neupadl. — Vy jste to, paní? — Kdo? — Aranka Škorálová. — Já jsem to... a vy... vy... ano, už se pamatuji, Ignác Sárdy z Rozmarinské ulice. Jak jsme se oba změnili! Vy chodíváte do tohohle domu? — Tak někdy, vypomáhám zde ... — Sedněte si ke mně při večeři. — Pokud bude možno... já všecko uči- ním... ale, račte věděti... pan Szenes one- mocněl... Je jakýsi malý zmatek... — Szenes že onemocněl? — Zdá se. — Tedy s večeře sejde. — Že by s večeře vůbec sešlo, tomu ne- věřím, ale s mě večeře snad. — Rozumím tomu, vy jste dobrým přítelem Szenesovým a pospícháte ho navštiviti . .. — Ano. Zatím scházeli se hosté, domácí pán pak zavolal mne stranou a učinil mi návrh, abych večeřel zvláště, že se bude musiti ještě dlouho na hosty čekati. Přijal jsem návrh ten a v půl hodině zasedl jsem ke skvostné večeři. Když jsem se pustil do rytířského zápolení se třetím stehnem krocanovým a právě chtěl jsem sáhnouti oběma rukama do talíře, přihnal se domácí pán a pravil. — Pane, odpusťte. —— Co se stalo? — Můj bratr neočekávaně přijel z venkova. i budeme vás tedy přece potřebovati . . . aby nás nebylo třinácte. Nejezte už! — To pravíte ted? — Nemůžete-li více jísti, aspoň kibicujte.. To osudu také postačí. Jsou lidé, kteří hledí vstříc smrti. Mezi ty já nepatřím. Já náležím mezi ty, kteří hledí vstříe druhé večeři. Sedl jsem si k Arance Skorákové. Už př studeném a míchaném nářezu počala mi vyklá- dati svoji životní historii. Vdala se za jednoho přítele svého otce, který rovněž byl kapitánem na propelleru a měl z prvního manželství jednu dceru skoro už na vdávání. — Viděl jste, to je ta, co jste ji štípl do brady. — To je tedy vaše nevlastní dcera? — Ano. Muž mi zemřel a nechal mi ji n krku. Pěkná je, že? — Velmi pěkná. Aranka vrhla na mne sladký pohled a dala mi na talíř největší krocaní stehno. — Čtvrtě — zabručel jsem hrůzou. — Co čtvrté? — Čtvrté století už jsem neviděl takov krocaní stehno. — Rád jíte? — Rád, ale nemohu snísti říšský sněm kro ceaních stehen! — Jak tomu rozumite? — Nic, nic, o to se nestarejte — řekl jsem zmateně. Načež jsem zavřel oči a s divokou od- hodlaností pustil jsem se do stehna. — Vy máte pořád tak dobrý apetit jako dříve — pravila Aranka. To povídá ta, která viděla teprve čtvrtý dí mého apetitu. Najednou však uchopila mne za ruku. — Pane, vy jste ten, který byl zhoubcen naší rodiny .. — Račte? Já? — Teď nadešla doba, kdy to můžete na- praviti. Vezměte si Lauru, moji nevlastní dceru. — A odvoláte pak tu kletbu? — Odvolám, ba pošlu vám obratem pošty své požehnání. — Dovolte, abych si věc rozmyslil. Rozmýšlel jsem se. Toto manželství učiní konec oné kletbě a otevře mi cestu k blaženosti. Ale mám učiniti svou tehyní tu ženu, která mne proklela a která se mi ještě pak bude neposledy mstiti? Tak lvího srdce přece nejsem. Co dělat? Ta tchyně musí býti odstraněna. Ale jak? Zeela prostě. Pojmu ji za ženu. Tohle byla myšlenka tak obrovská, že jsem zůstal celý omráčen: sňatkem zbaviti se tehyně. něco takového se dosud v historii nepřihodilo. Při šampaňském pronesl jsem přípitek na bodrou rodinu, z níž jsem ani živé duše neznal a potom řekl o ruku Arančinu. Ona dala se do pláče a vrhla se mi kolem krku. Později i já jsem se dal do pláče, ale při tom jsem jí nikdy kolem krku nebral. Domácí pán pak zabručel: — Nic platno, ta pověra je přece pravdiva. Pozvali jsme 13 hostí i pomyslil jsem si hned že některý z nich ještě tento rok se ožení. Z maď. přel. Jan Martin.
#12 alto_textblock #12
listů.
#13 alto_textblock #13
Různě zprávy.
#14 alto_textblock #14
= Nakloněná věž na Urále. Jednou z nejzname- nitějších památek urálských starožitnosti jest šikmá věž, podobná pověstným nakloněným věžím v Bologni a vPise, jež se nachází v nevianském závodě. Věž ta nalezá se u ohradní zdi, jež obklopuje jednotlivé bu- dovy a dílny závodu. Věž má výšku 28 sažení a již zdálí jeví se patrně nakloněna a sklon její od přímky páči se na dvě saženě. Kdy tato věž postavena byla, není již určitě známo, ale předpokládá se, že stojí aspoň již 200 let. Vchod do věže jest ze dvora závodu, kde k ní přistavěno rozsáhlé křídlo. Podle rázu své architektury připomíná tato věž středověkou campa- nilu. V dřívějších dobách nalezaly se v prostředním patře věže různé komnaty, nyní však věž pustne. Tvar věže jest čtvercový, do polovice výšky zvedá se hole zdivo. Tloušíka stěn jest velmi značna, jako u nějaké věže pevnostní. Ve věži nalezá se orloj se starobylou zvonkovou hrou, jehož ústrojí nalezá se v prvém patře. Ve střední výšce věže jest balkon, obíhající celou budovu. O patro výše zavěšeny jsou zvony, načež ná- sleduje opět patro s baikonem, nad nímž se zvedá ku- želovitá střecha, zdobená karnysy, výstupky a výklen- ky. Ústrojí hodin jest velmi složitě, z déli více než saženě, se dvěma závažími, jež uvádějí stroj v pohyb. Každé závaží má váhu dvou pudů, kladivo, jímž se bíje do zvonů, má průměr as 1 aršinu a délku as 1 saženě. O 12. hodině zvony hrají „Dože cara chrani“. Nyní jest stroj pokažen. Z prvého patra vedou schody do druhého patra, kde se nachází jedenáct zvonů, jež se rozezvučí pomocí provazů, vedoucích od stroje v prvém patře. Odtud temně točité schody vedou ke třetímu, poslednímu patru. S nejvyššího balkonu věže. jenž ovšem je dost úzký, naskytuje se báječný pohled na celý závod a jeho okolí. O věži koluje mnoho po- věstí a legend. Vypravuje se, že v podzemních míst- nostech věže Demidov razil peníze, dobývaje zlato a stříbro ze sibiřských ložisk. V tagilském museu cho- vá se zlatý pohár s nadpisem, že byl zhotoven v Sibiři r. 1724. To opravňuje domněnku, že Aklnfiu Demidovu byla známa ložiska v Sibiři před tím, než došlo k úřad- ním objevům zlata. Pověst o mincovně Demidových potvrzuje též okolnost, že po velkém požáru závodu v Nevjansku r. 1890 byla objevena v jedné budově závodu podzemní dílna, ve které nalezeno několik tavicích peci. Dílna měla podzemní spojení s věží. Za- chovalo se též historické svědectví (Prjadilščikova), že na rozkaz Akinfije Demidova, jež se obával revise knížele Vjazemského, vysianého na Urál, byli utopeni v podzemní věži četní uprchlíci a lidi bez průvodních = Tartariu z Tarasconn prý exisloval. Kterak Alfons Daudet znal znamenitě svoje krajany, Fran wouze z jihu, s báječnou, nezkrotnou jejich fanlasií vyvolanou žárem provencalského slunce, »které tak rádo svádí ke lhaní«, dokazuje jeho historie o taras- conském bohatýru Tartarinovi. Když vydal v letech sedmdesátých svoji skvostnou knihu o podivuhodných dobrodružstvích hrdinného Tarlarina z Tarasconu na lovech lvů v Africe, povstalo po celém jihu Franci proti němu takové rozhorlení, že by byl býval lyn- chován, kdyby se byl odvážil do Tarasconu. Nyní snaží se Tarascoňané dokazovat, že slavný jejich krajan Tartarin není výplodem fantasie básníkovy. nýbrž že — vskulku žil! Tak dokonale pronikla fikce mozky faniastických Jihofrancouzů, že po několika desetiletich ji považují za skutečnost! S hrdostí uka- zují teď Tarascoňané cizincům »dům s baobabem«. bydliště Tartarinovo. Tarascon dosud neměl slavného muže a přisvojil si tedy hrdinu Daudetova románu. Avšak již i sousední Beaucaire činí nárok na tohoto bohatýra, jako několik měst řeckých se hádalo o slávu. že jsou rodištém Homérovým. V Taraseonu se Tar- tarin narodil, v Beaucairu prý zemřel. V jihofran- couzských listech povstaly náruživé polemiky o pravé jméno a osobnost tohoto bohatýra. Ba i pařížská »Libre Parole« onehdy přinesla článek, že se Tartarin vlastně jmenoval Pitlalonga a že pochazel z Italie. Nyní oznamuje Robert Mitchell, že jest s to, podati autentický materiál k životopisu Tartarinovu. Náš hrdina prý skulečně existoval, »le nenarodil se Tarasconu, nýbiž v Nimes. Jmeno Tarascon ovšem se hodilo Daudetovi znamenitě pro svůj plný zvuk a pověst o báječné sani Tarasque. Jmenoval se Re- nard a Daudel říkal mu vstrýčku« ačkoli byli toliko známí. Byl to obr s plavým plnovousem, byl nadšen pro romantická dobrodružství, ale k nemalému svému zármutku nemohl se nikdy oplatnit sve velkých vě- cech«. Když ho škádlili, bránil se jak Tartarin tklivým pathosem: »Bodejte kordem, pánově, nikoliv jehlami.« — Když vyšel román Daudetův, rozkmotřil se Renard s básníkem nadebro. = Obrazy z pozůstalosti Verežčaginovy. V sí- ních carské ruské společnosti pro podporu maliřství v Petrohradě vystaveny těchlo dnů obrazy z pozů- stalosti slavného malíře Vasila V. Vereščagina, zahy- nuvšího v Port Arturu, jež společnost získalu od vdovy mistrovy. Mezi vystavenými novými obrazy vzbuzují opět zvláštní pozornost hlavně obrazy bi- tevní. Obraz »Tygr u mrtvoly vojáka«, který Vereš- čagin maloval na své cestě po Turkestanu vyzname- nává se velkou nádherou barev a výraznosti. Meži většími obrazy jsou důle »Utok«, episoda z války rusko-turecké a »Mešita« oba rázu ryze vereščagin- ského. Z menších obrazů, jež však jsou velmi zají- mavě, zasluhují zvláštní pozornosti nové obrazyz války na Filiplnách. Efřektní jsou obrazy »Výslech špohounův« ve dvou výjevech, »Raněný jezdec« a »Americké standardy«. Všechny tyto obrazy vyzna- menávají se nádherou barev a mnchotvárností ná- lady. K nim druží se zajímavé obrazy z ruské války roku 1812, kde Vereščagin zvěčnil čelné episody z bojů Ruska s Napoleonem I. a jež se důstujně řadí k velkým jeho obrazům z války roku 1812. Zároveň vystaveny četné svazky sklz a alba Vereščaginova, jež vzbuzují značnou pozornost. = Nový měsíc Salurnův, který objevil professor Pickeriny, jehož objev potvrzen různými jinými bvě- zdárnami, vyznamenává se dle došlých zpráv podiv- nými vlastnostmi. Na hvězdárně v Greenwichu bylo totiž zjištěno, že pohyby tohoto nebeského tělesa, je- muž dáno jméno »Phoebe«, liší se od pravidelného pohybu ostatních těles nebeských a že tento trabant nekrouží směrem skorem všech ostatních těles slu- neční soustavy, nýbrž směrem opačným, tedy naproti drahám ostatuích měsíců Saturna a také kruhů Sa- turnových. Potvrdí li se toto pozorování, bylo by mo žno předpokládat, že tento měsíc není částí Satorna samého, že nevzníkl z hmoty planety, nýbrž že zevni přibližil se příliš Saturnu a utkvěl takto v oblasti jeho přitažlivosti. = Ukradená podobizna. Z Londýna se ozna muje: Teprve nyní vešlo v známost, že dne 5. t. m ukraden byl z National Portrait Gallery drzým způ- sobem obraz. Je to ovální miniatura asi dva palc vysoká a půl druhého palce široká, znázorňojíc sta- rého muže v kroji 18. věku, prostého vzezření, lékaře barona Dimsdale, dílo to anglického miniaturisty Andrea Plumera. Krádež spáchana, když byla gale- rie příslupna obecenstvu a k tomu v síni zvláště bedlivě střežené, ve které se nalezají částečně velmi cenné podobízny ministrů. Sluha galerie zaslechl asi ke třetí hodině odpolední škrabavý šrámot a zpozo- roval mladíka v šedém svrchníku a v černém tuhém klobouku poněkud spěšně se vzdalujícího. Zjistil pak ihned, že ona podobizna zmizela, byla patrně s dosti značným násilím odtržena od stěny, v níž byla přišroubována. Policie z počatku krádež tajíla, poněvadž doufala, že tím snáze přijde na stopu zloději. Toť vrchol policejní hlouposti, jaká se dávno nepřihodila. Zločince možno objeviti po- mocí nejširší veřejnosti, nikoliv tajemnůslkařstvím, Baron Dimsdale, znázorněný na mlniatuře, byl po celé Evropě znám jako horlivý rozšiřovatel očkování protí neštovicím. Očkoval carevnu Kateřinu, car Alexandra I. a jeho bratra velkoknížete Konstantina. začež se mu dostalo ruského titulu barona a stálního rady a mimo to znučných honorářů a pensí. Žil později v Anglii jakožto lékař a bankéř. Sloučení těchto dvou tak různých zaměstnáni zdá se být po- divné, ale bankéřství provozováno bylo v oněch do- bách v Anglií skorem vídy jen jako vedlejší zaměst- nání. Potomek tohoto barona Dimsdale jest aldeman baron sir Dimsdale, jenž v korunovačním roce by lordmayorem londýnské City. Manželka jeho daro vala roku 1880 ukradenou nyní miniaturu National Portrait Gallery = Plíšti světová výblava v Patíži. V časopisech pařížských vyskytuje se podivná zpráva, že příšti svě- tová výstava uspořádána bude nikoli roku 1911, jede- náct let po poslední výstavě, nýbrž teprve roku 1920. a lhůta tato ustanovena prý proto, že roku 1920 oslave- no bude také 50. výročí zalbžení třetí republiky fran- couzské. Potvrzení této zprávy třeba prozatím v yěkat
#15 alto_textblock #15
Číslo 52.
#16 alto_textblock #16
Snchy- 1912/1004. Pořádá J. Rašovský. Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
#17 alto_textblock #17
Prní světová známka!
#18 alto_textblock #18
Psací stroje Remington. Model 1004. Demonstrace všude zdarmal GLOGOWSKI a SPOL., PRAHA, Příkop, [7. 21251
#19 alto_textblock #19
Úloha čís. 106. W. baron Holzhausen, Frankfurt. („Offiziers-Schachzeitung.“
#20 alto_textblock #20
Žádejte zdarma a franko illustrovaný cenník panských, damských a dětských oděvů, jejž právě vydala správa velkopodniku „U Zemského Musea“ v Praze, hořejší Václavské nám. č. 70. Za příčinou velkovýroby jest tento velkozávod nej- levnějéím v Čechách
#21 alto_textblock #21
i
#22 alto_textblock #22
22469
#23 alto_textblock #23
E
#24 alto_textblock #24
á o
#25 alto_textblock #25
Jos. Nešverai
#26 alto_textblock #26
Op. 98. Serenata pro klavír. 1 K 20 h 97. Rieordanza pro housle s prů- vodem klavíru. 1 K 20h 25. Ukolébavka pro housle s pri- vodem klavíru. Šesté vydání. 1 K 20 h. K slavnému dni. 5 snadňou- čkých (v I. poloze) skladbiček pro mladé houslisty s průvodem kla- víru. 4 K. 21046
#27 alto_textblock #27
„
#28 alto_textblock #28
Mat ve 4. tazích
#29 alto_textblock #29
„
#30 alto_textblock #30
Partie č. 87. Hrána 5. května 1904 v turnaji v Cambridge Spring- Norský gambit. Bílý: Mieses. Cerný: Čigorin 1. e2—e4 67—65 28. Jg3—e2 Ve8—f 2. d2—d4 e5xKd4. 29. Dd7—d4 f7— f 3. c2 —c3 d4xKces 30. g2—g4 Kg8—ha 4. Sf1—c4 e3xb2 31. KŘ2—g9 Jd2xc b3 5. Sc1 XKKb2 Dd8 — e7 32. Dd4—d3 De2 xkc be. 6. Jb1—e3 c7—c6 33. Dd3xb Db2xc bs 7. Jg1—e2 b7— b5 34. Ve3x bs Vf8—es 8. Sc4—b3 a7— a5 35. Je2 —d4 Ve8—ct 9. Val—cl!e) Jb8—ae 36. Vb3 — ds Kh8 —gs 10. 0—0 Ja6—c5 37. f4—f5 Kgs—f7 11. Je2 —— d4 ! Je5)k bs 38. h2—h Ve4—c5 12. Jd4—f5 De7—e6 39. Jd4—e6 Ve5—c2- 13. a2x b3 d) Jg8—f 40. Kg2 — fi Kf7—er 14. Je3—e2 ! e) J16—h5 41. Vds — d5 g7—g6 15. f2—f4 1 9) Ded—g 42. Vd5xb5 g6xs t 16. Je2—d4 Jbö— 16 43. g4Xf5 Ke7—de 17. Ddt—e Se8—bz 44. Je6—d Ve2— 18. Jd4xcb5!g) c6xxkKc b5 45. Jd4 —b3 Kd6—es 19. De2 —cz Sf8— b4 46. Vb5—b8 25—a4 20. De7x«b??h. 0—0 47. Vb8—c9- Kc6—d5 21. Vf1—fsi Va8 —bs 48. Ve8— ds- Kd5—e5 22. Db7—- a7 Jf6xe4 49. Jb3— ds Sb4xd2 Je4— da 23. Jf5—g3 50. Vdsxd2 Ke5x«fo 24. Ví3—e3 Vb8—c8 51. Vd2—d5++- Kf5 —ek 25. Ve1Xc8 Ví8 — es 52. Vd5--a5 Ke4—da 26. Da7Xd7 Dg6—br- 27. Kg1—2 Db1—c2 a černý vyhrál. Pozuámky dle „W. Schachzeitung“ a) Zamilovaná obrana Čigorinova. b) Hrozí a5—a4—a3 oba střelce zatlačiti na špatnějš místa. c) Výtečný tah. Miněno jest Je3)b5. Nad to jest pole a 1. pro střelce uprázdněno. d) Znamenitým si pučináním (14. až 19. tab) zjednal si Mieses rozhodující převahu- Hrozí Je2—f4! Hrozí 14. Jc2—d4. De6—g6, 17. Jf5—h4, Dg6—h6 18. Jd4—f5 atd. Kdyby táhl černý 15. . . Sf8—ev následovalo by 16. Je2—d4, De6—g6, 17. Ddlxch5 Pěkná a korrektní oběť. Bohužel, zbloudil Miese později s pravé cesty Zde byly dvě možnosti vyhráti: I. 20. Vct — c5 Jf6—d5, 21. Dc7—e5+- Ke8—f8, 22. Ve5xéb5 atd II. De7—e5 + Ke8—f8 (kdyby Ke8 —d8 tak Sb2 —d4 atd.) 21. Sb2—c3 atd. Nyní nabývá č rný rychle převahy. Lépe bylo by asi Jí5xg7. Po Ve4—e1+ 50. Kf1—e2 Ve1—c2 byl by se bílý ihned vzdal.
#31 alto_textblock #31
54.
#32 alto_textblock #32
Nakladatel Fr. A. Urhánek, časký knihkupec v Praze, vedle Nár. divadla.
#33 alto_textblock #33
= Prvý český závod hudební. = Seznamy hudebnin rozesílám na požádání (tu prosím o udání, z kterého oboru? zdarma frankovaně.
#34 alto_textblock #34
Port Artur jistě padne!
#35 alto_textblock #35
Ano, rozsyne se smíchem, začnou-li před jeho hradbami Japonci čísti nahlas druhý ročník kalendáře „Smíšek!“, Na štěstí však Japonci neznají- česky a proto Port Artur se udrží. Za toto zachránění ruské pernosti věnuj každý přitel velikého slovanského ná- roda jedinou korunku, poštou 60 kr., za kterou pošle Ti nakladatel Al. Neubert v Jilemnici, nebo Tvůj knihkupec tohoto nepřítele — záchrance Port Arturu.
#36 alto_textblock #36
22 296
#37 alto_textblock #37
Právě počaly vycházeti Sebrané spisy
#38 alto_textblock #38
gnátu
#39 alto_textblock #39
Herrmanna
#40 alto_textblock #40
v sešítech po 32 hal.
#41 alto_textblock #41
Partie čís. 88. Hrána v listopadu 1901 v Christianli. Skotský gambit. Bílý: Kap. S. Baage, Černý: Nadplnkovník e Chalice. Christiania 67—e5 ( 0. Dd1—h5 Jg8—e7 1. e2—e4 10 Dh5—f7+ Ke6xe5 2. Jg1—f3 Jb8—c6 11. Sc1xf4 Ke5—et 3. d2—d4 e5xKdl 12. f2—f— Ke4—ds 4. Sf1—c4 Sf8—c5 13 Vf1—d1+ Kd3—eh 5. 0—0 h7—h6? 14. Vdi—d2+ Ke2—ei 6. c2—c3 Je6 —a5 a) 7. Se4xf7+ Kesxf7 15. Jb1—a3- 8. Jí3—e5+ Kf7—e6 Poznámky dle „Offiziers Schachzeitung“: a) Lépe bylo dixe3 nebo d4—d3. ) Dříve se mělo táhnouti Dd8—f6. Nyní následuje rána na ránu! Zajímavá partie! Ještě zde nebylo, aby již v 15 tazích černý král přešel s pole e8 až na el a zde byl mat.
#42 alto_textblock #42
obsahovati bude práce v knlze dosud Dlll. nevydané s názvem
#43 alto_textblock #43
Blednoucí obrázky.
#44 alto_textblock #44
Přečetná obec ctitelů Herrmannovy tvorby uvítá úplné vydání jeho spísů s povděkem. Náležiť Herrmann k autorům u nás nejoblí- benějším. Ve velkém románě, v humoresce i v krosbě lost Herrmann srdečným, neodo- latelně veselým, uchvacujícím. Zásluhou jeho bylo a jest, že poskytl čtenáři právo i pří- ležitost smáti se od ardce, smáti se až k slzám . .. Sebrané spisy lgnáta Herrmapna vy- cházejí v sešitech po 32 hal. Na 10 zešlí možno předplatiti K 3.20, na 20 sošltů K 6.40 l se zásllkou. První sešit zašle na ukázku a po- kračování dodá každý knihkupec, Jakož NAKLADATEL F. TOPIČ KNIHKUPE v Praze, Ferdlnandeva Vřída č. s.
#45 alto_textblock #45
Studie čis. 11. Adolf Zink), Vídeň (Reprodukce.)
#46 alto_textblock #46
Právě vyšlo
#47 alto_textblock #47
O šedivění a barvení vlasů Napsal Mag. Pharm. Bedřich Morávek (Bibliotéka lékař, spisů populárních sv. XXIX. Cena K 1.30, poštou o 10 h více. Poslední svazky „Bíbl. lék. spisů popul.“ obsahují Sv. 24. Těhotenství — Porod — Šesti- neděli. Napsal MUDr. K. Bulíř. městský okres. lékař v Praze. Se 14 vyolrazeními. Cena K 1.— Sv. 25. Choroby žaludeční. Napsal MUDr. J. Peyr, praktický lékař v Praze. Se 4 vyobrazeními. Cena K 1.20. Sv. 26. O horečce a jejím léčení. Na- psal Dr. Vl. Mladějovský, soukromý docent při české universitě pražské. Cena K 1.— Sv. 27. Hubenost, její význam a lé- čení. Napsal MUDr. V. Mrázek, ře- ditel lázní v Letinách a odborný le- kař v Praze. Cena K 1.20. Sv. 28. Závrať a jiné choroby nervo- vé. Napsal MUDr. V. Vítek, odbor- ný lékař chorob nervových v Praze S illustracemi V. Traky. Cena 80h. Poštou o 10 h každý svazek více. Nakladatelatvi Hejda č Tuček knihkupectv v Praze-ll., Karlovo nám., 26' n. Seznamy knih nových i antikvárních na požádání zdarma a franko.6r 22578
#48 alto_textblock #48
Bilý na tahu remisuje. Studie tato byla komponována v r. 1894 a věno- vána dru. Taraschovi. Původně byla označena, že bílý na tahu vyhraje. Jest však dokázáno, že bílý může jen remis dociliti. Zajímavá jest poznámka „Wiener- schachzeitung“, že toto hluboce založené dílo mistrov- ské přežije Pyramidy egypiské.
#49 alto_textblock #49
Zprávy šachové Zápas Janovski—Marshall nebude se dle nejno- vějších sdělení konati v Paříži, nýbrž v Hastingsu. V gambitovém turnaji Riccově jest stáv po sed- měm utkání následující: Teichmaun 61/2, Leonhardt a Napier 5, Gunsberg a Me Bean 31/2, van Bliet a Ro- senbaum 3, Dickinson 2, Jawcet 11/2, Mortimer 1. Ulohová soutěž brusselské „Revue d'Echees“ roz- hodnuta soudci P. H. Williamsem a bar. Wardenerem takto: I. cena G. Heatheote, Manchester, II. cena K. S. Howard, Rochester, Spajené státy americké, III. cena E. Pradignat, Sanjon, IV. cena K. S Hovard. Čestná uznání: 1. J. Chadwik. Liwerponl. 2. A. Charlick, Melrose, Anstralie, 3. A. F. Mackenzie Kingston, Jamaika, 4. F. W. Wynne, Dudley od 60kr. do zl. 11.65 za metr. — Poslední novinky ! — Vy- placené a již vyelené dodá va do Bohst vte vzorků obratem-
#50 alto_textblock #50
Přátelé zvířat!
#51 alto_textblock #51
Hennehergova továrna na hedvábí, Curych
#52 alto_textblock #52
20898
#53 alto_textblock #53
České dámy upozorňujeme na novotiny damských látek, na naši českou firmu Václav Vik v Praze, Na 21234 přikopě č. 13n
#54 alto_textblock #54
Žádejtena ukázku zdarma velký obrázkový časopia 444 v Praze, nád „Svět zvířat“ „Klamovkou“
#55 alto_textblock #55
21136
#56 alto_textblock #56
Vypálená známka na zátce
#57 alto_textblock #57
Mattoniho
#58 alto_textblock #58
k ocbraní
#59 alto_textblock #59
(21 90e
#60 alto_textblock #60
P. T.
#61 alto_textblock #61
MATTON
#62 alto_textblock #62
kysibelské kyselky.
#63 alto_textblock #63
proti porušnní
#64 alto_textblock #64
Nádherné dar
#65 alto_textblock #65
ESSHUple
#66 alto_textblock #66
2rv
#67 alto_textblock #67
v nejvelkolepějším výběrua
#68 alto_textblock #68
(Zasláno.)
#69 alto_textblock #69
MIKOLÁŠ LEHMANN, c. a k. dv. závod uměl., výst. a malířské ateller pro portréiy šid v Praze, Ferdinandova třida čar in
#70 alto_textblock #70
Úřadníci (s nár. na pensi) se služným od 1800 korun, obdrží půjčky na malé splátky a mírný úrok. Pražská záložna, Praha, Ferdinandova třída, 22n 21273