#1
alto_textblock
#1
2. listopadu 1913.
#3
alto_textblock
#3
kulturního
#4
alto_textblock
#4
života.
#5
alto_textblock
#5
Strana 17.
#6
alto_textblock
#6
Příloha „Národních Listů“ k číslu 8or.
#7
alto_textblock
#7
OBSAH.
J. V. Želízko: Ze živola polárního tvorstva-
Lékařství: Dr. Šimsa: O příčinách sebavraždy
a jak jim pře dcházeti.
ženské hnutí: O S.. Stávka matek
Školstvi: Paedagoáická literatura.
Literatura.
Bibliogratie
#8
alto_textblock
#8
J. V. ZEHIZRo
#9
alto_textblock
#9
Ze života polárního tvorstva
Od té doby, co byla pozornost badatelů
intensivněji obrácena ke krajinám polárním
jmenovitě jižní polokoule, získala tím veliee
I přírodověda.
Jak neúplné byly naše vědomosti v tom-
to směru, vysvítá nejlépe z výsledků, dosaže-
ných novodobým zkoumáním ve zmíněnýcl
končinách.
Sledujeme-li přírodní poměry polárních
krajů, vidíme, že hlavní zvířena severu je po-
měrně již dosti dávno popsaná, oproti faun
ližní, o níž sama universální monografie Breh-
mova přináší zprávy dosti skoupé.
Příčina ta je snadno pochopitelná, jsou-
nám poněkud známy dějiny polárních výzku-
mů, v nichž se dočteme, o kolik así desetilet
předčili jsme antarktis v badání na severu
Cestovatelé této nové epochy polárních
výzkumů shromáždili již tolik materiálu k obo-
hacení přírodovědeckých poznatků jihopolár-
ních území, ne sice tak faunisticky rozmani-
tých jako v končinách severních, za to všal
nemeně zajímavých.
Proto také ličení a episody ze život
tvorstva v těchto krajinách náležejí mezi nej-
poutavější kapitoly populárních cestopisů O
Nordenskjöldových, Borchýre-
vinkových, Shackletonových a ce-
lé řady jiných.
Dnes podáváme zde malou, zajímavou
ukázku z poslední památné expedice obje-
vitele jižní točny Roalda Amundsena
Když — jak známo — uvedený badate
přistál s „Framem“ v lednu 1911 v antarkti.
ckých vodách, zřídil na pobřeží u Velrybí zá-
toky stanoviště, odkudž pak později nastoupi
se ctyřmi druhy cestu k pólu, zůstala jedna
část výpravy ve stanici a loď odplula proza-
tím do Buenos Aires.
Peručík Christian Prestrud, vůdce
odbočné expedice tak zvaného východního
oddílu do Země krále Eduarda VII., měl pří-
ležitost poznati život tvorstva ve Velrybí zá-
toce v době krátkého antarktického léta.
Sotva že se jen poněkud uvolnila ledová
pokrývka moře, počal ihned oblíbený rei
velryb, jichž objevil se zástup, čítající ne-
méně než půl sta kusů.
V nedávné přednášce Amundseno-
vě, v c. k. zeměpisné společnosti vídeňské
mohli jsme sledovati rej těchto kolosů kine-
matograficky zachycený. Mohutná těla vel-
ryb, podobající se tonoucím, chvílemi na po-
vrch vody zase vypluvším převráceným člu-
nům, chrlila na všechny strany vodní proudy
a jako skořápky poletovala z vlny na vlnu,
nejinak jako nepatrné kocábky ve vlnách roz-
běsněného oceánu. A tato hra trvala nepře-
tržitě po celé hodiny.
Velrybí zátokou nazval Shackleto
vším právem toto závodiště.
Prestrud, když viděl takřka v ruky
dosahu takové množství mořských oblud po-
hromadě, z nichž pouze jediná representovala
již malé jmění, zasteskl po kořisti a rarášek
velrybolovců byl by jej málem posedl a na-
šeptal, aby učinil konec této spokojené hře
šťastných tvorů. Ježto ale nebylo k tomu pro-
středků, Prestrud musil se spokojiti toliko
s pěknou podívanou.
Jak tento neohrožený muž podotýká, je
neodborníku dosti těžké předpověděti, kdy
se asi v dozírné době tato část antarktidy sta-
ne působištém velrybolovců.
Tak brzo prý to ovšem nebude, nebo
předně vzdálenost od nejbližší obydlené země
je trochu velká, obnášejíc přes 3600 km., z
druhé jinou nepříjemnou překážku na cestě
tvoří pás ledové tříště, který, kdyby byl sna
i užší a rozptýlenější, bude ku proniknutí vy-
žadovati vždy jen dřevěných lodí.
Revněž i poměry ve Velrybí zátoce ne-
hodí se prozatím nikterak k založení nějaké-
ho stabilního sídliště. Přezimovací obydlí vý
pravy Amundsenovy zapadlo během dvou mě-
síců úplně ve sněhových spoustách. Amundse-
novým lidem to bylo konečně velmi vhod, jež
to uvnitř bylo útulné teplo, jak by ale s po-
dobnými poměry byli spokojeni velrybolovci
je ovšem jiná otázka.
Prestrud konečně dodává, že jestliže Vel-
rybí zátoka oplývá takovým bohatstvím vel-
ryb, není tím ještě prokázáno, že budou dále
uvnitř v Rossově moři tytéž poměry.
Velryby, jež se zde nejhojněji vyskytují
náležejí dvěma druhům.
Pokud ještě neroztál mořský led, objevilo
se na pokraji ledu množství tuleňů, kteř
pak později, po odchodu ledu, Velrybí zátoku
za své letní útočiště vyvolili. Tam, kde jin
bylo možno lehce dosáhnouti souše, oddávali
se nejzamilovanějšímu zaměstnání, vyhřívajíce
se v polospánku na slunci.
Oddíl expedice Amundsenovy skolil z
pobytu v těchlo krajinách celkem 250 těchto
zvířat, z nichž největší část připadala na pod-
zim, krátce po příchodu výpravy.
Již v září, když ještě led pokrýval roz-
sáhlou plochu Rossova moře, podařilo se jedno-
mu tulení prodrati se v zátoce Velrybí pukli-
nou v ledu na povrch. Příchod tohoto věstitele
brzkého jara uvítán byl sice všemi s velkým
jásotem, ale zvíře stalo se kořistí lovců.
Ze tří druhů tuleňů, jež se zde vyskytují,
nejhojnější je druh Leptonychotes Wed-
delli. Týž je neobyčejně nemotorný, těžko-
pádný, který zvláště na souší hledí, aby se
neukvapil. Dorostlý samec bývá skoro tak
velký jako mrož a jeho váha činí jistě na 400
kg. Ohromný trup zakončen je směšně malou
vhlavou, v jejíž tlamě nachází se chrup, upo-
mínající na chrup obyčejné krávy. Barva kůže
přechází ze světlozelené do temnohnědé.
Jiný druh tuleně, Stenorhynchus
leptonyx. objevoval se v tuto popsaných
#10
alto_textblock
#10
[krajinách velmi zřídka. V zátoce Velrybí ne-
byl však vůbec spatřen. Na Prestrudově vý-
pravě zabity byly dva kusy uprostřed ledové
tříště.
Uvedený druh je mnohem nebezpečnějš
předešlého. Je skoro také tak velký jako
tento, ale vyznačuje se mnohem štíhlejším a
mrštnějším tělem. Chrup má opatřen dlouhými
a ostrými zuby a je stále připraven k náleži-
tému uplatnění této vydatné zbraně.
Třetí druh, pojmenovaný „krabožrou-
tem', není ani tak hrozný, jak by se snad
dle jména scudilo. Týž rovná se velikostí tu-
leni nordickému, je hbitý a mrštný, a vždy
pilně zaměstnaný tělocvikem, pozůstávajícím
v obrovských skocích, jimiž se snaží dostati se
z vody na led. Pohyb jeho je tak rychlý, že
má pronásledovatel co činiti, aby jej dohonil.
Kůže zvířete je neobyčejně pěkná, barvy
leskle stříbrošedé, s malými temnými skvr-
nami.
Jak Prestrud podotýká, soudí se snad
namnoze, že maso tulení zaujímající v pro-
viantu polárních výprav tak důležitou po-
ložku, chutná po rybím tuku, což prý není
pravda. Rybinou cítiti je pouze špek, jehož
asi 3 cm. mocná vrstva pokrývá tělo tuleně
Maso samo je úplně tuku prosté, za to však
neobyčejně krevnaté a má u „krabožrouta
barvu podobnou masu hovězímu a chutná rov-
něž tak dobře, jako toto.
Vedle tuleňů skytají výpravám hojně
užitku též i tučňáci čili pinguíni,
nichž zvláště v poslední době se tolik zajíma-
vého dočítáme.
Tito zvláštní, sympatičtí ptáci těší se ne-
obyčejné přízni badatelů i čtoucího publika
Postavy jich jsou fotograficky i kinematogra-
ficky zvěčněny, takže každý již dnes pomalu
zná biografii pinguínů a mnohou kapitolu z jich
intimního života.
Uvedení ptácí pozoruhodní jsou nejenom
svojí vzpřímenou postavou, ale i celým cho-
váním a zevnějškem, nápadně upomínajícím
na živé bytosti.
Nordenskjöldovi připadal vždy pinguín
druhu Artenodytes Forsterii, as
metr vysoký, jako „nějaký starší pán ve fra-
ku“, což Prestrud nověji potvrzuje.
Blíží-li se tento pták k cizínci, činí tak
za samých poklon, jak nám jei také Amund-
sen nedávno kinematograficky předvedl. Když
pak je slavnostní pozdrav skončen, přijde oby-
čejný pinguín ke člověku pokud možno nejblí-
že. Je velice důvěřivý a nejeví žádného stra-
chu, pakli že se mu přijde vstříc. Vystoupí-li
se však rázně proti němu, uleknut prchá. Ně-
kdy sice také jeví chuť k zápasu, ale tu prý
je dobře, zmizeti z dosahu jeho zakrnělých
křídel, v nichž spočívá tolik síly, že je pták
s to člověku ruku zlomiti. Chce-li se jej kdo
zmocniti, je třeba přiblížiti se k němu ze za-
du a rychle jej uchopiti za obě křídla, jež pak
nutno silně ke hřbetu ptáka přitlačiti.
Druhý mneší druh pinguínů, Pigosce-
lis adeliae je vždy komický. Zástup těch-
to malých naparovačů prý přivede vždy
toho největšího stoika k smíchu.
V prvním týdnu pobytu Prestrudova v
Velrybí zátoce, když ještě byly skládány zá-
soby ku přezimování, bylo počínání zmíněných
ptáků vždy vítanou změnou v dobrovolném
vyhnanství Amundsenova mužstva. Tu vždy
jako na povel zvedlo se z vody asi tucet ptá
ků, sběhnuvších se k ležení, kdež plni údivu
a zvědavosti vše kolem nějaký okamžik pro-
hlíželi. Potom, když první překvapení minulo
seskákali zase jako na povel do vody, kdež
setrvali tak dlouho, dokud nebyli jati novou
zvědavostí.
Tato malá pohyblivá stvoření jsou oprot
předešlému, většímu druhu, který je ve svém
chování vážnější a důstojnější, zlobivé a lehce
vznětlivé povahy. Zlost jejich ale právě tak
rychle mizí, jak byla přišla.
Pinguíni jsou tažní ptáci, trávící zimu na
různých ostrůvcích, po jižním moři rozptýle-
ných. Jakmile však nastane jaro, odeberou se
do antarktidy, kde mají již svá určitá lihniště
na holých, sněhuprostých místech. Pinguínům
je již vrozena zvláštní stěhovavost a také sot-
va že mláďata jen poněkud povyrostla, dává
se ihned celá společnost, mladí i staří, n
cestu.
Prestrud vzpomíná rád na toto podivu-
hodné a antarktické ptactvo, zpříjemnivší tak
jeho dočasný pobyt ve Velrybí zátoce.
Jak úctuhodný a prastarý je rodokmen
pinguínů, svědčí nálezy Nordenskiöldovy, kte-
rý nalezl, jak známo, jich fossilní pozůstatky
#11
alto_textblock
#11
Lékařství.
#12
alto_textblock
#12
O příčinách sebevraždy a jak jim
předcházeti.
V posledním čase událo se několik pří-
padů hromadných vražd a sebevražd, které
svou tragikou vzrušily ohromně veřejné mí-
nění. Jistý hostinský otrávil plynem sebe
celou rodinu prý z příčin hospodářské tísně
A nedávno známý majitel obchodního učilište
v Praze postřílel svou rodinu a naposle
usmrtil sebe. Čtyři mrtvoly vynášeli z domu
a duše soucitné krvácely nad hrozným di-
vadlem. Za příčinu uváděny bídné finančni
poměry. Olga Fastrová napsala feuilleton, kd.
trpce naříkala na naše poměry, že není lásky
k bližnímu a že nechá se zhynouti člověk ne-
lítostně a nikdo mu nechce pomoci, dokud
čas. Potom vystoupil spolek „Střádal“ s pro-
hlášením ve všech novinách, aby se k němu
utekl každý, kdo je zoufalý a pomoci po-
třebný, že poradí a pomůže.
Z těchto případů patrno, jak rychle roz-
poznává se příčina neštěstí a jak rychle po-
skytuje se pomoc. Na oko jen pro lidi po-
vrchně soudící na chvilkové utišeni rozbou-
řených citůl
Nedejme se klamati. Neštěstí těchto sebe
vražd má jiné příčiny a pomoc kandidátůn
sebevraždy nemůže poskytovati žádný spolek
Finanční tíseň sama o sobě nikdy není příči-
nou sebevraždy a sebevraždě nezabrání an
poskytování půjček ani zajištěný blahobyt
Otázku, proč dotyční sebevrahové neodešl
se svěla sami, proč zabíjeli svou rodinu, zod-
povídáme, že to byli lidé choromyslní a jejich
#13
alto_textblock
#13
sebevražda a zlečin byly následkem choroby
duševní nebo mozkové. Těžce lze tu tvrditi,
že by vytržení z linanční tisně zabránilo ne-
štěstí. Bylo ziištěno vyšetřováním, že požívání
piva bylo nemírné, a u sebavraha nález na
mozku při sekci také svědčil pro to. Tři jeho
děti byly slabomyslné. Alkohol tak jako jinde
i v tomto případě je vážnou příčinou chorob-
ného stavu duševního a tím i zločinu.
Říkám zločinu, protože každá vražda
vlastní osoby je zločinem. Sebevraha bychom
trestali jako každého zločince. Ovšem dříve
nutno vyšetřiti veškeré okolnosti a motivy
činu a stupeň příčetnosti v době činu jako
každého zločince.
Sebevrahům mnoho odpouštíme, hledíme
na ně soustrastně, protože jsou to lidé ne-
šťastní a mají-li viny na sobě — trest sami
na sobě vykonali. Ta veliká soustrast bohuže
není vždy — po stránce psychologické —
oprávněná, protože jistá část zvláště ml ad-
ších, afektovaných sebevrahů spo-
léhá na tuto soustrast.
Sebevrah, abych tak řekl, „žije ještě p
smrti“. Představuje si, jak nad jeho mrtvolou
naříká matka, která mu v něčem zbraňovala.
naříká dívka tvrdého srdce, kterou pohne te-
prve smrt, jak ho litují přátelé, kteří za života
k němu byli necitelni. Zamilovaní odcházeji
se světa, aby způsobili bolest zatvrzelým ro-
dičům, aby dokázali, že na vzdor celému svě-
tu budou spojeni aspoň po smrti. Sebevrahům
lahodí myšlenka, jak vzbudí vzrušení, litost
sensaci. Kdyby naše zvyky nebo ná-
zory na sebevraždu byly jiné, pří-
snější, kdyby sebevražda líčena
byla v listech, románech a diva-
dlech jako čin ohavný, nemravný
odporný — jako čin zbabělosti —
pak mnoho sebevražedných úmy-
slů by se zabránilo.
Církev křesťanská nedovolí pochovávati
sebevrahy mezi ostatní bohabojné křesťany.
vylučuje je do ústraní hřbitovního. Ovšem.
kde je dokázáno, že úmyslná smrt stala se
v pomatení smyslů, není mrtvý vyloučen ze
společnosti druhých. Mrtvého církev zajisté
trestati nechtěla, ale je to poučení odstrašu-
jící pro živé. Trest působí profylakticky vůbec
na druhé nevinné. Sebevražda je hříchem, duše
sebevrahů trápí se i po smrti, jest trestána o
boha za to, že odešla se světa proti vůli boží
To je myšlenka, která zabraňuje sebevraždě
u lidí křesťansky založených.
Sebevražda jest vždy skvrnou cti a do-
bré pověsti rodinné. Případy sebevražd v ro-
dině se zamlčují a tají, členové rodiny styde
se za to. Málo jest asi případů, že by někdo
zdržel se provedení skutku proto, aby rodinu
zachránil hanby. Každý sebevrah je sobecl
Sebevrahům odpouštíme zločin ze soucitu
vůbec a trpí-li nějakou abnormitou duševní
pak vždy bez podmínky, protože za chorobu
nikdo nemůže. Tento postup není správný.
Choromyslný není síce zodpovědný za
své činy, ale na vývin jeho chorobných my-
šlenek má vliv dřívější život, názory životno
a vůbec celý fond myšlenkový, vypěstovaný
výchovou a poměry společenskými. Má-li člo-
věk utvrzený názor, že vzíti si život je
hanebné, že musí míti ohledy na
druhé a že má povinnost praco-
vati a nehody pevnou vůlí přemá-
hati — pak v době choroby tak
snadno myšlenky na sebevraždu
nevzníkají.
Za chorobu či choromyslnost nikdo ne-
může, tedy také ne za zločin v této chorobě
spáchaný. Jisto však je, že počet zločinů
sebevražd ve stavech chorobných bude tím
větší, čím horší a mravně lhostejnější budou
stavy poměrně normální. Dnešní poko-
lení je nervosní, dráždivé, velic
zchoulostivělé, bez energie, bez
mravních opor, proto při nahodile
sebe slabší chorobě dušev n
lehce pohrdá životem. A pak je otáz-
ka, není-li choroba duševní, která má býti za
všech okolností polehčující okolnosti — také
zaviněna. Vím, že nikdo nepracuje úmysl-
ně k tomu, aby si přivodil duževní chorobu.
zrovna jako nechce si nikdo způsobiti nervo-
su. A přece nesporně duševních chorob při-
bývá a nervos také, hlavních to původců sebe-
vražd. Jest možno zabrániti vývinu těchto
chorob? Velké části zajisté! Sebevražda jest
jen příznakem duševní abnormity či slabosti.
Příčiny sebevražd jsou totožné
s příčinami chorob mozkových
nervových. Některých příčin můžeme se
uvarovati, některých ne. Dědičná zatíženost
a náklonnost k vývinu chorob nervových jest
vážnou příčinou, ale vyloučiti ae nedá, poku
nebude celá naše generace zdravěiří. V době
pohlavní dospělosti, po porodu, v době klima-
kteria, po vysilujících horečnatých chorobách,
po úrazu na hlavu jsou mnozí lidé náchylní
k vývinu psychos a tím i k sebevraždám. Člo-
věk svou vůli těžko se těchto příčin vystříhá
Pro nás nejdůležitější je zkušenost, že
velkou část psychos a nervos zaviňuje chro-
nická otrava alkoholem a nákaza (infekce)
syfilitická a tuberkulosní a jiné nemoci i-
fekční a otravy.
Ale největší důležitost jako zlo sociální.
postihující massy lídu, má alkoholismus. Ten
jest příčinou velkého počtu chorob duševních
i zločinů i sebevražd, nejméně jedné třetiny
ze všech případů — alkoholismus jest příči-
nou degenerace fysické i mravní, příčinou
mravního úpadku a lhostejnosti pijáků i je-
jich potomstva. Poukazují na alkoholismus
jako příčinu, kterou můžeme lehce odstraniti
bez velikých obětí finaněních, čímž jistě za-
bráníme velkému počtu sebevražd pro dobu
nynější i pro budoucnost. Ve statistických vý-
kazech o sebevraždách nezvíme pravou pří-
činu jejich. Nevíme-li ji, těžko budeme prol
tomu zlu něco podnikati. My je však musíme
znáti a musíme uměti je hledat, nesmíme se
spokojiti tím, co se zdá lidem býti nejbližší
příčinou. Probeřme si několik udávaných pří-
#14
alto_textblock
#14
čin.
#15
alto_textblock
#15
1. Bída, finanční tíseň, neurov-
nané peněžní poměry, ztráta pe-
něz, úpadek a podobné momenty nebývaj
vždy hlavní příčinou, protože bída sama o so-
bě ani ztráty nevedou k samovraždě. Mnoho
#16
alto_textblock
#16
lidí žije docela šťastně i v chudobných pomě.
rech, mnoho lidí přijde o jmění, vyhoří ap
a začínají zase znova, vpraví se do nových po-
měrů. Někdo se ovšem do horších poměrů
vpraviti nedovede nebo nechce. Je příliš
hrdý, než aby se pokořil a začal pracovati
Blahobyt tak zchoulostiví některé, že v pří-
padě obratu štěstí raději opustí svět. Ztráte
budí takový pokles ,mysli, že vyvine se me-
lancholie, typická choroba duševní, vyznaču-
jící se zasmušilostí a pohrdáním životem. Me-
lancholika finanční pomocí zachrániti nemů-
žete, protože melancholik nařiká vždy, že je
chudák, že nic nemá, vše ztratil a není hoden
ani, aby mu někdo něco dal, protože sí to ne-
zaslouží.
2. Nevyhojitelná nemoc, bole-
sti, útrapy tělesné, omrzelost ži-
vota jsou často uváděné příčiny sebevraždy
Bolesti samy i dlouho trvající a choroby tě-
lesné nevedou samy o sobě k zoufalým činům,
protože lidé snášejí veliké bolesti — jak jsme
zvěděli o vojínech ve válce balkánské —
tuberkulosní, na kest vyhublí, ještě doufnií
v uzdravení. Jak to přijde, že jeden lpí tak
houževnatě na životž a druhý jim pohrdá pro
nepatrnou bolest? Dlouhé útrapy u člověka
nervově oslabeného vyvolávají duševní de-
presi, melancholii a ta pak již netaxuje pří-
Máme hypochondry, kypící zdravím, kteři
si stále na něco naříkají a jsou nešťastni
proto, že jim nikdo nechce věřiti, že jsou
vážně nemocni. Což potom, když hypochon-
drie vyvine se u člověka skutečně nějakou
chorobou stíženého. Nastává tu přehánění pří-
znaků, nepatrné obtíže vyhnány jsou do ne-
snesitelných nářků až k úmyslům sebevražed-
ným. Choroby žaludeční, srdeční a pohlavní
zejměna svádějí ku přeceňování.
Hypochondr cíti píchání u srdce a má
hned těžkou srdeční vadu, dostane mrtvici.
cítí, jak smrt se blíží, proto nevyčká konce
sám si zkracuje trápení. Nebo cítí ubývání pa-
měti, má návaly krve ke hlavě, nemůže spát
proto bojí se, aby nedostal paralysu nebo ne
přišel do blázince a ukracuje si život. Sexuál
ní neurastheník, též hypochondr svého druhu.
cítí, že začínají se u něho jeviti následky
onanie, z dočasné impotence soudí na úplnou
neschopnost k životu manželskému, bojí se
následků (nedokázané) syfilis a proto raději
jde se světa.
Omrzelost života je vždy fingovaná pří-
čina sebevražd, když se lepší hned najíti ne-
mohla.
3. Žalostné afekty, úmrtí drahý
osoby, náhlé neštěstí v rodině a p.
bývají často uváděny jako vážná a pochopi-
telná příčina sebevraždy. Co je na světě ne-
štěstí, co je úmrtí a nehod — co by tu musilo
býti mrtvých! Jde o osoby nervosní, hysteri-
cké, abnormální citlivosti, které reagují na
každý podnět přehnaně, vášeň lehce zakaluje
jim rozum. Kdyby byly ochráněny v nebez-
pečné době, afekt by přešel bez lěžkých ná-
sledků pro život.
4. Nešťastná láska. Nemine týdne
aby noviny nepřínesly zprávu o násilném sko-
nu milenců. Láska sama je chorobou dušev-
ní, ve které je citlivost chorobné zvýšená
proto i menší žalostné afekty mají za násle-
dek myšlenky na smrt. Z lásky se střílí nebo
otravují poblouznělí milenci, kteří jinak mu-
sili býti afektovaní, nervosní, psychopathičtí
a neschopni snášeti útrapy životní. Přiznávám,
že žena je démon, který svádí a vraždí. Žena
může svou láskou, odporem nebo nevěrou do-
hnati k šílenství a vraždě — ale když dva
mladí lidé volí smrt dříve než poznali život.
pak je to příznak duševní choroby, kterouje
i hloupost.
Bez poruchy duševní žádná se-
bevražda státi se nemůže, i když se
někde tvrdí, že dotyčný případ stal se při
úplně zdravém rozumu. Obyčejně se usuzuje
na zdravý rozum podle chování se nešťastní-
ka, podle jeho klidných hovorů, vypočítavo-
sti a chladnokrevnosti. Takové případy jsou
velice časté a překvapují okoli, které je
zvyklé představovati si výkon sebevraždy
jen po rozčilení a nářku vysokého stupně.
Známe melancholiky, kteří se umí před lidmi
ovládati, kteří dovedou mistrně jak herci za-
krývati svůj bol a své odhodlání sejíti se svě-
ta. Inteligence takových melancholiků bývá
neporušena. Zastávají svůj úřad nebo pracuji
do poslední chvíle, občasná zadumanost a
hluboký vzdech ujde pozornosti okolí. I kdy-
by byl takový „nemocný“ přistižen při tom
jak věsí hlavu a hledá samotu, vždy doved
odvrátiti od sebe podezření výmluvou na sta-
rosti rodinné, nehody atd. Nálada skleslá ob-
jevuje se bez příčin nám patrných, ani „nemoc-
ný“ neví, proč je vlastně smutný a proč ho
trápí svět. Vždyť i u zdravého člověka obje-
vují se periody, kdy je nápadně veselý, a pe-
riody, kdy je sklíčen, smutný, ve špatné ná-
ladě, která se stupňuje po případě až k „tae-
dium vitac“, hnusu života. V případech patho-
logických stupňují se tyto periodické nálady
k manicko-depressivní duševní chorobě.
Mimochodem připomínám, že v obou pe-
riodách nemocným dělá alkohol výborné služ-
by. V době veselé z bujnosti pudí je touha p
zvýšení požitku, aby se opíjeli a v době smut-
né sahají k alkoholu jako prostředku narkoti-
ckému, který přináší zapomnění a veselejší
náladu. Ovšem, že v každém případě si škodí
protože po stavu opilosti, když účinek alko-
holu vyprchá, nastává zhoršení stavu dušev-
ního. Znáte přece tak zv. kvartální opilství.
kterýžto stav chorobné touhy po opojení ob-
jevuje se jako příznak chorobných stavů du-
ševních periodických nebo rázu epileptoidní-
ho. Chtěl jsem jen poukázati na zjev, že exi-
stují u člověka ani ne nápadně nemocného
občasné stavy sklíčenosti, jichž příčinu z do-
jmů světa zevního ani si vysvětliti nedovede-
me. Ovšem bez příčiny na světě nic není. My-
slím, že jsou to neurosy jistého okrsku nerv-
stva sympatického, podmíněné snad změnou
výživy hmoty nervové při různých chorobách
tělesných, otravou alkoholem, arteriosklero-
sou, chudokrevností, zvýšeným množstvím ky-
seliny močové nebo cukru v krví a pod. Dále
v této otázce zacházetí nemůžeme. Jisto je.
že nevysvětlitelná nálada melancholíka přece
#17
alto_textblock
#17
činy.
#18
alto_textblock
#18
nějakou vnitřní příčinu má a to jest věcí od-
borníka internisty a psychiatra, aby tu příčinu
hledal a dle toho léčil. Melancholik, který
nezuří, nepláče, nekřičí zoufale a nemá zá-
chvaty strašné úzkosti — jak to dělávají pří-
pady vyššího stupně choroby — přece jen
sebevraždu provésti může a to s rafinovanou
vypočitavosti. Odvrátí od sebe pozornost, vy-
mluví se, že mu nic není, že není žádných
obav, že by si něco udělal, pošle ženu nebo
opatrovníka spát nebo pro něco a užije pak
té přiležitosti ku provedení činu. To se může
státi i v případech, kde již nemocný je pozo-
rován nebo kde nemocný byl již dodán na lé-
čení do některého léčebného ústavu. Včasným
dodáním do ústavu nebo do sanatoria, včas-
ným zakročením odborníka dá se mnoho za-
chrániti. Nikdy se melancholik sám neodhodlá
k léčbě, vždy se vymlouvá, že mu nic nenía
kdyby mu chtěl někdo dělati násili, pak že se
jistě zblázní nebo hrozí, že si opravdu něco
udělá.
Přiznávám, že mnoho lehkých melancholií
se samo uzdraví, ale melancholické projevy se
nemají nikdy podceňovati, protože život visí
na nitce a léčbou v odborných léčebných ústa-
vech možno dosáhnouti vždy lepších výsledků
a dříve než doma. Jsou těžké choruby dušev-
ní, při nichž objevují se pudy sebevražedné.
avšak tu jde vždy o zákal vědomí a nemocní
nevědí, co činí.
Můžeme zabrániti sebevraž-
dám? Sebevražda jest příznakem duševní ne-
statečnosti, slabosti, nervosy nebo choroby
duševní. Kdo by chtěl proti sebevraždě bojo-
vati — musí předcházeti oněm chorobám. Cele
pokolení je nervosní, mládež je špatně vycho-
vávána, není mravní opory, jakou poskytuje
náboženství lásky k blížním. Rozšířilo se po-
hrdání životem. Naše žurnalistika špatně vy-
chovává obecenstvo, hoví sensaci, ličí děsné
vraždy a každou sebevraždu, i když žádný
zájem veřejnosti na tom není, jak kdo zemřel.
Stálé opakování sebevražd působí sug-
gestivně na lidi, takže stále se jim vlírá
myšlenka na lehký výkon a bezcennost živo-
ta. Naši literáti v románech a děsných per-
versních povídkách stále se obírají sebevraž-
dami, žádné pořádné drama na divadle ne-
obejde se bez sebevraždy — a to působí
zhoubně na běžné názory životní a morálku.
Alkoholismus zavíňuje velký počet (1/4)
všech sebevražd: protože pěstuje nervosya
duševní choroby s převahou nálati depressiv-
ních. Kdyby se bojovalo upřímněji proti píjá-
ctví, bez obětí finančních dalo by se zabrá-
niti velké části sebevražd.
Naše mládež musí býti vychovávána tak.
aby si vytvořila pevnější charakter, více ener-
gie a sebedůvěry k boji s životem.
Ve zdravém těle zdravý duch. Sociální
hygiena má velké úkoly. Sebevraždám neza-
brání ani vyšší kultura, ani větší blahobyt, ale
zvýšení fysické a mravní úrovně rozumnou
výchovou.
Dr. Šímsa.
#19
alto_textblock
#19
Ženské hnutí.
#20
alto_textblock
#20
Stávka matek.
#21
alto_textblock
#21
Povážlivá skutečnost, že klesl v říši německé
roční počet porodů z 240 milionů z roku 1875 na
80 milionů z r. 1912, zaměstnává úřady i šírokon
veřejnost. Není žádné pochybnosti o tom, že při-
činu toho hledati dlužno ve snaze po bezdětnost
která z vrstev zámožnějších pronikla do vrstev
lidových a tu přivodila pravou revoluci v názorech
a životní praxi. Mluví se již dokonce o stávce v
rození, tak populárním heslo doby se již stalo. Pro-
středky stávky jsou rozmanité: preventivní tech-
nické prostředky, umělé zakročování operativní
a konečně vraždy dětí nenarozených. Hromadné
massové hnutí toto vyvolává ve svých důsledcích
zděšení, jež začíná zmocňovati se těch, kdož v ně-
meckém státě jsou povolání pečovati o silnou ar-
mádu bojovníků zahraničních i vnitrozemních.
Nepřekvapuje tudíž výnos, který vydal v čer-
venci letošního roku vrchní president provincie
braniborské v základě příkazu ministerstva vnitra
předsednictvu lékařské komory v Berlině. Ve výno-
su ukazuje se na vzrůst potratů, jakož i na sku-
tečnost, že většina je přivoďována zúmyslně, takže
nutno zjev tento pokládati za jednu z hlavních
důvodů poklesu porodů v provincii. Je proto ne-
zbytno — praví se dále ve výnosu — olázce této
věnovati bedlivější pozornost; za tím účelem vy-
zývají se lékaři komory, aby anonymně odpověděli
k těmto otázkám: 1. Znamenáte ve své praxi vzrůst
potratů? 2. Jaký je v posledních těch letech počet
polratů, při nichž bylo použito vašeho lékařského
přispění? 3. Domníváte se, že k potratu došlos
přivolením těhotné ženy a v kolika asi případech?
4. Je vám známo, že docházejí ženy ve větším
stále počtu k lékařům, aby od nich požadovali
operativní předčasné přerušení těhotenství?
Výnos je dokladem toho, že zjev omezování
porodů je hromadný a jako takový je pojímán,a
že dávno přestal poutati jen se stanoviska trest-
ního zákonníka. Po této stránce je zjev tento pří-
mo cynickým výsměchem proti oněm paragralům
trestního zákonniku, které stihají vyhánění plodu
citelnými tresty. Vzpomínám na doklad toho re-
ferátu o sensačních dvou schůzích Svazu sociálně
demokratických volebních spolků berlínských ze
dne 22. a 29. srpna 1913, při nichž lékař dr. Alfred
Bernstein, obecní starší berlínský, za „hluč-
ného smíchu“ obrovského zástupu posluchačů zvo-
lal: „Kdyby měly býti všecky ženy potrestány.
jež se dopustily kriminálního potratu, mám za to,
ža by byl sál prázdný a já jediný bych v něm
zůstal.“
Toto znamení doby je příliš okaté, aby mohlo
být přehlédnuto. Je nutno přímo pohleděti celé
této otázce v tvář a uvážiti ji po všech její strán-
kách a v celém její dosahu
Na schůzích, o nichž jsem se výše zmínila,
učinila tak s bezohlednou otevřeností čelná stou-
penkyně strany sociálně-demokratické, redaktorka
Klara Zetkinová a to dokonce ve jménu stra-
ny organisovaného dělnictva. Ve vůdčích hlavách
začíná zjev tento strašiti, vůdcové se bojí, že
opičením se po měšťácích ztratí strana bojovníky
pro sociální revoluci. V řečí své dotkla se Zetki-
nová příčinné souvislosti obmezování porodů s
pohlavními nemocemi u žen a s prostitucí a otevře-
ně řekla posluchačům: „Veliký počet dětí není
příčinou nouze v rodinách dělnických.““ Referát
zakončila závěrem, že strana sociálně demokratická
jako taková, nemůže stávku matek prohlásiti za
zbraň v revolučním třídním boji.
Řeč Zetkinové vyvolala nevoli u posluchačů,
která propukla v bouři odporu po protestní řeči
dra. Mosesa, který ji za to apostrofoval — státní
žalobkyní. Diskuse zúčastnil se také dr. Alfred
Bernstein a oba ujali se pobouřeného poslu-
chačstva zdůrazněním hesla revisionistů, že je
osobní věcí každého jednotlivce, chce-li dobro-
volně omezit počet svých dětí.
Z ciferních dat, které pří tom byly proneseny.
opakují, že 500.000 kojenců ročně je obětováno
na oltáři kapitalismu“, že 95 procent proletář-
ských matel je fysiologicky neschopno kojiti, že