ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 bfb75e10-8f1a-11dd-bba9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
ALTO TextBloky — 21
#1 alto_textblock #1
2. listopadu 1913.
#2 alto_textblock #2
z
#3 alto_textblock #3
kulturního
#4 alto_textblock #4
života.
#5 alto_textblock #5
Strana 17.
#6 alto_textblock #6
Příloha „Národních Listů“ k číslu 8or.
#7 alto_textblock #7
OBSAH. J. V. Želízko: Ze živola polárního tvorstva- Lékařství: Dr. Šimsa: O příčinách sebavraždy a jak jim pře dcházeti. ženské hnutí: O S.. Stávka matek Školstvi: Paedagoáická literatura. Literatura. Bibliogratie
#8 alto_textblock #8
J. V. ZEHIZRo
#9 alto_textblock #9
Ze života polárního tvorstva Od té doby, co byla pozornost badatelů intensivněji obrácena ke krajinám polárním jmenovitě jižní polokoule, získala tím veliee I přírodověda. Jak neúplné byly naše vědomosti v tom- to směru, vysvítá nejlépe z výsledků, dosaže- ných novodobým zkoumáním ve zmíněnýcl končinách. Sledujeme-li přírodní poměry polárních krajů, vidíme, že hlavní zvířena severu je po- měrně již dosti dávno popsaná, oproti faun ližní, o níž sama universální monografie Breh- mova přináší zprávy dosti skoupé. Příčina ta je snadno pochopitelná, jsou- nám poněkud známy dějiny polárních výzku- mů, v nichž se dočteme, o kolik así desetilet předčili jsme antarktis v badání na severu Cestovatelé této nové epochy polárních výzkumů shromáždili již tolik materiálu k obo- hacení přírodovědeckých poznatků jihopolár- ních území, ne sice tak faunisticky rozmani- tých jako v končinách severních, za to všal nemeně zajímavých. Proto také ličení a episody ze život tvorstva v těchto krajinách náležejí mezi nej- poutavější kapitoly populárních cestopisů O Nordenskjöldových, Borchýre- vinkových, Shackletonových a ce- lé řady jiných. Dnes podáváme zde malou, zajímavou ukázku z poslední památné expedice obje- vitele jižní točny Roalda Amundsena Když — jak známo — uvedený badate přistál s „Framem“ v lednu 1911 v antarkti. ckých vodách, zřídil na pobřeží u Velrybí zá- toky stanoviště, odkudž pak později nastoupi se ctyřmi druhy cestu k pólu, zůstala jedna část výpravy ve stanici a loď odplula proza- tím do Buenos Aires. Peručík Christian Prestrud, vůdce odbočné expedice tak zvaného východního oddílu do Země krále Eduarda VII., měl pří- ležitost poznati život tvorstva ve Velrybí zá- toce v době krátkého antarktického léta. Sotva že se jen poněkud uvolnila ledová pokrývka moře, počal ihned oblíbený rei velryb, jichž objevil se zástup, čítající ne- méně než půl sta kusů. V nedávné přednášce Amundseno- vě, v c. k. zeměpisné společnosti vídeňské mohli jsme sledovati rej těchto kolosů kine- matograficky zachycený. Mohutná těla vel- ryb, podobající se tonoucím, chvílemi na po- vrch vody zase vypluvším převráceným člu- nům, chrlila na všechny strany vodní proudy a jako skořápky poletovala z vlny na vlnu, nejinak jako nepatrné kocábky ve vlnách roz- běsněného oceánu. A tato hra trvala nepře- tržitě po celé hodiny. Velrybí zátokou nazval Shackleto vším právem toto závodiště. Prestrud, když viděl takřka v ruky dosahu takové množství mořských oblud po- hromadě, z nichž pouze jediná representovala již malé jmění, zasteskl po kořisti a rarášek velrybolovců byl by jej málem posedl a na- šeptal, aby učinil konec této spokojené hře šťastných tvorů. Ježto ale nebylo k tomu pro- středků, Prestrud musil se spokojiti toliko s pěknou podívanou. Jak tento neohrožený muž podotýká, je neodborníku dosti těžké předpověděti, kdy se asi v dozírné době tato část antarktidy sta- ne působištém velrybolovců. Tak brzo prý to ovšem nebude, nebo předně vzdálenost od nejbližší obydlené země je trochu velká, obnášejíc přes 3600 km., z druhé jinou nepříjemnou překážku na cestě tvoří pás ledové tříště, který, kdyby byl sna i užší a rozptýlenější, bude ku proniknutí vy- žadovati vždy jen dřevěných lodí. Revněž i poměry ve Velrybí zátoce ne- hodí se prozatím nikterak k založení nějaké- ho stabilního sídliště. Přezimovací obydlí vý pravy Amundsenovy zapadlo během dvou mě- síců úplně ve sněhových spoustách. Amundse- novým lidem to bylo konečně velmi vhod, jež to uvnitř bylo útulné teplo, jak by ale s po- dobnými poměry byli spokojeni velrybolovci je ovšem jiná otázka. Prestrud konečně dodává, že jestliže Vel- rybí zátoka oplývá takovým bohatstvím vel- ryb, není tím ještě prokázáno, že budou dále uvnitř v Rossově moři tytéž poměry. Velryby, jež se zde nejhojněji vyskytují náležejí dvěma druhům. Pokud ještě neroztál mořský led, objevilo se na pokraji ledu množství tuleňů, kteř pak později, po odchodu ledu, Velrybí zátoku za své letní útočiště vyvolili. Tam, kde jin bylo možno lehce dosáhnouti souše, oddávali se nejzamilovanějšímu zaměstnání, vyhřívajíce se v polospánku na slunci. Oddíl expedice Amundsenovy skolil z pobytu v těchlo krajinách celkem 250 těchto zvířat, z nichž největší část připadala na pod- zim, krátce po příchodu výpravy. Již v září, když ještě led pokrýval roz- sáhlou plochu Rossova moře, podařilo se jedno- mu tulení prodrati se v zátoce Velrybí pukli- nou v ledu na povrch. Příchod tohoto věstitele brzkého jara uvítán byl sice všemi s velkým jásotem, ale zvíře stalo se kořistí lovců. Ze tří druhů tuleňů, jež se zde vyskytují, nejhojnější je druh Leptonychotes Wed- delli. Týž je neobyčejně nemotorný, těžko- pádný, který zvláště na souší hledí, aby se neukvapil. Dorostlý samec bývá skoro tak velký jako mrož a jeho váha činí jistě na 400 kg. Ohromný trup zakončen je směšně malou vhlavou, v jejíž tlamě nachází se chrup, upo- mínající na chrup obyčejné krávy. Barva kůže přechází ze světlozelené do temnohnědé. Jiný druh tuleně, Stenorhynchus leptonyx. objevoval se v tuto popsaných
#10 alto_textblock #10
[krajinách velmi zřídka. V zátoce Velrybí ne- byl však vůbec spatřen. Na Prestrudově vý- pravě zabity byly dva kusy uprostřed ledové tříště. Uvedený druh je mnohem nebezpečnějš předešlého. Je skoro také tak velký jako tento, ale vyznačuje se mnohem štíhlejším a mrštnějším tělem. Chrup má opatřen dlouhými a ostrými zuby a je stále připraven k náleži- tému uplatnění této vydatné zbraně. Třetí druh, pojmenovaný „krabožrou- tem', není ani tak hrozný, jak by se snad dle jména scudilo. Týž rovná se velikostí tu- leni nordickému, je hbitý a mrštný, a vždy pilně zaměstnaný tělocvikem, pozůstávajícím v obrovských skocích, jimiž se snaží dostati se z vody na led. Pohyb jeho je tak rychlý, že má pronásledovatel co činiti, aby jej dohonil. Kůže zvířete je neobyčejně pěkná, barvy leskle stříbrošedé, s malými temnými skvr- nami. Jak Prestrud podotýká, soudí se snad namnoze, že maso tulení zaujímající v pro- viantu polárních výprav tak důležitou po- ložku, chutná po rybím tuku, což prý není pravda. Rybinou cítiti je pouze špek, jehož asi 3 cm. mocná vrstva pokrývá tělo tuleně Maso samo je úplně tuku prosté, za to však neobyčejně krevnaté a má u „krabožrouta barvu podobnou masu hovězímu a chutná rov- něž tak dobře, jako toto. Vedle tuleňů skytají výpravám hojně užitku též i tučňáci čili pinguíni, nichž zvláště v poslední době se tolik zajíma- vého dočítáme. Tito zvláštní, sympatičtí ptáci těší se ne- obyčejné přízni badatelů i čtoucího publika Postavy jich jsou fotograficky i kinematogra- ficky zvěčněny, takže každý již dnes pomalu zná biografii pinguínů a mnohou kapitolu z jich intimního života. Uvedení ptácí pozoruhodní jsou nejenom svojí vzpřímenou postavou, ale i celým cho- váním a zevnějškem, nápadně upomínajícím na živé bytosti. Nordenskjöldovi připadal vždy pinguín druhu Artenodytes Forsterii, as metr vysoký, jako „nějaký starší pán ve fra- ku“, což Prestrud nověji potvrzuje. Blíží-li se tento pták k cizínci, činí tak za samých poklon, jak nám jei také Amund- sen nedávno kinematograficky předvedl. Když pak je slavnostní pozdrav skončen, přijde oby- čejný pinguín ke člověku pokud možno nejblí- že. Je velice důvěřivý a nejeví žádného stra- chu, pakli že se mu přijde vstříc. Vystoupí-li se však rázně proti němu, uleknut prchá. Ně- kdy sice také jeví chuť k zápasu, ale tu prý je dobře, zmizeti z dosahu jeho zakrnělých křídel, v nichž spočívá tolik síly, že je pták s to člověku ruku zlomiti. Chce-li se jej kdo zmocniti, je třeba přiblížiti se k němu ze za- du a rychle jej uchopiti za obě křídla, jež pak nutno silně ke hřbetu ptáka přitlačiti. Druhý mneší druh pinguínů, Pigosce- lis adeliae je vždy komický. Zástup těch- to malých naparovačů prý přivede vždy toho největšího stoika k smíchu. V prvním týdnu pobytu Prestrudova v Velrybí zátoce, když ještě byly skládány zá- soby ku přezimování, bylo počínání zmíněných ptáků vždy vítanou změnou v dobrovolném vyhnanství Amundsenova mužstva. Tu vždy jako na povel zvedlo se z vody asi tucet ptá ků, sběhnuvších se k ležení, kdež plni údivu a zvědavosti vše kolem nějaký okamžik pro- hlíželi. Potom, když první překvapení minulo seskákali zase jako na povel do vody, kdež setrvali tak dlouho, dokud nebyli jati novou zvědavostí. Tato malá pohyblivá stvoření jsou oprot předešlému, většímu druhu, který je ve svém chování vážnější a důstojnější, zlobivé a lehce vznětlivé povahy. Zlost jejich ale právě tak rychle mizí, jak byla přišla. Pinguíni jsou tažní ptáci, trávící zimu na různých ostrůvcích, po jižním moři rozptýle- ných. Jakmile však nastane jaro, odeberou se do antarktidy, kde mají již svá určitá lihniště na holých, sněhuprostých místech. Pinguínům je již vrozena zvláštní stěhovavost a také sot- va že mláďata jen poněkud povyrostla, dává se ihned celá společnost, mladí i staří, n cestu. Prestrud vzpomíná rád na toto podivu- hodné a antarktické ptactvo, zpříjemnivší tak jeho dočasný pobyt ve Velrybí zátoce. Jak úctuhodný a prastarý je rodokmen pinguínů, svědčí nálezy Nordenskiöldovy, kte- rý nalezl, jak známo, jich fossilní pozůstatky
#11 alto_textblock #11
Lékařství.
#12 alto_textblock #12
O příčinách sebevraždy a jak jim předcházeti. V posledním čase událo se několik pří- padů hromadných vražd a sebevražd, které svou tragikou vzrušily ohromně veřejné mí- nění. Jistý hostinský otrávil plynem sebe celou rodinu prý z příčin hospodářské tísně A nedávno známý majitel obchodního učilište v Praze postřílel svou rodinu a naposle usmrtil sebe. Čtyři mrtvoly vynášeli z domu a duše soucitné krvácely nad hrozným di- vadlem. Za příčinu uváděny bídné finančni poměry. Olga Fastrová napsala feuilleton, kd. trpce naříkala na naše poměry, že není lásky k bližnímu a že nechá se zhynouti člověk ne- lítostně a nikdo mu nechce pomoci, dokud čas. Potom vystoupil spolek „Střádal“ s pro- hlášením ve všech novinách, aby se k němu utekl každý, kdo je zoufalý a pomoci po- třebný, že poradí a pomůže. Z těchto případů patrno, jak rychle roz- poznává se příčina neštěstí a jak rychle po- skytuje se pomoc. Na oko jen pro lidi po- vrchně soudící na chvilkové utišeni rozbou- řených citůl Nedejme se klamati. Neštěstí těchto sebe vražd má jiné příčiny a pomoc kandidátůn sebevraždy nemůže poskytovati žádný spolek Finanční tíseň sama o sobě nikdy není příči- nou sebevraždy a sebevraždě nezabrání an poskytování půjček ani zajištěný blahobyt Otázku, proč dotyční sebevrahové neodešl se svěla sami, proč zabíjeli svou rodinu, zod- povídáme, že to byli lidé choromyslní a jejich
#13 alto_textblock #13
sebevražda a zlečin byly následkem choroby duševní nebo mozkové. Těžce lze tu tvrditi, že by vytržení z linanční tisně zabránilo ne- štěstí. Bylo ziištěno vyšetřováním, že požívání piva bylo nemírné, a u sebavraha nález na mozku při sekci také svědčil pro to. Tři jeho děti byly slabomyslné. Alkohol tak jako jinde i v tomto případě je vážnou příčinou chorob- ného stavu duševního a tím i zločinu. Říkám zločinu, protože každá vražda vlastní osoby je zločinem. Sebevraha bychom trestali jako každého zločince. Ovšem dříve nutno vyšetřiti veškeré okolnosti a motivy činu a stupeň příčetnosti v době činu jako každého zločince. Sebevrahům mnoho odpouštíme, hledíme na ně soustrastně, protože jsou to lidé ne- šťastní a mají-li viny na sobě — trest sami na sobě vykonali. Ta veliká soustrast bohuže není vždy — po stránce psychologické — oprávněná, protože jistá část zvláště ml ad- ších, afektovaných sebevrahů spo- léhá na tuto soustrast. Sebevrah, abych tak řekl, „žije ještě p smrti“. Představuje si, jak nad jeho mrtvolou naříká matka, která mu v něčem zbraňovala. naříká dívka tvrdého srdce, kterou pohne te- prve smrt, jak ho litují přátelé, kteří za života k němu byli necitelni. Zamilovaní odcházeji se světa, aby způsobili bolest zatvrzelým ro- dičům, aby dokázali, že na vzdor celému svě- tu budou spojeni aspoň po smrti. Sebevrahům lahodí myšlenka, jak vzbudí vzrušení, litost sensaci. Kdyby naše zvyky nebo ná- zory na sebevraždu byly jiné, pří- snější, kdyby sebevražda líčena byla v listech, románech a diva- dlech jako čin ohavný, nemravný odporný — jako čin zbabělosti — pak mnoho sebevražedných úmy- slů by se zabránilo. Církev křesťanská nedovolí pochovávati sebevrahy mezi ostatní bohabojné křesťany. vylučuje je do ústraní hřbitovního. Ovšem. kde je dokázáno, že úmyslná smrt stala se v pomatení smyslů, není mrtvý vyloučen ze společnosti druhých. Mrtvého církev zajisté trestati nechtěla, ale je to poučení odstrašu- jící pro živé. Trest působí profylakticky vůbec na druhé nevinné. Sebevražda je hříchem, duše sebevrahů trápí se i po smrti, jest trestána o boha za to, že odešla se světa proti vůli boží To je myšlenka, která zabraňuje sebevraždě u lidí křesťansky založených. Sebevražda jest vždy skvrnou cti a do- bré pověsti rodinné. Případy sebevražd v ro- dině se zamlčují a tají, členové rodiny styde se za to. Málo jest asi případů, že by někdo zdržel se provedení skutku proto, aby rodinu zachránil hanby. Každý sebevrah je sobecl Sebevrahům odpouštíme zločin ze soucitu vůbec a trpí-li nějakou abnormitou duševní pak vždy bez podmínky, protože za chorobu nikdo nemůže. Tento postup není správný. Choromyslný není síce zodpovědný za své činy, ale na vývin jeho chorobných my- šlenek má vliv dřívější život, názory životno a vůbec celý fond myšlenkový, vypěstovaný výchovou a poměry společenskými. Má-li člo- věk utvrzený názor, že vzíti si život je hanebné, že musí míti ohledy na druhé a že má povinnost praco- vati a nehody pevnou vůlí přemá- hati — pak v době choroby tak snadno myšlenky na sebevraždu nevzníkají. Za chorobu či choromyslnost nikdo ne- může, tedy také ne za zločin v této chorobě spáchaný. Jisto však je, že počet zločinů sebevražd ve stavech chorobných bude tím větší, čím horší a mravně lhostejnější budou stavy poměrně normální. Dnešní poko- lení je nervosní, dráždivé, velic zchoulostivělé, bez energie, bez mravních opor, proto při nahodile sebe slabší chorobě dušev n lehce pohrdá životem. A pak je otáz- ka, není-li choroba duševní, která má býti za všech okolností polehčující okolnosti — také zaviněna. Vím, že nikdo nepracuje úmysl- ně k tomu, aby si přivodil duževní chorobu. zrovna jako nechce si nikdo způsobiti nervo- su. A přece nesporně duševních chorob při- bývá a nervos také, hlavních to původců sebe- vražd. Jest možno zabrániti vývinu těchto chorob? Velké části zajisté! Sebevražda jest jen příznakem duševní abnormity či slabosti. Příčiny sebevražd jsou totožné s příčinami chorob mozkových nervových. Některých příčin můžeme se uvarovati, některých ne. Dědičná zatíženost a náklonnost k vývinu chorob nervových jest vážnou příčinou, ale vyloučiti ae nedá, poku nebude celá naše generace zdravěiří. V době pohlavní dospělosti, po porodu, v době klima- kteria, po vysilujících horečnatých chorobách, po úrazu na hlavu jsou mnozí lidé náchylní k vývinu psychos a tím i k sebevraždám. Člo- věk svou vůli těžko se těchto příčin vystříhá Pro nás nejdůležitější je zkušenost, že velkou část psychos a nervos zaviňuje chro- nická otrava alkoholem a nákaza (infekce) syfilitická a tuberkulosní a jiné nemoci i- fekční a otravy. Ale největší důležitost jako zlo sociální. postihující massy lídu, má alkoholismus. Ten jest příčinou velkého počtu chorob duševních i zločinů i sebevražd, nejméně jedné třetiny ze všech případů — alkoholismus jest příči- nou degenerace fysické i mravní, příčinou mravního úpadku a lhostejnosti pijáků i je- jich potomstva. Poukazují na alkoholismus jako příčinu, kterou můžeme lehce odstraniti bez velikých obětí finaněních, čímž jistě za- bráníme velkému počtu sebevražd pro dobu nynější i pro budoucnost. Ve statistických vý- kazech o sebevraždách nezvíme pravou pří- činu jejich. Nevíme-li ji, těžko budeme prol tomu zlu něco podnikati. My je však musíme znáti a musíme uměti je hledat, nesmíme se spokojiti tím, co se zdá lidem býti nejbližší příčinou. Probeřme si několik udávaných pří-
#14 alto_textblock #14
čin.
#15 alto_textblock #15
1. Bída, finanční tíseň, neurov- nané peněžní poměry, ztráta pe- něz, úpadek a podobné momenty nebývaj vždy hlavní příčinou, protože bída sama o so- bě ani ztráty nevedou k samovraždě. Mnoho
#16 alto_textblock #16
lidí žije docela šťastně i v chudobných pomě. rech, mnoho lidí přijde o jmění, vyhoří ap a začínají zase znova, vpraví se do nových po- měrů. Někdo se ovšem do horších poměrů vpraviti nedovede nebo nechce. Je příliš hrdý, než aby se pokořil a začal pracovati Blahobyt tak zchoulostiví některé, že v pří- padě obratu štěstí raději opustí svět. Ztráte budí takový pokles ,mysli, že vyvine se me- lancholie, typická choroba duševní, vyznaču- jící se zasmušilostí a pohrdáním životem. Me- lancholika finanční pomocí zachrániti nemů- žete, protože melancholik nařiká vždy, že je chudák, že nic nemá, vše ztratil a není hoden ani, aby mu někdo něco dal, protože sí to ne- zaslouží. 2. Nevyhojitelná nemoc, bole- sti, útrapy tělesné, omrzelost ži- vota jsou často uváděné příčiny sebevraždy Bolesti samy i dlouho trvající a choroby tě- lesné nevedou samy o sobě k zoufalým činům, protože lidé snášejí veliké bolesti — jak jsme zvěděli o vojínech ve válce balkánské — tuberkulosní, na kest vyhublí, ještě doufnií v uzdravení. Jak to přijde, že jeden lpí tak houževnatě na životž a druhý jim pohrdá pro nepatrnou bolest? Dlouhé útrapy u člověka nervově oslabeného vyvolávají duševní de- presi, melancholii a ta pak již netaxuje pří- Máme hypochondry, kypící zdravím, kteři si stále na něco naříkají a jsou nešťastni proto, že jim nikdo nechce věřiti, že jsou vážně nemocni. Což potom, když hypochon- drie vyvine se u člověka skutečně nějakou chorobou stíženého. Nastává tu přehánění pří- znaků, nepatrné obtíže vyhnány jsou do ne- snesitelných nářků až k úmyslům sebevražed- ným. Choroby žaludeční, srdeční a pohlavní zejměna svádějí ku přeceňování. Hypochondr cíti píchání u srdce a má hned těžkou srdeční vadu, dostane mrtvici. cítí, jak smrt se blíží, proto nevyčká konce sám si zkracuje trápení. Nebo cítí ubývání pa- měti, má návaly krve ke hlavě, nemůže spát proto bojí se, aby nedostal paralysu nebo ne přišel do blázince a ukracuje si život. Sexuál ní neurastheník, též hypochondr svého druhu. cítí, že začínají se u něho jeviti následky onanie, z dočasné impotence soudí na úplnou neschopnost k životu manželskému, bojí se následků (nedokázané) syfilis a proto raději jde se světa. Omrzelost života je vždy fingovaná pří- čina sebevražd, když se lepší hned najíti ne- mohla. 3. Žalostné afekty, úmrtí drahý osoby, náhlé neštěstí v rodině a p. bývají často uváděny jako vážná a pochopi- telná příčina sebevraždy. Co je na světě ne- štěstí, co je úmrtí a nehod — co by tu musilo býti mrtvých! Jde o osoby nervosní, hysteri- cké, abnormální citlivosti, které reagují na každý podnět přehnaně, vášeň lehce zakaluje jim rozum. Kdyby byly ochráněny v nebez- pečné době, afekt by přešel bez lěžkých ná- sledků pro život. 4. Nešťastná láska. Nemine týdne aby noviny nepřínesly zprávu o násilném sko- nu milenců. Láska sama je chorobou dušev- ní, ve které je citlivost chorobné zvýšená proto i menší žalostné afekty mají za násle- dek myšlenky na smrt. Z lásky se střílí nebo otravují poblouznělí milenci, kteří jinak mu- sili býti afektovaní, nervosní, psychopathičtí a neschopni snášeti útrapy životní. Přiznávám, že žena je démon, který svádí a vraždí. Žena může svou láskou, odporem nebo nevěrou do- hnati k šílenství a vraždě — ale když dva mladí lidé volí smrt dříve než poznali život. pak je to příznak duševní choroby, kterouje i hloupost. Bez poruchy duševní žádná se- bevražda státi se nemůže, i když se někde tvrdí, že dotyčný případ stal se při úplně zdravém rozumu. Obyčejně se usuzuje na zdravý rozum podle chování se nešťastní- ka, podle jeho klidných hovorů, vypočítavo- sti a chladnokrevnosti. Takové případy jsou velice časté a překvapují okoli, které je zvyklé představovati si výkon sebevraždy jen po rozčilení a nářku vysokého stupně. Známe melancholiky, kteří se umí před lidmi ovládati, kteří dovedou mistrně jak herci za- krývati svůj bol a své odhodlání sejíti se svě- ta. Inteligence takových melancholiků bývá neporušena. Zastávají svůj úřad nebo pracuji do poslední chvíle, občasná zadumanost a hluboký vzdech ujde pozornosti okolí. I kdy- by byl takový „nemocný“ přistižen při tom jak věsí hlavu a hledá samotu, vždy doved odvrátiti od sebe podezření výmluvou na sta- rosti rodinné, nehody atd. Nálada skleslá ob- jevuje se bez příčin nám patrných, ani „nemoc- ný“ neví, proč je vlastně smutný a proč ho trápí svět. Vždyť i u zdravého člověka obje- vují se periody, kdy je nápadně veselý, a pe- riody, kdy je sklíčen, smutný, ve špatné ná- ladě, která se stupňuje po případě až k „tae- dium vitac“, hnusu života. V případech patho- logických stupňují se tyto periodické nálady k manicko-depressivní duševní chorobě. Mimochodem připomínám, že v obou pe- riodách nemocným dělá alkohol výborné služ- by. V době veselé z bujnosti pudí je touha p zvýšení požitku, aby se opíjeli a v době smut- né sahají k alkoholu jako prostředku narkoti- ckému, který přináší zapomnění a veselejší náladu. Ovšem, že v každém případě si škodí protože po stavu opilosti, když účinek alko- holu vyprchá, nastává zhoršení stavu dušev- ního. Znáte přece tak zv. kvartální opilství. kterýžto stav chorobné touhy po opojení ob- jevuje se jako příznak chorobných stavů du- ševních periodických nebo rázu epileptoidní- ho. Chtěl jsem jen poukázati na zjev, že exi- stují u člověka ani ne nápadně nemocného občasné stavy sklíčenosti, jichž příčinu z do- jmů světa zevního ani si vysvětliti nedovede- me. Ovšem bez příčiny na světě nic není. My- slím, že jsou to neurosy jistého okrsku nerv- stva sympatického, podmíněné snad změnou výživy hmoty nervové při různých chorobách tělesných, otravou alkoholem, arteriosklero- sou, chudokrevností, zvýšeným množstvím ky- seliny močové nebo cukru v krví a pod. Dále v této otázce zacházetí nemůžeme. Jisto je. že nevysvětlitelná nálada melancholíka přece
#17 alto_textblock #17
činy.
#18 alto_textblock #18
nějakou vnitřní příčinu má a to jest věcí od- borníka internisty a psychiatra, aby tu příčinu hledal a dle toho léčil. Melancholik, který nezuří, nepláče, nekřičí zoufale a nemá zá- chvaty strašné úzkosti — jak to dělávají pří- pady vyššího stupně choroby — přece jen sebevraždu provésti může a to s rafinovanou vypočitavosti. Odvrátí od sebe pozornost, vy- mluví se, že mu nic není, že není žádných obav, že by si něco udělal, pošle ženu nebo opatrovníka spát nebo pro něco a užije pak té přiležitosti ku provedení činu. To se může státi i v případech, kde již nemocný je pozo- rován nebo kde nemocný byl již dodán na lé- čení do některého léčebného ústavu. Včasným dodáním do ústavu nebo do sanatoria, včas- ným zakročením odborníka dá se mnoho za- chrániti. Nikdy se melancholik sám neodhodlá k léčbě, vždy se vymlouvá, že mu nic nenía kdyby mu chtěl někdo dělati násili, pak že se jistě zblázní nebo hrozí, že si opravdu něco udělá. Přiznávám, že mnoho lehkých melancholií se samo uzdraví, ale melancholické projevy se nemají nikdy podceňovati, protože život visí na nitce a léčbou v odborných léčebných ústa- vech možno dosáhnouti vždy lepších výsledků a dříve než doma. Jsou těžké choruby dušev- ní, při nichž objevují se pudy sebevražedné. avšak tu jde vždy o zákal vědomí a nemocní nevědí, co činí. Můžeme zabrániti sebevraž- dám? Sebevražda jest příznakem duševní ne- statečnosti, slabosti, nervosy nebo choroby duševní. Kdo by chtěl proti sebevraždě bojo- vati — musí předcházeti oněm chorobám. Cele pokolení je nervosní, mládež je špatně vycho- vávána, není mravní opory, jakou poskytuje náboženství lásky k blížním. Rozšířilo se po- hrdání životem. Naše žurnalistika špatně vy- chovává obecenstvo, hoví sensaci, ličí děsné vraždy a každou sebevraždu, i když žádný zájem veřejnosti na tom není, jak kdo zemřel. Stálé opakování sebevražd působí sug- gestivně na lidi, takže stále se jim vlírá myšlenka na lehký výkon a bezcennost živo- ta. Naši literáti v románech a děsných per- versních povídkách stále se obírají sebevraž- dami, žádné pořádné drama na divadle ne- obejde se bez sebevraždy — a to působí zhoubně na běžné názory životní a morálku. Alkoholismus zavíňuje velký počet (1/4) všech sebevražd: protože pěstuje nervosya duševní choroby s převahou nálati depressiv- ních. Kdyby se bojovalo upřímněji proti píjá- ctví, bez obětí finančních dalo by se zabrá- niti velké části sebevražd. Naše mládež musí býti vychovávána tak. aby si vytvořila pevnější charakter, více ener- gie a sebedůvěry k boji s životem. Ve zdravém těle zdravý duch. Sociální hygiena má velké úkoly. Sebevraždám neza- brání ani vyšší kultura, ani větší blahobyt, ale zvýšení fysické a mravní úrovně rozumnou výchovou. Dr. Šímsa.
#19 alto_textblock #19
Ženské hnutí.
#20 alto_textblock #20
Stávka matek.
#21 alto_textblock #21
Povážlivá skutečnost, že klesl v říši německé roční počet porodů z 240 milionů z roku 1875 na 80 milionů z r. 1912, zaměstnává úřady i šírokon veřejnost. Není žádné pochybnosti o tom, že při- činu toho hledati dlužno ve snaze po bezdětnost která z vrstev zámožnějších pronikla do vrstev lidových a tu přivodila pravou revoluci v názorech a životní praxi. Mluví se již dokonce o stávce v rození, tak populárním heslo doby se již stalo. Pro- středky stávky jsou rozmanité: preventivní tech- nické prostředky, umělé zakročování operativní a konečně vraždy dětí nenarozených. Hromadné massové hnutí toto vyvolává ve svých důsledcích zděšení, jež začíná zmocňovati se těch, kdož v ně- meckém státě jsou povolání pečovati o silnou ar- mádu bojovníků zahraničních i vnitrozemních. Nepřekvapuje tudíž výnos, který vydal v čer- venci letošního roku vrchní president provincie braniborské v základě příkazu ministerstva vnitra předsednictvu lékařské komory v Berlině. Ve výno- su ukazuje se na vzrůst potratů, jakož i na sku- tečnost, že většina je přivoďována zúmyslně, takže nutno zjev tento pokládati za jednu z hlavních důvodů poklesu porodů v provincii. Je proto ne- zbytno — praví se dále ve výnosu — olázce této věnovati bedlivější pozornost; za tím účelem vy- zývají se lékaři komory, aby anonymně odpověděli k těmto otázkám: 1. Znamenáte ve své praxi vzrůst potratů? 2. Jaký je v posledních těch letech počet polratů, při nichž bylo použito vašeho lékařského přispění? 3. Domníváte se, že k potratu došlos přivolením těhotné ženy a v kolika asi případech? 4. Je vám známo, že docházejí ženy ve větším stále počtu k lékařům, aby od nich požadovali operativní předčasné přerušení těhotenství? Výnos je dokladem toho, že zjev omezování porodů je hromadný a jako takový je pojímán,a že dávno přestal poutati jen se stanoviska trest- ního zákonníka. Po této stránce je zjev tento pří- mo cynickým výsměchem proti oněm paragralům trestního zákonniku, které stihají vyhánění plodu citelnými tresty. Vzpomínám na doklad toho re- ferátu o sensačních dvou schůzích Svazu sociálně demokratických volebních spolků berlínských ze dne 22. a 29. srpna 1913, při nichž lékař dr. Alfred Bernstein, obecní starší berlínský, za „hluč- ného smíchu“ obrovského zástupu posluchačů zvo- lal: „Kdyby měly býti všecky ženy potrestány. jež se dopustily kriminálního potratu, mám za to, ža by byl sál prázdný a já jediný bych v něm zůstal.“ Toto znamení doby je příliš okaté, aby mohlo být přehlédnuto. Je nutno přímo pohleděti celé této otázce v tvář a uvážiti ji po všech její strán- kách a v celém její dosahu Na schůzích, o nichž jsem se výše zmínila, učinila tak s bezohlednou otevřeností čelná stou- penkyně strany sociálně-demokratické, redaktorka Klara Zetkinová a to dokonce ve jménu stra- ny organisovaného dělnictva. Ve vůdčích hlavách začíná zjev tento strašiti, vůdcové se bojí, že opičením se po měšťácích ztratí strana bojovníky pro sociální revoluci. V řečí své dotkla se Zetki- nová příčinné souvislosti obmezování porodů s pohlavními nemocemi u žen a s prostitucí a otevře- ně řekla posluchačům: „Veliký počet dětí není příčinou nouze v rodinách dělnických.““ Referát zakončila závěrem, že strana sociálně demokratická jako taková, nemůže stávku matek prohlásiti za zbraň v revolučním třídním boji. Řeč Zetkinové vyvolala nevoli u posluchačů, která propukla v bouři odporu po protestní řeči dra. Mosesa, který ji za to apostrofoval — státní žalobkyní. Diskuse zúčastnil se také dr. Alfred Bernstein a oba ujali se pobouřeného poslu- chačstva zdůrazněním hesla revisionistů, že je osobní věcí každého jednotlivce, chce-li dobro- volně omezit počet svých dětí. Z ciferních dat, které pří tom byly proneseny. opakují, že 500.000 kojenců ročně je obětováno na oltáři kapitalismu“, že 95 procent proletář- ských matel je fysiologicky neschopno kojiti, že