#1
alto_textblock
#1
2. ledna 1908. Číslo2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Strana3.
#4
alto_textblock
#4
borem. Tím ale zřízení krajských zastupitelstev
souvisí s organisací zemského výbo-
ru a bez pronikavého vymezen
kompetence zemského výboru no-
vou zemskou ústavou, o které budu je-
ště mluviti, nelze vůbec na krajská zastu-
pitelstva pomýšleti. Sloučení pak vý-
konné moci s krajskými zastupitelstvy nejen že
by musilo míti v zápětí i výkonnou moc pro
zemský výbor a pro zastupitelstva okresní,
ale také takové upravení krajských vlád, které
by těmto krajským zastupitelstvůn
byly buď podřizeny, anebo s nim
sloučeny.
Z toho jest patrno, že otázka tato není tal
snadnou, jak se naznačuje politickými hesly,
že nejen Čechové, nýbrž i Němci dobře must
uvážiti, zdali konečná úprava tohoto kraj-
ského zřízení ve smyslu již dříve
naznačených rojektů by se osvěd-
Jsem také přesvědčen, že by zřízení kraj-
ských zastupitelstev ve svých důsledcích vedlo
ke zrušení zastupitelstev okres-
ních, zrušení, proti němuž by, jak
jsem přesvědčen, nejenom veřej-
nost česká, ale i německá s nelj vět
ším úsilím se vyslovila. Vše to ale do-
kazuje nepopíratelně, že není-li tak zv. krajské
rozdělení pouhým heslem politickým, je-li sku-
tečně úmysl veřejnou správu politickou položiti
na pevné a organické základy a při-
způsobiti ji modernímu nazirání, potřebám sprá-
vy a zvláštním poměrům v království českém,
nemůžetoto krajské zřízení prová-
děno býti jako článek o sobě, nýbrž
může vzato býti v úvahu jedině a
pouze v organickém sloučení s re-
formou zemského zřízení a celé
zemské správy. Zemská ústava tudíž mnou
naznačená by mohla obsahovati jen zásadní pra
vidla, která by pak jenom zvláštním zákonem
zemským dopodrobna provedena byla.
Nad jiné důležitým článkem zemské ústavy
by bylo vymezeni zákonodárné kom-
petence sněmu zemského a správ-
ní kompetence zemského výboru.
Ustanovení 88 18. a 19. zemského zřízení jest
naprosto nepravdivé a neodpovidá poměrům
jaké nastaly již dříve dle čl. 12. státních zá-
kladních zákonů a jaké by odpovídaly nynější
zákonné interprelaci tohoto paragrafu. Jisto ale
jest, že říšská rada po celou dobu zasahovaln
legislativně svou činností i do této, ústavou pro-
sincovou vyměřené kompetence zem-
ského sněmu, a že na druhé straně při-
rozená síla poměrů přinutila sněm
zemský, aby obíral se celou řadou
ptázek, které jsou důležitými pro
zemi a které jedině zemským sně-
mem vyřizovány býti mohou. Proto
jest nutně zapotřebí, aby již v zemské ústavě
nikoli pouze správní činnost zemského sněmu,
nýbrž především a zvláště zákonodárná činnos
jeho přesně byla vymezena a aby uvolněna byla
veškerá pouta, která dnes této činnosti se kla-
dou. Musí ne novo již zemskou ůstavo
povaha sněmu jako zákonodár-
ného borubýtina jisto postavena.
(Hlučný souhlas.)
Nechci dnes vyčerpati veškeru kompetenei
zemského sněmu, na jisto však jemu by mělo
býti vyhraženo zákonodárství zeměděl s ke
a agrární, zákonodárství, sloužící ku po-
vznesení živností, v příčině spr-
středkování práce, ochrany s-
rotčl a dltek, ochrany práce, úpravy
poměrů čeledních a zákonodár-
ství chudinské, dále zákonodár-
ství ku provedení policie zdra-
votní a sociální, zákonodárstv
v příčině obcl, okresů, po případě
i krajů, zákonodárství o zřízen
obei farních a o konkurenci k úče-
lům náboženským, zákonodárstv
školní, škol obecných, pokračo-
vacíeh, živnostenských a hospo-
dářských, škol odborných, zákono-
dárství v příčině stavební, po-
žární a silniční policie a spe-
ciální zákonodárství o veřejný ch
prostředcích dopravních, zejména
silnic, zemských drah, vodních
cest, jakož i dopravních prostřed-
ků s pohonem elektrickým, zákono
dárství v příčině upravení poměrů
národních a vnitřní organisace
úřadů správních a soudních a ko-
nečně v mezích rámcových zákonů
říšských podrobné zákony o uni-
versitách, vysokých a středních
školách, pojišťování dělnictva a
soukromého úřadnietva, jakož
živnostnictva a vydání bližší ch
předpisů ve příčině soudnictv
policejního a správního, zejména
trestního práva policej ního.
Naznačil jsem jen v povšechných rysech
ono zákonodárství, kleré souvisí s vnitřním zřl-
zením země, k čemuž ovšem by se ještě při-
družily a přidružiti mohly zákony, dnes kom-
petenci říšské rady vyhražené, které by vyža-
dovaly změnu ústavy říšskě.
Přesným provedením tohoto zákonodárstv
zemského vymezila by se také kompetenee
zemského výboru, jakožto orgánu ne pouze
správního, nýbrž výkonného orgán
zemské samosprávy. Musil by zemský
výbor působiti nejenom jako výkonný orgán
jako zástupce země, jako úřad dozorčí a od-
volací nad veškerou samosprávou obecnía
okresní, nýbrž také jako úřad správn
v záležitostech zemských. Proto by musila při-
rozeně upravena býti výkonná moe zem-
ského výboru, aby také usnesení sněmovní
a vlastní svá usnesení mohl provésti. Za tou
příčinou by v ústavě zemské musilo býti vý
slovně vytknuto, že zemský výbor mí
právo domáhati se provedení svých
usnesení, pokud nelze je provési
orgány jemu podřízenými prostředni-
etvím c. k. místodržitelství politický m
výkonnými orgány a kdyby místodrži-
telství provedení takové odepřelo, že má o tom
učiněno býti ihned oznámení sněmu, za účelem
rozhodnutí, po případě, že by zemský výbon
odvolal se v případu rozepře s c. k.
místodržitelstvím na zemský správn
#5
alto_textblock
#5
čila
#6
alto_textblock
#6
soud, jehožto rozhodnutí by pak úřady poli
tickými vykonáno býti musilo.
S reformou činnosti zemského výboru sou
víselo by také jeho složení. V tomto smě-
ru by pak uvažovaly se formy, za jakých by
provedena byla volba členů zemského .ýboru
poskytována byla ocbrana oběma ná-
rodnostem za účelem bezpečnéh
jich zastoupení v tomto nejvyšším orgá-
nu zemském. Na nějaké rozdělení zemského
výboru dle národností ovšem nebude s české
strany možno přistoupiti, poněvadž roz-
dělení takové není možno zrovna tak, jako r oz-
dělení agendy zemské vlády a ne-
bylo by na prospěch ani jedné ani drube
národnosti.
Další ustanovení zemského zřízen
týkala by se složení sněmu, způ-
sobu voleb do jednotlivých zem-
ských ůstavů a komisí sněmovních
s náležitým zřetelem ku poměrné-
mu zastoupení obou národností a
změny jednacího řádu duchu času
a doby odpovída jíc í.
Nejdůležitějším ovšem článkem zemského
zřízení bylo by upravení finančního ho-
spodářství zemského. V tomto směru
naznačuje § 24. nynějšího zemského zřízení již
cestu. Dle tohoto paragrafu má sněm epolupůso-
biti a spolu vésti dozor ve všech záležitostec
berních, zejména pokud se týče rozvrhování
vybírání a odvádění veškerých zeměpanských
přímých daní.
Mimo to přesně by musilo býti vytčeno zem-
ským zřízením primerní právo země na
předpisovámí samostatných zem-
ských daní. Již nynější ustanovení § 24.
z. zř., pakli by byle prováděno a přesně vyznu-
čeno, by dalo sněmu možnost, aby při roz-
dělení pramenů berních mezi zem
a říši ku potřebám zemským byle
náležitě přihliženo a aby na zs-
kladě přesné dohody berní před-
měty pro daně zemské a říšské
byly vytčeny.
Konečnou částí zemského zřízení byl by
nový volební řád do sněmu. Nutnost
opravy zastaralého a nespravedlivého volebního
řádu jest všeobecně uznána. Nemůžeme dále
urpěti taková monstra, jako to, že na př. volební
okres karlínský, k němuž náleží města Král.
Vinohrady, Žižkov, Nusle, Vršovice, Vysočany
St. Boleslav, Kostelec a t. d., volil pouze jed-
noho poslance, týž okres, který na říšskou
radu voli poslanců sedm. Volební řád na nej-
širších základech lidových budiž tudíž snahou
všech lidových poslanců. (Souhlas.)
Řekl jsem již z předu, že zemská zřízení
musí přesně stanoviti právní postav en
a právní poměr obou národů. Tím, že
zemským zřízením tento právní poměr a toto
právni postavení obou národů na principu
rovnoprávnosti bude jako základní zá-
kon ustanoveno, tím, že zemským zříze-
ním o oshranu národních menšin
bude postaráno, tím, že cběma národům
bude zabezpečeno právo užívati
v životě veřejném, při úřadech a
ve školách za stejných podmínek
svého jazyka, rozřešena by byla
spravedlivá otázka v království
českém. Při ochraně, kterou by zemské zl-
zení poskytovalo jednotnosti a celist-
vosti království českého a rovnopráv-
nosti obou jazyků zemských, byl b
dán také podklad k dchodnutí
se mezi oběma národy o takov
upravení poměrů obou národů v těch
smělech, kde právo jednoho ná-
roda jest protichůdné s právem ná-
roda druhého. (Výborně. Poilesk.)
Nikoliv národní výlučnost, která v
smišené zemi není možná a která za-
krývá se nyní heslem tak zvané národnt
autonomie, nýbrž vymezení a sta-
novení národních práv obou poli-
tických národů může býti podkla-
dem pro řešení problému česko-
německého. Nemůžeme nikdy přistou-
piti na to, aby pod heslem národně-federalisti-
ckého řešení otázky národní současně utužoval
se státní centralistický směr, jak to navrhu-
je poslanec Chiari. To jest opětně jedno
z oněch hesel, kterým zakrývána býti má nad-
vláda něměiny v zemích českých a kterým
ohrožována býti mají práva českého ja-
zyka. Buď opravdu oba národové snaží se žit
plným národním životem, pak mají dle své kul-
tury a historického vývoje nárok na plné právo
své národní osobitosti a stejné právo na užívání
národního jazyka, a pak není třeba stanoviti
žádných vyjimek a žádných tajných dvířek, kte-
rými by nadvláda němčiny jakožto do-
mnělého státního jazyka byla za-
ložena. (Tak jest.)
Jen tehdy lze docíliti správné dohody
s Němei, když oba národové budou mít
stejný zájem na rovném vymezen
svých národních práv, poněvadž to, co jede
národ bude požadovati pro sebe, musí po-
skytnuto také býti národu druhé-
muaveřejný životnáš zbaven bude
obavy, že každé ustanovení v pří
čině národních práv má býti jeno
prostředkem k obmezení jednoh
a vymezení větších práv druhému.
(Hlučný souhlas.)
Jsme zajisté také všichni pro největš
samospiávu, pro samosprávu, počínajíe
obcí až k nejvyšším organisacím zemským
státním. V každém samosprávném tělese ná-
rodní povaha většiny a jejího jazyka sama
sebou přivedena budeku platno st
vlastní silou a svého usnesení.
Národní většiny nepotřebuj
u jednotlivých organisací správ-
níchochrany v příčině národní své
individuality, národního svého jazyka
i národních svých institucí. Této ochrany
potřebují především menšiny všu-
de tam, kde ochrany té nepožívají
a kde nynější poměry tlačí je ne-
oprávněně do zoufalého bojeo
vlastní existenci. (Potlesk.) Ochrana
těchto národních menšin, bude-li poskytnuta
v nynějšich organisacích správ-
ních, snadno provede se pak v zemi a to
tím spíše, poněvadž my Čechové od jakživa
jsme pyli ochotni národní menšině
německé poskytnuti veškeré ochra-
ny národní, jaké má zapotřebí, je
#7
alto_textblock
#7
dině za u cenu, že stejné ochran
dostane se i většině a že při tom z
chována bude jednotnost správy
zákonodárství v království če-
ské m. (Potlesk.)
Touto jednotností hájen jest ale také zá-
jem státu, založeného na smlouvách a n
pragmatické sankci, tuto jednotnost uznávající.
Souhlasím ovšem s poslancem Chiarem, že úko-
lem politiky nemůže býti, aby všechno naraženo
bylo na jedno brdo a aby předstihován byl
vývoj příští. Proto také při úpravě práv-
ních poměrů obou národů v království českém
nemůžeme se říditi míněním jiných, nýbrž je-
dině skutečným historickým vý vo
jem našeho království a silou i vý-
znamemobou národů. Také my nikterak
nežádme nic jiného, než abychom mohli po
stránce národní rozvinouti veškeré své sily
k žiti bez boje, k nezkrácenému národnímu ži-
votu. My věru nechceme češtinu Němcům vnu-
covati, my nemůžeme ale také pri-
pustiti, aby němčira vnucována
byla nám. (Pollesk.)
Praví-li pan poslanec Chiari, že nesmím
češtinu vnucovati Němcům vo vlastních jejich
bydlistích, pak dlužno k tomu poukázati, že ni-
kdy jsme nežádali, aby Němzi uži-
vali jazyka českého, tak jako my
nepřipustíme a ce pejrozhodněji
so tomu opíráme, abychom jakýmkoli
způsobem byli nuceni, kdekoliv
vnašem poměru ke státu a korgá-
nům veřejným užív ti jazyka ně-
meckéh o. (Potlesk.)
Názor ten jest ale naprostým nepochopením
významu a váhy úřadů veřejných
Úřadové jsou výkonnými orgány
veřejné správy ať politické, a
soudní. Veřejná správa jest všude povinn
míti úctu k oběma národům stej-
nou a stejně šetřiti a vážiti si ja-
zyka příslušníka jednoho neb
druhého národa. Veřejná správa nikoliv
zpovahy árodní, nýbrž z povahy cel.
ku má určité povinnosti k obyva-
telstvu a tyto povinnosti své musí plniti bez
zřetele na to, je-liten, kdo se k ní obráti
Čech anebo Němec. (Souhlas.) Povinnosti
takové však může plniti jen tenkráte, a jen
potud, když s každým obyvatelem krá-
lovství jcdná a projednává ve
vlastním jeho jazyku. To není vnuco-
váním jazyka cizího obyvatelstvu země. Řek
jsem již, že v těch případech, kde by právo
jednoho národního jazyka porušovalo prá-
vo jazyka druhého, jest třeba, aby zá-
konem vymezena byla náležitá ochran
a ustanoven právní poměr obou.
V té věci by i myšlenka zvlášiníh
smírčího soudu národního, jak již
obsažena byla v ůstavě zemske
z r. 1849, mohla vzala býti v úvahu, aby v těch
případech, kdle by právo jednoho ná-
roda s právem druhého národa na-
lézalo se v kolisi, soud rozhodl na
základě platných předpiů zá-
kona a se zřetelem le vkutečným
poměrám spravedlivě a slušně.
(Souhlas.)
Proto možno shrnouti vývody mé v to, ž
na cestě zvláštní ústavy zemské a stanovení
právních poměrů obou národů lze přistoupit.
k žádoucímu rozřešení problé m
národního, kter) by odpovídal
spravedlivým požadavkům českým
jako německým. Na cestu rezdělo-
vací však, která by směřovala k tomu, aby
práva jednoho národa vylučovala aneb
obmezovala neb dokonce jednotu
zemskou porušovala, na tu cestu
zástupcové čeští ovšem nikdy se
nedají a na této cestě také nelze
docíliti žádoucího rozřešení pro-
blému národního. (Potlesk.)
Jsem dalek toho, pokládati myšlenky své
za směrodatné, ale přeji si jenom, aby se
staly předmětem úvahy veškerých zá-
stupců českého národa. Co ale poklá-
dám za nezbytné, jest, aby poslancové českého
národa bez rozdílu stran společn
této věci nánodní věnovali nejůsi-
lovnější pozornost, aby bez ohledu na
strannické zájmy a přihližejíce je-
dině ku prospěchu celku e celého
národa sestoupili se k vážrým po-
radám o aktuálním programu če-
ském v příčirě změny ústavy zem-
ské pro budcucí zasedání sněmu.
(Souhlas.)
S ostychem jakýmsi pronáším myšlenku, že
by jakožto zdárný předpoklad to-
hoto společného postupu pylo,
kdyby voličstvo české při volbá ch
do sněmu přistoupilo k těmto vol-
bám na základě vzájemné dohod
jednotlivých politických stran.
Pravím, že pronáším myšlenku tu s ostychem
poněvadž tato koncentrace stran, jakou jsem
již navrhoval před volbami do rady říšské,
bohužel se teřdáž neuskutečnila.
Avšak události pozdější poučily nás, že měli
pravdu ti, kdož v sjednocení českého
národa viděli prospěch v česke
věci. (Souhlas.) Prohřešil bych se na celé mi-
nulosti, kdybych opětně nepronesl svého va-
rovného hlasu a ncžádal důtkli-
vě, aby ještě v poslední chvíli, než
volební přípravy budou zaháje ny
a než volební zápas znovu roze-
štve obyvatelstvo naše, učiněny
byly všechny pokusy, abychom
přikročili k volbám sněmovní
svorně, jednolitě. (Potlesk.)
Nemůže se zde jednati o prospěch stran,
ale jedná se zde o to, že doba, která nás dělí
od sejití se našeho sněmu českého,
na mistě, aby věnována byla pilné
práci za účelem shodnutí se o spo-
lečném programu aktuálním pro
řešení problému národního, při zá-
pasu volebním bude naplněna zase v zá-
jemným škorpením a útočením, že
tato drahocenná doba se ztratía
že pak po vykonaných volbách sněm
český se sejde, aniž by zástupcové
českého národa mohli vstoupiti
do něho s určitým procovním pro-
gramem, nacpak, že sněm český se
sejde a poskytne Němcům, kteří
do jednání dotčeného vstupují
#8
alto_textblock
#8
s přesně vymezenými požadavky
obraz české rozháranosti a tím
také obraz české slabosti. (Hlučný
potlesk.)
Leč více než vysloviti vřelou tuto touhu ne
mohu. Pro svou osobu nepřeji si nic jiného, než
aby, dojde-li k vážnému řešení problému če-
ského, český národ a čeští zástupci získali spo-
lečnou půdu nejenom straně, nýbrž i také po
sitivní konkretní práci, která jedině jes
způsobilou, aby nynější neutěše
ný stav české otázky byl defini-
tivně odstraněn.
Jestliže jsem k tomu alespoň z části při
spěl slovy dříve pronesenými, budu pokládati t
již za věc účelnou a prospěšnou.
Řečník odměněn byl za výklady své dlouho-
trvajícím potleskem a díky se strany m. r. stav
Holečka, který schůzi zahájil a děkovným
slovy řečníku skončil.
#9
alto_textblock
#9
Výslech vraha a lupiče Edmunaa
Wasiňského.
#10
alto_textblock
#10
Že Lvova docházejí podrobnější zprávy o vý-
slechu zatčeného vraha a lupiče Elmunda Wasiň-
ského, tohoto vůdce lupičské tlupy. Výslech trval
v pondělí od poledne až dlouho do noci a v úterý
bylo v něm pokračováno. Když byl tázán na své
spolupracovníky, odvěti! Wasiňski: »Očeká v ám
svoji smrt, ale své přátele za ž ádnýc
okolností neprozradím! Jako žid jsem
čestný muž a nechci nikoho zradit. Já jsem již
dosti dloubo žil, proto klidně půjdu
na popraviště!« Ke konci výslechu si vrah
zasteskl: »To jsem provedl hloupost, že jsem přijel
z Prahy do Lvova!-
Na Wasiňského bude podána žaloba na zločin
vraždy a zločin krádeže v několika případech.
Společník Wasiňského Isidor Knobloch
israelita, syn hostinského, byl zatčen ve Lvově
v Pařížském hotelu, kde dlel se svojí milenkou
Marií Grochovskou, která rovněž byla zatčena.
Dle dalších zpráv byl Wasiňski také dolazová
při výslechu, jakým způsobem ulekl ze žaláře. Vra
mrzutě odvětil: »Jak se můžete tak hloupě tázati
Což jste neviděli otvor v okně žalářní cely 7«
Lvovská policie doposud nezji
stila pravé jméno Wasiňského a po-
chybuje, že vrah se opravdu tak jme-
nuje. Také není dosud zjištěno, odkud pochá í.
Zatčený Isidor Knobloch přiznal se při vy-
slechu, že k výslovnému pozvání Wasiňského přijel
do Prahy, kde ho Wasiňski sváděl k vyloupení po-
kladen v jednom závodě
Ušelenaki, u něhož se Wasiňski ubytoval
udal, že mu lupič vyprávěl, jaké měl v Praze
zkažené svátky; musil rychle ujeti, poněvadž tam
nějakého muže zastřelil.
#11
alto_textblock
#11
Ze Lvova, 1. ledna. Wasiňski přiznal se doposu
jenom částečně. Jeho vlastní jmeno není ještě vy-
pátráno. Před třemi lety přišel do Haliče na útěku
z Ruského Polska, kde byl odsouzen na 7 let do
vězení pro loupežné přepadení. Dle svého vlastního
doznání byl členem revolucionářské strany.
Z Kolína n. L byla včera zdejšímu policejnímu
ředitelství zaslána zpráva, že k tamnímu zasílateli
přišel mladík polské národnosti a žádal, aby mu
z celního úřadu přivazl kufr. Poněvadž se v úřad
neúřadovalo, byl odkázán na druhý den. Pražsk
policie vyrozuměna o tom z důvodu, že mladík zdá
se velmi podezřelým.
#12
alto_textblock
#12
Denní zprávy.
#13
alto_textblock
#13
— Aby orgán pana dra. Kramáře pochopil
důvod našeho studu nad jeho způsobem boje,
rekapitulujeme: Orgán ten na naše odsudky ny
nějšího postupu poslanců národní strany svo-
bodomyslné odpověděl nám tvrzením, že jsm
tento postup, zvaný »positivní politikou«, schválili
a sice v článku ze dne 5. března m. r., na
doklad čehož uvedl odstavec článku řečeného
který však není ničím jiným, než doslovným
úryvkem ze sjezdové řeči dra. Kramáře, a ni-
koli naším schválením jeho postupu, jehož
schválení se v této řeči na sjezdu domáhal
Lidový svobod. orgán původně do opravdy tvrdil,
že úryvek tento jest naším schválením »posi
tivní politiky« dra. Kramáře, ačkoli celá forma
našeho březnového článku vylučuje každý omyl
List trval na svém tvrzení, uchyluje se ke všeli-
jakým záludům, při čemž nemalou úlohu hrála
i »tisková chyba« (starobylé čáry !), a živou moct
nedal se pohnouti k prohlášení, že řečený výrok
není výrokem naším, nýbrž tím, čím jestve
skutečnosti, t. j. doslovným citátem ze sjezdové
řeči Kramářovy. Teprve když jsme v ponděli
označili takovéto nezpůsoby, jak s dů-
razem opakujeme, náležitým, leč stále
ještě nezaslouženě mírným způsobem, odpověděl
nám v úterý list ten, že se přece nejedná o to.,
zdali nám podstrkuje výrok, který jsme neuči-
nili, nýbrž zdali jsme tehdy s tím, co Kramář
na sjezdu řekl, souhlasili či ne. A to že prý
nám list ten dovodil z článku, kde jsme výrok
dra. Kramáře uvedli, jako budoucí cestu poli
tiky označili, nepolemisujíce s ním, nevyvrace-
jíce jeho důvody, zkrátka — souhlasíce s ním
Popíráme a vyprošujeme si, aby naše o bjek
tivní stanovisko, kteréž ani nepolemisovalo-
ani nevyvracelo názory Kramářovy, bylo vyklá-
dáno za náš souhlas. My jsme výslovně na-
psali: Tak vyznačil dr. Kramář za souhla s
valného sjezdu smysl i podatatu politiky
positivní, kterouž — jak pevně věří —
za nynějších nových poměrů ve Vídni můžeme
nejspíše dojíti vytouženého svého cíle.« To tedy
pevně věřil on, dr. Kramář, nikoli však my
Pravíme však, i kdybychom bývali věřili také
my a byli svůj souhlas s postupem dra. Kramáře,
jak na sjezdu vyložen, prohlásili, nebyli bychom
nyní v neprávu, neboť jeho nynější postu
není postupem na sjezdu oznamo-
vaným a sjezdem schváleným! T
přece bylo dokázáno na těchto místech s ve-
škerou žádoucí zevrubností. Po této rekapitulaci
nyní k mravnému rozhořčení »Dne« vůči na-
šemu studu nad takovým protivníkem. Stydím
se proto, že prostředky, jakých v polemice
s námi užívá a jaké jsou v seriosní žurnalistice
jiných jazyků naprosto vyloučeny, snižuje se
úroveň novinářského rozhovoru hluboko pod
stupeň, na kterém stojíme my bez mála půl
století a ke kterému všemožně snažiti se má
orgán, instalovaný přece za oficiálního obhájce
mladočeské politiky. Ve velké žurnalistice ostat-
ního západu není na př. možno, aby se někd
odvážil falšovati v polemice text svého protiv-
níka, natož aby pokračoval v takové fikci pro-
středky, v kommentu tiskové slušnosti vůbe
zakázanými. Na tuto sklonnost k rabule, to jes
překrucování, upozorňujeme protivníka i dnes
znova. Tvrdí na př. hned zase v úterý v uvo-
zovkách, že i »Nár. Listy« pomáhají si obratem.
že to, co jim »Den« odpověděl, (-) je zrovna
#14
alto_textblock
#14
tolik, jako kdyby list dra. Kramáře tvrdil —
něco jiného («). Není pravda, že taková nejapnost
byla u nás vytištěna a my kdybychom chtěli
proti takovému tvrzení vystoupiti náležitým vy-
vrácením, zase do slova museli by-
chom otiskovati celý příslušný
odstavec, v němž dovozujeme celou ne-
logičnost rabulistiky Kramářova listu, s jakou
překrucuje revidovaný program strany, zejmena
jeho podminečnou spojítost mezi »stežejnými
hledisky« a »všeobecnými zásadami. V takovém
počínání vidíme primitivnost úskoku o-
ciálního žurnálu Kramářova a netajíme se nej-
trapnějšími pocity nad tím, neboť niveau, n
jaké strhuje se tak rozhovor, či zápas o nejdů-
ležitější zájmy národa, v tomto případě přímo
nejživotnější jeho zájem, chová v sob
ostré nebe zpečí pro českou žur-
nalistiku vůbec. Hle — v takové době,
kde se chystá gigantický boj v národě a boj
národa o hrdlo, jež my hájíme, hází po našem
kabátě oficiální orgán vedení strany lopuchovými
plody a tytéž odmetené znova sbírá a znov
hází. Nedůstojné chování! Takovým způso-
bem stane se, že český lid ochuzen bude
interes na svém vlastním politickém životě,ti-
skem doprovázeném a to stane se vinou zlehčení
jedné části našeho veřejného mínění. Jest možno
potom, že vzrůstající tak znechucení veřejnosti
české zaviní jednou, že se neozve a že zůstane
hlucha v hodině svrchovaného nebezpečí, jaké
očividně kvasí. My protestujeme proti takovému
snížení veřejného tónu v tisku českém i proti
vědomé či nevědomé inferioritě novinářské argu-
mentace, která jest ohrožením veřej-
ného dobra českého.
— K reformě pokračovacích škol. Mnoho
se mluví v naší době o zdokonalení těchto škoh
— žel ale, že málo se jedná. Tak upravila s
inspekce těchto škol systemisováním stálých
inspektorátů, jimž ale k vůli úspoře přidělena
taková spousta škol, že inspektoři nemohou
svého úřadu při nejlepší vůli řádně zastat.
Výhodou ovšem proti dřivějšímu stavu je, že
jsou jimi teď až na sporé výminky techni-
kové, kteří tedy mohou tomuto praktickému
školství opravdu prospěti. Jiné značné zlepšen
očekává se od zavedení cvičných dílen po způ-
sobu mnichovském. Učeň byl by zde v témdni
as 4 hodiny soustavně vyučován ve svém ře-
mesle, tak že by se pak jako dělník opravdu
v řemesle vyznal a nebyl vyháněn pro nezpůso-
bilost z jedné dílny do druhé. Vyučování školní
dělo by se v úzké souvislosti s postupem výeviku
učně v dílně; za tím účelem ovšem by se
musila nynější učebná osnova změnit. Dilny
takové budou ale možny jen tam, kde je větší
počet učňů téhož řemesla, tudíž zvláště v
velkých městech; a pak ovšem — bude-li pro
věc dost porozumění a ochoty u místních čini-
telů: věnovat přiměřený obnos na zřízení a
vydržování dílny (vedle subvence státu, země,
okresu, komory). A zde jsme u záležitosti, která
nám dnes vtiskla pěro do ruky. Doznati musíme,
že i v řemeslných kruzích a u obeí je té obě-
tavosti k povznesení dorostu řemeslného pra-
málo — ovšem jsou čestné výminky, ale velm
sporé. Přihlédněme ke sborům, jimž je svěřen
péče o pokračovací školství. Ač se má takový
školní výbor sejít jen 3—4kráte do roka, shle-
dáváme, že mnohde nutno schůzi několikrát
odložit; sejde-li se přece šťastně 4—5 členů,
bývá jednání prostinké, vše se rychle odbude.
Málo kdo škole rozumí, některý se tam ani ne-
podívá; všechna starost se přenechá učitelstvu.
Ale přece někdy bývá debata pohnutá; to za-
sedá-li ve výboru farář, jenž snaží se přesvědčit
výbor, že nejlepší průpravou pro praktický život
řemeslníka je, umí li dobře katechismus. V našich
dnech lze totiž znamenati horečnou snahu
kněžstva, nejspíše as na pokyn s hůry, aby se
vyučovalo na pokračovacích školách náboženství,
aby se zavedla nucená návštěva kostela a pod.
K náboženskému cvičení stačí zajisté 8 leť na
škole obecné a měšťanské, kdežto škola pokra-
čovací musí být ponechána svému účelu. Žel
ale, že výbor často se podvolí diktátu. Základní
chybou bývá složení výboru samého; navrhují
a volí se tam zhusta lidé, kteří nemají žádného
zájmu o školu, kteří se nestarají o pokrok
školství průmyslového vůbec a kteří snad jak
živi do školy té nezajdou, aby aspoň zvěděli,
čemu se tam učl, aby povzbudili hochy ku
práci, bděli nad řádnou návštěvou atd. Rozumi
se, že na prvém místě měli by být povoláváni
do výboru pokročili řemeslníci, neboť jim má
nejvíce záležeti na vzdělání nastávajících dělníků
a budoucích mistrů. Neškodí ovšem, zasedají-li
tam též inteligenti, zejmena technikové, nebot
oni mohou svými odbornými vědomostmi škole
nejlépe prospěti. Proto obracíme se ke všem
korporacím, jež vysílají zástupce do výborů
školních: volte jen takové muže, kteří mohou
a chtějí se opravdu zájmům a povznesení škol
pokračovacích věnovatil
— Osobní. Finanční radové Václav Růži čka
Eman. Prziborski. Josef Plail, Fr. Knapp
Frant. Hořejší a Karel Buchtela jmenování
byli vrchními rady v obvodu finančního ředitelství
zemského pro království české. — Ředitel pozemko-
vých knih Ed. Blumauer v Praze povýžen byí
z 8. do 7. třídy hodnostenské. — Jmenování byli:
vrchní přednosta kanc. s titulem cís. rady Antonín
Wesznitzer v Liberci ředitelem kanceláře, vý-
konný úřadník 2 tř. Josef Pachlopník v Praze
výkonným úřadníkem 1 třídy, kancelářský asistent
Frant. Horák v Králové Hradci přednostou kance-
láře, všichni na svých dosavadních místech. —
Osobní z Moravy. Jmenování byli: berní správe
Ant. Gloger berním nadsprávcem pro obvod finanč-
ního ředitelství zemského v Brně, místoředitel zem-
ského úřadu deskového a listovního v Brně Juliun
Kriebel ředitelem listovního úřadu, kancelářský
asistent L. Jaška v Novém Jičínějpřednostou kance
láře, oba na svých místech.
— Z kruhů advokátů. Pan JÚDr. Eduard K-
labis, advokát a obhájce ve věcech trestních, ote-
vřel advokátní kancelář na Král. Vino hradech »U di.
vadla« čís. 1 nové (čís. pop. 1234, dům náměstka.
pana Bílka). — JUDr. Jaroslav Pavlousek v Ml-
Boleslavi zapsán do listy advokátů v král. českém.
— Advokát dr. Bohumír Valenta v Praze oznámil
že přesídlí do Uherského Hradiště. — Advokát dr.
Karel Hubáček v Praze ustanoven byl zatímným
zástupcem zemřelého pražského advokáta dra. Karla
Fouska.
— Úmrti. V Krakově zemřel o svátcích vánočních
náhle, raněn byv na honě mrtvicí, krajan náš, vo-
jenský zvěrolékař pan Karel Renet. Byl to muž
dokonalý, u svých soudruhů všeobecné vážnosti po-
žívající a horlivý vlastenec. Čest jeho památce ! —
V neděli dne 29. prosince m. r. zemřel v pražské
všeobecné nemocnici po těžké operaci pan Jan V še-
tečka, rolník a starosta v Kuklenách, předseda
místní školní rady, předseda kuratoria hospodářské
školy atd. Tělesné pozůstatky byly do Kuklen pře-