#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek 2. ledna 1908.
#3
alto_textblock
#3
ziteoni
#5
alto_textblock
#5
rmo—
#6
alto_textblock
#6
Číslo2.
#7
alto_textblock
#7
Sa ravnt a adpol. Vsty
přsdelání ast
v Praze r alministracl
d
rrt leta. . . 8 K
s dvoji denšškou
dtvt 14 . . . . 7 K o0
va alaláehi a K no
ra nožsla
Peštent
: : . : e
s dvejí zísilkes
... ka
#9
alto_textblock
#9
še niae
#10
alto_textblock
#10
V drobném prodeji:
rnaní číslo o zobě .
vdpoledni
. . . na 2k
Ve flislkách na venkověi
ranní čislo. . . . . . . . 108
odpolodní . . . . . . . . 4k
Inserát
plati se hotově rapřed.
Předplacení a lnsarty přijímá sdmini-
strace v Marlanské ulicí č. 3.
Tam nacházají se též redakee
tiskirna a erpedice „Národních Listáv
Bukopisy se nevracsjí.
#11
alto_textblock
#11
První úspěch positivní
politiky !!
#12
alto_textblock
#12
Případ o nádherném daru novoroč-
ním, jímž český národ obmyšlen byl v zále-
žitosti chebské od jednoho ze svých nej
dražších dobrodinců, pověstného rytíře Wes-
sellého, chefa justice v Čechách, tou chvílí
jest snad znám i tomu nejprostodušnějšímu
Čecháčkovi, jehož klasického svědectví se
pan dr. Kramář ve svých positivných fili
pikách tak rád dovolává. A lze také oče-
kávati, že i největší prostoduchost v národě
českém pochopila, co znamená tato — drzá
rána do prostřed čela přímo mezi české oči,
zmámené tajuplnými pohádkami o »vlivua
moci«, jež slibují českému lidu mužové, ma-
jící v rukou vedení českých věcí! Českému
člověku jest, jakoby se byl stal v uplyuulé
noci sylvestrovské obětl nějakého novoroč-
ního útoku brutálního, z nenadání ze
zálohy spáchaného, tak že se mu nemohl
ani brániti; ba věru úkladnost násilí, bolest
téměř jako od fysického utrpení a hanba
z rafinované urážky, to všechno spojeno jest
při tomto generálním políčku, ex praesidio
vrchního zemského soudu pražského zasa
zeném čtyřem milionům Čechů v českém a
nespočítaným statisícům v německém území
v Čechách najednou, políčku, jehož ohla
vrací nejen hraničné hory v Čechách, který
však bude slyšán i ve smířené již Mo
ravě a smiřovaném Slezsku!
Jaké to překvapení po ránu Nového
roku 1908! Stremayrova jazyková nařízení
po sedmadvacetileté nezkrácené praxi, soudy
v německém území bezpodmínečně uznávané
a tak vžité, že ještě v letě roku minulého
v samém Chebu bezodmluvně prováděna —
zrušena ne sice odvolávacím nějakým naří-
zením vlády, ale přece jen přes to vše zřej-
mou via, ba lze přímo říci: violentia
faeti. Fakciosním násilím vlády a jejího
ochotného vykonavatele pražského, který ve-
den velkomyslným huutím svého excelent.
ního nitra, vtělil české veřejnosti bezpříkladný
kopanec takřka v sám nejvýznamnější před
večer celého roku, v předvečer blahopřání
a dikučení. Ano, pravdu podržel Wenzes
laus Titta a němečtí terroristé a nastojte
— i pan dr. Kramář, který na týden
napřed ve svém božihodním článku ze
vrubně dovodil, že němečtí soudcové jakožto
neodvislí a samostatní smrielníci stojí docela
mimo zákon, že tedy pro ně neplatí an
v důsledku tohoto názoru dra. Kramáře zá-
sada rovnoprávnosti jazykové podle čl. 19
stát zákl. zákonů, na jejíž šetření skládaj
služební přísahu, ani zákon podle plenissi-
márního judikátu nejv. soudu dosud neod-
volaný, stále platný řádně vyblášený zákon
nejv. kabinetního listu z r. 1848, připojiv,
že z českého svobodomyslného stanoviska
jest nepřipustno, aby národnostní protivník
byl »pronásledován«, aby totiž s »Volks
ratem« bylo naloženo, jak zasíuhuje.
Jak měl se vlastně zachovatí rytíř Wes-
selly, když největší optimista národa českého
dal tomuto zločinu na českém jazykovém
právu již z předu absoluci a kterak neměl
přidati se s veškerou škodolibostí k názoru
předsedy klubu poslanců českých o naprosté
nekázněnosti a nestihatelnosti německých
soudců v záležitosti jazykového práva!
Jest ovšem pravda, že podle disciplinár-
ních principií dohlédacího práva, projevených
nejvyšším sudím království českého, bude
možno německému soudci v Aší, v Chebu,
Liberci aneb v Jablonci pronášetí rozsudky
třeba jménem veličenstev bavor
ského, saského anebo pruského,
kdyby mu to napadlo, ale až k tomu jednou
ve skutečnosti dojde, nebude míti
vrchní zemský soud pražský v těch konči
#13
alto_textblock
#13
nách co pohledávati, natož k něčemu do
hlédati!
A k tomu docela jistě dojde po těchto
cestách, po kterých se došlo až k tomu, že
pramenem práva na místě nejv. soudu pro-
hlášen německý Volksrat pro Čechy, a že
nálezem ryt. Wessellého skončena dnem 27.
prosince éra jazykových nařízení Stremayro-
vých a zahájena éra jazykového nařízení
Tittova, o jehož významu a platnosti poučeni
jak náleží všichni národní rádcové čeští,
kteří interpelaci pana dvor. rady Čelakov
ského spolupodepsali. Ano, tak se na
nás věci vymstilyl
Majitelé a vykladatelé státoprávních
jiných právních učebnic v redakci optimi-
sticko svobodomyslného lidového denníku
připojují ke své publikaci nálezu ryt. Wessel-
lého poznámku, z níž vysvílá ovšem pablesk
zklamání nad takovýmto koncem široké a
vznosné akce poslanců našich v otázce cheb-
ské, ve kteréž dostalo se jim vyjádření, že
nelze v této záležitosti ani c. k. vrchní-
mu soudu zemskému ani jeho
předsednictvu — úkonem práva
dohledacího ničeho činiti!
Čeští poslanci mohli prý spoléhati na
vládu, píše orgán dra. Kramáře, která je od-
kazovala na judikaturu ve věcech jazykových,
hledíce k nesčíslným rozhodnutím soudů
všech instancí, a jestliže prý nyní vrchní
zemský soud mění svůj názor a podléhá ně-
meckému terroru a německé právnická nroh
listice, »pak nezbude českýp
slancům nic jiného, než aby nešp
léhajíce na málo spolehlivé soudy se vším
důrazem a se vší ostrostí řekl
vládě, že v hájení práv ja zyka
českého v celém českém králov-
ství neznají žádných ohledů. Nej-
vyšší soud má ještě možnost zjednat
právu průchod; neučiníli tak, pak se roz-
voj politický může bráti docela
jinou cestou — než smiřovac
Bylo by to velmi falešným posuzováním po-
sitivní politiky, kdyby se někdo do-
mníval, že smí ustoupiti i na píd
v základních požadavcích če-
ských. Jen taková rozumná politika j e
Čechách možnou, která v těcht
věcech je naprosto bezohled
nou«.
Udatně pověděno, toť pravda, ale
budiž dovolena otázka: Po kolikáte to řeknou
čeští poslanci vládě a to »ve vší ostrosti«,
že v takovém případě nebudou znáti žádných
ohledů? Snad je »casus belli«, jímž Beckov
už jednou v ministerském předsednictvu vy-
hrožovali asi totožným s bezohledností — na
papíře »Dne« a jestliže padlo slovo o boji na
nůž, nuže, potom nastal tento casus belli
nožem, k němuž snad dojde, lekneli se
Beck pohrůžek českého státníka
který celému světu tak přesvědčivě vyložil.
jak jej oposice souží, jak svrchovaně
je šťasten a s ním všechno ostatní poselstvo,
že vyvázlo z nešťastné prokleté
obstrukce a jak i všechna pouhá
oposice česká jest naprosto bez
nadějna, poněvadž má bar. Beck
pohotově tolik většin a tak ve-
liké, jakje mu libo.
1
K posouzení blahostné nálady v jaké
tonul sám dr. Karel Kramář až po samé
úsvitě novoroční, slyšme jeho úvodník »Do
nového roku«, uveřejněný také ve včerejším
čísle jeho orgánu. Ocitujeme z něho jen dva
odstavce, budou více než postačitelny:
»Poslanci čeští musejí vésti politiku tak, aby
bylo viděti ve skuteích vládních, že pod-
pora, kterou vládě dávají, není jedno
strannou neopětovanou láskou. Vče
české půjdou ku předu, anebo je myšlenk
positivní politiky v Čechách na dlouho po-
chována.
#14
alto_textblock
#14
Já pevně doufám, že se toho obávati
nemusíme. Ovšem zázraky se nebudou díti
ani v novém roce, ale bohdá vylámeme
hodně „kamení, hodně cihel z ne
přátelské nám bašty“, jak o tom mluv
zvěčnělý Eduard Grégr. A tak půjdeme k
předu, stále, neodvratně, zejmena když
sami chybnou politikou nezarazime vnikání
českého živlu do státního mechanismu, který
posavad Vídeň i Němci považovali za výhrad
nou svou doménu.«
Článek s takovým růžovidným odstavcem
o positivní politice vyšel v čísle, jež přineslo
zprávu o katastrofé téže positivní poli-
tiky, nad niž si nelze představiti úplnějšía
jejíž celý strmý pád posoudíme, uvážíme-li
celý postup věcí od jazykových nařízení
Badenových, pád od stupně k stupni, až
na holou zemi, neboť nález vrchního soudu,
který zajišťuje německým soudcům úplnou
intaktnost pro případ nezachování jazykových
nařízení, neznamená ve skutečnosti vlastně
nic jiného, než suspendování těchto nařízení
Co bude platen nejvyšší soud, od jehož roz
hodnutí činí orgán křišťálového názoru o ne
odvislosti soudcovské závislým osud smiřo-
vaček? Asi tolik, co jeho původní plenissi-
mární nález! Krom toho jest očivídno, že
dr. Kramář neměl ani tušení o tom, jaký
Damoklův meč spadl na jeho hlavu, když
psal svůj článek »Do nového roku« a že se
nepochybně ze svého vlastního listu dozvěděl
o blamáži své positivní politiky, že nemůže
být žalostnější, jinak by nebyl dal svůj článek
uveřejniti, leda že by mu jeho příslovečný
oplimismus byl letem pomohl i přes tento
Montblanc!
Takhle tedy vypadá to energické řešen
nejžhavějších otázek česko německého sporu,
tak poctivá snaha vlády Beckovy vyhověti
českým požadavkům! Nebylo by snad radno,
svolati širší výkonný výbor a dotázati se ho
trváli na svém názoru o poctivé snaze vlády
podle svého usnesení ze dne 1. prosince?
Důkaz, který Beck podal o ní hned svým
prvním činem po vyrovnání s Uhry, kdy
mělo dojíti k zaplacení českým poslancům,
kteří vstoupili do vládní služby bez zapla-
cení sice, ale s nadlidskou důvěrou, že
vídeňští milostpáni zaplatí české služby »dle
uznání«.
Leč výsledek akce chebské, který zaru
čuje naprostou shovívavost dohlédací instance
oněm německým soudcům, kteří povrhnuvše
Stremayrovým, chýtili se Tiltova jazykového
nařízení, není jenom záležitostí pouhé kata-
strofy optimismu a positivního tolstojismu
vedení a poslanců českých, nýbrž i otázkou
zrovna fundamentálního významu pro posta-
vení českého národa v tomto státě. Nálezem
vrch. zem. soudu ze dne 27. prosince 1907
zcela jasně a přímo demonstrativně dává
tento stát národu českému na vědomí, že
je uchystán připraviti jej o jeho existenění
právo, o jeho život, výnos tento znamená
skok po samém hrdle národa českého, on
jest konečnou odpovědí, kterou dává nějvyšší
právník království českého veřejnosti naší na
dlouhá léta opakovanou otázku, je-li Ra-
kousko státem právním? Odpověď zní: Ra-
kouskoje státem bez práva pro
český nár od.
Podle povinnosti své jako list, který
vždy hájil zájmy národa a jeho prospěch
kladl vždy nad svůj vlastní, máme všechno
právo říci po novoroční katastrofé positivn
politiky všem, kdo slyšeti chtějí aneb ne-
chtějí:
Jsme ztraceni, jestliže tato, ste
rými jazyky pravdu řvoucí — událost ne-
bude míti náležitých účinků, ne-
dostaví-li se po této strašné ráně do
české hlavy také nutné rozbřesk
nutí v ní — neucítí-li český lid ve tvářích
pal zahanbení nastrojeného mu přede všemi
#15
alto_textblock
#15
ostatními národnostmi v Rakousku, přede
vším pak před německým protivníkem
spolubydlitelem v zemi — neozve li se v ni
trech všeho českého národa blízko u srdce
tam kde vedle sebe sídli pud sebezachování
úzkost o hrdlo poplašným bodnutím činorodý
hněv, schopný všeho, co činiti velí po
znané vrcholně nebezpečí, hněv s cho pný
skutků, jakými zabraňují šle
chetní národové úkladům o čes
i o život jeji chl
#16
alto_textblock
#16
Rakousko-uherská říše
r. 1907.
#17
alto_textblock
#17
II.
#18
alto_textblock
#18
Korunní země rakouské.
Jako r. 1906, tak i v minulém roce vlastní
politická činnost soustředěna byla ve Vídni
samosprávné potřeby korunních zemí marně se
dovolávaly svého splnění. Království české pře
veškery vládní sliby opět se nedočkalo spravedli-
vé úpravy zemského volebního řádu a sněm če-
sk,, nevykonav svého hlavního úkolu, uhas
koncem roku, ježto vypršela jeho šestiletá pravo
Sněm se sešel k jarnímu zasedání 14. úne
ra. V zasedání tomto přijal osnovu zákona
o zemské živnostenské radě, vyřídi
po letech zas jednou zemský rozpočet
upravil služné úřadníků okresních výborů a vy
řídiv řadu předloh hospodářských, železničníeh
a nouzových, byl 27. března odročen.
Dne 15. dubna, hově staršímu slibu, pa
novník přibyl do Prahy na dvouneděln
pobyt, provázen téměř všemi svými ministry
Doba králova pobytu v Praze vyplněna byla ce
lou řadou slavností a srdečných ovací, ustroje
ných stařičkému panovníku oddaným obyvatel
stvem českým. Panovník přes nevlídné počas
byl velice spokojen svým pobytem v residenei
pražské a odjížděje dne 29. dubna z Prahy, vy-
dal místodržiteli reskript, podepsaný baronem
Beckem, v němž vyslovuje díky za uvítání, spo-
kojenost nad rozkvětem Prahy a srdečnou odda-
ností jejího obyvatelstva, s důrazem pak proje
vuje přání, „aby spatřil také pád hradeb, ktere
národy ještě dělí a zdržují úplný rozvoj jich bo
hatých přirozených vloh, jakož i rozmach moci
státu. Pokládal bych to — praví se v reskripte
— za největší štěstí, kdyby mně, jenž jsem vše
chny strasti tohoto boje spolu zažil, bylo popřáne
spolupocititi také ještě slasti národnostníh
smíru.
Ve svých odpovědech na různé proslovy pa
novník stále akcentoval společnou prae
Čechů i Němců v Čechách; deputaci německých
měst, jež chtěla žádati mimo jiné také národ-
ní rozdělení Čech, audience na Hradča-
noch odepřenal
K podzimnímu zasedání sněm královstv
českého sešel se 16. září. Zasedání toto bylo
sice předem určeno pro reformu volebního řádu.
ale pro neochotu vlády a odpor Němců otázkou
touto ani se nehnulo. Sněm upravil poměry
platy obecních úřadníků v obcích, majících více
než 5000 obyv. a vyřídiv množství různých ho-
spodářských předloh, byl dne 9. října od-
ročen, aby se už ve starém složení nesešel.
Dne 28. prosince vypršela jeho pravomoca
uhasl, takže nebylo ani třeba jej rozpouštěti.
Z jiných udalostí, jež se sběhly v Čecháe
roku 1907, sluší zaznamenati nové řešen
soudeovské otázky. Poněvadž vládaei
netroufá odpořovati Němcům, že v okresích
většinou německých smí býti úřadníkem jen
nacionální Němec, a proto při postupu úřadníci
němečti přeskakují úřadníky české, zavede
nový modus, že se čeští úřadníci, kteří by jinal
zůstali pozadu za Němci, povyšují v Čechách
ad personam. — Nové obecní zastupitelstv
v Budějovicích se po intervenci barona
Becka a min. dra. Pacáka dne 11. června usta-
vila, zvolivši za starostu opět Taschka a do měst-
ské rady 1 Čecha. — Koncem června a počát
#19
alto_textblock
#19
moc.
#20
alto_textblock
#20
Eem července konány v Praze všesokolský
sjezd a mezinárodní tělocvičné závody, jež
proslavily jméno českého sokolstva po celé Evro-
pě. — Pojíždka interesentů po Labí
od Jaroměře do Mělníka od 19. do 25. srpna
ukázala na novo nezbytnou potřebu tychlé úpra-
vy toku labského. — Značné pozornosti ciziny
těšil se mezinárodn“ sjezd volné myšlen-
ky, konaný v Praze od 8. do 13. záři.
Z řad politiků českých odešli na věčnost
MUDr. Edvard Grégr, zesnulý ve věku 80
let dne 1. dubna ve Lštění a pohřbený za úča-
stenství celého národa 5. dubna na hřbitůvku
„na Hradišti“; dne 19. srpna skonal v Plan
býv. říšský poslanec a náš dlouholetý redakční
kolega dr. Vil. Ryba; dne 26. října zesnul
v Karlových Varech dlouholetý předseda klubu
říšských a zemských poslanců, MUDr. Eman.
Engel. Místo Martina Říhy, jenž zemřel
7. února, stal se 13. prosince biskupem budějov-
ským kanovník Jos. Hůlka.
Sněm moravský zasedal z jara od 18. února
do 23. března. V období tom schválil volební
povinnost, přijal zákon o zemské živnostenské
radě a vyřídil zemský rozpočet. Znova se seše
na podzim dne 16. září a vyřídiv zatímný roz-
počet na příští rok a četné předlohy zdravotní.
školní, hospodářské a nouzové, byl dne 5. října
odročen.
Sněm slezský zasedal poprvé od 14. února
do 16. března a přijal v tomto období voleb n
povinnost. Podruhé se sešel 16. září, v-
řídil rozpočet, uložil zemskému výboru, aby vy-
pracoval předlohu o užívání zemských jazyků
v nižší samosprávě (obcím přiznáno právo, aby
si stanovily svůj úřadní jazyk) a aby připravil
rovou předlohu volební reformy, načež 9. října
odročen.
Také sněm haličský nevykonal svého hlav-
ního úkolu a nevyřídiv volební opravy, uhas
automaticky, když koncem prosince vypršela
jeho pravomoc. V jarním zasedání od 14. únor
do 19. březní přijal zákon o jazycích v samo-
správných úřadech, zabezpečující práva polšti-
ny; v podzimním zasedání od 16. září do 12.
října schválil nový honební zákon a zostřil sně-
movní jednací řád. Zvláštní výbor, jenž měl
sněmu předložiti opravu volebního
řádu, protahoval úmyslně své práce, takže na
opravu nedošlo. Značnou pozornost časopisectva
vzbudila aféra maloruských posluchačů lvovské
university, kteří pro výtržnosti v aule dne 23.
ledna byli lvovským zemským soudem držáni
neprávem příliš dlouho ve vyšetřovací vazbě,
takže se konečně odhodlali ke stávce hla-
dem a tak si na soudu vynutili propuštění
z vazby. Někteří z vinníků výtržností byli v září
odsouzeni vídeňským trestním soudem, po-
něvadž na ruské straně byly pochybnosti o ne-
strannosti soudu lvovského. — Nejstarší státník
polský, býv. ministr financí v kabinetě Taaffově.
ryt. Julián Dunajewski, zemřel dne 29. pro-
since ve věku 86 let v Krakově, kdež žil na
odpočinku.
Sněm dalmatský zabýval se v podzimnímn
zasedání od 9. září do 8. října zvláště otázkou
jazykovou a volební opravou. V této věci jeho
výbor vypracoval návrh, jímž se má zavésti vše-
obecné volební právo se spravedlivým zastoupe-
ním menšin; v oné trval a tom, aby jazyk srb-
sko-chorvatský stal se jazykem úřadním ve
všech úřadech státních. Vláda slíbila, že do kon-
ce roku podá důvěrníkům všech politických stran
podrobné návrhy na úpravu jazykové otázky
v Dalmacii, ale patrně na svůj slib zapomněla,
neboť o návrhu takovém není ani slechu. Spor
chorvatských katolíků s římskou kurií o staro-
slovanskou, hlaholskou bohoslužbu
zůstal nerozřešen, poněvadž římská kurie upírá
právo slovanské bohoslužby chrámům, jež toho
práva po 30 let neužívaly, kdežto Chorvaté trvají
na svých starých výsadách, dle nichž právo hla-
holské bohoslužby platí stejně pro všechny chor-
vatské diecese.
Istrijský sněm, jehož vlašská většina uznala
konečně právo vlády, odpovídati na slovanské
dotazy v jazyce slovanském, zabýval se od 19.
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
Nové básnické překlady naše.
#23
alto_textblock
#23
Allons de Lamartine. *)
Velká postava Lamartinova, politika, tri-
buna, spisovatele, ztrácí se pomalu generaci
naší a splývá s pozadím své doby; postava
básníka však vítězně zůstává. Ne cele a pln
v jeho pokusech o epopej mystiekou, jako byl
monstró ni »Pád anděla«, ani o epopej mo-
derní, jakou byl rozvléklý a sentimentální
»Jocelyn«, ale plně a stále v oblibě rostoue
v těch nevýslovně sladkých a melodiekých jeho
verších lyriekých a kontemplativních. Ve výboru
jich zůstává nepřekonsným soupeřem Hugovy
slávy básnické a to veškerým právem.
Již na začátku své činnosti překladatelské
pokusil jsem se v časopisech a ve své první
anthologii francouzské nové doby podati českému
obecenstvu skrovnou kytku jeho lyriky a dnes
po letech vítám rád začátek svůj, rozšířený na
bohatý výběr z obou nejslavnějších básnických
knih Lamartinových, z meditací prvních i nových
Pokolení naše, děti plaché a vrtkavé doby
klerá, co porodí, sama stravuje a odklizí s rych-
losti až úžasnou, není s to si učiniti ani po-
jem o bývalé nesmírné slávě Lamartinově, b
členáři modernímu až skoro pohádkově přepjalě
vyznívá vše, co sám básník v jedné ze svých
předmluv o tom vypravuje. Připadá nám bez
—
* Alfons de Lamartine »Medilalce
přeložil V aclav Duryc b. (Ed. Leschin ger v Prane.
1K 50 h)na e
#24
alto_textblock
#24
děčně, jakoby se chlubil svými úspěchy víc než
přísluší Víme dobře, že Lamartinovi na ješit-
nosti básnické nescházelo, ale věříme, znajíce
jeho sentimentálně rozcitlivělou dobu a mlčky
přijímáme zprávy o tomto jedinečném snad n
verše úspěchu, který vůči skepsi a upjatosl
dnešní mody zdá se hodně vznešeným a pře-
pjatým. Lamartine byl v době svých prvníeh
medilací a harmonil opravdu básnickým orakulem
celé generace.
Byl básnickým zpovědníkem duší mladi-
čkých a zvlásť duší dívčích. Lehce reakcionářská
doba jeho přivedla do mody onen rozechvělý
cit spiritualismu vlastní, onen náboženský ná-
dech a pel, který se vznášel nade vším, čeho
se dotkla jeho poesie. Filosofické jádro jeho
meditací, harmonií i posledních utišeníje
dost mělké a dost někdy banální — ale všecko
je povznešeno jeho stylem, jeho ušlechtilou hu-
dební dikcí, jeho snivou měkkostí.
Silně rhetorická poesie jeho rozvláčí mo-
tivy na celé řetězy slok, které často mnoho
nepovídají, ale jsou i při té dlouhé monotonii
pravými hudebními pasážemi. Pod tirádami ne-
konečných jeho veršů stále něco se třese jako
vzdechy a dechy neviditelných andělů či geniů,
sklánějicích se nad jeho harfou. Lyrikem prosté
písně nebyl, vše rostlo v nesmírnost u něho,
pouhé slovo naděj, útěcha, vzpomínání atd. do-
vedlo u něho vykouzliti duhy rozplývající se
do sebe splývající kouzelně.
I když zeela v duchu své doby se hádá
s bohem či s osudem, třeba i vzdoruje, zacho-
vává si pod vzdorem tklivou něhu a hluboké,
věřicí odevzdání. Jen nevystihlá melodika dává
básním jeho křidla a peruté. Dnes jest skoro
nemožnosti čísti jej po pořádku a celistvě
ale jednotlivé verše jsou nesmrtelné proto, že
#25
alto_textblock
#25
jsou hudebně krásné a v tom jediné svého
#26
alto_textblock
#26
způsobu.
#29
alto_textblock
#29
Nový překladatel českého Lamarlina vy-
znává, že daleko větší čásť jeho práce zůstala
mu v zásuvce psacího stolku. Věřlm rád a nu
slovo, cítil patrně sám úskalí této poesie převa-
hou rhetorické a deklamační, proto vyblral
s dobrým taktem a o patrně se přidržoval věeí
kratších a menších. A délal dobře, že pro tento
svazek se opřel pouze o Meditace, nebo staršl
sestry jich Harmonie jsou dnešnímu vkusu již
cizejší a příliš brzy unavují svou jednotvárností.
Vážnější námitku měl bych tam, kde jest vy-
pouštěním veršů neb slok kráceno. Na to, my-
slím, překladatel práva nemá, já raději bych upustií
od převodu takové skladby celé, ale libovolně
krátiti bych si nedovolil. Možno, že se mi do-
stane namítky, »ale to jiní cizí překladatelé také
dělali!« Měl jsem nejednou již přiležitost uká
zati na podobné překladatelské licence u hra
běte Sehacka, odsoudil jsem je již tenkráte
nemohu ani dnes jednati jinak.
Srovnal jsem překlady pana Durycha s ori-
ginály i se svými pokusy před 35 a 30 lety
pracovanými a mohu mu vzdáti jen plnou
chválu, nebudu zabíhati do detailů, zdálo by
se mi to pedantické a titěrné, řeknu jen, že
jsou to opravdu krásné převody a celkem do-
konalé verše. Český čtenář mohl by si najíti
příležitost srovnati tři různé překlady české Le
marlinovy proslavené elegie »Jezero«. Nejstaršt
jest Krajníkův (z »Květů« 1869 čís. 12), pro-
střední můj (»Moderní básníci francouzšlí«
1893), poslední páně Durychův v knize, o které
rozprávíme. Prodělal by hined trojí obdlobí pře-
kladstelského umění u nás.
Technická dovednost páně Durychova jes
#30
alto_textblock
#30
na značné výši. Přísně zachovává cesury i rýmy
často dost složité a přísným zákonem se střída
jící. Nečistot jsem postřehl málo, ale jednu
mému uchu přes příliš se vtírající musím k vol
úplnosti přece jen citovati. Ve skladbě »Deeř
básníkově« čte se hned v první sloce:
Božská dcero poetova,
život Tvůj vždy dvojzpěvem je,
co Tvé, jeho čelo chová,
Tvým mu prstem lyra pěje.
sa n
Vedle docela nemožného rýmu dvojzp
vem je a pěje jsou v této sloce dva histo
život tvůj a tvým mu a špatný již citovaný
rým se v závěrečném refrainu k tomu ještě
. .
opakuje.
Několik slov významu všeobecného o na-
šem překládání básnickém. Že jest nesoustavné
jest všeobecně známo a důkazem toho jest
tato kniha. Maně se ptá čtenář, proč, když máme
»Sborník světové poesie«, nevyšla sbírka tam,
kam plným právem patří? A zjev ten opakuje
se v poslední- době u nás poznovu. Tak oba
rovněž pěkné překlady též nového pracovník
pana Františka Prachaře a sice Arnoldov
»Světlo Asie« a Longfellowova »Hiavata« vyšly
mimo tento sborník. Okolnost, že některé jedno-
tlivé básně se překládají poznovu, bych nejméně
vytýkal, naopak cením, když překladatel při
novém svém překladu zná práci svého před-
chůdce a pokusí se jiti cestou svou a způsobem
svým, neboť zřídka může na poprvé vzniknouti
překlad úplně věcně i jazykově dokonalý. A
vedle toho jest i přirozené, že nechce-li se pře-
kladatel vyhnouti nejlepším často kusům svého
výboru, musí překládati i třeba po druhé a po
třeti. Sám z vlastní zkušenosti jsem to sezna
a tomu se nevybýbal.
Mnohem více mne dráždí, že sborník aka-
#31
alto_textblock
#31
demický právě proto, že tak pomalu vychází, se
asi sám olupuje o dobré překlady a tím se ja-
kési přehledné úplnosti, třeba jen přibližné, tak
brzy nedodělá. Kde mohl tento Sborník, tak
důležitý pro rozvoj české poesie, dnes již býti,
kdyby se bylo mohlo všecko vydati, co dobrého
leží ve stolcích a na etažerách podepsaného,
který jest pořadatelem této sbírky! A že tato
jde ku předu krokem více než hlemýždím, jest
právě kamenem úrazu při té celé historii. Dlužno
přiznati, že na poli poměrně tak nevděčném,
jako jest překládání dél básnických, u nás po-
měrně dosti se pracuje a že o látku nouze
nikdy nebylo a není. Zásoby našeho sborniku
rostou zadáváním nových a poměrně dobrých
prací a jen tím liným tempem vydávání knih
lze si vysvětliti otázku, proč se ve vydávání
něklerých klassiků nepokračuje. Při tomto opravdu
zdlouhavém a vleklém postupu, kde dlužno bráti
zřetel na střídání autorů stejně jako na věci
starší a nejnovější a ještě na řadu jiných okol-
ností časových a nalehavých, jest pak pochopi-
telno, že nelze pokračovati v podnicích větších
nebo šíře založených, že i z největších básníků
máme jen stále torsa jejich děl. Jmenuji na
příklad jen Byrona, Mickiewicze, Lermontova,
ač bych mohl jmenovati i jiné, z nichž podáno
sotva to nejhlavnější a nejdůležitější. A tak se
přihází, že jednotliví překladatelé čekati musí
5 až 8 roků na vytišlění práce dobré, dávno
zadané a přijaté. Takovými průtahy se věci ne-
poslouží, vadí to též rychlejšímu odbytu, omra-
zuje to horlivost a chuť překladatelů, že ráz-
nější z nich přes všecku nepřízeň poměrů čekati
nehodlají a sborník pomijejí, čímž se abírka
tříští a neuceluje. Kéž by tento stesk nezůstal
na místě příslušném bez ozvěny a povšímnutí!
Jar. Vrehlicky