Dne 26. října 1900.

KATOLICKÉ

LIrY.

Číslo 294. Strana 5.

že nejen spáchání vraždy samé, nýbrž i všechny jedno- tivé okolnosti, které naň jakožto pachatele poukazují, za- tvrzele popírá, byť by i okolnosti tyto četnými svědky nade vši pochybnost byly zjištěny že popíral i držení šedivého obleku, v kterémž jej František Cink krátce před spáchanou vraždou k lesu »Bře- zině« uháněti viděl, a jaký dle seznání svědkyně Vomelové též onen muž, který tenkráte z lesa na ni vystoupil, na sobě měl; že zvláště houževnatě popíral, že měl šedivé kalhoty, ač po nalezení jich sám připustiti musil, že jsou to kalhoty jeho, tvrdě, že je pouze do loňské zimy nosi že právě tyto kalhoty nikoli v bytu Marie Hilsnerové, kde se nalezlo veškeré ostatní šatstvo Leopolda Hilsnera, nýbrž ve staré synagoze ve Ve. Meziříčí v jednom kufru mezi šatstvem Marie Hilsnerové dobře ukryté nalezeny byly ; že na těchto kalhotách valezeny byly velice záhadné zaprané skvrny, které dle nálezu a dobrozdání soudních znalců s největší pravděpodobností pocházejí od krve lidské. Přihlíží-li se konečně k tomu: že i chování Leopolda Hilsnera po spáchané vraždě — ještě než do vazby vzat byl — jej velice podezřívá, jak z výpovědí četných svědků, zvláště: Františka Veselého, Hynka Berana, Františka Neubauera, Karla Klusáčka a čet- nického závodčího Josefa Klenovce na jevo vychází že týž dosti pestrou minulost má a již co obuvnický učeň u žádného mistra delší čas nevydržel, řemeslu tomu se nevyučil, a vůbec každé práce se vždy štítil; že proti ženskému pohlaví si velice drze a směle po- čínal, ano i své dřívější milence Anně Be- nešové, když mu po vůli býti nechtěla, smrtí vy- hrožo v al že dle úředního vysvědčení o jeho mravech a majetku Leopold Hilsner zcela špatných mravů jest a nechvalné po- věsti požívá, jen zahalečství se oddává a žádné práce sobě nehledí, pořád jen co pobuda se potuluje a od své matky Marie Hilsnerové podpory požaduje ačkoliv ona sama al- mužnami svých souvěrců vydržována jest: může se obviněný Leopold Hilsner považovati za schopna skutku jemu žalobou za vinu kladeného, a pro to vše jest žaloba naň pro zločin vraždy podaná zcela odůvodněnou, obzvláště když i po delším pozorování zdejšími soudními lékaři uznán byl duševně zdravým a úplně příčetným.

O půl 11. hodině žaloba ta přečtena, načež lí- čení na krátkou dobu přerušeno. Po opětném zahá- jení čten rozsudek porotního soudu kutnohorského, jímž Hilsner 20.Jzáří 1899 odsouzen k smrti provazem, uznán byv vinným zločinu vraždy —; rozhodnutí ka- sačního dvoru vídeňského, ze dne 25. dubna 1900. jímž rozsudek ten zrušen a nařízeno nové přelí- čení, ježto motiv činu ukazuje do sféry sexuální. V důkazech dalších uvádní kasační dvůr, že vyžádal si dobrozdání české lékařské fakulty, z ně- hož jde na jevo, že čin mohl býti spáchán jedinou osobou a že není vyloučena možnost, že strangulační rýha na krku mohla se státi až po smrti — že Hrů- zové mohla býti šňůra dána na krk za příčinou od- nesení. V dobrozdání fakulty vyslovuje se i náhled, že nalezené množství ssedlé krve v šatech, mezi vlasy, na místě činu i v těle zavražděné může odpoví- dati množství krve v těle lidském se nalezajícímu. Na to přikročeno ke čtení žaloby, týkající se vraždy spáchané v noci ze 17. na 18. července 1898 v lese »Mršníku« u Polné a žaloby pro urážku na cti Wassermanna a Erbmanna. Žalobu četl p. auskul- tant Vačlena.

H. Obžalovaci spis Marie Klímové.

C. k. státní zastupitelství v Písku žaluje na Leopolda Hilsnera, 24letého v Polné narozeného israelitu, svobodného, bez zaměstnání do Vel. Meziříčí příslušného, již trestaného, bytem v Polné, nyní ve vyšetřovací vazbě c. k. krajského soudu v Písku. I. Že v noci ze 17. na 18. července 1898 v lese »Mršníku« blíže Polné při tom, když proti Marii K lí- mové, dceři Františka a Anny Klímových z Horní Věžnice, v úmyslu, aby usmrcena byla, ta- kovým způsobem bylo činěno, že z toho smrt její pošla, v tomtéž úmyslu způsobem činným spolupů- sobil, čímž se dopustil zločinu prosté vraždy, nazna- čeného v §§ 134., 135. a 136. zákona trestního dle 3 136. tr. zák. II. že v měsících září a říjau 1899 Josua Erbmanna a Šalamouna Wassermanna uc. k. krajského soudu v Hoře Kutné pro vymyšlený na ně zločin vraždy na Anežce Hrůzové udal a tamtéž vůči více spoluvězňům takovým způsobem obvinil, že obvinění to jeho příčinu bez pátrání proti nim zavdatl mohlo a také zavdalo, čímž spáchal zločin utrhání na cti, označený v § 209. tr. z., trestný dle § 210. tr. zák. prvního odstavce. Hlavní přelíčení s obviněným odbývejž se před c. k. krajským co porotním soudem v Písku dle ss 14., 51. a 56. tr. ř. a čl. VI. B. 12 úvod. zákona k trestnímu řádu příslušným. Navrhuje se, by: Obesláno bylo 52 svědků, 4 znalci a čteny buďtež protokoly svědků.

Důvody.

ad I. Poblíže města Polné na sever leží vesnice Věž- nice, zvaná „Horní“, na rozdíl od Věžnice Dolní, na jiho- západ od Polné ležící. V Horní Věžnici, neb jak se také v okolí říká „ve Věžnicích“, sloužila roku 1898 u rolníka Josefa Stoha n- zl a Marie K límová, dle křestního listu farního úřadu

v Šlapanově dne 20. března 1875 rozená, tedy tenkráte 23 leta stará dcera Františka a Anny Klímových, domkářů v téže Věžnici bydlících. Bylo dne 17. července nedělní jitro... Hospodyně Anna Stohanzlová odcházela o půl 7 ráno do ko- stela, a před odchodem ptala se jí Marie Klímová, má-li jít na „ranní“, či na „devátou“ (mši sv.), načež hospodyně ji řekla, proč by spěchala, by šla až na „devátou“ (mši sv. P. r) Marie Klímová uposlechla a odešla skutečně, jak Marie Krčalová, kteráž u Stohanzlů sloužila, udává, asi o půl osmé hodině ranní svátečně oblečena, v rukou mo- dlitební knížky jako pravidelně v neděli do kostela do Polné. Toho dne slavila se v nedaleké obci Zhoři, od Polné asi hodinu cssty ležící, pouť, jež každoročně tu neděli po svátku sv. Markéty, připadajicím na 13. července, se tam slavívá. Marie Klímova nezmínila se nikomu v domácnosti ani slůvkem, že do Zhoře se podívati chce a odešla. Den minul, minula noc, Marie Klímova se nevracela. Nadešlo pondělí, úterý, a ani tu děvče se doma neukazo- valo. To ovšem bylo již hospodářům nápadno i oznámili to ve středu četnictvu. Pátráno po Klímové, rodiče, hospodaři vyptávali se po zmizelé dívce a matka Anna Klímová vyzvěděla sice od jedněch, že byla dcera ve Zhoři na pouti, od druhých že byla na výletě v Březině, avšak více nezjištěno a tak spíše hádáno, že snad někam odešla do světa. Zapadla . Nikdo netušil neblahý konec její a jak z četnického oznámení okresnímu hej manství v Německém Brodě dne 22. července 1898 podaného na jevo jde, nemohl důvod zmizení jejího býti vypátrán. Avšak netrvalo dlouho a rouška tajemství, zmizení to zastírající, poněkud odhalena.

Nález kostry a šatů Marie Klímovy. Dne 27. října 1898 klestil totiž hajný František Chalupa v panském lese zv. „Mršník“, as půl hodiny od Polné, již v obvodu obce Horní Věžnice ležícím stromky a tu zahlédl něco v houštině na zemi se běleti. Mysle, že to kámen, udeřil naň zahradnickou pilkou a k svému úžasu shledal, že tolidská lebka se ženskými vlasy. As metr dale nalézala se lidská kestra, roštím přikrytá. František Chalupa nechal vše ne- tknuto a oznámil nález četnictvu, načež eúčastnil se soud- ního ohledání místa dne 28. října 1898 předsevzatého, při čemž shledal vše tak, jak to byl den před tím zpo- zoroval. Jak protokol o tomto místním ohledání dokazuje nalezena zde v největší hustině lidská ko- stra, přikrytá čerstvými vetvemi i suchým roštím, me- chem suchým a provlhlým a setlelým. Kostra ta, jak ze dlouhých v cop zapletených vlasů a z útvaru kostí pá- nevních patrno a soudními lékaři zjištěno bylo, patřila osobě ženského pohlaví, čemuž také nasvědčovaly zbytky ženské košile. Jakmile zvěst o nálezu kostry se roznesla, vys lo- vena ihned doměnka, že tokostra po- hřešované Marie Klímové. K místnímu ohledání dostavili se také rodiče zmi- zelé František a Anna Klímovi, avšak ti se z počátku ku kostře nehlásili a teprve po ohledání a upozornění starosty, že má kostra vlasy téže barvy a tak pletené jak jich dcera, vyjádřili se, že kostra „musí jich dceři ná- ležeti.“ Přítelkyně Klímové Marie Frýdlová prohléd- nuvši zuby vyjádřila se, že táz takové silné široké zuby neměla, ač vlasy měla prý podobné. Dle toho zdálo by se, jakoby snad skutečně pochy- bovati se mohlo o tom, zda kostra nalezená byla mrtvolou Marie Klímové, tím spíše, ježto spoluslužka její Marie Krčalová zprvu prohlásila, že košile, již Marie Klí- mová v neděli dne 17. července 1898 na se vzala, nebyla na knoflíčky a neznamenaná jako košile na kostře nale- zená, nýbrž, že měla košili na tkaničku a znamenánu červenými vyšitými písmenami M K, zajisté závažné to to rozdíly, vzbuzující pochybnost. Však není tomu tak a s plnou určitostí lze tvrditi. že nalezená kostra byla kostrou Marie Kilmové. Rodiče, zvláště pak matka tak přesmutným nálezem dojata, nechtěla ovšem znáti se zprvu ku kostře, co po- zůstatku dcery, kterou posledně viděla mla- dou, zdravím kypící, svěží a to jen proto, že patrně v srdci paprsek naděje v návrat její ještě chovala a vzpírala se přiznati si bolestnou, beznadějnou skuteč- nost, avšak když lítost polevila, když po několika dnech u okresního soudu svědectví vydávala, tu již s daleko větší pravděpodobností se vyslovila, že podle velikosti kostry, barvy vlasů, jich zapleteni mrtvola dcery to byla. Také pochybnosti Frýslové, v příčině zubů vyslov ené, nemohou padati na váhu, uváží-li se, že zuby prosty masi- tých částí je zakrývajících, zdají se nyní, že šklebí se z ho- lých dásní příšerněji, než jsouce za živa částečně kryty. Ostatně sám otec, František Klíma, poznával shodu zubů dceřiných, a také Marie Krčalová prohlásila, že měla Klí- mová zdravé silné zuby a byvši poznovu vyslýchána, vysvě- tlila své prvější tvrzení o znamenané košili na tkaničku, že nemůže tvrditi, jakou košili tenkráte Klímová oblékla. Však nehledě k totožnosti barvy vasů a jich pletení rodiči, a starostou Janem Jarošem potvrzené, nehledě ke shodné délce přibližné 175 cm. odpovídající vyšší postavě Marie Klímové, nehledě k okolnosti té, že dosud scházejí třenovní zuby, t. zv. třetí moláry, a znatelné švy lebeční do- sud nesrostlé nasvěděují věku pod 25 roků, byla zjištěna ještě další okolnost, totožnosti mrt oly nasvědčující, totiž poněkud vysedlá dolejší čelisť, jakou Klímová za živa měla. Zjistili totiž soudní lé- kuři při prohlídce kostry, že výčněl lůžkový horní čelisti v ostřejším úhlu vyčníval, následkem čehož také dolní část obličeje více ku předu vyvstávala. Tuto charakteristickou vlastnost pak obličej Marie Klímové skutečně měl a Stohanzl, František Chalupa, Marie Krčalová „Romuald Rostok a Jan Kašík ji potvrzují. Z těchto okolností již tenkráte souzeno s určitostí na totožnost kostry s mrtvolou Marie Klimové; vždyť také doba pohřešení její nestála v odporu se stavem kostry, mimo to dle četnického oznámení, a jak vůbec známo, jiná osoba žen- ská v okolí tenkráte nepohřešena. Že však tento úsudek ne- byl nikterak odvážným, že i nejdůvěřivější pochybovač tomu by byl přisvědčil, to vychází z toho na jevo, co následovalo. Dne 1. p rosinc e 1899 šla totiž nádennice Ma-

chová s hluchoněmou Františkou Protivínskou do panského lesa na kapradí, jež řezaly zrovna u náleziště mrtvoly (kostry) a tu ona hluchoněmá po chvíli uvedla Machovou k mostu, kde na mechu pod smrčkem byly nějaké hadry vyhrábnuty. Sdělila to hajnému Františku Chalupovi, ktevýž den na to oznámil náez četaictvu. C k. četnický ávodč. Josef K le- novec a četník Chládek zjistili, že obě sukně nalé- valy se asi 45 kroků od místa, kde kostra Klímové byla na- lezena Pátrajíce dále, nalezli asi pět kroků od sukní černý předm t pod stromkem v mech polovičně zahrabaný, a když ho vyhrábli, shledali, že jest to černá jupka. Mimo to na- lezli v místech těch červenavé útržky z té sukně žlutavé. Věci ty byly plísní pokryty, dílem ztrouchnivělé, mech ko- lem splesnivělý a jako do látky srostlý, zkrátka, stav šatu toko nasvědčoval tomu, že leží delší dobu v nku vydán vlivu povětrnosti. Když pak tyto sukně a ženský kabátek pře dloženy byly svědkům, poznali tito s plnou určitostí, že jest to š at- stvo Marii Klímové náležité, v němž 17 července 1898 z domu odešla, Nejen matka Anna Klímová s určitostí to potvrdila. předloživši vzorky se shodující, avšak i Marie Krčálová, vý- měnkářka Anežka Jarošová a hospodyně Anna Stohanzloví s určitostí to dosvědčily. Anežka Jarošová viděla sukně ty na Klímové, než od nich šla sloužit k Stohanzlovým a Sto- hanzlová sama s Klímovou v Polné látku na jupičku tu ku- Nález tohoto šatstva blízko kostry v lese odkryté jest tedy přesvědčivým dokladem toho, že skutečně nalezena tu byla mrtvola Marie Klímové a nastává otázka, jakým způsobem mladé, života plné děvče vtyto konce přišlo, zda zahynula smrtí přiro- zenou či sebevraždou, či konečně při- činěním osoby jiné. Ve směru tom dlužno především poukázati k tomu, že dle lékařského ohledání shledána mrtvola v takovém stavu, že ležela přední stranou k zemi obrácen a poněkud na pravo nachýlena, pravice po pravé straně trupu, levice ponatažena a v kloubu loketním v pravý úhel ohnuta. Lebka zbavena skorem všech měkkých pokrývek až na levou temenní a část týlní, která pokryta byla koží ohnilou, vlasy kaštanové barvy potaženou, jež sple- teny byly v cop. Dolní čelist od lebky oddělena, obratle krční ležely volně a odděleně v prostoru mezi lebkou a trupem, hrudní a bederní obratle holé, násadci trnovitými nahoru, k nim přiléhala žebra, chrupavek zbavena; kost prsní a klíční l- žely ve spod volně Kosti pánve ležely taktéž od sebe a od kosti svaté odděleny. Kosti stehenní oddělené přiléhaly ke kostem pánevním, nesouvisícím s klouby a do dvou třetin byly úplně holé v dolení jedné třetině pokryty zbytky kůže a svalstva hni- lobou zničeného, které zahalují oba klouby kolenní, v nicht kosti souvisejí s kostmi bércovými, klouby hlezenní a kostra chodidla držely pohromadě a jsou z části zbytky kůže pokryty. Lopatky ležely na žebrách, kosti ramenní a předloketní vyhloubené, holé, klouby loketní obalené zbytky měkkých částí, klouby ruční rozrušeny, ruka pravá dlaní nahoru obrá- cena, prsty drápovitě zahnuté, kosti levého zápěstí, dlaně prstů úplně odděleny. Dutiny lebeční, hrudní a břišní úplně prázdny. Na celé kostře a zbytcích některých částí popsaných, na rukách a nohách nenalezeny známky žádného zra- nění nebutrpeného násilí. Z toho nálezu podali soudní lékaři posudek v ten smysl, že neshledavše zranění neb stopy násilí a proúplný rozklad měkkých čá- stínemohou příčiny smrti u dati. Ani fysiologická, ani fysická příčina nebyla tedy zji- štěna a dlužno uvažovati, zda na základě jiných okolností, za nichž se případ udál, lze zodpovídati otázku, jakou smrtí Marie Klímova zahynul a. Žeskutečně Marie Klímova byla za- vražděna, tomu nasvědčují následující okolnosti Jak téméř všichni svědci a zvláště rodiče Marie Klí- mové, její hospodáři, starosta Jaroš a Marie Krčálová po- tvrzují, byla Marie Klímova děvče úplně zdravé, nižádnou chorobou netrpící, které nikdy na nic nežalovalo, byla, jak otec praví, »jako višně« a také dne 17. července 1898, když domov opouštěla, byla úplně svěží, čilá a zdravá . . Lze tu míti za to, že snad toto zdravím kypící děvče podlehlo náhle smrti, že snad raněno bylo mrtvicí a pod.? Zajisté je to naprosto pravdě nepodobné. Avšak i kdyby se vyskytl pochybovač, jenž by namí- tati chtěl, že i u tak mladého děvčete mohla náhlá, třeba že přirozená smrt nastati, jsou zde okolnosti, které domněnku tu přímo vylučují. Kdyby totiž skutečně Marie Klímova náhle byla sko- nala, byla by mrtvola její nalezena na cestě, kudy šla a patrně i v šaty oblečena. Vedeť zmíněným již panským lesem pěšina od Polné k Horní Věžničce, kudy Marie Xlímova pravděpodobně se ubírala; kostra její však nalezena byla dle protokolu ze dne 28. října 1898 v nejhustžím houští as 4 m. v y- sokých, mladých, slabých smrčků, opodál od pěšiny zmíněné, v místě tedy, jež Marie Klímova do- jista nevyhledávala, nýbrž kam patrně vláká n aneb zavlečena byla. Dle téhož protokolu byla mrtvola šststva úplně zba- vena a pouze kus rozsápané a shnilé košile pokrýval část horního trupu. Také obuv scházela Jak výše uvedeno, nalezeno bylo z většiny toto šatstvo Marie Klímové v prosinci r. 1899 poblíže náleziště mrtvoly pod stromy mechem ukryto valně setlelé a dle výpovědí svědků jevily ty šaty zřejmé stopy násilí. Bylyť po mechu kusy žlutavé sukně, červené útržky límce od sukně nebo obruby roztroušeny, jupka potrhána. Ještě při místním ohledání, jež po dlouhotrvající zimu teprve dne 30. dubna 1900 předsevzato býti mohlo, shledány, když se byla komise soudní nízkým smrčím v dobře volený úkryt ten prodrala, několik útržků z obou sukní žluté i šedé. Když pak znalcům kutnohorským Josefu Vyhlí d- kovi a Františku Holečkovi předloženy zbytky šat- stva toho, shledali, že žlutá i šedá sukně byly nási l ně v límci přetrženy a že roztrženy byly v stejných místech. Mezi sukněmi těmi nalézala se 2 mm. silná šňůra z bavlněné příze, jakých se užívá k ozdobným pracím (ku př. na pošívání švů, ozdobení podušek) vynikající pevností a

pova a.