Strana 4. Číslo 294.

KATOLICKÉ LMY

Dne 26. října 1900.

se tkanice, na druhé straně límce tkanička scházela, Kal- hoty sahaly až po kolena a na nohou měla mrtvola pun- čochy bavlněné, červenofialově pruhované. Botky byly šně- rovací v dobrém stavu.

Místo krvavého činu.

Při prohlížení mrtvoly shledáno od přítomných soud- ních lékařů více ran na hlavě a hlava vůb ec celá krví zbrocená, vlasy spečené. Pod mrtvolou nalézala se nepatrná louž krve, a si jako dlaň veliká. Na místě, kde mrtvola ležela, byly nalezeny dva kameny krví zbrocené. U místa, kde mrtvola byla nalezena, byl v houští nalezen koš pletený, bílý, v němž se nalézal džbánek, hlíněný, zelený, patrně od mléka; též byl v košiku odstřižek kry- zetu červeného. Od místa, kde ležel košík, asi 3 metry na pravo v ma- lém dolíku, kolem as 3 -4 metry vysokými smrčky obrostlém. bylo nalezeno místo, kde bezpochyby vražda byla spáchána, neb v tomto dolíku byly zřejmě viděti známky zbrocené krve a sice na jednom místě docela čerstvá krev. Místo zbro- cené krví bylo 25 cm. dlouhé a 15 cm. široké; kromě toho bylo viděti patrně, že zde leželo tělo nějaké a že v délce asi 1 metru a v šířce 60 cm. jest půda sem tam krví potřís- něna. Na místě samém byl nalezen papírový pytlíček ku- pecký z hnědého papíru, na hoření straně a v levém rohu krví zbrocený. Též mastný odstřižek, pocházející od »Ná- rodní Politiky«, krví zbrocený. Dále nalezen byl na místě tom kus plátna nového, velmi hrubého, 43 cm. dlouhéhoa 25 cm. širokého; plátnoto jest krví zbroceno a zejména v prostředku jest místo zakr- vácené a tak složené, jakoby někdo na tom plátně si byl utíral nůž; též shledány na místě, kde snad byl nůž otírán, vlasy ženské, dlouhé, přile- pené na krví, barvy tmavozrzavé a sice téže barvy, jak na mrtvole byly shledány. Též shledány v tomto dolíku zbytky svázané tkaničky s uříznutým kouskem límce od kalhot mrtvoly; tkanička tato je krví zbrocena. Dále se shledaly po stromkách visící nitě hrubé a přím namístě celá přadenka těch samých nití (cu pování z košile). Z těch na stromkách zavěše- ných nití a sice na obou stranách k dolíku vedoucích bylo patrno, že oběť byla do tohoto dolíku zav le- čena, a ževlastně vražda zde byla spá- chána. U místa nejvíce krví zbroceného nalezen pod malým smrčkem provázek krví zbrocený, v prostřed jako pře- kousnutý nebo přetržený, a v tom místě, jakož i na konci nalézají se vlasy ženské toho samého druhu, jako na mrtvole. As 11/2 m. od popsaného místa k jihu nalezena pod smrčkem, as 4 m. vysokém, prázdná tobolka z černé kůže. Šest metrů od místa činu k východu pod malým, as 11/2 m. vysokým smrčkem, nalézaly se složené dva šátky, a sice jeden vlněný veliký žlutý, který nese známky krve v jednom rohu a uprostřed, druhý šátek je tybetevý se zelenou půdou a květovaný. Asi 5.5 metru od místa, kde mrtvola ležela, nalezly se odenky čtyř smrčkův, od kterých b ly uříznuty stromky, ji- miž byla mrtvola přikryta; u těchto odenků nalezena též tkanička bílá, uprostřed zavázaná. Od místa, kde ležela mrtvola, k severu na dálku 25 cm nalezeny pod smrčkem šaty a sice jedna spodní sukně kanafasová, červenomodře kostkovaná, nová. Sukně tato jest na pravé straně a v zadu silně zablácenáa háček u límce jest rozevřený, bezpochyby, jak. byla sukně silně stržena. Druhá sukně je starší, kanafasovaná, červenomodře kostkovaná; sukně tato jest na levé straně v zadu krví potřísněna. Třetí sukně jest též kostkovanáa na pravé straně málo zablácená. Na 3 metrů směrem k západu v lese pod mechem ukryta byla nalezena oloupanáhůl jedlová, která jest na hořením kraji a též i u prosšřed krví potřísněna a na horní části od úderu puklá. Úřizek této hole nalezen byl na to v neděli, dne 2. dubna 1899 odpoledne při dalším prohledávání v lese »Březině« hajným Janem Mi- schingrem a sice 605 kroků odmísta, kde mrtvola Anežky Hrůzovy byla nalezena, směrem z Malé Věžnice; také nalezl ve vůkolí odřezku a na 3 mí- stech ještě oškrabanou čerstvou kůru. Pařízek sám vyčníval ze země as 30 cm. a musel býti uříznut silným a velmi ostrým nože m. Naproti tomu místu, kde se jedlová hůl nalezla, nale- zena pod mechem ukrytá zástěra, červenobíle pruhovaná, s límcem pruhovaným, od něhož na obou stra- nách jsou tkanice utrženy. V zabalené zástěře se nalezla obruba od košile uříznutá, 60 cm. dlouhá,a nítě z téže látky. Jiná corpora delicti na místě a v okolí místa činu vzdor nejbedlivějšímu prohledávání od soudní komíse nale- zena nebyla, a byla po předsevzatém soudním místním ohle- dání ihned mrtvola, v níž Marie Hrůzová mrtvolu své dcery Anežky s určitostí poznala, s největší op trností do rakve na místo činu již dopravené uložena a rakev s mrtvolou pak pod dozorem starosty polenského Rud Sadila přímo do umrlčí komory na hřbitově sv. Barbory v Polné dopravena a soudní pytvání mrtvoly zavražděné ještě na týž oen o 3. hodině odpol. ustanoveno. Marie Hrůzová poznala též v naduvedených na rozličných místech v lese uschovaných částkách oděvu, jakož i v nalezeném košíku a peněžence majetek své dcery Anežky a nebyly nalezeny toliko ze šatstva, co tehdy Anežka Hrůzova na sobě měla, černé vlněné ple- tené rukavičky a jed n bílý kapesní šá- tek, pak malý bílý růženec, jehož články pozůstá- valy z bílého skla na drátkách a na němž byl malý střibrný křížek s obrazem Spasitele.

rýhastrangulačnípo celépravé stra ně krku ažv zadu k páteři setáhnoucí. Rýha jest asi půl centimetru široká, přímočarná, zaschlá, barvy hlavně v zadních partiích červenohnědé. 3. Na zevní straně nadloktí levého, a sice v dolní polovině, táhne se skvrna barvy slabě fialové do zelena, šikmo z dola nahoru, asi 12 cm. dlouhá a 3 cm široká, jevící se co podlitina krevní. Taktéž na lokti téže ruky nachází se skvrna bledě červenofialová. 4. Předloktí ruky levé jest něco zduřelé, hlavně na hřbetní, částečně i vnitřní a zevní ploše, počínaje asi 2 cm. od kloubu loketního dolů, kůže tmavočerveně zbarvená. 5. Na zevní a hřbetní straně prsténce a prstu pro- středního jeví se malé kožní exkoriace, docela povrchní, četné, bez reakce, na nadloktí ruky pravé jeví se taktéž různé strangulační rýhy, pocházející od oděvu. Předloktí ruky pravé je také něco málo zduřelé, však o mnoho méně, než u ruky levé. Pokožka však celého předloktí jest úplně bledá. Ruka pravá taktéž jako levá hlavně na hřbetní části zduřelá, pokožka do tmavo-červeno fialově zbarvená, palce natrženy, prsty mírně zakřivené, tytéž, jakož i dlaňová čásť ruky, zaschlou krví zbrocené. 6. Na prostředním druhém kloubu malíčku je tmavo- hnědě zaschlá povrchní odřenina v průměru asi půl centi- metru, taktéž i uprostřed zevního članku prostředního prstu na hřbetní straně je zaschlá exkoriace podobná, barvy červenohnědé 1 centimetr dlouhá, půl centimetru široká. 7. Hřbetní plochy všech 4 prstů, hlavně na článcích druhých, jsou pokryty hojným množstvím malých ex- koriací. Za nehty obou rukou neshledáno nic kromě za- schlé krve. 8. Po odstranění spečených vlasů na hlavě shledáno, že na zadní a obou postranních částech hlavy nachází se osm ran průběhulinealního, různým směrem probíhajících, z nichž nejmenší jest asi 2 a půl cm. a nej- větší asi 6 cm. dlouhá. Rány jsou skorem úplně podobné jedna druhé, tak že možno s určitostí sou- diti, že byly způsobeny jedním a týmž nástrojem. Všecky sahají skrze měkké části jenom ke kosti lebeční. Okraje mají dosti ostré, ale přece zhmo- žděné a ne hladké; místy není tkaň úplně přerušena až ke kosti, nýbrž souvísí ještě dohromady malinkými pře- pážkami. Dále se uvádí v obžalobě, že lékařským ohledáním zjištěna naprostá nevinnost zavražděné dívky. Potom po- kračuje obžaloba.

Dobrozdání soudních lékařů. Na základě soudního ohledání a pytvání mrtvoly Anežky Hrůzovy podali pak nadjmenovaní soudní lékari následujíci dobrozdaní: Za poranění smrtelné považujeme ránu ř ez- nou na krku (čís. 1.); za poranění životu nebezpečné str an- gulačnírýhu na krku (čís. 2.) a rány na hlavě, hlavně pro jejich četnost a roz- sáhlost (čís. 8.). Za poranění lehké: poranění na levé ruce, na levém nadloktí (č. 3.) a poranění na pravé ruce (č. 6) čís. 4. považujeme za zjev, povstalý následkem sta- žení cév na rukou rukávy a šatem, a tím způsobem pře- rušení oběhu krevního v rukou; čís. 5. a 6. považujeme za poranění postmortální. povstalé vlečením mrtvoly a rozdřením zevních ploch prstů po drsné zemi, po případě chr astí. Žahlavní příčinu smrti pokládáme řeznouránu na krku číslo 1., jejímž ná- sledkem bylo rychlé vykrvácení a po rušení dýchání. Toto poranění způsobeno bylo nástrojem ostrým a dosti silným, nejspíše silným nožem. Smrt nastala následkem tohoto poranění. Špáchaný čin již pro svou všeobecnou povahu stal se přičinou smrti. Co se nalezených nástrojů týče, můžeme připustiti s určitostí, že poranění na hlavě č. 8. mohla způsobena býti ostrou hranou některého z velkých kamenů, nale- zených poblíže mrtvoly. Poranění čís. 3. mohlo způsobeno býti holí, nalezenou poblíže mrtvoly. Vražda vykonána byla se zvláštní ukrutností způsobem zákeřnickým. Co do známek odporu mohli bychom za tyto považo- vati pouze poranění na ruce č. 6. Co se týče doby, po kterou mrtvola mohla tam až do nalezení býti, tu vzhle- dem k tomu, že mrtvola nalezena byla skorem mrazem ztuhlá a úplně čerstvá, připouštíme možnost, že mrtvola tam ležeti mohla 2 a půl dne, čili od té doby, kdy byla skutečně pohřešována. K dané nám otazce též prohlašujeme, že jsme ž ád- ných známek smilného násilí na mrtvole nenalezli, a tvrdíme, jak z ohledání zevního, tak i z ohledání vnitřního s určitostí, že mrtvola Ane- žky Hrůzovy skoremúplně vykrvácena byla, a že stopy nalezené krve neod- povídaly množství krve, kterou by. chom při takovém způsobu smrti v okolí mrtvoly s určitostí očekávati mohli. Konečně vzhledem k okolnostem, jak řez na krku vykonán byl, musíme s určitostí za to míti, že řez byl vykonán při poloze na zádech, a tu b muselookolí a stromky mocným prou- dem krvena všechny strany stříkají cí býti potřísněny, čehož jsme při dů- kladné prohlídce místa nenalezli, nebot místo krví potřísněné bylo rozsahu malého a ohra- ničeného.

vraždy jest. Pověst ta opírala se hlavně o četnými svědky zjištěnou okolnost, že Leopold Hilsner, kter u své matky Marie Hilsnerové v domě čís. p. 11 vžidovském městě v Polné by- dlel, jsa bez stálého zaměstnání, nej- více v lese „Březině“ sepotuloval a při těchto svých potulkách Anežku Hrů- zovu, když každodenně ráno z Malé Věžnice okrajem lesa »Březiny« do Polné se toutéž cestou domůvracel'a, vídati a též dobře znáti musil, obzvlástě ana švadlena Blandina Prchalova, ku kteréž Anežka Hrůzova každodenně do šití chodila, jen ob dům od domu čp. 11 v židovském městě bydlí. Následkem pověsti této podniknul četnický závodčí Josef Klenovec s přispěním obecníh) radního Aug. Sedláka již na Boží Hod velikonoční před polednem a opět v úterý dne 4. dubna v bytě Leopolde Hiisnera, pokud se týče jeho matky, Marie Hilsnerové, v domě čp. v židovském městě v Polné domovní pro- hlídku, která však zvláštního výsledku neměla. Jelikož ale Leopold Hilsner tvrdil, že dne 29. a 30. března 1899 v lese „Březině“ ani nebyl, a tvrzení toto vzhledem k udání více svědků nepravým býti se prokáza lo dodal přece strážmistr Klenovec ještě dne 4. dubna 1899 Leopolda Hilsnera jako podezřelého ckresnímu soudu v Polné, kde týž ještě téhož dne do prozatimní vazby vzat hyl, obzvláště proto, že veřejné míně ní v Polné a v okolí všeobecně jej ja ko pachatele naznačovalo. Veřejné mínění toto objevilo se zcela odůvo d- něným, neboť průběhem přípravného vyšetřování, za- vedeného proti Leopoldu Hilsnerovi pro zločin úkladné vraždy, na Anežce Hrůzové dne 29. března 1899 večer v lese „Březině“ spáchané, zjištěny byly četné a závažné okolnosti podezřívající, dlo nichž Leo p. Hils- nerrozhodně podezřelým sebýti je ví, že úkladnou vraždu tuto ve společno stí ještě s jinými, posud neznámými pa- chateli vykonal. V dalším mluví obžaloba o svědeckých výpověděch Marie Hrůzové, J. Nováka, A. Kocmannové, K. Dvořá- kové, A. Dvořákové a m. j.

Způsob, jak vražda vykonána byla. Dle toho, co uvedeno, jest naprosto zjištěno a nelze o tom nijak pochybovati, že vražda na Anežce Hrůzové spáchána byla ve středu dne 29. března 1899 mezi 5 3 % hod a 61/2 hod. večerní — tedy kolem 6. hod. večer na pokraji lesa „Březiny“ v mystě, kde při soudním ohledání v malém doliku ještě známky čerstvě vyroněne krve na- lezeny byly. — Štrangulační rýha, která na mrtvole na krku na pravé straně znatelná byla, nasvědčuje tomu, že Anežce Hrůzové, jdoucí stezkou nad úvozem tésně vedle lesního houští, náhle zákeřnickým způsobem oprátka nebo klička z provázku, jehož čast na místě činu se nalézla, přes hlavu hozena byla. Při tom, když ruce k obraně do výšky zvedla, byla jí as ona na zevní straně levého předloktí zjevná krevní podlitina způsobena, neboť toliko toto poranění stalo se holí, a mohlo onou bilou oloupanou holí, poblíže místa činu nalezenou, způsobeno býti dle dobrozdání lékařského. Osm krvavých ran na hlavě, dle lékařského dobro: zdání týmž kamenem způsobených jest dokladem, že Anežka Hrůz ová byla pachateli nej- dříve omráčena. Potom byla as 6 metrů hlouběji do lesa zavlečena, kdež ji teprve pachatelé krk podřízli a onu děsnou řeznou ránu na krku způsobili, která rychlým vykrvácením a po- rušením dýchání smrt v zápětí měla. S jakým chvatem pachatelé si při této úkladné vraždě počínali, je viděti z toho, že chybící dolní čásť košile od horní na jedné straně násilně utržena a na druhé odříznuta byla; rovněž, že na obou rukou se nalézající kousky rukávů od košile na pravé ruce utrženy a na levé uřížnuty byly. Již celkový způsob, kterým vražda vykonána byla, — obzvláště však toto násilné částečné utržení a částečné uříz- nutí spodků a rukávů košile — zajisté nasvědčuje tomu, že se na vraždě více osob súčastnilo, k čemuž poukazuje i ta další skute č- nost, že, jak výšeuvedeno, svědci Fran- tišek Cinka Josef Škareda dne 29. března t. r po 5. hodině večerní Leopolda Hils- nera ještě sdvěma společníky směrem k lesu »Březině«, tedy k mistu činu, uhá- něti viděli. Osobnost těchto dvou druhů Hilsnerových bohužel po- sud zjištěna býti nemohla, ačkoli v tom směru konáno pá- trání všestranné a zevrubné.

Vyšetření a zjištění okolnosti z vraždy podezřelých osob.

Soudní pytva. Při soudním pytvání Anežky Hrůzovy ještě dne 1. dubna roku 1890 odpoledne polenskými soudními lékaři MUDrem. Michálkem a MUDrem. Proke- šem předsevzatém zjištěna byla na mrtvole následující po- ranění 1. na přední straně krku nachází se ohromná rána, táhnoucí se něco z prava z dola na příč šikmo na- horu na levo směrem k uchu. Rána pronikla ve- škeré měkké součásti až k páteři. Při sklo- něné hlavě v zad jest 8 cm dlouhá. 5 cm šircká rána, okraje jsou ostré, nikterak krví podlité nebo zhmožděné. Z rány na krku vyčnívá nad dolním okrajem poněkud přeříznutá chru- pavka hrtanová. 2. Asi uprostřed krku na pravé straně od prostředku pravého konce rány na krku táhne se úplně na příč krkem

Pátrání po vrahovi Anežky Hrůzovy.

Již dle toho nálezu a dobrozdání soudních lékařů, jakož i z rozličných známek a stop při místním soudním ohledání zjištěných nutno za to míti, nejen že Anežka Hrůzova zemřela smrtí násil- nou, a že vražda na ní spáchána byla způsobem zákeřnickým, nýbrž i že se natéto úkladné vraždě účastnilo více o sob. Hned druhého dne po nalezení mrtvoly Anežky Hrů- zovy v lese „Březiné“ tedy na Hod Boží velikonoční, po- čala se v Polné a v okolí šířiti pověsť, že obvi- něný Leop. Hilsner as pachatelem této úkladné

Naproti tomu jeví se Leopold Hilsner vraždy na Anežce Hrůzové spáchané nutně podezřelým na základě do- sud vyšetřených a zjištěných okolností, hlavně: že se o Anežku Hrůzovou již před vraždou zajímal a jí následo al, takže mu dobře známo bylo, kterou hodinua kterou cestou se táž z večera po šití od Blandiny Prchalové z Polné zpět domů do Malé Věžniee vracela; že v den spáchání vraždy, a sice jen krátkou dobu před tím, než vražda spáchána byla, viděn byl, jak ve spo- lečnosti dvou soudruhů z Polné směrem k lesu »Březině« rychlým krokem uháněl, jakož i krátce po vykonání vraždy opět viděn byl opáčným směrem, od lesa „Březiny« do Polné zpět se ubírati; že své »alibi« v čas spáchané vraždy nejen neprokázal, nýbrž i pravý opak dotýčných jeho udání a tvrzení svědky prokázán jest; če v den spáchané vraždy vícekráte šat svůj měnila což obzvláště podezře é jest, že odpůldne do lepších tmavo- modrých šatů se oqlékl, k večeru však opět z nich se svlék a obnošeny šedý oblek na se vzal, ačkoliv dle tvrzení svého k večerním bouoslužbám do synagogy jíti chtěl- že při sobé v koženém pouzdru veliký ostrý nůž no- síval a že nůž ten ještě den před spáchanou vraždou u něho viděn byl; že totožnost Leopolda Hilsnera s mužem, který zcela krátce před vraždou na Johanu Vomelovou v lese »Březině« vystoupil a dle všech zjištěných okolností spolupachatelem vraždy jest, hledě k udání Johany Vomelové a svědků Fran- tiška Korejtky a Adolfa Filipenského, s důvodem zcela oprávněným předpokládati lze;