#1
alto_textblock
#1
Strana 10
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
16. srpna 1908. Číslo. 295.
#4
alto_textblock
#4
Lékařská hlídka.
#5
alto_textblock
#5
Do lázní a v lázních.
Píše prol. dr. Lad. Haškov ee,
#7
alto_textblock
#7
Stesky na mnohé lázně a ústavy léčebně,
nemocnými pronášené, jsou běžny a jsou také
někdy odůvodněny. Chybe vězí jednou v nedo-
statečném zařízení, příliš prosté úpravě jeho
i celého života lázeňského, jindy nedostatek
krajinných krás a procházkového rozpětí, jindy
špatná kuchyně vadí a konečně někdy ne dosti
taktuplné chování se majitelů laiků neuspoko-
jujo tou měrou návštěvníky, jak je si právem
přáti. Naproti tomu znalost, potřeba i vkus obe-
censtva se jemní a zvětšuje rostoucím blaho-
bytem a vzděláním, ale i poznáváním cizích
krajů vzdálených a dalekých. Toho musí si býti
majitelé lázeňských podníků vědomi, zvláště
když vzmáhajíeím se internacionalismem a po-
kleslostí národního citu oprávněné heslo „Svůj
k svému“ netěší se té oblibě, jaká jemu patří.
Péče o koncentaci českého kapitálu do če-
ských rukou, resp. heslo „Svůj k svému' nenalézá
u nás v lázeňském léčebnictví toho ohlasu, ja-
kého by si bylo přáti v zájmu českého hospodář
ského sesílení a nezřidka i v zájmu věené po
třehy nemocného samého.
Řekl jsem již v prvých větách, že chybuj
zde oba interesenti: obecenstvo i majitelé léčeb-
ných míst a jich řidiči. Jest litovati, že na jařo
a v létě proudy českého obecenstva vyhledávají
léčení a zetavení v cizích krajích. Nejeden ná-
vštěvník nád v stejná mista opět se vrací. Kdyby
spočetl finančník přibližnou sumu českého ka-
pitálu, jaký tu z rukou českých přichází do ru-
kou cizíeh, z husta bez věcné potře by
pro zdraví, našel by překvapující sumu
kdyby k ní připočetl výdaj těch, kteří ze sku-
tečné potřeby vyhledali cizí lázně, užasl by nad
sumou kapitálu, kterým oslabuje se hospodářská
zdotnost česká a posiluje cizl.
Jest nutno u nás poučovati v té příčině obe-
censtvo i pozorným činiti lékaře. Vypravuje s
fakt, že jeden lékař, který z vlastenceké po-
hnůtky nakoupil akeií jednoho českého podniku
a do zásuvky uzavřel, vydatně ordinoval v bo-
haté své klientele cizí vody v chorobách, v nichž
se i voda uvedcného českého podniku doporu-
čuje a pije. Oboconstvo dlužno dostatočně po-
učovati o takové potřebě a ceně lázeňského po-
bytu, jaká jemu jen přísluší a upozorniti na to.
aby při vyjíždkách svých přihlédulo také k ozna-
čenému národohospodářskému momentu. Máme
ve vlastech svých krásných míst s dostatek a
kdo právě není vášnivým ctitelem turistiky alp-
ské nebo nepotřebuje mořského podnebí, ten
najde ve vlasti naši místa nevyrovnaně krásná.
Místa ta pohodlně, moderně, dobře a účelně za-
říditi a lékařsky věcně správně opatřiti, jest
první povinností majitelů, kteří vždy mají radu
bráti u kompetentních lékařů.
Jsem toho mínění, že obeconstvo má právo
požadovati možné a dosažitelné všechno tak,
jak se mu toho jinde dostává. Hory a moře se
snésti nedají, ale čistota, ladná úprava, moudra
zábava, slušné chování a dobrá kuchyně jest
pežadavkem bez odmluvy oprávněným. Český
člověk má právo za své peníze chtiti v domácích
lázních totéž, čeho se mu dostane v cizině a
destati se mu toho může. Jest potřebí, aby ři-
diči a majitelé lázní i jich sprráveové vůbec různé
kraje zcestovali, hodně lázní a ústavů cizích ne-
jen viděli, ale něco v nich i pobyli, aby se ná-
zorně o potřebách obecenstva a povinnostoch
lázní přesvědčili, když dnes obecenstvo jest bez
odporu velmi zcestovalé a věci znalé. Jen tak
pozná se zařízení, vedení a chování jinde a sblíž
se potřeba zkušenějšího českého obecenstva
s tím, čeho se mu i od našich lázní může a ma
právem také dostati. Hodně odborného rozhledu.
vzdělání všestranného a společenské jemnosti
jest třeba vždy míti.
Ozval-li se v poslední době stesk, že je již
mnoho českých lázní a varuje-li se před zřizo-
váním nových lázní v obavě před eventuální ne
dostatečnou rentabilitou, myslím, že obávaná
nedostatečná rentabilita nebyla by zaviněna tak
množstvím lázní, jako vadami vnitřními, o nichž
není zde místa se rozepisovati.
Píši slova tato k výstraze i nápravě, přeje
soustředění českého kapitálu v českých rukou
a přeje vydatně heslu „Svůj k svému“ z nejvlast-
nější potřeby národní.
Mimo jižní stanice v době zimní, Alpy a
moře, kde pobyt jen lékař má určovati, netřeba
uchylovati se našim lidem vůbec do cizích lázní,
ať máme na mysli choroby nervové, ženské.
srdoční či jiné. Pro drobné cestování máme
v Čechách, na Moravě a v Tatrách plno pře-
krásných míst. Pro klidný letní útulek není
mimo vlasti naše krásnějších míst, jak již pra-
veno. Za účelem léčehným máme již českých
lázní dostatek a některé z nich jsou dobře a
řádně vypraveny.
#9
alto_textblock
#9
Doba, kdy školním lékařstvím byly pomů
cky fysikální therapic podceňovány neb nevší
mány, anebo kdy bujný rozkvět fysikální thera-
pie (olektrotherapie, hydrotherapie, fototherapie.
mechanotherapie atd.) seitl se jen v rukou hoto-
vých šarlatánů a vydřiduchů, začiná mizeti
Kritické nazírání zmocnilo se lékaře i nemoc-
ného, třeba k úplnému vědeckému vyjasnění
v nejednom oboru fysikální therapie bylo ještě
hedně daleko. Lékař snaží se užiti vody, olek
třiny, vzduchu i pohybu dle principu vědeckého.
dhaje fysiologie i pathologie těla a fysikálních
vlastností prostředku léčebného. Na druhé straně
nemocný není tak nevšímavý, aby nepostřehl
jalovost a bláhovost počínání, které nemá pev-
ného plánu léčebného a nemá jistoty o diagnose
i o podstati choroby a kdy plán léčebný ovládá
vůle a rozmar nemoeného, který diktuje brzo
onu, brzo tu léčebnou proceduru a to pochopitelně
beze zdaru, anepo aby dále nopostřehl, že se
zdánlivou vědeckou přísností ordinována byla.
jak se dle sdělení nemocného v jednom sana-
toriu cizím stalo, k večeři studená telecí pe-
čeně proto, že prostě od oběda zbyla.
Majorita nemocných v lázních, pokud ne-
běží o choroby výměny látek, jež mají sve
přesné vědocké indikace, neb o choroby ženské
kde rovněž vypěstovány jsou přesné methody.
rekruují se z neurastheniků a nervosních a vůbee
nervově chorých. U těchto nemocných třeba
však přísně individualisovati a příčiny choroby.
které jsou nesčetné, uvážití a především správ-
nou diagnosu učiniti. Toprv pak možno a úspě-
#10
alto_textblock
#10
Jeliem léčiti a tu učiníme zkušenost, že ceniti
máme nejen fysikální therapii, ale i medikamen
a že nesmíme podceňovati psychotherapii, které
se nikdy nedbá, čímž někdy se i nemoenému
škodí. Může zodpovědnosti té dostáti fušér ne-
lékař, dokonce v ehorobách nervových neznalý?
Neznáme ještě fysiologický účin léčebných
složek v methodách fysikálních obsažených
ani všechny tyto složky úplně nám jasny a zná-
my nejsou. Na druhé straně nelze srovnávati
organismus lidský s přístrojem fysikálním
Mimo to jednotlivé organismy liší se ještě tou
měrou svými zvláštnostmi, že nelze na každý
organismus jako takový i při stejné empirické
generalisovati dosud nabyté a cenné empirické
poučky a zkušenosti fysikálně-therapeutické.
takže tím více třeba přísné individualistace v kaž-
dém případu.
Dosud různé ústavy a lázně, ačkoli obsa
bují fysikálně therapeutické prostředky i účinem
svým někdy protichůdné, jak z prospektů vidíme.
slibují vyléčiti jedny a tyže choroby, jmenovite
nervové. Jeden léčí stejné studenou, druhý
teplou vodou, jeden alkoholem, druhý abstineneí
a pod. Jest také vadou, že se fysikální therapii
obírají mnozí nedostatečně znali v chorobách
nervových, ačkoli jsou tyto choroby velmi častým
léčebným předmětem fysikální therapie. Zté
příčiny dosud nenabyla fysikální therapie té dů-
věry, jaké zasluhuje. Ale i laikové povážlivě bý-
vají znepokojováni nezdary a zklamáním, při-
voděným následkem svrchu vylíčených všech
nedostatků. Mstí se také někdy neodůvodněné
odmítání modikamentosní léčby, jak se děje ně-
ktorými fysikálními therapeuty. Máme-li vážně
fysikální therapii na mysli, třeba býti obezná-
menu nejen s jednotlivými způsobami léčeb-
ného upotřebení fysikálních prostředků a jich
dosud známých fysiologieko-chomických účinků,
alo i zvláště a především s povahou a podsta-
tou, chorob samých, najmě nervových, mezi
něž čítámo i valnou část ehorob záměny látek
a valnou část chorob žaludečních, srdečnícha
jiných a nesmíme spustiti se zřetele i ostatni
celou therapii. Třeba v léčení fysikálními pro-
středky vycházeti ze zásady: „Kolik indi-
viduí, tolik chorob a tolik léčeh-
ných způsobů“ a po případě neváhati sá-
hnouti i k medikamentu.
Potřebu individualisace zmíněné chci uká-
zati na jednom příkladu.
Jest známo, jak protichůdné názory panují
mezi hydrotherapouty v příčině působení lázní
na tlak krevní, a jak mnozí překvapeni bývaji
nostejným tu účinkem u různých individuí a do-
konce někdy roztrpčeni jsou nezdarem tam, kde
se ho nenadáli, najmě očekávavše úlevy u neura-
stheniků po lázních tlak krevní snižujících a
dočkavše se opaku. Příčinu vězi v tom, že se
neprávem generalisují zkušenosti, nabyté u jed-
něch nemocných na druhé a že se opomíjí zí-
skati si v každém případě vlastní zkušenost a
vlastní orientaci.
Některé chorobné příznaky, na př. jako
bolost hlavy, tlak a zaujetí v hlavě, bolosti v šíji,
závrať, poruchy spánku, neklid, rozčilení a jiné.
mohou býti někdy náslodek trvale zvýšenébo
tlaku krevního, ale nemusí. Léčení těchto
symplomů bývá vděčným a častým objektem
fysikální therapic, na př. galvanisace blavy. Ale
chybili bychom, kdybychom se domnívali dle
ustáleného klamného mánění, dlo něhož neura-
sthenik jeví z pravidla zvýšený tlak krovní, že.
má-li vyjmenované příznaky, jeví též a prinri
zvýšený tlak krevní a že příznaky ty a prior
jsou následek zvýšeného tlaku krovního. Chybil
bychom, kdybychom bez předběžného vyšetřo-
vání a uvážení všech možných příčin choroby
hned jali se používati jen prostředků, tlak
krevní snižujících. Shledámoť nemocné, kteří
jeví všechny tyto příznaky, kteří nemají zvýšený
krevní tlak a u nichž přiznaky tyto mají zcela
jiné příčiny a dle toho dlužno je také zcela ji-
ným, přiměřeným způsobem léčiti, nežli prostým
fysikálním prostředkem, tlak krevní snižujícím.
Pochopujeme, jak důležita je v therapii těchto
symptomů individualisace nemocných a jak
zvlášť ve fysikální therapii dlužno obírati
se především nemocnýma nešablo-
novitě nemocí. Avšak opatrností, sem spa-
dajících, jest i více. Třeba důtklivě upozorniui
na to, že nesmíme na tlak krevní v celém orga-
nismu souditi z jedné zkoušky, vzaté z napěti
stěny cévní na ruce, nýbrž dlužno vždy teprve
z několikerého šetření přesvědčiti se u nemoe-
ných o stavu tlaku krevního, nežli užijeme
u nich prostředků, tlak krevní modifikujících.
Není zde místa objasňovati blíže pohnůtky tohoto
počínání. Možno však se zminiti o něklerých fy-
siologických ustálených poznatcích přece.
Tlak krevní za normálních poměrů jev
u každého jistou stálost, přibývajícím věkem se
větší, mění se v různé denní době, najmě k ve-
čeru se větší, poloha těla i končetiny mají na
tlak krevní vliv, dýchání a tlak na stěny břišní
jej modifikují, není stálého poměru mezi rych-
losti a jakostí tepu a tlakem krovním, mírnou
svalovou prací a psychiekým vzrušením tlk
stoupá, lázně a nápoje různé tlak modifikují.
V nourastheniích shledal jsem, že tlak
krevní ani ve stejných klinických formách neu-
rasthenie není konstantní a že vykazuje sub-
i supranormální čísla. Prvá objovují se častěji
ve formách asthenických, druhá ve formách
affektivních. Význam kolísání tlaku krevního
u neurastheniků obecně se přehání a nemáté
váhy, jaká se jemu přikládá věci neznalými.
U neurastheniků shledáváme vyšší i nižší
tlak krevní a bolesti hlavy, závrať, nespavosta
jiné příznaky pozorují se u nemocných s vyso-
kým i nizkým tlakem krevnám.
Poměry tlaku krevního nejsou úměrné se
stavem spánku. Nespavost objevuje se za nízké-
ho i zvýšeného tlaku krevního, z čehož opět
plyne, že zvýšený tlak sám o sobě, jak se ně-
kteří autorové domnívali, není výhradní příčinou
nespavosti.
Nelze odváděti různé pathologické jevy
nervové pouze od fysikálních změn a poučky
tyto dlužno i v therapii míti na mysli. Nesmíme
opouštěti ani zde vitální biologické stanovisko
v neurologii, které nám diktuje dále neopovrhovati
ani ve fysikální therapii, potřeba-li se ukáže.
prostředky psychickými neb chemickými, najmě
medikamentem a neupadati nikdy v řemeslnou
léčbu nemoci, nýbrž léčiti individuum.
Nenáhlé nebo krátko trvající i značné změ-
ny tlaku krevního cévní aparát mozkový regu-
luje tak, že mozek z krevního kolísání tak lehko
škody nedozná. Ovšem však při trvale zvýšeném
neb dlouho trvajicím nadměrně vysokém tlaku
#11
alto_textblock
#11
krevním, Erouží-li v krví alkohol, nikotin, rtuí.
olovo, toxiny a loukomainy různé, utrpí zajisté
stěna cév a tudiž i hmota mozková jisté újmy.
Kdy a jak se tak stává a jakými známkami chorý
stav se již prozradí, vymyká se z rámce téte
orientační populární črty a jest věcí úvahy zku-
šeného lékaře. Účel náš jest poukázati na váž-
nost fysikální therapie i obtížný její úkol.
Vidíme, jak komplikují se různě některé
otázky, jichž předem musí si býti therapeut vě-
dom, nežli k léčení nemocí neb symptomů při-
kročí a nežli určitých prostředků užije a jak
přisnou individualisací a osobní všestrannou
vědomostí musí sám odčiniti nejednu nehotovost
a neujasněnost ve vědeckém poznání, má-li
s úspěchem a pravým porozuměním léčiti. Jako
organismus někdy kolisání tlaku krevního je lho-
stejné, tak naopak násilné, therapeuticky vadné
zasahování do změn tlaku krevního u některých
individuí setkává se s velkou nepříjemností a
známe toho truchlivé doklady, kdy nemocní sami
se léčili. Jsou individua, která velice citlivě rea-
gují na náhlé násilně změny kolísání tlaku krev-
ního. Mnohému by byl ušetřen nejeden nezdar
i katastrofální příhoda, odyby bylo předem dbáno
individuality jeho. V horkých lázních neb raše-
lizných třeba opatrně s neurastheniky a hystori-
ckými zacházeti. Bývají často stiženi zde tluče
ním srdce, úzkostí a mdlobou a roztrpčeni ne
právem fysikální therapie zanechávají. Pouka
zuji k věci té všeobecně, nechtěje ani přihlížeti
ku potřebám těchto indikací u některých nemoe-
ných neb dokonce k diagnostickým omylůma
záměnám prosté neuralgie psychického původu
s rheumatickými bolestmi, abych odůvodnil, že
nikdy fušer laik nemůže se zabývati fysikální
therapií, nýbrž výhradně zkušený, svědomitý
léknř.
Úkol fysikálního therapeuta je veliký
čestný, fysikální therapeut mu s
být předevšim výborným lékařem vůbee,
výborným internistou, neurologem a psychologem
zvlášť. Nemá jen dbáti řemeslného výcviku ve
fysikálních mothodách, jimž se každý hravě při-
učí a jež má také vykonávati nazvíce sám, ne-
má-li se fysikální therapie zvrhnouti v řemeslo
vědy a lékaře nehodné.
#12
alto_textblock
#12
Poučná hlídka
#13
alto_textblock
#13
Oeleltronech.
B. Nevšímalová.
#14
alto_textblock
#14
Ministr Briand pravil nad mrtvolou Berthe
lotovou v Pantheonu loni 25. března: „Le sa-
vant doit etre un généralisatuer, non simplemen
un spěcialiste.
V duchu tohoto principu snaží se systémy
filosofické, vědy přírodní i náboženské o syn-
thésu fakt svých domén, o jednotný názor na
ně, o jednoticí hypothesy a theorie svých zjevů.
Ideálem jest nejzazší možnost obstrakce, sjedno
cení v nejširších hranicích.
Nejde o to, rozhodbvati principiální otázky
zdali má hledání, získávání, klassifikace
oceňování fakt větší význam ve vědě než spoku-
lace, než smělá koncepce hypothes a důmyslná
stavba theorií. Jost jiste, že myslícímu duchu
lidskému jest nevyhnutelně třeba těchto dru-
hých; nespokojuje se prostým poznáním, že
něco existuje, chec věděti vždy proč a k če-
mu; nestačí mu znáti pouhou existenci zjevu,
chce jeho výklad. Pomáhá si mythem nebo ještě
chuději, kde není mu lze jinak, ve vědě řešt
své záhady hypothesami a theuriemi.
Jedním z takových fakt, na které stále a
všude narážíme, ktoré je kolem nás i v nás (č
námi nebo po matorialisticku spiše naopak?)
jest hmota. I problémem, který důrazně žádá
o řešení, jest její původ a podstata. Různé
obory duchové v různých dobách řeší jej různě
dle svých schopností a dle svého vkusu.
Několik slov o tom, jak nejmoderněji to činí
vědy fysické.
Fysik, chtěje poznati konstifuci hmoty, vy-
chází od pojmů kontinnity nebo dískontinuity,
nepřetržité souvislosti nebo náhlého přechodu a
diskretnosti jednotlivých těles; na nich buduje
hypothesy o nepřetržitém vyplnění prostoru
hmoto-dynamistické a plerotistické nebo hypo-
thesy o rozpojitých, nejmenších částicích hmoly
— atomistické. Atomismus zvítězil nad dyna-
mismem; hmota jako celek jest bádankou ne-
možně ohromnou, jest nutno ji děliti do nej-
zazších mezi myslitelně, nejmenších částic
z jejich chování vysvětlovati její vlastnosti. Tak
dušla fysika k molekulám, které jí chemie ještě
rozdělila v atomy; dálšího dělení nedokázala.
Atom byl dogmaticky hraničnou možností děli-
telnosti, filologicky sankcionovanou — a t -
mo s. Atomy si představovali buď jako trojroz-
měrná tělíska nosmírně nepatrné velikosti —
takovými již starý Demokritos vysvětloval
vesmír, tvrdě, že není nic mimo prázdný proster
a atomy, které se různí tvarem a rozměry; vše-
chno že vzniká jejich pohybem a srážením —
nebo lépo jako nekonečně nepatrné, bo-
dové středy silové.
Dnes již není atom onou krajnosti, za niž
nebylo lze jíti; na jeho místo vtlačil se jiný,
tisickrát menší než nejlehčí atom vodíkový, su-
verénní činitel v řadě fenomenů — clektron
atom prahmo ty.
Lze si připomenouti, jistě onen elektron sta-
rých, onen asěm egyptského původu, tu
podivuhodnou kovovou slitinu, stojící pod ochra-
nou samého Jova, z níž řečtí a římští alehy-
misté tajemnými manipulacemi znali vyrobiti
čisté zlato nebo stříbro a na niž se připinaly
theorie filosofických škol o prvotní hmotě, která
jest identická ve všech tělech, ale která dostáva
svou aktuální formu připojením základních kva-
lit, vyjádřených čtyřmi elementy.
Nu, moderní elektron jest ovšem něco n-
konečně jiného; jeho historie je mnohem mladší
a jeho jméno jiného původu, ale theorie o pra
hmetě dovedl rovněž probuditi. Nebude sna
nezajímavo říci něco o jeho podstatě a proje-
vech.
Jeho přítomnost byla uznamenán.. ponejprv
v roztocích solí, které dovedou věsti galvanick
proud, rozkládajíce se při tom — v elektroly
tech; Grottbuss předpokládal, že na elektrodách
v elektrolytu, kde proud vstupuje a vystupuje,
usazují se částečky hmoty, nabité positivní nebo
negativní elektřinou; Faraday nazval takovou
částečku hmoty, vedenou proudem na elektrodu.
ion; Maxwell pak dokázal určitou konstantn
hodnotu náboje pro jednotlivý jon a Stoney na-
zval to elementární kvantum elektrického náboje
na ion vázané olektronom. Jest žedy elek
#15
alto_textblock
#15
lových.
#16
alto_textblock
#16
tron částečka olektřiny, jejíž massa jest zlomkem
chemického atomu, elementární kvantum hmoty
plus elementární kvantum elektřiny; ion pak
jest jedno nebo vícenásobné elem. kvantum
které určitou silou může býti volně posunuto;
jádrem jeho jesť vždy kladný nebo záporný
elektron. Ten může míti svou vlastní hmotu
pak je to elektronion, nebo může na něj být
vázána hmota chemiekého atomu: v tom při-
padě jmenuje se atomion; jestliže je zatížen
masou neutrálních atomů a molekul, říká se mu
molion.
V elektrolytech děje se při procházení gal-
vanického proudu volný pohyb ionů v tom smy-
slu, že kladné či kationy se přitahují k zápor-
nému polu, kathodě, záporné aniony k anodě;
jsou podstatou, jak jest patrno, elektrického
proudění.
Jinak poněkud jest tomu v plynech: tady
překonávají jony mnohem menší odpor a mohou
tedy na volnější dráze nabýti značně větších
rychlostí; jest evidentní, že rychlost bude tím
větší, čím plyn bude více zředěn; následkem
jí pohybují se iony přímočaře, říkáme dle ana-
logic světla, že v paprscích.
Z kathody indukovaného proudu v trubici
z níž vzduch jest vyčerpán až ke hranicim
vakua, letí iony třetinou rychlosti světelné; jsou
to známé paprsky kathodové, „matiěre r-
diante“ Crookesova, složené ze záporných elek-
tronionů; silou, která je uvádí v pohyb, jes
rozdíl napětí na elektrodách. Víme, že dovedou
roztaviti platinu, která jim stojí v cestě, uvésti
v pohyb hroty, rozzářiti skleněnou stěnu, na
kterou dopadají, působiti na fotografickou desku.
Víme však také, že nárazem na pevné těleso
kovové zrcadlo na př., způeobují olektromagne-
tické impulsy či vlny nesmírně nepatrné délky
které se šíří rychlosti světla jakožto nevidítelné
záření do prostoru i skrze hmoty pevně, pronika-
jice je dle stupně jejich hustoty a víme, že to
bylo v prosinci r. 1895, kdy poprvé náhodou se
projovily experimentatorovi rozzářením rámee
z platinokyanidu barnatého, na nějž dopadly
Není třeba připomínati, že tím experimentatorem
byl W. C. Roentgen, studující v temné mísinosl
kathodové paprsky v Crookesově lampě, obklo-
pené krabicí z černého kartonu — historie X
paprsků jest jistě dosti otřelá.
Čím větší byla rychlost narážejících katho
dových paprsků, a ta roste se stoupajícím na-
pětím elektrod a klesajícím tlakem plynu, tím
kratší jest dělka vyzářeného elektromagnetického
impulsu, vyzářené vlny světelné; v Roentgen.
lampách je tlak plynu nesmírně nízký a napětí
elektrod jde do tisíců Volt; jest pochopitelno.
že elektroniony z kathody Rlampy překotnou
rychlostí letící dopadnouce na anodu či anti-
kathodu, vyprovokují z ní záření vln ještě kral-
ších, nežli jsou nejkratší světelné vlny, vlny
světla ultraviolového, které již samo se vymyká
vnímání našich smyslů; proto ovšem ani Rpa-
prsky nevzbuzují z naší sítnice pocitu světla
Proto také dodnes nepodařilo se jich zlomiti.
odraziti, ohýbati a polarisovati; nemají s sebou
olektrického náboje jako paprsky kathodovéa
nelze jich ani magnelickým ani elektrickým po-
lem uchýliti. Ale mají jinou zajímavou schop-
nost: dopadem na pevná tělesa budí opět nové
záření, sekundární paprsky Gagnacovy a ty jsou
zcola analogní kathodovým; nejde totiž o nie
jiného, než o uvolnění olektronionů z těles pev-
ných při dopadu X paprsků, kterým se tím ná-
razem ovšem udělí i příslušná rychlost. Aka-
thodové paprsky dovedou opět buditi X pa-
prsky — podivuhodný cyklus změn, cyklus
transformací energie, které neubývá!
I těžší a pomalejší atomiony vyskytují se
ve společnosti jmenovaných dvou druhů paprsků
a to ve formě záření, které se v Rlampě šíři
otvorem v kathodě (kanálem) do prostoru zaní
a má odtud své nesalonní jméno paprsků kaná-
Ale není vždy třeba komplikovaných zaří-
zení, pramenů elektřiny, transformatorů, ohrom-
ných induktorií a vakuových lamp pro vznik
těchto paprsků překvapujících vlastností. Příroda
sama dovede je produkovati a zdánlivě bez kon-
ce, s neutuchající intensitou. Ten zázrak jest
realisován látkami radioaktivními a znám od
Beequerlova objevu záření uranového (1896)
který vedl manžely Curieovy v Paříži ku podrob-
nému zkoumání rud uranových, zejměna jáchy-
movského smolince. Srovnáváním aktivity mine-
ralií dospěla pí. Curie ke konklusi, že jde tu
o jakousi látku sui generis, o níž praví pan
Curie: „Nous sommes parvenus prouve, que
ce corps constitue un élément nouvoau
— tedy o nový prvek, radium.
Radium, jak známo, vysílá tři druhy iono-
vých paprsků: a-paprsky analogické kanálo-
vým, avšak asi 10krát rychlejší, 6-paprsky
analogické kathodovým a y analogní Roent-
genovým.
Nejenom však světlo, nýbrž i teplo vydává
radium; toplota 1 grumu radiumbromidu je stále
o 5° vyšší než teplota ololí; gram radia produ-
kuje za hodinu asi 100 gramkalorií, to znamená
tolik tepla, že by se jím ohřálo 100 gr. vody
o 1° nebo 1 gr. vody o 100 stupňů. — (Jest
dobře možno si mysliti, že obromné a miliony
let trvající vyzařování tepla sluncem má původ
v substancích radioaktivních — známé chemi-
cké procesy stačily by toliko asi na 5000 le )
Odkud a v čem je tato schopnost radin? Za
constituens hmoty akceptovali jsme elektrony;
poznali jsme, že atom není zjevem jedno-
duchým, jest spíše jakýmsi solárním systemem
en miniature, s centrem, kol něhož kroužo
ostatní částečky; vše je v pohybu, vylučujícím
jakoukoliv stabilitu.
Atomy radia jsou v tomto stálém neklidu;
diskretní jejich součástky, pravděpodobně posi-
livní a negativní elementární kvanta, mění své
vzájemné polohy a z tohoto pohybu resultuje
to, co chemie sotva se odvážila tušiti, že by
kdy viděla: transformace prvků.
Vidělať v prvku substanci neproměnnou,
nejjednodušší, nenašla nikde proměny prvků,
jejich atomy byly stejnocenné, měly svou char-
akteristickou váhu a čarové spektrum. Poněkud
jinak bylo, když duchaplný Mendělejev ukázal na
periodický system prvků, přirozenou řadu prvků.
danou atomovými vahami a periodické vracen
vlastností příbuzných prvků v jednotlivýcb sku-
pinách řady. Znamenají snad prvky různé modi-
fikace prahmoty? Jen kvantitativně různé? Bylo
by velmi na snadě souditi tak dle toho, jak b
sorbují jonové paprsky, totiž pouze dle svýel
mnohostných poměrů.
#17
alto_textblock
#17
A dnes je jisto, žo radioaktivita nevyjadřuje
nic jiného, než rozpad a znovutvoření nebo pro-
měnu dílků chemických atomů; tato spontannt
proměna pak že bývá nejčastěji provázena spon-
tanním vysíláním elektrických paprsků (jako
u radia, thoria, polonia, aktinia), které jsou výra-
zem pro energii, uvolněnou rozpadem prvku.
A jsou známy produkty transformace radia: jed-
nou z fásí proměny jest emapace, povahy
plynné, též aktivní t. j. schopná, rozkládati plyny
v iony, emanace přechází v aktivní indukei,
která má charakter hmoty pevné, usazuje se
na jiných hmotácb a aktivuje je. Existují i fáse
inaktivní, podstatou jejich jsou částečky alfa-
paprsků, které ztratily svou rychlost, ukládají
na sobě záporné elektrony a stávají se dle svého
specifického náboje neutrálními částkami vodíku
nebo helia. To jest tedy sensační objev pře-
měny radia v helium.
Rozpad prvků radioaktivních děje se ve
smyslu od složitějšího k jednoduššímu a děje
se pravděpodobně s kolosálními změnami ener-
gie, kterými pochopitelně nemůže experimentator
dle libosti manipulovati.
Nobylo by však správno domnívati se, že
aktivita, t. j. vlastnost epontanní proměny, pro-
vázené spontanném vývojem energie, jest privi-
legiem určitých látek; i v atomech ostatních
prvků jest pohyb, jehož časová změna vede k in-
stabilitě a radsoaktivní proměně; že se nepro-
jevuje, toho důvodem je rozdil kvantitativní:
menší radioaktivní konstanta.
V tem smyslu tedy propracovala fysika po-
jetí hmoty; poznala její konstrukci do mezí ne-
konečně jemných, došla k elementárním kvan-
tům elektřiny a hmoty, elektronům a předpo-
kládá, že jejich nábojem, polohou a pohybem
jest určen stav étheru, tohoto moderního impon-
derabile, z jehož pohybu a stavu vysvětluje, ve
jménu snahy po jednotném pochopení, zjevy
magnetické, elektrické i světelné.
Nové poznatky nezůstaly ovšem výhradným
majetkem nečetného kruhu (heoretiků; i užito
discipliny se jich chopily, hledíce jich upotřebiti
k svému prospěchu. Jest to zejména medicina.
která k účelům diagnostiky a therapie užívá
fenomenů, plynoucích z povahy a vlastností
Především počítá s iony, které má lidské
tělo samo; jeho šťávy totiž jsou zředěnými roz-
toky solí, obsahují tedy volné iony. Ty je možno
uváděti v pohyb způsobením elektrického pólu
uvnitř těla; elektrotherapie, na tomto základě
zbudovaná, posunuje je volně proudem galvani-
ckým, rezvlňuje sinusoidálním a rozechvivá
proudem faradickým, výboji proudů vysokého
napěti a vysoké frekvence, způsobujíc tak zá-
važné změny ve výměně látek v organismu. Po-
tom dává působiti na tkaň lidského těla elek-
tronům a ionům mimo tělo produkovaným, tož
paprskům ionovým. Různé pohltitelnosti paprsků
roentgenových užívá k diagnostice, kde jde o to,
aby byly prozkoumány tkaně normálně nevidi-
telné a zakládá tak nové odvětví kliniekých
method vyšetřovacích: skiaskopii a skiagrafii.
Novou methodu léčebnou zavádí v radiotherapi
a pracuje tu zvláště paprsky světla ultraviolo-
vého (Finsen), X paprsky a radiovými. Vychází
od předpokladu, že jistě není lhostejný drobné
buňce živé hmoty, ať už je diferencována v mi-
kroba nebo součástku tkaně tělesné, nepřetržitý
dopad drobounkých etherových vlnek, příletu-
jících v paprseíeh a narážejících jako příboj
na břehy moře. Jsou tak nepatrné, že žádná ne-
padne mimo; rozrušují a ničí živou hmotu.
Hubí bakterie a destruují pathologickou tkaň; léčí
proto infekční vyrážky kožní, léčí rakovinu a ně-
které nádory; nejvíce jim podléhají bílé buňky
krevní. Ale ovšem je jim lhostejne, zdali je vy-
sazena jejich působení tkaň pathologická nebo
normální — neušetří žádné a v tom je jejich
nebozpečenství.
Dovedou i způsobiti rakovinu v zdravém
materialu, jako chorobný zničí. Dnes není
ještě s naprostou jistotou vyzkoušena vhodná
a příslušná míra dosování. Tu je therapie na-
mnoze posud ve stadiu hledání; pracuje se té-
měř výhradně paprsky ultrafialovými a roent-
genovými.
Na III. Roentgenkongresu, který se konal
o velikonoční pondělí letošního roku v Berlině
za předsednictví dra. Albers-Schönberga z Ham-
burku, bylo roferováno o dosavadních zkušeno-
stech s X paprsky v lékařství. Krásné výsledky
jak po stránce diagnostické, zejména pokud se
týče poranění a chorob kostí a stavu vnitřních
orgánů — srdce, plic, žaludku, ledvin atd, tak
po stránce therapeutické povzbuzují k další usi-
lovné práci na poli radiologie, která ve všech
oborech mediciny nabývá nemalého významu.
#18
alto_textblock
#18
ionů.
#19
alto_textblock
#19
Hlasy z obecenstva.
Borové a lithnatné léčební zřídlo
#20
alto_textblock
#20
SALVATOR
osvědčuje se při chorobách ledvinových a
měchýřových, při dně, cukrovoe, katar-
rhalních afekclch.
Přírodní železa prostá kyselka.
Hlavní sklad v Praze má: Robert Ender,
11901
Frant. Kunerle.
#21
alto_textblock
#21
M. U. DEA. FRANT. HAMZv
= Sanatorium pro dítky skrofulosní =
V LUžl.
#22
alto_textblock
#22
13756
#23
alto_textblock
#23
a Henneber-
rovo hedváb
64 1 K 5ohal.
oč. vyplac.s
vyelené.
#24
alto_textblock
#24
Pruhované-
Čtverečkov.
Shantung-
Eedvah
#25
alto_textblock
#25
Vaockr okn
#26
alto_textblock
#26
Továrna na hedváhí Henneberg v Curychu.
#27
alto_textblock
#27
11945
#28
alto_textblock
#28
Důležite k pamatovánl!
#29
alto_textblock
#29
když při obstarávání svého
Pochodíte nejlépe,
oděvu pro podzim a zimu obrátite se na nejstaršl
český závod
#30
alto_textblock
#30
se suknem a modními látkami
#31
alto_textblock
#31
1459
V. Butta v Praze,
Husova tř., 157-I.,
který má již veškeré novotiny látek na obleky
svrehníky a zimníky, dále látky na damské kostý-
my na skladě a prodává tyto za ceny nejlevnější
Přesvěděte selli
Vzorky franko-
#32
alto_textblock
#32
firmy