Dne 8. září 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 247. Strana 3.

Sociálně-demokratické sjezdy. Jak veli- kou činnost rozvíjí soc. demokracie, známo jest již dávno. Jsou toho pádným dokladem zvláště sjezdy, jenž koná německá soc, demokracie z Rakouska právě nyní ve Št. Hradci. Ale kromě toho budou konány v měsíci září ještě jiné čtyři soc.-demokratické sjezdy. Ol 8. do 10. t. m. konati bade svůj siezd italská soc. demokracie v Římě, soc. demokracie něme- cká sestoupí se dne 17. t. m. v Mohuči. Ve dnech od 23. až do 28. t. m. konán bude mezi- národní kongras socialistů v Paříži, k němu pak ihned se přiřadí všeobecný sjezd soc.- demokratické strany, kterýž pořádati budou francouzští, od minulé zimy spojení socialisté. Mo- hučský sjez1 bule již 25tým od »kongresu smíření«, kterýž r. 1875 konán byl v Gotě, a na kterém stou- penci Lassallovi a přívrženci programu Eisenašského uzavřeli spolu trvalý mír. Jubileum toto bude oslaveno slavnostními řečmi, zpěvy a na konec i živými obrazy. Jeden z těchto bude představovati jednotu E senaš- ských a Lassallovců a jest odkazem zesnulého Lieb- knechta, kterýž několik dní před svou smrtí načrtl jeho provedení ve zvláštním psaní. Před sjezdem ko- nána bude — tentokráte poprvé — porada »soudru- žek«. Bude se točiti hlavně kolem vybudování sou- stavy důvěrnických osob, kolem agitace mezi ženským proletariátem, kolem zákonité ochrany práce dělnica kolom stanoviska hnutí mezi dělnicemi vůči hnutí mezi ženami měšťáckými. — Italští soc. demokraté chtějí učiniti ze svého sjezdu v Římě jakousi vítěznou oslavu, protože dobyli v nedávných volbách do parla- mentu velikých úspěchů, takže počet jejich dosavad- ních 16 mandátů vzrostl na 32. Zvláštní napjetí vzbu- zuje všaobecný sjezd rozličných soc demokratů fran- couzských, kteří se rozpadají ve více směrů a od- stínů. Očekáváť se, že silně budou se potírati zvláště mírní socialisté, stoupenci socialistického poslance ob- chodu Milleranda a výstředně doktrinářští Mar- xičtí, kteréž vede Jules Guesde. Srbská skupština sejde se v listopadu. Pro- zatím pracuje vláda na mnohých osnovách zákonů, kte é hoddlá jí předložiti. Sestavuje také rozpočet, jenž bada obnášeti 75 milionů. Z počátku pomýšlela nová vláda na rozpuštění skupštiny a vypsání no- vých voleb. Upustila však od tohoto svého prvotního úmyslu, protože nabyla přesvědčení, že také členové nynější skupšdny bulou ji horlivě podporovati. Zají- mavo jest, že také radikální, od Milana tak těžce pronásledovaná strana hodlá poznovu vstoupiti na ve- řejné kolbiště poli ické Bade konati co nejdříve sjezd, na němž poznovu se ustaví a podrobí zároveň dů- kladné změně také svůj dosavadní program. Předseda italského ministerstva Saracco odjel do Neapole, aby podal tam zdržujícímu se králi zprávu o ukončeném vyšetřování, týkajícím se za- vraždění krále Humberta. Ubezpečuje se, že mnozí úředníci jsou kompromitováni touto zprávou. Doka- zujeť zpráva, že dozor politické policie jest nedosta- tečný, a kárá jednání konsulských úřadů v Novém Yorku. Vrhá dále špatné světlo na italskou policii, jejíž činnost často jest ochromována buď nedostatkem finančních prostředků nebo byrokratickými překážkami. Zlá se, že s touto zprávou souvisí také rozpuštění

náhla začíná se styděti. Proto dol ře zvedené dítě po- znává se podle jídla. Teprvé jako studentík, když jsem jiné viděl nehezky jísti, byl jsem tomu povdě čen, že nás matka učila záhy jísti. A jak jsem již podotkl, některý člověk nenaučí se za celý život slušně jísti, což lze denně viděti v pražských hostin- cích. Co tu bývá mlaskalů a bryndalů, jejichž kabáty a vesty představují nejpestřejší mozaiku omastků. Že naši »horáci« bývali siláci, měli co děko- vati své silné stravě. Do každé polévky aneb mléka drobíval se chleba, což dělal obyčejně hospodář. Pa- matuji se ještě na říkání při drobení: Jak praví svatý Job, čtyři jezte, pátý drob.

A nebo:

Jak praví svatý Jiří, nečekejte na jednoho čtyři

Na horách bývalo zvykem, společně u stolu jísti. Scházel-li někdo, posečkalo se na něho, leda když jich mělo čekati více, tu se to říkalo. Avšak i ti, kdož jedli, měli ze slušnosti posečkati na hospo- dáře, když chleba do polévky drobil, sice měli hned na míse pořekadlo jiné:

Jak praví svatý Jarolím, počkejte, safraporti, až nadrobím. Pak ovšem musili to býti siláci, když jedli dvojí chléb, jeden v kysele a druhý nadrobený do kysela. Ku každé krmi přikusoval se chleba a to hned při polévce. Do dneška ještě žádný horal z Krkonoš nic nejí bez chleba. Chleba je první na stole a poslední odnáší se se stolu. A je to též hygienicky nejspráv- nější. Vůbec o jídle byla by ještě kapitola dlouhá, o čemž zase jindy.

řemeslnické pokračovací školy ve Foligau. Přihodilot se asi 6 neděl přel zločinem v Monze, že v něko- lika učebnách onoho ústavu vyvěšené obrazy krále Humberta byly strhány a zohaveny, aniž učitelé, je- jichž žáci toho se dopustili, ohlásili to řiditeli ústavu, jenž jako horlivý republikán viděl by v tom skutku spíše vlastenecký projev svého žactva. Ministr vy- učování Gallo, jenž jest poslancem za město Foligno, dozvěděl se o tom hanebném skutku teprve prostřed- nictvím ministra orby Carcana, načež ihned se uchopil nejpřísnějších opatření. Zavřel školu ve Foligoua propustil ihned všecky její učitele. Nejdříve nedbalost a potom přemrštěná přísnost — případ tento charakte- risuje dojista více než dostatečně italskou správu. Z ostrova Kuby dolétají zprávy vžly a vždy povážlivější. Hromadí se tam též zápalná látka ne- spokojenosti, takža jest potřebí jen dost malé jiskry, aby celý ostrov zachvácen byl opětně branátnými pla- meny nové vzpoury. Američtí sosvoboditelé« jsou na Kubě zrovna tak šťastni jako na Fllippinách a na Portoriku. Žádajíť obyvatelé těchto ostrovů, jak již včera bylo uvedeno, protože poznali již methodu Ame- ričanů, za samovládu. Američané počínají si v tom ohledu Istivě. Mac Kinley domnívá se, že nalezl správný prostředek v prohlášení, na základě jehož osobuje si vláda ve Washingtoně právo k účastenství ve vypra- cování ústavy pro Kubu Co nejdříve bude prý svolán na Kubě za účelem vypracování ústavy zvláštní konvent. Ale toto prohlášení Mac Kinleyovo vyvolalo všude na Kubě jen rozhořčení. Rozhořčilo hlavně staré bojovníky za svohodu, jakými jsou na př. ge- nerál Maximo Gomez a Salvador de Cisneros Befan- court. Čtenáři znají již ze včerejšího čísla prohlášení, jímž tento poslední protestuje proti vměšování se Sev. Spojených států do prací vzpomenutého konventu. Konečně obávají se kubánští vlastenci také toho, že by Mac Kinley a ostatní Jingové podle osvědčeného amerického vzoru »přecpali« kubánský konvent dele- gáty, již jsou pro připojení ostrova Kuby k Unii. Ale tomu právě chtějí staří kubánští bojovníci za svo- bodu stůj co stůj zabrániti. Jingové nesou velise těžce, že tento jejich záměr byl prohlédnut.

K aféře soubojové. Hnutí proti souboji stále utěšeně roste. Jeden z nejváženějších členů císařské rodiny infant do Alfonso se rozhodně prohlásil proti tomuto zlo- zvyku, což má tím větší váhu, poněvadž byl sám důstjníkem. K němu se přidružil též kn. Liechten- stein. »Tiroler Stimmen« uveřejnily právě slova Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa, nejvyššího velitele vojska, která promluvil 28. února 1895 k zemskému hejt- manovi hr. Brandisovi a deputaci tyrolského sněmu: »Vyslovené přání po dostateč- ném pěstění náboženského citu také ve vojenském stavu, jakož i po zame- zení zla soubojů mohu jenom sdíletia chtíti podle sil podporovati .... Jest Mou určitou vůlí, aby stávající předpisy ve svém úmyslu byly provedeny a také za- ehovávány.« — Tato slova císařova byla tehdy uveřejněnu ve »Wiener Zeitungu«, a officiosní »Frem- denblatt« o nich napsal, že můžeme býti přesvědčeni, že císařova »vůle musí býti slyšena a vá- žena. Slovo císařovo jest armádě svatým rozkazem nyní, jakož i po všecky časy.« Dlužno tedy pova- žovati hořejší slova jako císařský výnos proti souboji. A zajímavo jest prohlédnouti, jak zní ony stá- vající předpisy trestního zákona vojenského proti sou- boji. Jsou tak jasny, že veškero zevrubnější vysvě- tlení jest úplně zbytečné. Uvádíme je tu pořadem § 437. Kdo koho z jakékoli příčiny do boje zbraní smrtonosnou vyzývá a kdo takovému vyzvání do boje vyhoví, dopouští se s vyloučením případu dotčeného v § 602, zločinu souboje. § 438. Tento zločin má býti, nemělo li zra- nění místa, trestán vězením od 6 měsíců do roku. § 439. Přišlo-li v souboji k poranění, vinník má býti trestán vězením od roku do pěti let; měly-li místo přitěžující okolnosti — vězením těžkým na tutéž řadu let. § 440. Zakončil-li se souboj smrtí jednoho z zápasících, ubijce má býti potrestán vězením od 5 do 10 let. Když uloženo jest napřed provésti souboj až do usmrcení jednoho ze zápasníků, nařížen jest proti tomu, který toho případu souboje se domáhal, trest těžkého vězení od 10 do 20 let. § 441. V zásadě vyzývající má býti přísněji potrestán nežli vyzvaný, kdyby vyzvání bylo způso- beno v nejvyšším stupni trestuhodným a zlostným chováním vyzývajícího. § 442. Jestliže urážkou, pomluvou, pohrůžkami nebo jiným způsobem v § 11. vypsaným srážka nebo alespoň vyzvání k souboji nastoupilo nebo bylo za- mýšleno, kdo soubojovníkům způsobilost ulehčuje,

úmyslně podává prostředky k vykonání zločinu neb jiným způsobem vědomě se účastní, má býti trestán, kdyby nebylo zlých následků, vězením od 6 měsíců do 1 roku; když však poranění nebo smrt měla místo, má býti nařízen týž trest jako zápasícím podle § 438., 439, neb 440; v § 440. naznačený trest těžkého vězení (od 10 do 20 let) má býti vyměřen v takovém případě, kdy vykonaná tam úmluva co do nejpřísnějších opatření stala se skutkem za účastenství těchto osob. § 443. Ti, kteří jako svědkové nebo tak zvaní sekundanti měli účast na souboji, mají býti trestáni vězením od 6 měsíců do 1 roku a případně podle rozměru jejich vlivu i zlých následků vězením do 5 let. § 444. Potrestání z původu tohoto zlečinu od- padá: a) jak vzhledem k vyzývajícímu, tak i vyzva- nému, došlo-li skutečně k souboji, ale před srážkou dobrovolně od boje odstoupili; b) vzhledem ke spolu- vinníkům, kteří se přičinili o dobrovolné, smírné vy- rovnání sporu, i takovým, když jejich účastí přišlo ke skutku; c) vzhledem k sekundantům ze stavu vo- jenského při souboji, v němž jedním ze soupeřů jest důstojník, když účastněné úsilovně nabádali k od- stoupení od krvavého rozřesení, i když jejich snahy nezabránily skutku zmíněného. § 446. Sám velitel, který o zamýšleném souboji byl uvědoměn a mohl jednu nebo druhou stranu od vzpomenutého záměru odvrátiti, toho jednak úmyslně neučinil, nebo též náčelník soudu vojenského, který osobu podléhající jeho právomoci dle známého sobě překročení toho případu úmluvy soudního stíhání zprostiti usiluje — stává se tím sám vinen trestu, který mu má býti vyměřen podle 5. nebo 22. hlav- ního odstavce té části, nebo též podle druhého hlav- ního odstavce části páté. (§ 564.) § 602. Když důstojník někoho k souboji vyzval mimo toho, nepřišlo-li do krvavé srážky, má býti z tento přestupek kárán trestem od 1 do 3 měsíců. Když nad to byl první uražen, kdy jest obtížen zlo- činem pomluvy nebo urážky na cti, náleží jednati proti němu podle §§ 97. a 98.; nad to má býti vinník potrestán vězením od 3 do 6 měsíců a podle závaž- ných okolností může býti též zbaven hod- nosti důstojnické. Tak výslovně uvádějí předpisy důstojnické, které však v praksi se nezachovávají. Došlo to již tak daleko, že býti důstojníkem a katolíkem se ne- srovnává v naší říši. Tyto nesnesitelné, ano urážlivé poměry zajisté se musí změniti, o to se postarají po- volaní činitelé. Nyní pohlédněme na zákon církevní, který ještě přísněji zakazuje veškeren souboj, jakož i veškero spolupůsobení. Podle církevního názoru páchá se tím vražda, porušuje se tím vlastní i cizí život; souboj je zločinem proti pachateli, proti bližnímu a Bohu. Přísné předpisy církevní o souboji znějí pak takto: »Exkomunikaci (vyobcování z církve), z níž rozhřešiti jest papeži vyhrazeno, propadají oni, kteří konají souboj nebo k sou- boji vyzývají nebo jej přijímají, také ti, kteří jsou při tom účastni nebo k tomu jakoukoli pomoc nebo přispění dávají, dále oni, kteří schválně naň hledí, souboj připouštějí, pokud se jich týká, jemu nebrání, ať jsou kteréholi stavu, třeba královského nebo císařského.« »Constitutio Apostolicae Sedis« Art. III. od papeže Pia IX. Vyloučeni z církve jsou tedy (podle Göpfertovy »Moraltheologie« 2. sv.): 1. Ti, kteří souboj konají. 2. Vyzývající, i když vyzvaný souboje nepřijme, i když se zve a vyzývá k boji neurčitá osoba. 3. Ten, který přijme souboj, i když se souboj ne- konal. 4. Všichni, kteří k souboji fysicky nebo mo- rálně spolupůsobí, avšak jen tehdy, když se souboj skutečně koná. 5. Sekundanti, účastníci, průvodci, kteří souboje obhajují, k němu dráždí, radí, povzbu- dila nebo posilnila-li rada aspoň v něčem duelanty. Dále se vylučují »prebentes operam«, kteří k němu přispívají, kdo koně, zbraně, zaopatření, místnost dávají, vozkové, kteří vědomě soubojovníky na místo souboje přivážejí, ne však kdo svému příteli. který se již k souboji odhodlal, avšak má špatné zbraně, dává lepší k jeho ochraně. Dále »praebentes favorem«, kdo ukazuje na jevo přízeň, kteří vyzvání diktují, píší, posílají, přinášejí nebo k tomu dávají rozkaz nebo radu; také lékař, který vědomě s nimi jde, i když tak činí v úmyslu, aby souboj dříve skončil nebo rány obvázal. Rovněž zpovědník, který čeká v sousedním domě, aby sou- bojovníkům v případě potřeby prokázal svoje služby, stává-li se to z úmluvy (S. Č. Officii 28. května 1884); neboť vědomí, že obdrží tělesnou nebo du- chovní pomoc posilňuje soubojovníky. 5. Diváci, kteří úmyslně a veřejně jdou na místo zápasu a jsou přítomni; neboť v tom vězí schvalo- vání souboje a povzbuzení soubojovníků. Proto není vyobcován z církve, kdo náhodou jen jde mimo místo souboje a kratší dobu přihlíží ze zvědavosti, i kdyby