#1
alto_textblock
#1
svůj provedla — podle »D. N.« — Jahnelová tak.
že revolver nevytáhla z kytice, kterou měla v ruce,
nýbrž kytici i se zbraní v ní ukrytou prostrčila za zády
sousedky a střelila skrze květiny do záhlaví Gunkelova
zabraného v rozmluvu. U vrahyně, která doznala,
že se plánem vraždedným již po delší dobu zabý-
vala, nalezeny byly čtyři dopisy a sice: státnímu
návladnictví, pol. ředitelství, jejím dětem a obec.
představenstvu v Blasewitz svědčící. Jahnelová byla
všeobecně známá jako ženština náramně výstřední.
S cestujícími na městské dráze, jíž hojně používala.
velmi často se hašteřívala následkem utkvělého
přesvědčení, že si každý z ní tropí úsměšky.
Poněvadž se velmi silně líčila, a nápadně šatila stá-
valo se zhusta, že se na ni někdo upjatě zadíval.
Stačilo, aby se při tom jen pousmál i byl hned ohei
na střeše. V úřadovnách městských drah, už na její
nekonečné stížnosti nedbali i byla personálu známa
přezdívkou Gustel von Blasewitz.
= Defraudace v divadle. V národním di-
vadle v Kološi, jehož pokladník se předevčírem za-
střelil, byl zjištěn schodek v divadelním fondě
obnosu 24.000 K a v pensijním fondě herců v ob
nosu 45.000 K.
= Stávka přístavních dělníků v Marseillu
potrvá asi dále. Syndikát zaměstnavatelů zamítl totiž
návrh stávkujícího výboru, že by dělníci nastoupili
práci ve formé kooperativní společnosti
= Mor. V Kapském městě udála se čtyřt nová
úmrtí morem. Dle úřadních telegramů bylo zjištěno
v různých krajích západní Australie deset onemoc
nění a dvě úmrtí morem.
#2
alto_textblock
#2
nicméně důležito zkoumati, proč Německo vyváží
tak značné množství zboží do Rumunska a proč se
Francie musila vzdáti dovozu těchže tovarů. Něme-
cko, které učinilo v posledních letech tak značné po-
kroky průmyslové, potřebovalo více než Francie no-
vých odbytišť. Obrátilo tedy své zraky na Rumun-
sko... Půda připravena politicky a zároveň rostl
počet německých přistěhovalců. Založili v Rumunsku
banky, zřídili továrny, ujali se exploitace lesů a pe-
troleje a urvali veliké práce veřejné. Dnes lze odha-
dovati německý kapitál v Rumunsku na 400 mill. fr.
a dokázati, že země jest opředena sítí obchodů, půj-
ček, podnikův a dodávek, sítí, jejíž předívo vycházi
z Berlína. Německá vláda dovedla vytvořiti tento
stav podporujíc veřejné půjčky rumnnské, snižujíc
sazby dopravní, uzavírajíc s rumunskou statní drá-
hou smlouvy o dovozu zboží v cenách sníženýcha
dosahujíc na lodních společnostech, že zavedly přímé
spojení mezi přístavy baltickými, černomořskýmia
dunajskými.« Odpomoc zří francouzský konsul ve
vysílání cestujících, levné výrobě, přímém zasílání
zboží a usnadnění v platebních způsobech. Jak by
asi vypadala poctivá zpráva o rakouském vývozu do
Rumunska?
Konkurs prohlášen byl krajským soudem v Č.
Budějovicích na jmění pozůstalosti protok.
obchodníka Ed. Wehle v Čes. Budějovicích. Kon-
kursní komisař rada pan Libora, správce pan dr.
Miegl, advokát v Čes. Budějovicích. Schůze věřitelů
30. března, přihlášky do 30. dubna, stání likvidační
18. května.
#3
alto_textblock
#3
»ruml« s policajty? Pane bože, to je spoušť, n
dnešní lidé! To za dřívějších časů nebývalo! Toto!
Prosím jich, mohou se potom spolehnout, že se jim
sem ňákej takovej lump nedostane do kvartýru a že
jich nevykrade celou? Věřejí potom takovým žebrá-
kům!A já to potom odnáším, já, chudobnej, pocti-
vej a potřebnej člověk! Sama Panynka Maria jich
včera chránila, že se sem ti lumpi nedostali!
. ó, to je spoušť, ti dnešní lidé, to je spoušť !«
»A Pánbůh jim to naděl stotisíckrát a oroduj
za nich Panynka Maria. Ať jich Pánbůh chrání před
takovejma zlodějema. N'ženě ruku líbám .. .« šeptaly
rty žebrákovy, když do napřažené ruky jeho vtiskla
soucitná vdova dvě koruny. »A já se za toho Ka-
bátníka budu modlit, aby ho Pánbůh a všichni svatí
opatrovali, aby nemusil z toho umřít. A Ježíšmarjá,
to je spoušť, to je spoušť teď na tom bohaprázdném
světě!...« A pomalu se belhal dolů po schodech.
»Taková hodná, dobrá, zlatá paní a tohle to musí
se jí stát! Na tom světě doopravdy už není žádná,
docela žádná spravedlnost! Žádná, docela žádná
spravedlnost!« znělo ještě ve zdech průjezdu, kte-
rým vybelhal se starý žebrák o dům dál
»Viděj, viděj,« povídaly sobě ještě babky v domě.
»Takový starý chudák odnáší si to potom za ty.
lumpy, Ale to jim povídám: jaktěživa takového
otrhance nepustím už do kvartýru. To bych si tak
dala! Co pak se v těch lidech člověk vyzná? A což
pak nemůže být takovýhle starý žebrák taky takovej
zloděj neho raubíř? Já si dam už příště set sak...
pozor !«
#4
alto_textblock
#4
Věstník živnostenský a dělnický.
Nemocenská pokladna při společenstvu
nožířů, puškařů atd. v Praze konati bůde v so-
botu dne 23. března v 8 hod. več. v hostinci »u tří
kosů« (Křemencová ulice) výroční řádnou valnou
hromadu.
* Společenstvo obchodníků s uhlím a dří-
vím v Praze a polic. obvodu koná valnou hromadu
dne 24. března 1901 v místnostech Řemeslnicko-živ-
nostenské besedy v Praze, na Františkově nábřeží
č. 20 (Bellevue) o druhé hodině odpol.
Jednota stavitelů v král. českémv
Praze II. má řádnou XXII. valnou hromadu v pon-
dělí dne 25. března o 9. hod. dopolední v hotelu
»u saského dvora« v Praze II., Hyberuská ulice. Po
valné hromadě společný oběd v hotelu a po něm
prohlídka sbybky
#5
alto_textblock
#5
Věstník spolkový.
#6
alto_textblock
#6
Seháze.
Dne 23. března: Kroužek »Klicperůve
koná o 8. hod. večerní řádnou výborovou schůzi.
#7
alto_textblock
#7
Ochotnická divadla.
#8
alto_textblock
#8
Dne 24. března: Čten.ochot. jednota
»Pokrok« sehraje v 7 hod. več. novinku Vojty
Táborského »Ve službách Thalie«, dramatický obrázek
ve 2 odděl. Ke konci: »Český dobrovovolník a fran-
couzská selka« se sl. Fantovou a p. Vaisem.
#9
alto_textblock
#9
Cuk r.
(Poslední zpráva.)
—n— V Praze, 22. března. (10 hod. 50
m. dop.) Obchod se surovinou výčká-
vavý. Franko Ústí březen a duben
K 23.70. květen K 23.90, nová kam-
paň K 23.55 peníze. Raffináda nezmě-
něna K 84.— až K 85.— ze stanice.
z a
M. Z Vídně, 22. března. (P očátr eční
bursa.) Znamenaly: marky 117 60, 20tranky
19.09, květnová renta 98.15, rakouská
renta korunová 93.—, stříbrná renta 719.—,
rakouská zlatá renta 726.—, uher. zlatá renta
287.—, uher. kor 573.—, kreditky 505.— (po
—.—), uher. kreditky 440.—, anglob. 687. 50,
unionky 101.—, bank. jednota —.—, länder-
banka 501.—, státní dráha —.— po —.—,
již. dráha —.— po —.—, dráha Karla Ludv.
484.50, polab. dráha 530.—, rak. zbroj. 17.45,
tur. tabákové režie —.—, alpinky —.— (po
—.—), rýmavsko - muráňské —.—, praž-
ské želez. společnosti —.—, turecké losy
110.—, mostecké uhel. 854.—, paroplavební
—.—, Lloyd —.—, silniční A. 298.—, silniční
B. 294.—. Poldina huť —.—. Smýšlení
pevné na urovnání sporu tjencinského.
Z Nového Yorku, 21. března 1901. (Telegram
»Národních Listů«). Pšenice ustálená, na místě 813/s,
na březen 803/*, na květen 803/2, na červenec 80 /
kukuřice na březen 49, na květen 46° s, — Mouka
2.90. Dovozné za obilí 21/4. Cukr 317/32. Káva 71/s.
Směnky na Londýn 4.845/2. Stříbro 601/s.
#10
alto_textblock
#10
Babky netušily, že tentokráte měly pravdu. Ten
starý, třesoucí se žebrák, kterého byly ještě se sou-
citem až ke dveřím sledovaly, byl takovým starým,
prolhaným, prohnaným a nebezpečným zlodějem.
Babky nevěděly, že tento starý, neduživý a polito-
váníhodný žebrák je vlastně strůjcem a původcem
celé té výpravy zlodějů dobytu vdovy Bohuslavové
a bezprostřední příčinou jejich krvavé afféry se stráž-
níky. Nevěděly babky, že si žebrák při žebrotě také
byty prohlíží a ke krádežím vyvoluje,
nevěděly, že ten starý, neduživý a politováníhodný
žebrák je pro dlouhé prsty již třiadvacetkrát tresta-
ným zločincem. A nevěděly, že o vdově Bohusla-
vové dobře byl zpraven, že znal její majetkové po-
měry a že u oněch dvou »chlapů« — jak on je
nazýval — za své informace a dobré rady pět sto-
vek si vymínil, že hlavního i vedlejšího hrdinu celé
afféry až ke dveřím bytu vdovy byl dovedl. ..
Nevěděly, jakým individuem je starý »žebrák«
Prokop Mařinec
#11
alto_textblock
#11
Tržní a hospodářské zprávv.
Hospodářské přednášky pořádané českým
odborem rady zemědělské pro království české konati
bude v měsíci dubnu 1901 kočovný učitel rady země-
dělské p. Richard Purghart: dne 7. odpoledne ve
Zbuzanech, 8. dopoledne o 11 hod. v Čechticích, 8.
odpoledne o 3. hod. v Dol. Kralovicích, 14. dopo-
ledne v Jílovém, 14. odpoledne v Jesenicích, 21. do-
ledne v Mnich. Hradišti, 21. odpoledne v Boseni,
28 dopoledne v Pištíně, 28. odpoledne v Nakří.
Železniční spojení rakousko- bavorské.
Bavorský ministeriální rada Frauendorfer dlí z pří-
kazu bavorské vlády ve Vídni, aby tam vyjednal
s rakouským ministerstvem železnic nová připojení
vlaková.
Nové cukrovary v Italii. Kapitalisté man-
tujští a kremonští založili dvě společnosti, z nichž
jedna má za účel postaviti cukrovar v Ostiglii. Nová
cukerní raffinerie Ferrarese Ligure v Ponte agoscuro
byla před dvěma nedělemi odevzdána k výrobě. Je
prý s to zpracovati ve 24 hodinách 1000 q cukru.
Regulace horního poříčí Rýna, která pro-
vedena býti má co nejdříve, vyžadovati bude 12 mill.
marek. Mezi zúčastněnými státy bylo co do úhrady
již docíleno dohody a sice přispěje Elsasko-Lotrinsko
0.5, Badensko 6.4 a Bavorsko 0.1 nákladů. Ovšem
Německo v dopravnictví požívá výhod úplné decen-
tralisace a o svých potřebách rozhoduje každá země
sama. Důsledkem jest pak přirozeně jednak systema-
tický a racionální postup, jednak postup vyhovující
v prvé řadě skutečným potřebám obchodu a prů-
myslu. Jen proto má dnes Německo výbornoua
aktivní síť železniční.
Německá a francouzská soutěž v Ru-
munsku. Pro posouzení, jak systematicky a vytrvale
postupuje německý vývoz, otiskujeme zprávu fran-
couzského konsula v Jassích p. Heritta v »Moniteur
officiel du commerce extérieur«: »Jak známo, měla
Francie s Rumunskem velmi čilé obchodní spojení
a byla své doby prvým dodavatelem Rumunska.
Dnes omezuje se ale vývoz tento na speciality fran-
couzského průmyslu, jako na př. na tak zv. pařížské
předměty, zatím co Německo dovedlo nejen zvýšiti
svůj vývoz do Rumunska, nýbrž i zajistiti si i ta-
mější trh. Pátráme-li po důvodech, proč Francie dnes
toto podřízené místo zaujímá, shledáme, že jest to
v prvé řadě ochranářský, ba lépe řečeno prohibitivní
celní tarif, který náš vývoz stlačuje. Jest sice prav-
dou, že požívá Francie následkem obchodní smlouvy
německo-rumunské z r. 1893 práva nejvyšších výhod,
ale vzdor tomu jsou to právě francouzskě tovary
jež jsou velice zatíženy, na př. víno a p. Jest ale
#12
alto_textblock
#12
Tržní zprávy z venkova.
#13
alto_textblock
#13
Z Třebíče, 18. března. Průměrné ceny za 100 kg.
Pšenice K 16.08, žito K 16.74, ječmen K 13.32, oves
K 12.84, hrách K 1706, čočka K —.—, seno K 6 —
sláma K 5.—, brambory K 3.60.
#14
alto_textblock
#14
Ze soudní síně.
#15
alto_textblock
#15
Paklíčem, nožem a — revolverem.
(Před porotou.)
#16
alto_textblock
#16
Staroch žebrák.
»Milostpaninko, prosím jich uctivě, darujou mi
ňáký krejcar« — tak žebronil úpěnlivý hlas starého
žebráka za dveřmi, označenými visitkou zámožné
vdovy Bohuslavové v Letenské ulici pražské. »Milost-
paninko, slitujou se pro Pánaboha nad ubohým,
opuštěným žebrákem !«
Starého žebráka znali. Po tři leta k nim chodil.
A protože ho znali, nikdy neodešel s prázdnoua
nikdy na něj nezapomněli. Když nebylo zbylé po-
lévky neb kousku toho božího jídla, vždycky pětník
nebo šesták do svraštělé, třesoucí se dlaně ubožáka.
»Zaplať jim to Pánbůh na tisíckrát! Aby jim
Panynka Maria dala zdraví, štěstí a věčnou spoko-
jenost! Zaplať jim to Pánbůh nastotisíckrát!« znělo
to pokaždé z úst chuďasa, šourajícího se o dvéře
dál. »Zaplať jim to Pán .. .«
Další slabiku už slyšeti nebylo. Utichla v pří-
bytku sousedním, kde s ponížeností starý žebrák zas
žadonil o nějakou tu teplou lžíci do žaludku. »I za-
plať jim to Pánbůh nastotisíckrát a rodička boží
nechť jich opatruje, jich a jejich dětičky. Zaplať jim
to Pánbu .. « děkoval hlas starocha, šourajícího se
do nového příbytku, kdež vystřídán byl opět poní-
ženým »milostpaninko, pro boha vás prosím« atd.
Dostal žebrák, dostal všude. Vždyť nevymřeli
ještě dobří lidé, kteří mají soucit a mají útrpnost se
zuboženým, na stará kolena strádajícím žebrákem.
»N'ženě ruku líbám!« zachraptěl starý žebrák,
otvíraje dvéře v bytě vdovy Bohuslavové letošního
21. ledna a šouraje se do vnitřku pěkně vytopené
kuchyně. »A milostpaninko zlatá, co to tu pro Pána-
boha měli!« — pokračoval, stopiv lžíci do rendlíkn
se hřející polévkou. »Milostpaninko, celý pryč jsem
z toho, co jsem venku slyšel. Nácí lumpové chtěli
prý jich okrást! A prosím jich —« tázal se, nabí-
raje druhou lžíci, »je to pravda, že měli ti chlapi
#17
alto_textblock
#17
Nebezpečná společnost.
Několik dat »životopisných« teď uvésti námo
Mařincových společnících. Prvým je vyškolený, 44letý
zloděj Václav Hala, druhým neméně v oboru dlou-
hoprsťáckém zasloužilý, o čtyři leta mladší Josef Ze-
m a n. O tom, jak panstvo se spolu seznámilo, vy-
práví delší historie.
Hála při posledním smlejnu«, který měl pro
krádež 15. února 1897, »vyfásl« »metráky« tři. Ve
špitalu pankracké trestnice poznal dobrého a důstoj-
ného sdílníka svého osudu. Nalezl jej v zloději Jo-
sefu Zemanovi. Vyvolil si jej již vzhledem na jeho
kvalifikaci a odborné vědomosti. Lidí, kteří — jako
Zeman — mají téměř čtrnáct let kriminálu pankrá-
ckého za sebou a kteří nový dvou a půlletý »šmolc«
dovedou snášeti s klidem starověkého stoika, není na
světě přebytek.
Než se rozešli — bylo to 7. února 1900 —
ujedna! odcházející z Pankráce Hála se svým sou-
druhem v povolání intimní »rendez-vous«, Zeman,
kterému zbývalo ještě pár měsíců, měl Hálu po-
ctíti návštěvou v jeho bytě a smluviti se s ním o do-
bré »práci«.
A práce byla tu hned, jakmile Zeman z »ko-
rábu« vyšel. Hála držel slovo. Přetrhl růžová pouta,
jimiž jej vázal poměr s milenkou Kopeckou, přes to,
že láska jeho svůdnými tóny Sireny ladné jej zdržo-
vala. Co slovo, to muž. V Praze »práce« té doby ne-
bylo. Hledali ji tedy jinde. Na venkově. Že na ven-
kově byli, dosvědčují relace o krádežích, které v době
oné konstatovány byly na Litomyšlsku, Novoměst-
sku a Náchodsku a o kterých kronika zmiňuje se
Hálu však pojednou lapli. Došlať rekvisice okres-
ního soudu smíchovského, jemuž opomenul ve chvatu
dáti svou navštívenku. Castor a Pollux byli náhle
odloučeni. Castor dopraven četníkem na Smíchov, kde
mu připomenuto, že — z roztržitosti patrně — za-
pomněl pobýti v tamějším vězení dobu, která mu pro
nedovolený návrat bylo diktována rozsudky dvěma.
Celkem bylo dnů těch — desatero. Hála — muž
»od slova« — napravil roztržitost svoji tím, že si
deset dní zmíněných poctivě odseděl.
Od té doby datuje se jeho známost se »starým,
churavým žebrákem Mařincem,« který tehda pro že-
brotu »okres« smíchovský oblažoval deset dnů. Se-
známení obou zkušených praktiků nevyžadovalo doby
ani dvou minut. Mrkli na sebe, jeden z lemu čepice
druhému nabídl »čík« a známost byla hotova. Obda-
rovaným byl Mařinec. Aby se svému dobrodinci od-
vděčil, vyprávěl mu o lecčems příhodném a užiteč-
ném. Kdyby chtěl se »přiživit«, že by ochoten byl
jemu přispěti svou radou a pomocí. Zná prý — on,
Mařinec — mnoho boháčův a velkých pánů, jejichž
»papr« by zcela dobře mezi sebou mohli rozděliti.
Druhé »rande« bylo na Smíchově u Hálovy mi-
lenky. Na tom právě informoval Mařinec svého ka-
maráda o adresse a majetkových poměrech vdovy
Bohuslavové a poradil mu, kde ji hledat: v bytě je-
jím v Letenské ulici. Tam zavedl též Hálu v lednu
Mařinec a vyhověl také žádosti Zemanově, který ro-
vněž pocítil touhu zvěděti, kde vdova zůstává.
#18
alto_textblock
#18
níže.
#19
alto_textblock
#19
První výprava.
#20
alto_textblock
#20
Na základě informací Mařincových pokoušeli se
oba kamarádi — jak Hála tak Zeman — o neohlá-
šenou návštěvu jejího bytu. Stalo se tak poprvé
v noci na 18. ledna, podruhé v noci na 20. ledna
letošního roku. Prvý pokus selhal nadobro, druhý
rovněž. Byliť pokaždé zlosynové šramotem, kterj