#1
alto_textblock
#1
cddoli
#2
alto_textblock
#2
190l.
#3
alto_textblock
#3
odila vol veoob vbodog onarí az se jiab a vvelon
sa ponnla nhodovv ou vsad znávai aaby j
z žnst pnosiaa es lbiov
clijimmdo
zbi
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
Praz
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#4
alto_textblock
#4
husob vvesety on
#5
alto_textblock
#5
V Praze, v pátek dne 22. brezna.
#7
alto_textblock
#7
háms ijova ejuvso eilon
#8
alto_textblock
#8
K číslu 8l.
Čislo V Praze za 2n
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#11
alto_textblock
#11
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 22. března. Všeobecná po-
zornost v parlamentě je teď obrácena zase
jako v létech 1897, 1898 a 1899 k oné
straně, která byla pro německou levici čini
telem rozhodujícím: k Schönererov
cům a k Wolfovcům, zovoucím se
nyní bez obalu a nepokrytě stranou všeně
meckou. Tato jest svolána dnes na 10. ho-
dinu k důležité schůzi, ve které patrně vydán
bude ordre de bataille pro další po-
stup obstrukční. Že postup ten jmena
obstrukce zasluhuje, nemůže býti žádně po-
chýby, jakkoliv listy bývalé německé ob-
strukce snaží se pravý ráz jeho zakrýti a
vyslovují naději, že prý Všeněmci dajísi
říci a že podají důkaz, že jsou stranou
k práci ochotnou a fedrovati budou předlohy
hospodářské.
Z předvčerejší tajné schůze sděluje
»Ostdeutsche Rundschau«, že známý posla-
nec Franco Stein vykřikl na dra. Gess-
manna: »Pane Gessmanne, vy jste pa-
douch !«
Tentýž list oznamuje: Bylo vysláno ně-
kolik skrachovaných excellencí — míněn tu
patrně v první —řadě bar. Schwegel —
k posl. Schönererovi tázati se, neby-
lo-li by nějakého východu z tísně, do které
se sněmovna dostala rozhodnutím předsedy
ve příčině práva censurního a re-
torse proti němu Všeněmci provozované.
Schönerer prý odvětil: »Hledejte
tento východ sami.«
Z Vídně, 22. března. V předvčerejší
noční schůzi sdělil posl. dr. Lueger, že
se při sčítání lidu přihlásilo několik učitelů,
učitelek a úřadníků k obcovacímu jazyku
českému, slovinskému a chorvatskému a že
on nařídil nyní teprve, aby do služeb měst-
ských nikdo nebyl přijímán, kdo se nehlásí
k německému jazyku obcovacímu. Včera ro-
zeslány archy pro uchazeče o místa učitel
#12
alto_textblock
#12
ská, právě vypsaná, ve kterých nalezá se
nová rubrika: »o b.covací jazyk ucha-
zeče«.
Čelným členem jednoho z nejvýsších
tribunálů vídeňských bylo vysloveno mínění
že dr. Lueger v předvčerejší schůzi, před-
kládaje archy sčítací a sděluje, co na nich
jest napsáno, dopustil se porušen
úřadního tajemství. Dr. Lueger
jako poslanec nebyl podle mínění funkcionáře
toho nikterak oprávněn, aby toliko užíval listin,
které jsou mu přístupny jako purkmistru a
jako představenému vídeňského magistrátu.
Z Vídně, 22. března. Bývalý poslanec
dr. Kronawetter, který jest magistrát-
ním radou, podal včera žádost za propuště-
nou. Tato souvisí patrně s povýšením posl
dra. Weisskirchnera na místo ředitele
vídeňského magistrátu, pod kterým asi Kro-
nawetter nechce sloužiti.
Z Vídně, 22. března. Z Inšpruku do-
chází zpráva, že zemřel tam ve vysokém
věku 89 let známý dvorní rada Adolf Do-
briaňski. Jeho minulost byla velice pe-
strou. Roku 1882 zapleten byl se svou dce-
rou a s bývalým poslancem Naumo-
viczem a s 8 osobami do velezrádněho
processu. Byli obviněni, že pracovati chtěli
k odtržení Haliče od Rakouska. Postaveni
byli před porotu lvovskou. Líčení trvalo
4 neděle a skončilo osvobozením všech žalo-
vaných. Poslední leta svého života ztrávil
Dobriaňski v Inšpruku.
#13
alto_textblock
#13
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 22. břézna. (C.-B.) Císař
propůjčil farářovi a osobnímu děkanoviv
Deštné Václavu Erycihliebovi zlatý zá-
služný křížo s korunou.
Z Pešti, 22. března. (C.-B.) Výbor,
dosazený k revisi zákona incom pati-
bilitního, skončil ve včerejší schůzi ge-
nerální debatu o nové osnově zákona.
#14
alto_textblock
#14
V debatě prohlásil ministrpresident Szell,
že osnova nebyla předložena vládou, poně-
vadž vláda pokládá upravení incompatibility
za vnitřní záležitost sněmovny, ale že vláda
zaujme v rokování podrobném k jednotlivým
článkům své stanovisko.
V podrobné debatě, potom zahájené, byly
zamítnuty četné návrhy na změnu, mezi
nimi také návrh, že poslanci nesmějí po
dobu svého mandátu a dva roky na to
přijati od vlády odvislé postavení,
titul nebo řá d.
z Paříže, 21. března. (C.-B.) Sně-
movna dala svolení ke stíhání poslance
Jal uzota.
V další debatě o zákoně spolkovém po-
tíral hr. Bemoun článek XIV. Popíral
právo rodičů vychovávati své děti dle své
vůle. Jen členové kongregací jsou prý no-
siteli morální soustavy výchovné. Na to
byla schůze skončena. e
o
Z Petrohradu, 21. března. (C.-B.)
»Journal de St. Petersbourg« vrací se dnes
k řeči říšského kancléře hr. Bülowa ze
dne 15. t. m. v říšském sněmu a praví:
Hr. Bülow mluvil bez odporu o reklama-
cích, jež pronesly soúkromé společnosti, aby
dosáhly finančních úspěchů všeho druhu.
Poukázal-li říšský kancléř současně na po-
vinnosti Číny ve příčině Mandžurska na-
proti Rusku, při čemž ostatně podotkl, že
německo-anglická smlouva se nevztahuje
na Mandžursko, můžeme b vysloviti
mínění, že závazky Číny ve příčině Mandžur-
ska k Rusku mají za účel zajistiti stavbua
dopravu východo-asijské dráhy, jež jest dí-
lem všeobecného prospěchu. Hr. Bülow
pravil ve své řeči dále, že cíle sledované
v Čině Ruskem a Německem mohou se ve-
lice dobře shodnouti a dodal, že v záležito-
stech čínských stejně jako v oborech jiných
nemůže býti řeči o různostech mezi oběma
zeměmi, jež by se nedaly urovnati.
#15
alto_textblock
#15
FEUILLETON.
#16
alto_textblock
#16
sizn
#17
alto_textblock
#17
Návrat.
(Slečně Helence Fučíkově.)
#18
alto_textblock
#18
Mladý vychovatel dr. Rys vrátil se právě
z celoročních svých cest přes hory a doly. Bůh
suď, kde všude byl. Byl to plný rozmach první
svobody a samostatnosti, jenž jej nadnášel při
těch potulkách, jako na svobodu puštěný pták,
oči plny barev a záře sluneční, zmateně těká
se stromu na strom.
Salon velkoobchodníka Živného byl jasně
osvětlen a paní Živná s dcerou Olgou a dvěma
syny, 15letým Ottou i 16letým Vojtěchem oče-
kávali tu slavnostní shledání se s mladým dok-
torem, jenž byv po pět let jako vychovatel
hošíků takřka členem rodiny, přirostl jim
k srdci.
Obzvláště Olga, vysoká dívka, mladistváa
sličná, byla zvědava na jeho příchod. Zdali se
změnil ostýchavý mladík, skromný a poddajný,
jehož mohla odházovati špičkou své botky, aniž
by si rozezlila jeho oddaný pohled? Byl pro
ni velikou loutkou na stu nitek jejího dívčího
rozmaru, jež se třásla při každém zachmuření
jejího pohledu a jásotem odměňovala její úsměv.
Jakoby obrátila všechnu svévůli, jíž v dětském
věku sršela vůči komorným a učitelkám, proti
tomuto učenému muži. Ponenáhlu i uvykla to-
muto kouzlu, pohrávati si s jeho žalem a ra-
dostí, že veliké plesy pozbývaly jejího zájmua
celou myslí vždy se těšila, až v jídelně po
svačině utká bázlivého hocha v zmatenou svoji
hru. Jak málo asi přemýšlela o těchto hovorech
s ním, když ani nepostřehla, že se ji stalo ne-
možno jediného dne se s ním nespatřiti, že se
hroty jejího rozmaru ponenáhlu olamují, i že
se vplížila jakási něha..1 V tom roce, kdy
bloudil kdesi po světě, zřídka posílaje“ dopis
#20
alto_textblock
#20
(tak uctivý vždy a vlažný), často naň myslila.
Mnohdy jí připadalo, že se jí již asi vymyká
v té cizině, že zapomíná na ni — avšak vždy
se znovu ujistila, že si jej podmaní opět něko-
lika kyvy svých brv, až se vrátí. Proto dnes
tak dychtivě očekávala, až vejde.
V poslední chvíli došli též dva bratří paní
Živné, bankovní úřadníci, kteří seznámili se u
Živných s vychovatelem a oblíbili si jej, takže
se mu stali přáteli.
Konečně vstoupil dr. Rys, uváděn jsa sa-
motným hostitelem a uvítán byl srdečně. Hošíci
proti příkazu uctivé zdrželivosti chopili ho z
ruce, tulíce se k němu a prokazujíce mu lásku,
jež vzrostla v dlouhých dnech onoho roku, kdy
denně naň vzpomínali a po něm toužili.
Mladý vychovatel byl překvapen radost
takže pozbýval klidu.
»Vidíte, vy zlý ! To jste chtěl ještě zůstati
daleko od nás, když se tu na vás všichni tak
těší!« vesele a zvučně vytýkal hostitel, uváděje
jej ke stolu.
Po malé hostině počalo se teprve upřímně
hovořiti. Doktor měl vypravovati o svých ce-
stách. Avšak zda bylo možno vše pověděti
v těch krásných barvách, jež se oku naskytly?
Zběžně jen, v hlavních rysech připadaly mu
vzpomínky s tím kvapem, aby ještě dnes v ho-
dině podal obraz všech svých cest. Vypravoval
o cizích universitách, kde pro několik dní od-
dal se studiu, o museích, o galeriích, o umě-
leckých společnostech, návštěvách u slavných
mužů, vše několika slovy vyznačiv do plného
světla. Uměl duchaplně líčiti, že oko všech vi-
selo na jeho rtech. A mluvě o krásách přírody,
jež tu a tam upoutaly jeho zrak, vždy uvízl
v pointě nadšeného obdivu. Nové a nové obrazy
plynuly jeho myslí, vnucujíce mu, aby i o nich
se rozhovořil. Konečně v bázni, aby nepřepinal
vlídného zájmu posluchačů a zachoval mnohé
#21
alto_textblock
#21
pro příští večery, zakončil své vypravování
velmi srdečně:-
»A naskytne-li se otázka, čeho jsem na
svých cestách vyzískal: toho, že jsem zvěděl
o úchvatné kráse světového pokroku, jímž ná-
rodové postaví se na nejtužší podstať nezvrat-
nou a nepřemožitelnou, a že jsem si z celé duše
umínil vzbuditi zde na české půdě všechny síly
k upřímné soutěži české slávy o světové jméno.
Jako sám v sobě jsem probudil energii k veli-
kému dílu svého života, tak chci k tomu při-
spěti, aby zraky všech nerozlučně vzepjaly se
k jasnému cili české slávy !«
Byla to krásná slova a zápal mladého
muže přesvědčoval, že jsou z hloubi srdce mlu-
vena. Oddaně všichni hleděli k němu.
»Konečně i omámila-li krása ciziny mé
zraky — vzpomínaje na naše tichá údolí s nej-
něžnější a milou poesií zelených strání a vyko-
tlaných řečišť, podivně a neočekávaně zplesal
jsem láskou k domovině, že jsem se nemohl
zbaviti touhy při každém kroku po té blaže-
nosti, až se budu toulati nivami svých rodných
krajů.«
Živný i oba hosté tiskli mu ruce. Tak se
zaradovali nad jeho srdečností a bezprostřed-
ností, jíž dal výraz své lásce k vlasti. Hoši
zbožně naň pohlíželi.
A bylo toho večera ještě tolik upřímné ra-
dosti mezi nimi.
po
Olga nedala se unésti obdivem, jímž za-
hořely jí tváře. Jen chvílemi vzhlédla k němu.
Pozorovala, že zmužněl, že pohled jeho nabyl
jakési jistoty a přímosti, že celý jeho vzhled,
plnovous na skráních dodal mu důstojnosti.
Avšak znovu pochybovala a utěšovala se: až
jen zabloudí v říši její kouzelných zraků, jak
ona jej učiní skromným!
Když se již společnost rozcházela a ve
skupinách ještě hovořila, vychovatel konečně u