Ročník II. (XI.)

V Praze, dne 7. srpna 1902.

Číslo 16.

ZENSKÝ

LIST

Vychází každou druhou středu s datem následujícího dne. Redakce, administrace a expedice nalézá se Praha II., Myslíkova ulice číslo 1959. Peněžní zásilky, jakož i veškerou korespondenci zasílati nutno jedině na adresu: Svěcený Antonín, Praha II. Myslíkova ulice č. 1959. — Složní lístek poštovní spořitelny číslo 854.151. — Dopisy nevy- placené se nepřijímají, nepodepsané se odkládají. — Reklamace se nezalepují a nefrankují. — Majitel: Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické. — Předplatné: Na rok 2 K 8 h, na půl roku 1 K4 h. Do Německa a ostatních států o poštovné více. — Jednotlivá čísla v drobném prodeji 8h. Stížnosti zasílány buďtež na adresu: Dr. F. Soukup, Praha II. 1959.

Heslem každé uvědomělé zeny dělnické těchto dnů budiz: Vzhůru do Praby na nast První Dělnickou Výstavuí

Vivent les soeurs!... Ať žijí sestry! . .

Po Francii republikánské ozývá se vá- lečný pokřik. Všichni zpátečníci nejhoršího zrna, šlechtičtí hejskové a blatošlapové, roz- mařilé a naduté ženy měšťácké, zkrachovaní literáti a svíčkové báby v sukních i v kal- hotech s rozhořčením, uměle vcejchovaným v duchaprázdné tváře, procházejí ulicemi francouzských měst a volají po — svobodě! Ano, po svobodě, po níž stokráte pli- vali a šlapali, po svobodě, která byla vždycky postrachem jich zkornatělých srdcí a již by nejraději v krvi a v kouři udusili, volají těchto dnů nejčernější zplozenci Ríma a nejvášnivější odpůrci každého pokrokua volného vývoje na poli vědy a osvěty. Kde jakého copaře, šosáka a reakcionáře burcují do zbraně proti radikální vládě francouzské, která na základě usnesení sněmovny od- hodlala se zavřením některých řeholních škol omeziti černým sestrám jich dosavadní svobodu — — v ohlupování, fanati- sování a zblbování mládeže!. A to jest dle klerikálů čin, jenž jest nej- horším zločinem proti svobodě, která byla vždycky nejpřednější cností francouzského lidu! Zatím právě naopak jedná se při tomto kroku francouzské vlády o vy prostění pravé svobody z drápů černé reakce mnišské a o začátek osvobozování mládeže z ovzduší pověr, nábožen- ských báchorek, povídaček, hrůza

lží, jež v tak hojné míře bujely ve školách, řízenýchkněžími a z vláště jeptiška mi! Křik, jejž zvedli klerikálové proti uza- vírání těchto škol, našel silného ohlasu mezi neuvědomělými ženami všech vrstev. »Vy- sokorodé« šlechtické pávice, nalíčené a na- fintěné křehotinky peněžní honorace, stejně jako rozmazlená fifleny měšťácké a duševně zabedněné modlářky z lidu, vyrukovaly na ulice, »aby chránily církev proti útokům ne- věrců« a aby zastaly se »ubohých, dobrých sester...« vypuzených z temných doupat pověry a klerikálního švindlu, v nichž se jim tak pěkně hnízdilo. Dobře živené matrony, jež si vzpomenou na náboženství, jen když mohou při tom s prospěchem uplatniti lesk svých toalet a šperků, rozplývaly se v slzách nad krutým osudem »dobrých sester« a sestoupivše zase jednou se stupátek svých kočárů na dlažbu ulice, lály protiklerikální vládě tonem, jímž uvykly spílati a nadávati svým služkám a komorným- K nim přidružily se všechny ty pově- rečné a fanatické růženečkářky, jež činí hlavní kontingent navštěvovatelů kostelů a klášterůa zbožňovatelek černých kuten a všechny živly, jimž leží dnešní radikální vláda francouzská v žaludku. A tyto zbožné a vlasteneckým cejchem ověřené ovečky začaly na ulicích měst republiky tropiti hlučné kravaly » k větší cti a slávě boží«. Ještě štěstí, že Francie už hodně z hlu- boka je prosáknuta socialismem, jehož pří- vrženci nemeškali a zahnali klerikální pova- lovače a křiklouny do jich brlohů, jinak by byl při malomoci a zbabělosti »svobodo- myslného« měšťáctva klerikalism nabyl v zemi revoluce vrchu .