Periodikum ALTO Viewer

1 article

Hlavní obsah Wittova prohlášeení jest tento Na prvním místě nalezá se tvrzení, že rozhod- nutí o věci nebylo předurčeno žádnou císařskou resolucí, nýbrž že říšská rada o ní jednatia rozhodnouti mohla docela svobodně. Pak následuje podrobné vyvrácení důvodů mi- nistra války, zejmena pak žaloby, že Finsko sleduje snahy odštěpenské a že se chová ne- loyálně k císaři za příčinou vydání platného do té doby branného zákona. Dále provádí Witte věcný důkaz o nepravdivosti tvrzení ministra války, že Finsko vzkvétá jenom na úkor ruského státu a uvádí, jakých obětí jiné části ruské říše vyžadují, kdežto prý Finsko zcela na vlastních nohou stojí. Na konec varuje Witte důtklivě, aby se ve Finsku nekácel sta let starý spole- čenský pořádek a doporučuje, aby finské vojsko bylo zachováno. Anglická celní tarifní komise. Z Londýna, 17. prosince. (C.-B.) Dnes byla uveřejněna jména tří osob, jež vyslovily ochotu státi se členy celní tarifní komise. Jsou to vý- hradně zástupci největších obchodních domů průmyslových podniků. Komise sejde se v polo- vině ledna. Materiál doručený komisi četným odborníky bude později uveřejněn a v celé říš rozšířen.

Wittův Witt Finsko Londýn

2 article Delegace u cisaře.

Delegace u cisaře. Z Vídně, 16. prosince. (Původní dopis.) Dovolte mi, abych doprovodil, třeba že ne po telefonu, nýbrž prostou c. k erární poštou dnešní trůnní řeč a co po ní se událo, některým poznámkami. Především budiž připomenuto dojmu zevního obou delegací — oné, jež přijata byla dnes 12. hodině polední a té, která po ni v 1 hod. následovala. Delegáti maďaršti byli, jak se samo sebou rozumí, v nádherném a drahém národním krojiu císaře. Nedivte se, že páni oděni v samé hedvábí samet, pošitý samým stříbrem a zlatem a po- sázený samými drahokamy, pravými i nepra- vými, nepoměrně větší činili dojem, ve svých kalpacích s volavčími péry než členové dele- gace království a zemí na říšské radě zasto upe- ných, kteří dostavili se buď v prostičkém čer ném fraku, nebo jako někteří Poláci v kontuši. který není tak pestrý tak »rytířský«, jako kro maďarský, ale proto významnější, že to z pra- vidla drahý odkaz rodinný přecházející z gene- race na generaci. V kostýmech, v jakých objevili se dne delegáti maďarští u císaře, nepřieválali předkové Maďarů s Attilou v čele do Evropy, rozumt se samo sebou . . . Je to kroj slovanský od nás vypůjčený a k tomu bychom se snad jako ke kroji národně slavnostiním vrátiti měli. Připomínáme ovšem, že dost pro- stý takový oděv se vším příslušenstvím stojí aspoň 500 zl Na Vídeňáky takové královské roucho, jež jinak vidí jen na jevišti ve výpravných operách

Polák Maďar Attila Vídeň Evropa

3 article

pila se dosti vysoká hráz. Nutno připomenouti že právě pod těmito vraty měla své východiště ona nešťastná hnojůvka. — „Pane starosto, vstávejte, vstávejte, velk voda je tu!“ a někdo zabušil vší silou na vrata, „Celé město už je skoro pod vodou!“ Poděšen, vyběhl starosta i s čeledí. Ji v síni přivítala je voda. „Kam se to až sem dostalo!“ zabědoval. „Pro Krista Pána, to bude už jistě soudlny den!“ vzkřikla starostová a dala se do pláče. „Stará, nech teď breku a jdi radší opažři tuhle s Ankou husy a slepice, Tonda vyvede krávy a koně a já vynesu, co se dál Po dvoře už plavalo několik prken a j ps bouda. Vody bylo skoro po kolena. Krávyí ve chlévě žalostně bučely. Za chvíli byly naloženy všechny cené gvěc na vůz, koně zapřaženi a krávy vyvedeny. „Teď s pomocí boží vyjedeme, snad ještě v čas dorazíme k Janskému vršku. Jen žádný nářek!“ prohodíl hospodář a otevřel vrata. Hromové „Ha, ha, ha,“ zaznělo mái po směšně vstříc. A v záři svítilny, již držel v rukou, z.pozo- roval pan starosta přede dveřmi předevšíén zá- stup, hlasitě se smějících osob, pak velkoši hráz a pak — žádnou vodu na ulici, jenom bliáto. Příštího dne tekla hnojůvka po náměstí proudem, ale naposledy. Dělníci kopali pro ni na dvorku starostově hlubokou jámu. A tak došlo svého splnění v pokročillém mě stě ono páně tajemníkovo „Ceterum censteo. jako ono Katonovo v Římě. Nannal Viktor „Ianoia.

Krist Anka Tonda Janský Hrom Katonův Viktor Ianoius Řím

4 article

mocně působí, to věc známa, kdyby snad ale zvěděli, že ten o němž nevědí, je-li to Ester- hazy nebo Batthyanyi, je bývalý pan David Spitz, velkoobchodník s prasaty, snad by tak zbožně k nim nepohlíželi. Delegáti shromažďují se v tak zvané mra- morové síni, do níž vedou nepatrné schůdky. V určitý okamžik vstoupí do vedlejší síně gobelínové do tak zvané síně tajných radů, do níž na dané znamení vstoupí císař ve velké generálské uniformě s odznaky velkořádů rakou- ských na prsou, a usedne na trůn. Předseda delegace jej osloví a dělo se to vždy v řeči politicky pointované, přednesené ne snad ex abrupto dle paměti. Tentokráte výjimečně před- seda bar. Gautsch své oslovení četl. Po řeči předsedově se císař zvedne, zahraničný ministr mu podá trůnní řeč a císař ji přečte. Tentokráte neobsahovala nic zvláštního, nic sensačního, ale nezajímavou přece jen nebyla. Se zvláštním teplým tónem zejmena vzpomenul ze- mřelého papeže a rovněž se zvláštní vřelostí pro- nesl slova: »Můj věrný spojenec cí- sař německý.« Jakkoli překvapilo ostré a bezohledné odsouzení královraždy srbské, bylo přece jenom paralysováno určitě vyslovenou na- ději, že podaří se nynějšímu králi zjednati po- někud klid v těžce zkoušené zemi. S důrazem ovšem největším pronesl slova, že zahraničný obzor politický není ani jediným mocnářem zkalen, takže národům i v nastáva- jicím roce stáne se údělem největší poklad mír a pokoj v zemi. Po obřadech těchto následoval cerkl, o němž podrobné zprávy již došly. Kdežto císař se všemi jinými delegáty mluvil pouze o vě- cech soukromých a hospodářských, dotkl se v rozhovoru s českými zástupci vesměs aktuální politiky.

Estera Spitz Gautsch

5 article

Zajímavá byla rozmluva s dr. Kramářem. Týž odpovídal dosti hlasitě a určitě. Císař jen málo kdy vyruší mluvčího z proudu řeči, však u dr. Kramáře stalo se tak asi dvakráte. Roz- prava byla vůbec hlasitější než s delegáty ostat- ními a císař gestikuloval, dodávaje tím slovům svým důrazu, při ní velice živě pravou rukou. Trvalo to déle desíti minut, než obrátil se císař k následujícímu delegátu a páni Němci byli ne- obyčejně nervosní k vůli délce rozmluvy té aniž by ovšem byli tušili, jaký byl její obsah. Tendence, za niž ovšem zůstává zodpo- vědným dr. Körber, jež provázela císaře, byla jidině: vysloviti s obstrukcí svůj nesouhlas. Zajímavo bylo, co císař vůdci německých na- cionálů, dru. Derschattovi, na srdce položil, zejmena, by strana jeho v ničem nevystupovala proti předlohám vojenským. Zaznamenati sluší také, že před 4 léty učiněn nám byl slib, že v době nedlouhé dostane se nám jazykových nařízení zpět, kdežto včera odkázání jsme byli se svými jazykovými požadavky na — cestu ústavn . Komediantem, jako vždy, zůstal poslanec Plener. Poněvadž neoslovil jej císař jako prv- ního, uminil si, že bude posledním a také to provedl. Zůstal v cerklu s císařem a s mini- sterským předsedou jako poslední a chtěl na konec na místě předsedově sám provolati císaři slávu, leč baron Gautsch šťastně jej předešel. Také z letošních delegací je patrno, že vešksru politiku rakouskou ovládá otázka česká a že. dokud nebude vyřízena, všechno úsili, postavit tento stát na pevný podklad, zůstane marné.

Kramář Němec doktor Körber Plener Gautsch

6 article Denní zprávy.

Denní zprávy. —»Servus Březina!« v arcibiskupském seminäři. Až kam dpspěly národnostní poměry v arcibiskupském semináři následkem podněcování německých theologů professory něm. theologické fakulty a nadržování německým »majstrům« se minářskou správou, ukázalo se nedávnou udá lostí, také námi záznamenanou. Jistý Frindův učeň provolával na chodbě na české theologu »Servůs Březina!« »Heil Wolf!« a kdyžs uražení theologové stěžovali rektoru semináře zalhal dotčený Frindián jako důstojný učeř svého mistra svoje uličnictví. Přes to však ně mecké provokace českých theologů pokračovaly dále, stávaly se denně výbojnějšími a na kone přihodila se věc neslýchaná a neuvěřitelná k žádosti německých theologů zakázala správa semináře arcipiskupa a primasa král. českého českým theologům písničku »Svatý Václave«.

Frindův Svatá servus Březina Heil Wolf

7 article

Postavení čaských theologů v pražském semináři je tím potupnější, že mezi německými jich tyrany nacházejí se také alumni z něm říše, kteří přišl hradit nedostatek německých kněží. Mimochodem řečeno, pocházejí tito říšsko-němečtí theologové přímo ze sexty — kdežto zdejší theologové ne- mají-li maturitu s vyznamenáním ani přijatí ne- bývají. Vůči zprávám o těchto událostech při- náší zdejší německo-katolický orgán »Bohemia« »vyvrácení«. Vychází z něho na jevo, že provokace »nebezpečným pozdravem : Servus Březina!« jak »B.« dí, udála se v kuřárně ně- meckých theologů, kterouž musí projíti čeští theologové, chtějí-li se dostati na — dvůr, který jim za »kuřárnu« ustanoven, v čemž se opětně jeví vzorná nestrannost seminářská. Ve tmě ne- pozoroval prý německý provokatér, že v něme- cké místnosti nachází se Čech. Rektor semináře, jemuž »B.« vystavuje svědectví »objektivníhoa klidně smýšlejícího představeného ústavu smí- šeného — i co takové vysvědčení německo-z. dovského žurnálu znamená, dobře ví se — vy- slechl obě strany a dospěř k následujícímu ná lezu: »Byla to nepozornost (Il) se strany něme- ckých theologů činiti t aké (ll) na místě, jimž procházejí také čeští theologové takové vý- roky, kteréž mohou urážlivě působiti i pokáral jej, kdežto na druhé straně českým theologům domluvil, aby nebrali každé slovo na zlaté vážky.

Čo Rektor Bohemia servus Březina

8 article

Proti výtce stranění Němcům hájí — »Bohe- mia«, tato nádoba spravedlnosti vůči českým kněžím, rektora semináře Říhánka () takto: Ře- ditel Říhánek má vždy na zřeteli výchovu alumnů k jich vznešenému účelu i byl důvěrou nejdůstojnějšího arcipastýře na své obtížné místo povolán — zasluhujelli výtku strannickosti, uzná každý kněz, kterýž za jeho správy v se- mináři byl. Poněvadž jeho nestrannost nebyla uzná- na, obrátil se na nejdp. kardinála. Kardinál prý — stále podle líčení »Boh.« ustanovil na pondělek rozhovor se zúčastněnými theologya z obou stran povoláno po čtyřech alumnech.

Němec Říhánek

9 article

Při této rozmluvě čeští theologové k jednání přednesli nejen případ s Březinou, nýbrž podali arcibiskupovi dlouhé memorandum, v němž se- psali všechny stížnosti své proti »zlým« Něm- cům. Tito prý s úžasem naslouchali, co vše- chno obsahuje »kuriosní« stižný spis český, sami však memoranda vůbec nepodali. Pan kar- dinal prý německého alumna, který prý dokonee nezapíral, že volal »Servus Bežina!«, ale popíral úmysl někoho uraziti, pokáral z ne opatr- nosti, při čemž zajisté za zmínku stojí, že hanlivý provokativní pokřik »Servus Březinall« pokládá se i od rektora Říhánka i od kardinála Skrbenského za pouhou ne- patrnost. Mezi sebou smějí se ně- mečtí theologové baviti snižováním a tupe- ním české národnosti do vůle, ale pozor na české alumny! Ryze liguorianská to morálkal Ke konci přidává »Boh. « ze svého ještě úvahu o říšsko-německých sextánechý kteří přijímání jsou do pražského semináře, aby na- hradili nedostatek německých kněží v Čechách. »Boh.« vysmívá se, že musí být českým theo- logům tento říšsko-německý přírůstek vhod, aspoň prý nebudou nuceni chodit do německého »vyhnanství« atd. Nuže čeští alumhové budou musit chodit do německého vyhnanství dále, vzdor vzácným hostům z říše. Že pan kardinál těmto svým miláčkům odpouští dvě gymnasiaa maturitu, jest důkazem, že je do svého semi- náře láká výhodami, kteréž budou pokra- čovati také po semináři, čili na tučná místa německá budou posílání bývalí říšsko-němečtí sextáni, na farské pastoušky uprostřed něme- ckých kretinů výteční čeští studenti, kteří mají v semináři očistec a po semináři peklo. Kou- kal by pan kardinál, biskupové a jich rektoři v seminářích, kdyby tak jednoho roku nepřišli čeští abiturienti do kněžských seminářů v nej- praktičtějším provádění zásady: Němcům ně- mecké kněze !

Bežin Skrbenský Březina Německo Čechy Kou

10 article

— Osobní z pošty. Zkoušku z administrativní služ- by poštovní a telegrafické odbyli konceptní praktikanti Bedř. Schimek a dr. Ed. Luksch v Praze, Hugo Von- dráček a Frant. Barvič v Brně a pošt. assistent absolv. právník Ant. Zrno v Praze. — Jmenováni byli: nadofíiciály officiálové Frant. Stuchlík ve Hranicích, K. Polák v Olomoucí, Jos. Moti, Ferd. Ran- da, Jos. Hrdý, Ant. Landa, Jul. Niklas, Frant. Ro- háček a j. ve Vídni; officiály assistenti J. Hoff- mann v Olomouci, Jan Hejna v Přerově, Ed. Schiwab v Brně, Klemens Celý v Hranicích, Rud. Kovečný v Přerově, Jul. Schwarz v Olomouci, A. Lowak v Bře- clavi, Fr. Mazal v Brně, Rud. Matyáš, Vinc. Zlámal, Frant. Sedláček, Vladimír Beránek, Jos. Mlčoch, Frant. Stanislav, Václ. Vaňouček, Al. Dclák, Kar. Frýdl a j. ve Vídni Kuratorium pro sanování svatováclavské zá- ložny konalo předvčírem schůzi, v níž jednalo se o tom, aby v majetek nové »České záložny« byl dostoupen sanační fond, složený nebo upsaný na zachránění svatováclavské záložny. Kuratoriu před- ložena bilance svatováclavské záložny, která však nepodává skvělý obraz finanční, zejmena obsahuje mezi aktivy četné dubiosní pohledávky. Výsledkem rokování Kuratoria bylo usnešení, že »České záložně« nemá se vydati sanační fond a sic

Schimek doktor Ed Hugo František Barvič Antonín Stuchlík Hrdá Jula Niklas J Hoff Hejna Klemens Schwarz A Lowak Mazal Matyáš Vinc Zlámal Sedláček Beránek Jos Mlčoch Stanislav Václ Vaňouček Al Frýdl Praha Brno Hranice Olomouc Jos Rana Vídeň Přerov Ed Bra Francie Kara Český záložna