Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 345. ze dne 18. prosince 1903.

Různé zprávy. = Na carské půdě. Z Petrohradu se oznamuje: Přinesli jsme před několika dny zprávu o sibířském sedláku Istratenkovi, jenž se svou rodinou putoval pěšky ze Sibíře do Petrohradu, aby v carské min- covně předložil k prozkoumání ukázku zlaté rudy. Získal za ni, jak jsme již pravili, toliko dvacet rublů, ale ruda byla velmi bohatá zlatem; bylo patrno, že ono ložisko má značnou cenu. Zatím bylo zjištěno, že ona končina v pohoří Altajském na jednom z pří- toků Obu jest soukromým majetkem carovým. Roz- hodnuto, aby na jaře tamější ložiska zlaté rudy byla prozkoumána. Sedlák Istratenko se svou rodinou bude na útraty carovy poslán k nalezišti a ukáže-li se, že ruda jest skutečně tak bohata, jak možno souditi dle ukázky, dostane se sedláku štědré odměny. = Proces o podobiznu zaměstnává právě paříž- ské soudy. Minulého roku objednal Američan Gans u malíře Benzigera za pět tisíc franků podobiznu své manželky. Když obraz byl hotov, odepřel Gans přijmouti jej a zaplatit. Došlo ku procesu, při čemž malíři Gabriel Ferrier a Jules Lefebvre byli soudem povoláni jako znalci. V dobrém zdání, jež podali, praví se mimo jiné, že obraz je svědomitě proveden a jest také podoben, ačkoli to Gans popírá tou měrou, pokud toho za daných okolností možno žádat. Mimo to lze v malířství a v sochařství podob- nost portrétů pojímati toliko »jako osobní výklad fysiognomie.« Při každém sezení může výraz tváře ačkoliv rysy zůstávají tytéž, odlišovati se od výrazů předešlých sezení. Deset různých malířů zhotoví deset různých obrazů jedné a téže osoby, jež sice jsou jí vesměs podobny, ale nepodobají se mezi sebou, poněvadž každý malíř může dáti tváři zvláštní výraz.

Benziger navrhoval, aby soud připojil se k tomuto dobrému zdání. Gans však žádal, aby soud osobním porovnáním podobizny s jeho manželkou rozhodl, že postrádá podoby. Soud vyhradil si rozhodnutí na dobu pozdější. V uměleckých kruzích jsou velmi žá- dostivi na výsledek procesu, jelikož dobré zdání znalců potvrzuje se dokonce též u různých fotografií jedné a téže osoby. = Řecké poměry. Přítel našeho listu píše nám z Athén: Krvavé demonstrace studentů měly za ná- sledek nejen zatčení mnoha studentů, ale i re- daktora večerních novin »Astrapi«. Spílal nejen mi- nisterskému předsedovi a vojsku, ale štval studenty a obyvatelstvo k novým demonstracím ve svém listu. S redaktorem novin »Krangy« zavedl státní zástupce vyšetřování a bude taktéž dán před soud pro štvaní proti úřadům a zlehčování jich. Mimo to předvolal si vrchní státní zástupce takřka všecky redaktoryv Athénách, by jim oznámil, že beze všech ohledů za- kročí proti každému, kdo si dovolí veřejně povzbu- zovati k nepokojům a ohrožování veřejné bezpečno- sti, požádav je, by spíše hleděli upokojiti rozjitření. Na universitě vynasnažují se všichni professoři do- kázati mládeži nesmyslnost a nemístnost jejího jed- nání, poukazujíce na to, že, kdyby představováním »Oresta« v královském divadle hrozilo řeckému ja- zyku nějaké nebezpečí, sami, jsouce na prvním mí- stě k tomu povoláni, by zakročili proti ředitelstvu divadla. Prozatím byl »Orestes« vyloučen z divadel- ního repertoiru, ale zatčení studenti byli podrženi ve vězení, odkud je ani ministerstvo ani král nemo- hou před skončením soudu osvoboditi. Z vyšetřování

vyšlo na jevo, že usmrcený jinoch Mantas byl za- střelen z neopatrnosti od jeďnoho studenta, kterého policie zatkla. Na rozkaz policejního ředitelstva obchází policie v malých odděleních kavárny a hostince a prohledává meškající tam, nemají-li u sebe revolvery nebo jiné zbraně. Každého, u koho nalezne zbraně, odvede na místě na policejní stanici. Jelikož však nejedná vždy šetrněa potká se s odporem protivících se prohlídce, povstá- vají často výtržnosti a opatření to, které každý roz- vážný uznává za nutné a blahodárné, stává se obtě- žujícím a zkracuje i v některých případech osobní svobodu. Cizince nepodrobuje prohlídce a neobtěžuje je žádným způsobem, nejsou-li bulharskými Makedonci. V Pireu jsou prohlídky ty ještě přísnější než v Athé- nách, ale tam povstala hotová anarchie. Každodenně táhnou v noci davy luzy ulicemi, střílejíce do větru. Přede dvěma dny zakročil setník pěchoty, který jest tam náčelníkem policie, osobně proti výtržníkůma když jednomu z nich odňal revolver, přinutili ho druzi s revolvery v ruce, aby ho vrátil, což musil udělati, vida sebe obklíčena ozbrojenou přesilou lidí, od kterých mohl očekávati nejhorší. Tak se konají v Pireu přípravy k novým městským volbám, jež bu- dou jistě několik životů vyžadovati. Vláda sesílila tam ovšem policii vojskem a naznačila zvláštního vojenského velitele, ale opatření ta nedostačují k udr- žení pořádku, jelikož volební agitace byla od kandi- dáta strany Theotokisovy vnesena v řady luzy, kterou víno a jiné alkoholické nástroje činí nepříčetnoua nebezpečnou.

Zemřelí v Praze. Dne 14. prosince 1903: Rebhan Antonín, skladní dozorce, 33 roky, 715—I. Pospíšil Bohumil, stavitel, 39 roků. 602—III. Malešák Josef, knihař, 36 r. 1381—II. Franta František, soukromník, 79 roků, 206—VII. Kerles Josef, pekařský pomocník, 42 roky, 360—VIII. — Ve všeobecné nemocnici: Vein František, dělník, 16 roků. Roubíčkova Anna, dcera kamnáře, 4 roky. — U Milosrdných sester Štrobl Jan, dělník, 54 roky. Vlk Augustin, obuvník, 66 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze

V pátek 18. prosince.

Národní divadlo. 54. hra v předpl (2. čtvrtka.) OBLAK A. Hra o třech dějstvích. Napsa! Jaroslav Kvapil. Re žisér Jaroslav Kvapil. OSOBY: P. J. Matouš, farář, P. Řada. Mája Zema- nova, herečka, H. Kvapilová. Petr Kocián, bohoslovec, E. Vojan. Jeho matka, sestra farářova, M. Ryšavá, Dr. Votava, lékař, F. Steinsberg. Dějištěm venkovská fara v Pošumaví. Po prvním dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 1/410. hod

Po páté: Ples v opeře.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V pátek 18. prosince. Začátek o 7. hod. 16. hra v předplacení.

K Ježíšku skvostný dárek pro mládek:

Kniha kouzel a bájl. Pohádkový vinek z cizich a našich květů. Uvil Josef Kalenský. Se skvostnými původními barvotiskovými obrázky dle originálů akademického malíře Fr. Bizy. OBSAH: Sněhulka. Lesní ženka. Petřík rváč. Chytrý krejčík. Jeník a Bětuška. Princezna na hrachu. Rybí očka. Modrovous. Sklenná hora. Bušmanda. Popelka. Šípková Růženka. Sluneční kůň. O Nosáčkovi. Divý muž. Medová hora. Honzíček zlatohlávek, Jiřinčin sen. V měsíci. O sedmi Švábech. Hlupáček. Ctvero bratří. Šťastný Jeník. Malý vnuk. O Vlasáčkovi. Jak se zajíc s ježkem honili. Červená karkulka. Bratr a sestřička. Kalif čápem. Kocour v botách. Větev ořeší. Čarovná labuť. O krejčíkovi. Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Pěkně vypravená kniha v původní skvostné vazbě stojí pouze 3 K, pošt. v doporučené zásilce o 55 h více, kdo předem peníze pošt. poukázkou zašle. Na skladě u všech knihkupců, zejména u na- kladatele Rudolfa Storcha, knihkupcev Karlíně. 2398

jež od věkův až na věky zůstane nejmocnější pákou lidského konání, studnicí nejzářnějšího štěstí i nej- černějších muk, jest takořka hym- nicky oslavována v románech Vile- miny Heimburgové. Nový román,

Mynářovic Bětuška, příběh svěží perly dívčí, žijící poblíž baronského zámku, z něhož pěšinka vedla ke mlýnu, právě vyšela poskytne ideální požitek každému, kdo rád si počte o záhadách, bo- jích a idyllách srdce prostého, vě- řícího, milujícího, souženého a přec jenom šťastného. Román dostati lze ve všech knih- kupectvích za 4 K, vázaný 5 K 20 h. Přímé objednávky obratem vyřizuje nakadatel VÁCLAV KRAUS knihkupec v Táboře. 2360

To bylo pravdě nepodobno, neřku-li nemožno;a potom: proč by byl zloděj odnesl toliko jeden svazek akt? A přece krádež byla zcela zřejmou a jak jinak na- zvati to, nežli krádeží? ., Avšak koho podezřívati za okolností tak mimo- řádných . .. A což, obviní-li jej sama ! Při pomyšlení tom plukovník prudce se vztýčil. Jej obviniti!... Jej !. .. Jej, s jeho minulostí čestnou! Obviniti jeho přímost vojenskou! Ne, ne, to není možné ! Bledy obličej plukovníkův zarděl se, a dvě velké slzy splynuly po chvějících se tvářích jeho. Náhlým vzepjetím se sil pan de Riverolles přešel několika kroky po kanceláři a postavil se před zrcadlo u krbu. Tvář jeho jevila takové vyděšení, že překvapen sebou trhl. I ozval se hlasitě: »Staň se cokoliv, svědomí mé jest pro mne, Nemám si co vytýkati... Ani nedbalost nikoli! Snad bude se moci nevysvětlitelné vysvětliti... Především musím ale zpraviti ministra a generála de Vinire. Plukovník uzavřel pečlivě skříň železnou i zásuvky, i vešel pak do malé toiletní síňky, sousedící s jeho kan- celáří, kdež pohroužil obličej svůj do vody, aby odstranil všechny stopy slz a vzrušení svého. Potom vztýčiv vy- sokou postavu svou a pohledem přesvědčiv se, že tvář jeho nejeví již úzkosti, jež mu ještě srdce svírala, uzavřel kancelář svou dvakrát klíč otočiv, a odebral se k náčelníku generálního štábu.

spíše za důstojníka jízdeckého, nežli za technika a vojína učeného. Mimo úřad svůj byl to gentleman v pravém slova smyslu. Byl bohat sám sebou a zbohatl ještě více i sňat- kem svým. Jako poručík zcela mladý oženil se s dcerou boha- tého průmyslníka, jež ale zemřela, aniž by mu dítek za- nechala. Ve společnosti pařížské plukovník de Riverolles ve- lice byl vážen a někdejší salon paní de Riverolles byl z těch, do nichž vstoupiti nejeden touží. Když ovdověl, plukovník požádal švekruši svoji, jež rovněž byla již vdovou, aby přistěhovala se k němu,i pokládal dítky její, synovce svého a neteř jakoby za vlastní děti svoje. Plukovník, opíraje se loktem o plán, pokračoval ve studování jeho. Při tom dal se do celé řady výpočtů. V práci svou pohroužen byl tak, že neslyšel, jak klíč otočil se zlehounka v zámku dveří. Avšak závora dveří byla uvnitř, jak víme, spuštěna. Dvéře se neotevřely. Návštěvník nikterak se zvenčí ani o to mocí nepokusil: slabý rachot klíče v zámku ne- opakoval se již. Několik okamžiků na to plukovník přerušil náhle práci svou a ozval se netrpělivě. »Ach, u všech čertů, setník Terlier opomněl zde pro- vésti dvé označení... Ale vskutku jest to zcela jedno- duché... nahlédnu do původního náčrtku. Zaprodání nepřiteli.