V Praze, v pátek dne 18, prosince.

NARUDN

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Ještě o císařových výrocích. Z Vídně, 18. prosince. Také dnes ještě zabývají se listy výroky, jež učinil cí sař k českým delegátům, zvláště k dr. K ra- mářo vi. »Neue Fr. Presse« je radostí celá bez sebe, jakoby nikdy císař nebyl pronesl svých kárných slov o faktiosní opposici německé. Jásá, že císař potvrdil politiku protičeskou, provozo- vanou dr. Körbrem a dal Čechům na jevo, že svou opposicí nepořídí ničeho. Výklady tohoto listu, prázdné to chvástání, nebudeme zazname- návat, ale podotknouti musíme, že tento, kdys světový list, klesl na úroveň nevědomosti, jakou bychom snad odpustili nějakému znojemskému »Anzeigru«, které se však nesmí dopustiti žur- nál, jenž vážné chce mluviti o věcech vnitro- politických. »Neue Fr. Presse« totiž tvrdí, že Praze bylo dáno vládou dra. Körbra 18 millionů ko- run. Každé politické nemluvně ví, že suma či- nila 16 mill., že o nějakém daru nemůže byt řeči a že to, co povoleno bylo za dra. Körbra, bylo již dávno přiznáno vládou hr. Badena. Ještě horší jest, že »N. Fr. Pr.« nestydí se říci, že česká techni ka brněnská byla pro Čechy darem dra. Körbra. To již jest hloupost, která se stává směšností. Gratulujeme dru. Körbrovi k takovým omezeným obhájcům, kteří neznají ani událostí z doby nedávno minulé. Co takoví lidé v zavilém vzteku proti českému národu mluví, může tomuto být lhostejno.

»Ostdeutsche Rundschau« pro- náší se dosti rozumně. Praví: »Vzpomínámesi na armádní rozkaz chlopský, po němž následovalo prohlášení 9členného výboru maďarského a smír s Košutem. Kdo ví, co přijde po cerklu ze dne 16. t. m. ! Spatřujeme ve slovech císařových pouze projev je ho osobního mínění, projev, ke kterému je stejně oprávněn jako každý občan. Kdyby se však činily z výroků těchto vážné důsledky, kdyby vykládány byly jako ex cathedra, j a ko by měly být rozhodny pro úpravu vnitřních poměrů, musili bychom pnotestovat proti tomu se stano- viska čistě konstitučního, nedbajíce toho, zdali je věc pro nás, nebo proti nám. Nemůže býti dovoleno, aby z odplo v ěd ná vláda schovávala seza nezodpo- vědnou korunu a chtěla takto dosáhnouti úspěchů, jakých dosáhnouti nemohla postupem ústavním.« To vše zajisté je moudré a rozumné. Hned potom však »Ostdeutsche Rundschau« upadá do tónu, v jakém libovala si v poslední době, do výzvy totiž na adresu vlády, abý zanechala do- savadních prý něžnostíl. k Čechům a užila proti nim prostředků drastických. Nový president dunajské paroplavební společnosti. Z Vídně, 18. prosince. Jak se dovídáme byla hodnost presidenta dunajské pa roplavební společnosti nabídnuta na- před bývalému odbornému chefu v ministerstvu obchodu svob. pánu Weigelsperko vi, potom pak odbornému chéfu v ministerstvu f- nancí Jorkasch-Kochovi. Teprve když tito oba odmítli, byla nabídnuta bar. Dipau- lovi, který jí přijal. S tímto místem spojen je plat praskrovný

Telegrafické zprávy. Z úřadníhio listu. Z Vídně, 18. prosince. (C.-B.) Předseda ministerstva jako správce ministerstva vnitra udělil v dohodě s ministerstvy železnic a financí p. Čeňkovi Feyerfeilovi, c. k. notáři v Karlíně spolu s pp. Josefem Čermáke m, továrníkem v Rakovníku, s Čeňkem Ří'hou, okresním starostou v Lounech a drem. Valen- tinem Stopkou, purkmistrem města Loun povolení ke zřízení akciové společnosti pod fir- mou »Dráha Rakovník-Louny« se sídlem ve Vídni a schválil její stanovy. Cisař propůjčil legačnímu radovi první ka- tegorie Tadeášovi hrab. Bolestov i-K o z ie- brodzkému titul a hodnost mimořádného vyslance a splnomocněného ministra. Otázka nových děl. Z Vídně, 18. prosince. Z kruhu delegátů pravice uveřejňují zdejší časopisy sdělení tohoto obsahu: Prohlášení, jež ministr války včera učinil ve výboru uherské delegace na pro- spěch bronzu pro nová děla, pochyb- nosti delegátů nikterak nerozptýlilo. Ministr války odvolal se na tajemství přípravy dě-

K čislu 345. Číslo v Praze za 2n a na venkově za 3n Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

lových rour z bronzu, jež Rakousko prý vý- hradně má v držení a jehož cenu tedy nikde jinde náležitě posouditi s to nejsou. Proti tomu sluší namítnouti, že byly zkoušky konány orgány předpojatými a nikoli v roz- měru, jenž by v náležitém poměru byl k veli- kosti obnosu na nová děla žádaného. Delegáti pravice hodlají tedy učiniti návrh, aby na místo dosavadní, předpojaté komise pro pořízení no- vých děl polních zřízena byla zcela nezávislá a nepředpojatá komise nová, kteráž by provedla rozsáhlé a zevrubné zkoušky s děly bronzovými a s děly z niklové oceli.

Strossmayer. Z Pešti, 17. prosince. (C.-B.) Naproti zprávě, že byl biskup Strossmayer raněn mrtvicí, oznamuje se, že se jedná pouze o omdlení. Církevnímu knížeti, který dovrší v nejbližší době devadesátý rok věku, vede se nyn dobře. Vzájemná smlouva americko-kubánská. Z Washingtonu, 17. prosince. (C.-B.) Pre- sident Roosevelt podepsal vzájemnou smlou- vu s Kubou. K odboji Somalců. Z Říma, 17. prosince. (C.-B.) »Agenzia Stefani« oznamuje: Dle zpráv z Adenu došlých připlula italská loď »Galileo« dne 13. t. m. do Durba. Bombardovala malé tvrze a mešity, jež zůstaly ušetřeny anglickou lodí »Mohawkem« a střílela na skupiny ozbrojených Somalců, kteří byli v sousedství. Potom odplula loď do Burgalu. Bývalý ruský finanční ministr Witte pro Finsko. Z Kodaně, 17. prosince. (C.-B.) »Poli- tiken« uveřejní zejtra prohlášení býva- lého ruského finančního ministra Witta, že on (Witte) v ruské říšské raděv lednu 1901 zrazoval od přijetí návrhu ohledně branného zákona pro Finsko, jejž ministr války předložil a ministr vnitra. Pleve podporoval. Witte pojednal prý tehda o věci se stanoviska politického, hospodářského, finančního a národního, všude ve prospěch Fin- ska. Tyto vývody měly za následek, že se proti ministrům války a vnitra prohlásila většina říšské rady a zejmena — až na jednoho — všichni velcí knížata.

FEUILLETON. Ceterum censeo. .. Maloměstská humoreska.

... „Ano, pánové, je to věru skandál, že naše staroslavné město trpí, aby po našem krásném náměstí právě uprostřed tekla hnojůvka a ještě odkud? Právě ze starostova dvoru, vinou muže, jenž stojí v čele města a má býti všem vzorným příkladem. Nechci se ani zmiňovati o stanovisku hygienickém, jež vytkl nedávno o posvícení v hostinci jakýsi pan professor z Prahy, pohoršiv se nad tím zjevem a zůstávám i trvám jenom na stanovisku aesthetickém, dů- razně vytýkaje svou myšlénku v ten způsob, že zlořád ten musi býti radikálně odstraněn. Cete- rum censeo Carthaginem esse delendam, říkával již starý Kato v Římě, a to značí, pánové, v na- šem případě asi tolik, že hnojůvka musí býti z ... ského náměstí odstraněna. Domluvi jsem. Takovými, aneb aspoň podobnými slovy promlouval předseda okrašlovacího spolku v krá lovském městě X, takto obecní tajemník, ke čle- nům téhož slavného spolku v hostinci „U Bři cháčků“ „Tak jest!“ zaznělo hlučně kolem.

„No, a já taky nejsem proti tomu,“ zazněl mohutný bas místního řezníka B. „Onehdá o jarmarce pili jsme litkup v hostinci „U modré hvězdy“ a náhoda chtěla mít, že mi spad' nový klobouk právě do té zpropadené hnojůvky. At si tu hnojnici vede třeba do sklepa, ale po ná- městí tect nesmí.) „To já se tam zmáčel celý!“ ozval se obuvník Kučeravý, jenž měl na svém baráku velikou firmu „Ant. Kučeravý, jak mužský tak ženský pan mistr ševcovský“ „Tak vidíte, pánové, i na svém majetku jste poškozováni. Já jsem toho náhledu, aby náš první radní, pan B., přednesl přání našeho spolku městské radě a doufám, že prosadí, aby pan starosta dal vykopati pro svou hnojůvku ná ležitě hlubokou jámu a nepouštěl ji na náměstí, prohodil tajemník. „No, uvidíme, co se dá dělat, pane ta- jemníku. Kdybych byl starostou, šlo by to jak na másle. „A já zase, pánové, mám jiný návrh, to s od toho jistě pomůžeme,“ namítl krejčí Durdil „ale povím ho až po sezení městské rady.) „No, jen s ním ven!“ ozvalo se dychtivě kolem. „Ne, teď to neřeknu, darmo by se to roz- neslo. Nechme teď raději toho a pijme!“ „Ať zhyne hnojůvka pana starosty,“ za- zvučelo, až se okna třásla, a pak se pilo. Okolo půlnoci uspořádali ještě členové slav- ného spolku u obydlí páně starostova notnou kočičinu, až musil zakročiti městský ponocný a napomenouti pány ke klidu.

„Já tedy, pánové, myslím, že když tekl od- tok z mojí hnojnice, pokud pamatuji, za mého otce i dědečka a. jak jsem slyšel, i pradědečka stále po náměstí a nikdo proti tomu nie nenamítal a město naše stále vždy víc a více vzkvetlo, že rozhodnete v můj prospěch. Já jinudy hnojůvku vésti nemohu! Tak končil pan starosta svoji obhajovací řeč. Že to bylo, tedy to také musí zůstat. Tento pádný argumen“ rozhodl u starostlivých hlav královského města. Návrh okrašlovacího spolku byl odmítnut. Následky toho byly dalekosáhlé. Pan první radní pil celý den na zlost a potkav pana sta- rostu na náměstí, nazval ho veřejně lumpem. Málem by se byli seprali. Jejich manželky se zase pohádaly hned druhého dne pro jakousi sle- píci, jež zanášela vejce, a vůbec město se roz- dělilo na dva nepřátelské tábory. V okrašlovacím spolku byli všichni velice pobouřeni. Stačilo však několik slov krejčího Durdila, aby se upokojili. S úsměvem vraceli se pak z hospody domů. I na kočičinu tentokráte zapomněli. Uplynulo od té doby několik dní. Vlny obecného rozrušení obyvatelů slavného města se jaksi uklidnily. A hnojůvka tekla též klidně dále. Byla temná noc. S oblohy se lilo jako z konve. Jen temný zvuk trouby ponocného kdesi v odlehlém koutě města zmíral v dáli. V okolí dvoru starostova míhaly se jakési taju- plné osoby. Snášely kamení a hlínu a pracovaly o překot na nějakém náspu. Netrvalo dlouhoa kolem vrat, vedoucích do starostova dvoru, ku-