1
masthead
V Praze, ve ctvrtek dne 22. záři.
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Nový dovoz potravin a střeliva
do Port Arturu.
Z Londýna, 21. září. Z Čifu se sděluje
že opětně přibyla do Port Arturu loď s nákla-
dem 6000 tun mouky a nábojů a to pod fran
couzskou vlajkou. Průvodní listiny její zněly
prý na jistý čínský přístav. Ruská dělová jedna
lodice vyjela lodi naproti, vrazila však na plu
jící minu a ponořila se; mužstvo bylo však za
chráněno. Velké množství osob očekávalo příjezd
francouzské lodi, jež bez úrazu přibyla do Por
Žádná změna na jižní ruské frontě.
Z Petrohradu, 21. září. (C.-B.) »Rusk
telegrafní agentura« oznamuje z Charbina
Prodlením včerejšího dne nestala se na j ižn
frontě žádná změna.
Arturu.
Artur
Port Artur
Londýn
Petrohrad
5
article
Maršál Ojama a generál Kuroki
Z Berlína, 21. září. Kuropatkin vy
právěl ve společnosti zpravodajů, že dověděl se
z bezpečných pramenů o výtce, kterou učini
maršál Ojama generálu Kurokiovi proto,
že nepodařilo se tomuto v bitvě u Ljaojanu
proniknouti až ke dráze.
Japonskě časopisectvo o bitvě
u Ljaojanu.
Z Mukdenu, 21. září. Japonské noviny
sem dovezené, uveřejňují zprávy o bitvě ljao-
janské. Uznává se sice, že jest velikým úspě-
chem zabrání posic silně opevněných, ale vy
slovuje se politování, že se nepo
dařilo obklíčiti armádu rusko u.
Nálada v Japonsku a Číně.
Z Berlína, 21. září. Osobnost, která po
delší čas meškala v Tokiu, vypravuje, že ny-
nější vnitřní poměry v Japonsku
jsou naprosto neutěšené a budí v ážné
obavy před vypuknutím revoluce.
Lid, který je hnán do oslav vítězství, jež neexi-
stují, jen nerad se jich účastní a žádá, a by
válka nějakým způsobem byla
skoncována. Japonská vláda žá-
dala dvůr v Pekině, aby ihned po
vyklizení Mandžurska čínské voj-
sko území toto obsadilo. Žádost tato
byla prý však ihned předem odmítnuta a čínská
vláda na důkaz zachovávání neutrality stáhla
část vojska generála M a zpět.
Ojama
Kuroki
Ljaojan
Ruska
Berlín
Mukden
Japonsko
Čína
Tokio
6
article
DNl
DNl
Předčasné úvahy o míru.
O vyhlídkách brzkého míru pojednává také
pařížský dopisovatel anglických »Sunday-Timese
a praví mimo jiné: »Diplomaté jsou velmi po-
vděčni, že se Ljaojan nestal ruským Sedanem.
neboť po nějakém Sedánu byl by car musi
dále válčiti. Ale dokud je Kuropatkinova armáda
nepřemožena v Mukdenu nebo v Tjelinu, může
Rusko velkodušným se osvědčit a v zájmu lid-
skosti mír uzavřiti . . . V Rusku je každým
dnem více mužů, kteří se tážou, stojí-li Mand-
žursko za hrozné oběti, kterých povalení Ja-
ponců státi bude? Jeden z nejlepších ruských
politiků, pan Vite, odpovídal na tuto otázku
vždy záporně a jeho mínění začíná se šířit.
K tomu napomáhá velmi tato okolnost: ruský
národ nechová k Japoncům jakožto národu
žádného nepřátelství. Tento nedostatek všelikého
utkvělého nepřátelství usnadní ruské vládě uza-
vříti mír, jakmile bude ohledně podmínek jeho
docíleno nějaké shody.
Kuropatkinův
Mand
Vite
Japonec
Sedan
Mukden
Rusko
Ljaojany
SundayTimes
7
article
Japonci maji dosud jakožto podmínky
příštího míru na mysli: japonský protektorá
nad Koreou, pronajatí Port Arturu Japonsku,
navrácení Mandžurska Číně a zaplacení válečné
náhrady Japonsku. Avšak takovéto smlouvy
Rusové nepodepíšou, dokud se nestanou tyto
dvě věci: Port Artur musí padnout a Mukden
musí býti od Japonců obsazen. Potom budou
snad Rusové moci uvažovát, nedoporučují-li
důležitější životní zájmy, než jákým je Mand-
žursko, aby Rusko uzavřelo mír. Cizího zakro-
čení ovšem nebude a nemůže býti, neboť ani
Japonci ani Rusové nestrpí, aby se kdo cizí do
jejich záležitostí mísil. Oni budou přímo spolu
vyjednávat. Zde — v Paříži — jest známo, že
se jisté sbližovací kroky již staly a od sbližo-
vacích kroků k vyjednávání nebývá daleko.
Obecenstvu zdá se věc ovšem beznadějnou, ale
diplomatické kruhy nebudou překvapeny, kdyby
pojednou válka neočekávaným způsobem byla
ukončena.«
Zaznamenáváme tyto hlasy, ačkoli náležíme
také k »obecenstvu, jemuž se věc zdá bezna-
dějnou«, neboť jakkoli snad pravdu hlásají ně-
kteří ruští politikové, že má Rusko důležitější
zájmy a úkoly, než hájiti s nesmírnými oběťmi
vzdáleného Mandžurska, musí býti přece každému
ruských poměrů znalému politikovi jasno, že
Rusko nemůže a nesmí uzavříti žádného míru,
jehož podmínky by zlehčiti mohly jeho autoritu
a váhu na asijském východu. Podmínky však,
o jakých Japonci nyní uvažují, mohlo by Rusko
přijati jenom po docela a beznadějně ztracené
válce, po dokonalé porážce svých vojsk a po
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Japonec
Artur
Rus
Mand
Japonsko
Čína
Rusko
Paříž
Praha
Korea
8
article
SlI
SlI
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
9
article
úpadku ruských financí. Do toho je však ještě
velmi daleko a politikové, kteří o uzavření míru
již uvažují, přehlížejí okolnost, že jsou Rusové
vlastně teprv na začátku své kampaně, pro-
dělavše za minulých sedm měsíců jenom periodu
svých válečných příprav. Proto nebude
asi diplomacie tak hned překvapena žádným ne-
očekávaným zakončením války. Proto bude asi
bojováno dále a konec války nadejde teprv, až
bude moci podmínky míru stanoviti — Ruskol
Přípravy na zimní kampaň.
Z Petrohradu oznamují, že se v Mand-
žursku konají na obou stranách přípravy na
zimní výpravu. Lidé, kteří Mandžursko
dobře znají, popírají, že by válčící vojska musila
do zimních stanovišť se uchýlit. Ačkoli jsouv
Mandžursku pravidlem tuhé mrazy, zamrzlé řeky
a ostré, na mnoze prach ženoucí větry, bývá
obyčejně jenom málo sněhu a silnice bývají ve
výtečném stavu. Důstojníci generálního štábu
soudí, že Rusové, kteří mrazům zvyklí jsoua
ostrou zimu lehce snášejí, oproti daleko chou-
lostivějším Japoncům ve značné výhodě budou
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Rus
Japonec
Petrohrad
Manda
10
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
K situaci.
Z Vídně, 22. září. »Volkszeitung« uveřej-
ňuje přípis německého poslance z království če-
ského, tušíme dra. Bareuthra, který předevčírem
měl s ministerským předsedou dr.
Körbrem dlouhou rozmluvu o sně-
mu království českého a říšské
radě. O kampani obou vyslovuje se docela
skepticky, nečekaje v nejbližším zasedání
situace lepší. Zajímavo jest sdělení jeho, že
vláda mimořádný úvěr na úlevu
nouze, způsobené neúrodou, suchem a živel-
ními katastrofami, chce uvésti ve spoji-
tost (junetim) s jinými věcmí. Rozhod-
nutí předpovídá německý poslanec teprve při
rakousko-uherském vyrovnání a při smlouvách
obchodních, zapomínaje dokonce na veliký mi
mořádný úvěr vojenský.
Dr. Kathrein.
Z Vídně, 22. září. »Fremdenblatt« sdě-
luje: Nový zemský hejtman tyrolský dr. Kath-
rein odebral se do Tridentu, kde bude míti
poradu s vlašskými poslanci.
Kompromis v Istrii.
Z Vídně, 22. září. »Neue Freie Presse«
sděluje z Krakova, že dosaženo kompro-
misu mezi vlašskou většinoua
Bareuthr
doktor
Körbr
Kathrein
Fremdenblatt
Katha
Vídeň
Trident
Istria
Krakov
Neue Frei Presse
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Válka.
12
article
Chudobná jizba selská. Večerní šero roz-
lilo se mezi jejími čtyřmi stěnami. V rohu dvou
stěn nad prostým lůžkem visí ikona, obraz Boho-
rodičky s barevnou olejovou lampičkou, jejíž
červené světlo slabounce ozařuje tvář rodičky
boží a mdle se odráží od prostého lože, stolu a
dvou židlí. Hrubě žlutě natřená obrovská almara,
trčící od podlahy až k nízkému stropu, stojí v dru-
hém koutě jizby proti lůžku, dvéře její, obě polo-
viny jsou rozevřeny a v útrobách staré almary se
přehrabává vetchá stařenka cosi hledajíc. Chvě-
jícíma se rukama přehazuje zde složené prádlo
i šaty, vzdýchá z hluboka a konečně třesoucí se
rukou loví z kupy prádla jakýs papír, dvě slo-
žené osmerky dopisu.
„Můj Sěrgej, můj Sěrgej,“ šepce chvějícím
se hlasem, třese se na celém těle a slzy proudem
řinou se jí z očí. Kolíbavým krokem potácí se
pod obraz Bohorodičky, hrubou sukní stírá si
slzy a osušuje svoji zvráskovatělou tvář, chvě-
jícíma se rukama rozevírá dopis, tiskne k vy-
schlým rtům, horoucně jej líbá a zas křečovitě
tiskne ke svým nadrům a se zaroseným zrakem
vzhlíží k obrazu Bohorodičky. „Můj Sěrgej, mů
Sěrgej,“ hořekuje stařenka a slzy proudem se
jí derou z očí, „má jediná podpora, má jediná
útěcha a láska, můj Sěrgej zda živ či nepřátelská
kule
Stařenka shroutila se svým vetchým tělem
na chudobné lůžko a hlavu zaryla v podušku. Du-
šený vzlykot rozléhá se přítmím chudičké jizby
„Můj Sěrgej, můj nešťastný Sěrgej, má pod-
pora a štěstí — —
Boho
Sěrgej
13
article
Asijská pláň obklopená vrchy. Vrchy, zdá
se, jakoby byly v jednom plameni. Děsné hřměn
děl s nich otřásá zemí i vzduchem. Děla pra-
cují jako o závod, chrlíce z ohnivých jícnů
děsné krupobití třaskajících granátů a v ohlušu-
jící to strašné hřmění mísí se třeskot pušek. Ohně
z děl i pušek šlehají a projektily sviští vzduchem.
Hromovým rachotem vše se chví. Na pláni dvě
fronty nepřátelských vojsk v kolonách za ohlu-
šujícího řevu ženou proti sobě bodákem.
Rusové — Japonci.
Dvě pohyblivé, živé hradby těsně sražené
muž vedle muže. Rozedření, roztrháni, zpoceni,
uříceni, zaprášeni, všickni s vytřeštěnými zraky,
s pěnou kolem rozevřených, těžce oddychujících
úst, rychlým pohybem, s napřaženými v před pu-
škami a na nich lesknoucími se bodáky blíží se
k sobě. Ohnivé jazyky děl příšerně ozařují celý
kraj, halící se v kouř a dým. Rány duní a v pe-
kelném rachotu třaskající granáty dopadají na
zemi, vyrývajíce prsť a roztřikujíce se s ní na
všechny strany. Dvě fronty nepřátel tryskem blíží
se k sobě. Okamžik a potoky červené krve zbarví
jich bodáky a černou zemi.
Na pravém křídle ruské fronty v přední řadě
upachtěný, velký, hranatý pěšák křečovitě svírá
nataženou v před pušku s bodákem. Krk s hlavou
natahuje v před, rty hryže až do krve zuby.
Hromův
Rus
Japonec
14
article
„Má matko, má stará, dobrá matko, kdybys
viděla svého Sěrgeje!“ volá hlasitě, „modli se
za něho matko, má dobrá matko — —
Třaskající granáty dopadají se všech stran,
široké mezery trhajíce, do fronty. S výkřiky i bez
nich kácejí se jednotliví vojáci na zem, upíce
a naříkajíce svíjejí se v bolestech. Děla hřmějí
a pušky třaskají dále. Už jenom deset, osm kroků
dělí obě nepřátelské fronty. V tom třask! Granát
praskl zrovna u nohou velikého, hranatého pě-
šáka, ten zavrávoral, pustil pušku a pravicí chytil
se za zkrvácené čelo: „Má matko, má dobrá
matko — —.
Klesl. A přes tělo jeho řada vojínů říti se
divoce dále a za ní nové kolony. Děla hřmía
pušky třaskají.
Otakar Černý.
Granát
Černá