1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 253. ze dne 13. záři 1904.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Na předních strážích před Ljaojanem. Ludovic
Nardeau, válečný dopisovatel pařížského »Journalu«
líčí ve svém dopisu ze dne 25. července život před-
ních stráží ruských před Ljaojanem: »Život na před-
ních strážích«, praví, »je plný starostí a rozčilení
Potraviny často nedocházejí anebo mohou býti do-
dány teprve pak, když vojsko musilo již svoje po-
stavení změnit! Celé náklady černého chleba mu-
sily být okamžitě spáleny, neboť když došly, byly
úplně zplesnivělé a prosyceny jedy, vzniklými roz-
kladem! Tedy nic k jídlu, leda špatné potraviny, jež
jen s největším namáháním lze dostat od potutel-
ných mandžurských sedláků, kteří před příchodem
Rusů všecko vyklizejí a potraviny skrývají! Vyhla-
dovělé vojáci cpou si žaludek velkými zelenými okur-
kami a ležíce na břiše srkají zahnívající vodu z mo-
čálů, na níž plyne zelenavé bahno a v níž se hemží
odporné živočišstvo. Potraviny a nápoje zkaženy
zuří úplavice, není píce pro koně, kteří zhubenělí
ohryzují rákosí, z něhož zrobeny ploty a střechy
bídných čínských chýží. Žádný klid; noční alarmo-
vání, kde dlužno koně dvakrát neb třikrát sedlat a
opět odsedlat; nenadálé srážky harcovníků obou vojsk,
smrt tolika mladíků, kteří padají na pokraji háje neb
ve vesnické uličce jako odstřelení vlci. Skličující me-
lancholie polí, rozkládajících se do dálky mnoha mil.
Rus
Ludovic Nardeau
3
article
prší li, prší a stále prší, když záplava bahna strhává
stany a vysychajíc zanechává hromady špíny a hni-
lobných látek. Ale nebývá vždy smutno u předních
stráží: znají tam nouzi a hlad, ale ty nebývají ni-
kterak trvalé. Často nají se tu člověk velmi dobře
a někdy se i dokonce pobaví. Dne 14. července n
př. uspořádán u předních stráží prvého sboru, snad
4000 metrů od nejbližšíenepřátelské hlídky, vojenský
koncert. Na úpatí staré korejské věže hrála voj. hudba
a čiperné její zvuky ozývaly se tišinou mandžurské
roviny; leckteré ohlasy z Montmartru laškovaly ve-
selými nápěvy, leckterá melodie odrhovačky letěla
přes tato pole, na nichž smrt má hojnou žeň. Ja-
ponci zajisté slyšeli tyto zvuky ruské voj. hudby... Spo-
lečenství života, solidarita v nepřátelství, stálá vý
měna styků tvoří se nutně mezi předními hlídkam
obou vojsk. Japonské přední hlídky slyší veselou ru-
skou hudbu a hovoří o ní. Japonští dělostřelci po-
zorují ruskou četu, jež zvolna se plíží po rovině,
aby pošinuté sbory opatřila potravinami, číhají, při-
blíží-li se dosti blízko, aby jí poslali v bok několik
granátů. Při neustálých šarvátkách zápolí Rusovéa
Montmartre
4
article
Japonci neustále o menší posice: brzy zmocní se
jich ten, brzy onen. Obhlížejí místa, jež byla chvíli
před tím ještě obsazena nepřítelem; táborové ohně
jeho ještě dýmají, prohlížejí se pytle a zavazadla, jež
tu zanechal a nalezají se tu tisíceré překvapující
věci. Tvrdí se, že Japonci jedí toliko rýži. Ale kterak
to, že v torbách všech padlých, raněných nebo zajatých
Japonců lze nalézti malou zásobu masitých konserva
chleba? A kterak byli vystrojeni všemi nutnými
věcmi k válečné výpravě! Každý voják má síťs
jemnými očky, do níž před spaním strčí hlavu. Tak
může spát, aniž by byl obtěžován komáry nebo mou-
chami, jež jsou jednou z hlavních pohrom Mand-
žurska.5, co všecko lze nalézti v torbě japonského
vojáka! Obrazy hezkých gejší a tu a tam velmi na-
turalistické ženské akty. Pak lékárnické zboží — to-
nické prostředky ve značném množství — někdy
Japonec
Mand
5
article
japonské oděvy, starobylé národní roucho z pestrého
hedvábí, do něhož se Japonci v táboře odívají jako
do nedbalek, aby se zotavili po hrozné tísni těžké
vojenské uniformy. Ačkoli jde o Japoncích pověst, že
jsou neobyčejně střídmí, přece nalezli ruští důstoj-
níci v polních láhvích Japonců kořalku. Často též
nalezeni ve vesnicích japonští vojáci tak zpití, že ne-
mohlí svůj oddíl následovat na dalším pochodu.«
= O významu vozby omnibusů pro život v lon-
dýnských ulicích podávají názorný obraz čísla, jež
uveřejňuje London General Omnibus Company o
vozbě v první polovici letošního roku. V době této
dopravilo 1407 omnibusů, jež urazily 16.5 millionů
angl. mil, celkem 108 millionů pasažerů. Proti témuž
období minulého roku vzrostl tudíž počet placených
jízd o 140.000, proti prvnímu půlletí 1902 o 2.2 mil-
lionu. Dalšímu neustálému vzrůstu dopravy a vyšším
nárokům na rychlost a spolehlivost dopravy hodlá
společnost vyhověti zařaděním automobilových omni-
busů s pohonem petrolejovým nebo parním, jež bu-
dou zavedeny v době nejbližší.
Japonec
London General omnibus Company
million
6
article
= Dobrodružný únos. Milenci nejsou nikdy na
rozpacích, jde-li o to, dosíci té, kterou milují. Únos
milenky v automobilu, když rodičové odpírají svo-
lení, není již novinkou; originálnější již jest únos v
ambulančním voze, jenž v těchto dnech provedenv
New Jersey. Mladá dáma byla zamilována do mla-
díka, ale rodičové její nechtěli o sňatku ani slyšet,
poněvadž jim mladík byl příliš chudý. Ale dívka vě-
děla si rady: simulovala sebevraždu a musili v nej-
větším kvapu hledat lékaře. Zcela náhodou nalezli
lékaře před domem: byl to milenec »sebevražednice«,
jenž byl tak zakuklen, že ho nikdo nepoznal. Pro-
blásil, že případ je povážlivý a nařídil, aby paci-
entka byla převezena do nemocnice. Brzy potom
přijel před dům ambulanční vůz a mladá dívka byla
pečlivě do něho vložena. Otec nechtěl své dítě
opustit a chtěl jeti s sebou. Avšak lékař se tomu
rozhodně opřel, poněvadž prý to je proti předpisům.
Sám odjel s vyvolenou svého srdce v ambulančním
voze ke kostelu, kdež již čekal kněz, jenž párek
ihned oddal. Páni rodičové musili se sami zasmát
povedenému kousku a dodatečně se smířili. » Ve
válce a v lásce jest každá lesť dovolena,« praví an-
glické přísloví.
New Jersey
7
article
= Upřímná nabídka. Známý německý básník
Karel Herioszsohn, jenž se narodil 1. září právě před
sto lety v Praze a jehož romány z českých dějin těší
se v českém překladu dosud značné oblibě v nejšir-
ších vrstvách našeho čtenářstva, bydlel v Lipsku
právě pod pokojem mladika, jenž v čelných svých
prázdných chvílich neustále hrával na flétnu. Jako
všichni začátečníci měl také on svoji zamilovanou
píseň, kterou pro svoje potěšení a k nemalé hrůze
básníkově hrával často po celé hodiny. Byla to citu-
plná píseň »Do Sevilly«. Konečně měl toho básník
až po krk a odhodlal se, že touhyplného mladíka
z domu vyštve. Když neunavný hudebník zase na
své flétně putoval do Sevilly, napsal mu Herloszsohn
následující šlechetnou nabídku: »Jsem Vaší touhou
po Seville nanejvýš dojat a navrhuji Vám tudíž pro
případ, že byste hodlal brzy cestu nastoupit, že Vám
zaplatím první stanicí až do Lešna.« Tyto řádky ne-
minuly se úspěchem. Rozhorlený flétista odstěhoval
se, ne sice do Sevilly, ale ze sousedství básníkova.
Herioszsohn
Praha
Lipsko
Sevilla
Lešno
8
article
Zemřeli v Praze.
Zemřeli v Praze.
Dne 6. září 1904: Loužecký Jan, typograf, 5
roky, 433—I. Němcová Marie, manželka dozorce, 67 r.,
136—IV. Šrutová Josefa, služebná, 58 roků, 772—VII.
Procházkova Klementina, dcera úřadníka, 32 roky,
735—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Fulín
Josef, soustružník, 19 roků. Rohanová Marie, man-
želka dělníka, 34 roky. Zdvihalová Marie, dělnice, 50
roků. — U Milosrdných sester: Schulzová
Anna, vdova po sluhovi, 89 roků. Pouchová Marie,
býv. služka, 74 roky. Klouda Jan, krejčí, 53 roky.
Dne 7. září 1904: Mejkal Josef, syn poštovního
úřadníka, 26 dní, 1355—II. Olmer Jaroslav, syn ho-
stinského, 2 roky, 685—VII. Vejdovský Jan, jirchář,
61 rok, 451—VIII. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Veverková Marie, manželka drožkáře, 79 roků.
Čermáková Magdalena, vdova po kamenníku, 54 roky.
U Milosrdných sester: Málková Marie, vdova
po dělníku, 83 roky. Kulhánek Jan, horník, 64 roky.
— U Alžbětinek: Pitková Františka, vdova po
kollektantovi, 79 roků.
I Němcová
Marie
Josef
Rohanová
Zdvihalová
Kloud
Jan
Olmer
Jaroslav
Vejdovský
Čermáková
Magdaléna
Kulhánek
Praha
Procházkův Klementinum
Pouchová Marie
Mejkal Josef
Loužecký Jan
Fulín Josef
Schulzová Anno
Veverková Marie
Málková Marie
U Alžbětinka
Pitková František
9
title
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
10
article
Národní divadlo.
Národní divadlo.
V úterý 13. září.
národní divadlo
11
article
261. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Cyklus dvaceti původních oper českých.
XIV.
12
article
Tajemství.
Komická opera o 3 dějstvích. Složil Bedřich Smetana.
S textem od Elišky Krásnohorské. Dirigent Karel
Kovařovic. Režisér Robert Polák.
Po prvním dějství přestávka.
Konec před půl 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Smetan
Eliška
Kovařovic
Robert Polák
13
title
Aréna na Smíchově
Smíchov
14
title
V úterý 13. září.
15
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V úterý 13. září.
Začátek o 3/48. hod.
45. hra organisace nár. sociální v Praze- VII.
Debora.
Činohra o 4 jedn. Dle Mosenthala upravil J. J. Kolár.
Režisér Bohdan Lachman.
(blíže Palackého
mostu).
Začátek o 7. hod.
Debora
Mosenthal
Kolár
Lachman
Palacký
Praha
lidový divadlo
organizace národní . sociální v Praga
16
article
Syčáci.
Fraška se zpěvy o 4 odděl. Napsal Karel Costa. Pro
české divadlo upravil Josef Kubík. Hudbu složil
J. z Weinzieriů. Režisér Josef Kubík.
na Král.
Fraško
Costa
Kubík
Král
Weinzieria
17
title
Historické drama o 5 jednáních od dra. Miroslava
Krajníka.
Krajník
18
article
Pištěkovo lidové divadlo vinohranech.
Pištěkovo lidové divadlo vinohranech.
V úterý 13. září.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po 2.: Jan Roháč z Dubě.
Roháč
Pištěkův lidový divadlo
19
article
Ve vězni vzmahala se ale tím více touha mluviti,
čím měné kdo na něj mluvil neb se ho dotazoval.
I pokračoval:
»Ano, má-li člověk děti, jest to věru ukrutné, ne-
smí-li jich spatřiti!«
»Vy že máte děti? O tom jsem nikdy neslyšel.«
»A přece . . . Dvě mám . . . Dvě dcerušky . ..
Však malé ještě.«
Rochemond, pocítiv tentokrát soustrast upřímnou,
prohodil spíš pro sebe
»Ubohé dívky !«
A zamlčev se, policejní agent dodal teprve po
chvíli ;
»Proč jste nežádal za svolení, byste je směl viděti,
by vám byly předvedeny?«
»Nechtěl jsem sám . . . K vůli nim jsem ne-
chtěl . . .«
»Pochopuji to . . . Bože milosrdný, pomyšlení na
ně mne sama tíží.«
A Rochemond jal se přecházeti živě po celé šíři
kobky žalářní.
Byl skutečně hluboce pohnut — pohnut nikoli osu-
dem Haigrovým, nýbrž osudem obou dětí, osudem ženiným,
kteréž nemohly za vinu otcovu a manželovu.
A policejní agent podléhal tím' více citům těm,
čím méně se jim vzpíral, nevzpíral se jim pak, poněvadž
cítil, že tak zároveň podporovány jsou záměry jeho
Pocítil, že opět mu přeje štěstí při jeho úkolua
že okolnost ona může jen prospěti jeho snaze a jeho
úmyslu.
Náhle stanul uprostřed kobky
Rochemond
20
article
Policejní agent podíval se vězni bystře a dlouze
do očí
Potom pravil:
»Nedělejte hloupého !«
»Jak to míníte vlastně?«
»Můj bože, k čemu vám to říkat! . . . Přece
osoby . . . jež vás platily . . . mají měšce hodně hlu-
boké a vliv . . . důkazem jest, že včera odevzdáno bylo
tu pro vás . . . u žalářníka . . . pět set franků, posla-
ných poštou . . . ale bež označení zasílatele!«
»Pravda.«
Rochemond znal však dobře odesílatele: bylťě jím
on sám!
I dodal, směje se:
»Nejznamenitějším ovšem jest, že jest na vás pla-
titi pokutu poštovní!«
»Jakou pokutu!«
»Ale, můj bože, což nevíte, že není dovoleno posí-
lati peníze bez výslovného označení? . . . A jelikož
odesílatel není znám, jest na vás platiti z pěti set franků
těch pokutu, kterou ostatně žalářník také již zadržel pro
poštovní erár.«
»To jest mi jedno !«
»To si myslím! . . . Nu, ale abych domluvil:
ponechte si pro sebe, co víte . . . Budou vám jistě po-
zději vděčni za to a odmění se vám as!«
»Později! . . . Vám se snadno mluví! . . . Ale
což, budu-li odsouzen . . . k smrti?«
A bídník zachvěl se od hlavy k patě.
»Především to jest ještě velice nejisto ! . .
Leč i kdybyste byl odsouzen k takovému . . . trestu nej-
vyššímu . . . jest tu ještě milost . . . když jest člověk
Zaproaáni nepčitelí.
Rochemond
Al