Periodikum ALTO Viewer

1

20. února 1903.

2

Přiloha „Národních Listu

3

k číslu 50.

4

Strana 9.

5 title

Z literatury.

6 article

Ochrana rukopisů a listin. 22 — Procesy o šlechtictví, projednávané po- slední dobou, ukázaly až křiklavě, jak je potřebi aby správa listin obecně důležitých byla pečlivě prováděna a revidována. Jde tu o ochranu prot fatsátorům, o opatření zvláštní, při čemž správ- né opatrování a ošetřování listin a rukopisů ve řejných rozumí se — aneb aspoň by se mělo roz- uměti — samo sebou. Ale kromě těchto listin a rukopisů veřejných, právnicky důležitých, má- me u nás veliké sbírky listin a rukopisů jen hi- storicky sice, neb literárně, umělecky důleži- tých, často velice cenných, jak svým obsahem tak svojí kupní hodnotou. Rukopisy a listiny ta- kové jsou uloženy v různých ústavech a sbírkách Máme archivy státní, zemské, šlechtické, klášter ní, soukromé, obsahující převážnou většinou li stiny a listy a máme velké sbírky rukopisné v knihovnách stálních, klášterních, šlechtickýcha j. Knihovny kromě toho mají tež leckde hojně listin, starých zápisů a p.

7 article

Jde o to, jakým způsobem jsou tyto sbírky rukopisné a listinné opatřeny. Máme vzorné ar chivy, i soukromé, máme objemné katalogy ruko pisné, knihovní, ale přes to je ještě množstv materiálu nezpracovaného, nekatalogisovaného — neohledaného a i nepřístupného na mnohých místech. Nedostatek katalogisace rukopisů a li- stin má dva neblahé účinky: nelze jich užívat těměř k vědecké práci, a nelze je míti v evidenei Jak má historik užívati ke své práci listin a zápisů bez katalogů a regest? Jak má lite- rární historik studovati v rukopisné sbírce, ne- maje seznam toho, co obsahuje? I když víme že vydán bude dokonalý diplomatář, dokonal sbírka regest, přec je nutno, aby každá knihovna opatrující též listiny, měla jich seznam nejen číselný, ale také věený. Právě tak, jako neroz hoduje, jsou-li některé rukopisy vydány neb po psány v různých sbornících neb samostatnýcl pracích, aby nebyly samostatně katalogisovány svým správcem k potřebě knihovní,

8 article

Očividný příklad poskytuje pražská knihov na klementinská. Kustos J. Truhlář končí práv vzorný katalog rukopisů latinských a již dnes ač indexy věčné atd. budou ještě vypracovány dá se téměř okamžitě nalézti bezpečně výče- rukopisů o určitém předmětě neb určitého autora jejž dříve jen velmi kuse a to ještě s nemalou obliží bylo lze shledávati. Za to však listiny, po strádající ještě takového katalogu, jsou z valne části ještě pro vědeckou práci přímo nepřístupny a popřávají volného pole nechvalným publikacín tého druhu, jako jsou pověstné Schubertovy „Urkunden-Regesten“ Druhý neblahý důsledek vůbec neprovedené neb aspoň nepublikované katalogisace rukopist a listin projevuje se důrazněji u knihoven, kter nejsou ve správě veřejně. Jak možno zrevidovati co bylo, co jest — a co zbude v takovém depot jež od staletí chová vzácné třeba listinné a ruko pisné památky bez veškeré veřejné zodpověd nosti? A jděme dále ještě, jsou to též sbírky prvotisků a starých knih, jež objevují se a miz často v majetku soukromém, aniž by bylo možno vledovati jich pouť z ruky do ruky, neřku-li mí vliv na jich uchování. Seznamy zahraničniel antikvářů poskytují často smutný obraz takových podivných poutí knih českých. Kolik nečeskýčh rukopisů a knih z Čech šlo s nimi zároveň za hranice?

J Truhlář Schubertův Urkunden Regesten Čechy

9 article

Srovnáte-li zájem, jejž má vědecká veřej- nost, historikové, literáti, filologové na knihách. rukopisech, tistinách, nalézajících se v rukou soukromých, s tím faktem, že není předpisu. jenž by chránil památky tyto před ničením zmizením, neb aspoň zachoval státu, zemi, práve první koupě, užasnete, jak problematicky je opatřena dosti značná část odkazu minulýeh věků. I když na příklad nepovažuji ještě za pro kázanou zprávu „Plzeňských Listů“ z posledních dnů, že opat jednoho kláštera v Čechách při zřizování nové nádherné bibliotéky klášterní vy- řadil z knihovny a zkáze vydal všechna tamější „bohemica“ (správa klášterní zatím popřela tol tvrzení), přece již to faktum samo, že by něco takového státi se mohlo, nuti k úvaze, jak pojistiti knihovní a rukopisné poklady před za- nedbáváním, ničením neb prodáváním. Zákon na ochranu památek historických, literárních uměleckých je stejně možný, stejně blahodárný — stejně nutný. Není tím řečeno nic nového. Univ. prof. Gol několikrát v českém „Časopise historickém“ for muloval takový návrh a dožadoval se i katalogi sace i ochrany nechráněného dosud historického a literárního materiálu. Je vhodná nyní doba upo zorniti na tento hlas.

profesor Golo Čechy University

10 article

České spisy.

11 article

* Julius Zever. Zahrada Mariánská. Seb spisy, sv. VI. Nakl. Unie. Biblická legenda, vyzdo- bena vším bohatstvím bésníkovy fantasie, nádherou slohu i vroucnosti víry. Dílo plné poesie, místy úchvat- ně. Přes nezvyklost mystické látky je tak ryze pocti- cké, že čtenáře bezděčně upoutá již nádherou své mluvy. Souborné vydání spisů básníkových dokazuje že kruh etitelů a čtenářů Zeyerových jest větší, než se předpokládalo. Jaroslav Vrchlický, Má vlast (1885a 1902). Sebr. spisy, sv. XLV. Nakl. J. Otto. Kniha vě- novaná krásám vlasti a její slavné minulosti. Má od- díly „Hory a lesy“, „Nivy a pole“, „Pod chatami a „Touhy a vzkazy“, zejmena pak překrásný cyklus „Pražské obrázky“. Kredo svoje podává básník v „Do- slovu“: „Já světlo hledám, kde se mračí stíny,já v svoji vlasti věřím budoucnost!“ Víru v něm vzbuzují veleba hor i stíny samot i velebné památky minulost. matičky Prahy. Mnohé z basní jsou hotové písně, vo- lající po zpěvné melodii. * Jan Herain, Stará Praha. Nakl. B. Kočí Z původně obmýšleného stručného slovního průvodu k akvarelům Jansovým vznikl obsáhlý foliani o 280 stranách, obsahující množství cenného materiálu, jaký může ovládnout jen odborník po léta o těto látce pra cující. Historie umění a kulturní historie budou mít slejný zisk z důkladného díla, jež podrobně pojednávé nejen o památných budovách, ale o celých náměstích a ulicích pražských. Čtenář nalezne tu tolik cenných zpráv o staré Praze, autentických a spolehlivých, jak dosud v žádném toho druhu díle.

Julius Zever svatý . VI Zeyerův Vrchlický svatý . XLV Otta Hora Herain B Kočí Jansův Praha

12 article

* Maurice Lair Německá panovačnost (L'im- périalisme allemand). Přeložil dr. Jiří Guth. Sv. I. a II. Nakl. Jos. R. Vilímek. Pojednav o imperiali- stických snahách ve Velké Britanil a Spojených stá- tech, o Rusku a jeho zájmech na Východě a nových noměrech Japonska, vykládá autor nejprve o počátcícl německého imperialismu, o duši imperialistického Ně- mecka, o imperialistické politice, o vývoji hospodář ských poměrů Německa a nynějším jeho stavu, jakož i o nebezpečí, hrozícím Německu v budoucnosti právě z jeho „skvělého materialismu“. Autor soudí objektivně o docílených úspěších politiky německé a oceňuje ne- bezpečí německé propagandy. Maxim Gorkij. Tti. Román. Přeložil Jan Wagner. Sebr. spisy, díl II. Nakl. Fr. Hovorka. Dílo ryze ruské, plně odříkání, trpně resignace u vě- domí vlastní viny, jež vzbuzuje citlivé svědomí tak příznačné u ruského člověka. Snáší veškeré proti- venství bez odporu, vzbuzuje dojem jakés duševní velikosti i jde-li třeba o člověka nejkleslejšího. Přese všechen příkrý naturalismus ličení dovede autor vdechnouti postavám jiskru poesle. * A. K. Bulatovič, S armádou černých kře- sťanů. Denník válečné výpravy z Habeše na rovník k jezeru Rudolfovu. Přeležil Jan Wagner. Matice Lidu, ročník XXXVII., č. 1. Nakl. dr. Ed. Grégra syn. Autor, rytmistr ruských gardových husarův. účastnil se výpravy habešské do střední Afriky v lé- tech 1897 a 1898. Procestoval končiny namnoze úplně neznámé. Spis zajímá nejenom líčením příhod a dobrodružství, ale i původními výzkumy národopis- nými, kulturními a čistě zeměpisnými.

Mauric Lair L i doktor Guth R Vilímek Gorkij Wagner František Hovorka Bulatovič Ed Grégr Rusko Japonsko Německo Habeš Rudolfov Afrika

13 article

Z českých listů.

14 article

* V »Obzoru národo-hospodářském« počíná Z. v Tobolka obšírný článek o počátcích dělnického hnutí v Čechách. Hledá tyto počátky a popisuje je líčením poměru mezi tiskaři kartounů, kteří »ze všech děl- níků v Čechách nejdříve dostali se do konfliktu se svými zaměstnavately, první v Čechách nesli tíhu bezohledného kapitálu u nevážení si práce atd. všechno to, co shrnujeme v pojem otázky dělnické.« * V »Paedagogických Rozhledech« jeví se stále větší a soustavnější úsilí prohloubiti studium otázek nejen specialně školy se dotýkajících, ale s celým naším životem literárním, vědeckým a uměleckým souvisících. V posledním čísle zahajuje F. Čáda pra- videlnou rubriku paedopsychologickou (nedal by se najíti český, srozumitelnější význam pro toto pří- šerné slovo?) a ukazuje v úvodu na nutnost sou- stavných přehledů práce vykonané v jednotlivých oborech vědních a literárních. *Z »Časopisu Musea království českého.e J. Vrchlický otiskuje přednášku, kterou měl v museu o Vocelovi jako básníkovi, J. Sutnar oživuje vzpo mínku na první vydání Erbenovy kytice a nadšené její uvítání kritikou, V. Vondrák referuje o novém lextu hlaholském legendy o sv. Václavu. Literárních č ánků i jinak hojně. * V »Českém lidu« mimo množství ukázek lite- ratury lidové otiskuje M. Gebauerova několik dopisů Boženy Němcové. Poslední z nich je dojemný, až lirůzný, když čtete důstojná, ale bolestí a uzkosti prodchnutá slova slavné autorky »Babičky, jimiž je nucena doprošovati se příspévků na studie svého yna Jaroslava, a jimiž líčí bídu, zoufalou bídu, která ji tiskne. Čienář.

Čáda Vrchlický Vocel J Sutnar Erbenův V Vondrák svatý . Václav M Gebauerův Němcová Jaroslav Čechy

15 article

Odborné spiev-

16 article

* Bibliotéka historická, doplňkem k „Českému časopisu historickému“. Číslo 5. Nejstarší kronika česká. Ke kritice legend o sv. Ludmile, sv. Václavu a sv. Prokopu. Napsal Josef Pekař. V Praze, 1903. str. (VD) + 202. Nakladatelé Bursík a Kohout. Na poslední hojně navšlívené schůzi král. české Společnosti nauk rozpředla se živá debata o známém článku prof. Pekaře, oznamujícím novou „nejslarší kroniku českou“. Resumé rozpravy ve velikých ob- rysech shrnul na konec professor Coll, nezatajiv, že naskytají se ještě obtíže a záhady, jejichž řešení ná- leží práci budoucí. Kniha Pekařova, právě vyšlá, jest další krok na dráze, kterou si mladý badatel vytkl. Menší část knihy jen jest nezměněný otisk zmíněného článku, větší část pak jsou nové poznámky, obšírné exkursy, otisk textu legendy Kristianovy s překladem J. Truhláře a důkladné indexy. Leccos pochybného jest škrtnuto, leccos slabšího novými důkazy utvr- zeno, proti hlavním námitkám vystoupeno dvěm obšírnými exkursy — a především (čím vlastně spor nabývá pevného základu) pořízen nový text „kroniky“ v novějších částech práce Pekař ji jmenuje již jen legendou“, ovšem správně) Kristianovy. Slavba Pe- kařova jest nyní mnohem pevnější, nežli byla v pů- vední své formě. Kromě drobnějších oprav přidal nově Pekař — nového Kristiána. Upozorněn totiž feuillete- nem Vackovým, rozebral také latinské legendy o sv.

svatý . Ludmila svatý . Václav Prokop Pekař Bursík profesor Pekařův Kristianův J Truhlář Kristián Vackův Praha Colla VD

17 article

Prokopu a přišel k mínění, že v jedné z nich (z níž ovšem máme zachován jen prolog) máme zachován latinský překlad staroslovanské skladby z počátku druhé polovice XI. století. Tato „legenda prokopská“ jest tedy dle Pekaře po Kristiánovi „druhý latinský spis vzniklý v Čechách, šedesát let před kronikou Kosmovou“. Druhý exkurs 4ýče se roku umučení sv. Václava, jež starší tradice (spolu s Kristiánem) kladla k r. 929, novější (zvláště Palacký a Kalousek) k r 935. Tento rok 935 býval až i pokládán za melhodický příklad, jak správně lze z odporujících zpráv vysouditi pravdu. Nejvážnějším důkazem proti byla staroslo- vanská legenda o sv. Václavu, jež toto umučení klade k r. 828. Bylo hned jasno, že tu jest chyba; místo 828 že, má býti 928. Prof. Pekař nyní, stopou prof. Koláře ukazuje, že datum 928 vzniklo chybným přepisem hlaholského textu do cyrillice; že původně — jak ze- mena udání dne v legendě staroslovanské svědčí — legenda staroslovánská měla datum 929. Toto dalum má i Kristián; s ním starší česká tradice. Pekař uka- zuje obšírně jeho správnost a vyvrací důvody pro r. 935, kdysi za triumf umění historického vystavo- vaný. Následují zprávy o rukopisech legendy Kristiá- novy; cenné a důležité. O ztraceném nejdůležitějším rukopise bodeckém zpráv nenalezeno. Vydání po- řízeno na základě nejslaršího známého rukopisu kapi- tulního (z druhé čtvrti XIV. stol.), připojeny varianty lextů ostatních a zřejma je snaha, konstruovati text.

Pekař Kristián svatý . Václav Palacká Kalousek profesor Kolář Čechy Kosmová Kristiá

18 article

ak vypadal na začátku XIV. stol. Svědčí o vzácném taktu vydavatele, že — ačkoli sám legendu Kristiánovu klade do století X. — přece nejde za fantomem původ- ního textu, dnes nedostupným. Vydání jest jedno z mála takových, jež shodují se s jazykem i pravo- pisem rukopisu, s označením paginace i variant, s in- terpunkcí však a rozčleněním moderním. Na některých místech zůstaly v korrektuře stopy rychlého tisku: na str. 64 místo „nemohlo tak nesprávno býti“ má zajisté státi „napsáno“; na str. 113 pozn. 1. m. „je z míle vzdálena“ má býti „2 míle“ atd. (také v indexu leccos doplniti: „Vacek“ na př. ještě str. 12., pozn. 3. atd.). Nejvíce patrný je spěch na českém překladu, v němž čteme tvary jako „přenešení“, „započatý“, „hostina se měla odbývati“, píšu atd. Vydavatel opět- ně si stěžuje — a docela právem — jak zanedbávána jest u nás znalost pramenů, jak málo čerpá se z ruko- pisů a jak nedostatečná vělšinou jsou dosavadní vy- dání textů starých. Text legendy Kristiánovy ve Fon- les r. 1873 podle něho docela jest otištěn z vydání Athanaslova z r. 1767: vydavatelé po stu létech ne- pokročili ani na píď! Má bohužel smutnou pravdu: ale toto nevšímání rukopisů a otiskování z publika stoletých není obmezeno jen na Kristiána a legendy svatoprokopské! O Husovi, ano i o Havlíčkovi píš u nás universitní professoři tlusté knihy — a nestoj jim při tom celá rukopisná pozůstalost muže ani za to. aby se na ni podívalil V. Flajšhans.

Vacek Kristián Hus Havlíček V Flajšhans Kristiánov Fon

19 article

Slovanské spisy. * TenepaĚ m6. Katxiž oveps ero nonoenis paanris. acr I. Tenepa xn- 6 Hna I. Co Le- nepanaro mraa Teueparz-Maiop II. A. Teňe . C. r 1903. Dějiny vývoje generálního štáb vojsk až do Napol eona I. Napsal generál majon P. A. Geisman. V Petrohradě 1903. O ruském důstojnictvu platí, že ze všech tříd ruské společnosti je nejlépe obeznámeno s věcmi slovanského světa. Také přítomná kniha generála Geismana, který je professorem petrohradské »Niko- lajevské akademie generálního štábu«, dílo odborně vědecké, široce založené, je toho dokladem. Auto stavě své dílo na moderní methodě analytické dovo- zuje, kterak dnešní stav válečného umění nelze správně posuzovati mimo souvislost s vývojem jeho minulosti. Není zde místa obírati se blíže odbornými jeho stanovisky a výklady. Uvádíme z důkladného spisu některá z četných míst, kde ruský odborník na základě přesně uváděných českýchpramenů, mluví o starém českém válečníctvl. V přehledu „povšechně vojenské litera- tury o válečném umění do Napoleona I.- praví autor (str. 28.): „Čechové, jako Husitě sehráli velikou roli v dějinách Evropy: vypracovali první systematický vejenský zákonník, vyjasnili vý- znam přísné kázně a mravní síly pro umění válečné podali poučný vzorec pravidelné organisace národ- ních mas pro ozbrojený zápas, přizpůsobili válečnému účelu nejjednodušší prostředky a, díky tomu, dobyli skvělých úspěchů nad nepřáteli, podali znamenité příklady, jak sloučiti výboj s obranou a konečně. v menší míře, zároveň se Švýcary, obrodili pěcholu, čimž ve válečnictví postaven jaksi mozník mezi střed- ním a novým věkem. Hledě k tomu, má poznání vá- lečnického umění Husitů neobyčejně vážný význam pro studium ápadoevropského válečni ctví vůbec.

A Teň Geisman Čecho Husita Petrohrad Evropa Niko TeueparzMaiop II Napoleon I

20 article

„Hájek z Hodětína, podkomoří krále Vá- clava IV. (1378—1419) obnovil a uvedl v určitý systěm dřevní české válečné právo a sestavil „válečné arti- kule“,*) překonávající určitostí většinu ev- ropských řádů své doby. „Jan Žizka, znamenitý vůdce Husitů, nedo- znavši porážky, dal svým sourodákům „Vojenský řád“, v němž náběhy Hájkovy docházejí nejširšího rozviti. Žižka zavedl u svého ozbrojeného lidu a ske- tckou přísnost, tvrdý pořádek a neochvěj- nou kázeň, přikládal největší význam mravní stránce člověka a ve smystu tom připravil pro boj svá lidová vojska, dodav jim sily, jaká byla ne- myslitelna při armádě feudálního typu. Proto zasluhují všecky jeho činy a snahy nejpečlivěj- šího studia. „Vlček z Čenova, znamenitý vůdce český druhě polovice XV. století, podává poněti o válečném umění Čechů po Žižkovi ve svém „Naučení o šikování pěších, jízdných i vozů“ „Během doby dostala se Čechie v moc rakouského (habsburského) domu a ztratila svoji samostatnost což ve spojení s vítězstvím katolicismu nad hnutím husitským i s průnikem německého živlu, přivodno, že zaniklo všecko zvláštní národní vojenské zřízení Čech, jehož pouze dějiny zaznamenávají skuteční pozoruhodné stránky a veliký význam Husitů pro dějiny vývoje válečného umění jak slovanského, tak i povšechně evropského.

Hájek Žizek Hájkův Čecho Hodětín Čenov Čechy Čechie

21 article

„V první polovině XVII. stolelí pokusili se Če- chové vrátili se branně na dráhu, Husity ukázanou, leč bez úspěchu. V XIX. století obrozují se, aniž by strhávali svazky s Řimem a Rakouskem, docilují ve- likých úspěchů na poli osvěty a kultury vůbec, zaujíma- jice v té příčině prvé místo mezi Slovany a před našim zraky zápasí z hrdými svou vyvýšenosti Němci. Za takových podmínek rozvíjí se celkem bystře česká nauka historická, památka Husova i Husitů se obži- vuje, a objevují se vážné, jimi se obírající roz- bory.... Neméně samostatný a svor klidnou věcnou odbor ností imponující úsudek čteme v části jmenovaného spisu, věnované „pomocným orgánům vrchních ná- čelníků středověku“. (1. západní Evropa, str. 59.) „Průběhem doby nemohlo nenásledovati oslabení příčin, jež přivodily vzník feudalismu a jeho jádra, rytířstva. Nad to, i samo rytířstvo, dostihnuvši vrcholu svého vývoje, podlehlo rozkladné síle času, v zápasu s nepřátelskými živly. Následkem toho nadešel po- stupně úpadek mravní úrovně rytířstva a vůbec vyšší společnosti, což mělo za následek úpadek celého stavu.

Němec Husův Rakousko Slovany Evropa

22 article

„Toť okolnosti, za nichž událo se o brození druhé vrstvy branného stavu, pěchoty. Význam pěchoty jasně prokázala stoletá vojna. Dílo zahájili Vlámové a do konce je dovedli Švýcaři a Češi-Husité „Koncem středověku hlásí se k platnosti noví činitelé ve Francii, která kráčela vůbec v čele západni Evropy: postupně sílící královská moc zvítězila roz- hodně nad feudalismem; nastala možnost postupného vývoje branné soustavy na zcela nových základech. jež odpovídaly změnám ve zřízení státním. Vývoj vy- žadoval mnoho časů a tak došlo na vypracování sy- stému až v nové době. Tu teprv naskytují se poučné v tom smyslu příklady organisace lidových mas k ozbrojenému zápasu. Podány jsou těmiž národy, jimž přísluší i čest obrození pěchoty

Vlám Švýcar Čech Francie Evropa

23 article

„U nich vzníkla přesná branná souslava i přimě- řeně jednoduchý systém vojenské správy a dobyta pověsť „nepřemožřtelných bojovníků“. Začato jich všude najímati do služby a nebylo v Evropě vojny kde by se byli obešli bez nich. Vojenská jejich orga- nisace stala se vzorcem u národů, s nimiž se stýkali což stopovati lze i na řešení otázky pomocných orgá- nů vrch. velitelství. V lomto ohledu sou zv áště pozoru hodny a poučitelny české příklady (Vzorce), jichž vliv rozšířil se s jedné strany do Němec s druhé — na příbuzné Slovany, Poláky a z části také na Rusy. Bylo ostatně již v novověku, kdy čeští hejtmané, rotmistři, setníci i mladší podřízení náčelníci, pak i vojskový písař trvale zavedeni i ve vojskách polských, polsko-lilevsko-ru- ských a nezávislých od Polsky kezáckých. Z uve- dených důstojenských osob zasluhuje pozornosti zvlá- ště vojskový písař. jenž neměl na starosti toliko sluzbu písemnickou, nýbrž spojoval s ní i hodnost inspektora a prohlížel měsíčně zbraně vojínů. zvláště zbraně střelné. Byl-li i schopným vojínem. býval zároveň i nejbližším pomocníkem vrchního ná- čelníka, sjednocoval ve svých rukách všechny úkoly štábní služby i vedení vojsk na pochlodech a v boji, zastupoval vrchního vůdce za jeho nepří- tomnosti a nezřídka stával se sám i vrchním vůdcem v případu smrti tohoto.... Jak vidět, vrhá tu slovanský Badatel-odborník zcela nově světlo do partií našich kulturných dějin, tím směrem dosud málo neho docela nic neprovětra- ných.

Němec Polák Rus Evropa Polsko

24 article

Z olzích revul. * V Zeitschrilt für Bücherlreund čtení o starověkých pultech čtenářský ch a vyobrazení pultů všech dob. Čtení nebylo dříve zá- bavou, jako teď, ale prací. Dnes čteme ve fauteuilu, ve vlaku, v lůžku, všude. Dříve bylo třeba přípravy ke čtení. Dnes většinu toho, co přečteme, odhazujeme, jiz.dy vše pečlivě ukládáno. Dnes za dvě minuty pře- hlédneme knihu, jindy bylo třeba volných hodin nežli se k čtení zasedlo. Dnešní formát knihy dovo- luje držeti ji v rukou, starodávný formát přímo nutil k používání pultů. Se vzrůstající produkcí klesá cena knihy, zmenšuje se formát a odpadá polřeba pultů jež za gothiky měly svou dobu rozkvětu. První vy- obrazení pultu nalezáme už v V. století po Kr. ve vatikánském rukopise Vergila. Během doby pult stal se předmětem uměleckým a luxusním. — V téže revui rozepisuje se-M. Landau o slarýchknihov- nách, jejich přátelích i neprátelích. Nepřateli kniho- ven jsou vydavatelé, kteří knihovny přímo zapla- vují, ale sami dodávají exempláře na papíru, který ne- může přetrvati ani desítiletí, natož staletí. Přírost literatury za léta 1851—1855 zpotřeboval pouze 106 stránek, za léta 1866——1870 už 442 stránky a za rok 1886—1890 docela přes 1000 stránek bibliografického katalogu! Dle učeného B. G. Struve měl už Adam hstý druh bibliotéky. Starozákonní Židé psali tolik knih, že je až Šalamoun ze psavosti káře. Stará Pi- sistratova knihovna v Athénách byla zavezena Xer- xem do Persie. Římští králové nebyli bibliofily. Po dobytí Karthaga darovali tamější knihovnu svým africkým spojencům. Nejslavnější knihovna staro- věká byla alexandrinská, čitající okolo 700.000 svaz- ků, jež kolem r. 389 ve vojně zničena. Týž osud stihl knihovnu v Kahýře (r. 1067). Mohamedáni byli horlivými sběrateli knih. Starodávný knihkupeo

Kristus Vergil M Landau B G Struve Adam Atény Xer Persie Kartágo svazk

25 article

Abelkesím zařídil jakousi půjčovnu knih pro chudé studenty. Roku 826 byl v Kahýře bibliotekář Osman pro nedbalost a nešelrné zacházení s knihami se- sazen, jiný odsouzen k náhradě ceny knih, které po- tají z knihovny prodal. Ve Španělsku za vlády Arabo byla Cordova hlavním trhem knihkupeckým. Ze- mřel-li učenec, byla jeho knihovna převážena do Cor- dovy a tam prodána. Při dobytí Granady spálili kře- sťané na 5000 svazků arabských. Zvyk páliti knihy obsahem nepřátelské datuje se už od Platona, jenž stěží jen dal se odvrátiti od úmyslu, spáliti knihy Demokritovy. Středověk v praxi této slatečně po- kračoval.

Cordův Platon Demokritův Španělsko Coro Granada

26 article

* Das litterarische Echo přináší přehled maďarské literatury za rok 1902. Loňská produkce byla chuda, jakou už dávno nebyla. V po- předí románové tvorby stále ještě Jokai. Jeho po- slední román „Náš Polák“ zanaší do doby bojů o svo- bodu maďarskou. Polský žid. mladý Don Juan, pro- žije bouřlivý román lásky, ale obětuje lásku i život pro víru otců. Vedle tohoto je pouze jediný ještě ro mán hoden zmínky: Malonyaye „Honba na medvědy.“ Chudá dívka ze Sedmihradska má být zavlečena za maitressu k cizímu nástupci trůnu, odolá všaka vezme si chudého selského synka za ženicha. Ještě dvě, tři sbírky noveli uzavirají přehled tamější pro- dukce prosaické (loňské) v Uhrách. I v dramatě je úpadek. Největší úspěch (jen v četbě, ne na divadle) mělo veršované drama „Otroci“ od Palágyiho,je z doby římských císařů; vedle toho „Kain“ od Vero (fraškáře, jenž svým vážným dramatem maďarské *) „Neystarssi České zřizeni vojenské, sepsané na rozkaz Krále Wáclawa od pana Hájka z Hodětína“ Rukopis nalezen Palackým v pražském archivě a vy tištěn ve vydání „Časopis Společnosti wlast. Museum v Čechách“ 1828 obecenstvo na nejvýš překvapil) a „Královnu Tagmu od E. Rákosiho Mr. Penn

Polák Juan Kain Hájek Palacká Rákosi Sedmihradsko Uhry Hodětín Čechy Vero Neystarssi Český zřizit

28 article

* Církevní dějiny pro střední školy. Sepsal prof. Šimon Pokojc. Nákladem Höfra a Kloučka v Praze. Praktická pomůcka učební schválena ordinariatně ministersky, určena zastoupiti místo vyloučených spisů Drozdových * Václav Brožík. Prémie »Zlaté Prahy«. Nakl J. Otto. Sešit 17. obsahuje následující reprodukce »Jaro na vsi«, »Narození Páně«, »Ludvík XIV. kardinála Richelieu«, »Milostný dopis«. I.— II. * Jaroslav Vrchlický. »V sudě Dioge nově«. Komedie o jednom jednání. Dramatícká dlla sv. IV. Třetí vydání, s podobiznou básníkovou dle malby Jana Stvky. Nakl. F. Šimá ček. * Časopis Musoa král. českého. 1903. Redaktoi- Frant. Kvapil a Čen. Zibert. Ročn. LXXVIi Sv. a I. a II. V Praze. Nákladem Musea. V obsahu řada článků literárně historických.

profesor Pokův Drozdův Brožík Otta Páně Ludvík XIV Richelieu Vrchlický Stvka František Praha

29 article Národní hospodář.

Národní hospodář. Několik slov o novém tarifu. V úřadním listé ministerstva železnic ze dne 17. února, č. 20., oznamuje c. k. priv. ra- kouská severozápadní dráha jménem zúčastně- ných dráh, že dnem 1. dubna 1903 v platnost vstoupí nový tarif, díl I., obsahující v šeobee- ná ustanovení pro dopravu mrtvol živých zvířat a zboží v obvodu zúčastněných dráh, oddělení A, re- glementární ustanovení. Tarif tento tvoří svými předpisy právní podklad pro veškeré smlouvy dopravní, které za předmět mají dopravu některého z uvedených předmětů v obvodu ra- kouských, uherských a bosensko-hercegovskýeh dráh, v něm stanoveny jsou podmínky, za jakých dráhy přijímají zboží k dopravě a jaké závazky při tom na se berou. Neznalostí těchto předpisů trpí naše obchodnictvo měrou neobyčejnou, ve- liké jsou sumy, které do roka dopravující obe- censtvo ztrácí tím, že nezná a tudíž nezacho- vává předpisů a podmínek, dle kterých se řídí posuzuje smlouva dopravní podáním zboží k do- pravě, s dráhou uzavíraná. Odmítnuté reklamace poučují sice poškozené, ale příliš pozdě a útraty tohoto poučení jsou příliš vysoky. Chceme tudíž upozorniti naše obecenstvo v čas na tento nový tarif a na význačnější změny a novoty, jím za- vedené.

30 article

Celkové sestavení tarifu zůstalo téměř ne- změněno. Jako stejnojmenný tarif ze dne 1. ledna 898, který zavedením nového tarifu dnem 1. dubna 1903 pozbývá platnosti, obsahuje nový náštarif především dopravní řád ze dne 1. ledna 1893 se všemi dodatky, doplněný všeobecnými dodatečnými ustanoveními, kterými dráhy před pisy dopravního řádu doplňují nebo interpre- tují. Dodatkem pak připojeny jsou: I. Ustano- vení pro dopravu živých divokých zvířat, včetně živé zvěře. II. Předpisy pro objednávky vozů. III. Nařízení c. k. rak. ministerstva obchodu ze dne 1. srpna 1893. (ř. z. čís. 126), týkající se úpravy dopravy výbušných látek po dráhách. IV. Abecední seznam předmětů, uvedenýchv příloze B k dopravnímu řádu, které jen pod- mínečně jsou připuštěny k dopravě. V. Sesta- vení poznámek pro nákladní listy, jiehž znění jest v tarifu, dílu,l, předepšáno, a VI. předpisy pr. kladení otevřených nákladních vozů. Tyto poslední předpisy jsou zde poprvé uveřejněny. doposud byli zasílatelé odkázáni na stanice, kte- rým bylo nařízeno zasílatelům na požádání dáti nahlédnouti ve své služební instrukce pro kla- dení otevřených vozů.

I . Ustano

31 article

Hlavní a nejdůležitější čásť tarifu tyoř ovšem uvedený dopravní řád se všeobecnými dodatečnými ustanoveními — abeceda doprav ního práva. Čásť tafo ukazuje proti posavadnímu tarifu nejvíce změn, dobré -1/4 dodatečnýchi usta- novení byly přepracovány, změněny nebo do- plněny. Poněvadž redakce tarifu tohoto ležel výhradně v rukou dráh, není divu, že předse- vzaté změny mají především za účel veškeru dráhám nepříznivou interpretaci dopravního řádu vyloučiti a posťavení dráh pro případ processu upevniti. Veškeré rozsudky, které v posledních létech ve sporech, dopravy se týkajících vyšly a následkem nejasnosti nebo nedostatečnosti do- pravního řádu nebo dodatečných ustanovenív neprospěch dráh vyzněly, nálezly při redakci nového tarifu povšimnutí a zreadlí se v provede- ných změnách. Jest nyní na obecenstvu, aby osvojilo si tyto právní předpisy, předem již tak jednajíc, by nemohly mu býti namítány předpisy, jichž neznalost nebo neporozumění mu škodu přináší. Vůči novotám chová se nový tarif zdrže- livě. Státní železniční rada podala sice r. 1897 ministerstvu železnie na základě referátu c. r. Vojtěcha Kocourka celou řadu odůvodněnýcha přesně formulovaných návrhů, z těch však v novém tarifu nalézáme jen nepatrné stopy. Vět- šina jich prohlášena dráhami za nepřijatelnou a z těch několika málo, na které dráhy přistou- pily, nedostaly se ještě všechny na své trnite cestě kancelářemi dráh a ministerstva ke svému cíli — skutečnému provedení.

Kocourek

32 article

= čka.

33 article

Upozorníme několika slovy na význačnější novoty, novým tarifem zavedené, pokud splňují některá přání obchodních kruhů nebo týkají se přímo hmotných zájmů zasílatelů Dodatečné ustanovení VII. k § 54. dopr ř. zní: „(1.) Přeje-li si zasílatel, aby byl zpraven o vyplacení nákladního listu, nechť přiloží k ná- kladnímu listu lístek, oznamující přijetí zbož dle připojeného vzoru H a v nákladním listu nad adresou poznamená; „Oznámení přijetí zboží“ (2.) Lístek, oznamující přijetí zboží, mus býti koupen u některé pokladny dráhy podací budiž zasílatelem na přední i zadní straně vy plněn a opatřen poštovní známkou pro zaslán (3.) Po vyplacení nákladního listu stanice dodací opatří lístek, oznamující přijetí zboží svým denním razítkem a dá ho na poštu, i tehdy když není vůbec frankován nebo jen nedosta tečně, nebo není řádně vyplněn. (4.) Za následky opomenutého, opozděnéh nebo nesprávného zaslání lístku s oznámením dráha neručí.“ Lístek, oznamující přijetí zboží, jest vlastně obyčejný korrespondenční lístek, na jehož zadní straně předtištěno, že nákladní list k zásilce, za- sílatelem označené toho dne, který v razítku stanice dodací jest udán, byl adresátem vyplacen zpět.

34 article

Tato novinka, zavedená úplně dle vzoru fran- couzských „avis de livraison“, umožňuje ob- chodnictvu, že zasílatel snadno a rychle se doví, že zboží, zaslané adresátem, bylo přijato — novinka tedy zajisté praktická a vítaná, jenom že poměrně drahá. Stojíť lístek, oznamující při- jetí zboží, kromě poštovních známek, 20 ha- léřů, kterýmžto obnosem dávají si dráhy za- platiti mimo velice nízké výrobní ceny lístku pra- nepatrnou práci, kterou má stanice dodací s opa- třením lístku razítkem a podáním na poštu — neberouce naproti tomu ani ručení na se, že lístek bude vůbec, nebo aspoň v čas a správně dán na poštu. — Méně vílaným může se státi nové dodatečné ustanovení VIII. ku § 58. dopr. ř., které zní: „Všechny předměty, které se snadno roz- bíjejí, jako: sklo, porcelán, hlíněné zboží, dále všechny předměty, které se snadno roztrousí, jako: plody, zelenina, kamení, dále zboží, které by mohlo jiné předměty znečistiti, jako: uhlí, vápno, popel, hlína, zemní barviva, jsou vylou- čeny z dopravy jako zboží kusové,*) nejsou-li Budoucnost ukáže, jak daleko půjdou dráhy v praxi u výkladu tohoto ustanovení, dle něho by na př. 3000 kg cihel nebo tašek jen tehdy bylo k dopravě přijato, kdyby zboží to bylo řádně v bednách a pod. zabaleno. Železniční tarif pro říši německou je v tom ohledu mnohem liberál- nější, připouští zboží snadno se rozbíjející k do- pravě bez obalu již při množství 1000 kg nebo při zaplacení dopravného za toto množství, roury pak z hlíny nebo kameniny vůbec bez obmězení. Uvedené ustanovení, stěžující zejmena značně obchod s méně cennými výrobky z hlíny a pod., nedá se udržeti, potřeba obchodu musí přinutiti dráhy, by učinily ústupky stávajícím poměrům obchodním, nelpíce na stanovisku jen podmí- nečně oprávněném.

livraison ha kg

35 article

Upozorniti dlužno dále na dodatečná usta- novení IX. k § 68., I. a IV. k § 69 dopr. ř., v nichž vyslovena zásada, že zboží, které bylo dle předpisu dopravního řádu nebo tarifu příjem- cem samým z vozu vyloženo, musí býti též ihned z nádraží odvezeno. Dráha přijímá zboží takové na sklad jen po zvláštní úmluvě a nepřiznává mu osvobození od placení skladného pro prvé dny jako jinému zboží, drahou samou vykládanému. Uvedená zásada odpovídá sice duchu dopravního řádu a nalézá své vysvětlení ve složitosti otázky, kdo a v jakém rozsahu má ručiti za zboží, jeho množství a neporušenost, když příjemce sám již je s vozu vyložil a tudíž s ním manipuloval, pak je ale na dráze nechal ležeti. Dráhy nebyly posu v tom ohledu přísnými aniž to komu přinášelo škodu a není tudíž příčiny proč by posavadní li- berální praxe měla ustoupiti praxi přísnější a ze- jměna pro větší odběratele s nepříznivými ná- sledky spojené. To snad uznaly i dráhy samy. připojujíce k uvedenému poznámku „pokud neni zvláštními předpisy něco jiného stanoveno“. čímž na jevo dávají ochotu z uvedené zásady činiti výminky.

36 article

Značného přepracování doznala dodatečná vstanovení k § 61. dopr. ř., pokud jednají o ná- rocích pro nesprávné nebo nevýhodné užití sa- zeb. Změny a doplňky jsou téměř vesměs ob- chodnictvu příznivy a jsou — budiž pravdé dán průchod — výsledkem vlivu ministerstva želez- ničního na redakci tarifu. Tendence ustanovení těch směřuje k tomu, aby při možnosti více saz- bových kombinací dopravující obecenstvo mohlo činiti nárok na kombinaci nejlevnější t. j. bylo-li užito dráhou kombinace obecenstvu nepřízn- vější, aby dodatečně mohlo býti žádáno vrácení rozdílu dopravného. Výminky připuštěny jen, kde samo přání stran nebo jiné závažné dů- vody nutily užíti kombinace nepříznivější, ský- tající však jiných výhod pro zasílatele, na př. zvlášť rychlá doprava při živých zvířatech, pře- depsání určitého celního úřadu, jemuž zásilka musí býti předvedena a pod. Jinak však vyslo- vují dráhy ochotu vrátiti rozdíl dopravného i tehdy, když zasílatel sám v nákladním listu pře- depíše užiti přímé sazby, dodatečně pak žádá užití levnějších sazeb nepřímých, kombinovaných po téže cestě, po které se zásilka ubírala. Četné jiné změny a doplňky tarifu snaží se odstraniti pochyby a nesprávnou interpretaci, ne- měníce věcně na dosavadních předpisech ničeho, nebo jen velmi málo, a nepřinášejíce nijakých pronikavějších novot nebo výhod pro obchodni- ctvo a jeho potřeby.

37 article

Při podávání návrhů na opravu všeobecného tarifu žádáno státní železniční radou (návrh čle- na Scholze z Plzně), aby § 7. dopr. ř., jednající o uveřejňování tarifů, doplněn byl předpisem, že nové tarify mají býti nejen 6 neděl před jich zavedením publikovány, nýbrž v té době též ve stanicích ku volnému nahlédnutí vyloženy a do prodeje dány. Nový náš tarif žádaný doplněk ne- přináší, ale návrh železniční rady nevyzněl na prázdno — tarif dnem 17. února nejen v úřad- ním listě publikován, nýbrž týmž dnem i skutečně dán do prodeje a možno jej obdržeti u zúčast- něných drah přímo nebo prostřednictvím stanie. Tím přerušena posavadní nesprávná a neomlu- vítelná praxe, dle které dráhy zavedení nových tarifů sice vždy v zákonné lhůtě 6 neděl napřed v úřadním listě publikují, tarify samy však, nejsouce s tiskem jich v čas hotovy, teprve den, dva dny před vstoupením jich v platnost, ba mnohdy i teprve několik dní po tom, kdy jižv platnost vstoupily, dávají do prodeje. Ba i samy stanice neobdrží nové tarify dříve, takže obchod- ník ví jen, že dne toho a toho vstoupí v platnost nový tarif, neví však, co přinese, zda zvýšení či snižení sazeb, zda jiné změny, a stojí tu úplné bez rady a pomoci, nemaje v přechodní době pro závěry svých obchodů nijakého určitého pod- kladu. Doufejme, že dráhy nastoupenou cestu neopustí a že včasné vydání tohoto tarifu nezů- stane ojedinělým.

Scholz Plzeň

38 article

Třeba ještě připomenouti, že jak se ostatně v Rakousku samo sebou rozumí, nový tarif vydán jest pouze německy. Roku 1894 navrhl sice ve státní železniční radě p. Vojtěch Kocourek, aby tarif, díl I., obsahující všeobecná ustanovení pro dopravu, byl vydáván též v ostatních zemských jazycích, návrh jeho však nepřijat, tím méně pak doporučen vládě. Důvody proti mají vídeňské vlády ovšem hned po ruce: již nyní prý vyžaduje každé vydání nových tarifů nebo dodatků, ne- *) rozuměj: pod 5000 kg na jeden nákladní list proti rozbití, roztrousení nebo proti možnosti zne- čistění jiných předmětů chráněny obalem nebo zavázáním.“

Kocourek Rakousko kg