nickým ostrovu na Velké Něvě za účastenství prince Alexandra a princezny Eugenie Oldenburské vysvěcena, policejní ředitel o polednách snažil se na schodíšti zjednati místo princezně, aby mohla se svým chotěm dostati se kypovozu. Tu přistoupil ke generá- lovimladík ve fraku a vystřelil dvě rányz revolveru, které zasáhly hlavu a prsa policejního ředitele. Ihned vrhl se princ Alexlandr na útočníka, srazil ho ranou pěstí k zemi a pobočník princův roz- polil šavlí útočníkovi hlavu. Útoč- ník byl ihned mrtev. Generál zemřel, sotva byl dovězen na kliniku.« Z Petrohradu, 3. ledna, (K. k.) Zavr až- dění městského hejtmana z Launiců považuje se ve všech kruzích za pomstu za události v Tambově, kdež byl šl. Lau- nic málo oblíben a kde si jako guverner často počínal drakonicky přísně. V Petrohradě byl po- važován šl. Launic obecně za muže s prave- dlivého. Byl ctěn jako gentleman, a byl svými podřízenými milován. Večer byly zatčeny mnohé osoby. Zatčení souvisí, jak se zdá, s atentátem.

Denní zprávy. — Foerster Jozeř st. mrtev! Mezi hüdební- mi kruhy, v nichž Foerster Josef st. věkem i působnosti platil za patriarchu, překvapí truch- livá zpráva o jeho úmrtí, byť dosáhl požehna- ného věku 74 let. Foerstrem odchází hudebnímu světu českému zjev nad jiné pozoruhodný, vy- nikající varhaník, dirigent, skladatel a spiso- vatel zejména v oboru hudby duchovní nad jiné povolaný. Z dlouholeté činnosti jeho, jejíž po- čátky spadají do let padesátých minulého sto- letí, z prvu byla to výhradně činnost varhanická, kterou započal v cistercianském klášťeře ve Nyšším Brodě, později v různých chrámech v Praze, když krom toho, jevě vzácnou techniku. povolán byl za třetího učitele na varhanické škole v Praze. Před čtyřiceti léty stal se profe- sorem elementárního zpěvu na konservatoři pražské, kde v r. 1881 svěřeno mu i vyučován hudební theorii. Vedle této učitelské působnosti stal se před dvaceti léty i ředitelem kůru při pražském dómě, kde působil až do dnů svého ochuravění, vycvičiv si sbor kůrový na vzácnou výši dokonalosti. Jako spisovatel mime četná jiná díla, zu- stavil po sobě důkladný, moderně založený spi „Nauka o harmonii“ a řadu skladeb rázu církev- ního, sborů a responsorií. Jako dirigent vynika pěstěním ryzí hudby duchovní, zvláště zpěvu gregoriánského a zavedením mnobých reforem, jak je byl seznal v cizině. Po stránce umělecké výkonnošti až de pozdního věku vyznamenával se mistrnou, dokonaleu hrou na varhany. Ze- snulý byl otčem známého hudebního skladatele a kritika Bohuslava Jos. Foerstrazla tchánem operní pěvkyně pí. Berty Foerstrové-Lautererovy. Kruhy hudební uchovají jméno jeho povždy v čestné pamětil lnsmizegxs

— Bulharský major v. v. Stojče Kambure zemřel tyto Hny v Praze, byv raněn mrtvicí. Ze- mřelý byl nadšený Slovan, který s neobyčejnou láskou přilnul k nám Čechům, usadiv se mezi námi, aby z bezprostřední blízkosti seznámil se s naším veřejným životem, jmenovitě aby po znal naše zemědělství, jemuž se chtěl po ná- vratu do své vlasti věnovati. Horlivě sbíral ma teriál k budoucímu svému novému povolání jezdil po Čechách, kde navštěvoval naše hospo- dářství a kupoval různé předměty pro svůj statek v Bulharsku. Leč nelítostná smrt zkosila živo bulharského junáka, kterému popřála žíti v dešt kulí na válečném poli slivnickém. Zemřel teprve 42 roky stár. Pohnutý život, bohatý na tragické události od samého dětství, kdy jako hošík prchal s rodiči před barbarskými Turky, zav osvo- bození v r. 1878, těžká vojenská povinnost při politických obratech vevlasti při sjednocení Rumelie s knížectvím bulharským a revoluce proti Battenbergovi rozrušily nervy jinak stat- ného muže tou měrou, že objevily se již loni záchvaty mrtvice, které díky okamžité lékařské p moci a klidu nemocného na čas minulý i zdálo se, že ohrožené zdraví se vrací do svých nor- málních kolejí. Byl to jen zdánlivý klid před no- vou erupcí, které junácký Stojče Kamburov rá- zem podlehl. Budiž mu naše česká země lehká, St. P. již tak vřele miloval!

— Výlevem nejnižší rozkacenosti a spouští nejtopornějších nadávek odpovídá nám dnes orgán české strany agrární na včerejší naši nej- šetrnější kritiku jeho polemické methody. Z ja- kých, myšlenkám slušného péra odlehlých kon- čin čerpá svou dnešní odvetu, vidno z toho, že projednává »údy těla«, spílá »nevzdělahosti. fosilnosti, marasmu, senilnosti, slaboduchosti pokračující paralysy, popletenosti, bezhlavosti duševní zbrklosti« atd. atd. Pojímáme takový projev agrárního denníku za plně platný atest nikoli chudoby, ale duchovního bohatst v jeho, leč blíže zabývati se jím bude možno teprve, až také pro projevy tohoto druhu někdo zřídi počeřovací stanici.., Spokojujeme se pouhým pokrčením ramen, ale osobní, aniž jaké jiné sprosťáctví mezi své zbraně nepočítáme rádi v tom ohledu zůstavujeme publicistický primát — »Venkovu« . . . Tady je nesporná doména agrárního denníku, »duchovního živitele Prahy.«, — Dnešní schůze klubu voličů novoměs- ských zahájena bude o 8. hodině večer v dol ním sále restaurantu Choděrova, Ferdinandova třída. Na pořadu jest rozhovor »0 politické si- tuaci«, jejž zahájí pp. poslanci prof. Fr. Novotný a Václav Březnovský. u — Osobní. Arcivévodá Karel František Josef při- jel dnes ráno z Vídně do Prahy. — Kde uschován je základní kámen pomníku Palackého? Tato otázka namane se mnohému čtenář zprávy v dnešním ranním čísle o pomníku Palackého ve které se praví, že základní kámen, položený slav- nostně dne 18. června 1898 na náměstí Palackého, byl potom vyjmut a u obce pražské uschován. V zájmu pravdy a správné informace veřejnosti sděluji, že s kamenem od jeho slavnostního položení nebylo hnuto. Jest uložen ve zděné jímce, přikryté mohutnou žulovou deskou a poloha jeho jest přesně zaměřena.

Každodenně tisíce chodců přejde nad ním. V Praze, 4. ledna 1907. S veškerou úctou Ludvík Čížek, měst stavební rada. — Poučení paládeže dospívající. Jest zajisté jednou z největších vad dnešní výchovy, že nechává se mládež dospívající beze všeho poučení o otazce tak důležité, jako jest život pohlavní. Není potom divu, že dochází se k výsledkům, které čím dále tím více zarážejí. Předčasná dospělost, ne li namnoze vy- žilost, podrážděnost a ochablost mládeže v letech, kdy měla by teprve začíti žíti, jsou následky velmi smutnými. Kolik škody pak způsobí nevědomosto vzniku a významu chorob pohlavních, dovedou oce- niti pouze lékaři. Dodnes však vyhýbají se poučení mládeže v příčině této jak rodiče, tak i škola. Rodi- čům po veliké většině chybí opravdová k tomu způ- sobilost, namnoze pak brání tomu i stud; škola pak rozřešení otázky té dosud se vyhýbala. Vážný krok učiněn byl v tomto směru v posledním čísle časo- pisu »Výchova tělesná«, určeného tělesnému vývoji mládeže, jenž přinesl proslov mládeži dospívající obsahující celkem vše, čehož jest třeba mládeži po- vědíti. Proslov jest psán velmi šetrně a opatrně takže bez obavy může se dáti dospívající mládeží do ruky. »Výchova tělesná« vychází v Brně jednou za měsíc. — Dary. České dětské nemocnici věnovali: okr. výbor na Mělníku 30 K, pan prof. MUDr. Horba- czewski, c. k. dvorní rada 10 K, pan Josef Mandel- baum na Král. Vinohradech č. 1254 10 K, pan Jose Karel, c. k. vrchní inspektor v Praze—II. 1564 30 K p. t. purkmistrovský úřad v Karlíně 100 K, p. pro MUDr. J. Deyl, c. k. universitní profesor 20 K, »Pa cifik« 4 K. — Voda na Vltavě následkem oblevy stoupla dnes o B cm.

— Přarůšená doprava. U povozu s nákladem ledu kočího Váciava Benedikta vysmeklo se zadn kolo v Eliščině třídě a než byl náklad z kolejí od- straněn, byla doprava na elektrické dráze v těchto místech přerušena. — Přes tři čtvrti hodiny byla přerušena doprava na Palackého mostě, kde se vy smeklo kolo u povozu Frant. Švejdy s nákladem mouky. —Pěkný »cukr«. Na trh v Novém Jičíně přišla dne 24. prosince k selce, prodávající husy, neznámá žena a koupila si od ní na svátky dvě husy, jež si hned vzala k sobě. Nezaplatila jich však, nýbrž odevzdala selce řádně zabalenou homoli cukru s podotknutím, že si dojde pro peníze, husy zaplatí a homolí cukru pak si vezme. Selka proti tomu ničeho nenamítala homoli cukru u sebe ponechala jako zástavu. Jelikož se však kupující žena dlouho nevracela, bylo její chování podezřelé a upozorněn na něj i strážník. který konečně homoli cukru otevřel. Místo cukru na- tezl však v papiře — čerstvou hlínu.

— Vypůjčil si povon i s potahem a provozovl povoznictví na svůj vlastní vrub. Rozmarný kousek provedl včera dosud neznámý pachatel, který připravil o všechen rozmar povozníka Jana Radostu z Nusl č. 199. Radosta provozoval v těchto dnech povoznictv s ledem. Od časného jitra až do soumraku vozil led a sice do lednice pívovaru „u Primasů“. Včera v po- ledne složil náklad a odešel do pivovaru pro známku na nový povoz ledu. Chvilku se tam zdržel a mezitím připravil mu kdosi mrzuté překvapení. Vystoupil na povoz, práskl do koní a odjel. Mezitím co Radosta běhal po náplavkách a hledal svůj povoz, provozoval neznámý muž povoznictví na svou pěst, a sice v Žiž- kově. O 6. hod. večerní tento povozník zanechal Ra- dostův povoz na Žižkově náměstí v Žižkově a vzdáli se Koně stáli tak dlouho, až jeden z nich mdlobou klesl na dlažbu. Dělníci Frant. Brabenec a Ant. Remek pomohli koni na nohy a odvedli je k žižkovské stráž- nici. Na povoze byla upevněna tabulka majitelea umožnila tak pátrání. Telegraficky oznámeno do Nuslí, že se potah Radostův nalezl. Radosta běžel radostně do Žižkova a vysílené koně převzal. Pátrání po ne- známém povozníkovi bylo zahá jeno.

— Zjištěné jméno náhle zemřelé. Dne 28. prosince byla na černokostelecké silnici u stšanských hřbitovů neznámá žena stížena chrlením krve a zemřela dříve, než se jí dostalo lékařské pemoci. Včera dostavila se na žižkovskou strážnici Marie Jůzová v demě č. 103 v Žižkově bydlící a sdělila, že sousedku 43letou Rů- ženu Stumpfovou již dlouho neviděla. Dle šatů zmí něné náhle zesnulé poznala Jůzová, že byla to Stumpfová. — Zabil svou ženu. V Medlově u Židlochovic na Moravě zavraždil dne 29. prosince 65letý Jakub Po- drážka svou o dva roky starší manželku Annu. Vrah byl zatčen a dopraven k soudu. Příčina jeho činu se nesděluje. — Boty z kůže kočáru. Ta je prý lepší, než dobře vydělaná juchta a zejména hodí se k výrobě holinkových bot. A tak touha po kůži z kočárové střechy přivedla zloděje do cihelny Klamovky, kde v nocí na včerejšek celou střechu kočáru vyřízli. Ráno majitel zděšením spráskl rukama, když viděl kočár v negližé. Zloději kůži prodali dvěma obuvní- kům v Košířích. Náhodou byla však vypátrána zlo- dějská společnost dříve, než ševci vůži mohli na ho- linkové boty zpracovat. Kůže byla jim zkonfiskována a zloději putovali za mříže. Jsou to: 21letý Václav Krejča z čís. 371, 19letý Antonín Drážka a Václav Sochürek z č. 129 na Smíchově.

— Pokus vraždy ze msty. Ke krvavé události v rodině poštmistra Nitschmanna ve Vítkovicích, o níž jsme se ráno zmínili, sděluje »Ostrav. Denník« : U poštovního úřadu ve Františkově ulici ve Vítkovi- cích zaměstnán byl již asi 13 měsíců pošt. oficiant Josef Vreweger, jenž netěšil se však valné oblibě svého chefa, neboť ve službě nebyl spolehlivý. Ne- zřídka došlo mezi poštmistrem Nitschmannem a po- štovním zřízencem k nedorozumění a Vieweger byl velmi často napomínán. Napomínání zůstalo však bezvýsledné a poštovní zřízenec den ze dne konal službu s větší nedbalostí. Před několika měsící, když opět došlo mezi poštmistrem a jeho zřízencem k hádce, vyřkl Nitschmann urážlivý výrok a od toho okamžiku pojal Vieweger úmysl, že se pomstí. Ne- zůstalo pouze při úmyslu. Několikrát podal Vie- weger na poštmistra různá udání na poštovní ředi- telství v Brně a konečně docílil, že do Vítkovic se dostavil poštovní inspektor dr. Rodler, jenž revidoval pošťovní úřad. Vyšetřováním pak byla zjištěna na- prostá bezpodstatnost udaní a zároveň se vyšetřilo, že udání učiněno bylo ze msty. Výsledek tento ne- zastrašil však Vlewegra, jenž nabyv přesvědčení, že nemůže se tímto způsobem pomstit nenáviděnému chefovi, umínil si, že pomstí jinak. Z horečného pře- mýšlení o způsobu pomsty vznikl vražedný záměr. Že se k němu delší dobu připravoval, vysvítá z okolností, že dal si opraviti kladívko, které našel v úřadovně. Kladivko stále měl na svém stolkua četní svědci vypravují, že v okamžiku, kdy se cítil nestřežen, uchopil je a mával jím divoce. Službu konal, ale se šefem nevyměnil téměř ani slůvka.

Napjatý poměr mezi oběma muži potrval až do po- sledního okamžiku, ale k výstupu nedošlo. Ve středu po úřadních hodinách odebral se poštmistr Nietsch- mann o 9. hod. več. do svého soukromého bytu v poštovní budově a zasedl ke připravené večeři. Pojednou objevil se v jeho bytě Vieweger a oznámil mu, že poštovní inspektor dr. Rodler, jenž dosud meškal ve Vítkovicích, přeje si s ním okamžitě mlu- viti a vzkazuje mu, aby se dostavil do úřadovny závodní pošty; jedná prý se o důležitou záležitost.

Poštmistr Nietschmann, jenž netušil ničeho zlého, povstal okamžitě od stolu a odebral se do úřadovny závodní pošty, kdež bylo mu však k nemalému pře- kvapení oznámeno, že nikdo pro něj neposlal a že dr. Rodler téhož večera tam vůbec nebyl. Děsnými předtuchami puzen, chvátal poštmistr rychle ke svému příbytku. Když olevřel dveře u chodby svého bytu, naskytlo se jeho pohledu hrozné divadlo. Na prahu předpokoje ležeta v trato- lišti krve jeho manželka s rozbi- tou lebkou. Poštmistr Nietschmann způsobil hned poplach a sbíhající se obecenstvo přivolalo rychle lékaře dra. Mandla, jenž konstatoval, že ne- bohé ženě rozbita byla lebka třemi ranami, zasa ze- nými tupým nástrojem. Na jeho rozkaz dopravena byla smrtelně zraněná žena do závodní nemocnice, na její uzdravení není však naděje. Choť poštmistrova, Matylda Nietschmannová, byla teprve 27 roků stará a za poštmistra Nietschmanna provdala se před dvěma lety. Jakmile spáchal zločin v bytě pošt- mistrově, vyřítil se Vieweger na ulici a hnal se do polí. V ruce třímal revolver, několikráte se zastavil a v zoufalství namířil si na hlavu. Ale nedostávalo se mu již odvahy, aby spáchal samovraždu. Zatím oznámen byl čin četnactvu, které jalo se pátrati po vrahovi. Vieweger však vypátrán nebyl. Teprve včera ráno dostavil se na četnickou stanici a sám se udal.

Oznámil, že vyšed s poštmistrem z poštovní budovy, odloučil se od něho a po chvíli se vrátil do jeho bytu. Zaklepal na dvéře a když mu paní otevřeta, uhodil ji beze slova třikrát připraveným kladívkem do hlavy. Potom uprchl. Vieweger, jenž jest 24 roků stár, narodil se v Něm. Chtavé u Raliboře a jest příslušný do Raduně u Opavy. Četnictvo dopravilo jej k okresnímu soudu v Mor. Ostravě. — Srážka vlaků u Orlové zaviněna byla, jak sděluje železniční ředitelství, tím, že nákladní vlak jedoucí k Bohumína, opustil nádraží dříve, nežli měl. Na zástávce Orlové předepsáno měl křižování s ná- nákladním vlakem, jedoucím opačným směrem, načež teprve po písemném svolení, které by se bylo doru- čilo vůdci vlaku a strojvůdci, směl opustiti nádraží. Z neznámé dosud příčiny zmíněný vlak v Orlové křižování nevyčkal a bez písemného svolení z ná- draží vyjel, čímž srážku na trati zavinil. Divným věak je, že při výjezdu nebyl povolanými k tomu orgány zadržen. Při srážce bylo 9 vozů úplně ron- tříštěno, kdežto 11 poškozených a oba parní stroje dají se ještě opraviti. Škoda srážkou způsobená od- haduje se na 50.000 K. — Úraz starého dělníka. V chemické továrně dra. Boh. Grüna v Bubenči č. 133 zaměstnaný 6 roků starý dělník Frant. Slušný, vezi včera na dvou kolovém vozíku sud s 200 kg barvy. V Plettově ui u Mauthnerovy továrny v Bubenči starý dělník na kluzké cestě se smekl, upadl, sud sjel s vozíkua narazil na Stušného, jemuž pravou nohu zlomil. Po první pomoci lékařské byl stařec odvezen do vše- obecné nemocnice.