Ročník XXXXV.

V Praze, v úterý dne 20. června 1905

Číslo 167.

Fa ranní n odpol. Hisey předplacíi ser r Prave v administraei něivrt leta . . . . 6 K —h s dvají donáškou v rli nant leta . . . . 7 K 6ok ve úilislkáchi n něsíe . . . . . . 2 K 30 Poštou: nant lels . . . . 9 K ooh s dvojí zisilkou na něsle nětnt leta . . . . 11 K so

Královský průvodní list vládě Fejérvárově. Patrně byli si v rozhodujících kruzích ví- deňských úplně toho vědomi, jaký neblahý dojem, ba jaké pohoršení vzbudí v národě ma- darském, odrostlém dávno všemu poručnictví, nastolení v Pešti uherské vlády, která ne vy- Hla z vůle národní, vyjádřeně většinou zstupitelstva národního. Od třiceti osmi let při- vykli Maďaři pouze vládám parlamentním, které vybrány jsouce z většiny sněmu uherského, mznávaly, že život jejich podmíněn jest pod- perou této většiny, kteréž jsou z celé své poli- tiky zodpovědny. Pozejíří ponejprv představí se sěmu uherskému vláda, nevzavší původ svůj z vůle národa, nýbrž výhradně jen z vůle krá- kvské, vláda starého vojína, »brdiny od Solfe- raa« barona Gézy Fejérvára a několik ministeriálních úřadníků. Jest ovšem tento baron Fejérváry také Maďarem tělem duší, který jako bvalý ministr honvédů pro věc Maďarstva ne- nálo byl učinil, ale to vše nevyváží na očích vělšiny sněmu uherského jeho vinu, že se pro- pojčil k sestavení vlády neústavní, neparla- nentní a tak oddálil vítězství požadavků oppo- tice ve věcech vojenských asi o rok.

Nuž, aby tento neblahý dojem byl pokud nožná záhy zažehnán, uvedl J. V. krá uherský sám vládu barona Fejérvár tírodům uherským pozoruhodným manife- ntem, v němž vyslovuje »veliké polito- viní své, že nemohl až dosud sestaviti žádné vly z většiny sněmovny poslanecké říš- slško sněmu svého věrného uherského národa, 1 šice proto ne, poněvadž mu u většinu spo- jené strany nepodaly žádného takovéh programu vládního, na základě jehož byl by mohl s úplným klidem svěřiti osud národa vládě, z jejich řad vyšlé. « Požalovav pak nad kormutlivým ztrnutím zákonodárně čin- nosli, z čehož prý Uhrám vznikají nezměrné nravně i hmolně škody — J. V. král uherský nieměně doufá, »že nyní po odstranění vlády menšiny podaří se prostřed- nictvím vládymimo strany stojíe dosici převroucně jím (králem) žáda- ného vyrovnání objevivších se protiv, čimž bude bohda brzy král umožněno, aby jmenoval ke vládě svých milých Uher ministerstvo, vybrane třad většiny« ..

Na to vlastní list králův naznačuje dočasné sta novisko koruny těmito pozoruhodnými slovy: »V oboru reforem vnitřní správy, jskož i národního hospodářství, hle- dim rád oněm návrhům vstříe, ja ké ni většina sněmovny poslanecke učiní; co se pak tkne přání vyslove- ných v otázkách vojenských, tož jsem knim během doby a posléze závazný m prohlášeními vlády v r. 1903 dle nožnosti již přivolil. Avšak naří- tená mnou následkem toho v armádě bpatření, mohla se ovšem se zřetelem na ni zákonná panovničí práva, jakož i na s po- jené s nimi povinnosti, pohybo- vati vždy jen v tom rámci, který nusí býti nezbytně zachován, a by nelrla ohrožena bojovná zdatnost unády, která má pro oba státy nesarchie slejně životní záje m. Král končí přáním, aby se ministerstvu Iejirárovu poštěstilo stykem s politickými stra- nni raziti dráhu k dorozumění v těch t tnačených mezích a tim fedrovati jme- nání vlády větši ny. Na ráz padne každému prozíravému čtenáři hlivní a nejvýznamnější politický bod tohoto hbisetního listu krále uberského v oči : Kdežto

ve věcech vojenských zdráhá se král uherský povolovati Maďarům ještě dále, nežli již povolil do r. 1903 — slibuje z to opposici maďarské, že vyslechne rád její opravné návrhy na poli vnitřn správy a národního hospodářství. — Opravné ty návrhy opposice maďarské na poli národohospodářském jsou pak všemu světu známy a znějí: Roz vá z ání celní a obchodní jednoty Uher s Cislajtánií a podobné hospodář- ské osamostatnění zemi koruny uherské vůči Rakousku zřízením celních šraňků na Litavě, jako jsou mezi Norskem a Švédskem, jehož říšský sněm dnes počne rokovat o konci — unie švédsko-norské, již se Norové po 80 letech tak důkladně nabažili, že ji ve všem klidu, ale také s veškerou roz- hodností Švédsku vypověděli, toužíce po úplne státní neodvislosti pod vlastním, toliko norským králem svým . .. To jest nový úspěch Maďarů, to jest vy- moženost, jakou jim přináší nenáviděný »černo- žlutý hrdina solferinský«, vskutku ale zatím — starý honvéd Fejérváry. Již za audience Košutovy v hradě víden ském proslýchalo se, že prý král, zůstav nepo- volným vůči vojenským požadavkům košutovcův objevil se za to ochotnějším ke koncesím vůč emancipačním a národohospodářským snahám strany Košutovy. Nyní jest pověst ta potvrzena.

Než v jaké situaci ocituje se tímto obratem vláda — Gautschova? Ta přece na- psala na svůj prapor — rozhodný odpor proti všem snahám po rozluce celní a obchodní jed- noty uhersko-rakouské; ta přeee vytkla si za kardinální úkol svůj zachova mezi Uhry a Cislajtanil hospodářský svazek do- savadní a vzdorovat každému pokusu o jeho rozvolnění, poněvadž v rozpoutání hospodářské celní unie mezi oběma »polovinami« mocnářství spatřovala počátek konce politické souvi- slosti jejich. Odtud všechna její politika sle- duje cil zkonsolidovati nějakým vyrovnáním če- skoněmeckým zdejší poměry tak dalece, aby proti Uhrám měla zde k disposici svorný, jed notu celní a dualismus hájící parlament vl deňský. A hle, nyní vyčtou si Maďaři z instalač- ního reskriptu Fejérvárova naději, že v roz- hodujících kruzích zatím již s smiřují s příští rozlukou celní o bchodní mezi Uhrami a Rakouskem, hle- díce blahovolně prTslušným návr- hům opposiční většiny maďarské vstříc . ..

Jaké to překvapení a jaká nepochopitelná dvojakost politiky vídeňských rozhodujících kruhů dýšící zároveň studeně a teple? Nepodobá-li se to úplnému zapření stanoviska zdejší vlády Gautschovy, zapření, po kterém by v normál- ních říších a dobách nezbytně následovala žá- dost — za propuštění zapřeného ministerstva V říši pravděnepodobností však ku podob- nému logickému závěru stěží dojde, nýbrž zde přese všechen zmatek nechá se průchod věcem dál, jakoby se — nechumelilo . . . Než, vraťme se opět do Uher? Jaký dojem učinila tam tato nemalá a v následcích svých zajisté dalsko- sáhlá koncese Maďarům tak blahovolného krále Představme si, aby nám tak bylo kdy králem naším připověděno, že bude rád hleděti vstříe našim návrhům na reformy, týkající [se politické správy, jakož i národohospodářských prospěchů našeho českého království. Avšak v Uhrách — dle docházejících z Pešti zpráv — neučinil kabinetní list králův ze dne 18. června žádného hlubšího a radostného dojmu, naopak panuje tam i po něm nejpříkřejší opposiční nálada vůči nové vládě, a to nejen mezi koalovanými

stranami Košutovsko-Apponyovými, nýbrž i v samé »liberální« straně. Ani tato nechce s novým ministerstvem ničeho míti, nýbrž upíná se prot němu až po bradu, odpírajíc mu všelikou dů věru a podporu svoji. Ba ani mezi magnáty nedochází baron Fejérváry vlídného přijetí, na opak, někteří z nich tak příkře proti němu sočí že před ním i své paláce zavírají! Ano, lze říci, že při svém vstupu jest mi nisterstvo Fejérvárovo národní společností ma darskou téměř boykotováno, vše se ho straní štití jako učiněného neštěstí. Opposiční listy proh lašují, že jestli kdo neni způsobilým smiřovati a klenouti mosty přes propasti, jest to starý »komisní« Fejérváry Všeobecné pak jest mí nění, že ministerstvoto ničeho nedokáže, leda jen sněm uherský zavře a za nedlouho, celé pohořelé se svým posláním zmizí, jako bylo přišlo, nevítáno a neželeno pra nikým.

Moravské smiřovačky. Z podstaty moravských smiřovaček, jak jsme ji vylíčili v minulých článcích, vysvitá jasně: 1. Že ve věcech volební opravy nám naprosto nevyhovují, že mají na věčné časy pojistiti panství Němců pomoch velkostatku, nebo obdařiti nás stálou závislost na konservativním velkostatku. 2. Že ve věcech školských nelz se od nich naditi ničeho, naopak je škody pro české školství; dosavadní jeho utlačování a systematické ničení má pokra- čovati dále a nám má býti uložena povinnost vydržovati zbytečné a jen za účely germani- sačními založené německé školy, kdežto jeden ze životních našich požadavků, česká uni- versita v Brně, má býti nadobro po- chován. 3. Že naše samospráva má zůstat na dále sevřena svěrací kazajkou. 4. Že se má nám zabrániti účastenství v obecní správě mést Brna, Olomouce, Jihlavy a Znojma. 5. Že přijetím všech německých návrhů zvláště kuriátního veta má našemu ná rodnímu a také hospodářskému rozvoji býti po ložena nepřekročitelná m ez. Tak vypadá bilance smiřovaček v pravém světle. K vylíčenému netřeba mnoho dodati. Údaje námi uvedené mluví samy za sebe řečí srozumi- telnou,—že mámes býti pořádně- napáleni. Z většinu, závislou od libovůle konservativníh velkostatku, za většinu problematickou, která jak jsme již v úvaze o volební opravě dovodili. může se rázem zvrtnouti v menšinu, máme na se vzíti jho kuriátního veta se všemi jeho krutými podmínkami?

Němci pod široký klobouk kuriátního veta shrnují vše to, co jednou má býti životní pod- mínkou našeho vývoje: změnu volebního řádu. otázku menšinových škol, otázku zřizování ško měšťanských a vůbec škol, jež nejsou školam povinnými, tedy také otázku universitní, otázku okresních zastupitelstev, jazykové rovnoprávnost v zemských úřadech, zákon Perkův, změnu sta- tutů autonomních měst, otázku subvencí pro školy státní, zemské nebo soukromé a otázku sloučení obcí v jedinou obec katastrální. Shrnují tam dokonce již věci dávno vyřízené, jako jest zavedení rovnoprávnosti v zemských úřadecha zavedení okresních zastupitelstev, neboť ob přijato bylo na sněmu markrabstv našeho za éry Hohenwartovy a do- tyčná usnesení práchnivějí v archivu kabinetní kanceláře. Za těchto podmínek se máme s Něme smířitil V obyčejném životě chápou nejprostší ob- čané otázku smíru trochu jinak. Jsou — dejme tomu — dva sousedé od let rozvadění proto. že jeden na úkor druhého se obohacuje, dru hého utlačuje a tiskne jej k zemi, by se ne- mohl vzpamatovati. Utlačovaný dlouho trpí snáší útrapy své, ježto proti útisku, podporova- nému a živenému veřejnou mocí, jest malomocným. Ale znenáhla sílí, sbírá se a stojí před budoucností, která vlastním jeho přičině- ním má mu připraviti důstojné a rovnocenné postavení s jeho utlačovatelem, ba blíží se doba. kdy karta osudu hrozí naprostým obratem. Utla čovatel přijde k tomu, kterého až posud tiskl k zemi, jemuž vzal jmění, vliv, moc, právo děti a nabízí smír. Co řekne na to jeho soused?

»Chci smír a pokoj« — řekne — »a le dříve vrať mi, co jsi mi bezprávně urval, uznej mne ve všech směrech za rov- nomocného a rovnocenného tobě, a pak te prve můžeme jednati o smíru !« Tak rozumi se otázce smíru v životě ob- čanském. A v životě politickém, kde běží o záj my celého národa, o rozhodnutí, jež mají platit na nepřehlednou řadu let, má býti jináče? Ni- koli! Až Němci napraví vše ch ny křivdy, které na nás páchali, az vrátí nám to, co nám urvalli, až uznají nás zarovnocenného a mo ného faktora v zemi, pak nechť přijdou nabídnou nám ruku k poetivému a spra- vedlivému smíru a my ji přijmeme. Ale jináče nikdy, neboť zradili bychom svoji věc tak jak nyní smiřovačky stojí, ještě za méně, než hrst čočovice. My máme také určité povinnosti vůči č skému lidu. V prvé řadě dopomoci mu k roz šíření politickýeh jeho práv a k poskytnutí jieh těm, kteří až posud jich nepoživali. Lidová strana moravská má zvláště čestný závazek, daný několikráte návrhem na všeobecn právo hlasovací a odůvovněný zejmen v posledním zasedání vřele a všestranně drem, Stránským. Od této zásady ustou- piti nesmi, byť po etapách se k ní blížila. Ale volební oprava svými klausulemi každou změnu volebního řádu vylučuje a tím také volá všem těm, kteří domáhají a domoci se chtěji všeobecného práva hlasovacího: »Lasciase ogn speranza!« Při líčení osudů volební opravy zdrželi jsme se zůmyslně kritiky jednotlivých návrhů, ač i návrhu Žáčkovu dalo by se dosti vytknouti.

Tak zejmena ustanovení § 13. a § 15. jeho osnovy, která ponechává stejně jako starý vo- lební řád pro volébní právo na sněm rozhodu- jící okolností volební řád z r. 1864, ač právě tato odvislost zemského volebního řádu od vo- lebního řádu obecního pro nejasnost a kusost tohoto byla posud hlavním pramenem křivda intrik Němců proti nám. Vedle toho veden snahou po možném odstranění privilegií musili bychom vytknouti osnově dra. Žáčka, že pone- chává privilegované právo volební obchodních živnostenských komor, že ponechává volební právo čestným občanům a musili bychom nesouhlasit s některými nesrovnalostmi, nejasnostmi a ustano- veními, jichž by snadno v praxi a ve známém výkladu správních orgánů dalo se využiti prot nám. Návrhu dra. Götza vedle nespravedli- vého rozdělení mandátů vytkli bychom mnohem více. Zvláště musili bychom odmítnouti jeho prakliku, kde za základ určení počtu oby- vatelstva obou národnosti v našem markrabství vzal číslice posledního sčítání, provedeného dle famosního jazyka obcovacího, s nímž všude, kde klika německá zasáhla, dály se proti nám podvody neslýchané. Následkem toho také nesprávný jest výpočet jeho o poměrných číslech daní dle národnosti a tím jen lz si vysvětliti, že dospěl v rozdělení počtu zem- ských mandátů k číslům, námi již uvedeným V drobném prodejit —i číilo o zolě . . . za s velední:. . . . . . . za 2 h Ve šlialkách na venkovšt ransí čídle. dpolední . . . . . . . . Sk Inserá t platí se hotově napřea Přodplaconí a innerty přljímá sdmin- strase v Marlanské ulisi č. z. Tam nscházejí ne též rečlkiskce Uskárna a erpedice , Národnich Liaista- Rukopisy se novranejí

Také s velkým důrazem mohli jsme po- ukázati na to, že uskutečnění zásady volení ethnografického neobej- de se pro nás bez značných škod. Posl. Götz představuje si věc tak, že misto- držitelství provede soupis všech voličů na sněm dle národnosti prostřednictvím obecních zastupitelstev. Listiny voličů mají býti po 8 dní dní veřejně vyloženy za účelem reklamací. Při tom návrh dra. Götze ničeho nepraví o tom, co má býti prc otázku příslušnosti k té neb oné národnosti rozhodným. A tu je skro jisto, že soupis voličů proveden bude na naši škodu všude tam, kde jen stin ná- tlaku německého v obcích bude působiti tak, jako při sčnání lidu, a kde pro otázku národní příslušnosti rozhodnou bude řeč obcovací. To a ještě více mohli jsme vytknouti při pojednání o návrzích na volební opravu. Ale to cílem naším nebylo. My drželi se pouze pod- staty a poukázavše již na tolik škodných pro nás následků smiřovaček, kdyby se uskutečnily, vytkneme ještě jeden, na který odpůrci smiřova- ček zapomínají, ač význam jeho je daleko- sáhlý. Návrh dra. Götze směřuja Ku přijetí a pro- vedení zásady volení ethnografického. Kdyby se tato zásada uskutečnila, pak nejen národno- stní boj, ale zvláště národnostn snažení, národnostní probouzení a celá myšlénka národnostní brala by pozvolna za své a místo bojů Čecha s Němcem nastoupil by boj politických stran jednoho národa mezi sebou. A ruku v ruce s tímto zjevem dostavil by se druhý, pro nás ne- méně smutný důsledek: náš be j za zpětn dobytí ujařmených měst by na své intensitě ztrácel. To by byl důsledek, k němuž nutně by smiřovačky vedly a který by mohl jíti k duhu jen Němcům, kteří přece by jen ve své „državě“, od uplatnění smiřovaček již pevné, byli beati possidentes. Nám byl by jen na škodu.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. 336. schůze Z Vídně, 19. června. (Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.) Do sněmovny dostaly se dnes afféry osobní. Očekávaným překvapením byla resignace poslance dra. Walewského. Předpověděli jsmeji v den jeho procesu proti bar. Popprovi 8. t. m. s mathematickou určitostí, Stal se politicky ne- možným již tehdy. Když pak jej ke všemu polský klub vyloučil ještě formálně a jej po- znamenal takto na porážku, byl ortel smrti předem vyřčen. Volil odchod, který je na venek dobrovolný, ve skutečnosti vynucený. Zastupoval pátou kurii ve Stanislavově a zajisté vzplane prudký boj o mandát, po něm uprázdněný. Jak- koli případy podobného druhu nejsou k morální újmě polské delegace jako celku, jsou přece ne- příjemny. Druhá záležitost týkala se posl. Vojtěcha Holanského. Tento dissident českého klubu k obraně hraběte Sternberga v pátek proti so- ciálním demokratům zvolal na posl. Rösl a »Vy krejčovský tovaryši !« Nikdo, pravíme nikdo nebyl oprávněn ve sněmovně lidov vytknouti kterémukoli jejímu členu, že je ře- meslníkem. Nejméně bývalý živnostník, který zastupuje lidovou kurii. Poslanec Eldersch přispěl svému štyrskému soudruhu na pomoc vykřikl na poslance českého: »Očisťte se raději ze svých špinavých kšeftů floridsdorfských !« To je bez odporu těžká urážka, tím větší, poněvadž vyslovena byla všeobecně beze všech dokladů. Poslanec Holanský počátkem dnešní schůze žádal, aby se dosadil čestný soud pro výrok jmenova-

FEUILLETON. Do Hroznové Lhoty Z výstavy nových děl Uprkových. V bukovinských Černovicích, kde jsem me- lhal na Letnice, došlo mne na pěkné a prosté po- llednici, ad hoc Uprkou vydané a představujíee šohaje z „Jízdy králů“, krátké, ale srdečně po- zvání, bych dojel na výstavu do Hroznové Lhoty, jež bude po celý týden svatodušní a kde budou obrazy jeho vlastní a dvou jeho učenníků, An- toše Frelky a Cyrilla Mandela, kromě toho pak několik děl jeho bratra Franty, sechaře. Bylo dávnou moji touhou, zvláště po četbě monogra- fie Klvaňovy, Josefu Uprkovi, jeho rodnému kraji, jeho životu a jeho činnosti věnované, na- vštíviti jej v jeho bydlišti a viděti domov a lidi, kleré na svých obrazech vylíčil. Ve Vídni dlícímu maliři slíbil jsem opětně, že splním jeho přání, podivati se do jeho atelieru vesnického, jak jen vlá se příležitost k tomu. Nyní tu byla. Odvětil jiem: přijedu na druhý svátek poledním rychlí- kem krakovským. Po cestě osmnáctihodinné sta- zul jsem na nádraží uhersko-hradišťském. Pršelo celou noc a bylo chladno. Teď pronikalo slunce Eraky a záhy se oteplilo. Vzduch voněl dechem pešekané trávy a kvetoucích lip. Bylo vlažně pří- jemno. Lehký vánek chladil ješté do tváře. „Ten tady máme za největších veder. Je to posel mezi Karpatami a Beskydami. Proto posílají nám sem pražští doktoři lidi, lehice na plících chycené, sykládal vlídný hostitel. „Za malou hodinu dorazíte do Lhoty,“ těšil mne kollega moravský, kterému jsem svěřil úmysl svůj, zajeti tam. Ukázal se špatným topografem.

Petřebovali jsme výtečným povozem času dvoj- násobného. Dlouhým nám nebyl. Ukrátili jej jed- nak společníci, ukrátila jej zejmena změna sce- nerie. Bylo mi jako v divadle při výpravné hře- Každou čtvrť hodiny jiný výjev. A všechny zají navy, poutavy, pestry a živy. K nim dekorace úchvatná. Rovina jako dlaň, vroubená výběžly horského pásma v dáli se modrajícího, nad ni pal obloha, jakoby ji byl umyl ode všech mlha mraků. Čístě lazurová. Dějiště ozářeno plným josem letním, po několikadenním pochmurnu je- šté pronikavějším. Jako mladé víno všechny ty půvaby na mne působily, jako rozkošné kouzlo, jež oslňuje, jež zahřivá, jež opíjí. Bylo mi volno jako ptáku, když vyletí z klece. Měl jsem poci neskonalé svobody a na chvili jsem se oddával klamu, jako bych všecek ostatní život trávil n planetě jiné. Na Zelecku jsem vyrostl, mezi lidem, který si zachoval blatácký kroj. Dnes málokterý se dlák tam nosí koženky, málokterá selka plenu. škrobený, penízky vyzdobený čepec a hedvábný fěrtoch. Vymizely. Byly drahé a na mnoho let ne-li na celý život pořízené. Levnost moderních výrobků jednak, pochopitelná touha lidská po novotě jinak je zatlačily. Tady na Slovácku jsou více konservativní. Muži a ženy. Všichni bez roz dílu nosí se jak nosili se otcové a matky. A sly šel jsem od lidí vážných, že tato setrvačnosta věrnost ke zděděnému zvyku, že tato tradice jisto jistě dochová se ještě také pokolením a potom- kům dalším. Není chudý barvami lid jižně od Tábora.

Soběslavi, Veselí n. L., Týna n. V. Naopak vy- čerpáno tu celé vidmo duhové a před kostelem ve svátek a v neděli po bohoslužbách jest jako v kvetoucím makovišti. Mé oko zvyklo si rozma nitosti a různosti a na druhé straně lahodě, l beznosti, harmonii, ke kterým se spojují, slu- čují, splývají. A přece byl jsem u vytržení a zrak můj šiřil se, když projížděli jsme vesnicemi, ve kterých bylo právě po požehnání. Ba věru život skutečný je nejeffektnější režisér. Žádný baletní mistr nesvede dojem tak malebný, jakým účin- kují na diváka, třeba jen lotmo, skupiny, zástupy a massy vesničanů v nejlepších úborech ubíra- jících se z kostela. Jací to statní chasníci a juno- vé, jak jedle štíhlí, při tom silni, osmahlí. Jak ta běl jejich košil, napadlého sněhu čistších, smi- řuje, upokojuje, konejší! Jaké živosti a svěžesti dodávají žluť, červeň a modř ženským, třeba ne- sličným a starším již! A jaký soulad v celku jaká úměrnost v pohybech, jaká roztomilostv celém vystupování!

Pojednou vidíme zdvihati se silniční prach a slyšíme náraz kopyt na štěrk. To je slavná „Jízda králů“, konaná co rok vždy jen květný pondělek a štětcem Uprkovým znamenitě cachy- cená. Postavy tratí se ve spoustě fáborů a pentlí. A jaká to podívaná, když anabase ta dá se ve cval! Zasneš a nemluvíš. Nejsilnější podiv jes jako nejsilnější láska: jsou němy. Na tento fe- nomen nezapomeneš nikdy. Dojmy tak silné tak intensivní vtlačí se nesmazatelně v mysla pamět. Nevytrati se. Ve Hroznové Lhotě měli o letošním Svatém duchu svátek dvojí. Církevní, normální a mimo- řádný. Totiž výstavu a spojenou s ní invasi ci- zinců. Hostů sjelo se neobyčejně hojně. Z Olo- mouce, z Brna, z Vídně zavítali. Bližší měst vyslala jich procento největší. Na silnici kočá za kočárem a přod letohradem Uprkovým tlače- nice, žes sotva prošel. Dům jest obležen několi- keronásobným kordonem domorodců. Dělají sta- fáž příchozím. Jsou hrdi, že jejich obec osvěd- čila silnou atrakci daleko široko.

Promačkali jsme se. Již prohlížíme vysta- vené obrazy a sošky. Program, na jehož prvn straně jsou „Muzikanti“ Uprkovi z r. 1893 — originál viděl jsem na zejtří u redaktora Kretze — má čísel 59. Uprkovi malíři náleží dobrá polo- vina. Obrazy velké a drobné, olejové, akvarely. pastely. Abych pravdu řekl: podle mého soudu jsou akvarely nejsilnější stránkou moravského umělce. V nich je — podle mého mínění — nej- rázovitější, jimi může paradovati nejen směle, nýbrž brdě na foru mimočeském a mezinárod- ním, může řici: „Takhle dělám akvarel já, Jóža Uprke z Hroznové Lhoty.“ A jsem jist, že kdyby se presentoval jen jako akvarelista, že by v této specialitě došel uznání jednomyslného. Má zdo akvarelů osm, dva nazývá skromně „studiemi“ Všech největší a nejlepší je „Marijánská píseň“, Slovácká to Madonna s děckem, vzývaná ženami Figury jsou pěkny, čistě propracovány, všecko zbožné, proniknuto pietou a pietu vzbuzující.

Pan Stancl v Uh. Hradišti ve sbírce rarit českých zvláště moravských, má Uprkovu zajímavou Ma- donnu jinou. „S peřinama“ představuje úvod ne- věsty, které nesou výbavu. Jeden z oněch výko- nů, kteréž Uprkovi zjednaly jméno mistra barev. druží se důstojně k „Jizdě králů“, k „Poutiu sv. Antoníčka“. Mně z celé kolekce zamlouval se nejvroucněji obraz „Do práce“. Několik lidi, řadou za sebou, poslední matka s dítětem na zá- dech, jde mlčky na pole. Nesou motyky k okopu cukrovky. Z němých tváří čteme nekonečný ža utrpení. Více nežli lidé líbila se mi příroda. Jitro mlhavé. To je force Uprkova. Ráno, jaro, pole, louka — ty umí nám podati s takovou něžnosti a měkkostí, s takovou oduševnělostí, jaké jen schopen je člověk, jenž na venku, v přírodě žije pro její zjevy má cit a umělecké oko. Divím se že Uprka tento genre, krajinářství, vůbec ke své škodě zanedbává, že také nepěstuje více massy jak učinil „Trhem strážnickým“, nýbrž věnuje se skoro výhradně malířství figurálnímu. S potě- šením konstatuji, že čtli jsme několikrát „Zakou- peno“ Uprka stanul ve svém vývoji na pevné metě Jak pokud jde o sujety, tak pokud jde o prove- dení. Dospěl k ustálenosti a na půdě, k? které stoupl, stojí nezvratně. Cesta k ní byla svízelnou.

Naposledy jeho individualita zvítězila nad těž- kostmi, jeho potence nad nepochopením. Jest uznán, ceněn, vážen. Morálně a materiálně. Má však — upřímně a z opravdového přátelství k ně- mu pravím to — právě vzhledem na tyto mo- menty povinnosti k sobě a k umění. Ty ukazují výše a v před. Je-li výtvarníku tak svéráznému, houževnatému, pilnému, dělnému a nadanému třiačtyřicet let, je-li zdráv a svěží, provází-li jej chvála všech, kdož umění rozumějí a přejí, pak nesmí resignovaně rýsovati čáru a říci: Až sem ne dále! Miním tu čáru nejen umělecky, nýbrž také místně. Není dobře Uprkovi, zavírati se pro svoji osobu a pro volbu svých látek do čarokruhu rodného kraje. Jsem dalek i jen myšlénky, chtiti kterémukoli umělci předpisovati: Tohle děleja tohle nedělej. Již proto ne, že nezáleží na tom co se dělá, nýbrž jak se dělá. Uprka má kvalitu svoji a zůstal při ní přese všecek odpor, na který narážel zprvu. Posici, které se těší, vybojoval si. Nezískal. Vymohl, vynutil. Silou, nezdolnost každé zdatnosti. Ale na druhé straně nezdá se m prospěšno, tkvěti skromně neb odříkavě nebo do- konce zamítavě na jednom torrainu. Jóža Uprka má právo, být ambiciosním a rozkročiti se šíře stejně jako sunouti nobu nahoru. Je legitimován sahati po vyšších ještě cílech, nežli ke kterým se již dostal. Ze srdce mu přeji rozmachu takového. Jsem přesvědčen, že nespočine a že v práci, které je posvěcen jeho život, domůže se ještě hojných a velikých úspěchů.

Ze svých žáků může mít opravdovou radost. Ne pouze z té příčiny, že jdou jeho šlépějemi, To může lichotiti marnivci. Tínf Uprka není. Ale z důvodů jiných. Jsou talentovaní přírodou a své nadání uplatňují svědomitou a dbalou malbou. Ovšem, co vykonali, má jeho ráz do té míry, že nelze rozeznati někdy, co jest od něho, co jest od nich. Potřebují ještě v lecčems školy jiné. Proto důtklivě radím: „Ven! Přiučiti se, čeho s nedostává, zdokonaliti se, dozráti. Především pak, prohlednouti si ve světě vše, co chovají ga- lerie, obrazárny, akademie.“ Hroznová Lhota dala jim mnoho, ale na samostatnou tvorbu není toho dost. Mladé vlašťovky musí jednou letěti samy. Život musí býti dílem vlastní duše a všech- no pohostinství je provisoriem a průpravou. Tichý večer snášel se nad zemí, když opou- štěli jsme Hroznovou Lhotu. Zpěv a hudba zněly do svátečního a nočního klidu. Melancholicky, truchlivě. Jakoby nad českou Moravou pořáde ležela, tísnivým, dusivým tlakem „mlčujíc všech- no veselí, atmosféra nepřízně a zloby. Kdy ji rozptýlí světlo pravdy a práva? O tom jsme roz- právěli na cestě zpáteční. Bez illusí sice, ale také beze skepse. Vyrostli jsme umělecky, vědecky, společensky, průmyslově, však my také kulturně a politicky nabudeme míst, která nám přísluší. Nezoufat, pracovat — z Hroznové Lhoty odnesli Jos. Penižek. jsme opět výzvu tu.