V Praze, ve čtvrtek dne 28. února.

K číslu 59. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí s v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Vyjednávání o rakousko-uherské vyrovnání Z Vídně, 28. února. O stanovisku vlády bar. Becka ve vyjednávání s vládou uherskou o poměru obou polovin říše, které bude zahá- jeno dnes, sděluje »Zt.«: »Rakouský ministe ský předseda přestane napřed na tom, vyložiti ve velkých rysech svému kolegovi uherskému stanovisko kabinetu rakouského, které jest toto termin dlouhý (do r. 1927) a žádná mezicelní linie; vyřídí se celý sou- bor záležitostí vyrovnacích na ráz; žádné provisorium. Bar. Beck při tom položí důraz na ochotu rakouské vlády, zkoncovati vyrovnán a podle možnosti vyhověti ve všech strán- kách spravedlivých stanovisku uher- skému. Teprve až odbudou se věci hlavní, přistoupí se k projednávání podrobností, k če- muž ministrové resortní a po případě také čle- nové odborových komisí budou přibráni. Dnešní konference obou předsedů ministerských bude míti ráz průpravný.« »N. Wr. Tgbl.« sděluje: »Žádné dalš trvání reciprocity ve smyslu Sze- lova zákona z r. 1899. To bylo by po- malé přestávání pospolitosti.« Z Vídně, 28. února. Ve včerejší minister- ské radě sdělil svob. p. Beck, že stejně, jako dr. Wekerle, jest zmocněn panovní- kem, aby vyjednávání s uherskou vládou vedl a zkoncoval. Porady dnešní počnou o 11. hod. Napřed zúčastní se jich to- liko ministerští předsedové sami. Resortní mini- strové zasáhnou teprve zítra.« Právnická fakulta vídeňská o retormě práv- nických studií. Z Vídně, 28. února. »N. F. P.« sděluje že profesorský sbor právnické fakulty vídeňské včera večer čtyry hodiny rokoval o reformě právnických studií a usnesl se takto: »Právnická historická zkouška budiž polo- žena do posledních čtyř neděl třetího semestru

tak, aby po této první státní zkoušce musii právník poslouchati ještě pět semestrů. Přednášky o právu církevním buďtež umen- šeny na 4 hodiny. Přednášky o dějinách rakouské říše buďtež umenšeny na 3 hodiny. Všechny předměty bez výjimky mohou být poslouchány a počítány v každém semestru. Malou většinou přijata byla zásada, podle které dovoluje se každému právníku v druhém oddílu jeho studií, který čítá 5 semestrů, složiti jednu z obou posledních zkoušek státních, po- slouchal-li povinné předměty této skupiny. Konečně stalo se usnesení, kterým se umen- šuje počet povinných kolejí a kromě toho mini- mální počet povinných kolejí. Celkový minimální počet zůstává nezměněn. Následkem toho umož- ňuje se větší volnost ve studiích ve příčině ná- vštěvy přednášek speciálních.

Volební ruch v Haliči. Ze Lvova, 28. února. Na schůzi sociálně- demokratické strany, konané ve zdejším VII. okresu, usneseno, podporovati jen takového kan- didáta, který se zaváže, že do kola polskéh nevstoupí. Na schůzi v Bródech přijata byla re- soluce, že město voliti bude jen takového po- slance, který postupovati bude solidárně s kolem polským. Kandidatura hr. Dzieduszyckého v Samboru. Z Vídně, 28. února. Ze Lvova telegra- fují, že ministr hr. Dzieduszycki hodlá se ucházeti také o mandát města Samboru.

Ruské události.

Zmařený atentát na velkého knížete Mikuláše Nikolajeviče. Z Petrohradu, 27. února. (K. k.) »P. t. a.« oznamuje: Puma, která byla včera nalezena na dráze carsko-sělské, má tvar válcovitý, jest asi 22 cm dlouhá a 13 cm široká a obsahovala 3 libry dynamitu a 28 zápalek. Její výbušnost byla taková, že by byla r oz bila

celý vlak. Myslí se, že pachateli jsou bývalí zřízenci železnice. Vlak byl převeden na jinou kolej. Velkokníže Nikolajevič odjel ještě téhož večera do Carského Sěla. Z Carského Sěla, 27. února. (K. k.) »Pp. t. a.« oznamuje: Dle úřadních zpráv vnikl pů- vodce pumového atentátu na carský vlak po- mocí paklíče do stanice Carského Sěla a položil pumu 3 minuty před odjezdem velkoknížete Nikolajeviče na koleje. Městský hejtman zastřelen. Z Krasnojarska, 27. února. (K. k.) »P. t. a.« oznamuje: Zdejší městský hejtman byl dnes na procházce zastřelen dvěma ranami z revolver u. Pachatel prchl.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku.

Z Vídně, 28. února. (K. k) „Wr. Ztg.“ oznamuje: Ministr obchodu potvrdil opětnou volbu Antonína Řivnáče presidentem a Václava Němee vicepresidentem obchodní a, živnostenské komory v Praze pro r. 1907 a opětnou volbu Františka Patzáka presidentem a Čeňka Tiebla vice- presidentem obchodní a živnostenské komory v Bu- dějovicích pro rok 1907. Potvrzené zákony. Z Vídně, 28. února. (K. k.) „Wr. Ztg.“ uveřejňuje zákony o uzavření nové plavební a poštov ní smlouvy s paroplavební společností rakouského Lloydu, o úpravě řádné dalmatské parní- kové plavby, o podpoře obchodního loďstvaa stavby lodí, o rozšíření přístavu terst- ského, konečně o prozatímní úpravě brazilské parníkově plavby s dohodou, uzavřenou mezi státní správou a paroplavební společností rakouského Lloydu a prozatímním obstarávání brazilské parní- kové dopravy. „Wr. Ztg.“ uveřejňuje dále nařízení ministerstva financí o závěrových jednotkách papírů znamenaných na bursách ve Vídni, v Praze a v Terstu jako pod- kladu pro vyměřování daně z prodeje cenných papírů. Prominuté tresty. Z Vídně, 28. února. (K. k) „Wr. Ztg.“ oznamuje: Císař prominul rozhodnutím ze dne 26. února 1907

FEUILLETON. Názorné vyučování. Momentka z přírody. Zachytil Fr. Flos. Pokrývač Vincenc Mračno byl výborný ře- mesiník, ale dělal, jenom když chtěl a chtěl málokdy. Na svém „řemesle“ si tuze zakládal a a často kruté bitky sváděl s posměváčky, kteří vidouce ho na střeše, pokřikovali: „Lidičky, bude pršet, mračno vylízá!“ V takových chvílích ztrácel mistr rozvahu a soptě vztekem, házel na posměváčky tašky, cihly, škopíček s maltou i lžíci, zkrátka vše, co mu přišlo pod ruku. Později stačilo vykřiknouti jen „prší“ a už bylo zle. Někdy dostal svůj dí i člověk nevinný. Potřeboval jen zastaviti se před domem a zahleděti se na oblohu a už sy- paly se nadávky. Užil toho jednou sám pan soudce Samec. Pan soudce se rád procházíval po ná- městí, pohvizdoval si a když kousek ušel, opřel se oběma rukama o špaňhelku a díval se na oblohu. Byl to už takový jeho zvyk a nikdo proti tomu nic neměl — až mistr Mračno. „Překlá- dal“ sřechu na hospodě a byl už od rána na- kvašen. Šli kolem zedníci do práce a vidouce mistra na střeše způsobili mu pěkné zastave- níčko. Křičeli „prší“, napodobili rachot hromu a když mistr na ně házel tašky, házeli na mistra hrudy a kříčeli, že padají kroupy. Okolo deváté přijde si pan soudce, hvízdá, kouká na mistra a pak na nebe; to by dopálilo nejen holuba, ale i mistra. Ustal v práci a pověděl udivenému panu soudci, co jakživ neslyšel a ani všeho nedo- slechl, neboť zpozorovav, že ty krásné titule patří jemu, dal se na útěk.

Mistr Vincenc Mračno měl pověst velmi ne- kalou. Vypravovalo se, že je pytlák nad pytláky, ale také chytrák nad chytráky. Nikomu se nepo- dařilo, aby ho stihl při činu, ale jisto bylo, že má kdesi schovanou pušku „luftovku“, že léci oka a vybírá koroptví a bažantí vejce. Četník Pátral sliboval, že mistra jednou „stopí“, ale ne- stopil. Často v noci číhával u chalupy mistro- vy, čekaje na pytláka, až se vrátí domů s puškou nebo se zvěří, ale i když se mu podařilo, že se mistra dočkal, nenašel u něho nic. „Kde jste se toulal, he?“, spustil četní zhurta. „Já? jako já?“ ptal se Mračno klidně. „No vy, kdo jiný, každý pořádný člověk je v noci doma.“ „Tak tak, a co oni tady okounějí v noci ko- lem mého stavení, když jsou pořádný člověk?“ „To je má služba. „Aha, služba tady, a v Zámeckých*) zatím odstřelili pytláci pěkného srnce. Divná služba.“ Mistr pak už nedbaje četníka vešel do své chalupy, vzdálené na dostřel od ostatních sta- vení městečka.. Často volali páni mistra Mračno k soudu, aby svědčil. „Víte o tom, že tam a tam pytláci proved to a ono?“ „Vím, jemnostpane!“ „Tak mluvte!“ „A prosím, co mám mluvit?“ tuze divil. „Kdo tam byl? „Pytláci. „Kteří? Znáte je přece? *) lesích.

„Milostpane neznám; potmě každá kráva černá.“ uhodil se do prsou a zadušoval se, že nezná, že nemůže „na své dobré svědomí „A co vy jste tam dělal?“ „Milostpane, nemám spaní a v lese je v noci tak krásně, chodím, přemýšlím, rozjí- mám —. „— a kradu!“ vpadne pan soudce. „Jak to vědí, milostpane? Jsem boháč? Kdybych kradl a ukradl všechno, co se na mne svádí, byl bych už veliký pán. Ale líběj' se po- dívat, tuhle kabát celý odřený, kalhoty bych po- třeboval a boty, boty jako sůl do polévky a doma mám tři kluky a nahé, milostpane, nahé. Šít ne- umím a máma jim umřela. No tak kradu? To jsou pomluvy, ošklivé pomluvy. Tak viděj, ale chudý člověk všechno snese. Ještě něco chtěli? Jen si řeknou.“ Obyčejně už nechtěli páni nic jiného, než aby Mračno již šel, ale slibovali mu, že až jednou ... Mračno měl skutečně tři kluky doma, tři mladé vlky v doupěti. Což pak Ferda, nejstarší, ten už se uživil, chodil na nádraží, tam rval li- dem kufříky z rukou a donášel je do městečka, pak si komandoval „šesťák“ od donášky a po chvíli hnal se zase k nádraží. Do školy chodi tuze nerad. Tak bylo v zimě, z jara, v létěa na podzim toulal se s tatíkem poli a lesy. Od loňska přihírali také Tondu s sebou, mladšího „vejrostka“, kterému bylo již deset let, nej- mladší Francek sice také žádal, aby ho vzali na výpravy, ale měl ještě krátké nohy a proto mu navrhli, aby chodil po ulici, aby žebral krejcary a hrál s ostatními uličníky o kuličky nebo o čamrdy. Francek věděl, že také jeho čas přijde a proto jednal podle rady rozumějších. Mist

Mračnos