Ze soudní síně.

Policejní strážník Václav Karkulík pro úkladnou vraždu před porotou V noci na 23. ledna vypálil policejní strážník Václav Karkulík na strážnici košířské ze služeb ního revolveru 5 ostrých ran na spícího strážmistra Václava Reicherta a jednou střelou smrtelně ho zranil. Pokus sebevraždy se mu nezdařil. Tři dni na to postřelený Reichert z emřel. Dnes, 28. února stojí před porotou jeho vrah. žalován pro zločin úkladné vraždy. — — To jest stručný sběh a postup události, o níž bude porotcům usuzovati, zdali byla pouze aktem surové msty nebo zoufalým zakončením a katastro- fou dramatu, jehož exposice, kolise, krise a peripetie čekají objasnění. Kdyby krvavý případ byl se přihodil v ovzduší jiném a ne právě policejním, tedy mezi lidmi, jimž státem svěřen úkol dbáti o osobní bezpečnost, ne byla by křiklavost a nápadnost jeho takovou, jakou zde se jeví. Ale právě okolnostmi, totiž osobami vra- hem a zavražděným — c. k. orgány tak zv. bezpeč nostní stráže — jevištěm činu — c. k. policejní strážnicí košířskou a vražednou zbraní — služebním policejním revolverem, tímto proklatým odkazem ne blahé éry Thunovy — vymyká se policejněrevolve rová historie z Košíř kaž dému obdobné nu, ale vždy tragickému sběhu podobných událostí, hraj ciei o lidský život. Řadu úvah a výkřiků vzbudila koštřská udalos a všechny vyznívaly logickým, jedině správným zá věrem: »Pryč s policejními revolvery!« Kolik zločinů a neštěstí bylo už jimi spá cháno? Dne 15. července 1901 zavraždil ranou z re volveru c. k. policejní strážník Antonín Vl asák svoji milenku Kochmannovou v Libni. Dne 5. listopadu 1905 zastřelen byl z policej ního revolveru učaň Jan Hubač.

Téhož dne zmrzačen ranou z revolveru absol vovauý právník Václav Hroch a postřelen vrátný finančního ředitelství Romeo Gabrde n. Dne 23. ledna 1907 sběhla se krvavá událost na strážnici košířské. Dále: Od roku 1894, kdy dány policistům revol very po smutně pověstných Oličových odhaleních domněle Rakousku nebezpečné »Omladiny«, spá cháno bylo pět sebevražd policejních stráž- níků ranou ze služebního revolveru, neopatrným za- cházením postřelilo se jich několik atd. Přes to přese všechno do dnes nosí pražská policejní stráž revolvery i do uzavřených místností do shromáždění lidu, do divadel, na plesy, tedy na místa zvláště pro vznik paniky příhodná a ničeho neučiněno, aby toto protismyslné, nebezpečné a do- cela nemístné opatření bylo odstraněno a tím odči- něna i polupa Prahy, jež v očích cizinců, nemajících tušení, kdo a proč policajty střelnou zbraní opa třil, musí zdáti se městem, kde osobní bezpečnos není větší než v Abruzzách. Druhý a závažný moment, který při procesu Karkulíkově se vynořil a samotným státním zastupitelstvím ve spisu obžalovacím naň poukázáno, jest pro budoucno svrchovaně zajímavý pro všechny procesy, v nichž roli hrají svědecké výpovědi c. k. policejních strážníků. Stávalo se bezpočtukráte, že obžalovaní a zejména při pol tických demonstracích zatčení si stěžovali už před vyšetřujícím soudcem a pak znovu při přelíčení, že bylo s nimi na policii hrubě nakládáno. A co se stávalo po takovémto prohlášení obžalovaného? Hned vstal veřejný žalobce a vyhradil si právo stíhati, nebo přímo rozšířil žalobu pro urážku c. k. strážníka. Ačkoliv stála tu výpověď proti výpovědi — strážníkově dána víra.

Bylo třeba až zločinu Karkulíkova, aby státní zastupitelství odhodlalo se pronésti konečně úsudek poněkud jiný, byť velmi opatrně. Je známo, že pře- dehrou k výstupu na košířské strážnici bylo zatčení jistého Konráda Karkulíkem. Tento Konrád přiveden byl na strážnici zkrvácen na rtech a s modřinou v obličeji. Stěžoval si ihned, že při zatčení byl Kar- kulíkem několikráte udeřen do obličeje; Karkulík to popřel. A tu dospělo státní zastupitelství k úsudku: »Zdali událost tato přihodila se tak jak líčí Karkulík nebo Konrád, nedá se bezpečně zjistiti, poněv a dž zde stojí výpověd proti výpovědi, aniž by bylo příčiny prohlašovati tu neb onu za více hodno- věrnou!« Pro pp. předsedy senátu, veřejné žalobce. obhájce i obžalované je tato věta velice důležitou. Napsána byla v žalobě označené St 510/7 dne 16.

února 1907, podepsané »C. k. státní zastupitelství v Praze.« Konečně ještě jedna věc zaslouží úvahy: Jak mile osudný případ se stal, prohlašován v policej ních rapportech Karkulík za alkoholíka a najednou znalo se plno stinných stránek jeho povahy. Obža- loba píše k jeho charakteristice doslovně: »Obviněný líčen jest jak spolustrážníky, tak i svými představenými jako člověk jinak nor- mální, ale zamlklý a pakli požil i dosti málo lihovin též popudlivý. Tyto jeho vlastnosti (normal- nost a zamiklost?!) také byly příčinou, že za své o smileté služby policejní byl několikráte poká- rán a jednou též disciplinárně potrestán.« Připustí-li se toto tvrzení a konduitní vysvědčení dané Karku- líkovi policejním ředítelstvím, pak dává si toto samo smutné vysvědčení, že o sm let a vůbec svěřovati může t. zv. bezpečnost- ní službu osobám nespolehlivým, alkoholikům a jak se dne 23. ledna ukázalo lidem i vraždy schopným. Není-li však podání charakteristiky Karkulíkovy pravdivé a je-li pravdou, cotvrdí obyva tel- stvo košířské, že Karkulík v dobách boy- kotu policejní stráže po zastřelení Hubáče byl jedi- ným strážnikem, jehož se lidé nestranili, protože byi

znám jako slušnější člověk a naopak pro nedostatek energického (rozumí se v policejním smyslu) vystu- pování u představených nebyi oblíben — pak jevilo by se vylíčení jeho povahy službodárcem arci v ji- ném světle. A motivy k nešťastnému činu musily by pak se hledati docela jinde. Obžalovací spis stihá Václava Karkulíka, v roce 1873 v Čičenicích, okr. píseckém, narozeného, na Smíchov příslušného, katolika, ženatého, posléz c. k. strážníka bezpečnosti v Praze, v dvojím směru a to pro zločin úkladné vraždy, spáchané na stráž- mistru Václavu Reichertovi a pro přestupek proti bezpečnosti těla, spáchaný na Miloslavu Kon rádovi. V příčině svědectví dovolává se výslechu osmnácti svědků, protokolů dvaceti čtyi svědků, soudních lékařů, znalců zbraní; dále poža duje předložení konduitních listin Václava Kar kulíka a Václava Reicherta, zprávu c. k. policejního ředitelství a osobní výkazy obviněného. V důvodech pak vypravuje: Dne 22. ledna 1907 měl obviněný V. Karkulík pouliční službu od 7.—10. hodiny v části Košíř, která slujo »Budáňky«. A tu tvrdí, že o půl 10. hod. zastihl u hostince »Demartinky« mladíka (pozdějiv něm zjištěn Miloslav Konrád), který prý zpíval a po napomenutí poněkud stichnuv opět prý hřmotil. Proto prý ho zatkl a chtěl předvésti na policejní strážnici. Cestou prý na něho ani ruky nevložil. Naproti tomu tvrdí Miloslav Konrád, že ten- kráte nezpíval, nýbrž jen tíše naslouchal hudbě v hostinci, když prý strážník Karkulík hrubě a tykaje mu, se naň obořil. Na to prý Konrád se proti tako- vému oslovení ohradil a strážníkovi, když jej tento z místa odháněl, podrážděně odpověděl, načež prý byl strážníkem uhozen do tváře.

Když pak to Karkulíkovi opět vylýkal, dal prý mu tento zase ránu do tváře. Konrád na to prohlá sil, že jde si na strážnici stěžovat a tu prý strážník ho dohonil a prohlásil ho za zatčena. Po cestě uho- dil ho ještě třikráte do obličeje a když se Konrád proti tomu ohražoval, dal prý mu ještě několik ran. čímž rozbil mu rty, takže Konrád krvácel a měl obličeji pod levým okem modřinu. Zdali událost tato se přihodila tak, jak líčí ob viněný Karkulík nebo tak, jak líčí to Milosl. Konrád nedá se bezpečně zjistiti, poněvadž stojí zde výpo věď proti výpovědi, aniž by bylo příčiny prohlašo vati tu neb onu za více hodnověrnou, Jisto jest ale tolik, že Konrád, když řečené noe Karkulíkem na strážnici košířskou dopraven byl službu konajícímu veliteli stráže Václavu Reiche tovi si stěžoval, že byl cestou sbit. Reichert také skutečně na předvedeném pozoroval, že krvácí z úst. Totéž zjistil policejní lékař dr. Musil, později při volaný. Velitel stráže Reichert po odvedení Konráda do separace, maje za to, že Karkulík tohoto ztýrání zatčeného se dopustil ve stavu podnapilosti, vytýkal to Karkulíkoví slovy, že jest beztoho zase napilý, aby si šel lehnout. Když tento napilost popíral, poslal Rei- chert pro inspektory stráže Weinerta a Ber- nata, kteří oba taktéž shledali, že Karkulík asi jest podnapilý (?) Karkulik na to žádal Reicherta, aby jej propustil, že se půjde dát prohlédnouti k lékaři dru.

Vojt. Sommrovi, že napilý není. Reichert mu to nedovolil, poslal však pro pol. lékaře dra. Musila. který neshledal sice Karkulíka opilého, ale poznal na něm přece, že jest poněkud rozčilený, čili jak se dr. Musil vyjadřuje »stříknutý«. Na to ohlásil se Karkulík churavým a odešel asi o 111/2. hodině domů. Avšak asi o půl 2. hodině v noci se vrátil, zaklepal na místnost, kde strážníci spí a když strážník Chaloupka mu otevřel, šel dále a sice do místnosti, kde na posteli ležel strážmistr Reichert. Tam rychle přikročil ke skříni, vybral ze dvanácti služebních revol- verů strážnických svůj šesti ostrým ranami nabitý a přikročiv téměř až k posteli, na které leže na pravém boku, obličejem ke sténě obrácen spal Václav Reichert natáhl ruku s re- volverem a než tomu za nim přispěchavší strážník Václav Chaloupka zabrániti mohl, z blízkosti asi 10 cm. vypálil do spícího Reicherta se slovy »Tu máš lumpe!« ránu, která vnikla Reichertovi do levého podpaží. V tom již obejmul Karkulíka strážník Chaloupka ze zadu pažemi, ale zabrániti nemohl, aby Karkulík ještě 4 další rány proti Reichertovi nevypálil. Z těch však žádná více ho nezasáhla a šestou vypáli Karkulík proti své hlavě, aniž by se byl zranil.

Mezitím už přispěchali ostatní strážníci, jimž se Karkulík už neprotivil a jen pronesl: »Škoda, že ta poslední šla vedle«. Když přišel inspektor Weinert vyťal mu ještě poliček, načež byl spoután. Těžce zraněný Reichert sténal na loži v bolestech a oslovil též Kar- kulíka výčitkou: »Co jsem vám udělal, vždyť jsem vám neublížil.« Na to byl přivolanými lékaři ošetřen, převezen do nemocnice, kdež dne 26. ledna skonal. Pitvou se zjistilo, že zemřel zakrvácením po střelné raně do levých plic a pohmožděním míchy hrudní. Rána byla naprosto smrtelná a smrt nebylo lze žádnou pomocí lékařskou odvrátiti. Koule z revolveru pronikla totiž pokrývkou, bluzou Reicherta, vlněnou vestou, trikem, pronikla kůží, podkožním vazivem, přerazila 7 levé žebro, projela dolním lalokem levých plic, ke hla- vičce 9. žebra, tam, kde se pojí s páteří, zlomila trn 10. hrudního obratle, takže nárazem jejím mícha se roztekla a měla tudiž za bezprostřední následek, že Reichert byl na dolejší části těla ochromen. Zakrvá- cení plic a rozklad míchy přivodil pak nevyhnutei nou jeho smrt. Karkulík se na veškeré své počínání do všech podrobností pamatuje, jen od toho okamžiku, co mu Chaloupka byl dvéře otevřel a on odebrav se ke skříni revolver vyňal a z něho pálil, na nic se nepamaruje. Nebyl prý si od té chvíle, co mu Chaloupka otevřel ničeho vědom a nabyl prý vědomí teprve ten- krate až když ležel na podlaze spoután želízky. Stě.

žoval si na to, že byl Reichertem bezdůvodně pro- následován a z op losti nařčen, což prý ho rozčililo, poněvadž prý pomýštel na to, že by nový discipli- nární trest byl na úkor jeho postupu. Při svém tvrzení o duševní nepříčetnosti v době činu po celou dobu přípravného vyšetřování setrval. Na to připojuje státní zastupitelství k obžalobě »Úvahu«, ve které pokouší se provésti důkaz, že jde o úmyslnou vraždu. Než to dlužno ovšem nechat k posouzení porotcům.

Za velikého zájmu, který se jevil ohromnou účastí obecenstva, jež od 8. hodiny dopolední tísnilo se již před budovou soudní a pak do posledního místa vyplnilo prostory v porotní síni, posluchačstvu vyhra- žené, zahájeno bylo dnes po 9. hodině dopolední pře- líčení s Václavem Karkulíkem. Dle fotografií, jež byly reprodukovány ve známých časopisech, nikdo by ho nepoznal. Je prostřední, spíše slabé postavy, světlého vlasu, rusých knírů, vyhublé tváře. Oči jeho usta- vičně těkají po podlaze a v radách porotců. Oděn je v černý občanský šat. Soudu, jak již uvedeno, předsedá rada p. Kurš, votanty jsou rada z. s. Köhler a místo ochuravě- lého rady Fliedra sekretář p. Mauritz. Žalobu za- stupuje rada z. s. Blattný; obhájcem Karkulíko- vým je dr. Bouček, právním zástupcem rodiny Rei- chertovy dr. G. Freund. Za obhájci zaujali místo znalci a to soudní lékaři prof. dr. Slavík a doc. dr. Pelnař, pak znalci zbraní pp. Matěj Hušer a Josef Prokop. Na chodbě, určené pro svědky, shromážděno jest 13 uniformovaných orgánů policejní stráže, vesměs z košírské strážnice.

Za svědky povoláni jsou: Miloslav Konrád, vdova Reichertova, inspektoři stráže Antonín Weinert a An- tonín Bernat, dále strážník Václav Chaloupka, Leop. Pavlíček, Josef Zelenka, František Lízálek, Adolf Kukrál, Oldřich Hanuš, Karel Möbes, Josef Hýbler, Jan Wiener, Josef Coufal, Anna Kulfánková, pak vrchní komisař Rudolf Habersberger a policení lékař dr. Musil. K vyzvání předsedovu předstupuje obžalovaný a slabým hlasem sděluje na dotazy, že sluje Václav Karkulík, že se narodil v Čičenicích v okresu píseckém v r. 1873, tamtéž vychodil pětitřídní školu, umí číst a psát, jest katolík, ženat, otcem jednoho dítka. Až do dne 23. ledna byl c. k. strážníkem bez- pečnostní stráže, od toho dne nalézá se ve vazbě zemského trestního soudu. Službu u policie nastoupil dne 1. ledna 1899, když byl před tím tři léta sloužil u dělostřelectva. Po nastoupení svém u policie na krátkou dobu přidělen byl k policejnímu komisařství na Malé straně, odkudž však již v měsíci březnu přeložen byl k policejní exposituře v Košířích, kde sloužil až do 22. ledna 1907, tedy bezmála osm let.

Po zjištění těchto okolností, přísaze porotcůa napomenutí svědků, přečtena sedmnáctistránková žaloba, kterou obviněný vyslechl s patrným vzruše- ním, zvláště v místech, kde líčen útok na Reicherta. Potom přikročeno předsedou k jeho výslechu. »Slyšel jste žalobu? Jste tak vinen ? »Ano — ale nebyl jsem si toho teh- dá vědom, co činí m.« »Vypravujte tedy jak se ta věc sběhla.« Karkulík líčí, kterak dne 22. ledna měl od 7—10 hod. službu v části Košíř, slující Buďánky. Tam u restaurace Demartinky zastihl povykujícího člověka, Miloslava Konráda, kterého napomenula když povykoval dále, zatkl a chtěl předvésti. Uvádí, že Konrád řekl, že si bude na něj stěžovati, ale že ruky na něho nevztáhl. Na dotaz předsedův sdě- luje, že toho dne ve 4 hodiny odpoledne vypil půllitr piva a druhý půllitr v 7 hodin večer, tak že když Konráda o půl 10. hodině zatkl, byl docela střízlivý. Po výstupu na strážnici košířské, kde Konrádsi stěžoval a byl na ústech zkrvácen, Reichert prý mu zhurta vyčítal, že to vyvedl z opilosti, že jest zase napilý, což prý ho bolestně dojalo, jelikož napilý nebyl. Žádal, aby byl prohlédnut lékařem. Než lékař se dostavil, odebral se do místnosti pro strážníky a tam snědl zbytek večeře a vypil třetí půllitr piva. Dostavivší se lékař dr. Musil, hledě konstatovati jeho stav, rozkázal mu, aby na něho dýchl, aby přecházel po světnici, ale výsledek svého pozorování mu nesdělil. Na to Reichert ještě před inspek- tory Weinertem a Bernátem tvrdil, že jsem opilý.

Stěžoval jsem si Weinertovi, že jsem Reichertem pronásledován a on mi na to odpověděl, abychsi z toho nic nedělal, že to nebude tak zlé, když ne- jsem opilý, že se mi nemůže nic stát. Šel jsem si sednout do světnice pro strážníky, ale byl jsem všecek rozčilen, třásl jsem se na celém těle lítostí a pak asi o půl 12. hod. šel jsem k Rei- chertovi a hlásil jsem se »marod«. Předseda: Co říkal Reichert na to? Obžal.: Poslal mne ze služby domů. Já jsem odepjal revolver v místnosti strážmistrově, pověsil jsem ho do skřínky, kde obyčejně visely. Předseda: Byla pojistka zavřena? Obžal.: Obyčejně bývala. Nemohu říci, zdali byla. Předseda: Co jste pak činil? Obžal.: Pak jsem se odebral domů. Bydlím asi 50 kroků od strážnice, klepal jsem, žena mi otevřela a tázala se, proč jdu ze služby. Řekl jsem jí, že jsem nemocen a na další dotazy, co mi schází, pravil jsem, že jsem utýrán a utrápen od ustavič- ného pronásledování Reichertem. (Dává se do pláče.) Předseda: Co jste činil dále? Já seděl chvíli v kuchyni u stolu, pak jsemsi šel lehnouti na postel, ale usnouti jsem nemohl. Ve hlavě mi hučelo, napadaly mne všelijaké myšlenky a tu jsem zase vstal a šel jsem z domu ven. Předseda: Jak jste se dostal na strážnici? Já nevím. Já jen vím, že mi otevřel strážník Chaloupka, kterého jsem při svitu lampy poznal. Předseda: Vešel jste do chodby? Co pak jste dělal? Od té chvíle se na nic nepamatuji, až když jsem byl svázán a ležel jsem na zemi. (Pokračování v ranním čísle zeitře šším.)