59 trestaneům v trestnicích zbylek trestů, jim ulože- ných. Z toho připadá na mužskou trastnici v Praze 3. na mužskou trestnici v Kartouzich a v Plzni po jed- nom treslanci. Válka v Americe. Z Frankfurtu n. M., 27. února. (K. k.) „Frankf. Ztg.“ oznamuje z Nov. Yorku: V boji, který předcházel dobyti města San Marce nicaragujskými četami, byl zajat generál Ina- rez se stem mužů vojska hondurasského. Státní rada Martens v Římě. Z Říma, 27. února. (K. k.) Ministr zahra- ničních záležitostí Tittoni opětoval dnes od- poledne ruskému státnímu radovi šl. Marten- sovi návštěvu. Večer byla na počest Martense na ruském velevyslanectví pořádána hostinase slyšením. Z anglického parlamentu. Z Londýna, 27. února. (K. k.) (Dolní sně- movna.) Přede. minist. Sir Henry Campbell- Bannerman oznamuje, že vládní zákonné osnovy o Irsku nebudou sněmovně předloženy před Velikonocemi. Při jednání o vojenském rozpočtu budou návrhy ministra vojenstv Haldana přijaty celkem příznivě, byť i jed notlivosti byly kritisovány. Fasivní resistence na jižní a státní dráze. Z Terstu, 27. února. (K. k.) Doprava osob a rychlozboží jest normální. Očekává se příjezd správce zdejšího inspektorátu jižní dráhy, načež budou učiněna další opatření. Ve včerejší ve- černí schůzi železničních zřízenců byla zvolena deputace, která má dnes odpoledne odjeti do Vídně, aby vyjednávala s ředitelstvem státnía jižní dráhy. Přes to, že vyjednávání bylo zahá- jeno, bylo usneseno setrvati na pasivní re- sistenci.

Bojiště ervěnické. (Původní dopis »Národních Listů«.) Bojiště ervěnické jest stále zajímavějším, ale při tom i hrozivějším. Veškeren německý šovinismus, násilnický, nemravný a bezohledný. jak ho representuje známý žatecký Herold, ve- škera dlouholetá a poněkud aspoň tlumená zášt ke všemu českému propukla a našla svého mluvčího v ervěnickém představenstvu. Ono za- hájilo boj, ono pracuje všemi známými nemrav- nými zbraněmi proti silné většině českého živlu, aby tento byl naprosto zdeptán, aby německý ráz jen násilím udržovaný nevzal újmy. Jestliže s počátku bylo namířeno ostří německé zuří- vosti proti rodičům, kteří podepsali žádost za českou školu, obracelo se ponenáhlu proti všem českým rodičům, kteří mají děti školou povinné a dnes vyvrcholilo v hesle »boj českým přivan- drovalcům« vůbec. A představenstvo užívá všech možných prostředků k dosažení tohoto cíle. Především bojuje stížnostmi a osočováním

Denní zprávy.

českého dělnictva u společností dolů. Doly, vět- šinou v rukou germánských šovínů nejčistšího zrna (Eliška a Robertka) ochotně přiložili ruku k dílu, vypověděly české dělnictvo z práce, ač dnes počinají (Wolf) svého kroku poněkudli- tovat. Při tom neznalo německé záští a něme- cká brutalita mezi. Z práce vyhozen byl horník Kánský, který pracoval na dole celých 25 roků, zmrzačil se tam a dnes pod záminkou »českého štváčství« zbaven chleba; důl »Britania« patrně tím za- chráněn. Ale obec dopisuje i na jiné doly, kde vypovědění čeští horníci našli práci, ovšem do- sud marně; správy dolů potřebují uhlí, přijí- mají dělnictvo bez rozdílu smýšlení. Když ani to nepomáhá, obrací se obec na vrchní ředitel- ství do Mostu a žádá za zbavení práce aspoň těch, kteří stojí vedle zápasu; a správa císař- ského dolu »Hedviky« dává aspoň výstrahu, aby zmíněným zašla chuť ke spravedlivému boji. Dnes i ti celých pět neděl strádali, našli za- městnání a správy nacionální »Elišky« a »Ro- bertky« vidí, že jejich ochota k obci byla marna.

Ale tam, kde může obec působiti přímo, užívá vyhrůžek. Jest známým faktem, že veškery vý- povědi, kterých dnes je již na sedmdesát, vyho- tovují se na obci strážníkem Schneidrem a že jsou dávány majitelům domů pouze k podpiso- vání. Na tyto působí se terrorem nejhoršího zrna a obecní strážník nelení tak dlouho urgo- vat o podpis, až se mu podnik zdaří. Že majitelé domů nejsou stejného smýšlení jako představenstvo, plyne mimo jiné i z toho, že několik majitelů, jichž jména prozatím ne- uvádíme, se slzami v očích omlouvalo se českým nájemníkům a doznalo, že podlehli pouze ne- mravnému terroru radnice. Německý obchodník Kohn, který zbohatl jediné z českého lidu, ne- chce pod nátlakem obce dovolit, aby čeští ná- jemníci jeho, kteří obývají dva pokoje, jeden přepustili těm, kdož brzy budou bez přístřeší. A obec jde tak daleko, že činí nátlak na ma- jitele domu, aby nedovolil vyvěsit česko-něme- ekou firmu živnostníka Humla, který vzal celý boj za svůj a jemuž podařilo se najmouti přece byt i proti radnici. Aby však domácí netrpěli ztráty, o to postaral se už »Bund der Deutschen«, který věnoval jim na případné hražení škod 3000. Proti nesprávným výpovědím z bytů podávají se profesty a domácí jsou šmahem odsuzování k hražení útrat, takže na př. prvnímu radnímu Künzlovi už dnes přichází libovůle na více než 600 K; výpovědi jsou pro- dlužovány a první nutné a násilné stěhování počne kolem 25. března, ostatní kolem prvního dubna. Vysvědčení chudoby, jichž dělnictvo potře- buje k soudním přelíčením, jsou šmahem odmí- tána a dosud ani jednomu nedostalo se podpisu na obci. Než ani místní spořitelna nelení. Ti, kdož u ní mají nějaké půjčky, dává výpověd

na peníze, jako stalo se staviteli V., který má několik domů a může tak zabezpečiti české ví- tězství poskytnutím dostatečného počtu býtůa zároveň podána žádost za možnost prodeje jeho realit. Vykonavateli štváčských plánů radničních jsou však úřadníci z panství knížete Zdeňka Lobkovice, kteří prohlásili, že nebudou s Čechy bydlet pod jednou střechou a úřadník ústecko- teplické dráhy Spitzska. České dělnictvo odpo- vědělo boykotem, který už přináší první ovoce; řezníci až na jediněho neporážejí téměř žádný dobytek, obchodníci mají krámy prázdné. Aby snáze bylo možno čeliti německému násilí, zřízeno desetičlenné komité, které celý boj řídí a které také dnes přijímá už první podpory; pokladníkem je p. Karel Brabec, stroj- ník v Ervěnicích č. 23, jemuž buďtež veškeré příspěvky zasílány. Zahájena též akce, aby i ostatní dělnictvo českého severu poskytlo po- třebných prostředků k boji a aby celá veřejnost česká byla náležitě informována. Hornictvo če- ského severu cítí s bojujícími bratry a chystá se k řadě protestních schůzí, jež vyzní v apel na zemskou vládu, aby podobnému novodobému barbarství byla učiněna přítrž; Čouš dává pří- klad. Jen jedno zaráží, že některé osoby z okolí, které dříve mnoho nadšení měly pro českou školu v Ervěnicích a těšily se dokonce na správu její, dnes celého boje se straní. Celková nálada je výtečná; čeští lidé stojí jako nerozborná hradba, o kterou se tříští útoky nepřátel. Ale bude třeba, má-li i na dále se úspěšně bojo- vati, aby zejmena česká veřejnost obrátila na sever svou pozornost a po vzoru německém po- skytla podpory. Čeští bojovníci jsou si dnes za pomoci české veřejnosti zdarem jisti.

Mračno často „seděl“, protože svých kuřat ne- posílal do školy, ale vždycky se vymlouval, že ta drůbež nemá mámy a že sám všechno nemůže zostati. Ale bez vychování svých dětí nenechal, na- opak učil je svědomitě všemu, co sám uměl. Jako když stará liška učí mladé. Žádné dlouhé hovory. Ukázal a teď, ty Ferdo, ty Francku, ty Tondo! Ležel s nimi v lese celé hodiny, aby jim ukázal, kudy jde zajíc na pastvu, kudy chodí srnčí, kam se zavěšují bažanti. Ukázal jim, jak se musí postaviti oko, jak zatížiti kamenem, jak uvázati na kořen. V polích léceli oka na koroptve šourem v bramborách, neboť chytí-li se první koroptev, ostatní přeskakují. V houštinách vyko- pávali králíky z nor, na pasekách učil je tatík házeti „krumpolcem“ po zajících. Mladí byli učeliví; tak Ferda házel už lépe, než tatík a Tonda uměl choditi jako stín, že padl dříve na zajíce, než se ušák probudil. V zimě dělali všichni zásoby, pletli sítě, stáčeli oka žíněnái drátěná, robili lapačky, tenátka, klece a po- dobné věci. Někdy i trochu theorie uštědřil mou- drý a zkušený tatík, ale vida, že kluci mají mno- hem větší smysl pro praxi, ukázal hned na pří- kladě, o čemm byl vykládal. Kteréhos dne za- toužil Tonda zvěděti, jak to je, když někoho věší. Ferda a Francek, uslyševše toto přání bratrovo, ihned souhlasilí: „Tatiku, ukažte nám, jak se věší!“ Na štěstí viděl kdysi misti Mračno, jak se věší a ukázal to svým chlapcům opět názorně. Vyhledal „kančuk“*), zaklesl jej na hřebik v po- valu a poručil Franekovi, aby přinesl stoličku pod nohy.

*) Tenký pevný provaz, na němž vodívali řezníci orasátka — kančíky. Mistr udělal z provazu oko, postavil se na stoličku a oko navlékl si na krk. Kluci se divali, ani nedýchajíce. Tohle byla přece podívaná! Náhle se ale stolička zvrtla pod nohama mistrovýma a milý Mračno sebou mrskl jako kapr na blátě. Kluci zajásali, ale jen na okamžik. Z hrdla tatikova vydral se divný skřek, který je poděsil. Malý Francek vyrazil z chalupy a křičel jako posedlý: „Táta visí, táta visí!“ Starší kluci poznali, že je zle. Snažili se podstaviti tatíkovi pod nohy stoličku, ale tatik ji nohama vždy porazil, jak se klátil a ják sebou mrskal. „Tondo, stůl!“ vykřikl teď Ferda a už mil hoši strkali pod tatíka stůl, tak že místr jako vyvrácený kmen byl podepřen, Ferda vyskočil na stůl a kančuk jedním šmikem přeřízl. Tatík byl už v tváři fialový. Rozdrhli mu oko na krku. Byl nejvyšší čas. Když lidé, přivoláni byvše křikem Francko- vým, vniklí do chalupy, spatřili mistra Mračno sedícíha na stole a už při smyslech. „Co tu chcete?“, přivítal sousedy nevlídně. „Ukazoval jsem klukům, jak se věší, a málem by se mi to bylo nevyplatilo. Piliár hromů! Ale já klukům dám věšení.“ Lidé odešli, smějíce se, ale mistrovi nastal nové trápení. Kde jaký nezbeda ho zlobil; ne- křičel-li „prší“, dělal, jako by se věšel. Mistn z půtek ani nevycházel. Protože i revíry byly značně vyprázdněny, prodal po málo letech Mračno svou chalupu a odstěhoval se dále do kraje. Synkové jeho povyrostli a ježto byli vý- borně vycvičeni v dovednostech tatíkových, maji z nich noví spoluobčané asi báječnou radost

— Němečtí agrárníci o předsednictví země- dělské rady. Zpráva dosud naprosto nezaručená, že na místo dosavadního nejv. maršálka zem- ského kníž. Jiřího Lobkowicze jmenován bude předseda zemědělské rady prine Ferdinand Lobkovic, jejž na křesle zemědělského předsed- nictva prý vystřídati má prine Bedřich Schwar- zenberg anebo hr. K. M. Zedtwitz, uvedla »Deutsches Agrarblatt« v extasi rozhořče ní čili, jak sám píše, vzbudila v německých agrárni- ckých kruzích — považme si — »nielibý ú žas«. Hrabě K. M. Zedtwitz, jenž prý dříve býval kdysi Němec, jest podle oficiálního orgánu německých agrárníků naprosto nemožným presi- dentem zemědělské rady, i německá agrární strana podle svého rozhodně německo-nacionál- ního smýšlení dovede už prý všemi prostředky zameziti, aby se předsedou zemědělské rady stal vyslovený nepřítel Němců. »D. Agrarblatt« slibuje pro případ »jmenováníe hr. Zedtwitze presidentem nejrozhořčenější boje, ja- kýchž zemědělská rada od rozdělení ještě neza- kusila, čimž by prý zemědělství těžce trpělo.

Také princ Bedřich Schwarzenberg jest pánům příliš exponovanou, »vysloveně českou povahou bojovnou«. Nástupcem prince Ferdinanda Lob- kovice musí prý se státi osobnost na čisto umír- něná, všech národnostních vášní prostá a Němci prý musí státi na tom, aby nebyl jmenován žádný vyslovený »nepřítel Němců«. Presidiu zemědělské rady podřízen jest prý důležitý kůl- turně-technický odbor zem. rady, v němž prý Němci nemají téměř žádných německých úřad- níků a žádný vliv. — Odtud tedy slzý — vzteku německých agrárníků, kteří spatřují v Karlu Maxu Zedtwitzovi a také v Bedř. Schwarzenber- govi vášnivé nepřátele Němců! Zgermanisování kulturně-technické kanceláře zemědělské rady jest tedy cílem německých zemědělců a k tomu potřebují ovšem jich choutce povolného presi- denta — Němce, kryjícího zákulisní rejdy Volks- ratu, jenž netají své laskominy na kulturně- technickou kancelář. Presidentské křeslo země- dělské rady v království českém patří zeměděl- skému národu této země, vyslovenému, nepokry- tému Čechu a nikoli beznárodní trpné nule a stane-li se otázka tato akutní, dovede český národ uplatniti svě nároky, jež by přece měly býti i Němcům nesporné. Němci nemohou si vynachváliti národnostně rozdělené instituce v zemi, náleží-li v nich svrchované slovo Němci, jinak hrozí hospodářským zpustošením země, tito andělé zemského mírul —K osvědčení českých členů obchodních a živnostenských komor plzeňské a česko-budě- jovické, včera uveřejněnému, napsal pražsko- venkovský list na úvodním místě své podotknutí, plné politických názorů, jaké nelze míti ani na úsvitě nejrannějšího jinošství. Členům o b- chodních a živnostenských komor