1
article
Spor americko-turecký.
Z Washingtonu, 10. srpna. (C.-B.) Zdejší
kruhy jsou názoru, že signatární mocnosti
smlouvy pařížské uplatní svůj vliv u Portyv
tom směru, aby sultán požadavkům Spojených
států vyhověl, aby nedošlo k tomu, že by Spo-
jené státy byly nuceny sáhnouti k násilí.
Žádná cholera v Petrohradě.
Z Petrohradu, 11. srpna. (C.-B.) Vůči zprá-
vám zahraničních listů, že v Petrohradě vypukla
cholera, sděluje ruská telegrafní kancelář z úplně
spolehlivého pramene, že se tam nevyskytl ani
jediný případ cholery.
Plevův nástupce.
—ch. Z Petrohradu, 10. srpna. Proslýchá
se, že bude generální guvernér v Kyjevě, hrabě
Ignatěv jmenován nástupcem zavražděného
ministra Pleva.
K úmrti Waldecka-Rousseaua.
Z Corbeilu, 10. srpna. (C.-B.) President
Loubet zaslal vdově Waldecka-Rousseaua
telegram, ve kterém se připojuje k její bolua
praví: Republika ztrácí v zesnulém jednoho ze
svých nejlepších sluhů, já však jednoho ze svých
nejstarších a nejvěrnějších přátel.
Z anglického parlamentu.
Z Londýna, 10. srpna. (C.-B.) Doln
sněmovna schválila ve druhém čtení před
lohu o telegrafii bez drátu.
Plevův
Ignatěv
Pleva
Waldeck
Rousseau
Loubet
Washington
spojený stát
Petrohrad
Kyjev
Corbeil
Londýn
Doln sněmovna
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
„Bohemia“ už je zase znásilněna, n
dvojjazyčných jízdních lístcích, v Praze vydáva-
ných, objevilo prý se nové slovo a sice název
Uže pro štyrské „Aussee“. To je prý očividně
umělý produkt nějakého statečného translátora
c. k. státních dráh, kterýž považoval prý to z
splnění národní povinnosti, aby v českém znění
lístku bylo zamezeno každému německému slovu
i kdyby prý to byl i dobrý německý název sta-
rého, praněmeckého místa v štyrských Alpách.
Tak prý vznikl liboznivý název Uže, který
aspoň na jízdních listcích c. k. státních dráh ma
znamenati „Aussee“ ve Štyrsku. V zapomenuté
slovácké písničce „Pýtala se kočka kočky“ vy-
skytuje se verš, dělaný zrovna na pražskou „Bo-
hemii“. Na dotaz, „má-li kocúr pazúry“, odpo-
vídá kočka kočce: „Jak si stará, tak si hlúpá. .
Právě tak „Bohemia“, sic by musila vědět, že
Úže jest prastarý slovanský název štyrského mě-
styse v judenburském kraji, a nepochybně mno-
hem starší, než sám německý název osady, u sol-
No, tak. myli se; panímáma nabere
hrneček vody, postaví jej do škopíka — ať se
umejou páni nad škopíkem — bodejť — je vody
škoda. Až se páni umyjou, panímáma špínu dá
praseti
Tak tedy.
Ale umučená rodino! Panička přiběhne, té
vody že je málo — pán jí má ve škopíku jen
po dně.
Panímáma stála zkormoucená jako vrba —
panička nabrala vody dojačkou a donesla jí
pánovi.
No — panímáma vodu oželela — dá jí po-
tom praseti — to ji vychlastá jako med.
— I pro páníčka boha nebeského! — Za
minutku však zas panička přišla — kam tu vodu
vyleje.
Panímáma honem běžela a opatrně špinu
vylila čuňíkům do džbeříka.
A panička z Prahy se škopíkem hrne se
znova do kuchyně. Že prý chce ještě vodu —
mýt děti. — Panímáma stála jako Lotova žena
— vždyť panička vzala si vody plnou dojačku
— to by se umylo půl vsi, neřku-li pán a čtyři
už
Lotův
Praha
Štyrsko
Bohemia
Bo
3
article
Teď zase spráskla ruce panička z Prahy
co myslí panímáma — teprve se umyl pán —
děti musí mít každé zvlášť také čistou vodu!
No, nad tím se panímáma zrovna „po-
zvedla“: tohle je nemožná věc — to by se dě-
tičky musily mýt zrovna jen v mlíce — paní-
máma jim dá sbírané a potom dá mléko to pod
svinčatům.
Vody není.
Panička z Prahy vešla nějak do sebe —
umyla přece jakž takž děti a večer potajmosi
vodu „projednala“ s Tonkem: slíbila mu pětník
za každou putýnku vody, kterou spotřebuje,a
Tonek ochotně svolil vodu opatřiti — „i kdyby
měl někoho zabit.
A také i opatřil a panímáma si libovala; co
„má špíny od pánů pro prasata“
A Tonek lotr se modlí, aby nepršelo, c
páni z Prahy u nich budou.
děti.
Tonko
Tonka
Tonka lotr
Praha
4
article
nic úžeckých založené, podle některých histori-
ckých pramenů r. 1174, ačkoli původ osady této
kladou někteří dějepisci, a to velice přesvědčivě,
až do dob římských. Nikterak ovšem není nějakým
výrobkem translátora c. k. státních dráh, nýbrž
odevždy v slovanském tisku, v slovanských
učebnicích a cestopisech i ústech lidu co nej-
běžněji užívané jméno, pocházející z dob, kdy
v končinách tamních nepáchla ještě žádná ně-
mecká noha. Jestliže na jízdních lístcích c. k.
státní dráhy vytištěno jméno „Uže“ tak, jak je
tiskne „Boh.“, totiž s krátkým U, mohla by se
zmíněnému translátoru činiti výtka, že Úži zkrá-
til o čárku. Je to tedy nesmysl, tvrditi, že se za-
vádí c. k. státními dráhami, tedy státním ústa-
vem úřadní název města, před tím ani Čechům
ani Němcům neznámého. Jinak se „Boh.“
upřímně divíme, proč raději neláme oštěpy za
německé, patrně praautentické názvy německé
pro města a místa, ležící mnohem blíže centru
zájmového obvodu synů Bohumila Háze. Mno-
hem děsnější křivda děje se Němcům zajistév
Čecho
Němec
Háze
5
article
Čechách. Jak může „Bohemia“ strpěti, aby se
na jízdních lístcích tiskl na příklad vedle ultra-
germánského, patrně prakeltického názvu „Be-
raun“ do nedávna ještě neznámý český novotvar
„Beroun“ (!), anebo vedle „Podiebrad“ úžasný
barbarismus český „Poděbrady“, vedle „Leito-
myschle“ neslýchaný výrobek c. k. translátora
„Litomyšle“ atd. atd. Pro list nacionálně tak
uvědomělý, jako je „Bohemia“, musí být ne-
výslovnou útrapou, vidí-li a slyší-lí, že sez
Prahy, německého prasídla, vydávají lístky do
Wysotschan, hned za pražskými branami leží-
cích, s českým překladem „Vysočany“! Pou-
hým steskem se tu nic nepomůže a nenapraví,
bývalať druhdy „Bohemia“ statečnější, neboť —
nemýlíme-li se — právě od ní pochází iniciativ-
ní, krásný čin, kterým Smichovu pomoženo bylo
k původnímu jeho praněmeckému názvu „La-
chau“. Jen víc kuráže, ejhle, Přívoz na Odře!
Poe
Čechy
Beroun
Poděbrady
Leito
Litomyšl
Praha
Wysotschan
Vysočany
Odra
Bohemia
Podiebrad
6
article
Pouhým škrtnutím c. k. péra stal se zázrak,
dnes je z něho německý — Oderfurt!
— Sokolská slavnost v Dol. Kounicích na
Moravě, v neděli pořádaná, neminula bez rozčile-
ných výstupů, dík německým klackářům z blízké
osady Pravlova. Dolnokouničtí Němci, jichž je
hrstka, neopovážili se ani muknouti, nýbrž cho-
vali se »taktuplně, rozumně a mírumilovně, hle-
díce tomuto vpádu do městského obvodu chladně
a střízlivě vstříc,« jak sděluje brněnský »Tages-
bote«. Mírumilovně, chladně a střízlivě chovají
se Němci pravidelně tam, kde vídí, že by
se jim chování horké a nestřežlivé špatně vy-
platilo. Že tedy minula neděle v samých D.
Oderfurt
Kounic
Pravlův
Němec
Dolo
Morava
7
article
Kounicích klidně, je zásluhou Sokolstva, jehož
se dostavilo do porobeného města moravského
několik set. Jak končívají vpády d'Elvertových
rot do českých měst, je v dobré paměti. Větší
odvahu měli pravlovští zákeřníci, kteří ozbro-
jeni klacky a býkovci, vypravili se až k sa-
mému cvičišti, za městem ležícímu a dodáva-
jíce si chuti slovy: »Nur nicht fürchten« ! do-
volovali si hlasité poznámky k řečím sokolských
řečníků, čili jak německý brněnský list praví,
zdálo se »jim velice veselým, když řečník z řad
sokolských provolal »Na zdar!« budoucímu
českému starostovi kounickému, i smáli se.«
Následkem tohoto smíchu došlo prý ke rvačce,
při čemž spráskán (»durchgeprügelt«) byl jeden
německý student. Větší zástup »Sokolů« zapudil
Pravlovické a před vesnicí Pravlovem hrozila
vážná srážka německých vesničanů s »cizími
sokoly«, když se objevilo četnictvo a zjednalo
pořádek. Kde bylo toto četnictvo, když dotěrní
Michlové z Pravlova tropili u cvičiště ostudu,
německý zpravodaj nepovídá, Patrně jim byla
svěřena výhradně jen německá kůže k ostříhání
bezpečnému. Kromě této episody Němci vyvo-
lané měla sokolská slavnost v D. Kounicích
průběh skvělý a přinesla nový důkaz, že Kou-
nice jsou české a že s netrpělivostí očekávají
dne, kdy budou i podle své obecní správy vrá-
ceny českému národu. Den ten není dalek.
Kounic
Elvertův
Pravlovický
Michl
Němec
Nura
Kou
Sokol
8
article
— Vyznamenání. Z Vídně, 11. srpna. (C.-B.)
„Wiener Ztg.“ oznamuje, že císař nejvyšším rozhod-
nutím ze dne 8, t. m. udělil cestáři Antonínu Schů-
tzovi v Přelouči za příčinou jeho odchodu na trvalý
odpočinek stříbrný, záslužný kříž s korunou.
— Zprávy rodinně. Slečna Anička Trnkov
a pan František Kubát, c. k. soudní adjunkt,
slaviti budou sňatek v sobotu dne 13. t. m. o 11.
hod. dopol. v chrámu Panny Marie Sněžné v Praze.
— Slečna Lidka Rumlova a advokát dr. Jos.
Sommer, slavili sňatek dne 9. t. m. v kostele u
Nejsv. Trojice v Praze.
— Dary. J. J. kníže Jan Adolf ze Schwarzen-
bergů v Protivíně daroval všeobecné veřejné nemoc-
nici v Písku obnos 200 K jako příspěvek na zakou-
pení Röntgenova přístroje.
— Filosoficko-paedagogický kurs v Náchodě.
Místní pořadatelstvo uvedeného kursu dává všem účast-
níkům na vědomí: 1. Všecky přípravné práce jsou již
ukončeny tak, že kurs započne přesně 17. srpna o
Wiener Ztg
Sch
Trnkov
Kubát
Marie
Rumlův
doktor
Jos
Sommer
Jan
Adolf
Röntgenův
Vídeň
Přelouč
Praha
Nejsv
Schwardit
Protivín
Písek
Náchod
9
article
7. Hod. ranní; za tou příčinou vybízejí se všichni pp.
účastníci, aby již 15. nebo nejdéle dopoledne 16. srpna
přihlásili se osobně o byty a další informace v kance-
láři, jež umístěna bude v budově ob. realní školy
v přízemí a otevřena bude vždy od 8—12 hod. dopol.
a od 2—5 hod. odpoledne. 2. Kolejné zaplatí každý
účastník předem a to buď ve shora uvedené dny v kan-
celáři anebo pošt. poukázkou na adresu: Jos. Kujal,
uč. měšť. školy v Náchodě. Každý účastník obdrží legi-
timaci po zaplacení kolejného. 3. Následkem nahodi-
lých překážek bude 16. srpna místo oznámeného večír-
ku representačního konán pouze „přátelský večírek“
v připravené dolejší místnosti hotelu „Beránek““
— Nález zlata v jižních Čechách. Z Písku sdě-
luje se některým listům: V Otavě u Písku shledány
v některých kosech kemení stopy zlata. Provádějí se
další výzkumy. Jak známo, slynula Otava kdysí zla-
tem, jest ale otázkou více než pochybnou, zdaži
tehtokráte sbledalo by se to v takém množství, aby
těžba jeho se vyplatila.
— Smělá krádež v trafice v Marianské ulici, spá-
chaná v noci na včerejšek, byla předmětem rozhovoru
nejen v ulici Marianské a okolí, nýbrž i po celé Praze.
Kujal
Beránek
Otava
Náchod
Čechy
Písek
Otava
marianský ulice
Praha
10
article
Krádež překvapuje smělostí provedení, neboť ulicí
Marianskou procházejí nebo aspoň procházeti mají
policejní patroly každé čtvrt hodiny a to směrem od
městského parku k Václavskému náměstí. Zloději, kteří
bezpečně musili býti nejméně dva, měli tedy k vy-
kradení trafiky nanejvýše deset minut času, když poli-
cejní hlídka právě byla přešla. U samé trafiky je ply-
nová lucerna, která však o 11. hodině se shasíná,
Okolnost tato přišla zlodějům nemálo vhod. Pomocí
žebříku, anebo jeden stoje druhému na ramenou, do-
stali se k půlobloukovitému oknu, jež není již pod
ochranou železného rolleaux, jako dvéře spodní. Toto
rolleaux zůstalo úplně netknuto a jen ve dvou místech
zdá se, jakoby zloděj, spouštějící se dolů, o ně se byl
opřel špičkami bot. Při vypáčení okna, jež upevněno
bylo ve zdi a dřevěném pažení nad rolleaux jen asi
pěti slabšími skobami a dřevěnými kolíky, použil pa-
chatel dláta, jehož stopy jsou na dřevě i stěnách pa-
trny. Takto vytrženým oknem, jež zloděj postavil na
levou stranu a opřel se o zeď, vnikl do trafiky. Z ce-
lého způsobu vykradení patrno, že byl dobře obezná-
men se zařízením trafiky a vypozoroval, kam proda-
vačka sl. Vilémina Liebezeitova peníze ukládá. V pultě
Liebezeitův
Václavský náměstí
11
article
nalezají se dvě zásuvky; jedna s balíky poštovních
zálepek a korrespondenčních lístků, druhá asi se šesti
škatulkami od cigaret, jichž, jichž prodavačka používá
pro drobné penízet haléře, dvouhaléře, desetihaléře,
dvacethaléře, koruny a zlatky. Do zvláštní misky
klade pak peníze zlaté deseti- a dvacetikoruny a pa-
pírové bankovky. Jelikož majitelky trafiky slečny Fi-
náčkovy nacházely se na letním bytě v Jílovém, měla
prodavačka sl. Liebezeitova nashromažděnu několika-
denní tržbu, vesměs papírové peníze a bankovky, jež
měla řečeného dne uloženy v krabici od doutníků, kte-
rou vložila na vrch svého kufru. Tento kufr uzavřela,
nechala však klíč v zámku. Kufr stojí po levé straně
za regálem se zbožím, jenž celou místnost přepažuje
na dvě poloviny. Dvířka regálem utvořená nejsou za-
střena žádnou záclonou, takže jest do zadní míst-
nosti dobře viděti. Na večer, kdy krádež spáchána,
o 1/210. hod. večerní přepočítávala sl. Liebezeitova
znova všechny peníze i ony z kufru na pultu a to
z těch důvodů, že včera mělo se nakoupit
nové zboží Do trafiky v tuto dobu přišel
slečně Líebezéitově úplně neznámý, dosud nikdy zde
nekupující mladý muž, štíhlého vzrůstu v tmavém
obleku, s měkkým, černým kloboukem na hlavě.
Liebezeitův
Jílové
12
article
Pod nosem měl slabý, černý knirek. Dle odhadu pro-
davačky mohl býti 27—30 let starý. Týž žádal dvacet
cigaret druhu „Memfis“ a večerník „Hlasu Národa“.
Když mu obě podáno, položil na pult zlatník. Slečna
mezitím přepočítávala peníze a odnášela je do škatule
v kufru. Mladý muž si toho povšiml a prohodil:
„Slečna bude míti jistě za sto korun drobné, že
ano.“ A vytáhl stokorunovou bankovku. Když slečna
jevila ochotu proměníti mu, usedl na koženou po-
hovku pod zrcadlem a čekal až drobné dostane. Zatím
venku přecházel menší muž v šedém obleku, jenž
na kupce v trafice čekal. Po delší době teprve se
vzdálil kupec i jeho společník, jenž byl o hlavu
menší. Na tyto dva muže má slečna podezření. Jak
již podotčeno, ukradeno bylo celkem z trafiky věcí
a hotových peněz v obnosu přes 1500 K. A to z ma-
jetku zaměstnavatelky na hotovosti za noviny utrže-
ných peněz stříbrných a niklových, jež nalézaly se
v šuplíku za 204 K, dále denní tržba v šuplíku 150 K,
pak z kufru za zboží stržených papírových peněz
za 700 K. Z knihy na známky a kolky, jez nalézala
se na regálku pod pultem odcizeno bylo známeka
kolků v ceně 600 K. Zloději známky a kolky z knihy
vybrali a knihu pohodili. Ráno nalezeno na zemi
několik pošlapaných známek, jež zlodějům při
chvatu vypadly. Kromě toho vzali zloději pro-
davačce její úspory a skvosty, jež měla v kufru pod
škatulí s penězi majitelek trafiky. Slč. Liebezeitova
měla svého majetku na hotovosti 70 K a sice 3 zlaté
desetikoruny, jednu papírovou desítku a jednu pětku
a za deset korun drobných. Dále měla tu skvostya
sice zlaté damské hodinky se zlatým řetízkem v ceně
67 K. Hodinky vyňaty byly z etui a pouzdro odhozeno.
Liebezeitův
13
article
Pak zmízel prsten s routičkou v ceně 40 K, památný
peníz, křížový tolar v ceně 7 K, zlatý křížek s ře-
tízkem v ceně 15 K a konečně dva zástavní lístky
na damské hodinky, na něž půjčeno úhrnem 36 K.
Ze zboží odcizili zloději dvě stovkové dřevěné krabice
s britanikami a (ři s trabuky. Dále odnesli celou zá-
sobu hercegovinských cigaret, asi osm až deset ška-
tulek. Čím si zloděj v trafice pracující svítil, není
zjištěno, Nalezeno sice několik ohořelých sirek i kapek
od svíčky, ale nelze z toho tvrditi, že by si byl
svítil při práci svíčkou a že by pocházely od před-
včerejší noci. Majitelky trafiky slečny Fináčkovy byly
telegraficky vyrozuměny o vykradení trafiky a včera
jedna z nich přibyla do Prahy. Druhá je nemocna
a zůstala v Jílovém. Policie zahájila po pachatelích
úsilovné pátrání a má v podezření dva před několíka
dny propuštěné trestance.
— Dal odhadnout pušku. Do vazby k zemskému
trestnímu soudu dodán byl včera 66letý, ženatý a do
Plaňan příslušný bednářský pomocník Josef Holub,
bytem v Josefově č. 176, jelikož zpronevěřil pušku
„ ceně 110 K, kterou mu svěřil hostinský Jan Zbořil
Fináčkův
Holub
Zbořil
Praha
Jílové
Plaňany
Josefov