1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne Il. srpna.
Praha
3
masthead
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
aka.
Před rozhodující bitvou.
—ch. Z Petrohradu, 10. srpna. V Ma nd-
žursku strhly se opět děsnélijáky.
Všechny cesty jsou zase proměněny v bařiny.
— Japonské branné síly soustře-
dují se ve třech skupinách. Jedna
stojí u Simučenu-Hajčenu a Inkoua, druhá ohro-
žuje směr Anšančan-Ljaojan a třetí čáru Siajan-
Ljaojan-Mukden. Tolikéž provádí se soustředění
japonského vojska u Sajmaci, aby odtud útočně
postupovalo na sever.
Navzdor četným pověstem zdá se, že Ja-
ponci obklíčení Kuropatkinových
sil ani velkým obloukem ještě neprovedli,
ačkoli bylo takovéto obklíčení zcela zřejmým
jejich plánem, ježto Rusům cesta na jih byla
uvolněna. Armáda generála Oku obdržela zase
z Inkoua posilu 10.000 Číňanů z Formosy.
Nic nenasvědčuje slechu, že by Rusové byli
opustili Ljaojan. Japonci přivážejí tam těžká
—ch. Z Petrohradu, 10. srpna. Dle včer
večer došlé depeše z Ljaojanu zarazili Japonei
po obsazení Haičenu svůj postup; přece však
pozoruje se silné pošinování japon-
ského vojska od jihu k ruskému
levému křídlu. Japonci chtějí patrně na
této straně velkou přesilou Rusy nazpět zatla-
čit, aby si otevřeli přímou cestu
na Ljaojlan. Na severu, na silnici vedoue
k Mukdenu, udály se jenom bezvýsledné šar
děla.
vátky.
Inkou
Kuropatkinový
Rus
Číňan
Japonec
Praha
Petrohrad
Ma
Anšančany
Mukden
Formosa
Simučen
Hajčen
SiajanLjaojan
5
article
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Němci musí prý změnit taktiku.
Z Vídně, 11. srpna. Poslanec dr. S yl
vester prohlašuje v »S al z bur ger V o l ks
Němec
doktor
Vídeň
6
article
blattu«, že se musí taktika něme-
ckých stran zásadně změnit a z
tím účelem že je nezbytno, aby ještě v srpnu
se sešly německé kluby poslanecké k poradě o
dalších krocích.
7
article
Dr. Ebenhoch o zřízení slovanských parallelek
ve Slezsku.
Dr. Ebenhoch o zřízení slovanských parallelek
ve Slezsku.
Z Vídně, 11. srpna. »Fremdenblatte
uveřejňuje rozmluvu s poslancem a zemským
hejtmanem drem. Ebenhochem o zří-
zení slovanských parallelek ve
Slezsku. Dr. Ebenhoch považuje zřízení jich
za úplně správné a praví:
»Pochopuji úplně, že v jazykově smíšených
zemích zástupcové každého národa střeží úzko-
stlivě svou národní državu a že se brání proti
všelikému jejímu porušování. Tu jest ale ne-
zbytným předpokladem, aby opatření, proti kte-
rému se protestuje, bylo zasahováním do za-
ručených práv druhé národnosti
Není však pochyby, že na základě státních zá-
kladních zákonů neněmečtí národov
v Rakousku mají právo, aby se jim
dostalo dostatečného počtu učitelů
proobecné školy.
Vyučovací správa měla jenom dvě cesty -
buď zříditi samostatné ústavy učitelské
anebo připojiti parallelky k některým již trvají
cím ústavům. Vláda se rozhodla pro poslední
to, jak se důvodně domnívám, poněvadž pova-
žuje tento způsob rozřešení právem za přijatelný
Němcům Vláda, jak se zdá, zamýšlí též zvlá-
štní organisaci těchto parahlelek,
aby předem se zajistila neztenčená německá
država.«
Co se tkne politické stránky otázky této,
vyslovil se dr. Ebenhoch takto: »Dr. Körber
dosud nezavdal Němcům příčiny k národním
stížnostem, Němci tedy mohlí předpokládat, že
není naprosto jeho úmyslem, sahat na jejich
doktor
Ebenhoch
Fremdenblatte
Němec
Körber
Slezsko
Vídeň
Rakousko
8
article
SIY
SIY
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
državu. Když však již nastalo rozechvění, byla
by jistě měla důvěrná rozmluva s ministerským
předsedou dobrý výsledek. Prudkost veřejné
protiakce německé je s to, uvolniti po-
měr mezi vládou a Němci. Slovanské
strany sněmovny poslanecké se klidně dívají na
tuto hru, jak jim ženou Němci vodu na jich
mlýn.«
Naposledy připomenul dr. Ebenhoch, že
Čechové asi změní své postavení vůči vládě a
že obstrukci přenechají Němcům. »Jak silným
by mohl býti vliv Němců v našem státu, ale
k tomu je dvojího potřebí: předně, aby se pře-
stali urážet věřící v jich nejsvětějších citech a
za druhé, aby Němci byli spravedli vi
k ostatním národům.«
Němec
Čecho
10
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z anglické dolní sněmovny.
dolní sněmovna
11
article
Z Londýna, 10. srpna. (C.-B.) Na dotaz,
učiněný v příčině svolání koloniální konference
za účelem zkoumání fiskální otázky, vyslovil
ministerský předseda Balfour své míněnío
významu obou konferencí a pravil, že doufá, že
konference se budou častěji opakovati. Prohlásil
však, že není jeho úmyslem v přítomné době
činiti kroky ohledně předmětu, o kterýž se
jedná.
Londýn
Balfour
12
article
Program Parkerův.
Parkerův
13
article
Z Esopu (v Nov. Yorku), 10. srpna.
(C.-B.) V oslovení deputace demokratického ná-
rodního konventu, jež oznamovala Parkerovi
jeho nominaci na presidentství, pravil tento
s důrazem, že je nutným přiměřené snížení ta-
rifu a vyslovil se proti názoru, že se musí
Spojené státy mísiti do všech záležitostí, které
se sběhnou mezi jinými mocnostmi. Stejně není
třeba zříditi vojenskou moc, která by byla pro
účely takové nutnou.
Esop
Parker
York
spojený stát
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na zaschlém venkově,
Od Popelky Bilianové.
Je smutno venku, hrozno za nynějšího ne-
konečného úpalu slunečního, kdy vedrem vy-
prahlou zemi slunko již více vypražiti nemůže
a rostlinstvo šmahem všecko všude hyne.
Není vody v potocích, není jí ani v stud-
ních, ba skorem už ani v řekách. A v této pří-
šerné skorem nouzi a nezvyklé bídě zablýskne
tu najednou ve všedním životě obrázek za obráz-
kem a — člověk volky nevolky se směje. Tal
to chodí v životě: není smutku, aby v něm ne-
bylo aspoň trochu laškovnosti a není opět
smíchu, aby slzička v něm se netřepala. —
Tak tomu jest i s nynějším suchem (a bože
dej, aby toho sucha již nebylo, až budou tyto
řádky vytištěny! —
„Na zaschlém venkově“ — vlastně na vsi
— ve kterémkoliv statku nebo v chalupě, podob
ných obrázků je letos nepočet. A všecky maj
stejný rámeček: vyschlý potok, vyschlý rybník
vyschlé studně — a lidí a dobytka ve vesnie
jako jindy a pít chce všecko.
V rybníce je trochu zelenavého bahna,
v němž se mažou bělounké husy a postřikují se
navzájem hustým kalem, v potoce „je kamení
vyschlé, že by je podpálit mohl“ — husy i krávy
hloupě dívají se do suchého koryta a sem tam
některá z nedůvěřivých kravek tlamou obrátí
suchý kámen v potočišti, domnívajíc se, že pod
ním odkryje zřídlo spásonosné, teď nezvěstné
Ale pod kamenem, kde nic, tu nic a doma
ve statku hospodyně spíná ruce, kolik že té
drahocenné vody dobytek vychlemtá.
A — odpusť Pánbůh hříchy! — ten pro-
národ pije den za dnem víc a vody miň a míň
a daleko dlužno pro ni jezdit.
„Haleď (hleď), Tonku — což abys dojel
pro vodu“ — vyjednává matka.
vody.
Bilianová
Tonka
15
article
„Já pro vodu?1 — Ať jede Francek — já
byl už dvakrát“ — rázně ohražuje se Tonek.
„Haleď — Františku“ — načíná matk
znova.
„I to by se mi chtělo! — Může taky jeti
Marče — když si pere sukně k muzice, ať vozí
si vodu“ — odpaluje Francek.
„Jen ty nemlč — ty topane — všecku špínu
po prádle jsme daly kravám — jen se po ní oli-
zovaly,“ hájí svoje sukně k muzice připravené
baculatá Marče.
„Ejnu — vidíš Tonku — přece jen bys
mohl jet pro vodu sám,“ zas vyjednává matka
a pozorovateli bezděky dlaň se poškubuje
svrbí po lískovce, že by tak přetáhla ne Tonk
s Franckem i Marčí dohromady, ale paní mamku,
že má tak zvedené a poslušné děti.
Po mnoha řečech ještě sebral konečně
Tonek trakař, přivázal si tam sud na vodu, a jel.
Když přivezl vodu, hartusil už ve vrátkách:
„Tak, a teď můžete zas hned vodu vy-
chlastat (?) — houbec vám už přivezu a ne
vodu — ve studánce už je než bahno.“
Matka sud s vodou postavila do komory
klíč vzala k sobě. —
„Maminko — já chci pít!“ —
„I ty pacholku! — Dlouho-li, co jsemt
vody dala! — Jdi mi pryč, nebo tě bacím —
kravám nemám skoro nic a prase jen chlastalo
jako pan starej,“ durdí se matka, ale proto přec
nabrala opatrně vody do hrníčka a podala svému
nejmladšímu letorostu.
„Mami — co mi dáte, když dnes nebudou
husy pít“ — vyjednával malý šelma s potutel-
ným úsměvem.
„Jdi, nebo tě bacím — kluku bezbožná —
dělej si ze mne ještě bláznů,“ katí se matka.
„Na mou duchu, maminko — nebudou pít
— včera také nepily. Dejte mi pár makovic,
ano?“
„Dám ti makovice, ty čemerko, ale tímhle
lackem,“ hrozí matka.
„Tak já vám to teda povím — maminko.
Francek
Tonka
František
Marec
16
article
Pás' jsem včera v borůvčí, víte, za Louňovie
ovsem —
I ty hnidoune! Ty's je napás' v tom ka-
mení, viď! Já vím, že's jim tam tahal z našeho
ječmen.“
„Maminko — ale je tam voda.
„Do pece! — Petříku — ty si děláš ze mne
blázny!“
„Je tam voda, maminko; já jsem si ji tam
hezky schoval.“
„Kde pak, prosím tě!“
„Maminko — víte, za boučím u kamene
bylo tak jako drobet mokro v potočišti — já tam
vlezl, odvalil jsem pár kamenů a ukázal se pra-
mínek. Vyhrabal jsem tedy jamku, a to jste měla
vidět husy! Ty si podrahnily! — A když jsem
hnal domů, přikryl jsem zas pěkně pramínek,
aby ho nebylo znát — dnes tam poženu zas.“ —
„Ale vidíš — Petříčku — já vždycky ří-
kám, že jsi čiperná hlava. Koukejme se — našel
i vodu“ — usmívá se matka blaženě a hladí je-
žatou hlavu svého nejmladšího potomka a dala
mu nejen makovic, ale i suchých švestek mu
ještě přidala. —
Nu a do tohohle rámečku přišli „z Prahy
Panečku — je to dobrá věc; za měsíc dají
desítku z velké sednice, kam ani nohou v létě
nikdo z domácích nepáchne.
Je to dobře, Marče má na posvícení nové
Ale tentokrát do zlé jíchy páni z Prahy
přišli.
Panička byla věčná ráchelka, pán šplíchal
a máchal a děti — odpusť Pánbůh hříchy! jako
kachny.
A snad je panička v Praze na vodě vyhlí-
dala — vždyť to bylo plemeno zrovna „hastr-
manské“!
Panímáma byla u vidění.
Dobře za všecko zaplatili a jinak byli hodni,
ale s tou vodou!
Rány kovářčiny! — Kdo to jak živ slyšel!
— Ráno že se budou mýti.
páni“
Petřík
Petříček
Marec
Al
Praha