Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 26l. ze dne 22. září 1905.

Zaokeánské organisace žen. Spisovatelka Belva Herronova uveřejnila stati- stická data o státu Illinois z minulého měsíce, týka- jící se postavení žen v řemeslech. Dle zaručených počtů jedna pětina členů obuvnické unie skládá se z žen. O dobro pracovnic jest stanovami unie ná- ležitě postaráno, praví slečna Herronova. Jedním z účelů jest zavedení jednotné mzdy bez ohledu na pohlaví pracujících; poměry členské jsou tytéž pro obé pohlaví; kterýkoliv pracovník starší šestnácti roků, v průmyslu zaměstnaný, může býti členem unie. Že úloha, již ženy v tomto oboru průmyslu hrají, je pozoruhodna, lehko jest pochopitelno, uváží-li se, že řemeslo zásobuje nutnou obuví 75,000.000 obyvatel- stva; kromě toho však obrovská produkce zjednala americké obuvi pověsti světové a zároveň vytvořila značnou položku ve vývozním obchodu americkém. Roku 1900, kdy statistická data byla sbírána, úhrnná cena obuvnických produktů obnášela 261,000.000 doll. a počet osob zaměstnaných v průmyslovém odvětví tomto obnášel 142.920; žen, tvořivších jednu pětinu. bylo tudíž 28.584.

Tak zvaná United Garment -Worker's Union,o níž často dočítáme se ve zprávách z ovzduší dělní- ckého, sestává z mužů a žen, zaměstnaných ve vý- robě oděvu. V tomto odvětví průmyslu zaměstnáno bylo roku 1900 celkem 120.950 námezdních dělníků. z nichž 69.862 čili 57.8 proc. tvořily ženy. Jede z organisátorů unie krejčovské vyjádřil se, že minu- lého roku mužové tvořili 75 proc. v dílnách, zaměst- návajících se výrobou damských sukní; letos z jara počet jich klesl na 60 a na zimu bude jich jenom 50 proc. Oděvnické řemeslo jest jedním z několika velkých průmyslů, v nichž ženy a muži jsou zaměst- náni asi ve stejném počtu od dávných dob. Ve dnešní době počet mužů však značně vzrůstá v prů myslu textilním a zvláště pak v bavlnářském. Ve dvaceti letech od r. 1880—1900 poměr ten zvýšen z 34.4 na 44.8 proc., kdežto u žen klesl s 48.4 na 41.5 proc. Změnu tuto vysvětliti lze zvláště vynále- zem nových strojů. V hotovení rukavic mužská práce zřetelně roze- znává se od práce žen; mužové upravují kůžea řežou rukavice, v případě těžší práce prošívají je také. Dle nedávného rozpočtu, dvě třetiny dělníkův tomto oboru práce jsou ženy. Mzdy kolísají od 20 centů za tucet nejlacinějších rukavic do jednoho dollaru za tucet nejlépe zpracovaných. Výdělky se rovněž různí; všeobecný průměr bude asi 10 dollarů měsíčně, přes to, že mnohé dělnice vydělávají až pětasedmdesát centů denně.

Nové stroje značným způsobem dotkly se také method, používaných při výrobě doutníků ve velkých amerických továrnách. Použitím strojů umožněno, že necvičená děvčata v krátké době vykonati dovedla práci, jež dříve svěřena býti mohla jen dovedným rukám zkušených doutníkářů. Za 2.50 doll. od tisíce doutníků vydělávají děvčata ta průměrně 7 dollarů týdně, kdežto dříve za ruční práci placeno bylo od tisíce doutníků 8 až 10 dollarů. V tomto oboru prů- myslu, praví slečna Herronova, zhusta pracují vedle sebe v továrně manželé. Muž vydělá 29 doll. týdně v městě, jakým na příklad jest Boston, manželka 15 dollarů.

V Novém Yorku průměrně dobrá dělnice může vydělati 12 a velice zručná i 16 doll. V Saint Louisu silná dělnice vydělá 20 až 25 dollarů týdně. V neuniové dílně vydělávají děvčata 6 až 7 dollarů.

Různé zprávy. = Bacilly žluté zimnice objeveny? Doktoři P. a John Archinardové, bakteorologové, věří, že se jim podařilo objeviti dlouho hledaného bacilla žluté zim- nice. Nepylo ničeho známo, že pracují na proplému za doby trvající epidemie a fakt byl objeven teprve dnes v rozhovoru s jejich přáteli, kteří sdělili novinu tu několika z předních lékařů. Výsledky bádání nejsou dosud úplnými a upravenými pro veřejnost. Experi- menty prováděny jsou již do té míry, že dokázán jimi fakt, dle něhož žlutou zimnici zaviňuje bacill, podobný onomu bahenní zimnice. V pokusech bude pokračo- váno a fotografie zárodků prováděny. Doufá se, že v několika týdnech učenci dospějí v pátrání svém k to- mu, že budou moci prohlásiti něco definitivního o charakteristice cizopasníků. Dr. Archinard pravil, že pracuje na vypátrání bacilla žluté zimnice od r. 1897. Situace nákazy jest důkladně pod kontrolou, že dr. White bude moci reorganisovati své pomocníky a roz- děliti město v obvody. Za to v Mississippi — v Culf- portu a Mississippi City — situace nepozbyla dosud hrozivé tvářnosti. Podrobnosti prvního objeveného pří- padu v Gulfportu nasvědčují, že žlutá zimnice existo- vala tam již po několik týdnů. Za včerejšek zemřelo zde 5 osob a 45 onemocnělo.

= Monte Cario v kapse u vesty... Ve většině vídeňských kaváren možno za poslední doby býti svědkem zvláštních, tajuplných scén. Ke stolům hosty obsazeným přistoupí každou chvíli muž, na němž vidno, že v ruce cosi skrývá. Hosté zvedají se s sedadel a muži tomu cosi šeptají, načež sahají do kapes a něco mu tisknou do druhé ruky. Zasvěcenci vědí, že muž jest majetníkem zvláštních ocelových hodinek, s nápadně dlouhou rafičkou. Stisknou-li se hodinky na zvláštním místě, otočí se rafička s rych- lostí blesku kolem ciferníku, rozděleného na červená a černá pole. Zvláštní tyto hodinky nazývají se ve Vídni všeobecně „Monte Carlo v kapse u vesty“. Ci- ferník opatřen jest nápisem „Monte Carlo at home“

Jirak mají hodinky vzhled nevinné hračky, nicmén však slouží ku pěstování velmi hazardních a nebez- pečných her. Jest to věrné napodobení povědomé hry „rouge et noir“, jenže kuličky nahraženy jsou dvoj- barevným ciferníkem. V trojí řadě sestavena jsou na něm čísla od 1 do 36 a vedie nich uvedena jsou pole „passe“, „pair“, „manque“, „impair“. Poněvadž lz hodinový přístroj snadno v ruce ukrýti, uniknou hráči snadno zrakům policie, pěstování hazardní hry zaka- zující. Vídeňáci pěstují hru „Monte Carlo“ velmi zuřivě. Za dobu několika týdnů bylo ve Vídni prodáno přes 20.000 kusů takových hodin. Hráli to lidé nejen v kavárnách a hostincích, ale i na ulici při pouhé setkané, v tramwayi a omnibusech = Ben Dawis, jeden z největších lichvářůa vydřiduchů londýnských, zemřel těchto dnů ve svém paláci v Grosvenor Square. Jako většina příslušníků tohoto oboru začal karieru životní jako chuďas a po- stupem let stal se millionářem. Ke svým klientům čítal hlavně příslušníky anglické šlechty. Z počátku půjčoval jim »pouze« na 40%, později zvýšil tyto cifry na plnou stovku . . . Jako byl postrachem ji- stých kruhů londýnských, tak i povolané instance

v Monte Carlu měly před ním všechen respekt. Da- wis byl smělým a odvážným hráčem, jenž vsázel vždy nejméně 10.000 K. Jednou vyhrál tímto způ- sobem za čtyři dny půl millionu. Až dosud vypra- vuje se v Londýně historka o millionových obcho- dech Dawisových, při nichž neštítil se starý šibal žádných okolností. Jednoho dne dostavil se k němu mladý lehkovážný lord a vypůjčoval si obrovskou sumu peněz. Zástavu nabídl — sebe a Davis sku- tečně vešel v tento »obchod« a vyrovnal veškeré dluhy mladého lorda v částce čtyř millionů. A za to schovával u sebe mladého hýřila pod zámkem tak dlouho, až se konečně o něho hlásila jeho starostlivá matka, kteráž pak jménem výkupného musila zapla- titi — o million víc ..

Zemřeli v Praze Dne 13. září: Veselá Anastazie, manželka ho liče, 29 roků, čp. 839—II. Weigert František, c. k. podplukovník v. v., 85 roků, čp. 514—III. — U Mi- losrdných sester: Hodková Marie, manželka obchodníka, 52 roky. — V nemocnici Alžběti- nek: Procházkova Anna, švadlena, 44 roky. Vopěn- kova Josefa, býv. služka, 79 roků. — Ve vše- obecné nemocnici: Gibián Kamil, právník, 22 roky. Karbus Emil, účetní, 32 roky. Losert Fran- tišek, okr. hejtman, 82 roky. Tichý Jan, řezník, 46 roků. Zvolánek Erhardt, 55 roků.

Král.české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo.

283. hra v předpl. (3. čtvrtka.)

V pátek 22. září, Romeo a Julie. Velká zpěvohra o 5 dějstvích. Složil Ch. Gounod. Dle Shakespearova dramatu sepsali Barbier a M. Carré. Překlad od E. Züngla. Dirigent Frant. Jílek. Režisér Robert Polák. Konec o 1/211. hod. Začátek o 7. bod

Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. V pátek 22. září. Po třeti: Officiální žena. Hra o 5 jednáních. Dle novely Col. Savageovy na- psal H. Olden. Přeložil J. Hořica. Režisér V. Spurný. (blíže Palackého mostu). Začátek o 7. hod

Aréna na Smíchově V pátek 22. září. Novinka. Po 14. Zastavená primadonna. Operetta o 3 odděl. Napsali A. Engel a J. Horst. Přel. V. Táborský. Hudbu složil C. M. Ziehrer. Režisér Josef Kubík. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vinohrades Začátek o 7. hod. pátek 22. září. Lidové představení při malých cenách. Tajemný host. 20323 Sensační hra o 5 dějstvích, Napsal L. Mattuš.

tom, státi se nepříjemným. Náhle si povšiml data soud- cova dopisu. Podržel jej před Virgiňanem a uhodil do papíru. »Co vás to napadlo, přinésti mi to zde o dva týdny později?« řekl. A když uhodil do papíru, podíval se Krátký na Virgiňana. Leč nestalo se nic, než že jaksi se změnil lesk Jižanových očí. A když Jižan promluvil, stalo se to s obvyklou mírnosti a zdvořilostí. Vysvětloval, že mu bylo psaní právě teď doručeno Krátkým. »Ach,« řekl Balaam. Podíval se na Krátkého. Jak se k tomu dostal, že se stal poslem ? »Vy pracujete opět pro skotín na Mizící říčce?« děl. »Ne,« řekl Krátký. Balaam se obrátil opět k Virgiňanovi. »Jak si před- stavujete, že se dostanu do třicátého s těmi koňmni na Mizící říčku ?« Virgiňan změřil Balaama zdlouhavým pohledem. »Já si vůbec nic nepředstavuji,« řekl. Rodné jeho nářečí dnes ovládalo. »Soudci přijedou hosté z Nového Yorku na výlet přes Basin,« dodal. »Koné jsou pro ně.« Balaam bručel mrzutě a vzpomínal na oněch šede- sáte neb sedmdesáte dní, jež minuly od těch dob, co řekl soudci, že vrátí koně ihned. Zadíval se přes říčku na Krátkého, sedícího ve stínu, v těchto nevolných myšlen- kách si jeho instinkt neužitečně povšiml, na jakém pěkném koni mladík jezdí. Bylo to totéž zvíře, které viděl již dříve asi jednou či dvakráte. Leč něco se musí vykonati. Soudcovy koně byli daleko na velkém pastvišti a nutno je najíti a přihnati, což zabere jistě zbytek dnešního dne, možná i část zejtřka.

Nebyla to ani návštěva na hodinku, v níž Virgiňan mohl projeviti lásku své dámě. Ani neujel sto mil, aby ji navštívil. Nutnost jeho potulné práce přinesla jej náho- dou dosti blízko, aby ji na okamžik spatřil a použil to- hoto okamžiku skoro letem. Neboť se musil připojiti ihned k družině lidí. »Dostala jste mé psaní ?« řekl »Včera.« »Včera! Psal jsem je před třemi týdny. Nu, dostala jste je. To zde ale nemůže býti ona hodinka s vámi, o níž jsem se zmínil. Ta přijde a možná velmi brzy.« Nemohla nic říci. Cítila úlevu a přece zároveň cosi jako bolest. »Dnešek neplatí,« pravil jí, »leda že pro mne plati po každé, když vás spatřím. Ale to není ta hodina, o níž jsem se zmínil.« Co ještě jiného si vzájemně řekli za tohoto časného jitra, nutno pověděti náležitě. Neboť tato návštěva měla svého času nesmírný význam, třeba ji oba brali lehce, když míjely její prchavé minuty. Vrátil jí dva svazky, jež mu již dávno půjčíla a u Taylorů nechal koně, kterého „Virgiňan . — 269 —

Pokroky zbloudilého psa.