Periodikum ALTO Viewer

1

Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 255. ze dne 16. září 1905.

2 article

Zajímavá statistická data za měsíc srpen uveřej- nilo velitelství četnictva v Athénách. Dle nich za tu dobu v Řecku spácháno dvě stě devadesát sedm zlo- činů. Významnějšími z nich byly: 12 vražd lou- pežných, 4 vraždy nedokonané, 2 vraždy z nepozor- nosti, 13 krvavých rvaček, 12 těžkých úmyslných ra- nění, 95 poškození v pranici, 12 únosů dívek a 5 po- kusů únosů, 1 otcovražda, 1 zavraždění matky, 4 za- vraždění dětí, 4 znásilnění atd. Mimo to bylo spá- cháno 6 loupeží, 57 krádeží, 4 samovraždy, 5 pokusů samovraždy atd. V porovnání s měsícem červencem vykazuje srpen o 15 zločinů více. Ke konci července bylo v Řecku 10.062 lidí, kteří se nedostavili k soudu na předvolání pro zlo činy a přestupky; 24.951 odsouzených, kteří se po- tloukají po Řecku a za hranicemi a které nebylo možno zatknouti. Z oněch bylo v červenci 644 a z těchto 1175 zatknuto. Z ostatních se odebrala velká část na letní pobyt do Makedonie, kde řecké lupičské bandy vraždí křesťany jiných národností, by je osvo- bodily od tureckého jha. Jiní starají se o pořádeka veřejnou bezpečnost v Řecku.

Atény Řecko Makedonie

3 article

Nelze popříti, že ve státu, čítajícím toliko dva a půl millionu obyvatelů, počet zločinů jest velmi značný, neboť stejným počtem se nemůže honositi ani Turecko. A nemožno opravdu pochopiti, že vel- moci nesvěřují správu Makedonie Řecku. Za dva roky by tam nastal pokoj, neboť by se křesťané po- vraždili sami mezi sebou a zůstali by tam jen Turci. kteří žijí velmi pokojně. Než bylo by na čase, by řecká vláda nahlédla, že za takých poměrů jest ne- možno, by se Řecko morálně a hospodářsky po- vzneslo a že vysíláním lupičských band do Make- donie podkopává doma morálku a blahobyt obyva- telstva. Byť i loupežníci tito bohatli v Makedonii, až se vrátí, nebudou dělati doma dobrotu a vyvolají hroznou anarchii, která bude míti pro Řecko velmi truchlivé následky. Takovými prostředky se nedo- káže, že jest Makedonie řecká a neuplatní své ná- roky, nýbrž spíše obrátí se dříve nebo později ostří proti samému Řecku a zničí je zcela. Řekové v Tu- recku svým vzděláním a obchodem mocní, mohou se jen udržeti v nynějším vlivném postavení rozšiřová- ním osvěty a vzdělání, avšak nikdy ne vraždamia násilím. V tom by je celý svět podporoval, kdežto nyní dělají si na všech stranách nepřátelství.

Turek Řek Turecko Makedonie Řecko

4 article

— Kongress rodičů svolán bude v nejbližších dnech t. m. do Lutychu. Otcové a matky všech zemí sejíti se mají ve společnosti filantropů, učenců, lékař a vychovatelů miádeže k úradě o nejvýhodnějším způ- sobu šacení, výživy, druhu zábavy a užití prázdninové doby dětí. Při jednání má býti přečteno 200 památ- ních spisů. Prvého dne sjezdu promluveno bude o době prvého dětství, jakož i o založení zvláštního klubu, jenž by se nadále obíral studiem otázky té. Druhý den určen jest poradě, jak by se založiti dalo skutečné štěstí dítěte. Čtvrtý a poslední den zasedán týkati se má úvahy, jakým způsobem připravo- vati dlužno děvčata na příští jich životní úkol jako žen a matek.

Lutych

5 article

= Proroctví je vypuzuje. Na sta rodin opoušt Marion v Indii následkem předpovědi paní Violy Pownellové, která prorokuje, že město záhy navští- veno bude katastrofou, jejíž plný obsah není jí do- sud znám, aniž ví, v jaké formě na zkáze propadlou osadu přikvačí. Před nějakým časem prorokovala věštkyně, že všechna místa hříchu ve městě budou z kořene vyrvána a větší část nejhoršího živlu měst- ského bude rozptýlena. Od té doby, jako na po- tvrzení věštby 40 ze 108 hostinců, které dle pojmů jistých lidí jsou rovněž »místem hříchu«, bylo za- vřeno a veškeří hazardní hráči vyhnáni z města a herny zavřeny. Z této okolnosti odvozují obyvatelé Marionu, že paní Pownellová jest věštkyní na slovo vzatou a věří pevně jejímu předpovídání ve smyslu zkázy města. Četné rodiny již také ze strachu prchly. »Nevím dosud, v jaké formě dostaví se pohroma, aniž je mi znám čas, kdy se tak stane«, pravila pa- nička, »ale viděla jsem znamení nebeská ve formě hvězd, které září jako elektrická světla a z toho sou- dím, že den navštívení není dalekým. Lidé by se měli již nyní na něj připraviti.«

Marion Pownellová Indie Marion

6 article

=Chránil čest vdané paní. Na jevišti a v ro- mánech vyvolala by milostná historka studujícího, který právě na Sing-Singu odpykává jakožto sprostý zločinec několikaletý žalář, který se ale mohl slovem zachrániti, kdyby byl býval obětoval čest jisté paní, zajisté velkou sensaci. Skutečnost jest ale mnohem drastičtější. Žádný hrdina románu neb jeviště nepro- dělal taková muka jako mladík, za jehož propuštění byla právě podána žádost guvernéru Higginsovi. Též i dotyčná paní hrozně trpěla. Nejen že byla mučena výčitkami svědomí, nýbrž i služka, která děj znala, vydírala na ní za »mlčení« stále peníze a tak vylá- kala na ni 86.000 dollarů. Asi před rokem zmizel v San Francisku mladý studující, jehož rodiče jsou vážení lidé a ani jeho spolužáci, ani jiní přátelé ne- dovedli si vysvětliti, kam se poděl. Pouze jedna osoba a to vznešená dáma věděla, že byl dotyčný mladík zatčen pod cizím jménem jakožto lupič a od- souzen na tři roky do káznice. Mladý muž nebyl ale žádným lupičem, přes to, že se za něho i před soudcem prohlásil. S dámou, která chce jej nyn z vězení vyprostiti, udržoval přátelský poměr. Jed- noho večera dopadl však mladíka v domě manžel který byl na svou manželku nesmírně žárliv. Když pak se manžel na něbo vrhl, tu mladík, aby chráni čest paní, udal, že se vplížil do domu jakožto lupič.

Higgins

7 article

načež byl zatčen, souzen a žalářován, avšak tajem- ství své neprozradil. Nyní však manžel paní, pro kterou se studující obětoval, zemřel a ona požádala advokáta Hansena, aby se zasadil, by byl nevinně odsouzený propuštěn na svobodu. O tom pak vyslo- vila se následovně: »Od osudného večera nezažila jsem ani pokojné chvíle a myslím, že jsem trpěla mnohem více nežli mladík, který se za mne obě- toval. Dokavad můj manžel žil, neodvážila jsems mluviti, neboť by mně byl neuvěřil a při jeho žárli- vosti by bylo zajisté došlo ke katastrofě. Služka, která pravý stav věcí dopodrobna znala, vydírala na mně neustále peníze a já jí zaplatila na 86.000 doll. zajisté to značné jmění. = Oddáni omylem právníkovým. Pí. R. Fishová učitelka hudby, jež bydlela dříve v Providence, ale nyní dlí v Pittsfieldu, dožila se neobyčejné zkuše- nosti, jsouc třikrát během dvou měsíců provdána —

Hansen R Fishová Providence

8 title

Různé zprávy.

9 article

297 zločinů . ..

10 article

dvakrát za prvního manžela, Tomáše Fishe, od ně-

Fish

11 article

hož dle svého mínění byla právně rozvedenou, dříve než provdala se za Waltera Johnsona, rovněž z Pro- vidence. Zahy minulého roku zažádala paní Fishová za rozvod u soudů v Islandě, když byla provdána čtrnáct roků. Najala si za tím účelem právnickou firmu z Providence, která jí vymehla oprávnění k roz- vodu a opětovnému sňatku. Islandské zákony vyža- dují, že rozvedená osoba vyčkati má šest měsíců, než se opět provdá, od doby vynesení rozsudku. Z toho důvodu čekala také paní Fishová šest měsíců, načež se provdala za Johnsona v Chathamu. Asi za týden po sňatku obdržela paní Fishová či lépe paní Johnsonová zprávu od svého právního zástupce, že její rozvod od Fishe není úplným a že sňatek její s Johnsonem jest neplatným. Právníci její totiž opo- menuli podati žádost za prohlášení absolutního roz- sudku a tímto zanedbáním zaviněny nesnáze. Dlouho však se nerozmýšlela. Snad toho bylo také příčinou zklamání, jehož se dožila v krátkém druhém man- želství či jiné důvody, opírající se o pořekadlo, že »stará láska nerezaví« — zkrátka paní Fishová do- psala svému muži do Providence, aby za ní do Pittsfieldu okamžitě přijel. Pan Fish tomu vyhověl. Ona pak jej žádala, aby jí odpustil a zapomenul, že jest volnou zničiti rozvodové řízení novým sňatkem s ním. Fish z počátku trochu váhal, ale na její li- chotivé a něžné dolehání a poukazování na dvanácti- letou dcerku přistoupil na návrh a záhy na to ne- chali se oddati v Albany znova. Žijí nyní šťastně jako novomanželé. Johnson vrátil se do Providence.

Johnson Fishová Johnsonová Fish Island Providence Chatham

12 title

Dary a příspěvky.

13 title

Složeno u pokladny „Národních Ldistů“

národní Ldistus

14 article Ústřední Matici školské.

Ústřední Matici školské. Lomnice n. Popelkou. Studentstvo lomnické zasílá část výtěžku z pořádaných jím zábav Král. Vinohrady. Při sňatku slč. Marie Maa- sovy s p. Rud. Himmelsbergrem vybrala družička slč. Vlasta Maasova Bilý Ejbat na Rusi. V den jmenin p. Jakla vybral pan Petr Dubský 18 rublů (vý- měnon) Vrbno u Mělníka. Při svatbě pana Jar. Haus- manna, sládka z Ufy na Rusi, se sl. Marií Eliášovou vybrali družička sl. Sláva Elia- šova a mládenec p. Jar. Čejka Brozany. Při svatbě p. Jarosl. Červeného se slč. Marií Zázvorkovou vybráno Dymokury u Král. Městce. Pan M. Kuthan místo věnce na rakev zesnulého p. Ant. Slá- dečka, inženýra severozáp. dráhy v Král. Městci Bobnice u Nymburka. »Šnýpkáři« v hostinci p. Kvízka Nymburk. Pan JUDr. J. V. Říha, advokát, za- sílá v trestní věci p. Václ. Šípola ze Vše- chlap s panem Jos. Hodačem ze Všechlap, prvým složenou částku. Mostar. Pan J. V. Bezecný, soudní sekretář, zasílá sv. václ. dar Dobrovice. Společnost u Sejcínského stolu v radnici . . . . . . . . . . . K 100.—

Popelka Král Marie Mao Maasův Jakl Dubská Eliášová Elia Čejka Červený Zázvorkův M Kuthan JUDr J V Říha Václ Jos Hodač Bezecná Vrbno Mělník Hausa Ufa Rus Dymokury Městec Bobnice Nymburk Šnýpkář Všechlapy Mostar Dobrovice Kvízek Nymburk Bilá Ejbat

15 article

45.36 29.68

16 title

1050

17 article

od té doby žádné krávy, jež by náhle padla. Byli bychom málem chytli toho, kdo tu krávu zabil a tele odehnal do svého vlastního houfu. Nebyl ani deset minut před námi. Nemůžeme mu nic dokázati; a on to ví tak dobře jako my. Ale naše krávy přestaly hynouti náhlou smrtí.A Trampas hodlá změniti své sídlo. A hned jak začnou sko- tíny najímati na jaře nové lidi, opustí nás Trampasa přijme práci v některém z nich. A možná, že nám počnou opět zabíjeti krávy a my budeme nuceni učiniti kroky, jež budou — možná — mnohem důraznější.« Scipio uvažoval. »Rád bych věděl, jaký to asi je pocit, usmrtit člověka ?« řekl. »Aj, pro to se nemusíš trápiti — kdyby měl býti zabit. Krom toho: Trampas vezme Krátkého s seboua to bude věru zlé pro Krátkého. Ale to já jsem až posud chránil Krátkého před úrazem. Kdybych byl rozněcoval Trampasa, byl by tím dříve pobouřil Krátkého k nespo- kojenosti.« Scipio opět uvažoval: »Věděl jsem, že Trampas se- bere svých pět švestek,« řekl. »Ale nepomyslil jsem si to o Krátkém. Z čeho tak soudíš?« »Žádal mne o zvýšení mzdy.« »Nezaslouží si ani platu, co teď má.« »Trampas mu to namluvil jinak.« »Když muž nemá své vlastní ponětí, měl by si dáti trochu pozor, od koho si je vypůjčuje.« »To je velmi správné,« řekl Virgiňan. »Chudák Krátký! On mi vyprávěl o svém životě. Je to truchlivé. A on nikdy nezmoudří. Pro něho bylo již pozdě, aby zmoudřel, hned jak se narodil. Víte, proč se shání po větším platu? Posílá skoro všechny své peníze na Východ. s 256 —

Scipio Aj Krátký Trampasa Trampas Virgiňan Krátká

18 article

»Ona není dosti hodná pro něho,« prohlásila paní Henryová. »Než on to nikdy nepozná.« Tak padal sníh, svět zamrzal a slabikáře a cvičení pokračovaly dále. Nebyl to však jediný případ vychová- vání, jenž činil pokroky na farmě na Mizící říčce, když byla láska ve sněhu zapadlá.

Henryová

19 article

Kdysi z rána vstoupil Scipio le Moyne do Vírgiňa- nova obývacího pokoje — do oné místnosti, kde dr. Mac- Bride zápasil se hříchem po celou noc. Virgiňan seděl u svého psacího stolku. Kolem něho ležely otevřené knihy; pod rukou měl nedokončený kus psaní; prsty měl pokaňkané inkoustem. Vychovávání jej se všech stran obalovalo, mohlo by se říci. Avšak v jeho oku ho nebylo. To bylo upřeno na okno, patříc daleko přes chladnou planinu. Hospodářský se ani nepohnul, když Scipio vešela tato čtverácká duše se usmála pro sebe. »To se mu zje- vuje v duchu Medvědí říčka,« usoudil. Leč poznal ihned, že tomu není tak. Virgiňan se díval na něco skutečného a Scipio přistoupil k oknu, aby to sám viděl. »Nu,« řekl, když se podíval, »kdypak nás chce opustiti?« Hospodářský se díval dále na dva jezdce, jedoucí spolu. Postavy jejich, malé v dálce, odrážely se černě od povšechné bělosti. »Kdy myslíš, že nás opustí?« opakoval Scipio. »On,« mumlal Virgiňan, pozoruje stále vzdálené jezdce; a opět »on.« -Virgiňan“.

Scipio Moyne Vírgiňa Mac Virgiňan