Třebíč na Moravě. Jubilejní (dar bývalého Břežany u Č. Brodu. V dětské zábavě, spo- jené s výstavkou, vybráno od dítek. Trosky u Turnova. Při odchodu z letního bytu vybráno od p. Bartůňka, učitele a pí. Sehrigové ze Žižkova Praha. Při svatbě p. Jos. Bělohradského se slč. Slávou Snětivou vybrala družička sl. Anna Bělohradská Král. Vinohrady. Pan Alois Kozák, restau- ratér »U Velké Prahy«, zasílá za vyhozené koule z kulečníku jako třetí splátku na diplom Králové Dvůr n. L. »Zvonečkáři« na »Mer kuru« zasílají: 1. »Válečnou náhradu«, kterou čle- nové po prohlášení míru po koruně slo- žili s heslem: »Když nedostali Japonci velkou válečnou náhradu, ať dostane aspoň malou Ú. M. Š. K 52.—; 2. ze zápolení, jež na kulečníku po jednodenním klidu zbraní obnoveno, s he- slem: »Děláme, seč jsme, tužte se i všude jinde pro »Matičku« — dalších 48 K; úhrnem Žižkov. Při svatbě p. V, Urbana úřadníka v Praze, vybráno slč. Mar. Kouklovou a p. F. Prusíkem

Spolku českých feriálních osad v Praze. Praha. Pp. Jos. Tůma, důchodní v Kamenici n. L. 4 K, Arnošt šl. Šembera z Vlasti- boje, c. k. major 2 K, Fr. Mužík, učitel 2 K, slč. E. Bělohoubkova 2 K, prof. Jan Pivoňka na Král. Vinohradech 2 K, Fr. Rabas, náj. pivovaru v Luži 6 K 75 h, Vil. Kubík, notář v Příboře 3 K, spole- čenstvo uzenářů v Praze K 10, úhrnem K tomu z č. 241. odp. ze dne 2. září 1905 K 6476.95 V celku odevzdáno K 6508 .70

České dětské nemocnici v Praze. Král. Vinohrady. Pan Jos. Novák, vrchní in- ženýr, místo věnce na rakev zesnulé paní Růženy Hübschové, býv. majitelky re- K 10.— staurace K tomu z č. 248. odp. ze dne 9. září 1905 K 7237.52 V celku odevzdáno . K 7247.52 Rodině po zesnulém žurnalistovi Patriku Blažkovi. . K 10.— Bechyně. Pan dr. J. T. K tomu z č. 248. odp. ze dne 9. září 1905 K 297.- V celku odevzdáno . K 307.- Na náhrobek Václava Beneše Tře- bízského na hřbitově vyšehrad- ském. Olomouc. Administrace »Selských Listů« K 4- 174.90 K tomu z č. 90. odp. ze dne 1. dubna 1905 k V celku odevzdáno K 178.90 Upozornění. Pány zasílatele příspěvků pro různé podniky národní upozorňujeme, že v sobotním od- poledním čísle našeho listu mohou býti uveřej- něny ve výkazech jen ony příspěvky a dary, jež dojdou předcházejícího pátku dopoledne. Později došlé příspěvky vykázány budou až příští so Administrace. botu v čísle odpoledním.

Tragedie člověka. Dramatická báseň výpravná o 3 aktech, s předehrou a dohrou a 14 obrazech. Maďarsky napsal Emerich Madách. Přeložili Frant. Brábek a Jaroslav Vrchlický. Hudbu složil Frant. Picka. Režisér Jaroslav Kvapil Dirigent František Picka. 277. hra v předpl (1. čtvrtka.) Jiříkovo vidění. Báchorka se zpěvy a tanci o pěti odděleních. Napsal J. K. Tyl. Hudbu složil Moric Anger. Režisér Karel Mušek. Dirigent Rudolf Zamrzla. Choreograf Achille Viscusi.

Scipio se rozložil po domácku na židli. Poznali se s Virgiňanem velmi dobře navzájem od té doby, co se po- prve setkali v Medoře. Bylit pláci, kteří měli mnoho stejného peří a Virgiňan často mluvíval se Scipiem beze vší zdrželivosti. Proto nyní Scipio rozuměl oněm dvěma slabikám, jež Virgiňan pronesl tak, jakoby plně vyjádřená věta mezi nimi ležela. »Hm,« poznamenal. »Nu, z toho jednoho bude zisk a druhého nebude žádná škoda.« »Chudák Krátký!« pronesl Virgiňan. »Ubohý bloud!« Scipio nebyl tak soucitný. »Ne,« trval na svém. »Mně ho není líto. Každý muž, který je již dosti starý. že má vousy na tváři, měl by Trampasa prohlédnouti.« Virgiňan se díval opět z okna a pozoroval Krátkého s Trampasem, jedoucí v dáli. »Krátký je vlídný ke zvířa- tům,« děl. »Ochočil si toho koníka Pedra, kterého si koupil za své prvé peníze. Podivuhodně ho ochočil. Vždy- cky říkám, když je někdo vlídný ke zvířatům, že máv sobě něco dobrého.« »Ano,« připouštěl Scipio nevolně. »Ano. Ale mně se hnusí bloudi.« »Zdejší země je náramně krutá,« pokračoval Virgi- ňan. »Totiž ke zvířatům. Jen to uvaž! Představ si, co činíme stům a tisícům telátek! Povalíme je, palíme je, řežeme je, uši jim znamenáme, pustíme je a hned se dáme do jiného. Musí to býti, ovšem. Ale já říkám: Když někdo může tisknouti žhavé železo na telátka a vyřezávati z nich kousky nožem a žije při tom, zachovávaje si dále v srdci vlídnost ke zvířatům, má v sobě něco dobrého. A to má Krátký. Ale on se dal lapit Trampasem a opustí nás oba.«

— 255 A Virgiňan hleděl opět ven, přes nesmírné zimní bělostné dálavy. Avšak již zmizeli za podhořím. Scipio mlčel. Nikdy si nepředložil tyto myšlenkyo lidech a o zvířatech a když mu teď byly podány, viděl, že jsou pravdivé. »Podivno,« poznamenal stručně »Co ?« »Vše.« »Nic není podivného,« jistil Virgiňan, »kromě man- želství a blýskání. Tyhle dvě události mně mohou vždy způsobiti dojem překvapení.« »Přece jen je to divné,« trval na svém Scipio. »Nu, tak to na mne pusť.« »Ale, Trampas. Provedl ti podlost. Ty's to mlčky minul. Mohl jsi ho střeliti, ale zůstavil jsi ho a ponechal jsi mu službu. To je dobrota. A špatnost je přímý její výsledek. Špatnost pochází přímo z dobroty.« »Ty jsi pořádně zbloudil z cesty,« řekl Virgiňan. »Na kterou stranou jsem tedy sešel?« »Na jih, na sever, na východ a na západ. Předně: Já se nedomníval, že jsem učinil Trampasovi něco do- brého, když jsem ho nezabil, k čemuž bych byl bez mála třikrát došel. Ani nedoufám, že jsem učinil Trampa- sovi něco dobrého, když jsem mu ponechal práci, vždyt jsem předákem na této farmě. A mohu seděti a říci lidem do tváře: Byl jsem povznesen nad takovou podlost. Za druhé: to není žádná dobrota, to je Tram- pas, od něhož pochází špatnost. Postav ho kamkoliv, bude to jedno. Postav mi ho před oči a já mohu alespoň také trochu sledovati jeho počínání. Snad jsi si všiml, co jsme spolu přišli na onu mrtvou krávu Polled Augusskou, jež byla ještě teplá, když jsme k ní došli, že nenašli jsme