V Praze, v sobotu une 16. zárl.

K číslu 255.

Čislo v Praze za 2n

a na venkově za 3h

NARUDNÍ

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou; na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Předplaconí a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice. Tam je též redakce

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Změna v ministerstvu vyučování. Z Vídně, 16 záři. »Zeit« oznamuje: Od- borný chef v ministerstvu vyučování Bern odstoupil a podal již žádost za propuštěnou. Zakázaná schůze. Z Vídně, 16. září. »Arbeiter - Zeitung oznamuje, že sociální demokraté v No- vém Městě za Vídni svolávali na včerejšek schůzi lidu s jednacím pořadem: »Jak soud dělnictvo o rakouském ministrpresidentovi, no- vém obhájci maďarských podvodníků lidu«. Okresní hejtman z akázal schůzi ve smyslu § 6. shromažďovacího zákona. Haličský sněm. — Polské nápisy na kasárnách. Z Vídně, 16. září. Ze Lvova sdělují Sněm království haličského sejde se dne 10. října a bude zasedati do 18. listo- padu. Na základě usnesení přijatého magistrátem lvovským počátkem měsíce řijna na všech kasárnách a vojenských budovách, vystavených nákladem obecním, umístěny budou nápisy polské.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 16. září. (C.-B.) Úřadní list ozna- muje propůjčení hodnosti tajných radů sekčním chefům svob. pánu Bienerthovi a hrabět Auerspergovi. Císař dovolil, aby tajnému radovi, sekčním chefu v ministerstvu železnic dru. Františku Liharzikovi, odcházejícímu na vyžádaný trvalý odpočinek, vysloveno bylo zvláštní nejvyšš uznání za jeho výborné, obětavé a úspěšné služby. Císař propůjčil sekčnímu chefovi v mini sterstvu železnic dru. Theodoru Habererovi odcházejícímu na vyžádaný trvalý odpočinek stav šlechtický s prominutím tax. Císař propůjčil náměstkovi purkmistra říš- ského hlavního a sídelního města Vídně dvor- nímu a soudnímu advokátovi dru. Josefu Neu- mayerovi komturní kříž řádu Františka Josefa.

Nový guvernér surinamský. Z Haagu, 15. září. (C.-B.) Bývalý minist Idenburg byl jmenován nástupcem dosavad ního guvernéra surinamského Lelya, který byl zvolen do druhé sněmovny. Ze zabraných zemí. Ze Sarajeva, 15. září. »Srpska Riječ« si stěžuje, že pravoslavní Srbové bývají stále o pravoslavných svátcích povoláván k soudu, nejnověji zaznamenává případ podobný v Travníku, což přirozeně uráží lid. — Dálesi stěžuje na nešetření srbského jazyka u tele grafního úřadu. Předním Srbům ve Foče vláda ještě dosud nepovolila stanovy pro peněžní ústav spořiteln »Srpska Štedionica«, ač již několik měsíců uplynulo. Švédsko-norská rozluka. Z Karlstadu, 15. září. (C.-B.) Švédský mi nistr Hammarskjöld a norský ministn Lövland měli dnes odpoledne poradu. Schůze delegátů byla dnes odpoledne opět zahájena. Švédští delegáti přišli do této schůze se svými vojenskými rádci. Z Karlstadu, 15. září. (C.-B.) Odpoledn schůze švédsko-norské konference byla o 7. hodině ukončena. Nebyla o ní vy- dána žádná zpráva. Přišti schůze koná se zítra dopoledne o 11. hodině. Z Kristianie, 15. září. (C.-B.) Oproti zprávě švédské telegrafní kanceláře (Svenska Telegram Byro) ve příčině mobilisace norského vojska dovídá se Norsk Telegram Byro, že jde jenom o svolání vojska na vystřídání posá- dek v pevnostech a táborech. Ze Štokholmu, 15. září. (C.-B.) Vzhledem k telegramu z Kristianie, kterýmž se vyvrae zpráva o norském mobilisačním plánu, prohlašuje švédská telegrafní kancelář. že trvá na svém sdělení, jež se sku- tečným stavem věcí se shoduje.

Krise v Uhrách. Z Vídně, 16. září. »Zeit« uveřejňuje pešťský dopis, z okoli hraběte Apponyia po- cházející, ve kterém se praví, že by Ma- daři nesnesli radikální kabl ine

Jana Zichyho. Dělá se propaganda pro Ko- lomana Szella nebo Lukacze a v prvé řadě pro hraběte Andrass, y e. Z Pešti, 15. září. (C.-B.) Strana libe- rální zvolila dnes výbor pro vypracování pro- gramu strany a výbor pro organisaci klubu strany. Každý z výborů čítá 26 členů. K návrhu hrab. Tiszy bylo usneseno, že členové klubu mohou se schůzí obou výborů súčastniti a své názory výboru písemně sděliti. Z Pětikostelí, 15. září. (C.-B.) V pětikostel- ských uhelných dolech stávkovalo dnes 3000 dělníků, aby demonstrovali pro vš'eobecno volební prá vo. V Zsolnayově továrně na majoliku zahájili dělníci stávku za účelem zvýšení mzdy. Ze Zsombolze, 15. září. (C.-B.) Poněvadž majitelé cihelen prohlásili, že zodpovědí stávku svých dělníků tím, že jsou odhodláni zastaviti výrobu až do jara, zastavili dělníci všech oborů práci. Továrny jsou střeženy vojskem. Hrozba rozpuštěním říšského sněmu. Z Vídně, 16. září. »Fremdenblat t« sděluje z Pešti: Nejkratší cestou k rozřešení bylo by, kdyby na základě programu koruny koalice převzala ustavení vlády, t. j. kdyby vy- loučila požadavek velicího jazyka, ve příčině kterého stanovisko je nezměněno. Nebude-li koalice ochotna vyhověti výzvě koruny, přijde nový ministerský předseda, který parla- ment dne 10. října rozpustí a vy- píše nové volby. K tomuto úkolu vy- hlédnut je hrabě Jan Zichy, který má již kabinet sestaven.

Události na Rusi. Bouře a vraždy v Baku. Z Vídně, 16. září. »Zeit« oznamuje z Ba- ku: Po čtyřdenním klidu stala se situ- ace zase kritickou. Včera ráno ve dvou hodinách spácháno 5 vražd. Hrozné scény odehrály se na nejživějších ulicích za bílého dne. Vrahové mohli uniknouti při netečnosti tatarské policie. Rozšířeny jsou po městě po- věsti, že dnes Tataři chystají ve- liký útok na Armény.

FEUILLETON Marné touhy. List z denníku nešťastné Není pochyby: stárnu. Již delší dobu pozoruji na sobě neklamné toho známky. Čelo mé i tváře začínají znenáhla pokrývati vrásky a vlas, ten kdysi tak bujný ha- vranní vlas, jediná moje ozdoba a chlouba, řídne a prokvétá. Nu, což na tom, tážu se lhostejně a přece se mimoděk rmoutím... Ach, ovšem: vždyť již stárnu a přece jsem dosud ani nežila. Je to snad k neuvěření, snad i hloupé nebo k smíchu — a přece jen pravda. Mé mládí? Ach ovšem — byla jsem také bezstarostným dítětem, avšak nikdy ne dítětem šťastným, jako ostatní. Když jsem viděla ostatní dítky si hráti a dová- děti a když jsem rovněž zatoužila po hrách, ne- bylo nikoho, kdo by byl ochoten sdíleti se mnou ubohým, malým mrzáčkem, jeho hry, kdo by se byl jím chtěl zabývati. Družky moje i sou- rozenci moji prchali ode mne smějíce se dětské mojí touze a nechávajíce mne samotnu, v slzách. A já bych se byla tak ráda veselila, tak ráda bych se byla s nimi pustila ve veselý rej, kdyby to bylo bývalo možné. Vždyť jsem byla jako oni dítětem, neznajícím dosahu svého neštěstí, nerozeznávajícím velikého rozdílu mezi mnou Ráda naslouchala jsem zpěvu, ráda jsem sama zpívala. Viděla jsem na rodičích, jak rádi naslouchají prostým melodiím dětských hlásků. jimi.

a přece, jakmile začala jsem prozpěvovati, změ- nil se rázem usměvavý výraz jejich tváří a moje píseň, byť i sebe veselejšího obsahu, působila na na ně dojmem trapným, jako píseň pohřební. A oni netajili se tím, dávajíce mi to nepokrytě na jevo, často i přímo mi zpěv zakazujíce. A já tak ráda bych byla zpívala s jarními skřivánky o závod! Marně, domýšlela jsem se, proč mi rodiče této nevinné radosti nepřejí, ačkoli hlas můj vynikal zvláštní zvučností a jemností? Nepochopovala jsem to a marně po tom pátrám posud. Štěstí ještě, že tehdáž nedovedla jsem o příčinách tohoto zjevu přemýšleti a že raději uklidil jsem se, kdykoli mi bylo možno, do ústraní, kde vyzpívala jsem se do sytosti, nikomu nepřekážejíc.. Ale na vzdor tomu všemu, byly to přece jen nejkrásnější chvíle mého života, může-li v něm býti vůbec něco nazváno krásným.. Po nich nastaly mi doby již mnohem bolest nější. Dospívala jsem v pannu. Ne sice tělem které zůstávalo stejně zakrnělé a znetvořené, ale duchem; snad právě proto tím intensivněji cítila jsem ve svém nitru tento přerod. Kolem mého sluchu zvučelo vše milostnými šepoty, i vzduch. který jsem dýchala, byl pln sladkého, velikého tajemství o budoucích květech a plodech.. Roz- uměla jsem těm hlasům a s touhou mladého. vřelého srdce jsem jim naslouchala. A snívala jsem: Jakási světlá, mužně krásná postave kloní se ke mně a milostně mi šepotá- „O, jak jsi krásná! Buď navždy mou jako ja chci býti tvým... Jedině tvým . ..“ Cítila jsem vonný jeho dech, cítila jsem prudký žár jeho rtů, když splynuly v jedno s mý mi ve dlouhém, nekonečně dlouhém políbení . :.

Chvěla jsem se blahem. Vždyť mne dosud nikdo, nikdo nepolibil. „, jak jsi krásná!“ šeptaly poznovu jeho rty a tato jeho slova zněla mi jako rajská, opojně krásná hudba. Vždyť bylo poprvé, co jsem je ve svém životě slyšela. Z úst muže slyšela. Věřila jsem jim. Vždyť po lásce toužící duše ženy tak ráda věří lichotivým slovům, tak ráda oddává se cele, bez výhrady . . Ach, tušíte ten bezmezný, zžíravý smutek ubohé mají duše, když procitla z těchto luzných snů? Dovedete si představiti, jak hrozně jsem trpěla, stojíc na prahu ráje a zaníceným zrakem do něho hledíc, dobře jsouc si při tom vědoma, že nikdy nebude mi dopřáno do něho vkročiti, leda v halucinaci?! O, kolikráte toužila jsem ve chvílích těch, kolikráte proklínala jsem hodinu svého zrození! O, proč mne raději nezabili dříve, než uvědomila jsem si svoje žití, než poznala jsem hrozné svoje neštěstí! A hle, nyní tak již stárnu. Čelo mé i tváře brázdí již vrásky a vlas, ten kdysi tak bujný havranní vlas, k vůli němuž přece jen tu i tam podařilo se mi zachytiti přívětivější pohled, i ten vlas, jediná moje chlouba, již mi řídne a pro- kvétá. Prchá žár a oheň z mého těla a do duše vkrádá se chlad a mráz... Cítm to... Jenom někdy zahárá to ve mně posud ohněm marně, nesplněné touhy... Ač vím, že nikdy úkol matky osud mi nevyměří za cíl, že nepostaví mne již do středu vlastní rodiny, přece v myšlenkách dlí- vám tam a myslím, co bych něhy dovedla rozseti, aby mi nemusilo dítě ve chladu přejíti břehy do cizích objetí! — Proto ten stesk nešťastné, marně toužící duše! Ed. Hegner-